To měl jsem vzpomenouti ke všem našim požadavkům a zdůrazňuji, že mohl bych zde tlumočiti velké spousty přání doložených a důvodných, které jsou předkládány naší Jednotě řemeslných a živnostenských společenstev. Vybral jsem namátkou jen nejnutnější a žádám, aby hlavně ministerstvo obchodu a celá vláda dbaly trochu zájmů a potřeb živnostenské strany. V tom přesvědčení a v té víře, že se tak stane plně, budeme hlasovati pro státní rozpočet. (Potlesk.) Ministr obchodu řečníku blahopřeje.)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúci rečník je pán sen. dr Havelka. Prosím, aby sa ujal slova.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Během rozpočtové debaty byla zde několikráte učiněna zmínka o t. zv. nájemní otázce. Otázka nájemní souvisí nerozlučně jednak s ochranou nájemní, jednak s majetkem domovním. Budiž mi tedy dovoleno, abych několik slov pronesl na objasnění tohoto problému.

Ochrana nájemní byla zavedena na území našeho státu ještě za války v době, kdy nebyla žádná bytová nouze a účelem jejím bylo zakrýti úpadek měny říše rakousko-uherské, který nastával při dlouhém trvání války, kdy se tiskly bankovky nekryté zlatým pokladem. Po válce, kdy ještě trvaly mimořádné poměry, produkce následkem rozvratu hospodářského vázla a při tom prostor bytový k disposici jsoucí byl zabrán občany, kteří zůstali v zázemí, objevila se velká bytová potřeba pro občany vracející se z války, kteří zakládali rodiny, aneb obnovovali rodinný život. Dále zařizovaly se na území našeho státu centrální úřady a stěhovaly se k nám centrály velkých podniků, které byly dříve hlavně ve Vídni a Budapešti.

Tuto potřebu bytovou nemohlo tehdejší rozvrácené hospodářství krýti, takže nastala dočasně bytová nouze. Této bytové nouzi pokoušelo se čeliti různými mocenskými prostředky - zabírání bytů, oddělování místností od velkých bytů - avšak s malým výsledkem. Rozšířením ochrany nájemní na všechny vrstvy obyvatel, třebas i velmi zámožné, ba dokonce milionáře za války zbohatlé bylo hlavní příčinou, že soukromý stavební ruch byl úplně zničen, neboť nebylo poptávky schopné zaplatiti tehdejší stavební náklady, právě pro zbytečnou ochranu bohatých. Jedna z dalších příčin, která zničila soukromý stavební ruch, byla ta, že krutý osud majitelů domů odstrašoval vrstvy majetné od vložení kapitálu do novostaveb, poněvadž bezmezná konfiskační praxe vzbuzovala podstatné obavy, že nově postavené budovy od soukromníků budou beze všeho opět zabrány.

Zničení soukromého stavebního ruchu, přivoděného nemírnou odíranou nájemní, mělo za následek, že musil stát vyvolati umělý stavební ruch, což je věc občanům předválečné poměry znajícím, úplně neznámá. V době předválečné důvěra v bezpečnost soukromého majetku a naděje na přiměřený úrok z vloženého kapitálu vyvolala soukromý stavební ruch, který stačil pravidelně každé potřebě, stát nic nestál a naopak mu přinášel velké zisky na daních. Naproti tomu umělý stavební ruch, který krvavě zatížil veřejné svazky, účelu svého, totiž zaopatření dostatečného bytového prostoru pro potřebné lidi, nedosáhl. Účelu svému tím spíše nevyhověl, poněvadž místo činžovních domů s malými byty pro nejširší vrstvy, stavělo se namnoze přepychově pro zámožné kruhy. Tyto sumy také pro zbohatlíky vydané, musí poplatnictvo zaplatiti, takže namnoze staronájemníci to, co zdánlivě na činži ušetří, zaplatí na druhé straně na vyšších daních a dávkách. Dále umělý stavební ruch není takové intensity, jako byl by soukromý, a tato nedostatečnost má za následek, že je stát větší měrou zatěžován podporou na nezaměstnané, než by tomu tak bylo, kdyby byl soukromý stavební ruch. Na druhé straně osoby zámožné, které potřebu bytovou platí nepatrným a mnohdy směšným dílem svých příjmů, vyhazovaly a vyhazují peníze na věci zbytečné, ba přímo luxusní.

Ochrana nájemní má za následek demoralisaci občanstva, neboť nemírné uskutečňování její svádí občanstvo k domněnce, že není potřebí, aby si člověk vydělal na svoje potřeby. Ona učí občanstvo názoru, že to, co potřebuji, si mohu vzíti násilně tam, kde to jest a nepotřebuji za to dáti protihodnotu, poněvadž v tom případě moc platí více, než právo a spravedlnost. Nelze přiznati až na málo výjimek nynějšímu zákonodárství bytovému ani sociální spravedlnost, poněvadž se nepřihlíží vůbec k majetkovému postavení majitele domu a jen měrou nedostatečnou k poměrům majetkovým u nájemníka.

Ochrana nájemní je však krutou nespravedlností vůči majitelům domů, poněvadž přicházejí o nesmírné sumy, které jim patří za to, že poskytují obyvatelstvu bydlení. Opatření budov, jich oprava a udržování, jakož i amortisace stálo vlastníky majetku domovního obrovské náklady v hodnotné valutě, avšak užitek z nich, totiž úrok placený v podobě činže z těchto hodnot se jim dovolil vybírat jen v měně devět až desetkráte znehodnocené a od platnosti zákona čís. 48 Sb. z. a n. z roku 1925 se jim skonfiskoval vůbec, neboť zrušení ustanovení, aby nájemníci platili nutné opravy, má za následek, že všechen výnos činže musí býti obrácen na opravy a udržování domu. (Sen. Hampl: Řekněte, oč získaly na ceně ty baráky!) Není na prodej. Jako ty si to neprodáš a jako kol. Kučera svoje pozemky neprodá. V době předválečné podle zákona o dani činžovní bylo odhadováno, že 30% hrubé činže připadá na uhrazení amortisace a oprav budov. Zákon nájemní z roku 1925 povolil na opravy v roce 1927 v znehodnocené měně 30%, což převedeno na hodnotu peněz předválečných, značí přibližně 3% mírové činže, což je částka zhola nedostatečná.

Nedostatek prostředků na opravy vedle úplného ožebračování majitelů domů má za následek chátrání domů a co se dalo poměřme malým nákladem opraviti a po dlouhou dobu k obývání schopným udržeti, to sejde úplně a bude se musiti nahraditi nákladnými novostavbami. Tak se pracuje ke zničení národního majetku, investovaného do budov, národní jmění se zmenšuje a občanstvo a stát zbytečně ochuzuje. Majitelům domů se vina dávati nemůže, neboť oni varovali, oni prosili - ale marně.

Určení nepatrné částky - 3% - na opravy zřejmě ukazuje, že tehdejší rozhodující pseudosocialismus ničil držitele majetku domovního, neboť povolení naprosto nedostatečné částky na opravy má za následek, že majitelé domů, chtějí-li se uvarovati různých zákonných důsledků z chátrání budov, musí na jejich udržování dáti všechen výtěžek činže a ještě event. při větší opravě dosaditi z jiného jmění, aneb se zadlužiti. Nemůže-li si majitel domu opatřiti potřebný kapitál, je nucen za žebrácký peníz prodati svůj dům, který mnohdy získal za života strastného a namáhavého, odpíraje sobě i své rodině často i toho nejnutnějšího. Takovou odměnu sklízí vrstva mnoha tichých, pracovitých, přičinlivých a šetrných občanů našeho státu, která také připravovala půdu pro tento stát tím, že v dobách nepříznivých budovala hospodářskou neodvislost naši. Možno říci, že až do omrzení se hlásalo, že nejlepší vlastenectví je pracovat a šetřit, abychom se na poli hospodářském vyrovnali jiným státům.

Stále se poukazovalo na to, jak jsme na tomto poli pozadu proti národu německému, ale když někteří naši jednotlivci vzali tato slova doopravdy a řídili se podle nich, tu pseudosocialismus v našem samostatném státě utiskuje ty, kdož opravdu nejlepším způsobem kladli základy k jeho samostatnosti, a pokud mají majetek domovní, dává je do klatby, ač se říkalo, že jen hospodářská neodvislost může zabezpečiti politickou samostatnost. Těžko pak se může žádati, aby občané se přičiňovali a šetřili, když stejně žije na stará léta ten, kdo za svého života užíval, žádnou radovánku si neodepřel a dnes nic nemá, jako ten, kdo se přičiňoval, sháněl a si odpíral, avšak jemuž ke konci života mocný vliv pseudosocialistický v samostatném státě československém zabavil jeho majetek, který téměř zadarmo propůjčuje komukoli. Žádné ohledy se neberou na starce majitele domu, chudou vdovu majitelku domu, ale zato je plno ohledu oproti milionářům, oproti spekulantům, kteří vydělávají tisíce v místnostech, z nichž platí ne nájemné, ale jakousi almužnu, aniž by levněji prodávali, než jejich konkurenti v nových domech. Můžeme se diviti, že se dnes vzmáhá u nás v republice heslo: >Co užiji, to mám.< - Občané jsou zastrašeni nevážností k soukromému majetku, což zajisté nepodporuje stabilisaci poměrů, neboť není záruky, že snad zase někdo nepřijde a neřekne: Váš majetek se mi hodí, vydejte ho. Tak u nás vládl proti majetku domovnímu pseudosocialismus a poněvadž v ústavě naší soukromé vlastnictví není chráněno ústavním zákonem, není divu, že se nemůže u nás ujmouti přičinlivost a šetrnost přes vážná napomínání našich ministrů financí, zvláště dr Rašína a dr Engliše, neboť lekce, která se dává od převratu majitelům domů, je příliš perná a důkladná, než aby prošla než povšimnutí.

Nejsou však majitelé domů jen ožebračeni, nýbrž též pokořováni, neboť jest jim zabráněno volně nakládati s jich majetkem a vypověděti ty osoby, které dobrodiní levného bytu aneb provozovny nezasluhují, nepotřebují a často zneužívají.

Pomalá úprava bytových poměrů způsobila, že republika Československá je téměř posledním státem, který dosud ničeho podstatného k odbourání ochrany nájemní neučinil. V našem státě budou se dále upravovati poměry tyto nyní a budou se prodělávati různé obtíže s touto likvidací souvisící v době, kdy již vyjma Rakouska a Ruska jsou všechny státy Evropy s touto otázkou buď vůbec hotovy, aneb mají jen nepatrný krok k definitivnímu odstranění bytových zákonů. Zbytečně pozdě přistupuje stát československý k řešení bytových poměrů, neboť, kdyby se úprava dala hned od převratu, byla by dnes otázka bytová vyřešena, což je také všeobecně uznáváno a nebylo by bytové krise a lichvy.

V úpravě této otázky jsme předstiženi naším nejvážnějším konkurentem, totiž říší německou, která má toto období hospodářské horečky za sebou, kdežto na nás čeká. V Československé republice nedovedli upraviti otázku bytovou, ač naše koruna poklesla nesrovnatelně málo proti německé marce a přizpůsobení všeho, tedy i mezd a platů mohlo se díti mnohem snáze u náš, než tam. V německé říši měli na mysli prospěch všeobecný a upravili přes katastrofální pokles marky činži během 3-4 let tak, že činže placená svojí hodnotou odpovídá dnešním hospodářským poměrům, kdežto my se pořád radíme, co bychom měli podniknout. V Československé republice špatným rádcem při luštění této otázky byla nepřízeň vůči soukromému majetku domovnímu a proto nebylo dostatečně vysvětleno ani kruhům zákonodárným, jaké následky bude míti odkládání této otázky, kdežto v říši německé, kde soukromý majetek požívá úcty a vážnosti, vzali náležitý zřetel k celému národnímu hospodářství svého státu.

Stálý odklad a nedostatečná úprava bytových poměrů rozeštvala poměry v některých domech tak, že se podobají peklu, z něhož vyváznouti je těžko, ba nemožno. Hádky, osočování, poškozování cizího majetku jsou dnes na denním pořádku a netrpí tím jen majitelé domů, ale též řádní nájemníci.

Neupravená otázka bytová na př. působí, že dnes do práce a z práce musí býti komunikačními prostředky každý den dopravovány spousty zaměstnanců, což jest hospodářská ztráta, poněvadž při upravených bytových poměrech by každý, pokud by to jen trochu bylo možno, vyhledal si byt poblíže svého pracoviště.

Jiná neblahá stránka neupravených bytových poměrů je, že máme disekonomii bytů ve starých domech. Co někde tísní se 5-6 osob i více v malé místnosti, jsou zase případy, že velké byty 4-5 pokojové zabírá pro sebe jedna neb dvě osoby, které při levnosti bytů si neukládají žádné skromnosti.

Hlásalo se, že privilegia musí býti zrušena - šlechta a pod. - a hle - zde vytvořena nová privilegovaná kasta >staronájemníci<, které dáno právo trvalého užívání obytných a provozních místností za laciný peníz. Při tom podpronajímáním těchto místností si opatřují staronájemníci bez námahy a risika vydatný a bezpracný důchod. Ochrana na provozovny znamená pak namnoze škodu a nebezpečí pro naše živnostníky, totiž monopol na tu kterou živnost, kterého také jest vydatně využíváno, neboť usazení konkurence z řad mladé generace je nesnadné pro vysokou činži. Ochrana nájemní provozovny je pak pro mladé živnostníky proto zhola nespravedlivá, že příjem z provozoven je úplně přizpůsoben nynějším poměrům, a rozdíl mezi novou a starou činží je úplně bezzáslužný důchod. Divná to rovnost zavedena bytovými zákony v naší republice i mezi živnostníky.

Zvláště bolestně se pociťuje, že držitelé domů a domků s malými byty jsou nejtíže postiženi zákonodárstvím bytovým, ač jsou z vrstev malých a svůj majetek nejtíže většinou shromažďovali. Mimo to domy těchto vrstev jsou pořízeny jen nejnutnějším nákladem a vyžadují pro svoji přelidněnost nepoměrně více nákladů na udržování. Jako každá vrstva obyvatelstva, která je stížena nějakou pohromou - velká voda, nezaměstnanost, drancování - se dovolává úlev daňových a také je dostává, tak i my žádáme pro tuto vrstvu úlevu při dani činžovní, neboť pohroma, která postihla tyto lidi při vázaném hospodářství bytovém, nás opravňuje k tomu, abychom tuto úlevu pro ně žádali, a bude tato úleva jen malá náhrada za ztráty utrpěné ochranou nájemní a za služby, které prokázali státu, občanstvu a veřejnosti tím, že levně, ba zadarmo, bylo použito jejich majetku domovního k ubytování chudých vrstev obyvatelstva.

Aby hospodářský život republiky Československé se dostal do normálních kolejí a aby zmizely z našeho veřejného života ony neblahé stíny, o kterých jsem se zmínil, žádáme, aby bylo přikročeno k možnému zrušení ochrany nájemní a úpravě bytových poměrů. Neupravení otázky bytové po právu a spravedlnosti bude podvraceti národohospodářský rozvoj našeho státu, neboť udržuje nepřirozený stav v celé souhře hospodářského života. Jako každé provinění proti přírodě je touto trestáno, tak se mstí i překročení zákonů života hospodářského. Pan ministr financí ke konci svého exposé o rozpočtu na rok 1927 pravil: I hospodářský život má své zákony, jimiž se spravuje a podle nich reaguje na zásady mocenské, ne vždy podle intence zamýšlené. Složitý organism hospodářský vyžaduje velmi pečlivého ovládání.

Chyba v politice a zvláště v národohospodářské politice je často horší než zločin, poněvadž ona postihuje zájmy tisíců a milionů!

V bytové otázce bylo již víc než dost chyb napácháno proti přirozeným zásadám života hospodářského a tam se převracel život hospodářský na ruby, a tím se jedné vrstvě obyvatel, totiž majitelům domů a tím soukromému vlastnictví působila škoda. Proto je již nejvýš na čase, aby byla tato otázka bytová likvidována, a to rychle, aby přechodné období hospodářské horečky přestalo.

Slavný senáte! Otázka bytová přestala býti otázkou majitelů domů a otázkou nájemnickou, stala se otázkou celostátní. Poukazuji jen k tomu, že následkem ochrany nájemníků a vázaného hospodářství přichází naše veřejné hospodářství ročně na daních a dávkách a podobně o 800 až 900 mil. Kč, což znamená za 10 let 8 až 9 miliard Kč. Je to dar - komu, nechci se zmiňovati. A proč se to tak všechno děje? Protože u nás bytová otázka neřešila se ani podle zásad národohospodářských, ani sociálních, nýbrž řešila se podle jisté doktriny, která zkrachovala při řízení státu, která zkrachovala při řízení obcí, zanechala za sebou dluhy a spoustu, která zkrachovala v bytové otázce a nebude lépe, dokud nezkrachuje i v aparátu našeho ministerstva sociální péče. (Výborně!)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúci rečník je pán sen. Průša. Dávám mu slovo.

Sen. Průša: Slavný senáte! Je zajímavo, že přes optimistický výklad pana ministra financí dr Engliše i přes velmi blahovolný referát pana zpravodaje Stodoly z úst nejen oposičních řečníků, nýbrž i z úst příslušníků t. zv. vládních stran často se ozývají nejen výtky proti dosavadnímu způsobu spravování státu v jednotlivých resortech, ale vedle toho i obavy do budoucna. Tedy toto je vlastně příznačné pro celý systém a také potvrzuje to, co my tvrdíme, že daleko je k té konsolidaci a stabilisaci. Naopak my tvrdíme, že ke konsolidaci a stabilisaci v tom pravém smyslu, jak si to pánové představují, nemůže dojíti a nedojde.

Chci při projednávání této skupiny učiniti několik poznámek, a to ke kapitole 11.: Ministerstvo zemědělství: Přihlédneme-li k různým položkám tohoto ministerstva, pokud se týká výdajů, vidíme, že heslo >venkov jedna rodina< zůstává jen heslem. I toto oddělení státní správy vykazuje třídní tendenci - bohatým všechno, chudým málo nebo nic.

Zajímavá je v tomto rozpočtu tabela titul 3. Tak na př. položka 5.: Zemědělské dělnictvo a malozemědělské zprostředkování práce, odměňování dlouholetých služeb a podpory 1,405.222 Kč. Proti tomu položka 1. >Zemědělské organisace 7,714.000 Kč. Zdánlivě snad, když toto stavím proti sobě, pánové mi řeknou: No snad nebudete vy, který si říkáte socialista, komunista, proti organisacím, proti podpoře na sdružování? Ale pokud máme zkušenosti, jakým způsobem jsou spravovány a dotovány jednotlivé organisace i zemědělské, víme, že v tomto případě z této enormě vysoké kvoty podstatnou část dostanou organisace zemědělské, které nemají téměř nic společného se zájmy drobných zemědělců.

Pro chov koní je v rozpočtu položka téměř 24 milionů. Prosím, přes 80% chovatelů koní jsou lidé hospodářsky zajištění, hospodářsky silní. Naproti tomu položka pro chov hovězího dobytka pod titulem 3. je jen 3,400.000 Kč, pro chov vepřů, ovcí a koz 2,070.000 Kč. Naproti tomu na zvelebení mlékařství a kontrolu chlévní - a to zase, kdo to zná, z prakse ví, že se to provádí jen ve většině t. zv. vzorných hospodářství, 5,250.000 Kč. Na tom je viděti dvojí loket. Pro chudé zemědělce v horských polohách na podporu lnářství se dává 608.000 Kč, na podporu bramborářství 110.000 Kč, pro pěstování pícnin 185.000 Kč. Tedy pro podporu chudých zemědělců dává ministerstvo pár tisíc, co mezi tím pro bohaté a zbohatlé dává se pár desítek milionů.

Namítnete snad, že i z těch milionů dostanou chudí zaměstnanci, ovšem bylo by dobře vědět, mnoho-li. Ovšem to není v detailech uvedeno.

Při dosud známé praksi bude toho jistě velmi málo. Kdyby bylo skutečně správně postupováno, pak musily by býti položky, zejména pro podporu lnářství, bramborářství, pěstování pícnin, jakož i pro chov ovcí a koz zvýšeny na účet chovu koní. V tomto směru podali jsme už několik návrhů, ovšem vy, kteří zastupujete drobné zemědělce buď z vlastní iniciativy nebo na rozkaz se shora, jste hlasovali proti, ačkoliv se od nich dáváte voliti.

Rovněž položka 1,405.000 Kč pro účely zprostředkování práce, odměňování dlouhosloužících a podpory malozemědělcům, je naprosto nedostatečná.

Mnoho-li mohou dostati jednotlivci z této směšně nízké sumy? Vždyť jde o milionovou armádu ve skutečnosti. Při tom rozpočet ministerstva zemědělství vzrostl ne o původně vykázaných 11 mil., ale vezme-li v úvahu - jako že musí to učiniti každý řádný hospodář - snížení příjmů téhož resortu, pak je zde zvýšení o více jak 16 mil. Kč.

Dvojí loket zřejmý i z tohoto. Na bramborářství dává ministerstvo 110.000, na rekonstrukce družstevních lihovarů 4 mil. Kč. Pan ministr sice řekl, že přes 40% družstevníků je drobných zemědělců, do 10 ha, avšak je otázka, jak těchto 40% participuje na celé výrobě a zvláště na docílených ziscích, kdo vlastně dostane ty 4 mil. Kč na rekonstrukci družstevních lihovarů a opravdové zlepšení hospodářské situace.

A tak, probíráme-li se rozpočtem ministerstva zemědělství, vidíme, že v té venkovské >jedné rodině< jsou jedni jen pastorky, pro které zbývají nejvýše drobty z bohatého stolu bohatých magnátů.

Podíváme-li se na pozemkový úřad, vidíme poměry ještě horší. Ač malozemědělcům po převratu se slibovalo, že dostanou půdy tolik, kolik budou chtíti, a za nepatrnou náhradu, vidíme dnes na výsledcích dosud provedené akce přídělové dosud zcela něco jiného. (Sen. Hampl: Podle toho dlouholetým pachtýřům byla půda vzata i pacht!) Tak měli uplatniti zákon.

Podle zprávy státního pozemkového úřadu do konce března t. r. bylo přiděleno do drobného přídělu 373.184 ha. Na jednoho drobného zemědělce připadá asi 1,4 ha. Zbytkových statků přiděleno za tutéž dobu 1.473 v úhrnné výměře 123.235 ha. Na jednoho zbytkáře připadlo průměrem přes 83 ha zemědělské půdy. Tedy ve venkovské rodině po vzoru agrárním používán je dvojí loket. Mezi tím, co bohatému přiděluje se zbyťák od 50 do 150 ha, chudému domkáři dává se od 20 arů do 3 ha. Při tom nutno si při mysliti k tomu ještě praksi přídělovou. To je nepopíratelné. Tohle prohlásil sám dřívější president pozemkového úřadu, že v mnoha případech se přidělovalo podle legitimace, podle příslušnosti k určité politické korporaci, a chci říci, že prakse přídělová byla zvláštní. Častokráte jsem zasahoval do provádění přídělového řízení a často jsem zjistil, že je docela rayonována působnost určitých politických stran, které participovaly na správě pozemkového úřadu, a možno říci, že to bylo tak, že ve ⁴/₅ rozhodovala strana republikánská a o ¹/₅ podle politických poměrů strana sociálně-demokratická.

Mluviti o tom, co dělo se dále, jak se prováděla pozemková reforma, jaká morálka byla vnesena do přídělového řízení, bylo by škoda. O tom bylo dostatek řečeno v poslanecké sněmovně a naposled bude míti soudní dohru. Také se nerad v bahně mažu. (Výkřik sen. Šturce.) Ale jistě! V poslanecké sněmovně bylo mluveno o případu inž. Vlasáka, tedy já s ním měl několikráte co dělat, on byl poprvé v Chocni, podruhé v Chrudimi jako přídělový komisař, nevím, zdali kol. Sechtr o tom ví, ale Zaječice a jiné případy, přímo řvaly, jakým způsobem se tam postupovalo. Je jisto, že tato prakse zapříčinila, že občanstvo a zejména drobní zemědělci mají docela jiný názor na způsob provádění pozemkové reformy a na její výsledky, než jaké jsou obsaženy na př. v původním prohlášení dnešního presidenta pozemkového úřadu o dosud provedené pozemkové reformě. (Sen. Sechtr: Já nejsem nimra, já jsem se se Zaječicemi nezabýval!) Tam bylo zajímavo, že Zaječice dostal jeden bohatý sedlák a 148 drobných uchazečů ostrouhalo kolečka. V celku možno říci, že pozemkovou reformou zklamáni byli drobní zemědělci, nedoslali to, co jim bylo slibováno stranou agrární, ale mohou býti spokojení velkostatkáři, neboť podle §u 3 zákona záběrového bylo až dosud vyloučeno ze záboru 8533 ha půdy s příslušnými objekty. To bylo 37 cukrovarů, 13 lihovarů, 56 pivovarů, 90 mlýnů, 43 cihelen, 20 pil, 95 jiných průmyslových podniků, 595 domů a 179 hostinců a jiné. Prosím, tak byla odčiněna Bílá Hora. Vedle toho ovšem, podle §u 7 zákona záborového propuštěno 173.641 ha ze záboru k volnému prodeji velkostatkářům. Podle §u 11 zákona záborového propuštěno velkostatkářům, t. j. vráceno do vlastnictví 1527 vlastníkům celkem 444.598 ha veškeré půdy, z toho 260.166 ha půdy zemědělské, tedy hodně přes ¹/₄ mil. ha, průměrně jednomu veškeré půdy 291 ha. Toho nebylo dosti. Podle §u 20 zákona přídělového propuštěno dosud 525 velkostatkářům 170.853 ha, průměrně 326 ha půdy pro jednotlivce. Co chtějí ještě velkostatkáři? Já bych řekl konečně: V rozpočtovém výboru jeden z velkostatkářů, kteří přináležejí tomuto zákonodárnému sboru, dr Medinger, ten do jisté míry, ne, jak pánové si špatně přeložili jeho němčinu, že by byl zásadně mluvil proti pozemkové reformě, nebo zákonům o pozemkové reformě, ne on mluvil jen proti způsobu provádění, ale jinak sám prozradil, že pro takto prováděnou reformu je, poněvadž, tak, jak byla prováděna, podstatné části bývalé šlechty, bývalým aristokratům, kteří nechtěli nikdy mít nic společného s tím praktickým hospodářstvím, otevřela teprve oči a ujasnila jim, jak ohromné bohatství oni mají. Já jsem sám slyšel od velkostakáře slova: Teprve vaše pozemková reforma mě otevřela oči a ukázala mi, jaký vlastně mám majetek. Tak vypadlo to slibované odčinění Bílé Hory. A na tuto tak důkladně prováděnou agrární revoluci musí každoročně veškeré poplatnictvo zvlášť ještě přispívati. Původně bylo tvrzeno, že pozemková reforma přinese státu velký prospěch, že získáme obnosy - mluvilo se o několika miliardách - budou finanční základnou státu, jistější než zlatý poklad.

Dnes ovšem pánové mluví o jiném prospěchu, a to že pozemkovou reformou zabráněno bylo zbolševisování venkova a sociální revoluci vůbec. Já tvrdím ovšem toto. Pozemkovou reformou nedostalo se sic státu nic, spíše nových výdajů, ale pozemkovou reformou otevřen byl zlatý důl pro mnoho a mnoho válečných zbohatlíků a protekčních lidí přidělením zbytkových statků a zlatý déšť se snesl na ty, kdož protekci udělovali. Žádáme, aby byl vydán seznam všech nabyvatelů zbytkových statků a zač byly přiděleny.

Bylo slíbeno, že se tak stane, jakož i že bude sděleno, kdo, kdy a za jakou záležitostí intervenoval na pozemkovém úřadě. Za tento výrok jsem vděčen panu presidentovi pozemkového úřadu, jenom by bylo potřebí, aby obojí bylo provedeno s co největším urychlením a také co nejpoctivěji a pravdivě, aby jednou opravdu se již ukázalo, jak mnohdy lidé, kteří o sobě mluví a tvrdí, že jsou velmi spravedliví na všechny strany, dovedli býti jednostrannými, když se jednalo o zájmy jich vlastní, zájmy jich kapes a zájmy politických přátel.

K lesní reformě chci poznamenati toto: Pánové, otázka lesní reformy je vysoce důležitá, to je nepopíratelno. Kdo jenom trochu rozumí lesnímu hospodářství, ví jak je důležitá a také složitá. Nelze mluviti o tom, že by mohla býti prováděna v podobném smyslu a tak praktikována, jako byla praktikována půdní reforma. Jde zde o celky z důvodu účelného hospodářství. Ale pánové, jestli zde jde o tyto celky, je přece jen nutno uvážiti, že vy, dík tomu, že jste si odhlasovali zákon o ochraně finančního hospodářství územních samosprávných svazků, budete zde míti příležitost zejména vy, kteří rozhodujete o této otázce, poněvadž vy jste rozhodující mocí v pozemkovém úřadě, aby těmto samosprávným svazkům, zejména obcím a okresům ty obrovské peníze se dostaly a aby mohly alespoň hospodařiti. (Výkřiky sen. Sechtra.) Pane kolego Sechtře, já v tomto případě na vás apeluji, ale mám obavu, že zase najednou do toho vleze taková nějaká čertovina politická. Proč? Poněvadž při svých cestách agitačních zejména v lesních krajích se setkáváme zvláště s jedním zjevem. (Sen. Šturc: Zase bude někdo vybírati ve prospěch strany nebo pro sebe!) Já chci říci, že tuto obavu chovám a proč? Pánové, v poslední době se objevuje, že jsou nabádáni občané v obcích v těch místech, kde jsou lesy, ke tvoření družstev, a měl jsem přímo možnost - byly mně předloženy dopisy nejenom sekretariátu republikánské sírany, ale také i úřadů nepolitických - ve kterých byly upozorňováni jednotlivci, aby se stali členy těchto družstev pro získání lesních komplexů, a že strana agrární se postará o to, aby těmto družstvům byly přiděleny dostatečné komplexy. Tedy pánové, před tímto je nutno varovati. Mělo-li by se opakovati to, co se dělo při pozemkové reformě, bylo by to totéž svinstvo, jaké bylo napácháno v pozemkově reformě půdní. (Sen. Sechtr: Já mám za to, ze by to bylo lepší, než jste to dělali vy! Když jsme chtěli parcelovati půdu, dělali jste družstva, aby nám to rozbila!) To se mýlíte, jistě byste byl na rozpacích, kdybyste to měl dokázati. To my jistě ne. U státních lesů a statků chci poznamenati toto: Pánové, stát hospodaří na slušném komplexu zemědělské půdy. V celku lesní i zemědělská půda je téměř 1 mil. ha, a z toho máme téměř 140.000 ha zemědělské půdy vedle rybníků, neplodné půdy atd. Uvažujte toto: dnes na téměř... (Hluk. - Výkřiky komunistických a soc. demokratických senátorů.) Já počkám, až si to povíte, mám dosti času.

Mluvil jsem o státních statcích a chci ukázati na to, jakým způsobem jsou spravovány. Ukazuji na to, že téměř 140.000 ha půdy zemědělské je v rukou státu vedle lesů, což dohromady tvoří téměř 1 milion ha. Výnos z této veškeré zemědělské půdy je vykázán v rozpočtu 16,538.530 Kč, a tu chci upozorniti: z tohoto kvanta téměř 140.000 ha zemědělské půdy nemluvě o neplodné, která je zvláště vedena, nachází se v drobném pachtu 4.170 ha, ve velkopachtu 22.195 ha. Kdybychom vzali nejnižší myslitelnou pachtovní cenu za 1 ha 350 Kč v horských polohách, poněvadž jde o zemědělskou půdu, v obilnářské 750 a v obilnářsko-řepařské 1.000 Kč, tedy výnos jenom z této půdy pronajaté by musil činit 18 milionů sám o sobě beze všech druhých státních statků, které státem jsou obhospodařovány. Tu přicházím k závěru, že toto odvětví státní správy opravdu pokulhává. Nesmíte zapomínati, když to přepočítáte, že přijdete k číslici průměrně 311 Kč za 1 ha zemědělské půdy, počítáno i s těmi pachty. Také by bylo účelno vědět - a to také není v podrobných zprávách a mělo by to býti správně v rozpočtu uvedeno - zač je pronajímána státní půda, zač ji dostávají drobní pronajímatelé a zač velkopachtýři. Možná, že by se jako jeden z oponentů objevil i kol. Sechtr, který zpravidla hájí zájmy malých lidí. (Sen. Šturc: Kteří mají aspoň 100 korců!) Vždyť je domovinář a ten není myslitelný se 100 strychy. (Sen. Šturc: Je v cizích službách!) Ono to snad nebude tak zlé.