My Maďaři na Slovensku přijímáme, co přece psychologicky je zcela přirozené, každý přátelský projev ciziny s radostí. Avšak slavný senáte, prohlašuji to tímto jako znalec dějin svého národa zcela slavnostně: tyto projevy nemohou nás zmýliti, neboť my budujeme mimo na Bohu jen na schopnosti a vyzkoušené odolnosti maďarského národa.

Pan Klofáč a konsorti pozbyli veškerého práva, mne a vůbec nás Maďary označovati za iredentisty a já k těmto pánům mohu zvolati jen jedno, co božský Spasitel volal k svému lidu: Perditio ex te, Israel, perditio ex te, Bohemia!

Budu samozřejmě hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dalším řečníkem je pan sen. Friedrich. Dávám mu slovo.

Sen. Friedrich (německy): Velevážení pánové! Nechtěl jsem vlastně vůbec mluviti k státnímu rozpočtu, neboť, co naše strana chtěla říci, prohlásil již případnými slovy předseda našeho klubu dr Brunar. Na druhé straně však je celý parlament jen štafáží, co sem přijde, jest již usnesenou věcí, ani ve výborech nemůžete ničeho změniti, a proto také neposlouchá nikdo to, co říká druhý. Chci však přece přednésti několik bodů, při kterých snad při trochu dobré vůle bylo by snadno zjednati nápravu, aniž byste musili měniti předloženou osnovu. Mám ovšem málo naděje na nějaký úspěch, neboť tento rozpočet je sice prvý, při kterém spolupůsobily také německé strany, německé vládní strany, ale proti dřívějšku nezměnilo se přece ničeho. Nezměnila se také, ačkoli jsou tu dva němečtí ministři, odvaha českých držitelů moci, dělati z tohoto národnostního státu český národní stát, a nezměnilo se také bohužel vyplývající z toho nedůstojné postavení 3¹/₂ milionu Němců v tomto státě. Tak trvá především nadále přistěhování českých úředníků a zaměstnanců do našeho německého území. Ba nemůžeme se ani dozvěděti, kolik Němců vůbec jest ještě zaměstnáno ve státní službě. Němci mají přece nárok na to, aby souzeni byli německými soudci a spravováni německou správou. Němci mají nárok na to, aby v soudcovské a správní službě ustanovováni byli němečtí soudcové a němečtí úředníci podle klíče obyvatelstva, a to ve všech instancích, a aby obzvláště při obsazování míst nyní systemisovaných vzat byl zřetel k těmto zásadám. Zachování těchto zásad je nezbytnou podmínkou konsolidace státu, neboť jest obrovský rozdíl v tom, vidí-li obyvatelstvo v soudci a úředníku muže, od kterého očekává spravedlnost a uspořádání společenského a hospodářského života, anebo vidí-li v něm nepřítele vlastního národa resp. drába nadvlády. Podal jsem tudíž resoluci, kterou se vláda vybízí, aby obsazovala všechna místa soudcovská a úřednická podle národnostního klíče, a aby předložila výkaz, ze kterého by byla patrná národnost jednotlivých státních zaměstnanců. Nic se nezměnilo a nadále trvá útisk a odstrkování našeho školství. Hodžova autonomie není ničím jiným nežli převzetím našeho školství do státní správy, zcela podle vzoru správní reformy. Na tak zvanou pozemkovou reformu (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) dr Medinger již posvítil, i slyšíte denně o případech nové korupce, ke kterým zase dochází. Teprve dnes slyšel jsem o případě, že četní němečtí pachtýři se domáhali statku, na kterém byli zaměstnáni. Odpovědělo se jim: to nejde, pachtýři ho nemohou dostati, musí se no užíti pro úředníky a zaměstnance statku jako náhrady za to, že byli připraveni o svou existenci. Ale ve skutečnosti ho neobdrželi ani úředníci a zaměstnanci statku, nýbrž, jak jsem slyšel, obdržel statek švagr pana presidenta dr Viškovského, a při tom prý vydělal půl milionu a také pozemkový úřad mohl ještě strčiti 100.000 Kč do vlastní kapsy. Vidíte tedy pánové, jak se věc má s pozemkovou reformou, o tom netřeba více mluviti. Dlužno velice litovati, že právě pánové z křesťansko-sociální strany věc přednesli a přednášejí, že však v poslanecké sněmovně přesto hlasovali pro tyto položky rozpočtu a že přirozeně budou pro to hlasovati také v senátě. Podle výroku pana sen. Klofáče platíme my Němci, jichž je 3¹/₂ milionu, více nežli polovinu všech státních daní. Je nás čtvrtina obyvatelstva, platíme tolik resp. více - jak on sám řekl - nežli všechno ostatní obyvatelstvo dohromady. To samo mluví již za celé knihy a vidíme také, jak se to dělá. Zeptejte se živnostníků, zeptejte se také sedláků, co říkají dnešním daním, a podívejte se na zdražení potravin následkem nesmírného vzrůstu nepřímých daní. Dokonce našim německým vojákům, kteří byli nyní propuštěni po 14ti měsíční služební době, byl neprávem vzat obnos 250 až přes 700 Kč, patrně podle znamenitého zákona o poplatcích za úřední jednání, neboť nemohu nalézti jiného odůvodnění pro takovéto vybírání peněz od ubožáků, kteří slouží u vojska, kteréžto peníze pak ještě musí platiti jejich rodiče. Stejně trvá dále činnost počešťovacích spolků, které vláda podporuje, ba, řekl bych, často přímo vydržuje, ačkoli největší část daní platíme my Němci. Platíme tedy také na počešťovací spolky, které pracují proti nám. Podle článku v >Reformě<, orgánu českých živnostníků, označují se jakožto hlavní předmět příštího útoku malé a střední podniky v německém území. Německých malých podniků v českém území přece není. Nyní se zřizuje uměle menšina, pak se sčítá a zjistí, kolik obchodů nutno zříditi pro příslušníky českého národa, kteří se tímto způsobem přistěhovali do německého území. Tyto obchody dlužno všemi prostředky zříditi a podporovati, podpora děje se přece často výhradně českými vládními orgány, podřízené české vládní orgány pomáhají nejen počešťovacím spolkům, nýbrž jsou zhusta dokonce duší těchto spolků. (Sen. dr Brunar [německy]: Ztráta takovýchto spolků činí na př. 800.000 Kč, na druhé straně státní podpora 800.000 Kč; tak se hospodaří!) Ano, takovýmto způsobem se musí věc ovšem zdařiti. Proti něčemu takovému nepomáhá spolupráce Němců ve vládě, proti něčemu takovému může se německý lid brániti jen sám tím, že sleduje heslo >Svůj k svému< a že v národnostním ohledu to dělá tak, jak to dělali Češi ve starém Rakousku a jak to dělají ještě dnes, kde postupují proti nám. Podporování počešťujících akcí českými menšinami dokazuje tento případ: v městě Schönbachu usnesla se místní školní rada, že zavede český jazyk jako předmět vyučování na německých školách a že na to ponese také věcný náklad. To by mělo vlastně býti pro všechny Čechy věcí zcela potěšitelnou. Žádost leží od roku 1926 nevyřízena a nepovoluje se. Jak jsem slyšel, děje prý se tak následkem vlivu počešťovacích spolků, neboť tyto spolky založily v Schönbachu českou menšinovou školu, pro kterou zde není českých dítek. Když se nyní německé děti v německých školách mohou učiti česky, jak to rodičové chtějí, pak obávají se zakladatelé české školy, že vůbec nedostanou žádných dětí do české školy a že ji budou musit zase zrušiti. Pánové, není to úžasné? Což je zde česká vláda jen pro Čechy a pro všechny, kteří právě jsou posláni ven mezi německý lid? Není zde také pro jiné národy tohoto státu? Myslíte, že se tímto způsobem docílí nějakého smíru mezi národy, když se o takovýchto věcech někde uradíte a pak je s obrovským štvaním také ještě dále provádíte? Chcete-li docíliti smíru mezi národy, pak musil by především přestati pan dr Beneš se svými cestami po světě a hráti hlavní úlohu všude tam, kde jde o to, aby německý národ udržen byl v poutech mírových diktátů. Jel přece zase nyní, jak jsme četli, k Alliance francaise do Lyonu. To jsou vesměs jednání, která směřují proti německému národu. Víme, že československo je vždy při tom, když se jedná o to, aby Němci byli podrobeni, aby Němci zůstali spoutáni, vždy je první, vždy v čele. Chcete-li dělati smír národů, pak věděl bych jinou cestu, a to jsou ony body, o kterých jsem se chtěl vlastně zmíniti.

Máte zde především otázku válečných půjček. Prohlašovali jsme od samého počátku, že tato otázka pro nás není rozřešena, také na české straně dnes mnozí poznávají, jakým aktem krutosti a pomstychtivosti byly zákony z 24. července 1920 a z 30. září 1924. Nahlížejí také, jak nemoudré a škodlivé to bylo pro stát samotný. Učinili jste několik miliard hospodářského jmění obyvatelstva státu bezcennými a zničili jste celou řadu daňových pramenů. Prospěch má nikoli stát, nýbrž reparační pokladna. Kdybyste byli válečné půjčky vyplatili tak jako předválečné renty, mohli byste dnes protihodnotu presentovati reparační pokladně jako aktivní položku. Ale právě nyní byla by chvíle, kdy byste mohli zase napraviti alespoň část spáchaného bezpráví. Dnes bude mnohým, kteří svého času svých válečných půjček nemohli použíti k upsání čtvrté státní půjčky, poněvadž tehdejší kursovní stav náhradních papírů jim znemožňoval opatřiti si potřebnou hotovost, dnes bude mnohým možno, použíti tohoto upisovacího práva. To vidíte z tohoto výpočtu: v době výměny dostalo se za 100 korun válečné půjčky 75 korun 3¹/₂%ního náhradního papíru; za hotově složených 75 K dostalo se 75 korun 5¹/₂%ního náhradního papíru. Tyto papíry měly tuto cenu: Roku 1924 mělo 75 korun 3¹/₂%ního papíru při kursu 42 ze 100 cenu 31,5 korun, 75 korun 5¹/₂%ního papíru při kursu 63 ze 100 cenu 47 korun, dohromady tedy 78,5 korun. Nyní, v roce 1927, mají tyto papíry tuto cenu: 75 korun 3¹/₂%ních papírů při kursu 66 ze 100 má cenu 49,50 K, 75 K 5¹/₂%ního papíru při kursu 95 ze 100 má cenu 71,25 korun, dohromady 120,75 korun. Při tomto kursu mohla by si většina majitelů válečných půjček potřebnou hotovost opatřiti, když již ne jinak, tedy prodejem náhradních papírů, anebo lombardováním jich, a napraviti tedy část utrpěné škody. Ale pánové, upisovací lhůta pro čtvrtou státní půjčku vypršela. Podal jsem tudíž resoluční návrh: vláda nechť předloží osnovu zákona, jímž se lhůta k upisování znovu zahajuje a bez rozdílu na výši majetku válečných půjček každému poskytuje příležitost, aby válečných půjček, které již jako bezcenné byly odevzdány, použil k upisování čtvrté státní půjčky. (Předsednictví převzal místopředseda dr Krčméry.) Doufám, že tento návrh bude v senátě také přijat.

Při té příležitosti chtěl bych také upozorniti na to, aby konečně byly vydány náhradní papíry za válečné půjčky, které bylo povoleno vyměniti. Považte přece, že se jedná o vdovy a sirotky, tedy o naprosto nemajetné lidi, a že tisíce těchto nebožáků čekají na několik grošů ze svých dřívějších úspor. Dále chtěl bych urgovati následovní věc: přes všechny urgence není dodnes - tedy deset let od převratu - provedena výměna předválečné maďarské renty. Nebyly na příklad dosud vůbec vyměněny maďarské vyvazovací obligace, pokud jich nebylo užito svého času k přeměně v moučnou půjčku. Také v tom vidíme zcela zbytečné a kruté trýznění, neboť musíte tyto papíry podle mírových smluv vyměniti. Proč se to tedy neudělá, aby tito lidé byli aspoň trochu uspokojeni. Také v této příčině podal jsem resoluční návrh.

Když svého času padly Pozemková banka, Bohemia a jiné banky, byl zde ihned stát a poskytl velmi mnoho nesčetných milionů ze sanačního fondu k jejich sanaci. Nyní přichází šluknovská spořitelna, u které se nepožaduje žádných peněz jako daru, nýbrž kde se má jen zapůjčiti 300 milionů na slušný úrok k její sanaci. Jaká vyjednávání se již konala v této věci! Výsledek dosud stále ještě není žádný. Urguji také tuto otázku, aby byla vyřízena, jakožto věc důležitá pro spořitelny v severních Čechách. (Sen. dr Brunar (německy): Odloží se to až k příštím volbám!) Tak tomu také je.

Další kapitolou, kde naléhavě jest odpomoci potřebí, je nemocenské pojištění veřejných zaměstnanců. Dnešní úřadování léčebného fondu je tak malicherné, pedantické a šikanující, že se stalo pro pojištěnce a pro lékaře nesnesitelným. Onemocnění v rodině bylo pro veřejného zaměstnance při jeho skrovném platu již vždy katastrofou. Nyní však stává se pro něho přímo hroznou trýzní. Již ohavné lepení poštovních známek dráždí jak pojištěnce, tak také lékaře. Mnozí lékaři vůbec poštovních známek nepřijímají. A potom lékařské ošetřování samotné! Nyní vlastně smí úředník onemocněti jen podle předpisu, podle vědeckého, normálního průběhu nemoci. Neboť jinak lékařské ošetřování vůbec přestává. Vždyť lékař namnoze přece vůbec nemůže podávati všechny ty přihlášky a vysvětlení, která se činí základní podmínkou pro další ošetřování resp. pro náhradu výloh. Jsem přesvědčen, že se lékař často raději nepouští do žádného pokusu léčení, nežli by začal vyjednávání s okresním výborem. To jsou již konstatované věci, to možno všude slyšeti z lékařských kruhů. Jaké nebezpečí v tom spočívá pro pojištěnce a jejich zdraví! A nad to bývají pak lékaři nuceni, o čemž nechci zapomenouti se zmíniti, aby totiž prozrazovali lékařské tajemství, a to přímo veřejně, neboť okresní výbory nejsou přece tajné. Dále poukazuji ohledně léčebného fondu k tomu, co pojištěnci mají platiti. Podle zákona má pojištěnec platiti 1% svého platu. Vláda je zmocněna stanoviti minimální a maximální hranici. Spodní hranice byla stanovena částkou 8 Kč měsíčně. Co to za těchto okolností znamená, chci vám ukázati na jistém případě. Vdova po profesoru béře měsíčně 125 Kč pense. Z toho platí 8 Kč, tedy 6,4% místo zákonitého 1%. Není to hrozné? Jiný případ: pojištěnec platí 300 Kč roční prémie; onemocní-li a chce-li býti řádně ošetřován, musí říci lékaři, že to, co léčebný fond škrtne, zaplatí ze svého. Jinak nemůže počítati s tím, že bude lékařsky řádně ošetřován. Léčebný fond škrtá obyčejně a průměrně až dvě třetiny nákladu, který účtoval lékař. Nemocný platí tedy mimo svých 300 Kč prémie a poštovní známky, které činí také 60 až 80 Kč, ještě dvě třetiny účtu z vlastního, tedy skoro dvojnásob tolik, co činí účet lékařův. A to nazýváte nemocenským pojištěním? Zda dotyčný onemocní, či nic, v každém případě musí platiti více, než kdyby nebyl pojištěn. To přece není žádné pojištění! Na tento způsob musí pojištěnec pozbýti veškeré důvěry ve skutečnou lékařskou pomoc. Na druhé straně léčebný fond lékařům přímo brání ve vykonávání jejich povolání. To naprosto nemůže jíti tak dále. Lékaři také svého času vypověděli své smlouvy. Mluvím o této věci proto, aby se vláda konečně při uzavírání takovýchto smluv dotázala pojištěnců a lékařů o jejich svolení. Proč se to neudělá tak, jako v Německu? Tam každý úředník obdrží zaplaceno 80% lékařského účtu. Tam není žádného podvodu a nedojde k sebemenší nesprávnosti. Není však také žádné překážky pro lékaře, aby nemocného ošetřoval tak, jak to shledává nutným. U nás vměšují se vládní orgánové dokonce do lékařského ošetřování. To odpovídá zcela poměrům, jaké u nás shledáváme také v jiných statuích podnicích. Podal jsem v této příčině interpelaci na vládu, a jsem zvědav, co vláda v té věci odpoví a zařídí. Všechna tato přání jsou přece maličkostí v poměru k velikým sumám rozpočtu, ale nyní mají pánové na české straně příležitost, aby ukázali svou dobrou vůli, aniž by potřebovali měniti učiněná usnesení. Zcela obzvláště však apeluji na německé vládní strany: musíte všichni přiznati a také jste přiznali, že jste přes všechnu svou bezmeznou oddanost k české vládě v této vládě dosud nedosáhli toho nejmenšího. Volby, pánové, ukázaly, že vystřízlivěli velice také ti z vašich voličů, kteří byli srozuměni se vstupem do vlády. Proto, pánové z vládních stran, nehřímejte proti oposici. Nemáme viny na neúspěchu, který jste utrpěli. Posl. Windirsch, který tak strašně pokálel vlastní hnízdo, ublížili vám u obyvatelstva mnohem více, nežli všechny oposiční řeči dohromady. Pánové, vy sedíte ve vládě, ukažte přece alespoň při této příležitosti, že nejste pouhým stínem, nýbrž skutečnou částí vlády. Pomozte prosaditi tyto návrhy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúci rečník je pán sen. Kotrba. Dávám mu slovo.

Sen. Kotrba: Slavný senáte! Ujímám-li se v této rozpočtové debatě slova, činím tak proto, že ve státním rozpočtu na příští rok opětně nepřihlíží se k potřebám stavů živnostenských a obchodních v takové míře, jak by toho zasluhovaly. Z důvodů těch činím některé připomínky, aby vláda již jednou kladně přihlédla k těmto nutným potřebám, aby ochrana a vývoj stavů živnostenských byly náležitě podepřeny a v budoucnu zabezpečeny.

Prvá moje připomínka týká se resortu ministerstva obchodu. Ačkoli rozpočet tohoto ministerstva je v mnohém směru zlepšen, musím si nicméně stěžovati, že pro velkorysé živnostenské akce zvelebovací není porozumění, což jeví se hlavně v nepatrné podpoře zvelebovacích ústavů v Čechách. Stejně podpora živnostenského školství je naprosto nedostatečnou. Pohleďte na obrovský výzkumný ústav zemědělský a hledejte podobný ústav pro výzkumnictví živnostenské. Kdo pečuje dnes o snahy živnostenské, v prvé řadě o problém práce a odbytu? Kdo pečuje dnes o strojní zařízení a elektrisaci výroby živnostenské? A tak rád bych, aby se na živnostnictvo usmálo také trochu toho štěstí a dostalo se mu aspoň části té přízně, která jiným odvětvím je poskytována.

Dožaduji se, aby se dostalo vydatné pomoci Zemské jednotě řemeslných a živnostenských společenstev v Čechách, aby mohla vyvíjeti činnost zákonem jí přikázanou.

Žádám, aby dvouprocentní daň obratová byla snížena na jedno procento, počínaje rokem 1928, a aby později byla daň tato vůbec zrušena, čímž odpadne zbytečné šikanování úřadů i živnostnictva.

Znovu zdůrazňuji, že otázka nedělního klidu v obchodech musí býti podrobena důkladné revisi, ježto nyní jsou četné okresy, společně hraničící, v nichž v některých nedělní klid je zaveden, kdežto v okresech vedlejších zaveden není, na což si živnostnictvo trpce stěžuje, neboť je touto nesrovnalostí značně poškozováno a existenčně trpí.

Musím znovu konstatovati, pokud se týče úrazového pojištění, že nepřikročila dosud vláda k revisi tříd pojistně-technických a je všeobecným steskem kruhů živnostenských, že platí úrazové prémie i za zaměstnance v místnostech od strojního zařízení úplně oddělených a v míře nebezpečí nepřiměřené.

Stává se velmi často, že příspěvky sociálního pojištění jsou drakonickým způsobem na živnostnictvu vymáhány. Žádám proto, aby dříve, než bude přikročeno k donucovacím prostředkům vůči dluhujícím zaměstnavatelům, bylo postupováno shovívavě a opatrně, neboť mnohý z nich zápasí s nedostatkem pohotových prostředků peněžních, takže včasné zaplacení příspěvků pojistných působí mnohým značné nesnáze, ač by zajisté rádi zaplatili, ale nemohou z důvodů podnikatelských, rodinných i jiných neméně důležitých.

Učňové buďtež z úrazového pojištění vyloučeni, neboť k pracem u strojů, vyžadujících obsluhy osob zkušených, se nepřipouštějí a tudíž nebezpečí úrazu u nich není.

Projevuji starý, ale stále trvající stesk na praksi živnostenských úřadů v příčině nedostatečného stíhání fušerství, které bují na úkor a velké poškozování oprávněných živnostníků. Bývá k němu přikročováno úřady mnohdy teprve za půl roku i za rok po učiněném oznámení a zjištěné případy trestány jsou pokutami směšně nepatrnými, které nejsou ovšem schopny, aby vzmáhajícímu se ustavičně fušerství, postavily účinnou hráz a zlo toto omezily. Proto je nutno, aby řízení vyšetřovací bylo co nejvíce urychleno a tresty zvýšeny tak, aby dosáhly skutečně svého účelu, jímž se dnes míjí.

Protestuji proti poškozování živností státním obhospodařováním. Poštovní úřady provozují dnes namnoze povoznictví, čímž nemálo je živnost povoznická poškozována. I tomu je nutno učiniti přítrž a poukázati pošty, aby věnovaly se jen činnosti, jíž jsou určeny. Nehledě k tomuto případu, máme v našem ústředí, Zemské jednotě živnostenských společenstev takové ohromné spousty stížností na státní správu a na jednotlivé její resorty, že je nemohu všechny uváděti, a vzal jsem proto v úvahu jen jeden doklad, který je tak křiklavý, že je z něho viděti, že je nutno žádati urychlené nápravy. Nemohu dokumentovati všechny případy, které máme v Zemské jednotě živnostenských společenstev, byla by toho veliká spousta. Stížnosti ty musíme uplatňovati cestou jinou, tím, že zvláštními odůvodněnými dopisy vyrozumíme příslušné úřady. Jsem zmocněn dožadovati se, aby úřady zamezily další rušení výročních trhů v zájmu hospodářského povznesení měst, konsumentů a živnostnictva. Stará vžitá zvyklost, jíž jsou výroční trhy s četnou návštěvou obyvatelstva míst sousedních i ze širšího okolí, přispívá značně k hospodářskému posílení měst, jich občanstva a súčastněného živnostnictva a obchodnictva, není tedy naprosto na místě, jestliže se tento rozvoj brzdí neodůvodněným rušením výročních trhů. Byl bych velmi povděčen, kdyby konečně došlo k určitému pořádku, i pokud se týče pravomoci magistrátu hlav. města Prahy, neboť přesto, že již po několik roků stává Velká Praha, nedošlo dodnes ještě ke zrušení četných smíšených společenstev na její periferii a přikázání jich členstva k pražským odborným společenstvům. Na tuto okolnost stěžují si četné živnostenské odbory, a je nutno i zde, by došlo k urychlené a energické nápravě. Jako representant Zemské jednoty živnostenských společenstev a jménem této korporace žádám, aby obnovena byla činnost poradních sborů při politických úřadech I. stolice. Vidím v opomíjení těchto nesvolávaných a jakoby suspendovaných sborů zásah do živnostenské autonomie zákonem jí zaručené a podceňování stanoviska a zájmů súčastněných živnostenských odborů a společenstev. Snažně žádám, aby konečně přikročeno bylo k předložení vládní osnovy zákona o zajištění stavebních pohledávek. Stavební živnostnictvo si právem stěžuje, že tento jeho dlouholetý požadavek je stále oddalován a přezírán.

Podomní obchod budiž co nejvíce stíhán, jelikož legitimní živnostníci jím trpí. Podotýkám zde, že zejména se podomní obchod, mimochodem řečeno nezákonný, vyskytuje vedle jiných živností zvláště v živnosti pekařské a že je chlebem a pečivem dům od domu obchodováno, což není přípustno již se stanoviska hygienického a pekaře velmi poškozuje, aniž by proti tomuto zlu i po učiněných oznámeních bylo zakročováno.

Stěžuji si dále, že velký konsumní spolek >Včela< a také jiné konsumní spolky prodávají také nečlenům, ačkoliv podle svých stanov nejsou k tomu oprávněny. Tím spolky ony, nepatrně zdaněné, zveličují své zisky a živnostnictvo poškozují.

Žádám, aby pan ministr obchodu byl všem živnostenským požadavkům v zájmu těchto stavů velmi nutných blahovolně přízniv a aby zejména veškeré zvelebovací akce živnostenské a jejich svazy po stránce hospodářské a kulturní, co je v jeho silách, podporoval. Ve směru kulturního rozvoje stavů živnostenských zdůrazňuji nutnost vybudování a zestátnění živnostenského školství. V této příčině žádám, aby vláda přemístila školství toto do rámce ministerstva obchodu a aby ministerstvo financí přihlíželo patřičnými prostředky zmoci tyto otázky pomocí ministerstva obchodu. Žádám, aby bylo přikročeno k vybudování samostatných budov pro školy živnostenské ve všech větších městech, vybavení tohoto školství vlastními učitelskými sbory náležitě kvalifikovanými, odbornými dílnami, školními pomůckami, literaturou i zlepšením základních učebných osnov. Dožaduji se zřízení zvláštní akademie pro vzdělání učitelstva živnostenských škol a úpravu existenčních poměrů tohoto učitelstva, neboť jeho sociální postavení je skutečně pod úrovní.

Tlumočím také konečně požadavek kulturního ústředí čsl. živnostnictva, >Živnostenské akademie<, aby bylo přikročeno v rámci ministerstva obchodu k vědeckému a praktickému provádění racionalisace a ekonomisace výrobní, jakož i k živnostenskému výzkumnictví. Soudím, že tyto nezbytnosti jsou stejně naléhavé jako při zemědělství a velkoprůmyslu. Zvláště poukazuji na naše chudobné kraje, jmenovitě na českém jihu. Ale není to jen český jih, nýbrž jsou to i jiné části, je to naše Českomoravská vysočina a naše Podkrkonoší, kde jsou jednotlivá odvětví výrobní, která nemohou prosperovati vzhledem k chudobnosti svých majitelů a nedostatečných provozovacích prostředků a obchodních styků. Zde je nutno učiniti nejrychlejší opatření se strany vlády, aby existence těchto mnohých drobných výrobců, zejména zboží dřevěného různých druhů zpracování byla podepřena a také umožněna. To se může státi jedině tím způsobem, že budou zřízeny ve větších střediscích těchto krajů tak zv. koncentrační sklady, do nichž by výrobci své zboží dodávali. Sklady by je dále reexpedovaly pro potřebu tuzemskou i zahraniční a vláda by podporovala tuto organisaci zálohami ve výši 60 až 70% prodejní ceny těchto uskladněných výrobků. Tímto způsobem budou naše chudobné kraje národohospodářsky povzneseny a odstraní se mnohé příčiny dnešní hospodářské nouze nemohoucnosti, ano i z většiny bídy.

Jestliže vláda neodepřela svých podpor výzkumnictví a družstevnictví, tu právem volám, aby i na tyto spravedlivé požadavky byl brán náležitý zřetel. Nežádáme darů ani subvencí, nýbrž jen spravedlivou výpomoc k povznesení našich chudých krajů a všeho jich obyvatelstva.

V tomto směru již za bývalých rozpočtových debat delegace živnostenská na půdě zákonodárných sborů takřka při každém projednávání tohoto rozpočtu domáhala se, aby u našich zahraničních konsulátů byla zřízena tak zv. obchodní oddělení. Žel, že naše hlasy doposud vyzněly na prázdno. Tedy zdůrazňuji: V seznání velké bídy v těchto našich zanedbaných krajích nastává možnost zásahu jen tímto způsobem, že by vláda mohla odčiniti bídu, jež v těchto krajích je. Jak se zdá, naše vládní taktika je ta, že jenom tam se pomáhá a zasáhne, kde se stále křičí, a že tito malí, drobní lidé, nemajíce možnosti stálého upozorňování na rozhodující kruhy, jsou pomíjeni. Se vší rozhodností trváme, aby tento způsob, tento modus, jenž jedině odpovídá požadavkům malého, drobného lidu v našich chudobných krajích, byl proveden a již jednou vláda jmenovala a přikročila ke zřízení alespoň v oněch zemích, kde by se takové zřízení jevilo možným - u konsulátů ovšem - aby toto oddělení nebylo vybaveno snad osobou, jež neovládá taktiku, způsoby a rutinu po stránce obchodní, úředník nám není nic platný, nýbrž musila by býti vzata v úvahu rutinovaná síla z praktického života, která by těmto námětům z reexpedice zboží za hranice mohla plnou měrou vyhověti.

Pokud se týče odborových, požadavků živnostenských, chci se zmíniti o důležitém postulátu živnosti pekařské, o kterém před několika dny jednal sjezd starostů všech 60 společenstev sdružených v Zemské jednotě českých společenstev pekařů v Čechách. Je to 2% paušalovaná daň z mouky k ceně připočítávaná, kterou byla znemožněna rovnováha výrobní kalkulace při pekařství. Uváží-li se zároveň, že z výrobků pekařských se stále platí již dříve platná 1% daň obratová, vidíme, že je dnes pekařství zatíženo 3% daní z obratu, což je stav naprosto neudržitelný.

Žádám proto, aby 1% daň obratová z pekařských výrobků byla vsunuta do paušálů obratové daně z mouky bez jejího zvýšení a aby zvláštní její placení odpadlo. Je to požadavek úplně spravedlivý a může mu býti při dobré vůli se strany pana ministra financí dobře vyhověno. Prokázal jsem, že pekařská výroba je zatížena dnes nadměrnými povinnostmi ve směru obratové daně, takže, bude-li jedno procento této daně placené z výroby odbouráno, nevznikne tím státním financím ujma, poněvadž již toto 1% je dostatečně uhrazeno z 2% účtované daně obratové, které musí naši příslušníci platiti, a mimo to ještě na hranicích zvýšený poplatek za provoz mouky místo dřívějších 11 K 13 Kč, to znamená o 2 Kč více, takže je mimořádné postavení této živnosti, která plně zasluhuje ohledu se strany vlády, aby nebyli její příslušníci dohnáni k těm důsledkům, poněvadž bez této úpravy není myslitelno, aby tato živnost mohla dále existovat za dnešních poměrů a bude musiti přikročiti ke zvýšení cen pečiva a chleba, což se vší rozhodností dotvrdíme a dokážeme veřejnosti, že náš hlas je oprávněný a spravedlivý. Dále je berními úřady vynalezen nový typ daně. Požaduje se totiž z pekařských výrobků t. zv. luxusní daň na jemné pečivo. Jednal jsem na několika anketách v obchodní komoře, kde živnost cukrářská prokázala svými doklady, že naprosto není žádnou luxusní živností. Přirozeně, jestliže to prokázala živnost cukrářská a uznali to všichni, kteří byli anketám přítomni, že je to stanovisko úplně oprávněné, jak by bylo možno mysliti, že v živnostech pekařských by mohl býti pojem luxusního pečiva. To je přece lidový výrobek pro nejširší vrstvy konsumentů, počínaje od nejchudšího dělníka, který tím uhrazuje životní potřebu, a není nám neznámo, že na př. na vánoční svátky v nejchudších společnostech rozdávají se vánočky a nemůže se tedy vánočka jako lidová poživatina nazývati luxusním pečivem z důvodů, které ještě hlouběji zdůvodníme a prokážeme, a žádáme, aby ministerstvo financí ustalo a dalo příkaz berním správám, aby po této stránce zachovaly stávající způsob ohledně daně obratové a přepychové.