Byl bych rád, aby tatáž pozornost - a zde přátelé ze Slovenska mám musí věřit - byla věnována Slovensku. Máme zájem na Slovensku. (Výkřiky.) Vím, co je hlavním problémem Slovenska, ne ty gramatiky. (Hlas: Chléb!) Ano, jistě, pokud se týká vašeho jazyka, řeknu vám: Kloním se před jeho krásou, a přál bych si, aby vyšlo více pěkných monografií, jako jsem nedávno četl od dr Václavika. - >Podunajská dědina na Slovensku< - Přál bych si, aby dokud ještě školy neodstraní rozdílů mezi vašimi dialekty, odborníci zachytili nám ony poklady dialektu v různých vašich krajích. Jsem pevně přesvědčen, že náš literární jazyk bude z toho mnoho čerpat, že obrodí se přímo krásou lidové mluvy slovenské v různých těch krajích. Ale vy potřebujete především chleba, a já dobře vím, jak industrie v mnohých vašich krajích vázne a musí váznout. Jsou důvody daleko komplikovanější, než bychom si snad mohli na nějaké voličské schůzi říci. Někde je to otázka uhlí, které je příliš vzdálené, jinde je to otázka cel atd., atd. My nemůžeme všecko napravit, nemůžeme to napravit ani v Čechách, ani na Moravě, ani ve Slezsku. Ale co můžeme vykonat, vykonejme. Přál bych si, aby na Slovensku byla věnována pozornost elektrisaci. A na východním Slovensku máte přece k tomu velkolepé podmínky. Přál bych si, aby byla věnována pozornost bohatství lesnímu. Ale chraň Pán Bůh Slovensko před lehkomyslnou lesní reformou. Vy tam máte v těch lesích velké bohatství bukového dřeva, je to i na Podkarpatské Rusi. Není možno stále plýtvat dubovým dřívím, už ho brzy nebude a dráhy potřebují za miliony pražců. Přál bych si, aby právě na Slovensku v těch krajích, jichž se to týká, byly postaveny dobré továrny na impregnování bukového dřeva, abychom z něho měli pražce pro své železnice.
Vy jste si pánové jistě všimli toho, že u vás by bylo možno zříditi i továrnu na zachycování dusíku ze vzduchu. To je kapitola velmi složitá. Než však k této kapitole přejdu, povím vám něco o Kremnici. Vy jste, (obrácen k senátorům ludové strany), ne vy, vaši kolegové v poslanecké sněmovně dopustili se chyby a vy jste za ni také odpovědni, myslím, že celá strana luďácká. Mluvilo se o Kremnici - a zle a zle! Ale prosím, když jsem sledoval projednávání celé věci v rozpočtovém výboru i v poslanecké sněmovně, luďáci vlastně odhlasovali zrušení kremnické mincovny jistě a positivně zřízení mincovny v Praze. Ale prosím, vždyť ta věc nemůže být příčinou žádného sporu mezi námi a Slováky, zde se dělá politikum, řekl bych, docela zbytečně. V celé té kremnické továrničce pracuje 35 dělníků, jsou to skoro vesměs Němci. (Výkřiky.) Prosím, já mluvím o té věci docela objektivně. To není něco, co by se mohlo dotýkat slovenských srdcí. Vím, z kterého století je tato mincovna - když u nás byl Jan Lucemburský - a Maďaři jí z důvodů maďarisačních ponechali, když všecky ostatní zrušili jen tato mincovna tam zůstala. Město samo je ohromně bohaté, neznám takového druhého bohatého města jako je Kremnice. Jednalo-li se o pracující lid, mohli jste získati krásnou tabákovou továrnu, která by zaměstnávala sta dělníků. A zde to považuji za velikou chybu, že se kolegové vaši z ludové strany nedovedli v poslanecké sněmovně toho chopiti. Nebudu to vytýkati vám, zde v senátě, vy sdílíte osud nás všech, my přijdeme naposledy na řadu tady a pykáme za chyby, které se stanou v poslanecké sněmovně. Vy se pamatujete a já také, vy Slováci ovšem zvláště, jaká to byla před 30 lety sláva, když Maďaři oslavovali millenium vpádu maďarského do slovenských krajů na rovinách, tam, mezi Dunajem a Tisou, a pak pod Tatrami, kam vlastně nepatřili nikdy!
Budeme míti v příštím roce také millenium. Vy nesmíte zapomenouti, že my jsme měli po pipinské antické mavei první mincovnu. Za rok to bude tisíc let, co se u nás rozšiřovaly tak zv. václavské denáry. Není jich mnoho dnes, kterými se můžeme pochlubiti, ale jsou zde. Zkrátka a dobře, my jsme tenkráte z primitivního naturálního hospodářství přecházeli do hospodářské konsolidace. Ten svatováclavský denár byl symbolem toho, to je také symbol naší státní samostatnosti. To bych rád věděl, zda by náš národ mohl přejíti jen tak beze všeho přes tento fakt a zdali by si nechtěl uvědomiti, že jsme měli svou mincovnu stále a nepřetržitě až do nedávných let.
Jsou ještě i mincovny jiné a ani Amerika si neuvědomí, že dolar, to pojmenování, vlastně pochází po Joachymstálu z Jáchymova atd. Měli jsme mincovnu slavnou v Kutných Horách a jinde. Nikdo si netroufal sáhnouti na pražskou státní mincovnu, až teprve Josef II. z důvodů při jeho centralistické politice vysvětlitelných ale, myslím, už za 11 let, jsme ji měli. František I. ji obnovil a teprve za doby tuhého absolutismu Franz Josef ji zrušil v r. 1857, aby nám nepřipomínala někdejší státní samostatnost. Nechť se nižádným způsobem neubližuje Kremnici, ať se jim i ta malá mincovna ponechá, třebas je tolik pasivní: nechť se pořídí Slovákům i jiná státní továrna, která by poskytla chleba ne 35, ale stům lidu. (Hlas: Krompachy zamestnávaly 7. 000 ľudí a keď ste vy boli vo vláde, dali ste tu továreň zrušiť! - Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Račte zachovati klid. (Hlas: A proč zrušujeme Podbrezovou?)
Sen. Klofáč (pokračuje): Já nejsem ve vládě, to nedělo se za žádné naší vlády. Já jsem naopak jako ministr u vás držel i dynamitku i t. zv. Rothovku. (Sen. Ďurčanský: Pod vaším panováním ste pochovali fabriky! Chcete dať chleba 200 robotníkom a vzali ste ho 20.000 robotníkom! Pod vaším panováním ste Krompachy zničili aj Bratislavu! - Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl rušen.
Sen. Klofáč (pokračuje): Dovolte laskavě, ta věc se netýká nás. To by musili páni, kteří výrobu výbušných látek přeložili jinam, vysvětlit, proč to udělali. Nebyla to jistě nenávist ke Slovákům. To mohly býti jen důvody strategické, ale to není moje věc, abych o tom mluvil. (Výkřiky sen. Ďurčanského.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pane kolego Ďurčanský, vy jste ráčil už mluvit, nechte nyní mluviti pana kolegu Klofáče!
Sen. Klofáč (pokračuje): Musí býti také trochu ruchu a života u nás v senátě. (Slovní potyčka mezi senátory strany sociálně-demokratické a senátory strany ľudové.) Poslouchejte, páni z luďácké strany, neslibujte žádných zázraků! Kdybych vám ty sliby mohl vtělit do gruntovní knihy anebo na směnku dobře, ale jinak to nemá smyslu. Budeme dělat, každý co dovedeme, poctivě pro lid. Jaká pak tedy hádka mezi sociálními demokraty a vámi.
Nyní se vracím k otázce výroby dusíku vázaného. To je kapitola velmi smutná. Každý stát pochopil, že musí býti v této otázce v zájmu obrany státu a v zájmu rolnictva, ale také v zájmu konsumentů - vždyť se přece jedná o výrobu důležité látky pro pohnojování polí a jejich produktivitu - soběstačný. (Sen. dr Witt: Počkejte, až jak to dopadne s ostravskou!) Čekáme na Ostravu, ale žádný present Rotschildům a Guttmannům! V r. 1918 Masarykova akademie práce jednomyslně se rozhodla, že musí u nás býti zřízeno to, co bylo za války zřízeno v Německu, které nám přímo geniálně ukázalo, jak lze se emancipovati od drahého chilského ledku. (Hlas: Také Francie!) Ano, Francie šla pak po těchto cestách také. Ve Francii byl to systém malých továren, u nás však musíme všechno zcentralisovat a všude velkokapitálu povolovati monopol. Dobře, dobře, zakročilo se, jednalo se, ministerstvo veřejných prací ze začátku ukazovalo dobrou vůli, pak se uhnulo. Věděl bych rád proč. Pan sekční šéf inž. Vaňousek uhnul - dělám ho odpovědným za to, co se dálo respektive nedálo. Vím, že myslili v odborných kruzích na Štěchovickou přehradu, na využitkování vodních sil u nás, u Prahy. Ministerstvo národní obrany mělo a musí míti zájem na tom, abychom měli ony látky, kterých potřebujeme pro obranu státu. Léta utíkala, protěžoval se Falknov - tam je ředitel - nevadilo by, že je říšsko-německým občanem, ale jeho syn přichycen byl nedávno při špionáži u nás v továrně semtínské - Spilka. Tato továrna byla protěžována, chránili ji dokonce cly - nikde na světě rolník neplatí tyto látky, které potřebuje pro produktivitu polí, tak draze, jako u nás. Nikde. Máme ještě Ústí. V Olomouci začali obchodovat tím, co Poláci získali po válce od Německa, - na Katovicku blízko našich hranic, v Chořově, okamžitě se zakročilo, protože se to pánům ve Falknově a v Ústí nehodilo do krámu, aby u nás prodávány byly levné látky dusíkaté. Něco začlo se dělat v Bohumíně, máme tu odpadky z koksáren a plynáren, ale to hlavní se neděje, a to hlavní je, bychom měli továrnu na vázaný dusík úplně ve svých státně spolehlivých rukách a na místě vhodném. O zákulisí toho všeho si jednou ještě porozprávíme.
Za Gajdy začali jsme platit 5 mil. Kč ročně za uskladnění ledku. Měli jste se podívati, kde je uskladněn. Nikde nebyl uskladněn, nebylo ledku po jarní setbě. Co to znamená pro obranu státu, kdyby k něčemu došlo a neměli jsme ledku, to dovede každý pochopiti když náhrady nemáme. My jsme platili tedy 5 mil. Kč ročně za to uskladnění neuskladněného ledku - fabrika by stála 100 mil. - mohli jsme si tedy už při těch 5 mil. Kč troufati na továrnu vázaného dusíku ze vzduchu. V Anglii, kde je veřejné mínění nesmírně citlivé k otázkám týkajícím se celého národa, stačil by jeden nebo dva články ve vážných listech, aby okamžitě celá veřejnost se postavila na stanovisko státu a hájila jeho zájem a volala k odpovědnosti ty, kteří za takový šlendrián by byli odpovědni. A zde měly se ozvati stejně rolníci, kteří z celé Evropy platí nejdražší hnojiva, právě tak, jako dělníci a konsumenti vůbec, protože otázka soběstačnosti v chlebovinách může se řešiti jen zvýšenou produktivitou polí, jak nás i tomu učí Německo, jehož pole přec jinak jsou špatná.
Prosím, my dáváme - ovšem přesně to nevím - 150 nebo 160 mil. za hranice - za ledek. Není to trestuhodné? Mohli bychom to míti všechno doma, jako to má Francie, Německo, jak k tomu dnes pracuje Polsko.
My dostaneme za cukr - ta cifra zase nemusí býti přesná - 11/2 miliardy, ale my dáváme 11/2 miliardy za hranice, za obiliny, které nám chybí a které by nám nechyběly, kdyby naše rolnictvo mělo k disposici levná a správná hnojiva. Viděli byste, jakou obilní komorou bylo by i naše Slovensko, kdyby toto zde všechno bylo.
Polsko není snad hospodářsky ani průmyslově tak silné jako my, ale v čele polského státu náhodou stojí chemik, výborný dusíkář, který pochopil hned, co znamená chemie a co znamenají dusíkaté látky a jak je zachycovati. Nestačila mu jedna továrna - Chořov na Katovicku - ale za Varšavou zařizují novou moderní továrnu, a my se na to díváme. Já se neptám, kdo to u nás zařídí a jak to zařídí, nechodím se vším na stát, ale kde je náš vlastenecký kapitál, proč nekoná ani zde svou povinnost? Já bych si přál takové rozumné manželství: slušný soukromý kapitál, a stát, který musí mít slovo rozhodující, aby nebyly nikdy poškozovány zájmy státu a konsumentů. Ostatně zástupcové rolnictva měli by se také energicky ozvati!
Znova beru do rukou rozpočet a dívám se na pošty. Vytýká se, že za 70 mil. Kč bylo zadáno objednávek firmě Siemens-Halske. Když jsem to ponejprve četl, tak jsem se lekl, co to je. Naši lidé jsou bez zaměstnání a 70 mil. Kč přijde za hranice. To je zase vada našich průmyslníků a našeho velikého kapitálu, že se nestará o vybudování moderních továren, které potřebujeme, jestliže chceme zaříditi moderní automatický telefon. Ale prosím, pokud já vím - snad jsem nedostatečně informován - ve smlouvě bylo zvláště akcentováno, že jisté součástky budou jenom u nás zhotovovány. (Sen. Pánek: Také to bylo konstatováno v rozpočtovém výboru!) Ano, to bylo konstatováno v rozpočtovém výboru. Tedy, prosím, tyto součástky se nedávají dělat do našich továren, a proto máme povinnost se ozvati a tázati se, jaký je to pořádek. (Hlas: Křižík už to prodal!) Křižík? To už není naše, ale je tam dělnictvo naše. (Hlas: Prodal z 1/3!) Nevím, jak firma stala se německou, ale je tam naše dělnictvo, a to je pro mne rozhodující, to dělnictvo v Křižíkových továrnách v Praze. (Sen. Pánek: V Ústí n. Labem!) Myslím, že v Ústí není, že je v Podmoklech. Ale to dělnictvo, ať je české nebo německé má právo, aby zde našlo chleba. (Sen. Pánek: Smlouva se nedodržuje!) A proto je potřebí vystoupiti, jestliže se smlouva nedodržuje.
Železnice! Škoda, že zde není kol. ministr Najman. Gratuloval bych mu k úspěchu finančnímu, ale hned bych mu při tom řekl něco. On vykazuje v celkovém rozpočtu ministerstva železnic sice velmi dobrý výsledek finanční, ale jen s ohledem na značnou daň dopravní, ale musí se vytknouti, že tato je dosažena na úkor zdraví zaměstnanců, zvláště nižších odvětví práce, jimž nedopřeje správa drah ani tolik, aby mohli sebe a případně i své rodiny nasytiti, takže v posledních letech je pozorovati značný vzrůst počtu onemocnění, zvláště tuberkulosou. Nevím, kdo byl na výstavě v Ml. Boleslavi, kde byly statistické důkazy pro to, jakým způsobem neuvěřitelným množí se tuberkulosa u zaměstnanců drah. Špatné, nedostačující platy, je potřebí zlepšiti při příležitosti té projednávání přídavků, zvláště těm, kteří jsou vystaveni vlivům povětrnosti a kteří nedostávají služební oděvy.
Hospodaření hmotami není též na výši doby moderní techniky, a je podivné, že železniční podnik nemá laboratoře ke zkoušení hmot, takže na příklad používají se špatné oleje mazací, čímž zvyšuje se tření a opotřebování lokomotiv, následkem čehož zvyšuje se uměle vydání za uhlí, které je daleko vyšší, než zdánlivě dosažené úspory za oleje. Zařízení některých stanic nevyhovuje. Zvláště v Praze. Ti, kdož znají poměry v Brně, budou mluviti o Brnu, ti, kdo znají Bratislavu, budou mluviti o Bratislavě. Bylo by žádoucí, vypsati soutěž na úpravu uvedených nádraží, aby se s přestavbou mohlo co nejdříve započíti, zvláště v Praze, kde poměry dopravní nesnesou dlouho odkladu.
Naproti tomu: Elektrisace nádraží v Praze prováděná s vrchním vedením je při nejmenším předčasná, dokud není provedena přestavba nádraží. (Hlas: Je drahá!) Mohl bych se zmíniti o tom, že podle zkušeností získaných v cizině, upustilo i Rakousko od elektrisace s vrchním vedením, poněvadž úspory, docílené na uhlí a jiné, jsou daleko menší, než ohromná vydání za investice a úroky z toho plynoucí.
Myslím, že pan ministr objednal asi 10 takových elektrických lokomotiv. Nepromyšleně! Velmi nepromyšleně! Myslím, že bude státi skoro 50 mil. Kč - a možná o mnoho více - tato nehospodárná elektrisace a těch peněz se mohlo použíti na ekonomisaci provozu drah a u nás mohlo býti použito lokomotiv akumulátorových. Také slyšíme, že máme ve Škodovce jednu lokomotivu tak ohromnou - a té ohromnosti bude odpovídati i cifra, která bude podle toho také ohromná - že jí nemůžeme vůbec použíti, poněvadž nemáme pro to spodních tratí. Jestli tomu se říká rozumné hospodářství, pak je rozumným hospodářstvím všechno. Pořád se jedná o peníze pro personál. Upozorňuji, že odborníci vyslovili se o tom, že by bylo možno dosíci úspor na uhlí isolací kotlů. Ve východním Slovensku máte asbest. Co by to znamenalo, kdybychom měli kotle isolované asbestem. Mnoho bychom na uhlí ušetřili a asbest by neležel ladem. Úspor na uhlí nehledě k isolaci lokomotivních kotlů dá se docíliti na př. odstraňováním kotelního kamene vhodným zařízením, hospodárným vymýváním lokomotivních kotlů. Užasl jsem, když se mi vypočítalo, jaké ohromné úspory to jsou, jaké miliony se dají získati tímto způsobem. A měli bychom zde příjem, abychom mohli upraviti poměry těch, jichž postavení ve službách dráhy je neudržitelné. Úspor se dá dále docíliti zmenšením režijních výloh za zbytečně dalekou dopravu uhlí. To jsou skutečně věci neudržitelné, z jakých dálek my vozíme uhlí, když máme opravdu uhlí daleko blíže. Je potřebí opraviti rychlost nákladních vlaků na trati, zrychliti manipulaci ve stanicích a skladištích, zmodernizovati pracovní metody, upraviti stanice a skladiště.
Za účelem zlepšení hospodaření drah je potřebí zavésti skutečně obchodní metody u správy drah a přibrati zkušené komerční inženýry k finančnímu vedení drah a zjednodušení tarifnictví a zrychlení manipulace s dopravou uhlí.
Úvěry povolené rozpočtem, a to zvláště úvěry na stavby na trati, měly by býti uvolňovány v čase příznivém pro stavbu a ne až mnohdy v prosinci, kdy nelze již stavbu prováděti. To je zvyk, který se provádí u všech ministerstev. Utrácí se v prosinci, kupuje se potom zbytečně draho, poněvadž nikde není žádného programu.
Měl bych mluviti při této příležitosti také o ministerstvu spravedlnosti a vnitra. S panem ministrem spravedlnosti se dostanu ještě do křížku při jiné příležitosti. Myslím, že to bude pěkná podívaná, poněvadž se mně zdá, že některá ministerstva naše jsou imunní, jakmile je v čele ministerstva Němec. To se týká především ministerstva spravedlnosti. Tady, myslím, něco tu zapáchá. Při událostech v Sázavě, kterých jsme byli před nějakou dobou svědky, pozorovali jsme s úžasem, jak selhaly i funkce jistých policejních orgánů, jak byly fašistické orgány napřed upozorněny, že tam přijde prohlídka. To všecko povídá, že něco není u nás v pořádku. Také konfiskační praxe, která je u nás dvojí, říká, že u nás něco >neklape<. Konfiskují se věci, které byly už jinde uveřejněny, a na druhé straně mohou noviny klidně uveřejňovati i věci důvěrné z průběhu vyšetřování, kde státní návladní má okamžitě zakročiti. Tyto věci ještě budou projednávány trošku důraznějším způsobem. Při této příležitosti není ani dosti času, abychom se mohli chytiti do křížku s příslušnými pány. (Sen. dr Witt: Oni si z toho nebudou nic dělat!) Jestli budeme my lhostejni k tomu, tak jistě. Ale jestliže za každou věcí půjdeme a náležitým způsobem, tak budeme míti takový respekt, jako jsme jej my poslanci mívali ve Vídni.
Dříve ještě než promluvím o ministerstvu národní obrany, několik slov o systemisaci. O té věci mojí přátelé již ostatně důkladně promluvili. Systemisace služebních míst všeobecně zklamala, a to v řadách úředníků i zřízenců. Přirozeně, neboť platovým zákonem byla provedena jakási všeobecná degradace všech zaměstnanců tím, že všichni bez rozdílu byli přeřaděni o platovou stupnici níže, než by odpovídala jejich zařadění do hodnostních tříd. Systemisací měla býti tato degradace, jak se ujišťovalo, u veliké části zaměstnanců odstraněna povýšením, u druhé části pak zmírněna tím, že by v dohledné době došlo na jejich povýšení. Nyní však vidíme, že degradace bude odčiněna jmenováním u zcela nepatrné části zaměstnanců, kdežto u převážné většiny zaměstnanců měla by potrvati po celou jejich existenční dráhu, poněvadž vzhledem ke zcela nepatrnému počtu systemisovaných míst jejich povýšení je úplně vyloučeno. To nekonstatují pouze zaměstnanci, jichž se věc přímo týče, nýbrž i páni ministři. Všichni ministři bez rozdílu uvedli v rozpočtovém výboru v poslanecké sněmovně i v senátě, že je systemisace nedostačující a že i je zklamala, ačkoliv se na této systemisaci usnesli a ji podepsali. Fakt, že i ministři jsou nespokojeni, dokazuje že nespokojenost zaměstnanců je úplně oprávněna a že v důsledku toho musí rychle dojíti k revisi systemisace. Ale dovolte páni ministři, kteří zastupujete zde vládu, abych vám řekl něco i o tom pensionování. Není to dávno, co jsem četl kdesi feuilleton vtipně psaný o tom, jak se posílalo do pense za Rakouska a jak se do pense posílá dnes. Demokracie neznamená plebejskou formu a nedostatek slušnosti, nýbrž prosím, demokracie, abych řekl, znamená ještě větší ohledy v té slušnosti. Když někdo nám slouží 30 nebo 40 let, tak to musí cítiti jako pohanu a těžkou urážku, jakým způsobem my ho posíláme do pense. A netýká se to jednotlivých ministerstev, nýbrž týká se to všech ministerstev a úřadů. Já sám si vzpomínám, s jakým taktem byli pensionováni za Rakouska úředníci a jak jim odchod ze služby byl oslazován.
Pochybuji, že by se dnes odvážila slušná rodina propouštěti služku tak, jako se propouštějí ti, kteří u nás mají poctivé zásluhy o službu a stát. Jejich jediným zločinem je, že jsou staří. (Hlas: A že překážejí!) Ano, teď při systemisaci. Teď nám začne >Hofrichtrovština<, poněvadž každý se bude snažiti dovolenými a nedovolenými prostředky dostati na to vyšší místo. To má vliv demoralisující. Mluvím-li o naší armádě, tu i když kritisuji, nemusím dokládati, že mluví ze mne jen upřímná láska k mladé naší armádě, která nesmí býti nikomu, kdo miluje republiku, lhostejnou.
Začínali jsme, neměli jsme tradic a nemohli jsme tedy býti ve všem hned dokonalými a bez chyb. Míti chyby není zločinem, největší chybou, a přímo poškozováním armády bylo by jich nechtít ještě dnes viděti a nemíti silnou vůli je odstraňovati.
Tak především politika! Vzali jsme hlasovací lístek i důstojníkům a rotmistrům, ale gajdovština ukázala, že politika - a k tomu velmi nebezpečná - byla prováděna na nejodpovědnějších vojenských místech. Generálové, kteří by mohli snad hráti roli v Číně nebo v Mexiku, nesmějí nikdy více už býti trpěni u nás. Mlčeli jsme, dokud povolané korporace věcí se nezabývaly, ale nemohu tajiti, že celé šetření bylo krajně nešikovné a že dlouhý jeho průběh vážnosti armády neprospíval. Gen. Seekt v Německu byl geniální muž a zásluh obrovských, ale musil okamžitě zmizeti, jakmile se jen prokázalo, že připustil účast hohenzollernského prince na manévrech! A u nás nejednalo se o - gen. Seekta!
Unifikace není dosud také provedena; nejhůře je s někdejšími záložními důstojníky. Stabilisace nespokojenost zvýšila. A to nejen mezi důstojníky - máme spousty >déle sloužících< nadporučíků! - nýbrž i mezi rotmistry, kteří náleželi mezi ty nejspolehlivější.
Něčím neslýchaným je, jak byla omezena kompetence ministrova. Když neměli jsme ministra parlamentního, dohodlo se několik generálů, že přenesou veškeru moc do generálního štábu, aby jakýkoliv příští civilní ministr pokud možno ničeho neznamenal. A tak není u nás generální štáb, jako je tomu jinde, samostatným útvarem, je součástí ministerstva, vzal si i personalie, tisk - aby měl vliv na veřejné mínění, zahraniční oddělení a já nevím, co všecko, vzal si prostě vše, co ve svých rukách chtěl mít pan Gajda a tento stav trvá ještě dnes, stav naprosto nemožný a nezdravý, při kterém generální štáb nemá potom ani času mysliti na vlastní poslání. Jsou jistá ovšem pravidla, ale ta se nerespektují. Na př. nikdo, kdo není z oboru tak zv. >služeb<, nemá v ministerstvu sloužiti déle než pět let! Ale parlament nekontroluje, a tak nedodržují se ani nejsamozřejmější předpisy.
V celém světě armádní správy hledají nové cesty. Ve státech vítězných i poražených. Pohleďme, co dělá jen Polsko! I ta Francie, která nám byla ve všem vzorem, provádí četné a zajímavé reformy. A právě ty, po kterých po léta voláme: Zkrácení presenční služby, předvýchova. Jen u nás je ticho. Dlouhá presenční služba nám nepomůže, za peníze, které bychom ušetřili, mohli bychom doplňovati si výzbroj a pod., je potřebí míti program a mysliti do budoucnosti. Jako ministerstvu - resp. generálnímu štábu a různým oddělením schází program, čeho je armádě potřebí a jak dodávky rozdělovati, aby najednou neplýtvalo se penězi v prosinci každého roku, tak nemáme pořád účelný program výcvikový a nehledáme, o jaký základ ideový a mravní má se armáda opříti. Na jedné straně bráníme se zkrátiti dlouhou presenční službu a na druhé zavádíme službu tříměsíční, ve kteréžto době dnes, kdy služba pěšáka je úžasně složitou, nevychováme vůbec žádného vojáka. Pokusů o předběžnou výchovu vojenskou vůbec nevidíme, a proto budeme pořád slyšeti, že není podmínek ani pro 14měsíční službu presenční. Ve všech státech už pochopili, že nestačí pouhý systém kádrový a že musí být doplněn milicí, čili že přechází se k systému ozbrojeného národa - poučením vzácným byly debaty ve francouzském parlamentu - jen u nás spokojujeme se se systémem dávno už zastaralým.
Neštěstím je, že generální štáb spoléhá se na lhostejnost Národního shromáždění a obou jeho branných výborů, které se prostě nesvolávají. (Různé výkřiky.) Takhle to nepůjde. Chceme a musíme mít armádu dobrou, ale jen dobrou. Nejsme z těch, kteří dají se uspat povídáním o míru, třebas nikdo nemyslil to s mírem tak poctivě, jako my a naše vláda.
Víme, že v příštím roce bude pozornost celého světa upoutána k ženevským poradám o odzbrojení a lichotí nám, že ministr Beneš je tu zvolen předsedou, ale vidíme také, že Amerika, která nejvíce Evropu mentorovala a kázala jí pořád o míru, v této době zbrojí nejvíce. Chceme mír a nechceme válek, ale nejsme ani slepými, ani lehkomyslnými, a proto při veškerém svém pacifismu odmítáme všecko, co by bylo slabostí a národ špatně ozbrojený učinilo snadnou kořistí číhajícího nepřítele.
Píše se mnoho o nových uniformách. Nemám ničeho proti tomu, aby náš voják a důstojník byl pěkně oblečen. Má to svůj smysl. Ale jak to vše pozoruji, bojím se, abychom nešli z extrému do extrému. Prosím, aby o nových uniformách nerozhodovalo pár generálů, chci, aby byly předem také ukázány brannému výboru, a pak si za nové uniformy vezmeme odpovědnost všichni.
Ale hlavní věcí je něco jiného: dobrá organisace, dobrá výzbroj, dobré vedení a pak dobrý duch.
V rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny ze dne 22. listopadu 1927 prohlásil ministr národní obrany, že naše letectvo přešlo po 5letém rozvoji do období konsolidace a stabilisace a že má nyní téměř výhradně materiál domácí výroby. Jak tato konsolidace v letectví vypadá, dovolím si trochu osvětliti. Předně: nutno rozeznávati domácí výrobu a domácí konstrukci. Náš průmysl vyrobil již dobré draky a letecké motory, které jsou domácími konstrukcemi a ke kterým bylo použito téměř výhradně domácího materiálu. Jsou to tudíž výrobky domácí produkce i domácí konstrukce. Z nařízení vojenské správy staví však i náš letecký průmysl cizí licenční motory a draky, to jsou sice domácí výrobky, ale konstrukce - cizí!
Co znamená pro náš stát domácí výrobek cizí konstrukce? Velký neprospěch a škodu! Cizině především musíme platiti milionové obnosy na licenčních poplatcích. (Za stavbu licenčního motoru Lorraine a Jupiter 25.000 Kč licenčního poplatku za jeden motor.) S vývozem motorů nelze ovšem pak u nás počítati, poněvadž každý raději koupí originál, který je lacinější než náš licenční výrobek. Licenční výrobou znemožňuje se soběstačnost průmyslová v letectví, kterou nelze z důvodů hospodářských, tím méně z důvodů vojenských podceňovati.
Z uvedených několika fakt vysvítá, že zaváděním licenční výroby prodražuje se naše letectví a zbytečně zatěžuje poplatnictvo.
A přece letecké vojenské správě nestačí, jestliže k 75 motorům B. M. W. - Bayerische Motor Werke - právě objednaným přiobjednává ještě dalších 50 kusů, náš průmysl je slavný a dělnictvo také kvalifikované - a my jen takhle dáme do Mnichova za licence - 1.000.000 Kč! A k tomu platíme ještě přemrštěnou cenu 143.500 Kč za kus, ačkoliv kalkulačně to bylo zjištěno a konkurenční firmou za nižší cenu byl nabízen!
Motory Lorraine-Ditrich i Jupiter při zkouškách vojenským požadavkům nevyhovovaly, a byly to, slavný senáte, ty ignorované a podceňované zdejší továrny, které byly na těchto, vojenskou správou zakoupených a doporučených cizích licencích nuceny prováděti nákladné změny a dávati je prostě, jak se říká, >do pořádku<.
Sledujme dále příčiny, které způsobily dnešní neutěšeny stav v našem letectví a znemožňují jeho konsolidaci:
Po převratě neměl náš letecký průmysl vlastních motorů a proto byl nucen stavěti licenční motory BMW, Hispano Suiza a jiné. Vypracoval se tak, že v r. 1924 dosáhlo naše letectví netušeného rozvoje. Disponovalo výbornými konstrukcemi drakovými (Šm., Avia, Aero) i motorovými - Walter, Perun, BD a L. - Domácí konstrukce drakové dosáhly světových rekordů a také motory Walter vzduchem chlazené a motory Perun vykázaly znamenité výkony. Motory Walter byly prodány do ciziny pro svoji výkonnost. Motor Perun osvědčil se letem třemi díly světa - Evropou, Asií a Afrikou - při čemž urazil v letadle A 11 trať 15.000 km dlouhou.
Na letadlo domácí výroby proslavil se major Stanovský, nedávné světové rekordy našich znamenitých letců-důstojníků dosaženy byly také s motory domácími. Za to dožili jsme se s cizími licencemi velikých ostud (Slyšte!). Připomínám jen let kolem států Malé dohody a známý, všemi námi pozorně sledovaný let Praha-Japonsko!
Vojenské velení letectva v letech 1922 až 1924 uplatňovalo zásadu, že podmínkou zdravého a rychlého rozvoje letectva je soběstačný letecký průmysl. Prokázalo se, že tato zásada byla správná, neboť rozvoj našeho průmyslu obdivovala cizina a počala objednávati naše výrobky domácí konstrukce v sériích.
Rozmach našeho leteckého průmyslu nelíbil se cizině a jejím přátelům u nás a proto byly podniknuty akce nejhoršího druhu proti dalšímu vývoji letectví s tendenčním ostouzením vojenského letectva a jeho činitelů.