Politikové nynější většiny měli tuto povahu slovenského klerikalismu dobře vidět. Měli by se zamyslit, co značí práce prof. Tuky ve vládní straně, která ho kryje, ač celé veřejné mínění tu i na Slovensku volá po odstranění jeho z redakce "Slováka" i z politického jeviště. Ale luďácká strana je - Tuka, drazí jsou jen jeho hračkou, někdy snad z politické naivnosti.

Slovensko a to, co se tam nyní děje - bohužel - pod patronancí dra Hodži, není nám lhostejno. Ze Slovenska přicházejí zprávy, že celá administrativa byla vydána do rukou luďáků. Úřednictvo je vháněno terorem do této strany, vyhazováno z úřadu, překládáno, jestliže se nepoddá a nevstoupí do ludové strany. Heslo, "Ven s Čechy", kterého užívala ludová strana v oposici, ozývá se v jejím tisku, i když mají ve vládě dva ministry! Nechci vzpomínati trapné aféry p. místopředsedy dr Krčméryho, který se ujal Tuky po velezrádném článku jeho otištěném na Nový rok v "Slováku". To je věc, která kompromituje také nynější většinu, jež ztratila patrně smysl pro těžce uraženou čest všech, kteří česky poctivě cítí!

Režim, který dnes ovládá Slovensko, a jehož inaugurátorem nesporně je dr Hodža, vypadá v praxi tak, že nejen spolehlivé Čechy vyhazuje z úřadů na Slovensku - případ dr Kraicze a dr Mezníka - ale i věrní župani, osvědčení Slováci, dostali dovolenou a viseli celé měsíce v neurčitém postavení a v pochybnostech, zdali vůbec dostane se jim místa v administraci, kdežto nově přijatí úředníci, přeložení do centrální správy v Bratislavě, neznají státního jazyka a když se chtějí dorozumět, používají i v soukromí i v úřední funkci maďarského jazyka! (Různé výkřiky.)

Proto právem se ptáme: komu tento režim slouží? Státu zajisté ne, politickým stranám československé majority také ne - tedy komu? Je nutno tuto novou fasi vývoje má Slovensku bedlivě stopovati, aby neutrpěl stát ani národ. Nechci se osobně dotýkati nikoho z kolegů z ludové strany v senátě: ale vězte, pánové, že duch, který vane z vašeho tisku, z řečí vašich uznaných vůdců, je neštěstím Slovenska, neštěstím státu, neštěstím naší československé jednoty, která vám přinesla svobodu, nám možnost sjednotiti větve československého kmene v jeden stát, v jeden národ! (Různé výkřiky.)

Linie pokroku na Slovensku je nalomena ke škodě slovenského lidu a ke škodě našeho dorozumění. Na cestě klerikalismu, který s náboženstvím nemá nic společného, Slováci nikdy nedostihnou nás, propast osvětová, kulturní a sociální nebude na této cestě překlenuta, ba spíše prohloubena.

V zájmu státu, v zájmu nás všech je, aby tato propast, maďarskou politikou a režimem úmyslně prohlubovaná, byla co nejdříve vyrovnána.

Věřím, že budoucí generace, vyšlá z československých škol, bude se jednou ohlížeti na toto období našeho státního a národního života jako na pobloudění svých otců, kteří vlivem maďarské kultury a maďarské politiky nedovedli se státi dobrými Slováky, dobrými Čechoslováky a Slovany, kteří ohlíželi se více do Pěstě, jako do Prahy, kde žijí jich bratři, a to velmi upřímní bratři, kteří, jakmile jde o Slovensko, jsou vždy pro Slovensko i umírati. (Potlesk.)

Svobodným národem a neodvislým samostatným státem stali jsme se jen spolčením, jednotou Čechů a Slováků doma a v zahraničí, společným přeléváním krve, společným nadšením a prací - a jen na těchto základech mužem udržeti svůj stát. Tomu nás učí historie, tomu nás učili naši největší otcové vaši i naši. To je naše dědictví a odkaz předků pro všechny budoucí časy!

Teď několik slov o Podkarpatské Rusi. Když jsme v roce 1919 přišli na Podkarpatskou Rus, tu nás dobří podkarpatští Rusové všude vítali s upřímnou radostí jako své bratry, od kterých očekávali pomoci. Doufali, že jim nahradíme, co za maďarské vlády neměli, že projevíme slovanskou lásku k nim a budeme jim upřímnými bratry.

V prvních dobách skutečně se zdálo, že tomu tak bude. Prováděli jsme tam program čistě kulturní a hospodářský, nechali jsme politiku stranou a starali se jenom o zlepšení postavení ruského lidu po stránce kulturní a hospodářské. A práce se také dařila. Získali jsme si lásky i důvěry tohoto lidu za neobyčejně těžkých poměrů. Lid začal důvěřovati změněným poměrům a milovati nás Čechy a naši republiku. Naše politické strany, které tam šly, nevystupovaly také původně tak stranicky a nepřátelsky proti sobě, jak to u nás bývá. Naopak bylo by bývalo možno pokračovati v započatém díle a vytvořiti pod heslem slovanského bloku jisté sblížení všech slovanských stran na Podkarpatské Rusi.

Věc by bývala byla i proto dobrá, poněvadž lid na Podkarpatské Rusi za maďarské vlády neznal oněch politických bojů mezi jednotlivými stranami, neboť tenkráte byli pouze dva kandidáti: vládní a oposiční. Tak stála věc, až do roku 1922. Na začátku r. 1923 prohlásila strana republikánská na Podkarpatské Rusi, že "území musí za každou cenu dostáti" - a nyní začala práce. Jest známo, jak hanebně jsme ztratili první volby do parlamentu a na této porážce nesla strana republikánská velkou vinu, neboť ona to byla, která zanesla neblahé stranické boje mezi dobré obyvatelstvo. Tehdáž bojovaly naše politické strany na Podkarpatské Rusi proti sobě všemi možnými zbraněmi - jedna proti druhé - a potíraly se navzájem, jak jen bylo možno. A nemohlo za těchto okolností býti jinak, jak se stalo, že zvítězily strany nám velice nemilé.

Při druhých volbách do parlamentu vedla strana republikánská pomocí úředního aparátu bezohledný boj proti každému a všem. Hnusný tento boj, který byl horší, jak známé "maďarské volby", kde se pracovalo penězi, terorem, vyhrůžkami, sliby, dřevem ze státních tesů a jinými prostředky stejného druhu, je ještě v dobré paměti.

Po volbách se činnost republikánské strany stále stupňovala a tak vidíme, že je dnes centrální úřad na Podkarpatské Rusi úplně v rukou této strany.

Viceguvernér dr Ehrenfeld, kterému dnes musíme dáti bezpodmínečné zadostiučinění, byl dán do výslužby, protože byl objektivní, a začal nový režim.

Zemský president Rozsypal počíná si jako plnomocník a exponent republikánské strany, ba dokonce s ostatními stranami vůbec nevyjednává. Zemská správa politická bývá nazývána sekretariátem nebo odbočkou strany republikánské. Nemyslí se na stát, jen na stranu. Pro nastávající volby dělá se úředně vše, aby tato strana zvítězila. Dne 30. října povoláni byli hlavní služní do Užhorodu k zemské správě, kde jim uloženo, aby se všemi prostředky pomáhalo republikánské straně k vítězství, aby i terorem pracovali a aby se teroru používalo i proti duchovenstvu, (Různé výkřiky.) V tom měl posl. Hrušovský úplnou pravdu. Skutečně také následkem toho někteří kuráti přestoupili na stranu republikánskou.

Vládní rada Vopršálek, který je referentem zemské správy politické na Podkarpatské Rusi a šéfem jednoho oddělení, je členem výkonného výboru republikánské strany.

Jak republikánská strana korumpuje lid, ukazuje také ta okolnost, že nedávno koupila dlouholetého předsedu sociálně-demokratické strany Štěpána Kločuráka tím, že mu dala výnosný obchod vývozu dřeva do Rumunska a dva tajemníky získala pro republikánskou stranu a odloudila straně sociálně-demokratické tím, že jim slíbila a dává 2500 Kč měsíčního platu. Tak se kazí - v zemi, kde sto korun jsou peníze - lid na Podkarpatské Rusi!

Ruský lid si stěžuje, že je odstrkován, a skutečně není ani jeden člověk ruské národnosti šéfem oddělení u zemské správy politické v Užhorodě.

Co se se židy na Podkarpatské Rusi dělá od doby příchodu presidenta Rozsypala, volá přímo do nebe. V prvopočátku byli židé na Podkarpatské Rusi loyální vůči vládě a republice. A právě proto nechtěli se dáti zatáhnouti do jediné strany, čímž by dokumentovali nelloyálnost vůči druhým stranám koaličním. Tato nestrannost celkem naprosto dobrá - však nestačila republikánské straně. A tak můžeme stále pozorovati snahu republikánské strany zatáhnouti židy do táboru strany republikánské. Když při posledních volbách do parlamentu židé proti všem námluvám republikánské strany zůstali pevnými a nepřidali se k této straně, tu viceguvernér Rozsypal je alespoň rozbil na různé straničky, aby ničeho neznamenali a aby se tím zvýšil výsledek strany republikánské. Známo je založení "Židovské hospodářské strany", jakož i to, že osobně dal Rozsypal na rozbíjení židů Marku Ungarovi 100.000 K ze státních peněz, (Slyšte!) které Ungar však vrátil, když poznal účel celé té akce.

Že se takovýmto jednáním úředně dělá propast mezi koupenými rabíny a lidem židovským, na to nepomýšlí nikdo. "Aprés moi le déluge". Po nás ať přijde třebas potopa! Tak vypadá situace před zem. volbami. Sionisté na Podkarpatské Rusi vyloučili ze svého středu dr Spiegla z Mukačeva. On spolu s agrárníky dal návrh na založení nové strany židovské pod názvem strany židovské republikánské. A tak vystupuje tato nová strana s kandidátkou pro zemské volby.

Takovýmto jednáním však nikdy nezískáme lásky a důvěry lidu. Dnes se nám tam nevěří nikde. Mimo to panuje tam ten zlořád, že se slibuje a pak slovo nedodržuje a tak chodí dnes osoby k centrálním úřadům spolu s osobami druhými, které jim snaží se sloužiti za svědky toho, co bylo ujednáno a slíbeno. O různých otázkách dělnických a sociálních promluvil br. Pánek, velice mnoho také pí senátor Plamínková v rozpočtovém výboru.

Pro soukromé úředníky nebylo vykonáno dosud pranic. Ani jediná předloha nebyla v jejich prospěch uzákoněna. První splátkou na náš dluh oproti tomuto stavu má býti nová úprava pensijního pojištění. Ačkoli věc byla do detailu smluvena mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, vláda přišla s předlohou značně zhoršenou a dnes musí býti znovu sváděn zápas o věci již smluvené. To je zbytečné dráždění. Podobně je tomu tak i s nemocenským pojištěním. Prohlašuji, že jsem pro samostatné pojištění soukromých úředníků a žádáme, aby v brzku došlo k příslušné novele. Stejně žádáme nový zákon o právních poměrech zaměstnanců ve vyšších službách soukromých. Pokud jde o zaměstnance státní, budiž konečně vyřešena nejpalčivější otázka: otázka systemisace, jakož i revise platového zákona a služebních řádů.

Pro pensisty nemějmež pouze slova, nýbrž skutky. Jestliže všichni uznáváme nutnost unifikace staro- a novopensistů, proveďme ji! Vždyť je to věc čistě lidská! Zatím u nás myslí se jen na zvýšení pensí rakouským generálům. Poslanecká sněmovna - a tedy národní demokraté i živnostenští poslanci - už to odhlasovali, u nás v senátu trochu jsme věc zabrzdili, ale celá předloha je jen - odložena. Páni nemají kuráž dělati to před volbami. Provedou to až po volbách a stejně klidně, jako odhlasovali kongruu, když pro státní úředníky a zřízence a pro zestárlé dělníky nebo pro slepce-invalidy peněz neměli!

Také proveďme úpravu platů soudců. Postarejme se konečně o to, abychom měli spokojené úřednictvo a zřízenectvo, jak veřejné, tak i soukromé! Zde neodůvodněné úspory nejsou na místě, vždyť od toho stavu závisí klid, pořádek a bezpečnost ve státě a klidný vývoj našich hospodářských poměrů.

Poměry na čsl. státních drahách jsou podrobovány kritice široké veřejnosti a podnětem k této jest zpožďování osobních i nákladních vlaků, pozdní dodávání zboží a častá neštěstí, k nimž dochází téměř denně. Nazírání veřejnosti na tyto neblahé zjevy, poškozující hospodářský život, i kdysi dobrou pověst čsl. železnic, bývá jednostranné, a proto neúplné nebo i falešné. Příčiny zpožďování vlaků tkví zejména v nedostatcích technického rázu, neboť tratě a stanice nejsou vybudovány a zdokonaleny úměrně stoupající dopravě. Každého cestujícího musí překvapiti nesčetné zpomalení jízd, ke kterým dochází v místech, kde trať se opravuje. Stejně tak veškeré vlaky - nevyjímaje mezinárodní rychlíky - zdržovány jsou před vjezdem do velkých nádraží, která jsou přeplněna, a tím zaviněno je zpoždění, způsobující cestujícím často i materielní škody.

Z těchto poměrů je zřejmá neprogramovost železniční správy, která není s to se odhodlati k uskutečnění několika již připravených projektů, kterými by byly odstraněny závady, jimiž průmysl, obchod a cestující občané citelně trpí. Tvrdí se, že finanční správa překáží správě železniční v provádění investičního programu - trochu jsem už o tom mluvil dříve - leč ať vina spočívá zde či onde, faktem je, že pro pozvednutí výkonnosti a bezpečnosti na našich drahách není tolik porozumění, kolik by tyto tepny našeho hospodářského života vyžadovaly.

Jsou-li na místě závažné námitky rázu dopravně technického, pak personální politika železniční správy, přímo volá po kritice a nápravě. Základem pořádku a klidu, tak jako všady i na železnicích, musí býti spravedlnost a smysl pro hodnocení výkonu. Toho zde však není. Správa železniční pod patronancí vlády presentovala železničářům služební, pracovní a platová nařízení, jimiž prokázala, že smyslu pro právo a spravedlnost se jí absolutně nedostává. Může-li býti u dráhy zaměstnáno přes 50 tisíc lidí s platem 20-22 Kč denně bez jakýchkoli výhod a bez nároků na zlepšení svého postavení v budoucnosti, je to svědectvím, že správa železniční je nejhorším zaměstnavatelem, jakého si možno představiti. Je-li základní plat výhybkářů po mnohaleté službě 6.300 Kč ročně, nelze se diviti, že se opakuje denně - třebaže v menších rozměrech - Zaječí. Není možno od lidí, kteří jsou trvale 30-40 hodin ve službě, aby jejich výkon byl tak bezvadný, by doprava a životy cestujících i zaměstnanců samých nebyly ohrožovány. (Souhlas.) Žádný jiný podnikatel nesměl by si dovoliti porušování zákona o 8 hod. době pracovní, jak to činí správa železniční. Neslýchaným však je, že za výkon přesahující zákonnou pracovní dobu nedostávají zaměstnanci žádný honorář.

Že dosavadní výsledky personální politiky u čsl. železnic vyžadují radikálních reforem, uznávají již dnes i personalisté ministerstva železnic, kteří však tvrdí, že provedení nápravy vymyká se jejich pravomoci, neboť jediným rozhodujícím činitelem v otázkách personálních, stejně i investičních, jest jedině vláda, od níž však nelze očekávati v přítomné době pochopení pro zájmy nejen železničářů, ale i ostatních pracujících tříd. Železniční správa i vláda se klamou, domnívají-li se, že bezpečnost dopravy pozvednou hrozbami a tresty, aniž by bylo přikročeno k odstraňování pravých příčin, zaviňujících desolátní stav našich železnic.

Je pravda, že provedení velkorysého investičního programu a materielní uspokojení zaměstnanců vyžádalo by si poměrně značného nákladu, avšak sotva většího, než kolik je vynaloženo na úhradu ztrát na materiálu i životech při častých nehodách. Statistika zpracovaná ministrem železnic mluví o 700 utracených životech na kolejích a 7.000 úrazech udavších se ročně, (Slyšte!) Tato krvavá statistika je výkřikem, před kterým by neměli se stavěti hluchými vládní činitelé, označovaní právem za hlavní původce poklesu bezpečnosti na naších železnicích. Nepřekvapuje proto, když je slyšeti z úst železničních odborářů, že pozvednutí dopravní bezpečnosti není možno očekávati do té doby, dokud mysli zaměstnanců budou zaměstnávány starostmi o denní chleba svých rodin na úkor služebních povinností.

Pokud školství se týká, lituji, že naše veřejnost málo si všimla poselství pana presidenta v den jubilejní, 28. října. U nás slyšíme jen krásné řeči o těch nebo oněch reformách, ale všecko to deklamování je pouhým gestem. Na školské reformy - a to je přec jen křiklavé - musíme jeti se podívat do Vídně, to je opravdu úctyhodné, u nás v národě Komenského neděje se pranic. My napodobíme jen staré Rakousko, a zejména v persekuci učitelstva, které ztrácí pocit jistoty a vědomí, že žije v právním státě. To je výchova k bezcharakternosti a my přece přejeme si, aby škola vychovávala nám charakterní dorost občanský. To, co se stalo v Sušici, kde okresní hejtman učitelovi - který není ve straně protistátní - zakázal bez jakéhokoliv odůvodňování jakoukoli činnost politickou, mluví za všecko. To už není jen libovůle, zdá se, že se někde vrací éra pánů Franců! A případů sušických je víc. Některá jmenování okresních školních inspektorů napovídají, že na rozhodujících místech je víc smyslu pro kompromis s potřebami klerikální strany, než pro potřeby moderního školství. Benešovský případ stojí opravdu za povšimnutí.

Poukazuje-li se v poslední době na těžké hospodářské postavení dělníků a proletariátu průmyslového, je nutno také si povšimnouti poměrů, které zavládly v podnikání malých živnostníků. Na jedné straně dělník jako otrok velkého kapitálu cizího a na straně druhé živnostník, otrok práce své vlastní - chce-li být živ. Živnostnictvo všeho druhu očekávalo, že v našem svobodném, demokratickém státě jeho existence se zlepší a zatím je viděti, jak za vlády česko-německé koalice - v níž jsou také zástupci strany nár. demokratické a středostavovské, živnostenské - se existenční podmínky čím dál tím více zhoršují. Komu se vede dnes lépe? Zavírají své podniky velcí výrobci anebo malí živnostníci? Živnostníku, zeptej se kolik strana středostavovská a nár. demokratická dala milionů subvencí cukrobaronům, kolik milionů dala na kongruu kněžím, co dala rakouským generálům a naproti tomu, co dala živnostníkům? Malému živnostníku uchystala také "dar" v podobě daňové reformy a zavedení obecních dávek. Živnostnictvo všeho druhu slibovalo si od této reformy určité zlepšení v otázkách daňových. A byla to strana středostavovská, která neustále tvrdila, že daňová reforma přinese ozdravění hospodářského života malých výrobců. Varovali jsme před tím, ale marně.

Daňová reforma v praksi nyní prováděná jest největším fiaskem strany středostavovské. Hory slibů zůstaly nesplněny. Daňová základna snížena nebyla, ba naopak u každého malého živnostníka byla zvýšena, jak ukazuje se na mnoha případech v důsledku berního zákona u berní správy v Blatné - uvádím jen jeden případ, jak o něm čtu v "Českém Směru" - která zvýšila stav všem malým živnostníkům předpisy až o 100 procent. Postup jinde není lepší. Dnes kovář na venkově, který pracuje sám, dostal předpis daně výdělkové z 32.000 Kč. Obuvník a krejčí na vesnici je právě tak hodnocen a předepisuje se jim daň výdělková z ryzího výdělku 18 tisíc Kč. Je to možné!

Dnes každý poplatník vidí důsledky tolik vychvalovaného zákona před sebou v podobě platebního rozkazu, z něhož mu šediví hlava. Stává se dnes často, že i ze zoufalství béře si život, když vidí, jak jeho živnost hyne a rodina strádá. Zatím Osmička prosadila, že platební příkazy nebudou doručovány před volbami, stane se to patrně až k Ježíšku.

Takto praktikovaný zákon nepřinesl tedy povznesení daňové morálky, protože živnostník nemůže věřit ve spravedlivé rozdělení poplatného břemena. (Výkřik: To dělají berní úředníci, socialisté!) Pánové, na tento výkřik jsem povinen odpovědět hned. Berní úředníci za svou práci nezaslouží útoků, zákon je špatný, a co je špatné, nikdo neudělá dobrým, a tento špatný zákon, který dnes živnostnictvo odnáší, odhlasovali jste si vy, zapomenuvše všeho, co jste po léta živnostnictvu slibovali. Pan ministr Najman ve Vys. Mýtě ještě nedávno volal, že on ručí za to, že živnostník bude platit 6-7 Kč daně ročně. (Smích.) A potom, pánové, nezapomínejte, že berní úředník je pouhým výkonným orgánem, daně určují nám daňové komise, a tam sedí vaši zástupci, a jen vaši zástupci, zástupci velkého kapitálu, ale žádný z dělníků a úředníků! Máte teď polévku, jak jste si ji sami uvařili, že nechutná, rádi věříme, jíte prostě, co jste si v dnešní česko-německé koalici nadrobili. (Souhlas.)

Kdo dostává daňové úlevy a slevy, jest dnes každému známo. A tu jest nutno připomenout, komu se za vlády této koalice daňové slevy a úlevy poskytují a komu ne. Velký těžký průmysl železářský a cukrovarnický dostal daňových úlev jen v oblasti plzeňské župy za 30 mil. Kč. Jaké však úlevy dostal drobný živnostník, který ani dlužné daně nemohl zaplatiti? Tento dostal také úlevu, ale v podobě exekučního výměru, kterým se mu zabavuje poslední, co mu v jeho chudé dílně zbylo.

Dnes vodí poslanci nár. dem. a středostavovské deputace, aby protestovali proti nespravedlivému vyměřování daní a zapomínají, že tentýž lid v prvé řadě protestuje - jak jsem to už konstatoval - proti zákonu, který oni odhlasovali, a podle kterého mohou dnes tak krutě berní správy postupovati, zejména proti malému poplatníku. Vedle zvýšení daňové základny při daních státních dostali živnostníci krásný "dar" v podobě nových obecních dávek, které jsou obcím nařizovány z titulu zákona čís. 77-27, který také odhlasovala tato česko-německá koalice. Živnostníci, ptejte se, čí zájmy v tomto zákoně chrání strana středostavovská a nár. demokracie? Fabriky a velcí podnikatelé, velcí boháči jsou zbaveni teď přirážek, které byly v obcích zdrojem jejich příjmů - v Plzni jen jeden závod ušetří tak přes 3 miliony ročně - nový zákon teď v náhradu za to nařizuje obcím, že musí předpisovati spoustu obecních dávek, které zatěžují hlavně malého živnostníka, dělníka a gážistu.

Mám na mysli jedno malé město. Po snížení přirážek, které prospělo největším poplatníkům, musí zaváděti nové dávky. Tak na elektrickém proudu (pro osvětlení) přirazí se na 1 kilowatové hodině 10 h - ať jde o lampu dělníka, či živnostníka, či fabrikanta. Podobně zvýší se od 1. ledna dávka z piva na litru ze 4 h na 10 h, ať jde o dělníka či o bohatého milovníka truňku. Uvádíme přehled všech dávek, které se stanoviska socialistického znamenají nespravedlivé zatížení, neboť berou stejný obnos z hromádky chuďasovy jako se stolu boháčova. Dávka z piva z 1 l 10 h, z 1 l lihu 80 h, z kořalky slazené 60 h, všeobecná dávka z vodného: při činži do 300 Kč 2%, do 600 Kč 4%, přes 600 Kč 5%. Zato však zvláštní vodné za 1 výtok 40 Kč, za další 12 Kč, v hotelích 100 Kč; ze psa 30 Kč, z luxusního 100 Kč; z elektrické energie pro osvětlení 10 h - pro stroj 5 h (opět ústupek továrnám). Ze hry v karty 2 Kč, z domina, kulečníku a kuželníku 50 h. Z nájemného přes 50 do 100 Kč 6%, přes 100 do 200 Kč 8%, přes 200 Kč 10%. Za policejní prohlídku dobytka: z koně neb z velkého hovězího 12 Kč, z vepře 4 Kč, z telete, hříběte 6 Kč, z menšího 1 Kč. Dále poplatky stavební: Poplatky za udělení domovního práva (až 10.000 Kč). Za vydání neb prodloužení dobytčího pasu: z koně 5 Kč, z hovězího velkého 3 Kč, z telete, hříběte, selete, z kozy 2 Kč, z mláďat 1 Kč.

Z kterési malé obce dostávám zprávu, že z velocipedu bude se platiti dávka 10 Kč. Tedy samé nové dávky. Dřív platily v obcích továrny, atd. - těm jste pomohli, ty radostně strkají peníze do kapes, platit za ně bude náš malý člověk, a tedy také náš - malý živnostník. Ať se česko-německé dnešní koalici poděkuje!

Další pohromou pro naše malé živnostnictvo a obchodnictvo je reforma správy a zrušení 118 okresů u nás v Čechách, 44 na Moravě a 8 ve Slezsku. Okresní silniční výbory na Moravě neměly toho významu, jako u nás okresní výbory. Ale důsledky této podařené reformy, odhlasované nynější česko-německou většinou, bude náš malý živnostník a obchodník cítiti všude. Jen u nás v Čechách je tedy 118 měst degradováno na vesnice. V těchto 118 městech bouří se pochopitelně živnostnictvo a obchodnictvo a z této bouře je těm, kteří pro zrušení okresů hlasovali, úzko. Jsouce sami za své hlasování odpovědni, nemají dost odvahy, aby teď mužně ke svému dítěti se hlásili a rádi by otcovství svedli na jiné. Rádi by zejména dokazovali, že pro toto zrušení okresů už v r. 1920 hlasovali socialisté. Tehdy, pánové, nejednalo se o rušení okresů, nýbrž o zřizování žup. Toto zřízení žup bývalo by velkým požehnáním a skutečným činem státního vlastenectví. Bývaly by zmizely hranice a župní zřízení by bývalo bylo prospěšno i Slovensku. Ale titíž lidé, kteří v r. 1920 viděli v tom veliký prospěch, že bude odstraněn jakýkoli separatism, zejména na Slovensku, kde dvě župy odpovídaly i geografickým a komunikačním poměrům Slovenska, docela klidně dnes, kdy podali si ruku s p. Tukou, pomáhají jeho separatismu, odstraňují župní zřízení a ke škodě české věci, jak se to v budoucnosti zejména při řešení školských problémů zcela jistě ukáže, dělají to také u nás. V r. 1920 zpravodajem o návrhu zákona, týkajícího se zřízení župních a okresních úřadů, byl v Národním shromáždění v r. 1920 agrární posl. Malypetr, nynější předseda poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Tehdy také celá agrární strana bojovala za župní zřízení a ne jako dnes, za zemské. Ti, kteří mají dnes strach z důsledků rušení 118 okresů u nás v Čechách a kteří by rádi dokazovali, že proto kdysi hlasovali také socialisté, měli by si přečísti aspoň to, co o župním zákonu 27. února r. 1920 referent o tomto zákonu, tehdejší agrární poslanec Malypetr, povídal. Prohlásil doslovně: "Návrh zákona hledí tyto základní zásady, t. j., aby správa byla jednotná a demokratická, uskutečniti tím způsobem, že zavádí v republice jednotnost orgánů vnitřní správy, jichž základní jednotkou má býti okres, v rozsahu a rozměru asi středního zastupitelského nebo soudního okresu v Čechách nebo na Moravě."

Zde je viděti, že posl. Malypetr usvědčuje agrárníky, kteří tvrdí nyní, že jsme chtěli zrušiti v r. 1920 malé zastupitelské okresy, z nepravdy. A to přibíjíme. Se lží nesmí se přicházeti ani v době voleb, neboť povídání, že my jsme někdy byli pro dnešní zrušení okresů, je právě takovou lží, jako když pan ministr Najman onehdy v Kutné Hoře na voličské schůzi, aniž by se začervenal, vypravoval, že zvýšení generálských pensí je mým dílem. Mírové smlouvy nám uložily vypláceti pense důstojníkům, kteří byli našimi státními příslušníky, ale my jsme, pokud generálů se týká, dali jim jen to nejmenší, co jsme musili dát, a to pensi pouhých plukovníků. To, aby se rakouským generálům pense zvýšila, a hodně zvýšila, to odhlasovali proti nám a proti našim hlasům v poslanecké sněmovně páni dnešní česko-německé koalice, a tedy také živnostenští poslanci tábora pana ministra Najmana. Myslím, že i páni ministři mají mluviti pravdu. A jestliže toho nedovedou, pak je to aspoň ve slušné společnosti zjevem povážlivým.

Pokud tedy zrušení okresů se týká a tím dalšího ožebračování živnostnictva, ať tedy také zde páni z dnešní česko-německé většiny sami snědí, co si nadrobili. Rád věřím, že už dnes některé strany z toho bolí hlava. Bude je bolet ještě víc, až naše živnostnictvo a obchodnictvo bude cítiti těžké finanční a hospodářské následky na svém těle a ve svých rodinách. 118 měst jen v Čechách žaluje na dnešní česko-německou koalici a na dnešní vládu. Nikdy nebylo oprávněnější a těžší žaloby. Nikdy jsme také nebyli svědky takové lehkomyslnosti, jako v tomto případě. V r. 1920 titíž pánové za příkaz státní moudrosti považují odstranění zemských hranic a zřízení žup. Letos, když dohodli se s Němci a s panem Tukou, odstraňují župy a zřizují země. Letošní rok je rokem jubilejním. Není to rok jenom vzpomínání, je to podle slov Švehlových také rok zpytování svědomí.

My můžeme se s klidným svědomím dívati do minulosti a svědomí naše je čisté. V nás a v naší straně je pořád tentýž duch oddané lásky k národu a k republice a stejně oddané lásky k demokracii a k lidu, jako před 10 lety. Jestliže před 10 lety v první den památného zasedání ústavodárného Národního shromáždění dr Kramář prohlašoval, že naše republika bude dbát demokracie a sociální spravedlnosti, my to nejsme, kterým by se mohlo vytýkat, že jsme se tomuto prohlášení zpronevěřili. Jestliže před 10 lety bylo přesvědčení všech, že musíme se v této chvíli opřít o široké vrstvy pracujícího našeho lidu a že po strašných útrapách dlouhé světové války musíme povznést jeho životní a kulturní úroveň, pak jistě ani dnes není pro slušného člověka příčin, aby toto přesvědčení měnil. Mluví se dnes mnoho o materialismu, a je to skutečně už ironií, když hmotařství a materialism vytýká se třídám pracujícím. Já, pánové, pozoruji a se mnou jistě i jiní, že v tomto pracujícím lidu je víc idealismu než jinde, že celý materialism těchto vrstev omezuje se jen na samozřejmou snahu, aby každý dělník a každý gážista mohl uživiti svou rodinu, ale o skutečném materialismu a o neuvěřitelném třídním egoismu možno mluviti u těch vrstev, ponejvíce bohatých, které stojí důsledně a tvrdě dnes proti každému požadavku těch, kteří pracují za mzdu nebo za plat. Dnešní vláda vystupuje docela otevřeně jen jako vláda podnikatelů, jakoby v národě znamenali všecko jen podnikatelé a jakoby přes životní zájmy zaměstnanců mohlo se přecházeti docela bezohledně k dennímu pořádku. Národem není jenom jeden stav a s tím měla by i dnešní česko-německá koalice počítati. Jestliže do této vlády vstoupily také dvě německé strany, pak my, kteří jsme nehlásali neslo "Němci do vlády a my do revoluce", nemusíme se tak rozčilovati, jako ti, kteří připravujíce půdu k spolupráci s německými stranami, současně podporovali u nás fašismus, jehož praporeček dnes podivuhodným božím řízením octl se vedle zeleného praporu strany, jejíž ministr Udržal Gajdu postavil před kárný soud a degradoval jej na prostého vojáka. Nám je líto jenom to, že Němci první svůj krok do vlády učinili ve znamení sociální a kulturní reakce a že spojili jej s politikou tak protilidovou a protidělnickou, jak jí pozorujeme po celé trvání dnešní česko-německé většiny.

To, co u nás nyní se děje, je opravdu zjevem neuvěřitelným. 28. října, kdy každý upřímný československý občan radostně vzpomínal osvobození svého národa, nebylo vlády ani vidět. Vláda neměla ani slova pro národ. Mluvil jen pan president a na ulicích jásal lid bez vlády. Tento lid se duchu 28. října roku 1918 nezpronevěřil a nezpronevěří. Ale poměry vyvinuly se tak, že to bude pomalu přitěžující okolností, jestliže někdo byl v řadách odboje proti Rakousku, jestliže bojoval v legiích na Sibiři, ve Francii anebo v Italii. Český člověk 28. října, jakmile přišla k moci tato česko-německá koalice, byl zatlačen. Slovo a moc mají ti, kteří se k odboji proti Rakousku přihlásili až 29. října r. 1918, (Veselost.) Šrobár a ti nejvěrnější na Slovensku jsou dnes v pozadí a zatlačeni do politické bez významnosti. O Slovensku rozhodují nepřátelé československé jednoty a mužové, kteří nemají daleko k senátorovi Richterovi, který i tady v senátu hlásá perfidie lorda Rothermera. Platí to i o Podkarpatské Rusi. Ti, kteří první k našemu státu se přihlásili a jichž srdce bylo naplněno nejupřímnějšími city lásky k nám, jsou odkopnuti, a vůdcem stal se dr Štefan, který za maďarského útoku v Haliči proti nám organisoval maďarsko-polské kluby.