Ale podle citu, podle svého vnitřního právního cítění, má zajisté každý člen parlamentu právo utvořiti si o tomto případě svůj úsudek. Mayer a Hanreich byli zbaveni mandátu, poněvadž neprovedli usnesení svého klubu, poněvadž nehlasovali pro reformu správy. Podepsali revers, že uposlechnou usnesení klubu. Tohoto prohlášení se nedrželi a jsou tudíž zbaveni mandátu. Tak argumentuje, zkrátka řečeno, volební soud. Ale tak jednoduchou, vážení pánové, věc není. Před nedávném uveřejnil universitní profesor dr. Rauchberg tento právní názor: >Vyžádání takovéhoto reversu odporuje vůbec ústavě. § 22 ústavy zakazuje přijímati jakékoli příkazy a zakazuje jakékoli vykonávání vlivu na člena parlamentu. Na druhé straně spojuje § 13 zákona o volebním soudu ztrátu mandátu s tím, jsou-li tu nízké a nečestné důvody. V případě Mayer-Hanreichově<, praví prof. dr. Rauchberg, >neměl však volební soud odvahy zjednati si jistotu o tom, zdali je dána tato skutková podstata §u 13, totiž nečestné a nízké důvody.< Vývody tohoto universitního profesora, pánové na německé i na české straně, musí bezpochyby veškerému obyvatelstvu zavdati příčinu k přemýšlení. Podle prostého citu vyslovila se během procesu zajisté převážná většina německého obyvatelstva pro Mayera a Hanreicha. Řeklo se, že nelze přece žádnému německému zástupci lidu přičítati za zločin, nehlasuje-li pro zákon o reformě správy, který podle názoru všech vrstev, a to z počátku také svazu >Bund der Landwirte<, je k největší škodě německého lidu. Nelze to tedy naprosto označovati za nízké a nečestné, naopak, je to přece čestné a mužné vystoupení. Nemohou tudíž, říkalo se v lidu, dány býti podmínky §u 13 pro odnětí mandátu. Lid očekával, že právě soudní řízení zjistí, zdali tu jsou a zdali prokázány jsou nízké a nečestné důvody, neboť nedodržení onoho prohlášení, o kterém jsem se zmínil, nemusí se přece vždy státi z důvodů nízkých a nečestných, naopak, může býti velmi čestné, nesplní-li někdo takovéto prohlášení, když toho, jako na příklad zde, vyžadují zájmy německého lidu. Mluví se dále o tom, že tento rozsudek má snad býti praejudiciem pro případy českých poslanců Stříbného a Trnobranského. Zda právem čili nic, kdo o tom může rozhodovati? Jisto je, že všude v lidu panuje pocit, že Mayer a Hanreich hlasovali pro lid a nikoli pro vrchnost ve své straně, která nyní jde s českou vládou, a že proto pozbyli mandátu.
To je červ, který hlodá na celém parlamentarismu; neboť je zcela nepřirozené, aby Němec, kterého lid zvolil k hájení zájmů německého lidu, ztratil svůj mandát, poněvadž se zasazoval o německý lid, aby ztratil svůj mandát jen proto, poněvadž se pro své vystoupení octl v rozporu s přítomným právě vedením své politické strany. Červ neustane hlodati, obzvláště však nikoli v kruzích německého venkovského lidu. (Potlesk a souhlas něm. nac. senátorů.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kučera.
Sen. Kučera: Slavný senáte! Vládní návrh zákona o cestovních pasech, tak jak je nám předložen ke schválení, neznamená žádného zlepšení nynějších předpisů o vydávání cestovních pasů a naprosto nedává žádné záruky, že nynější prakse, ať již při vydávání pasů do ciziny nebo naopak při povolení vstupu do Československé republiky, bude zlepšena, aby bylo uvarováno těm případům, které jsou vlastně ostudou pro československé úřady a pro vaši vychvalovanou demokracii.
Je přece všeobecně známa prakse úřadů, jak se provádí při vydávání pasů do ciziny v těch případech, jsou-li žadateli dělníci. Tu československé úřady nejen že vydávání pasů žadatelům ztěžují, ale dokonce i odpírají.
Nynější předloha zákona dává úřadům v §u 7 celou řadu nových překážek, jichž bude jistě zejména proti pracujícím vrstvám využito. Tím stává se předloha novým řetězem jímž dělníci mají býti připoutáni na území republiky Československé bez ohledu na to, zda je zde o jejich existenci postaráno. Aby zdejší kapitalisté měli zde stálou reservu dělníků, kteří nemají žádné existence a hodlají hledati obživu ve státech jiných, jest a bude vůbec jim nadále znemožňován odjezd do ciziny, aby tam nalezli zaměstnání. Vláda, která nemá žádného zajmu na tom, aby pomocí obchodních smluv obstarávala pro průmysl práci, trestá tím celou řadu dělníků a jejich rodin odpíráním vydání cestovních pasů do ciziny. Máme případy v Bratislavě a Podkarpatské Rusi, kde žádají o vydání pasů do Ruska dělníci a dělnice, kteří se v Rusku narodili, nemají zjištěnou žádnou státní příslušnost, měli by zajištěnu existenci tam v Rusku, ale československé úřady jim cestovní pasy nevydají. V poslední době měli jsme u nás několik případů, kde zase cizincům nebyl povolen vstup na půdu Československé republiky snad z obavy, že jejich přítomnost by u nás ohrozila zájmy státní anebo veřejný pořádek.
Loňského roku byli to ruští footballisté, kteří nesměli na půdu Československé republiky. Bezpochyby měly naše úřady strach, aby ti ruští footballisté svými výkony republiku nerozkopali. Letošního roku byli to opět ruští sportovci, tentokráte lyžaři, jimž též nebylo povoleno vstoupiti na půdu Československé republiky. Není nám známo, jaké důvody zde byly rozhodující, ale nutno, pánové, proti takové praxi úřadů republikánských vznésti ten nejostřejší protest, protože stává se to světovou ostudou pro Československou republiku, když i sportovcům nepovoluje se vstup do republiky a snad je pro toto stanovisko rozhodujícím, že jsou to příslušníci proletářského státu ruského. Ta naše demokracie, která je hlídána spoustou policie i četnictva, má strach z několika ruských sportovců, aby snad ten náš vámi tak vychvalovaný demokratický režim nerozbořili. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Loňského roku v měsíci říjnu žádala o vjezd do Československé republiky delegace dělníků z Ruska, která se svobodně pohybovala v sousední říši německé, ale do Československé republiky jí nebyl povolen přístup, ač naše vládní časopisy stále zdejším dělníkům dokazují, že u nás jsou poměry dělnické třídy lepší nežli v Rusku, a zatím měly státní úřady strach, aby ruští dělníci nepřišli do styků s dělníky českými na půdě Československé republiky.
Zde přece měly naše úřady příležitost, aby ukázaly ruským dělníkům blahobyt dělnictva ve státě kapitalistickém a dokázati jim, že systém vládní v Rusku není pro dělnickou třídu zdravý. Neučinily toho proto, že si byly vědomy, že těchto důkazů by ruským dělníkům nemohly podati, ale naopak ruští dělníci by mohli lehce dokázati dělníkům našim, jaký veliký je rozdíl mezi výrobou třeba i racionalisační ve státě kapitalistickém a ve státě proletářském. Celá otázka pasová ukazuje, jak jsou v 10. roce po skončení války styky mezi jednotlivými státy nenormální, že přes veškeré ujišťování o světovém míru, přes veškeré komedie odzbrojovací a přes veškeré manévry se Svazem národů imperialistické rozpory se neustále přiostřují. O tom nejlépe svědčí t. zv. aféra svatogotthardská, o níž učinil včera výklad p. ministr zahraničí v zahraničním výboru. Odzbrojování Maďarska je v první řadě namířeno proti Sovětskému svazu, proti němuž chce Anglie vytvořiti jednotnou frontu všech imperialistických států velkých i malých. V druhé řadě znamená přípravu války jedné imperialistické skupiny proti druhé. Z obou těchto hledisek je zajímavo osvětliti chování československé buržoasie.
Československá buržoasie chce nám dokázati, že Československo je stát vasalský, a proto směrnice, zejména jeho zahraniční politiky, jsou určovány docela jinde než v Praze. Tak jako v případě maďarské buržoasie, jejíž úzké imperialistické zájmy se musí podříditi celkové linii anglické politiky, má československá buržoasie jen potud volnou ruku, pokud tím nekříží plány Francie, při čemž nesmíme zapomínati, že i v Československu stále více roste vliv Anglie. Konečně vyšší třídní zájem buržoasie vůbec, totiž jednotná fronta proti Sovětům a proti proletariátu, působí i na kapitalisty Československa, že na pašování zbraní do Maďarska reagují, když už ne s jásotem, tedy jistě s klidnou resignací. Jsme proto plně oprávněni tvrditi, že veškerý křik kapitalistického a reformistického tisku je vyloženým farizejstvím, vypočítaným na oklamání širokých vrstev. Kampaň československé buržoasie u příležitosti svatogotthardského případu je částí plánovité přípravy války, v prvé řadě v jednotné frontě se všemi imperialisty proti sovětskému Rusku a za druhé na straně jedné z imperialistických skupin, proti skupině jiné.
V čem nachází tato příprava konkrétního výrazu? Za prvé v tom, že československá buržoasie se smaži anglickým imperialistům dokázati svou ochotu a schopnost vykonati v příští válce proti sovětskému Rusku daleko platnější službu než Maďarsko. Projevilo se to nejen tím, že měšťácký tisk úzkostlivě se snažil zastříti stopy, které vedou ze Svatého Gotthardu do Říma a tím také do Londýna, nýbrž i rázem celého vystoupení a diplomatického >zákroku< v Ženevě. Opakuje se zde totéž, čeho jsme byli svědky při t. zv. Rothernerově aféře, kdy českoslovenští patrioté přímo nestydatě nabízeli své služby Anglii, jakožto >bašta proti bolševismu<.
Za druhé v tom, že Československá buržoasie plánovitě rozdmychuje šovinistickou náladu jakožto nezbytnou ideologickou přípravu války. Pašované kulomety do Maďarska se výborně hodí k opětnému oživení hesel, jako >obrana státu proti útoku<, >ochrana ohrožené vlasti<, >boj demokracie proti horthyovské diktatuře< a pod. Jsou tu ještě značné vrstvy pracujícího lidu, které se podobnými hesly dají zmásti a zapřáhnouti do kapitalistické válečné káry.
Za třetí v tom, že československá buržoasie svatogotthardským případem odůvodňuje oprávněnost a nezbytnost svého vlastního militaristického zbrojení. Poslední válečná řeč ministra národní obrany Udržala, ohlašujícího nutnost elektrifikace k vůli laciné výrobě třaskavin a jedovatých plynů, je toho pouze malou ilustrací.
Za čtvrté konečně v tom, že československá buržoasie stupňuje svoje úsilí o isolaci revolučního hnutí a o jeho rozdrcení jakožto nezbytného předpokladu pro imperialistickou válku vůbec a pro válku proti sovětům zvlášť. Zesílené štvaní proti komunistům pro jejich správné proletářské stanovisko k otázce ozbrojování Maďarska mělo nejen odvrátiti pozornost pracujících mas od brutálních útoků buržoasie na jejich existenci, nýbrž sondovalo i půdu, jak by masy reagovaly, kdyby kapitalisté chtěli komunistickou stranu >přimáčknouti ke zdi< pro její >velezrádné< stanovisko.
Zkrátka, reakce československé buržoasie na maďarské zbrojení názorně ukazuje jak prohnaně, rafinovaně dovedou kapitalisté připravovati válku materiálně i ideologicky.
Nyní k třetí otázce, k úloze reformistických předáků v tomto šovinistickém válečném tanci. Konstatujeme předem, že předáci refomistických stran, se plně postavili na stanovisko buržoasie, ba že dokonce se ukázali býti ještě šovinističtější než kapitalisté sami. Ráz jejich argumentace v tisku, na schůzích i v parlamentě v ničem nezadal argumentaci Švehlova >Venkova< a Kramářových >Národních Listů<. Hlasovali pro vládní prohlášení, štvali vlasteneckou ulici, volali po větším a důkladnějším zbrojení - Hrušovský, Klofáč - bouřili prosti komunistům snad ještě více než buržoasie. Němečtí sociální demokraté zdržením se hlasování o vládním prohlášení postavili se úplně na linii svých českých kolegů.
Čím odůvodňují reformisté v Československu toto své hanebné vystoupení?
Tím, že prý je Československo vydáno nebezpečí útoku se strany Maďarska tím, že prý je ohrožena >naše< vlast a samostatnost českého národa. Tím, že prý je povinností každého >českého člověka< postaviti se i se zbraní v ruce na obranu vlasti. Tím, že prý se jedná o útok bílé, horthyovské diktatury nad Československou demokracií. Tím, že prý každý demokrat a republikán musí tuto demokracii hájiti i válkou.
Hle, toť argumentace ryze měšťácká a proto právě tak prolhaná a sledující tytéž cíle jako tato: Ideologickou přípravu války. Sociální demokracie před světovou válkou aspoň slovy byla vůči své buržoasii a jejímu státu defaitistickou. Předválečná sociální demokracie aspoň slovy >odpovídala< na každou imperialistickou válku generální stávkou a ohlašováním boje proti vlastní buržoasii všemi prostředky. Před světovou válkou uznávala sociální demokracie aspoň teoreticky, že ve válce mezi dvěma imperialistickými státy nebo skupinami nelze rozlišovati mezi útočníkem a napadeným a že nutno obě strany považovati za útočící. Zkrátka předválečná sociální demokracie aspoň slovy se stavěla na proletářské a internacionalistické stanovisko v otázkách imperialistické války, a přece přišel rok 1914 a s ním triumf sociálšovinismu a sociálimperialismu. Přece došlo k neslýchané zradě a zločinu na věci mezinárodního proletariátu. Nuže nyní v druhém desetiletí červencové a srpnové zrady, sociální šovinisté odhazují i přítěž slov a mezinárodních přísah a staví bez výhrady úplně a cele na linii vlastní imperialistické buržoasie. Dovedete si představiti rozsah jejich příští zrady? Dovedete oceniti, jakou roli hrají tito agenti buržoasie v nynějších přípravách nové války? Je naprosto jasné, a postup socialistických vůdců v posledních týdnech to znovu důrazně potvrzuje: Sociální šovinisté všech národností budou novou válku nejen plně podporovati, nýbrž patří mezi nejnebezpečnější její osnovatele a organisátory. (Místopředseda dr. Brabec převzal předsednictví.)
Může nás tato role sociálimperialistů překvapovati? Ani dost málo! Její příčiny vězí v celkovém charakteru reformistických stran. Tyto strany - ne ovšem svým složením, nýbrž objektivním charakterem své politiky, diktované vůdci, jsou přední stráží buržoasie v řadách proletariátu. Objektivní úloha, vůdcovských špiček těchto stran spočívá v tom, učiniti dělnictvo povolným nástrojem buržoasie, zapřáhnouti toto do služeb kapitalistické stabilisace. Vůdcům socialistických stran jde právě tak jako buržoasii o upevnění kapitalistického světa v jeho boji proti Sovětskému svazu. Postaví se na stranu buržoasie i při vyvrcholení rozporů, v případě války. To je tak jisté, jako že jedna a jedna jsou dvě. To je proto tak jisté, poněvadž charakter sociálimperialistů je buržoasní, imperialistický, protiproletářský. A poněvadž v době vystupňovaných třídních a imperialistických rozporů, v době existence Sovětského svazu a koloniálních revolucí je za určitých situací riskantní, byť i jen slovy, po vzoru předválečné sociální demokracie, bouřiti proti válce - proto sociální demokracie odhazuje i toto škrabošku a vystupuje cynicky otevřeně. To je svého druhu zásadní příčina válečného štvaní reformistů v Československu. Vedle toho jsou zde však i taktické příčiny, resp. cíle, které diktovaly postup reformistických vůdců. Vlasteneckým a válečným rykem: >Nepřítel je v Budapešti<, měly býti pracující vrstvy Československa odvráceny od svého boje proti buržoasii, měla býti kryta záda reformistů, zejména v boji o sociální pojištění. Kromě toho skládali reformističtí vůdcové všech národností novou zkoušku své koaliční schopnosti, která jim má otevříti dvířka do buržoasní vlády. To platí zejména o německých sociálních demokratech, kteří se vůbec křečovitě snaží býti >hoffähig<.
Čtvrtá otázka týká se stanoviska komunistické strany. Komunistická strana postavila se ostře proti ozbrojování maďarské kontrarevoluce, leč stejně ostře se postavila proti československému zbrojení a militarismu a proti válečnému šovinistickému štvaní buržoasie a reformistů. Komunistická strana odhalila mezinárodní souvislosti svatogotthardského případu, ukázala na jeho původce nejen v Budapešti, nýbrž také v Římě a v Londýně. Ukázala zejména, že ozbrojování Maďarska je především ozbrojováním armády, určené k válečnému tažení proti Sovětskému svazu. Vytýčila heslo: Pryč s maďarským imperialismem, ale současně též: pryč s imperialismem československým. Prohlásila proletářům úplně otevřeně, že válka může býti zamezena pouze povalením buržoazního režimu, a to nejen maďarského a jiného, nýbrž i československého. Dokazovala, že ne heslo obrany buržoasní vlasti, nýbrž heslo obrany skutečné proletářské vlasti, Sovětského svazu, vyjadřuje zájmy širokých pracujících mas. Stanovisko komunistické strany bylo proletářské, bolševické, revoluční. Z jakého hodnocení situace vyplývá toto stanovisko?
Předně z faktu, že se jedná o ozbrojování žoldácké armády proti Sovětskému svazu a o ozbrojování kontrarevoluce proti maďarskému proletariátu. Dále z faktu, že československá buržoasie využívá tohoto ozbrojování svého imperialistického konkurenta k tomu, aby sama nabízela své služby k protisovětskému tažení, jinými slovy, že chce Československo postaviti do jednotné protisovětské fronty vedle Maďarska, Polska, Rumunska atd., aby si tak vykoupila >blahovolnost< Anglie. Konečně z faktu, že českoslovenští kapitalisté a jejich reformističtí lokajové berou si maďarské zbrojení za záminku k vlastnímu zbrojení, k rozpoutání šovinistických štvanic, k dělání nálady pro válku s Maďarskem a k dalším zostřeným útokům na pracující lid Československa pod heslem obrany vlasti.
V prvých dvou případech je povinnost každého proletáře naprosto jasná: postaviti se proti >vlastní< buržoasii a její vlasti a na obranu skutečné vlasti dělníků a rolníků, Sovětského svazu.
Leč i v třetím případě - v případě války mezi dvěma imperialistickými skupinami - je heslo defaitismu jedině správným proletářským heslem. Proč? Poněvadž jde právě o boj dvou konkurenčních skupin buržoasie, bijících se o rozšíření své vykořisťovatelské sféry. Poněvadž v důsledku tohoto čistě imperialistického charakteru války jsou obě strany útočníky. Poněvadž dále nemůže býti ani řeči o tom, že by šlo o boj >demokracie< proti diktatuře, neboť ta nebo ona vládní forma nemění v podstatě nic na třídním charakteru buržoasního panství vůbec a zejména v případě války je i tento formální rozdíl úplně setřen.
Poněvadž konečně válka, jakožto vyvrcholení rozporů mezi jednotlivými tábory buržoasie, otřásá jejím panstvím od základů a skýtá tak proletariátu možnost, s největšími šancemi na úspěch vrhnouti se do boje o moc. A je přirozené, že tento boj musí býti sveden s vlastní buržoasií. Maďarští proletáři si vyrovnávají svůj účet s Horthym, polští proletáři s Pilsudským atd. Českoslovenští proletáři si musí svoje účty vyrovnati s vlastními kapitalisty.
Znamená toto stanovisko snad ohrožení národní samostatnosti českého národa? Naprosto ne! Už proto ne, poněvadž o nějaké skutečné samostatnosti Československa nemůže býti ani řeči. Československo je dirigováno velkými imperialistickými státy a československá buržoasie jest agentem mocnějších pánů z Londýna, Paříže, New Yorku, agentem za větší či menší provisi. Za druhé proto ne, že vyhnání buržoasie není vůbec totožné s ohrožením národní svobody, naopak, teprv potom, teprv po svrhnutí kapitalistického, tedy třídního panství může býti dosaženo skutečné národní svobody, neboť obojí útlak - třídní i národnostní - je produktem třídní společnosti vůbec a imperialistického kapitalismu zvláště. Konečně také proto ne, poněvadž uskutečnění práva národnostního sebeurčení všech menšinových národností v Československu neznamená ohrožení národní svobody Čechů, naopak odstraněním národnostního útlaku v Československu může býti národní svoboda českého národa toliko upevněna. Ohrožuje-li někdo i tu fiktivní samostatnost Československa, je to právě československá buržoasie, která z Československa činí míč v rukou jednotlivých imperialistických skupin. Příklad vzniku Sovětského svazu dokazuje, že defaitistické stanovisko bolševiků vůči buržoasní, imperialistické >vlasti< jest jedině správné nejen ve směru třídním, nýbrž i národnostním.