Kdyby ti páni přišli a vyslechli, mnohé věci dařilo by se lépe, a při nejmenším byla by větší chuť ke práci, když by se vidělo, že je tu také zájem shora. Snad by také nedocházelo k těm nepěkným a tak častým zjevům nepřátelského vystupování předních státních úřadů vůči městu Praze. Věci jdou někdy v tomto směru až do absurdnosti.
Nedávno jeden z vysokých úřadů státních prohlásil, že vyhoví obci po zákonu, dostane-li zadarmo, nebo hodně lacino, pozemky na Letné pro stavbu svého úředního paláce. Předložený návrh je také z toho druhu.
Věc, o kterou jde, je hodně stará. Již před více než 130 roky bylo po tehdejším způsobu zákonem rozhodnuto, že příslušníci - později chudí příslušníci - obce pražské mají nárok na bezplatné léčení ve všeobecné nemocnici pražské, druzí obyvatelé Prahy mají nárok na sníženou léčebnou taxu. Toto právo vyplývalo z historického vzniku nemocničního fondu, který byl utvořen sloučením různých nadání a do kterého byla pojata i velmi značná část jmění nadací a ústavů obci pražské náležejících.
Obec po desítky let hájila tohoto svého práva a opírala svůj nárok o dodnes platný § 86 pražského řádu obecního, jenž má účinnost zákona a jenž zaručuje obci pražské účast při úpravě poměrů ve všeobecné nemocnici. Že do sféry těchto poměrů patří také zrušení výhradní sazby pro pražské příslušníky, je samozřejmé.
Dějiny všeobecné nemocnice jsou jasným dokladem toho, že všechny dřívější vlády - a za uplynulých 130 let se jich hodně vystřídalo - byly si zákonného závazku jasně vědomy a že žádná i přes chuť, která se časem ukazovala, nikdy necítila dost odvahy jednati proti výslovnému ustanovení §u 86 obecního řádu pražského. I nynější vláda z přinucení uznává, že předmět, o který jde, spadá v okruh záležitostí, o kterých se má státní správa s městem dohodnouti. - Viz vládní důvodovou zprávu k předloze poslanecké sněmovny k §u 3, str. 25.-. Ale postup vlády se úplně rozchází i s jejím právním míněním.
Že tomu tak jest, o tom svědčí schůze poradního sboru ze dne 16. listopadu 1927, která konána v zemské správě politické a při níž předseda sdělil zúčastněným obsah zvláštního výnosu ministerstva veřejného zdravotnictví, podle něhož ministerstvo připravilo zvláštní plán, jímž mají býti upraveny desolátní finanční poměry všeobecné nemocnice. Ještě v tomto případě uznává se právo pražských příslušníků do určité míry. Ministerstvo totiž uložilo zemské správě politické, zvýšiti léčebné sazby, a to tak, že pražští příslušníci budou místo dosavadních 20 Kč platiti 25 Kč, cizí místo dosavadních 25 Kč 30 Kč. Dodatkem k tomu bylo však sděleno, že v ministerstvu pracuje se na osnově zákona, kterým stará výhoda nižší sazby pro Pražany má býti zrušena.
Zástupci obce pražské projevili hned svůj podiv nad tím, že vláda o svém úmyslu, pro obec tak dalekosáhlém, nevyrozuměla zavčas obec pražskou podle práva, a žádali za úřední sdělení onoho výnosu ministerstva veřejného zdravotnictví. Předseda odepřel tomuto přání vyhověti a uvedl, že se jedná jen o výnos interní a že tedy obec bude přinucena spolknout, co se jí ve vládní kuchyni tajně připravilo. Dnes máme předlohu na stole a projednáváme ji.
Je smutným faktem, který s hlubokým politováním možno bráti na vědomí, že je to právě vláda samostatného československého státu jako první, která od doby založení všeobecné nemocnice jasného ustanovení zákona nedbá a proti svému vlastnímu lepšímu přesvědčení sahá k jednostrannému opatření, které hluboce musí se dotknouti právního cítění všeho obyvatelstva hlavního města tohoto státu.
Vláda přistupuje k tomuto násilnému kroku z důvodů jen čistě fiskálních. Nemocniční fond je vyčerpán a vláda pro potřeby všeobecné nemocnice v Praze má jen tolik porozumění, že tomuto fondu přikazuje ročních 600.000 Kč z částky 7 mil. Kč určené samosprávným svazkům z výnosu některých daní.
Bylo již mnohokráte dokázáno, že nynější vláda má porozumění pro různé potřeby jednotlivců, stran i tříd, ale že by i rovnoměrnou péči měla o zdravotní a sociální potřeby chudých vrstev, o tom možno velmi silně pochybovati. Náš případ je toho opětovným dokladem.
To, co povídá důvodová zpráva k sněmovní předloze na str. 21, že totiž zrušení výhody ohledně nižší sazby ošetřovací stihne jen zámožné příslušníky pražské, je směšné, neboť zámožní příslušníci pražští, jak všeobecně známo, nevyhledávají lékařského ošetřování ve III. třídě všeobecné nemocnice, ale ten, kdo sem přichází, jsou osoby, náležející vrstvám středním, sociálně slabým, které nemohou se léčiti v některém sanatoriu a jimž každá koruna ve snížené léčebné taxe přichází vhod. Správně kritisuje tento vládní čin výrok, že z předlohy vane ostrý, chladný, protisociální duch, což kontrastuje velmi ostře v době nynější, ve které všeobecně uznávána je zásada, že ochrana slabých je jednou z největších povinností státu, a to ve vlastním jeho zájmu. Ale i kdybychom vzali všechny ohledy na současný vládní systém a kdybychom i to lidské stanovisko zatlačili do pozadí a kdybychom proti právním názorům jedné strany postavili právní názory strany druhé, mohli bychom přece jenom požadovati trochu slušnosti od orgánů státní správy vůči správě hlavního města republiky.
O celé věci bylo přece možno s městem jednati, bylo možno hledati cesty vzájemného dorozumění, a kdyby ani to nebylo vedlo k cíli, mohla vláda konečně chopiti se krajního prostředku, který tentokráte byl by omluvitelný, ale který, nynější formou uváděn, nesnese kritiky společenské formy, s jakou je uskutečňován.
Tedy až tam jsme dospěli za 10 let trvání vlastního státu. Práva, práva hlavního města tohoto státu jsou ničím. Zdá se, že v československém státě pravděpodobně vládne buď Kocourkov anebo Hulvátov! (Potlesk senátorů čsl. strany národně-socialistické.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Žádný další řečník není přihlášen. Prohlašuji debatu za skončenu.
Byl mně podán resoluční návrh p. sen. Hubky a druhů. Žádám pana tajemníka, aby jej přečetl.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
>Resoluce sen. Hubky a druhů:
Vláda se vybízí, aby neprodleně vstoupila v jednání s obcí pražskou za účelem stanovení přiměřené náhrady státu za zrušenou výhodu pražských obyvatel v příčině nižší sazby ošetřovací ve všeobecné nemocnici pražské.<
Místopředseda dr.Brabec (zvoní):
Žádám pana zpravodaje, přeje-li si doslov.
Zpravodaj sen. dr. Havelka: Děkuji.
Místopředseda dr. Brabec: Jelikož si pan zpravodaj doslovu nepřeje, prosím, aby byla zaujata místa. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli - má 4 §y - hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky ? (Nebyly.) Námitek není, budeme takto postupovati.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena v sen. tisku 573, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, jak je vyznačeno v sen. tisku 573, ve čtení prvém.
Přicházím k dalšímu bodu programu, jímž je
2. Zpráva ústavně - právního výboru o vládním návrhu (tisk 535) zákona o cestovních pasech. Tisk 544.
Konstatuji, že v poslední schůzi rozprava byla skončena.
Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa.
Byly mně dodatečně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy pp. sen. dr. Hellera a soudr. a sen. Friedricha a druhů.
Žádám pana (tajemníka senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
>Návrhy sen. dr. Hellera a soudr.:
1. V §u 5, odst. 1., věta 1. a 2., nahrazena buďtež slova >mohou vydávati< slovem >vydávají<.
2. K §u 5 připojen budiž následující odstavec jako odstavec 2.:
>Politické úřady druhé stolice vydávají pasy těm osobám, které svou domovinu opustily z politických důvodů.<
3. V §u 7, odst. 1., lit. a) buďtež po slovech >jež nejsou svéprávné< vsunuta slova >a které nemají samostatného výdělku.<
4. V §u 12 nahrazují se slova >až do 5.000 Kč< slovy >až do 2.000 Kč<.
5. V §u 12 škrtnuta buďtež slova >nebo trestem na svobodě do 14 dnů<.
6. § 13, odst. 2., budiž škrtnut.
Návrhy sen. Friedricha a druhů:
V §u 7, bod d) škrtnuta buďtež slova >nebo důležité hospodářské zájmy republiky Československé<, dále nahrazena buďtež slova >mohla by ohrožovati slovem >ohrožuje<.
V §u 7, bod e) vsunuta buďtež za slovo >jež< slova >se stěhují trvale do ciziny a<.
Odstavec 2. §u 13 budiž škrtnut a na jeho místo dáno toto ustanovení: Odvolací instance jsou povinny rozhodnouti o opravných prostředcích proti odepření visa nejdéle do 8 dnů<.
Resoluční návrh sen. dr. Hellera a a soudr.:
Vláda se vybízí, aby povinnost k vidování pasů, pokud ještě trvá, v době co nejkratší zrušila a aby s veškerým urychlením zahájila vyjednávání k tomu potřebná.
O stavu těchto vyjednávání budiž oběma komorám Národního shromáždění vždy v prvé schůzi každého zasedání, po prvé v prvé schůzi jarního zasedání 1928 podána písemná zpráva.<
Místopředseda dr. Brabec: Dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.
Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! V rozpravě o tomto zákonu promluvilo několik řečníků, z nichž však někteří mluvili o věcech jiných, než o této osnově, takže na váhu zde padá jen kolega, sen. Friedrich, který spatřoval v § 7 lit. d) i e) povážlivé ustanovení, obávaje se po případě šikan se strany úřadů finančních a navrhoval v tomto směru případné změny, jak právě byly přečteny.
Odkazuji v tomto směru na vládní zprávu důvodovou lit. e), kde se praví:
Ustanovení toto pojato do zákona, aby stát i jiné veřejnoprávní svazky byly ve svých finančních zájmech v konkrétních případech chráněny před škodami, jež by jim mohly vzniknouti i jen dočasným odchodem za hranice oněch osob, jež dluží daně nebo jiné veřejné dávky. Podle ustanovení tohoto bude moci finanční správa žádati v jednotlivých konkrétních případech, aby vydání pasu bylo odepřeno.
V téže důvodové zprávě k §u 15 se mluví, že zákonem tímto neruší se tedy nařízení č. 87/1918 Sb. z. a in., a č. 46/1919 Sb. z. a n., podle nichž je vázáno vydání pasu zásadně na svolení finančních úřadů.
Jak nám bylo řečeno zástupci finanční správy, má se platnost tohoto nařízení skončiti tímto rokem, takže počínajíc r. 1929 bude to platiti jen pro ty případy, kde se jedná o trvalé vystěhování.
Na základě toho všeho nesdílím obavy přednesené zde kol. Friedrichem a navrhuji znění, jak přijato jest ústavně-právním výborem. Ostatně v tomto směru je také ústavně-právním výborem navržena zvláštní resoluce.
Nyní budiž mi dovoleno promluviti pro domo mea.
Ve sborníku věd právních a státních, ročník XXVII, sešit 4., stránka 387, byla profesorem právnické fakulty Karlovy university dr. Hoetzlem v důvodové zprávě k tomuto zákonu věta >poněvadž v celém zákoně o cestovních pasech jde o předpisy spíše policejně-správní, než hmotně-právní< nazvána >perlou<, čemuž rozuměti nutno zajisté ve smyslu ironickém. V tomto článku není sice jmenován nikdo, ale poněvadž tuto zprávu jsem pracoval já, jsem na ni podepsán a také svým podpisem za ni ručím, padá tato poznámka na mne a mám tudíž nejen právo, nýbrž zajisté i povinnost na ni odpověděti.
Není a ani nemůže býti úkolem důvodové zprávy chtíti vědecky tříditi právní normy nebo snad vědecké spory o takovémto třídění vzniklé řešiti. Úkolem důvodové zprávy jest jednak odůvodniti sněmovně, je-li toho potřebí, proč výborem to neb ono ustanovení bylo přijato, po případě proč se výbor v tom či onom směru odchýlil od vládní osnovy, jednak dáti praktickému právníkovi snad i pomůcku k výkladu zákona. V důvodové zprávě převládá tudíž pravidlem stránka praktická. To je maje vodítko i v této zprávě důvodové.
Důvodová zpráva vykládá v §u 9, proč zákon dává vládě právo nařízením poskytnouti se zřetelem na nové poměry, které v mezinárodních stycích snad nastanou, úlevy pasové, po případě, kdyby snad z důvodů mezistátních nastala toho potřeba, uvolnění toto zase odvolati. Jde tu tedy o posuzování povahy norem obsažených v osnově zákona pod zorným úhlem jejich budoucí modifikace cestou nařizovací. Tato modifikace může arciť záležeti jen ve stanovení úlev v pasové povinnosti. Nešlo by tu tedy o stanovení nových povinností občanů nařízením, nýbrž o omezení, po případě zrušení dosavadní povinnosti nařízením ve prospěch osobní svobody. Důsledkem toho nejde tu o typické nařízení právní ve smyslu panující nauky, nýbrž spíše o nařízení správní. Z toho důvodu zdůrazňuje důvodová zpráva policejně-správní ráz zákonných předpisů. Důraz je tu položen na slovo >správní< nikoliv na slovo >policejně<, takže předpisy správní staví se tu v protivu k předpisům hmotně-právním po vzoru shora uvedeného rozlišování na nařízení správní a právní.
Zajisté policejní předpis, zvláště policejní nařízení, je ve své typické formě nařízením právním, tedy hmotně-právním předpisem, avšak to nevylučuje, aby i předpis policejní obsahoval ustanovení mající ráz nařízení správního. Takový ráz mají i předpisy pasového zákona, které z převážné části mohly by tvořiti obsah správního nařízení.
Z důvodů výše uvedených vyslovil jsem větu, kterou prof. Hoetzel nazývá >perlou< a nevidím důvodu, proč bych na té větě měl co měniti.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Přikročíme ke hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům takto:
o §u l až 4 podle zprávy výborové;
o §u 5 podle návrhů sen. dr. Hellera a soudr., budou-li zamítnuty;
o §u 5 a 6 podle zprávy výborové;
o §u 7 podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr., bude-li zamítnut, podle návrhů sen. Friedricha a druhů, budou-li zamítnuty;
o §u 7 až 11 podle zprávy výborové;
o §u 12 podle návrhů sen. dr. Hellera a soudr., budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;
o §u 15 podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr., bude-li zamítnut, podle návrhu sen.Friedricha a druhů, bude-li zamítnut;
o §u 13 až 17, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tudíž tak postupovati.
Přikročujeme ke hlasování ve čtení prvém.
(Zvoní): Kdo souhlasí, aby §§ l až 4 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle obou návrhů sen. dr. Hellera a soudr., k odst. 1. a 2.. nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítají se.
Kdo souhlasí, aby §§ 5 a 6 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 7 zněl podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr. k odst. 1. bod a), nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 7 zněl podle obou návrhů sen. Friedricha a druhů k odst. 1. bod d) a e), nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 7 až 11 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 12 zněl podle obou návrhů sen. dr. Hellera a soudr,, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 12 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 13 zněl podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr. k odst. 2., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 13 zněl podle návrhu sen. Friedricha a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 13 až 17, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Tím senát přijal osnovu zákona, jeho nadpis a úvodní formuli ve čtení prvém.
Přikročujeme k dalšímu bodu programu, jímž je
3. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 435) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení. Tisk 487 a 566.
Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké tiskové změny.
Zpravodaj sen. dr. Baxa: Nemám.
Místopředseda dr. Brabec: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Přikročujeme ke hlasování ve čtení druhém.
Ve smyslu §u 59 jedn. řádu bude senát hlasovati podle jmen, ježto v prvém čtení změnil usnesení poslanecké sněmovny, jež se projednává.
Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo >ano< nebo >ne<.
Hlasovací lístky jsou složeny v zásuvce každého pana senátora.
Žádám pana zapisovatele sen. dr. Procházku, aby sečetl hlasy na pravici, pana sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu, a pana sen. Prauseho, aby sečetl hlasy na levici a výsledek hlasování mi pak oznámili.
Prosím, aby pánové se ujali své funkce. (Děje se.)
(Po sečtení hlasů):
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Bylo odevzdáno celkem 119 hlasovacích lístků, z nichž 66 je pro navrženou osnovu podle zprávy výborové; proti 53.
Osnova zákona se přijímá tudíž podle zprávy výborové ve čtení druhém a tím senát změnil předchozí usnesení poslanecké sněmovny.
Tím je tento bod vyřízen a přikročil jsem k bodu dalšímu, jímž je:
4. Návrh poslanecké sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná § 43 úst. list. ku projednání usnesení senátu:
a) o osnově zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živnostenského řádu a § 70 živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, tisk 2245/I;
b) o osnově zákona o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny, tisk 2016/1;
c) o osnově zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva, tisk 476.
Jelikož nebylo možno poslanecké sněmovně, aby ve lhůtě podle §u 43 úst. list. projednala uvedená usnesení senátu, navrhuji, aby lhůta k projednání těchto věcí prodloužena byla o dalších 10 týdnů.
Přikročím ke hlasování o návrhu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Dalším bodem programu je:
5. Zpráva sociálně-politického výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 466) o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic). Tisk 543.
Sen. dr. Reyl a druzi a pí. sen. Plamínková a druzi navrhují, aby věc tato přikázána byla také výboru ústavně-právnímu.
Dám hlasovati o tomto návrhu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh se přijímá.
Věc tato přikazuje se také výboru ústavně-právnímu.
Přikročujeme nyní k bodu 6.
6. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě ze dne 3. března 1926, č. j. TI IX 107/24, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy podle §u l, 3 lit. i zák. čl. XLI/1914 (k č. t. 279 sen.). Tisk 562.
Zpravodajem je pan sen. Wagner.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Wagner: Slavný senáte! Je námi rozhodnouti o žádosti sedrie v Bratislavě, která přípisem ze dne 3. března 1926 žádá, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy.
Děj je tento: Soukromý žalobce Jan Hurtik podal u předsedy obžalovací rady sedrie v Bratislavě na sen. Kalčoka obžalobu pro přečin pomluvy podle shora uvedeného zákona, jehož sen. Kalčok dopustil prý se tím, že v časopise >Slovák<, v čísle 261 ze dne 30. listopadu 1923 v Bratislavě vycházejícím, uveřejnil článek, nadepsaný:
>Pomery vo Sv. Kríži pri Hrone.<
Soukromý žalobce Jan Hurtik cítí se býti obsahem, tohoto článku uražen, a to zejména těmito výroky, naň se vztahujícími:
>Aby to nebolo nápadné, tak si pasy aj na iné mena vystavovať a priemyslného lístku tiež nemá. Toto malo byť už trestané, dále: >Pán Hurtik doviedol psa domov a po pár dní ho zastřelil, teda rozkaz znova nesplnil. Právě tak si nevšímal ani rozkazu lékara, ani rozkazu zverolékara< a konečně výrokem: >Alebo keď je v Sv. Kříži pre slintačku zátvor, p. Hurtik aj vtedy móže predať voly do Kremnice masiarovi.<
Sen. Kalčok v soudním řízení doznal, že zmíněný článek napsal a v jmenovaném časopise uveřejniti dal, a nabídl o svých tvrzeních důkaz pravdy, podav současně námitky proti obžalovacímu spisu.
O těchto námitkách a nabídnutém důkazu pravdy rozhodnuto býti nemohlo, ježto Kalčok zatím zvolen byl členem senátu Národního shromáždění, a soud proto žádá za souhlas k trestnímu stínání sen. Kalčoka.
Imunitní výbor původně se usnesl (navrhnouti senátu Národního shromáždění, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro uvedený přečin pomluvy; o tomto návrhu imunitního výboru jednal senát dne 25. listopadu 1926 ve své 51. schůzi a usnesl se na tom, aby tato věc vrácena byla imunitnímu výboru k novému jednání.
Imunitní výbor ve smyslu tohoto usnesení jednal znovu o této věci a usnesl se navrhnouti senátu, aby nebyl dán souhlas k trestnímu řízení proti sen. Kalčokovi pro u vedený přečin pomluvy, neboť sen. Kalčok byl z usnesení imunitního výboru slyšen o věci zpravodajem a prokázal jednak listinou soukromou, jednak listinami veřejnými úplnou pravdu svého tvrzení v článku shora uvedeném obsaženého, a to:
1. osvědčením Josefa Kuše ze dne 28. listopadu 1926, že soukromý žalobce Jan Hurtik na svůj vlastní dobytek dal vystavovati pasy na cizí jména, a to 12 kusů na jméno Josef Hrmo a Josef Kuša,
2. úředním potvrzením okresního úřadu ve Sv. Kříži, že soukromý žalobce pan Hurtik před 22. srpnem 1923 neměl priemyslného listu,
3. potvrzením státního obvodního lékaře ve Sv. Kříži, že pes soukromého žalobce pokousal děcko a že státní zvěrolékař nařídil pozorování tohoto psa po dobu 21 dní, a konečně
4. potvrzením okresního státního zvěrolékaře ve Sv. Kříži, že soukromý žalobce dal tohoto psa proti rozkazu státního zvěrolékaře před uplynutím pozorovací doby zastřeliti.
Vzhledem k těmto prokázanými okolnostem má imunitní výbor za to, že není příčiny, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy v tomto případě, a já prosím, aby vážený senát k tomuto usnesení imunitního výboru se přiklonil a nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen. Doslov pana zpravodaje odpadá.
Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst.(Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka se neuděluje.
Přikročíme k dalšímu bodu programu, jímž je:
7. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery pro přestupek podle §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (č.3954 předs.). Tisk 579.
Zpravodajem je pan sen. Dundr. Uděluji mu slovo.