Slavný senáte! Poskytujeme většině dnes ještě naposled příležitost, aby se vyhnula takovémuto ústavnímu konfliktu mezi poslaneckou sněmovnou a senátem tím, že jsme podali návrhy, které se vztahují k oběma sporným paragrafům, a kde navrhujeme, aby se přistoupilo na usnesení poslanecké sněmovny. Bylo by velice pochybeno, kdyby takovýto konflikt mezi poslaneckou sněmovnou a senátem vznikl právě ve věci, ve které se senát musí ve veřejnosti jeviti jakožto zástupce zpátečnického, reakcionářského, neliberálního názoru, poslanecká sněmovna však jakožto zastánce liberálního a pokrokového názoru. Myslím, že senát nemá tolik prestiže a nemá tolik vážnosti ve veřejnosti, aby mohl riskovati také ještě konflikt v otázce, kde právo jest úplně na druhé straně.
Měli byste si dobře rozmysleti, vy, kteří vždy pomýšlíte na prestiž senátu, zdali váš krok není takovým krokem, jenž nám nemůže posloužiti. Táži se, zdali se senát chce pustiti do konfliktu s poslaneckou sněmovnou, ve kterémž materielně a formálně je v neprávu, zdali senát je tak silný, aby takovýto konflikt mohl provésti do konce. Odpověď dají si všichni sami, po zkušenostech, kterých jsme nabyli. Táži se, zdali takovýto konflikt posloužiti může vážnosti naší komory, která beztak není příliš pevně odůvodněna. Mám za to, že bychom se měli vyvarovati jakékoli možnosti takovéhoto konfliktu, a vy se jí můžete vyvarovati tím, že přijmete naše návrhy. Žádáme vás, abyste to v poslední hodině uvážili a přijetím našich návrhů dokázali, že jednak jste přístupnými pokrokovým názorům a důvodům, jednak že nechcete vyvolati žádný konflikt v takovéto věci s poslaneckou sněmovnou. (Souhlas a potlesk něm. soc. dem. senátorů.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Šťastný.
Sen. Šťastný: Slavný senáte! K projednávané předloze chci učiniti jen několik poznámek, více ethických než právnických. Předloha sama - o tom nebude mezi námi sporu - činí tak trochu náběh k vyšší spravedlnosti na rozdíl od platné spravedlnosti. Ovšem máme co činiti jen s odčiněním následků. Tato předloha nejde ovšem tak daleko, aby posuzovala také příčiny a snad bránila příčinám. Zkušenosti nás mohly přeci již naučit, že život, nebo události, které se naskytnou, vytvářejí onu úrodnou půdu, na níž velmi snadno vyrůstají konflikty se zákonem.
A nemusí to býti jen z důvodů zištných, že se někdo dopustil určitého konfliktu se zákonem, mohou toho býti a velmi často bývají také příčiny jiné a zase nás skutečnost poučuje o tom, že velmi často byl to i vznešený lidský altruismus, který vedl ke konfliktům, ale stejné následky tu vždy zůstávají. K příčinám se tedy nejde.
Malou vzpomínku historickou: Byl to železný kancléř v tehdejším vyrostlém Německu, který v létech osmdesátých již tehdy - měl odvahu rodícímu se parlamentu velkého Německa, oněm pánům, kteří neměli dosti smyslu pro sociální pochopení věcí, připomínal, že nejenom tvrdé represálie, nýbrž také moudrá preventivní opatření jsou prostředkem rozumné vlády. U nás bohužel tato předloha tak daleko nejde. Dnes zase již stojíme před takovým velkým konfliktem společenským, který možná že zase již zakládá onu úrodnou půdu, z níž budou vyrůstati drobné konflikty se zákonem. Není to vyloučeno. A také to byl důvod, proč jsem byl pověřen svým klubem senátním, abych jeho jménem učinil toto prohlášení:
Slavný senáte! Vážnost současné situace hospodářského života, a to právě na poli budování společenských statků, vyžaduje si zvláštní pozornosti všech veřejných činitelů. Ať v této zákonodárné komoře náležíme kterékoli politické straně či vrstvě společenské, nebude mezi námi sporu o tom, že drahota všech potřeb životních za poslední dva roky pozoruhodně stoupla. Pracující vrstvy národa nemají prostředků k udržení kroku s tímto vývojem hospodářství. Soustava tato znamená pro ně tudíž konstantní ztráty. Podle okolností ony ztráty zasahují již holou kostru existenčního minima. Stávají se postupně nesnesitelnými.
Máme své mínění o stávkách. Víme, kdo na nich vydělává a kdo ztrácí. V každém případe oním třetím, jenž je bit, je celkové národní hospodářství. Hornictvo českého Severu však je do současné stávky přímo veštváno. Uvedený již stav hospodářských poměrů dělnictva měrou nesmírně těžkou uplatňuje se právě u horníků. Vedle této, zcela fysické příčiny, působí u hornictva neméně i momenty mravní. Spočívají ve vědomí křivdy, způsobené uhlobarony veřejnému hospodářství defraudováním největšího dílu slevené dávky uhelné z roku 1923.
Nejenom lidské spolucítění s trpícími horníky, ale a právě tato a podobná fakta, z nichž vyplývá skutečnost enormních zisků a nadměrného obohacování této skoro privilegované kasty podnikatelské, ukládá nám povinnost volati vládu republiky ke konání úkolu, který jí ukládá tato vyprovokovaná, zbytečná, neméně však nebezpečná situace.
Prosíme slavný senát, aby svým usnesením uložil pp. náměstkovi předsedy vlády a ministru veřejných prací, aby se okamžitě před plenem senátu vyslovili o stanovisku vlády ke konfliktu na severu Čech a úmyslu vlády ve věci samé. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Hampl.
Sen. Hampl: Slavný senáte! Včera byli nuceni horníci severočeské uhelné oblasti vstoupiti do otevřeného boje se svými zaměstnavateli. Tato důležitá složka nejen dělnické třídy, nýbrž i celé společnosti lidské, je nucena se rváti se zpupností zaměstnavatelskou o trpkou skývu denního chleba. Horníci tvoří svou prací nerv celého hospodářského života. Avšak bez ohledu na to staví se naše vláda do jedné fronty s vydřiduchy pracujících horníků, a my protestujeme co nejrozhodněji proti jakémukoli vládnímu nadržování uhlobaronům četníky, kterých do stávkového území jsou vysílány celé čety. My protestujeme proti tomu, aby celý státní aparát se stavěl proti hospodářsky slabé většině a do služeb početně slabé, avšak finančně silné menšiny.
Stávkokazové jsou ve mzdových bojích bráni v ochranu, dochází k zatýkání a odsuzování poctivých a pracovitých dělníků, kteří se brání proti hladu a degeneraci. Tito lidé budou však míti výhodu, kterou poskytuje vládní návrh zákona o zahlazení odsouzení. Nebudou trestáni podle zkušeností, které máme, ani soudně pronásledováni snad uhlobaroni, kteří pro svou neústupnost a hlad po nezměrných ziscích vyvolali boj proti spravedlivým požadavkům dělnictva, nýbrž celou tíhu dnešního zákonodárství třídního pocítí dělnictvo. Z toho důvodu je nutno, aby proti tomuto spolčení se vlády s uhlobarony také dělnictvo bylo v boji jednotné, a vyzýváme obzvláště naše železničáře, aby nepřipustili, aby stávkokazecké uhlí bylo do republiky dováženo.
V hnědouhelném revíru severozápadních Čech vzplanul gigantický zápas. 30 tisíc uhlokopů vstoupilo do boje za zvýšení mezd a vedou tento zápas proti nejtvrdšímu kapitálu v tomto státě - proti těžařstvu. Těžaři nabídli při jednání o mzdy zbídačeným svým mzdovým otrokům na místo větší skývy chleba nepatrné prémie za vyšší výkon. Kapitalistická hydra snažila se využíti celého jednání pro své racionalisační plány. Chcete-li více platu - řekli těžaři uhlokopům - pak napněte vy, kteří jste od r. 1919 až do r. 1927 zvýšili beztak již výkon ze 16 q na 20.5 q za směnu, své svaly ještě více. Dosavadní šílený vzestup výkonu, jenž přivodil nesčíslný počet úrazů a smrtelných zranění, kapitalistickým chamtivcům ještě nestačí. Současně však při jednání vytýčili těžaři ještě další provokační požadavek: prodloužení sobotní směny o 2 hodiny a dožadovali se dokonce toho, aby vjezd a výjezd nebyly započítány do pracovní doby. (Výkřiky.) Slyšte, dělníci a dělnice Československa! Severočeští uhlokopové, kteří odmítli jednati o provokačních návrzích těžařů a setrvali na svých požadavcích 20 % zvýšení mezd, bojují nejen za sebe, ale za vás všechny. Oni bojují nejen za větší skývu chleba, ale odrážejí současně drzý útok zaměstnavatelů na 8 hodinovou dobu pracovní. Tím stává se boj severočeských horníků bojem veškerého pracujícího lidu v Československu. Voláme proto všechny dělníky a dělnice Československa do bojovné pohotovosti. Je především povinností horníků všech revírů, aby zasáhli co nejrychleji aktivně do boje severočeských kamarádů. Současně však je nutno, aby dělnictvo i ostatních průmyslových odvětví učinilo všechny přípravy, aby se ve vhodné chvíli k boji připojilo. (Výborně!) V tomto okamžiku je nejvýše nutno, aby především železničáři a dopravní dělníci učinili vše, aby byla zamezena doprava uhlí. Horníci, žádejte okamžitě svolání porady všech hornických organisací, na níž by bylo rozhodnuto o postupu v ostatních uhelných revírech. Domáhejte se též svolání revírních konferencí závodních rad s revírními radami, aby v jednotlivých revírech byla učiněna všechna nutná bojovná opatření. Jednejte o těchto opatřeních na šachetních a veřejných schůzích.
Dělníkům ostatních odvětví: Domáhejte se okamžitého svolání porady odborových ústředen, na níž by bylo pojednáno o podpoře hornického boje a o využití tohoto boje ostatním dělnictvem pro bojovné požadavky vás všech. Na této poradě nechť je též rozhodnuto o postupu železničářů a dopravních dělníků v hornickém zápasu. Dělníci a dělnice, nepromeškejte ani hodiny a učiňte vše, aby velký zápas severočeských horníků, jenž je signálem k mohutnému nástupu veškerého dělnictva Československa v boji za zvýšení mezd a za obhájení 8 hodinové doby pracovní, byl dobojován až do úplného vítězství! (Výborně!)
Jaké jsou příčiny stávky? Koalované svazy hornických, organisací sdělují veřejnosti: Dne 18. listopadu 1927 předložily odborové organisace majitelům dolů požadavek o poskytnutí jednorázové drahotní výpomoci ve výši 400 Kč pro ženaté a 300 Kč pro svobodné dělnictvo uhelných dolů. Tento požadavek odůvodnily poukazem na značné stoupnutí cen životních potřeb hornických domácností, od podepsání smluvního ujednání se dostavivší, při čemž, přes zvýšený výkon horníků i zvýšené zisky majitelů dolů, zůstaly mzdy horníků nezměněny.
Majitelé dolů tento zajisté více než oprávněný a skromný požadavek horníků zamítli. Popřeli zhoršení životního postavení horníků jak celkově, tak i v uhelné oblasti severozápadních Čech a ve svojí zamítavé odpovědi na konec tvrdili, že poskytnutí mimořádné drahotní výpomoci není v souladu s platnými ustanoveními mzdové smlouvy.
Horníci nemohli býti s tímto zcela neodůvodněným zamítnutím svého skromného požadavku pochopitelně spokojeni. Na podkladě jednomyslného usnesení schůzí důvěrníků hornických organisací, konaných dne 8. ledna 1928, vypověděly koalované hornické svazy dne 9. ledna t. r. I., II.. a III. část mzdového ujednání a žádali 20 % zvýšení mezd, úkolů a všech peněžně vyjádřených přídavků.
Spolek pro hornické zájmy v severozápadních Čechách, organisace podnikatelů, vzal přípisem ze dne 20. ledna 1928 tuto výpověď na vědomí se sdělením, že požadované zvýšení mezd o 20 % zamítá, neboť v revíru docílené mzdy a úkoly dosáhly prý úplné valorisace. Majitelé dolů s touto odpovědí současně vypověděli i další část mzdové smlouvy se všemi dodatky ke dni 17. února 1928.
Jelikož obě strany vyslovily ochotu k vyjednávání, bylo v týdnu od 30. ledna do 4. února jednáno o sjednání nové mzdové úmluvy. Dne 2. února téhož roku předložili podnikatelé úplný návrh nové smlouvy. Ve smlouvě je návrh podnikatelů, který má zavésti na místě dosavadní 46 hodinné týdenní doby pracovní dobu 51 hodinovou, (Výkřiky komunistických senátorů.) to je nejvyšší zákonem přípustnou pracovní dobu pro hornické podniky. Nedělní práce měla býti odměňována na místě nynějšího 50 % příplatku ke mzdě pouze příplatkem 25 proc. a provisionistům mělo býti deputátní uhlí poskytováno pouze v případě úplné a trvalé neschopnosti k povolání. Jako zvýšení mzdy navrhovali podnikatelé zavedení jakési prémie za zvýšený výkon, která by vstoupila v platnost teprve tehdy, byl-li by překročen, průměrný výkon kopáče z kopů v r. 1927. Tato prémie byla by podle určitého klíče poskytována celému osazenstvu dolů. Zástupci horníků nejen že tento návrh pochopitelně zásadně zamítli, nýbrž oni jej prohlásili za naprosto nevhodnou základnu dalšího jednání. Z návrhu zaměstnavatelů jde najevo, že nebylo to nic jiného, nežli sprostá, neurvalá provokace, a takoví lidé jsou vládou podporováni. To je příčina, že došlo k velkému zápasu o zvýšení mezd. Celá dělnická třída Československa je v podobné situaci jako severočeští horníci. Kapitalisté Československa vydělávají milionové zisky. Dobrá konjunktura jim přináší pravé zlaté žně. Ale československý dělník nemá z konjunktury nic, naopak jeho zbídačování postupuje den ode dne. Drahota katastrofálně roste. Racionalisace stupňuje vysávání dělníka v závodě a mzdy zůstávají přímo na balkánské úrovni. Československo je ve mzdové statistice na 14tém místě. Vykořisťování síly u nás dosahuje ohromných rozměrů.
Severočeští horníci, kteří vstupují do boje za zvýšení mezd jako avantgarda celého československého proletariátu, jsou vysáváni přímo nestydatým způsobem. Zatím co se těžba stále zvyšuje, klesá počet horníků a klesají i jejich mzdy. Bylo-li r. 1927 v Československé republice vytěženo téměř o milion tun hnědého uhlí více nežli v roce 1922, poklesl počet horníků v hnědouhelném průmyslu o 14.000, t. j. o více než čtvrtinu počtu z r. 1922. Průměrná mzda horníkova od r. 1921 do r. 1925 klesla téměř na polovinu. Dnešní mzdy severočeských horníků jsou nejméně o 12 % pod mizernou úrovní předválečnou. Přitom výkon horníka na směnu se zvýšil od r. 1919 do loňska o 42 % a překonal již na podzim r. 1927 výkon předválečný. Snížení mezd na polovinu při zvýšení výkonu o polovinu, to jest výsledek kapitalistické konsolidace u severočeského horníka. Jak jinak se konsolidovali páni uhlobaroni! Pouze mostecká společnost pro dobývání uhlí vydělala za r. 1927 56 mil. Kč. Na každém horníku vydělává 10.000 Kč ročně. (Sen. Toužil: Více než dělníkovi platí!) Stejná je situace u ostatních zaměstnavatelů. (Hlas: A potom žádají o odepsání daní!) Míra nadhodnoty v severočeském hornictví je 125 %. To znamená, že na každých 100 Kč, jež se vyplácejí horníku na mzdě, kapitalistická třída 125 Kč vydělává. (Sen. Toužil: A to není lichva, to není zlodějství podle našich paragrafů!)
20 % zvýšení mezd by tedy uhlobaronům ještě ponechávalo stamilionové zisky. Ale uhlobaroni prohlásili, že dobrovolně nepovolí. Celá buržoasie se postavila na jejich stranu. (Sen. Toužil: A co v tom dělá ministerstvo veřejných prací? - Co dělá v této akci vláda? Nedělají nic, poněvadž nadržují kapitalistům, neboť skládají se ve své většině také z kapitalistů, z vydřiduchů a ze zlodějské bandy!)
Bylo by zločinem, kdyby se za horníky nepostavila celá dělnická třída. Boj severočeských horníků je bojem za zájmy celého proletariátu. Severočeští horníci nesmějí zůstati a nezůstanou osamoceni. Ostatní uhelné revíry stojí v pohotovosti. Kladenští havíři prohlásili, že jsou připraveni, přijíti svým severočeským kamarádům na pomoc. V revíru rosickém a na Slovensku, podali horníci rovněž mzdové požadavky a chystají se vstoupiti do boje. Také ostravští jsou připraveni. Není pochyby, že úspěch zápasu vyžaduje, aby byl rozšířen na všechny revíry. Stejně je nutno, aby se za boj postavily odborové ústředny a dělníci všech odborů přistoupili k aktivní podpoře boje. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)
Celá dělnická třída musí už teď připravovati mohutné projevy solidarity v závodech, továrnách i ve větším měřítku a chystati se podporovati (boj všemi prostředky. Boj horníků je naším bojem, je bojem celé dělnické třídy. Severočeští horníci vstoupili do boje jako předvoj veliké proletářské armády. Celá proletářská armáda do pohotovosti k jejich podpoře všemi prostředky! (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Dundr. Uděluji mu je.
Sen. Dundr: Slavný senáte! U příležitosti projednávání vládního návrhu zákona o zahlazení odsouzení, kteréžto předloze přikládá se značná důležitost, považujeme za nutné poukázati na jiný zjev v našem veřejném životě, přes který nelze přejíti bez povšimnutí a jemuž je potřebí ve všech vrstvách našeho obyvatelstva věnovati zvýšenou pozornost.
Snad v poslední době i mnozí z nás zachvěli se bolestnými pocity, když četli zprávu o katastrofě v uhelných dolech v Anglii, kde několik desítek horníků v dolech pracujících přišlo při vykonávání svého zaměstnání o život. A rovněž tak musili se mnozí ne pouze zachvěti, ale musilo u nich vzniknouti oprávněné rozhořčení, když zvěděli, že po několikatýdenním jednání byli nuceni horníci v počtu větším než 30.000 na 130 dolech v severních Čechách zastaviti práci, aby tímto klidem práce, který u nich byl vynucen, dosáhli splnění svých oprávněných a i širokou veřejností uznávaných spravedlivých požadavků.
Tento zjev, který dlužno posuzovati jako důležitý sociální i hospodářský zjev, měl by vyvolati ne pouze v řadách pracujících, ale ve všech vrstvách našeho občanstva mimořádnou pozornost, nikoli pouze proto, že tu vyvrcholil konflikt, který neústupností průmyslových podnikatelů byl vyvolán, ale proto, že se v jubilejním roce, na počátku 10. výročí samostatnosti našeho státu sráží ostře třída pracující se zlomkem třídy zaměstnavatelské, s kruhy podnikatelskými. Jaký ohlas vyvolá tento konflikt, který se odehrává v celé své velikosti, za hranicemi tohoto státu, ve chvíli, kdy se tu oznamuje konání slavností, v nichž bude vzpomínáno také zásluh těch, kteří pro zabezpečení své nutné existence musí zahajovati boj s těmi, kteří na vybudování tohoto státu neměli nejmenšího vlivu! (Výborně!)
Slavný senáte! Nás jen překvapuje vlažnost v kruzích českého měšťáctva a Českých nacionálních stran, s jakou pohlížejí na konflikt, v němž je značné procento českého dělnictva a v němž jde o vytvoření lepších a snesitelnějších podmínek existenčních. Místo aby tento spor již ve svém zárodku byl likvidován způsobem, který u rozumných lidí je obvyklý, místo aby veřejní činitelé v tomto státu zasáhli do tohoto chystaného a nerozumným postupem zaměstnavatelů vyvolaného konfliktu, spatřili jsme lhostejnost, s kterou jen zřídka jsme se setkávali v předchozím období.
Což nejde tu o zájem veřejný? Což není na práci nebo na nepráci desetitisíců horníků interesována také vláda tohoto státu? Což neměla vláda a její zástupci včas zasáhnouti do chystaného konfliktu a všemi prostředky zabrániti tomuto konfliktu, o němž je přesvědčena, že bude míti těžké, přímo katastrofální následky v hospodářském životě? Znamená to péči o hospodářský náš život, svědčí to o sociální spravedlnosti, která se v tomto státě hledá, když téměř v posledním okamžiku před vypuknutím stávky odchází do severočeského revíru zástupce ministerstva veřejných prací, nikoliv aby zprostředkoval a pokusil se prostředky, které jsou mu známy, působiti na stanovisko podnikatelů, nýbrž přichází, aby se informoval, zatím co celá široká veřejnost po řadu týdnů jest informována o příčinách, z nichž vyrůstá konflikt? A to nám chtějí pánové, kteří representují tento stát a kteří v prvé řadě mají pečovati o to, aby zabránili konfliktům v tak vážné chvíli, jako je nynější, namluviti, že mají smysl pro sociální spravedlnost, že stojí na straně vrstev sociálně slabších? Tím chtějí dokumentovati péči o ty, kdož péče nezbytně v tomto státě potřebují?
Slavný senáte! Je známo, za jakých okolností došlo ke konfliktu. Nechci zde opakovati nebo zdůvodňovati stanovisko, které zaujali horníci a jejich organisace. Nemám v úmyslu dokazovati, že právě v této době přesvědčujícím způsobem bylo prokázáno, že zisky důlních podnikatelů stouply a stoupají, že výkon horníka se zvýšil, ale že mzdy nedoznávají úměrného zvyšování, odpovídajícího zvýšenému výkonu. Mohl bych ciferně doložiti zvýšený výkon a sníženou mzdu dělníků, a na druhé straně zvýšené zisky společnosti lomské, mostecké, severočeské, české obchodní, jakož i zisky státních dolů, které rovněž, jsouce zachváceny pocity solidarity, nechaly horníky vháněti do stávky. Zde se neobyčejně pěkným způsobem zobrazuje solidarita podnikatelů: na jedné straně naše česká nacionální veřejnost vytýká dělníkům, zejména sociálně-demokratickým, když se sbližují a pro společný postup připravují s německými sociálními demokraty, ale na druhé straně tatáž nacionální česká veřejnost a její orgánové docela klidně přihlížejí, když v severočeském uhelném revíru jsou horníci vylučováni z práce, nebo donucováni do stávky u důlních společností českých, německých a státních; aby dokumentovala, že toto sblížení a spojení proti dělníkům považuje za něco samozřejmého, uveřejní inseráty v českém nacionálním tisku,,aby ve chvíli, kdy dělníci bojují o vyšší mzdy, ukázala, že jí nade všechno jde o peníze, kterých z části získává z výtěžků, nashromážděných těžkou a nebezpečnou prací havířů.
Slavný senáte! Nejpříznačnějším je, že také správa státních dolů nechala dojíti k tomu, aby její zaměstnanci zastavili práci. Což právě v tomto případě, kdy nelze mluviti vážně o tom, že by nebylo možno zvýšiti havířům platy, neměla správa státních dolů býti vzorem soukromým akciovým společnostem důlním? Což neměla zde dokázati, že postavení horníka může býti zlepšeno? Což neměla prokázati veřejnosti, že nejsou oprávněny důvody, jimiž operují zástupci důlních podnikatelů tvrdíce, že nelze mzdy zvýšiti a že je nutno, aby prodloužena byla pracovní doba a ještě více zvýšen výkon horníkův?
Když ministerstvo veřejných prací získalo doly, domnívali jsme se, že v nich naleznou horníci, zejména čeští, lepší a snesitelnější zaměstnání, a že právě tyto státní podniky budou tu protiváhou expanse soukromých podnikatelů ať českých, či německých? Zklamali jsme se a nemůže býti pochybnosti po všem tom, co již naše široká veřejnost ví, že boj horníků byl nejen vynucen, ale že je bojem spravedlivým. Vždyť k němu došlo v době konjunktury. A byli to zástupci českých občanských stran, kteří dokazovali: Je zásluhou českých občanských stran, že zmírněna byla nezaměstnanost, že průmyslová konjunktura poskytla příležitost k práci, k větším výdělkům, k větším ziskům. Ale z této zlepšené konjunktury mají v daném případě prospěch pouze důlní podnikatelé v severních Čechách a podnikatelé vesměs.
Nemůže býti jediné vážné námitky proti požadavkům horníků. Nedělnický časopis přinesl zprávu tohoto znění: Dělnictvo z vysoké konjunktury nedosáhlo téměř nikde úspěchu, takže celý vyšší zisk plynoucí z příznivých poměrů, připadl jen na prospěch podnikatelů.
Což není oprávněno, aby z tohoto vysokého konjunkturního zisku připadla také aspoň část horníkům a dělníkům vůbec? Což na ostatní veřejnost v tomto státě interes na tom, aby zisky z konjunktury plynoucí přivlastňovalo si pouze několik stovek akcionářů nebo několik desítek soukromých podnikatelů?
Co nám říká časopis >Reforma<, orgán strany živnostenské? Říká: >Nelze upříti, že situace zaměstnaných tříd ať dělnické, ať úřednické neodpovídá dosud hospodářskému stavu. Toto samozřejmě má neblahý vliv na koupěschopnost domácího trhu.<
Prosím, není zde potvrzen spravedlivý a oprávněný nárok horníků jako dělníků druhých oborů? Což nebylo by spravedlivé, aby právě z té velké konjunktury, projevující se již dnes vyššími
dividendami, připadla jistá část dělnictvu? Což mají na tom stát, vláda nebo občanské strany zájem, aby o každé procento o něž mají býti mzdy zvýšeny, musili se naši horníci rváti v sociálních a hospodářských zápasech? My známe dvojsečnost stávek, a jest omylem říkati, jak se odvažuje dnes český měšťácký tisk tvrditi, že se u nás stávky staly agitačním prostředkem jistých neodpovědných politických živlů, které nemají na mysli zlepšení poměrů těch, které do stávky ženou, nýbrž získání vlastní popularity. Což, pánové, myslíte, že statisíce dělníků jsou nemyslícím stádem, které by se nechalo hnáti jen tak beze všeho do stávky? Což myslíte, že se takový krok, který znamená v životě každého jednotlivce velmi mnoho, bedlivě a svědomitě neuváží? Což neviděli jste, že při jednání o zvýšení mezd v severočeském revíru nabízely organisace hornické určitý kompromisní návrh, který znamenal zabránění konfliktu? Tedy nelze paušalisovati, a zejména by toto neměli uváděti pánové, kteří zde před několika málo lety alarmovali své stoupence do boje a kteří ještě dnes v určitých případech vybízejí, jako to činili živnostníci, živnostníka, aby vstoupil do stávky a své závody a obchody zavřel.
Tak ty věci nejsou, a my jen litujeme, že česká veřejnost, a zvláště také některé t. zv. obranné jednoty - nevidí, že v severních Čechách jde o velmi mnoho, že tam jde o existenci značné částky českých dělníků, o jejich zachování a že jde o boj ve značné míře s kapitálem německým, s nímž je solidární kapitál český a s nímž je také solidární správa státních podniků.
Jestliže naše české strany nemyslily, že nebude jim připomínáno příležitostně to, co dělníkům slibovaly, a jestliže čas od času se ohánějí svým smyslem pro sociální spravedlnost a pro pochopení, které mají pro dělníky, pak zde by měly příležitost ukázati své pochopení a neštvali nezasvěcenou, neinteresovanou veřejnost proti horníkům, jimž jde o nepatrné a jejich výkonu odpovídající zvýšení mezd. Co si máme mysliti, když pan dr. Kramář na sjezdu delegátek ženských komisí národní demokracie v Praze v dubnu loňského roku pravil: >Neobyčejně vážnou je koalice občanských, stran ve věcech sociálních. Není pochybností o tom, že občanské strany se mohou zejména uplatniti tím, když v sociálních otázkách udělají něco lepšího, než to mohou udělati socialisté se svým vypjatým vedením. My nedopustíme, aby občanskými stranami bylo ublíženo dělnictvu?<
Prosím, zde je příležitost, aby se dělnictvu ukázalo, že dělnické strany dovedou pro něho udělati více než socialisté se svým vypjatým vedením. Vidíme, jak se chce pracovati pro stávkující a do boje vehnané dělníky. Lze označiti za práci pro české dělníky to, když nejvlastenečtější časopis přinese za statisíce Kč inserty německých kapitalistických společností v severních Čechách, kde vypukla stávka a když následuje jeho příkladu druhý nejvlastenečtější tisk? Nám jde jedině o to, abychom v této věci ve chvíli, která zaviněna byla majiteli dolů a jejich organisací, a na níž na také mimořádně veliký podíl ministerstvo veřejných prací a vláda, nejen varovali, ale abychom upozorňovali na nebezpečí, které hrozí celému našemu hospodářskému životu. Nám jde o to, abychom v poslední chvíli vyzývali k zákroku, jímž bylo by možné konflikt zlikvidovati způsobem, kterým by se aspoň z části vyšlo horníkům vstříc, jak navrhovaly hornické organisace. Nestane-li se tak, pak mám obavy, že boj, který vzplanul, bude šířen, a že v jubilejním roce, kdy právě naše vládní strany měly ukázati pracujícím vrstvám lidovým své pochopení pro jejich potřeby, nebudeme míti rok oslav, nýbrž budeme míti rok a období těžkých sociálních a hospodářských zápasů, jichž si dělnická třída nepřála, ale jež tu zúmyslně podle našeho přesvědčení vyvolávají ti, kteří s tímto státem nesrostli a jimž je lhostejno, prožívá-li tento stát období hospodářských poruch a bude-li snad vržen do hospodářské katastrofy. Neměli by páni zapomínati na stanoviska, která zaujímali ve velmi četných případech němečtí průmyslníci. Měli by si uvědomiti pánové z vládních stran, zejména českých, a měla by si uvědomiti také česká část naší vlády, že bylo by nejvýš na místě ukázati pracujícímu lidu, že tento stát stane se jeho domovem, že v tomto státě je smysl pro jeho potřeby, a nepřihlížeti lhostejně ke hnaní věcí na ostří nože, jak to právě učinili v tomto případě severočeští podnikatelé, kteří přes vysoké zisky odmítli spravedlivé, oprávněné a hospodářsky zdůvodněné požadavky horníků. Nemohu proto jinak, než že používaje této příležitosti upozorňuji na nebezpečí se valící, upozorňuji na období zostřených konfliktů sociálních a hospodářských a vyzýváni v poslední chvíli, aby vláda, je-li také vládou pracujícího lidu, chce-li pečovati také o jeho zájmy, do tohoto konfliktu zasáhla aspoň takovým způsobem, aby se postarala o to, aby se horníkům vyhovělo, jako se vyhovělo vrstvám majetným a jako se v poslední chvíli vyhovělo těm, kteří o tento stát se ani v nejmenším nezasloužili. Tuto výzvu činím. Je ještě čas, je ještě možno mnohému zabrániti, vyjde-li se vstříc horníkům, aby odklizeny byly překážky a zlikvidován byl spor, který hrozí hornictví a také státu. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických senátorů.)