Nás ľudákov to len teší, že už nielen tí ľudáci sú takými autonomisty, ale že vidíme i v iných stranách, aj v sociálne-demokratickej strane autonomistov, že i oni chcú bojovať a podporovať a na starosti mať tú autonomiu. To nás len teší, a bude tešiť, keď budú pokračovať.. (Sen. Časný: Zákon o župním zřízení byl přijat, když se ještě o autonomii nemluvilo! To je velký rozdíl! - Hluk. - Místopředseda dr Soukup zvoní. - Sen. Havlena: Tuka napsal brožuru o autonomii! Nevím, jestli si ji tak představujete, jak ji napsal Tuka! - Hlas: Kdo má důkaz proti Tukovi, ven s tím! Zde je státní zastupitelství! - Hluk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Takto nelze, pánové, v senátě jednat! To není možné! Prosím pány, aby zachovali klid a vyslechli rečníka! To není možno jednat! To jsou samé dialogy a nedostaneme se kupředu! Slovo má pan sen. dr Kovalik, prosím, aby pokračoval ve své řeči.
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Padly tu poznámky, dávno zodraté fráze, o ktorých by bolo škoda hovoriť. Poznámky >buržoazia< a tých spásonosných ideí komunistických a tam bolo mluvené, že hľadáme boháčov v buržoazii. Dovolil by som si poznamenať, že by sa boháči hľadali aj medzi komunisty a medzi socialistickými stranami, prosím, nielen v tej buržoazii, tam nech si hľadajú boháčov v socialistických, komunistických a extremných stranách. Tam nech si ich hľadajú, tam by bol väčší záujem. Hľadať tam lepšie boháčov a kapitalistov než v buržoazii. Veď celý svet dnes aj sami komunisti vedia, že bez kapitálu nejde svet, není možné. To sami komunisti uznávajú. Veľkú starosť majú tu o tú ľudovou banku v Ružomberku. To majú o ňu starosti, ktorí mluvia, že oni chránia chudobný ľud. Veď ten chudobný ľud v tej ružomberskej banke mal svoje usporené peniaze a ten kto... (Sen. Toužil: Kdo to prohospodařil?) Zajisté nie ten, na koho myslíte, nie Hlinka! Druhí rozhospodárili a Hlinka sanoval ľudovú banku a sanoval chudobný ľud. Stokráť dokazoval v parlamente, a vždy zase sa tá stará polievka znovu zohrieva. Povedal som, to sú starodávné fráze, ktoré tu odeznely. Škoda času na to! A potom aké sanovanie? Veď to je pôžička, ktorú tá banka splatí rokama, to sa samo sebou rozumie. (Sen. Toužil: Žid za to nedá zlámané grešle!) To sa každoročne spláca. To sú uložené peniaze chudobného ľudu, ale tu sa toho využívá. To sú fráze, fráze a fráze. (Sen. Toužil: Nevím, jestli je to fráze, když někde jsou peníze a za chvíli jsou pryč a když někdo potom pátrá, říkáte to jsou fráze! - Smích. - Hlas: Ale peníze jsou pryč!) Já som nemal... (Výkřiky sen. Dúrčanského. - Hluk.)
Místopředseda.dr Soukup (zvoní): Pan kolega dr Kovalik mel mluviti pouze 10 minut a bude z toho hodina.
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Áno, keď ma ale vyrušujú. Nemal som vedomosti o prípade vrúteckom. A keď kol. Janík sa pýtal pána predrečníka, tak zamlča. Počul som, že tam hrozné sumy ten chudobný biedy ľud utratil. Oni vedia vrhať na klerikálov všeliakých neoprávnených žalôb. Nech si pred svojim domom zametajú. (Sen. Toužil: Já, tu věc neznám, ale je to fráze, co vy říkáte, anebo není to fráze? - Když tu řečník hovořil o penězích o vaší bance, říkal jste, že je to fráze.)
Je to v záujme Slovenska, aby stranícké boje prestaly aspoň aby sa nezostrovaly v takom nedôstojnom spôsobe, aby osobné záujmy nepostavovaly sa nad záujmy celého národa. Politické, hospodárske a kultúrne záujmy národa len tak budú sa v krajine rozvinovať, keď nastane v zemskom zastupiteľstve slovenskej krajiny harmonická spolupráca, keď každý člen zemského zastupiteľstva bude mať pred očiama len blahobyt ľudu a dobro slovenskej krajiny, keď už raz prestanú tie nedôstojné boje, útoky v novinách, vo verejnom živote. Keď prestane trhanie slovenského náhoda na 10, 20 strán a straničiek, ktoré sa potierajú a zabúdajú na všeobecné dobro. Veď ten slovenský ľud má toľko sťažností, toľko životných potrieb. Život je ťažký a zástupcovia národa majú sa starať o potreby ľudu a odstraňovanie ťažkostí a napomáhanie všeobecných záujmov a neútočiť jeden na druhého. V tomto ohľade môžem povedať, že slovenská ľudová strana len vtedy sa bránila, keď ju napadali. Ináč držala sa loyálne. Slovensko má vnútorných a zovnútorných nepriateľov dosť. Tedy Slováci majú svorne spolupracovať a brániť si to Slovensko a slovenský ľud. Vo starom Grécku, ktoré bolo po ostrovoch rozhodené a horami rozdelené, tak ako je Slovensko, sišiel sa celý národ grécky aspoň každých 5 rokov na Olympiáde, kde sa cítil národ jednotným, silným a bol sebapovedomý. Aj Slovensko by sa malo scházať na tie zasadnutia budúcich zemských zastupiteľstiev v povedomí jednotnosti slovenského národa a tam svorne a spoločne pracovať pre dobro slovenskej krajiny. Podla parlamentárnych a demokratických zásad, ako som už spomemul, vedenie zemskej správy má prevzať najväčšia, t. j. slovenská ľudová strana a aspoň v tych najnutnejších hospodárskych záujmoch má sa postaviť na spoločnou platformu, na ktorej má v záujme Slovenska spolupracovať.
Klasická zásada bola: Salus rei publicae suprema lex esto! Aj my hlásame, aby blaho Slovenska bola naša zásada, lebo keď bude Slovensko spokojené, jednotné a silné, bude i republika Československá silná. Poneváč žiadame, aby účinnosť zákona započala 1. júlom, ako to zákon ustanovuje, návrh odhlasujem. (Výborně!- Potlesk senátorů strany ľudové.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má p. sen. Hubka.
Sen. Hubka: Slavný senáte! Zahajuji svou řeč pod dojmem těch četných deputací, intervencí, porad, schůzí, manifestací a táborů, které pořádány byly jednotlivými okresy a městy, jímž reforma veřejné správy sahá na samý kořen existence. Kolik tu, prosím, v Praze bylo deputací, těch okresů a měst, o jichž bytí, či nebytí, se jedná. Kolik prosebných a kolik energických zákroků u všech možných referentů zemské správy politické, ministerstva vnitra, zejména u p. sekčního šéfa dr Bobka, ba u samého ministra, ačkoliv na dveřích páně ministrových v této věci napsána byla tabulka, že deputace pro záchranu okresů a okresních měst se nepřijímají. Tyto deputace, složené ze všech politických stran a po většině ze zástupců politických stran nalézajících se dnes ve vládní většině, doprovázeny byly téměř pokaždé celou řadou poslanců a senátorů, rovněž z vládních i oposičních stran, od Čechů i od Němců. A tyto deputace přicházely k referentům i k panu ministrovi nejen na počátku r. 1927, nýbrž po odhlasování zákona č. 125, přicházely ještě tento rok a budou teď v důsledku odložení účinku zákona na 1. prosinec 1928 přicházeti zase, poněvadž ty okresy a města okresní, o které jde, doufají, že snad přece jen v poslední době odvrácena bude ta zkáza, ta zhouba, která jim hrozí. Slavný senáte, těm městům a těm okresům se nedivím. Nedivím se také příslušníkům oposičních stran, že tyto deputace doprovázeli, ale komu se divím, to jsou pánové z vládní většiny, a nejen obyčejní poslanci a senátoři, nýbrž také předsedové jednotlivých poslaneckých a senátorských klubů, kteří přicházeli k podřízenému úředníku a žádali na něm, aby důsledek reformy veřejné správy, jímž ohrožena je existence těchto okresů a měst, byl zrušen, nebo odložen. Divím se tomu, že tito pánové z vládní většiny neměli tolik úcty k těm lidem, které doprovázeli, ba ani tolik úcty sami k sobě, aby řekli těm deputantům: >Odhlasovali jsme celou věc, bereme za ni odpovědnost a vaše cesty do Prahy k pánům referentům a k panu ministrovi jsou docela zbytečné.< Kol. Prošek ve své řeči zde prohlásil, že měl tolik odvahy, aby vůči deputantům to konstatoval. Ovšem kol. Prošek to pravděpodobně konstatoval mezi čtyřma očima anebo mezi osmi očima. Na veřejné schůze, nebo na manifestaci a tábory se pánové z vládní většiny neodvážili.
Ve Zbiroze u Rokycan pořádán byl tábor lidu na náměstí. Republikánská strana v téže době a v tutéž hodinu měla naproti v hostinci velkou okresní konferenci, na níž zúčastněn byl a referoval posl. Rud. Beran. Prosím, pánové měli jen několik kroků, aby lidu pověděli, jaká je situace, ale pánové se na tento tábor lidu neodvážili. Zde v Praze 20. března t. r. byl svolán manifestační sjezd všech okresů a okresních měst, o něž se jedná, v Měšťanské besedě byl sál nabitý. Přítomni byli poslanci a senátoři oposičních stran. Z vládních stran se nedostavil nikdo. A kdo předsedal tomuto sjezdu okresů a měst? Lékárník ze Zbiroha, národní demokrat. A celá řada vynikajících autonomních funkcionářů, starosta z Velvar, z Hořic, nikoli příslušníci socialistických politických stran, ale příslušníci strany republikánské, ti předsedali tomuto sjezdu, ti dali také podnět k resoluci, kterou si dovolím tu citovati. Tento sjezd, na němž se jednalo o životních zájmech, velké řady okresů a měst, nazván byl pranepěkným jménem, jež neodvážím se zde v tomto shromáždění ani opakovati. Bylo o tomto sjezdu hovořeno a také bylo o něm psáno. Nedivte se, prosím, pánové, že u funkcionářů samosprávy, kteří patří do stran vládní většiny, je krajní roztrpčení a že vzmáhá se v autonomních korporacích okresních a v okresních městech také opravdový a energický odpor proti zákonu o reformě veřejné správy.
Slavny senáte! Věc není opravdu jen tak jednoduchá. Račte, prosím, uvážiti, že zde v Čechách máme 228 samosprávných okresů a že máme 106 okresních politických správ. V důsledku zákona o reformě veřejné správy bude velká většina samosprávných okresů zrušena. Místo 228 okresů v Čechách bude v Čechách jen 106 okresů. Na Moravě jsou poměry zcela podobné. V některých českých župách je to přímo katastrofální. V župě plzeňské je dnes 31 samosprávných okresů; po provedení reformy veřejné správy bude těchto okresů jen 14, 17 jich bude vyškrtnuto. V župě budějovické je dnes 25 autonomních okresů. Po provedení zákona čís. 125 bude v této župě jen 9 okresů. Velká většina okresů zmizí. A to, prosím, jsou okresy horské, pohraniční, které nemají dnes žádné vybudované komunikace - nemluvím o železnicích - nejsou tu ani silnice, a o těchto okresích se říkalo, že rozmnožením autobusové dopravy umožní se občanům těchto okresů pohodlná a laciná doprava do budoucích okresních měst. Prosím, jděte tamhle do šumavských hor, do těch horských okresů německých nebo českých, jděte do Kašperských Hor, Hartmanic, Chvalešína a do západních Čech a řekněte tam těm lidem, že pomocí autobusových spojek budou míti levnou a rychlou dopravu do budoucích sídel okresních politických správ, do budoucích sídel okresů. Ti občané vám tam budou vyprávěti, kolik hodin dnes již mají do těch okresních míst a kolik hodin, ba kolik dní cesty budou míti, až se uskuteční reforma veřejné správy. A zeptejte se na státních autobusech, co stojí hodina jízdy autobusem, a přesvědčíte se, že zaplatíte za hodinu jízdy autobusem 12 Kč, za 2 hodiny 20 Kč. A račte si, prosím, vypočítati, co bude státi cesta občana ze zapadlého horského okresu k budoucí politické správě, k budoucímu okresu, kolik utratí na čase, kolik utratí na penězích. A tomu se říká, že bude ta správa úspornější a levnější.
V odůvodnění k zákonu č. 125 mluví se o tom, že na Podkarpatské Rusi občanstvo neúčastní se dosud ve vnitřní správě a že nebude provedením zákona o organisaci politické správy před výkonem volby ve svých právech nikterak zkráceno. Pánové, já zde mám memorandum Centrální ruské národní rady v Užhorodě. Je to memorandum adresované panu presidentu republiky, pánům ministrům, pánům poslancům a senátorům parlamentu Československé republiky. Na tomto memorandu je podepsána řada velmi vážných mužů z Podkarpatské Rusi. Toto memorandum jest objektivní, obsáhlé a dovolává se toho, aby Podkarpatské Rusi konečně se dostalo toho, co v mírových smlouvách má zaručeno, totiž aby vykonávány tam byly volby, aby Podkarpatská Rus sama ve své správě mohla své území spravovati.
A v důvodové zprávě v předložené novelisaci se mluví o tom, že podkarpatský lid neztratí nic ze svých práv. Ovšem že nic neztratí, když těchto práv ještě nedostal, ačkoliv se jich memorandem adresovaným samotnému presidentu republiky domáhá. Není to trochu ostuda v demokratickém státě, když musíme odpovídati nicotnými v pravém slova smyslu větami oproti vážným žádostem vážných mužů, kteří adresují své žádosti na tak vysoká místa, jež jsem tady citoval?
Slavný senáte! Já si dále vzpomínám na některé části řeči, které zde byly přednášeny, když jsme loni v létě projednávali zákon č. 125. A vzpomínám si velmi dobře, co ve své důvodové zprávě říkal pan referent, vážený pan kolega sen. Lukeš, jak vřele se zastával Slezska a jak velmi opatrně a nerad - nejenom z jeho slov, ale z celé jeho fysiognomie bylo zřejmo - mluvil o tom, že Slezsko má pozbýti své samostatnosti a že má býti spojeno s Moravou. Pánové, odhlasovali jsme, a utvořili jsme čtyři celky, rozdělili jsme republiku na čtyři kraje. Dobrá, čekalo se, že odpovědní faktoři v tomto státě budou napravovati důsledky, které reforma veřejné správy přináší i vůči tomu Slezsku. Jak si pánové počínají, hle, slavný senáte, nový doklad. Já zde mám nové memorandum, memorandum ústřední jednoty českých živnostenských organisací pro Slezsko v Opavě, podepsané spolu s delegáty všech českých politických stran bez rozdílu. V tomto memorandu hned na začátku čteme toto: >Zákon o organisaci politické správy svými důsledky a jeho prováděním zasahuje do vitálních zájmů země Slezské a jeho obyvatelstva daleko hlouběji, než tomu je v Čechách a na Moravě.
Obyvatelstvo slezské smiřovalo se loyálně se zákonem o organisaci politické správy v pevném očekávání, že vláda dbajíc resoluce, schválené ústavně-právním výborem senátu ze dne 9. července 1927, jakož i důvodové zprávy tohoto ústavně-právního výboru - tisk 490 - dále resaluce, schválené též plenem senátu Národního shromáždění, omezí spojovací akci jedině na úřady a orgány vnitřní politické a školské správy, a nikoliv též na úřady jiné - zejména na zemské finanční a poštovní ředitelství a úřady odborné - a že ve smyslu citované resoluce a důvodové zprávy umístí v Opavě jiné úřady stejného významu s přibližně stejným počtem zaměstnanců, jaký bude přeložen z Opavy, a to současně, aby se plně využilo vzorně zařízených budov, a že tak odvrátí jinak hrozící katastrofu národní a hospodářskou. Bohužel, očekávání toto se nesplnilo. Ačkoliv provádění reformy správy jest již v plném proudu, nutno s velkým podivem konstatovati, že neděje se v tomto ohledu zhola nic a že tím zejména výrobní, živnostenské a obchodní vrstvy českého opavského obyvatelstva a jeho kulturní a národní zájmy vydávají se bez jakéhokoliv ohledu a porozumění všanc smutnému osudu. Je pochopitelno, že za takových okolností je trpělivost českého obyvatelstva na Opavsku vyčerpána a že se ho zmáhá čím dále tím zřetelnější rozechvění a roztrpčení, jež mohlo by propuknouti v ostré, veřejné projevy. A v tomto memorandu se dále povídá.: >Jen mimochodem podotýkáme, že počatým prováděním správní reformy cena domů v Opavě klesla až o 20 %.<
To je politický důsledek reformy veřejné správy pro město Opavu, pro hlavní dříve město župy slezské. A to, co se ukazuje v Opavě v měřítku větším, přichází v menším měřítku, ovšem ve velmi četných případech, v těch okresních městech českých a moravských, o kterých jsem mluvil.
Toto memorandum Ústřední jednoty živnostenských organisací pro Slezsko v Opavě je na prvním místě podepsáno vysoce váženým, sen. kol. Lukešem (Slyšte!) a na druhém místě je podepsáno rovněž vysoce váženým posl. p. Rýparem. (Slyšte!) Pánové, není to tak trochu ostuda, když jste tady hlasovali pro zákon o reformě berní správy, a teď podepisujete takové memorandum, jímž v pravém slova smyslu tomu svému počínání z července 1927 bijete ve tvář? (Hlas: Tomu oni jsou zvyklí! - Teď přicházejí a dříve říkali, že je to demagogie!) Ano, to říkali. Před chvílí padlo to slovo, že to byly štvanice, když se ty okresy a jednotlivá města bránily. Nuže, slavný senáte, abych dokázal ještě markantněji, že termín p. kol. Proška byl více než ukvapený o tom štvaní, mám možnost, abych vám zde přečetl celou řadu pamětních spisů, memorand, resolucí, peticí, žádostí a stížností. (Hlas: Oni je dostanou také!) Ovšem, já se o tom zmíním okamžitě. Tyto věci jsou pracovány s velkou pozorností a bedlivostí, poněvadž u občanů československého státu, alespoň u některých, je přece domněnka, že Československá republika je spravována volenými zástupci, kteří pro potřeby občanstva mají určité porozumění. Tedy tato akta, dávaná na papír a sestavovaná po podrobných a důkladných poradách, posílána byla presidentu republiky počínaje, a já nevím, kterým vrátným u kterého ministerstva konče. Také všechny kluby to dostaly, ale mám obavu, že tyto kluby poslanecké a senátorské a také ministerstva a referenti pamětní spisy ani nečetli, nýbrž uložili je ad akta a že na ně padá prach zapomenutí, zatím co okresní města žijí v naději, že jejich pamětní spis, protest, resoluce bude uznána a že se dostane vyplnění toužebného přání po zachování existence jejich samosprávných svazků.
Mám zde ty věci. Dovolte, abych přečetl alespoň některé snad pro osvěžení paměti, snad proto, že tyto připomínky zapsány budou v protokolu senátu, a ti občané, kteří to budou čísti, anebo slyšeti, dojdou poznání, že alespoň někdo někde tyto záležitosti jejich přednášel.
Mám zde memorandum okresní správní komise v Manětíně. Nepotřebuji snad slavnému senátu mnoho povídati, co to je Manětín a co je okres manětínský. Manětínský okres leží v západních Čechách. Je z jedné třetiny německý, ze dvou třetin český. Nemá vůbec žádného spojení se světem. Jediná komunikační linka, okresní silnice, běží do Plzně a po ní dvakráte denně ubíhá autobus. Jedna cesta z Plzně do Manětína stojí slušný peníz, 25 Kč. Kolikráte si občan z toho Manětína může vyjeti do velkého města, do západočeské metropole? Na okres kralovický, kde bude okresní správa politická, mají obce z tohoto okresu 8 hodin pěšky. Půjde-li někdo za intervencemi k úřadu, bude potřebovati k tomu dvou dnů.
Okresní správní komise nám povídá:.>Vlády rakouské po mnohá desítiletí zahrnovaly okres náš zavilou nepřízní a přičiňovaly se o jeho utlačení, poněvadž česká jeho většina, jako uvědomělá národnostní stráž pohraniční, stála pevně na své české podstati a odhodlaně odrážela vlny příboje cizího, i když na druhé straně těžce za svoje živobytí zápasila. Až dosud však rozbíjely se tyto trhací choutky nepřátelských vlád, postrádající jakéhokoli věcného důvodu a diktované pouze stranickou touhou po národnostním rozhraničení země české, o skutečné poměry komunikační, hospodářské, sociální i jiné v okresu manětínském a v okresích sousedních, jež dokumentovaly přesvědčivě nutnost existence samosprávného okresu. manětínského v dosavadní rozloze a jeho složení.
Teprve zákonem, který náš stát sám sobě dává, byl by na národnostně smíšeném okresu manětínském proveden nanejvýš nezdravý radikální řez, proti němuž až dosud ve snaze po sebezachování houževnatě a úspěšně bránilo se všemi silami české obyvatelstvo okresu manětínského, a teprve v našem vlastním státě by bylo dokončeno to zhoubné dílo, které netroufaly si ani nepřátelské vlády rakouské provésti pro živelní odpor nejen okresu našeho, ale i celé tehdejší české delegace na radě říšské. V okresu manětínském není vůbec dráhy ani erárních silnic, ba ani okresní silnice, které by spojovaly obce okresu našeho s obcemi okresů sousedních, nejsou ještě vybudovány kromě spojení částečného s okresem plzeňským. Bylo by tedy pro obyvatelstvo okresu manětínského pro naprostý nedostatek vhodných prostředků komunikačních velmi obtížno a vyžadovalo by mnoho času i peněz, kdyby musili docházeti do jiných okresů k úřadu. Jediná změna nadmíru škodlivá pro lid a poplatnictvo nastala by v tom, že nejvzdálenější obce okresu našeho mají nyní k okresnímu úřadu v Manětíně jednu hodinu až dvě hodiny cesty, kdežto po zrušení okresu manětínského potřebovali by občané zdejší k úřadu 10 i více hodin, a věc, kterou dnes občan v Manětíně vyřídí si za 1 nebo 2 hodiny, vyžadovala by pak často jednoho i dvou dnů. Jak ohromné a jistě zbytečné výdaje by tu dolehly na chudý náš kraj, který by tu znovu - místo potřebné pomoci od státu - byl trestán za svoji nezaviněnou chudobu, za to, že nemá silného průmyslu a že nemá 30 až 40.000 obyvatel!
Další neúsporu vidíme v tom, že pro zdejší úředníky by se musila opatřiti nebo rozšířiti okresní kancelář třebas dosti draze v jiném městě, zatím co pěkný náš okresní dům, hlavně pro okresní kanceláře postavený a nyní representující cenu 1 mil. Kč, byl by poloprázdným a ztratil
by na ceně. Netřeba blíže vyličovati, že zrušení samosprávného okresu manětínského stejně jako okresů jiných znamená jeho pokles hospodářský, obchodní a společenský. Lid docházející nyní k úřadům do Manětína uhrazuje svoje potřeby v okresním městě a proto s úřady vystěhoval by se z města z velké části i obchod a živnosti. Městu zbyly by dluhy ze staveb pro úřady podniknutých a udržování různých veřejných podniků, jejichž zřizování bylo ve značné míře podmíněno sídlem okresních úřadů a tím by město dříve okresní přivedeno bylo do hlubokého úpadku. A poněvadž inteligence v okresním městě Manětíně znamenala i velmi vydatné posílení živlu českého ve městě i širším okolí, utrpí odchodem jejím oblast naše citelnou, snad nezhojitelnou ránu na místě nejcitlivějším, a není planou obavou, že za těchto poměrů by mohly na Manětínsku i v okolí jeho nabývati opět vrchu cizí živlové takto posílení.
Zdůrazniti sluší zde jako jeden z nejvýznačnějších moment národnostní. V nynějším samosprávném okresu manětínském nalézá se vedle 32 katastrálních obcí českých 27 obcí německých a národnostně smíšených, v nichž žijí silné menšiny české a slibně se rozvíjejí a jsou oporou slabším menšinám na Žluticku a Jesenicku.. Zrušením samosprávného okresu manětínského byla by v nivec obrácena ta mnoholetá obětavá práce pro národní a české kulturní uvědomění lidu v této oblasti manětínské žijícího a byly by zničeny, neobyčejně slibné úspěchy české práce v místech národnostně smíšených nebo zcela zněmčených.
Okresní město Manětín, které teprve před 30 lety vymanilo se z německé nadvlády a úřady i školami kulturně, hospodářsky i národně počalo růsti, až by se z něho odstěhovaly okresní úřady, stalo by se opět zchudlou, bezvýznamnou dědinou s obyvatelstvem brzy značně prořídlým pro nemožnost jeho obživy, roztrpčeným a zbaveným naděje na lepší budoucnost.<
Slavný senáte! Mám zde memorandum zastupitelského okresu zbirožského, které dovolává se důvodové zprávy k zákonu ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., kde v čl. 2. tohoto zákona ctěme: > Vláda je povinna poskytnouti zúčastněným župním zastupitelstvům a okresním výborům možnost, aby se o změnách, které mají v důsledku, reformy veřejné správy následovati, vyjádřily - a také že mají býti okresy a okresní úřady zřízeny tak, aby nastal snazší styk občanstva s úřady. A v tomto memorandu okresu zbirožského se říká: >Kluby poslanců a senátorů varujeme před tím, aby postupovaly v řešení otázek, které hospodářsky zasáhnou každou českou vísku, aniž by se předem o přání lidu patřičně informovaly. Znajíce vůli lidu z bezprostředního styku s ním, žádáme, aby při každé změně ve složení, a kompetenci jednotlivých úřadů dbáno bylo celé řady zásad, jež tato memorandum obsahuje. Nebudu tyto zásady přečítati. Doporučuji jen pozornosti pánů senátorů ze všech politických klubů, aby v archivech svých klubů toto memorandum si vyhledali, aby si je přečetli a všímali si toho, co je tu napsáno. Toto memorandum také přibíjí velmi správně zásadu šetrnosti vyslovovanou v zákoně č. 125. Tvrdí-li zastánci centralisace, že stát centralisováním úřadů ušetří na výdajích, na úřednictvu státním, tvrdíme zase my, že dosáhne se pravého opaku. Centralisací vzrůstá jen úřadování papírové, které je nejdražší, nejtěžkopádnější a občanstvu nejnepříznivější, neboť nepatrná mnohdy záležitost, kterou nutno vyříditi osobním výslechem za několik minut, vyžádá si haldu papírů, poštovních zásilek, a spoustu rukou, jimiž musí projíti. Šetrností nejde nazvati zrušení několika úřednických míst v jednom oboru a rozmnožením jich v oboru jiném, jak by tomu bylo na př. při zrušení berních úřadů, které bude následovati po rozmnožení personálu poštovního a šekového úřadu.
Šetrností není ušetření milionů v pokladně státní a vytahání desítek milionů z kapes občanstva na jízdném a zahálce spojené s dojížděním za vzdálenými úřady, neboť ochuzené občanstvo znamená ochuzený stát. Dosavadní samosprávné úřady podporovati budou všemožně každou šetrnost, která bude míti na zřeteli zájmy všech a která nebude se díti ani na útraty našich vesniček a měst, ale ani na útraty širokých vrstev všeho občanstva.<
Slavný senáte! Mám zde resoluci okresní správní komise v Plánici, kterážto okresní správní komise je složena téměř výhradně z příslušníků strany republikánské. Předsedou této okresní správní komise je vyložený republikán a vynikající faktor republikánské strany na Klatovsku. A tato okresní správní komise také se usnáší, aby okresní zastupitelstva zůstala i nadále ve všech okresích a sídlech, v nichž dnes se nalézají, a aby v okrese pláňském zřízena byla nejméně expositura politického úřadu okresního. Dále žádá tato resoluce, aby v zastupitelstvech okresních i nadále měli rozhodující moc a vliv volení zástupcové občanstva, kteří by si volili ze sebe výbor a předsednictvo a nestali se tak jen pouhým sborem poradním. Tato okresní správní komise trvá na tom, aby celý zastupitelský sbor volen byl občanstvem.
Dále zde mám resoluci onoho sjezdu zástupců měst a samosprávných okresů v Čechách ze dne 20. března 1928, o níž jsem tady mluvil a jíž se nezúčastnili pánové z vládních stran. Mám zde dále memorandum okresní správní komise v Mnichově Hradišti, memorandum velmi objektivní, skutečně krásně vystihující všechny poměry, ve kterých se ocitají okresy následkem reformy veřejné správy. Mam zde protest obce Zbuchu na Stříbrsku, kde se poukazuje na to, že splynutím čtyř okresů v budoucím zastupitelském okrese stříbrském, t. j. okresu stříbrského, stockého, dobřanského a touškovského, vytvořeno bude ohromné teritorium, k němuž budou občané z tohoto okresu musiti putovati několik hodin cesty vlakem přes Plzeň a kde občané dovolávají se rozdělení okresu stříbrského za tím účelem, aby národnostní poměry těchto okresů stříbrského, stockého, dobřanského a touškovského náležitým způsobem byly upraveny, aby tyto čtyři okresy neměly německou vládní většinu.
Mám zde pamětní spis správní komise a městské rady v Městci Králové. Mám zde pamětní spis správní komise v Železném Brodě, vypravený s neobyčejnou pílí a opatřený dokonce i pohledem na Železný Brod, aby bylo dokumentováno, komu se vlastně ubližuje reorganisací veřejné správy. Mám zde pamětní spis městské rady v Říčanech, mám zde pamětní spis okresní správní komise v Poličce, mám zde resoluci zástupců jihočeské samosprávy z Hluboké nad Vltavou u Českých Budějovic, mám zde memorandum okresní správní komise ve Volyni, mám zde pamětní spis okresní správní komise ve Kdyni, mám zde pamětní spis okresní správní komise okresu březnického, mám zde dále přípis městské obce v Kralupech nad Vltavou, mám zde přípis okresní správní komise v Uhlířských Janovicích, mám zde přípis okresní správní komise ve Velvarech, mám zde přípis okresní správní komise v Semilech, mám zde přípis okresní správní komise ve Vlašimi, mám zde přípis okresní správní komise v Unhošti, mám zde pamětní spis okresní správní komise v Úpici.