Švehla je nemocen a litujeme toho, že už rok je vyřazen z veškeré politiky a že mu jeho nemoc nedovoluje, aby mohl aspoň sledovati události a někdy poraditi a někdy snad i zakřiknouti. To není Švehlova politika, co se dnes dělá, a nejméně už odpovídá duchu řeči, kterou k nám promluvil president Masaryk v jubilejní den 28. října. Také trochu znám mínění Švehlovo. Vím, že jeho přesvědčení bylo, aby ti, kteří pracují na poli a ti, kteří pracují v dílnách a kancelářích, mužové a ženy práce fysické i duševní, podali si ruce k společné spolupráci. Jsou to tytéž vrstvy, které podaly si ruce před 10 lety. Švehla rozuměl tomu jako každý národně cítící člověk, že napřed musíme míti spolehlivou československou většinu, aby nikdo třetí nemohl býti jazýčkem na váze, a aby si tuto službu nenechal draho platiti, a teprve potom možno ke spoluvládě přijímati jiné strany, pokud prokážou opravdovou vůli podříditi své zájmy zájmům republiky. Konsolidační proces našeho státu daleko není ještě ukončen a nejsou odstraněna všecka nebezpečí, která mohou ohrožovati náš stát. Jestliže tomu všemu výborně rozumí politika zahraniční, měly by už s ohledem na stát rozumět tomu i ty strany, které dnes jsou odpovědny za politiku vnitřní. Pan president 28. října dobře nám všem připomenul, že má-li býti mír mezi národy, musí napřed býti připravován mír mezi všemi stavy a zájmy v národě. My nehlásáme a neprovádíme zásadu válku všech proti všem, my docela dobře víme, že budoucnost státu i národa spočívá ve vzájemné spolupráci všech stavů a všech složek národa. Je tu vesnice i město, pole i průmysl, řemeslník i gážista, není možné státi proti vesnici, ale není možné státi také proti městu, proti průmyslu nebo proti dělníkovi. Jsou strany, které mají oprávněnou existenci v tom, že minulá desetiletí jim přikázala řešiti jisté úkoly, které přinášela doba, jsou také strany, jichž existence je oprávněná, poněvadž hájí vážné zájmy důležitých složek národa, ale národ se vyvíjí a rostou nové úkoly. Také socialistické strany a socialism není hnutím uměle vyvolaným. Doba přinesla prostě spoustu nových problémů. Tyto problémy rostou z bolesti veliké části našeho národa a jen povrchní člověk může přezírati národní význam těchto nových sociálních úkolů. Nemůžeme býti slepými nepřáteli. Naše práce může býti jenom vzájemným doplňováním se a jestliže slovům presidenta Masaryka dobře rozumíme, pak nejde o to, máme-li jíti nalevo nebo napravo, jde o to, abychom my a celý náš národ šli pořád kupředu. Jde o to, aby se dobře vedlo vesnicím, ale také o to, aby se nevedlo špatně městům. Aby se vedlo dobře zemědělcům, ale aby se také vedlo dobře průmyslu a aby se dobře vedlo dělnictvu. Zaměstnavatelé považují tuto vládu a tuto většinu za svou vládu a za svůj instrument. Naší povinností je, abychom protestovali proti této jednostranné politice a abychom stranám, které dnes jsou ještě u moci, připomenuli, že tady nejsou samy a že těch vrstev, které my representujeme, nesmí ignorovati, nechtějí-li těžce zasáhnouti sám národ v jeho kořenech.

Ty doby už jsou ty tam, aby v některém moderním státě mohla se uplatňovati hegemonie politická nebo hospodářská. Nepodaří se to tedy také u nás. Čím dříve nynější jednostranný zaměstnavatelský kurs bude skončen, tím bude pro nás všecky lépe. Neodstraňovali jsme aristokracii rodovou, aby na její místo posadila se ještě horší aristokracie fabrikantská a bankokracie. Dobře v poslanecké sněmovně prohlásil náš posl. Záhorský, že nemůže býti ve všem a všudy uplatňován jen zákon hmoty, že také platí a musí platiti, a snad nejvíc platiti, zákon člověka. Jsme povinni, dosáhnuvše svobody, veškerému svému snažení dáti nový duchovní obsah. V Rusku o pravoslavných velikonočních svátcích v tom okamžiku, kdy ozvou se slova "Christos Voskres", lidé bez rozdílu stavu, jak vedle sebe stojí, se obejmou, a jeden k druhému volají: "Ty jsi člověk a já jsem člověk, podejme si ruce." Tak tomu aspoň bývalo. Přál bych si, abychom tomuto mravnímu příkladu poctivě rozuměli a aby mu také rozuměli ti, kteří dovolávají se náboženství. Ve skutečnosti u nás v oficielní politice není žádného programu. Jednou se usnese to, a po druhé pravý opak. Nemáme jistoty, že ruka dnešní majority nezničí, anebo aspoň ke škodě věci nezmění nejlepší zákony, na kterých jsme se dříve vzájemně dohodli. Nemyslí se ani na to, že je to zločinem na státu promrhávat neobyčejné mravní hodnoty, které jsme našli v našem lidu v r. 1917 a 1918. Pro ty, kteří zastupují pracující vrstvy, je jenom pohrdavý úsměv těch, kteří myslí, že vším je moc a právo a duch ničím. Toto stanovisko charakterisuje dnešní majoritu. My se namáháme se všech sil, abychom v nejtěžších chvílích socialismus připoutali k praporu státu a národa a dnešní koalice všecko možné dělá, aby do širokých vrstev našeho lidu vnášela nespokojenost, rozčilení a nejistotu. Za Rakouska bylo přesvědčením pracujícího lidu, že stát je jeho nepřítelem. Bylo by osudným, kdyby dnešní českoněmecká koalice chtěla totéž mínění pracujícímu lidu vsugerovati také dnes.

Nemyslí se ani na půl roku napřed v celé naší vnitřní politice. Co je Švehla nemocen, nikdo neví, co bude za 14 dní. Místo velkorysé, promyšlené koncepce politické a hospodářské pracuje jen tužka. Pánům stačí, když spočítají, že ve sněmovně, která má 300 poslanců, mají 156 hlasů. Může jednati se o jakýkoli veliký zájem národní, anebo o veliké věci lidskosti, tato česko-německá většina má většinu 156 hlasů, o šest hlasů víc než oposice, tedy stačí obvyklé prohlášení "toto je většina". Máme o 6 hlasů více! Vy, kteří representujete dělníky, gážisty, maloživnostníky a malozemědělce, mluvte si co chcete. Snad máte pravdu, ale my máme o 6 hlasů více. Každý problém řeší se jen touto matematikou. Pracuje tužka a počítá se: My máme o 6 hlasů více. Ujímejte se školství a kultury, "my máme o 6 hlasů více." Nerozhoduje duch, svědomí, žádná idea: "máme o 6 hlasů více!" Poměry stávají se už nesnesitelnými. Peněz pro gážisty a státní zřízence nebylo, marně jsme jednali, pro cukrovary našly se hned a i naši živnostenští poslanci hlasovali pro ohromné snížení obratové daně pro cukrovary, zapomenuvše na ujišťování, že postarají se o odstranění anebo aspoň veliké snížení obratové daně pro sebe. Začíná kurs libovůle. Dokázal to pan ministr zdravotnictví, který se vyplil na zákonné předpisy a proti všem zákonným předpisům o udělování sportovních medailí, rozdělil tyto medaile tak, že je z toho nejenom veliká ostuda u nás doma, nýbrž i za hranicemi. Když dovolí si nedbati zákonných předpisů jeden ministr, proč by si toho nedovolil i druhý pan ministr. Je to pan ministr pošt dr Nosek.

Vrchní účetní tajemník Fr. Zelenka od zemské správy politické, dosavadní přísedící zemského výboru za lidovou stranu, byl přeložen usnesením vlády do osobního stavu účetních úředníků pošt. telegrafního a telefonního provozu v Praze, to je k ředitelství pošt a telegrafů v Praze, aby mohl býti znovu kandidován do zemského zastupitelstva. Ačkoli zmíněný úředník nevyhovuje, podmínkám platným pro účetní úředníky pošt. resortu, prosadil ministr dr Nosek toto jeho přeložení a jmenování do V. platové stupnice. Tento úředník v r. 1911 nastoupil jako účetní praktikant a úředníci s 30letou služební dobou nedosahují této platové stupnice a za platnosti platového zákona byl již povýšen dvakráte. Když deputace účetního úřednictva protestovalo proti tomuto postupu přímo u dr Noska a poukázala na nezákonnost tohoto postupu, odvětil jí ministr dr Nosek těmito slovy: "Ano, pánové, já vím, že je to proti předpisu, ale je to". (Různé výkřiky.)

Je to podobný případ, jako když ministr dr Nosek odpovídal našemu posl. Bergmannovi v rozpočtovém výboru na různé nepřístojnosti v jeho, jím spravovaném resortu, jako na příklad bylo přijetí do pošt. služeb různých sil, nevyhovujících zákonným předpisům. Také tehdy odpověděl ministr: "Ano, pánové, vím, že je to proti předpisu, ale stanou-li se podobné případy jako tyto, zase podobným způsobem je rozhodnu a žádný soud v republice Československé nemůže mne za to odsoudit." Pro tyto případy, kde se porušuje zjevně zákon, měl by být ministr Nosek pohnán k ústavní odpovědnosti. (Souhlas.) Jestliže takovým způsobem po právu a po zákoně ministři šlapou, kteří mají býti na stráži zákona, co máme očekávati od jiných, kteří nemají takové odpovědnosti jako vláda a ministři? To, pánové, není už libovůle, to je anarchie z hořejška. (Souhlas.) Přál bych si, aby už v našem politickém životě a ve vzájemném poměru stran bylo méně chytračení a více smyslu pro odpovědnost a více státnické moudrosti. Kdybychom byli stranicky zlomyslní, mohli bychom míti jenom radost z toho, co dnes se děje, ale my, i kdyby nám to, nevím jak, stranicky pomáhalo, nemůžeme býti lhostejnými a mlčeti, protože myslíme především na republiku, kterou jsme pomáhali budovat a na národ, který milujeme nade všecko. V této lásce k národu a k republice se neměníme, i když druzí tak rychle zapomínají, co všecko pro klid v republice a proti živlům rozkladu vykonali jsme hned v prvých měsících a v prvních letech naší republiky. Všecky země kolem nás byly zachváceny bouřemi občanskými. Nebylo to jenom Sasko a jindy tak klidné Bavorsko, kde vypukla občanská válka, a nebylo to jenom Maďarsko. Epidemie rozkladu šířila se všude. Státuvěrný a státotvorný náš socialismus v těžkých dobách a zejména v r. 1920 zachránil naší republiku, že v ní nemohlo se díti to, co dálo se kolem nás, přinesli jsme velké oběti na své popularitě, nebáli jsme se hlásiti se v dobách velkých krisí k odpovědnosti (Různé výkřiky.) - pánové, já to nepovídám proto, abych se dovolával vašeho uznání - já to povídám jenom proto, že, máte-li dnes většinu 6 hlasů, Tukové vás nezachrání, přijde-li těžká doba. Neboť v takových vážných chvílích nelze sahati k tužce a prohlašovati "my máme nahodilou většinu 6 hlasů v parlamentě". Vy budete jen tenkrát klidně spát bez starosti o budoucnost republiky a národa, budete-li prokazovat k našemu pracujícímu lidu aspoň tolik lásky a tolik důvěry, jako dnes prokazujete k notorickým velezrádcům, jako je Tuka anebo jeho spolupomahači a někteří jiní páni dnešní českoněmecké většiny. Je to ostatně už dnes dost zajímavá podívaná, že oposice často vystupuje státněji než mnohé vládní strany a že tam, kde jedná se o velké vlastenecké projevy, vidíme vlastně jen oposici.

V některých novinách, zejména agrárních, psalo se poťouchle o tom, jak jsme se v těchto dvou letech několikrát doprošovali účasti ve vládě. Je před volbami a tento tisk dokáže jistě ještě jiné věci. Švehla není mezi námi a nemohu se ho tedy dovolávat.

Pravda je, že někteří pánové už před dvěma roky dávali do novin zprávy o chystaném vstupu naší strany do vlády a já nechci býti neloyálním, abych prozrazoval, kdo nám všecko děkoval za to, že jsme v zájmu vyšším, aby vláda spolupomoc některých stran nemusila těžce vykupovati, okamžitě to nedementovali. Ano, že jsme byli prošeni, abychom v zájmu státu to nedělali. (Slyšte!) Bude-li potřebí, budeme-li k tomu stále provokováni, pak snad o tom povíme více. My jsme za této většiny nemohli jíti do žádné vládní kombinace. To je každému, kdo ví, že jedna a jedna jsou dvě, jasno. Prohlásil to zcela kategoricky už před dvěma roky ve své řeči sen. dr Klouda a já jsem to prohlásil s naprostou rozhodností a určitostí v loňské své rozpočtové řeči. A co jsem tehdá řekl jménem celé strany, to platí také dnes. Otázka vstupu do vlády naší strany nemůže být otázkou principu, nýbrž taktiky, protože už jsme byli ve vládě s jinými stranami, které nemají téhož přesvědčení světového a politického jako my. Tedy spoluúčast ve vládnutí rozhodli jsme jako princip už před 10 lety na počátku existence tohoto státu. Stát není nějakým zbytkovým statkem, aby mohl patřiti jen jedné straně anebo několika stranám. My se nepotřebujeme nikoho doprošovat a nikdo nám nebude také předpisovat, co máme dělat. O tom, kdy budeme moci vstoupiti do vlády, rozhodujeme sami a jen my sami a povolané instance naší strany, a přirozeně může o tom rozhodovat jen vyšší zájem a prospěch pracujícího lidu a našeho národa! Tento protilidový režim vládní za nevím co bychom nepodporovali, účastí svou ve vládě, proti které stojíme v oprávněné oposici a v oposici zůstaneme, dokud vládní většina provádí politiku dosavadní, dokud každá její předloha znamená nový útok na pracující lid, na školský pokrok a na politickou demokracii.

A tak při tomto hlasování o rozpočtu posice naší strany je docela jasná. Představujeme se prostě jak jsme: Českoněmecké vlády pana preláta Šrámka a nynější českoněmecké vládní většiny rozhodná oposice, ale drahé naší republiky a našeho lidu pracujícího nejoddanější strana a nejvěrnější stráž. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo paní sen. Sehnalová.

Sen. Sehnalová: Vážený senáte! Dříve ještě, než přikročím k předmětu své řeči, k rozpočtu, dovolím si uvésti toto:

V poslední době všechny komunistické časopisy ve slovech i obrazech konfiskují se šmahem. Chci zde ctěnému senátu ukázati, co se v Československu všechno konfiskuje. Proto předkládám dva obrázky, které byly zkonfiskovány v našem týdenním ženském časopisu "Rozsévačka" ze dne 15. a 25. října t. r. Jsou to prázdné záhlavní listy těchto dvou čísel. Žádám slavný senát, aby tyto obrázky prohlédl a uznal, co je na nich závadného.

Na prvním obrázku vidíme znázorněný potratový paragraf 144, dva rozdíly, jak se tento paragraf uplatňuje a provádí u chudých a u bohatých žen. Vidíme, kterak lékařská autorita blahovolně a uctivě si počíná u bohaté dámy, které lékař sám operaci odnětím plodu provedl.

Na druhém obrázku, při tomtéž operačním aktu u chudé ženy, kde nedovolenou operaci provádí porodní asistentka a nikoli lékař, protože tato chudá žena nemůže si zavolati odborného lékaře do domu nebo jíti do sanatoria, poněvadž na to nemá peněz, vidíme, že do chudé domácnosti této ženy dostavuje se na udání lékaře, který u bohatých dam takovou operaci s ochotou vykonává, v tomto případě vykonává úlohu udavatele a přivádí do bytu chudé ženy ozbrojenou moc v podobě četníka a označuje porodní asistentku i chudou ženu na loži za vražednice. Druhé vyobrazení znázorňuje výsledek takového udání, totiž porotní soud, kde jsou souzeny obě ženy, ta která si dávala pomáhat, i ta, která při tom pomáhala. Obě jsou na lavici obžalovaných, ozbrojená moc je jako svědek a pánové v soudních talárech odsuzují obě ženy známým §em 144. Bohatou dámu, která si dala pomoci od plodu lékařem-kapacitou, u poroty na obrázku nevidíme, aby také tato žena byla souzena pro § 144. Samozřejmě jako vždy, pro ni zákon tento neplatí.

Takový je tedy asi význam konfiskovaného obrázku prvního. Nesmí se vyobraziti to, co se denně provádí a o čem všechny noviny píší, o čemž mohu vážený senát přesvědčiti dvěma zprávičkami novinovými, které přinesl "Večerní list" Stříbrného v posledních dnech a což všechno volá po odstranění §u 144 ze zákonů trestních.

První zprávička je z 12. t. m. a zní takto: "Z Přerova se nám sděluje: Františka Oharková a její manžel pocházejí z Otrokovic a v Lověšicích bydlí řadu let. V úterý dne 30. října ráno, vrátivši se z nákupu od řezníka, svalila se na chodbě domu, v němž bydlí, na zem a smrt následovala v zápětí. Oharková zanechala na živu 7 dětí a 5 zemřelo. Vdávala se v mladém věku. Při soudní pitvě zjištěno, že Oharková nezemřela mozkovou mrtvicí, nýbrž vzduchovou embolií. Není vyloučena možnost ochrnutí srdce. Vzduchová embolie mohla vzniknouti tím, že Oharková buď sama nebo pomocí asistentky si vstřikovala do rodidel nějakou tekutinu za účelem vyhnání plodu, čímž samozřejmě se tam dostala i částka vzduchu, která byla vstřebána do krve a zamezeno tím proudění krevnímu. Domněnka o 4. měsíci těhotenství potvrzena a o napomáhání k potratu rovněž. Zatčená asistentka zapírá nadále a tvrdí, že nešťastná oběť si pomáhala sama". To je jeden případ. Druhý byl tento: "Z Moravské Ostravy, původní zpráva. V Přívoze v Oderské kolonii zemřela náhle mladá žena horníka Markéta Gehlerová. Zjištěno pátráním, že 5 hodin před svou smrtí podrobila se nedovolenému zákroku, který na ni provedla Veronika Staňková. Tato byla zatčena."

Tedy neuznáváte, vážení pánové, že by § 144 měl býti ihned zrušen a odstraněn, aby všechny ženy, i ty chudé, mohly si dopřáti odborného odnětí plodu? Jistě že jste všichni mužové a otcové, jistě uznáváte a musíte uznati, že tento paragraf již dávno nemá existovati v trestních zákonech.

A co je na druhém obrázku? Zde. (Ukazuje.) Nic více, než věci, které se sběhly, které jsou a okolo kterých denně třeba několikráte kráčíme. Nuže tedy. Hned v prvním rámečku se na nás dívá stavební dělnice s lopatou v ruce a tváří ustaranou. Takových žen vidíte zde, vážení pánové, když jdete okolo novostaveb, velmi mnoho a těmto ženám jste v novele sociálního pojištění vzali možnost nemocenského, invalidního a starobního pojištění, protože to jsou dělnice sezonní, které nepodléhají sociálnímu pojištění. V dalším rámečku vidíte kousek průvodu a táboru hornických mužů a žen před nedávnem skončené stávky horníků, na kterou buržoasie poslala spoustu četníků, kteří také zbili ženy i děti, jež také byly zavřeny jménem uhlobaronů. To se stalo na Kladně.

Třetí rámeček nám ukazuje katastrofu na Poříčí, která se přece stala. Či se nestala, pánové?

Čtvrtý nám ukazuje kousek z pohřebního průvodu oněch nešťastníků, kteří zhynuli pod těmi troskami. Další dvě vyobrazení znázorňují bytovou nouzi v Československu, kterak dělníci bez bytů bydlí v chlévě a v kůlně. Což to není pravda? V sobotu jsem jela přes Kutnou Horu a těsně vedle dráhy je viděti také takovou rodinu v jednom obecním objektu a na můj dotaz mně bylo řečeno, že to také byl takový případ nebydlící rodiny, kamž ji prý prozatím obec ubytovala. V rohu obrázku znázorněno je sociální pojištění, jak bude vypadati po novelisaci. Bude to následování válečných invalidů a slepců, kteří také musejí choditi na své živobytí žebrati po ulicích a hráti na harmoniky a kolovrátky. Přemýšlíme, proč asi tento obrázek byl zkonfiskován. Či snad k vůli obrázku oněch tří strážníků, kteří jsou uprostřed obrázku pak pěkně vyobrazeni? To přece nemůže snad býti, neboť zajisté tito strážci a ochránci kapitálu nikde nechybí a nechyběli ani u všech těch skutečných obrazů zde uvedených. Všude vykonávali svou povinnost. Tedy žádám vážený senát, aby vyšetřil u p. censora, proč byly uvedené dva obrazy v naší "Rozsévačce" zkonfiskovány. (Ukazuje obrázky.)

Dále ještě bych chtěla k něčemu promluviti. Podotýkám napřed, že tak činím nerada, ale není jinak možno, aby člověk přešel přes to mlčením. Pan sen. Klofáč mluvil zde o komunistech a četl statistiku, že prý komunisté upadají, a sám to také tvrdil. Já nikterak nechci polemisovati s jeho řečí v tomto směru, pouze chci podotknouti, že komunisté jsou persekvováni vládou československou, že již více není možno. Naproti tomu strana čsl. socialistů jako loyální k vládě neměla příležitost těchto persekucí okusiti. Viděli bychom rádi, jak by oni vypadali, kdyby byli v našem postavení. Co se týče krádeží, o kterých mluvil p. sen. Klofáč, připomínám, aby si vzpomenul p. sen. Klofáč na aféru válečných půjček, kde bylo zjištěno, komu byly dávány peníze z těchto, že to bylo také na účely strany českých socialistů. Že se podvody s půjčkami válečnými dělaly, svědčí to, že tito lidé jsou ještě v žalářích, a p. sen. Klofáč mně snad promine, když řeknu, že patřili k dobrým členům strany českosocialistické. Konstatuji, že nerada se o tom zmiňuji, ale z úst p. sen. Klofáče divně to vypadalo, když o tom mluvil. Bylo by bývalo záslužnější, kdyby byl p. sen. Klofáč více mluvil do řad buržoasie, než na komunisty.

To jsem chtěla předem říci, než přikročím k referátu o státním rozpočtu. Vážený senáte! Máme před sebou úkol, odhlasovati státní rozpočet na r. 1929. Podle vašeho názoru má to býti jeden z nejdůležitějších úkolů zákonodárného sboru, na kterém má záviseti spokojenost občanstva této republiky. Když tak přehlížíme tento státní rozpočet, musíme se pozastaviti nad spoustou milionových číslic, které jsou tam vepsány v různých kapitolách rozpočtů ministerstev. Celková suma rozpočtu 9¹/₂ miliardy Kč by mohla přinésti jakési uspokojení občanstvu této republiky, kdyby, jak dále prohlížíme tento rozpočet, nebyl sděláván v duchu tak třídním a protidělnickém, kdyby páni sestavující tento rozpočet přihlíželi k pracující třídě občanů ve státě tomto žijících a nedělali privileje v tak velkém měřítku kapitalistické třídě všech národností.

Vážený senáte! Lid těžce pyká, že vámi uvěřil, vám bohatým, při převratu roku 1918, když v tomto vření, chvění a bourání základů všech kapitalistických států jste slibovali malému lidu hory a doly, aby se nebouřil a nevzal správu sám do svých rukou, jako to učinili dělníci a rolníci v sovětském Rusku. Tehdy revoluční Národní shromáždění slibovalo, že bude pracovati v duchu Washingtonské deklarace, v níž byla obsažena alespoň část toho, po čem tento drobný lid touží a tak blízko již měl k dosažení. Lid věřil, že vyvlastní se ve prospěch státu půda, závody, doly, hutě a že odloučena bude církev od státu atd. adt.

Avšak čeho jsme se dočkali za 10 let trvání Československé republiky? Že lid byl ohromně zklamán těmi, ve které věřil a do jejichž rukou dal všechnu moc tohoto státu, neboť všechny vlády, které řídily osudy tohoto státu, šlapaly Washingtonskou deklaraci čím dále tím více, což dostoupilo vrcholu právě v jubilejním roce 10letého trvání Československé republiky, a my můžeme plně konstatovati, že ani za doby nejreakčnějšího černého Rakousko-Uherska nepostupovalo se tak zaujatě vůči malému a dělnému lidu, jako nyní. Slavili jste velmi okázale jubileum 10letého trvání Československé republiky, ale těmi parádami a slavnostmi, které stály tolik peněz, jste si nepřiblížili drobných lidí. A kdyby nebylo těch, kteří jsouce ve státních službách, byli nakomandováni na tyto slavnosti, právě jako to dělalo to černožluté Rakousko, a těch, kteří přišli ze zvědavosti podívati se na tuto parádu, a těch lidí, které také nakomandovali socialističtí vůdcové, ti, kteří po všem tom, co bylo napácháno na dělnictvu, se ještě nevyléčili ze svého optimismu vůči kapitalistům a kteří ještě věří v harmonii práce s kapitálem, tato jubilejní slavnost by byla vypadla velmi uboze. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Z Washingtonské deklarace vaším přičiněním se stal bezcenný cár papíru, který nemá dnes takřka již žádné ceny pro dělnictvo, což se vám samým dříve či později krutě vymstí.

Rok od roku, kdy jste ovládli tento stát za důvěřivosti a pomoci stran socialistických, kterým se dnes lichotiti již nemusíte, protože jich zatím nepotřebujete, když jste dostali pod svou střechu všechny zákony, na základě jichž můžete odbourati všechny sociální vymoženosti i po převratu dělnictvu dané, troufáte si jíti stále dále a dále při odbourávání dělnických práv. Nekonečná řada utrpení dělníků se táhne pod tíhou zákonů, které jste utvořili z nenávisti a panovačnosti vůči dělnické třídě a pro svůj nenasytný peněžní žok. Nestačili bychom ani vypočítávati spoustu zákonů a paragrafů, které jste upletli na proletariát a který jeden každý sám o sobě vzat hrozně zatížil jeho beztak bídnou již existenci. Jsou to v prvé řadě cla... (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. listopadu 1928 podle § 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)... velkým agrárníkům a spekulantům přinášejí požehnání milionů, jsou to daně, které dělníkům a státním zaměstnancům jsou brány přímo z výplat a služného a ve formě obecních dávek postihují je dvojnásob, kdežto těžké buržoasii se tyto daně blahovolně odepisují v celých milionech. Dále je to zákon tiskový a zákon na ochranu republiky, pomocí jichž umlčujete všechny pravdy a protesty proletariátu proti vašemu utiskování a pomocí jichž uvalujete kruté tresty na ony občany, kteří se opováží reptati proti nesnesitelným poměrům v republice a především nyní proti reformě správní. A čeští vlastenci kapitalističtí spojili se s bývalou cizáckou rakousko - uherskou šlechtou, s německými, slovenskými a maďarskými magnáty proti chudému pracujícímu lidu, jehož zásluhou bylo dosaženo svobody tohoto státu, a pletou stále silnější a delší bič nejenom na dělníky, nýbrž i na malé rolníky a živnostníky. Nemyslete si, že lid se dá ošáliti vašimi sliby, naopak, lid bude míti lepší praksi ve vaší věrolomnosti, a bude nekompromisní, neboť prošel od r. 1918 až do roku 1928 školou názorného vyučování diktatury buržoasie vaším přičiněním. Kdybyste přišli více mezi lid a více o tom přemýšleli, co všechno strojíte pro chudý lid, nemohli byste takto jednati, neboť musili byste sami uznati, že řítíte se ponenáhlu, ale jistě do své vlastní zkázy.

Toto jsem chtěla napřed uvésti a nyní chci několik slov kritiky uvésti k rozpočtu samému. Pan ministr i vládní zpravodajové tohoto rozpočtu nám odůvodňují všechny jeho číslice, položky či potřeby se stanovisek třídy čistě kapitalistické. My, proletáři, věříme plně, že této kapitalistické třídě takovýto rozpočet vyhovuje, neboť chrání úplně její zájmy a proto si pánové samozřejmě nemohou lepšího rozpočtu přáti. Z rozpočtu je viděti na první pohled, že na př. ministerstvo národní obrany je velmi dobře vybaveno sumou úctyhodnou ve všech položkách, a to obnosem 1.400.000.000 Kč, kromě mnohamilionového fondu již z r. 1926. Ruční a sečné zbraně, kulomety, děla a dělostřelecký materiál vykazují položku 13,949.000 Kč, specielní výzbroj tohoto pluku 1,796.700 Kč, střelivo a výbušiny 76,119.100 Kč, muniční továrna 4,252.100 Kč, dělostřelecké cvičiště a střelnice 665.100 Kč. Na nákup vojenských koní a jich chov je položka 24,332.300 Kč. Mimo to jsou tam ještě zvláštní položky velmi slušné na hřebčince a hříbárny, položky na vojenské psy, holuby a jejich velmi pečlivé opatrování. Naproti tomu na zdravotnictví ve vojsku a na tělesnou a mravní výchovu se dává veliké armádě mužů pouze 17,693.500 Kč, tedy méně než na koně. Na sociální péči o vojenské poškozence a legionáře, jejich rodiny a pozůstalé dává se v rozpočtu pouze 10,050.000 Kč a máme proto zkušenosti, jak takové chudáky vojenské úřady "královsky" odměňují, že to není k životu ani k smrti. Na francouzskou misi mají však 3,594.500 Kč - dříve bylo mnohem více. Nu ovšem československý stát je velmi zadobře se státem francouzským, třebaže jej to stojí často větší finanční oběť. Vzpomínám si, kterak časopis válečných invalidů "Nový život" kritisoval hořce před 2 roky representaci naší vlády vůči francouzskému generálu Mittelhauserovi, který zaváděl v čsl. armádě francouzskou metodu a byl za to skvěle placen čsl. vládou, když při jeho odchodu a loučení se s republikou Československou, obdržel darem stříbrnou šavli, vykládanou drahokamy a mimo to ještě příbor z nejlepšího broušeného skla. K tomu hostina na Hradě na počest jeho pořádaná, jíž se zúčastnili všechny representační občanské špičky i vládní stála jenom maličkost 200.000 Kč. Tento francouzský generál opět se zúčastnil v Československu jubilejních oslav, což hlásily všechny noviny i Radiojournal a jistě že opět se měl na účet československých poplatníků zde velmi dobře. Ovšem na takovéto parády vláda má, na vojenské invalidy však nikoliv. Dále: Položky na koně vojenské jsou letos také vyšší než loni a my jsme proto také letos viděli celou řadu vojenských koní na parádním politickém agrárním průvodu, jak se na nich pyšnila selská jízda a různé dámské jezdkyně, na kterých nebylo viděti, že jsou zemědělkami a rolnicemi.

Je také dlužno si povšimnouti, že na výcvik záložníků a cvičení vojsk je v rozpočtu dáno 49,742.800 Kč. K této číslici si však musíme ještě přimysliti, co tito vojíni a záložníci ztratí na zaměstnání a výdělku a oč jsou zkráceny jejich rodiny, když jejich živitel vykonává vojenskou službu jako státní povinnost občanskou. A státní orgány vojenské vyživovací komise se potom hrdlí se ženami těch vojínů o žebráckou vyživovací podporu a ženy musí často tuto podporu do krajnosti vymáhati. Vojenské vyživovací komise jednají často s těmito ženami velmi brutálně a posílají je na práci, nehledíc k tomu, že mají malá, na dozor odkázaná děcka. Úřední orgány, od četníků počínaje a u úřadu konče, dělají takřka vždy s vyživovacími podporami ženám obtíže. Buržoasní ženy se ovšem neposílají na práci, těm se vše vyřídí benevolentně. Toho by si měly příslušné orgány povšimnouti.

Jak je viděti z rozpočtu ministerstva národní obrany jenom z několika těch číslic, je výborně postaráno o krmivo pro děla, flinty, letadla, tanky, obrněné vlaky a vozidla, plynové masky, psy a holuby. Lépe než o lidi. I na duchovní kněžskou správu je tam pamatováno slušnou částkou aby, až zase vypukne válka, měl kdo jíti válce žehnati. Avšak proč zbrojí pánové tak horečně, proč věnují tak velké sumy na válečný materiál? Vždyť přece nedávno se pánové z celého světa sjížděli do Paříže a podpisovali známý Kelloggův pakt, v němž se jeden druhému za svoje státy zavazovali, že válku nepovedou! Proč dělají pánové mírové konference? Ovšem, to jsou všechno více méně pouhé fráze a vyhazování státních peněz. A my všichni jsme svědky, jak všechny kapitalistické státy horečně zbrojí. Proti komu, k tomu přijdu později.