Příklady, které jsem uvedl, ukazují velmi jasně, že je více než směšné, rozšiřuje-li někdo tvrzení, že výše důchodů nabádá k simulování, a že následkem toho musil býti pojem invalidity ostřeji definován, aby tak byla učiněna přítrž důchodové nervose.
Jinak jsme se také namáhali, abychom výbor pro sociální pojištění přesvědčili o tom, že je samozřejmou povinností státu, aby za zaměstnance, kteří musili nastoupiti službu vojenskou, po dobu vojenské služby platil příspěvky ve IV. třídě příspěvků na místo v I. po případě II. třídě. Většina výboru setrvala však na usnesení poslanecké sněmovny.
Uskutečnění našeho návrhu vyžadovalo by prý obnosu 3 milionů Kč ročně, to že je výdaj, ke kterému se nemůže ministerstvo financí odhodlati. Je to neslýchaná spořivost na falešném místě. Každoročně vydává se na dvě miliardy na vojenské účely. A při tomto obrovském rozpočtu pro výdaje naprosto neproduktivní prohlašuje vláda a většina senátu, že nelze za mladé osoby, které povolány byly k vojenské službě, platiti příspěvky ve IV. platové třídě.
Nyní několik slov o správě. Na základě nového zákona organisuje se také správa pensijního ústavu jinak nežli dosud. Označení >organisuje se< je vlastně příliš slabé. Správné je vlastně, že stát nadále usurpuje správu pensijního ústavu. My němečtí sociální demokraté stojíme zásadně na zcela samozřejmém stanovisku, že sociální pojišťovací ústavy, ať jsou jakéhokoli druhu, především spravovati mají ti, pro něž jsou vytvořeny: to jsou pojištěnci.
Nuže soukromí zaměstnanci smířili se s paritním zastoupením v pensijních ústavech, které tam trvá od 20 let. Zaměstnanci dovedli si pro svou rozvahu a znalost věci zjednati platnost ve správě. Po celých 20 let, od kterých paritní zastoupení trvá, nemohou vládní úřady uvésti ani jediný případ, který by je třebas jen zdánlivě opravňoval k podniknutí. nějakého útoku proti paritnímu zastoupení.
Přesto však se za vedení ministra sociální péče odstraňuje paritní zastoupení v pensijním pojištění. Ministr sociální péče vůbec se nenamáhá, aby věcně odůvodnil odstranění parity. Tak praví se v důvodové zprávě vládní, že, pokud jde o zastoupení v pensijním pojištění, zjednán bude asi týž poměr, jak se to stalo v sociálním pojištění. To se děje proto, aby zastoupení v pojištění provisionistů přizpůsobeno bylo zastoupení v sociálním pojištění.
Tedy nejdříve německo - český měšťácký blok z pouhé nenávisti proti dělníkům vyloučil téměř jejich vliv na správu sociálního pojištění, a poněvadž se tak stalo, musí nyní také zaměstnanci v pensijním pojištění býti naroveň postaveni nule.
Jaká ironie! Tvoříte zákon pro zaměstnance ve vyšších službách a oceňujete při tom tyto zaměstnance, stojící ve vyšších službách, tak nízko, že se obáváte přiznati jim rovnoprávný podíl na správě pojištění provisionistů.
Vzrůst státního vlivu odstraněním paritní správy směřuje výhradně proti zaměstnancům. Neboť podnikatelé také v nově vytvořeném zastoupení přijdou na svůj účet. Kdyby podnikatelům záleželo mnoho na zachování parity v pensijním ústavu, pak byli by se jinak zachovali. Kdyby podnikatelé v tomto směru byli rozvinuli stejnou horlivost, jako při odstranění XI. mzdové třídy v sociálním pojištění, pak byly by si vládní strany dobře rozmyslely odstraniti paritu v pensijním pojištění.
Když počátkem raku 1906 ve vídeňské říšské radě projednáván byl zákon o pensijním pojištění, mluvil ministr sociální péče Msgr. Šrámek jako poslanec. V opaku k dnešnímu ministru Šrámkovi vystoupil poslanec Šrámek energicky proti státnímu poručníkování správy pensijního ústavu.
V oné řeči pravil poslanec Šrámek doslova:
>Vláda nečiní totiž nic jiného, nežli že laskavě dovolí, aby se zájemníci mohli pojistiti, aby tyto zájmy, tuto možnost úplně platili ze svých kapes sami, a že vysoká vláda za tuto milost pokud možno všechna práva se správou spojená strhne na sebe.<
Nuže v čem záležel usurpovaný vliv tehdejší vlády na správu pensijního ústavu? Jedině v tom, že si vláda vyhradila jmenování předsedy pensijního ústavu.
Křesťanské poslání bývalého poslance Šrámka způsobuje nyní, že jako ministr sociální péče činí vládu neobmezeným pánem v pensijním ústavu. Budoucí výbor není ničím jiným, nežli fíkovým listem k zakrytí usurpace vlády.
Budoucí výbor pensijního ústavu bude se skládati ze 14 zaměstnanců a 14 zástupců podnikatelů. 6 zástupců bude jmenovati ministr sociální péče. Předsedu pensijního ústavu jmenuje president republiky. Poukaz v zákoně, že jmenovaní odborníci z poloviny mají býti vzati ze řad zaměstnanců a z druhé poloviny ze řad podnikatelů, je po zkušenostech, které činíme při všech jmenováních, jen fasádou, za kterou se skrývá provedené znásilnění. Kdyby zde nebylo úmyslu poměr zastoupení vytvářiti v neprospěch zaměstnanců, pak byl by systém jmenování věru zcela zbytečný.
Aby však absolutně ničeho nemohlo se státi proti vůli ministra sociální péče resp. vlády v pensijním ústavu, následuje v § 80 další zostření. Představenstvo na základě zmíněného paragrafu stanovené skládá se z předsedy a jeho náměstků; dále ze 6 členů. Z toho připadají 2 na zaměstnance a 2 na podnikatele. Zbývající 2 zástupce jmenuje ministerstvo sociální péče podle libosti, aniž by bylo vázáno na nějaké pravidlo. V představenstvu takto složeném budou snad zástupci zaměstnanců smět mluviti, to jim patrně ještě bude dovoleno, nebudou však smět říci nic rozhodujícího.
Nadto musí pensijní ústav podle § 168 platiti ještě všechny náklady státní služby dozorčí. Shrneme-li vše dohromady, usurpuje stát převahu ve správě pensijního ústavu a vykonává také právo kontroly. Sloučení státní převahy ve správě se státním dozorem ještě nikdy se nesneslo a ještě vždy ztroskotalo. Neboť sloučení správy s kontrolou státních orgánů je se stanoviska pojištěnců škodlivé, nezdravé a na trvalou dobu neudržitelné.
A nyní k zemským úřadovnám! Jak se má tedy věc se zemskými úřadovnami? Dříve, nežli zákon byl projednán v poslanecké sněmovně, hlásaly německé vládní strany opětovně v denních listech s velkým hlukem, že německé zemské úřadovny zůstanou zachovány. Této jistoty nyní podle znění zákona není.
Zde jest jen dvojí možnost: buďto mluvily svého času německé vládní strany nepravdu, anebo je jejich koaliční soudruzi vodili za nos. Zřízení německých a českých zemských úřadoven v Čechách a na Moravě bylo za starého Rakouska národnostní nutností, aby tak odstraněny byly zbytečné národnostní třenice. Za toto národnostní rozdělení zemských úřadoven zasazovaly se obzvláště české strany a nalezly sluchu.
Při zřizování zemských úřadoven byla v Čechách směrodatnou zásada teritorialní a na Moravě zásada personální. A nyní má všechno býti jinak. Že zemské úřadovny byly překřtěny na úřadovny, nemusilo by nás rozčilovati, kdyby s tím nebyly spojeny jiné úmysly.
Německou zemskou úřadovnu v Praze, jejíž působnost se vztahuje na bývalé volební okresy do říšské rady, a to na volební okresy 76 až 130, nebude přece vláda moci zrušiti, pokud se nedopustí aktu brutálního násilí. Co se může státi v Čechách, je, že se může německé zemské úřadovně obvyklou umělou národnostní geometrií vzíti několik tisíc členů a přiděliti je české zemské úřadovně.
Mnohem horší však jsou takové poměry na Moravě a ve Slezsku. Především zmizí zemská úřadovna ve Slezsku vůbec. Kdyby na Moravě místo personální zásady nastoupila zásada teritoriální, pak musila by německá zemská úřadovna převésti na českou zemskou úřadovnu v Brně 14.408 německých pojištěnců z okresu s českou většinou. Na základě stejného poměru dostala by česká zemská úřadovna 3.436 německých pojištěnců ze Slezska. Tedy podle nynějšího stavu měla by česká zemská úřadovna v Brně mezi 50.706 pojištěnci neméně nežli 17.844 německých pojištěnců, tudíž 35,19 %. Oproti tomu ztratila by německá zemská úřadovna z asi 19.000 pojištěnců, které má nyní, asi 12.500 z německých území a asi 2.000 z ostatních území Moravy. To byla by úhrnná ztráta asi 14.500 pojištěnců. Kdyby se tedy na Moravě a ve Slezsku zavedla zásada teritoriální, pak dotáhla by to německá zemská úřadovna v Brně v nejpříznivějším případě na 9.000 pojištěnců, mezi nimiž by bylo asi 11 % českých pojištěnců. Tento poměrně nízký počet pojištěnců svedl by vládu k tomu, aby německou zemskou úřadovnu v Brně nadobro odstranila. To jest asi také účelem celé akce. Zásada personální se na Moravě osvědčila bezvadně. Ačkoli od deseti let není více žádného národnostního katastru, nevznikly nikde potíže s přikazováním pojištěnců k příslušným zemským úřadovnám.
Neustále mluví vláda o tom, že se snaží národnostní mír v tomto státě netoliko připraviti, nýbrž skutečně provésti. Ve skutečnosti děje se opak. Během 10 let bylo již odstraněno tak mnohé zařízení, které ztělesňovalo byť i skromnou, přece jen jakousi národnostní samosprávu. Nyní chystá se většina senátu, v pensijním pojištění zaměstnanců, kde trval národnostní mír, tento mír porušiti. Hrozné při tom je, že se mezi touto většinou, která se dopouští atentátu na německé pojištěnce, pokud jde o národnostní samosprávu, nalézají také německé strany. Při vstupu do vlády slibovali zástupcové svazu >Bund der Landwirte< a křesťansko - sociální strany lidové slavnostně, že se rozhodli vstoupiti do vlády proto, poněvadž jim jde o to, aby prosadili tyto požadavky německého lidu. Na místě toho vidíme, že naši vládní Němci napomáhají českému šovinismu, ještě mají vládní Němci možnost, aby to, co svým souhlasem zkazili, částečně napravili tím, že budou pečovati o to, aby podle § 84 zákona cestou nařizovací německé zemské úřadovny ve svém dosavadním rozsahu zůstaly zachovány. A třebas bylo nepříjemno, že to nestojí psáno v zákoně, také to je možno ještě cestou nařizovací.
A nyní ke konci ještě několik slov o pojištění žurnalistů. Toto dopadlo věru velmi dobře. Zabezpečuje skutečně žurnalistům mnohem vyšší důchody, nežli pensijní pojištění zaměstnancům. Nepoměr mezi dávkami pojištění žurnalistů a sociálního pojištění je ovšem ještě mnohem větší. Je také nesmírně velkorysé, že žurnalisté obdrželi dobré pojištění. Přejeme žurnalistům dobré zaopatření invalidní a starobní. Doufáme však, že pojištění žurnalistů přispěje spolu k tomu, že žurnalisté, kteří dosud stále horují proti nesnesitelným sociálním břemenům, projeví se býti objektivními, dojde-li k rozhodování otázek ochrany zaměstnanců a dělníků.
Konečně chtěl bych ještě poukázati k tomu, že klub německých sociálních demokratů podal k předloženému zákonu řadu zlepšovacích návrhů, jejichž přijetí slavnému senátu doporučuji. (Potlesk a souhlas senátorů něm. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Včelička.
Sen. Včelička: Vážený senáte! Projednávaná předloha zákona o pensijním pojištění ve vyšších službách není nic jiného, než pokračování tříštění pojištění a náběh k oddělení soukromých zaměstnanců, jako jedné části pracujících, od dělnické třídy zvlášť na vyšší, třebas i problematickou sociální basi. To je smysl navrhovaného zákona, neboť definice pojištění ve vyšších službách byla volena právě za tím účelem, aby mezi manuelními dělníky a jejich vykořisťovatele byla postavena pro kapitalistické vykořisťování nezbytná část pracujících, kteří, ač jsou sami vykořisťováni, mají pomáhati k zvýšenému vykořisťování manuelních dělníků ve prospěch kapitalistů, a za to se jim má dostati o něco málo lepšího pojištění pro případ invalidity a stáří, než se dostane dělnické třídě. Tak jako nebylo dáno pracující třídě sociální pojištění dělnické z nějakého sociálního cítění majetné třídy k nemajetným, nýbrž učinili tak pod tlakem boje dělníků. Tak jako pojištění, kterého dostalo se dělníkům, má býti padle plánu kapitalistů hrází k dalším třídním bojům, tak také pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách jest jedním z prostředků obrany majetné třídy proti soukromým zaměstnancům. Nestačí však jenom osvětliti nedostatky sociálního pojištění ať dělnického nebo pensijního pojištění soukromých zaměstnanců tak, jak se před námi jeví, z hlediska povšechného, nýbrž musíme jíti celé věci na kořen a odpověděti na otázku, jaké jsou úlohy sociálního pojištění kapitalistické společnosti.
Reformistické strany vidí v sociálních reformách splnění svého požadavku, vycházejíce z názoru, že reformami, jako je sociální pojištění dělnické nebo úřednické, může býti uspokojivě vyřízena sociální otázka v rámci kapitalistické společnosti. Proti tomuto nesprávnému názoru, směřujícímu k trvalému upevnění kapitalistického řádu a svedení pracujících mas od třídního boje, je nutno vésti boj. Celou sociální politiku a sociální pojištění zvláště, je nutno posuzovati s toho hlediska, k jakému účelu má sloužiti a jaký mají asi úmysl tvůrcové sociální politiky při sdělávání zákonů sociálně-politických.
Je podstatný rozdíl mezi sociálně - politickými zařízeními, jsou-li prováděna tam, kde má politickou moc dělnická třída, nebo tam, kde vládne buržoasie. Teprve z účelu vyplývají případné rozdíly jak co do rozsahu sociálního rozšíření, tak co do výhod, jež poskytuje. Kde vládne dělnická třída, jako na př. v sovětském Rusku, tam je účelem sociální politiky upevnění hospodářských a politických posic dělnictva, zdokonaliti jeho politickou a rozumovou sílu za účelem zvýšení jeho schopnosti, aby ovládalo společnost a stát. Kde vládne buržoasie, tam se používá sociální politiky k tomu, aby byl zastřen vzrůst vědomí a třídního boje proletariátu. Na tomto poli má buržoasie dobrého spojence, strany reformistické, které každou sociální reformu vynášejí jako úspěch pracující třídy a jako ústupek buržoasie z hospodářských posic ve prospěch pracujících. Třídní charakter sociální politiky je také dán v kapitalistických státech tak zv. sociálním břemenem, na které si zejména v Československu kapitalisté stěžují.
Kapitalisté v Československu se vždycky, kdykoli šlo o nějaký zákon sociální povahy, snažili o jeho největší zhoršení, tvrdíce, že průmysl nesnese žádného většího zatížení sociálními břemeny, která prý jsou nesnesitelná. Tak tomu bylo při jednání o zákonu o placené dovolené, při zákonu o sociálním pojištění. Zatížení sociálními břemeny bylo také příčinou, proč tyto zákony, tak hanebné, jsou ještě zhoršovány. Jaká je však skutečnost? Ta vysvítá nejlépe, uvědomíme-li si, že celkové sociální zatížení průmyslu v Československu činí i se sociálními pojištěními, s placením mzdy i dovolené a též i v případech podle §u 1154 b) nejvýše 8 %, zatím co v sovětském Rusku průmysl poskytuje dělnictvu na sociálních nákladech i s placenou dovolenou celkem 43 %, tedy více o 39 % než v Československu. Podívejme se, kolik procent v poměru k celkové částce mezd vyplatil sovětský průmysl na různé sociální náklady od října 1926 do října 1927, tedy za celý rok. Na bezplatné deputátní byty bylo věnováno v procentech kromě mzdy dělnictvu vyplacené 4,23 %. Na otop, světlo, vodu 3,27 %. Dopravní a bytové podpory 1,84 %. Sociální pojištění 16,47 procent. Kulturní výdaje 1,39 %. Závodní výbory 1,42 %. Sanatoria, jesle, ozdravovny 1,37 %. Odborné školy a technické vzdělání 1,66 %. Zvláštní pracovní obleky 1,87 %. Příspěvky v potravinách 1,29 %. K tomu ještě náklad na dovolené, činí celkem 43 %.
Nyní je potřebí ještě říci několik slov o předloze samé. Ve vládním návrhu se projevuje velmi dobře vaše vlastenčení, mluvení o bratrství, humanismu a demokracii. Proč, když jste takovými demokraty, humanisty a vlastenci, nedáte do zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, že pojištěním povinny jsou všechny osoby, které v republice pracují, nebo souží na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského. Pak by to bylo pojištění jednotné. Proč nedáte do zákona, že příspěvky platí výhradně zaměstnavatel jako součástku mzdy? Proč nedáte do zákona, že pojištěnec v případu staroby neb invalidity dostane dvě třetiny důchodu své poslední mzdy? Proč nedáte do zákona, že každý pojištěnec má právo ve svém osobním i písemném styku s pojišťovacími orgány užívati svého mateřského jazyka a že pojišťovací orgány jsou povinny v tomto jazyce odpovídati?
Porovnejte a usuzujte, co dělá stát, sovětské Rusko, pro dělníky, stát, o němž se vyjadřujete způsobem tak hanebným, a co dělá stát československý, o němž mluvíte jako o vzoru státu, zatracujete ruskou diktaturu proletariátu a velebíte vaši demokracii, ač týmiž úty chválíte zločinný převrat Jugoslavie, pochvalujete si korunovanou hlavu. Jugoslávskou, jak dovede konfiskovati jmění politickým stranám, jak vrhá do vězení nespokojence. Díky však tomu, že lid již poznal vaši dvojí tvář, hodnou jezovity a všech taškářů.
Jak jste naložili s předlohou právě projednávanou? Je známo, že byla podkladem vládního návrhu osnova, vypracovaná t. zv. ministerskou komisí, v níž byly zastoupeny interesované organisace mimo organisaci naší. Vládní návrh osnovu komise značně zhoršil. Není potřebí připomínati, že ani osnova, vypracovaná komisí, neodpovídala snaze a intencím strany komunistické. Ale vládní návrh udělal z osnovy komise takového zmetka, nad kterým s hrůzou se pozastavují i pojištěnci, přináležející k stranám vládním, a jistě, ze se také k nim podle toho zachovají. Vládní návrh vypustil ustanovení návrhu komise o státním příspěvku, který měl sloužiti k započítání vojenské služby za války a doby pojištěné u pojištěnců a důchodců starších, jakož i ustanovení o tom, že pensijní ústavy mohou vyplatiti svým důchodcům rozdíl mezi valorisovanými důchody podle nového zákona a důchody dosavadními za rok 1928. Proč není pensijním ústavům dovoleno, když to jejich finanční stav dovolí, aby mohly vyplatiti rozdíl mezi valorisovanými důchody podle novely a důchody dosavadními již za r. 1928, je vůbec nepochopitelno. V tom se nejvíce zračí třídní politika a třídní nenávist proti zaměstnancům, proti těm, ze kterých buržoasie hromadí své bohatství. Vládní návrh snížil velmi značně finanční úlevy, jichž mají požívati nositelé pojištění, obmezil dosavadní autonomii Všeobecného pensijního ústavu dosazením jmenovaných členů do správních orgánů a zostřil státní dozor nad ústavem nejen nad rozsah dosavadní, ale i nad rozsah státního dozoru v pojištění sociálním. Nebylo vyhověno komisi, aby byli pojati do zákona o soc. pojištění pojištěnci i před 16 rokem života.
Z těchto ukázek, které jsem přednesl, jde najevo, jak rafinovaně a při tom úzkoprse byl vládní návrh zpracován. Je přímo hmatatelný úmysl vlády a buržoasie vložiti klín mezi soukromé zaměstnance a manuelní dělníky; chce ukázati úředníkům a novinářům, a zejména novinářům že je dala na vyšší pojišťovací basi, aby jí byli vděčni a poslušni a aby neměli s dělníky, těmi rebely, nic společného.
Jsme však přesvědčeni, že většina pojištěnců, kteří tomuto zákonu budou podléhati, na tuto rafinovanost přijde a přesvědčí se, že zákon je zákonem třídním, dělaným s myšlenkou nepřátelskou, proti nim. Ba zdá se nám, že tendence buržoasie a její vlády začíná býti chápána i u těch pojištěnců, které nazýváte úmyslně, že jsou ve vyšších službách, a že i oni začínají říkati a se přesvědčovati, že nemohou od vás nic po dobrém očekávati a že si musí své požadavky bojem vymoci. (Potlesk senátorů čsl. strany komunistické.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Hütter.
Sen. Hütter (německy): Trpělivost soukromého úřednictva vystavuje se těžké zkoušce tím, že se vyřízení předloženého zákona o pojištění soukromých úředníků odkládá, zkoušce, která si od nás žádá, nikoli dlouhých řečí, nýbrž rychlé práce.
Chci se tudíž omeziti také na několik krátkých vývodů a zaujmouti stanovisko jen k jednotlivým paragrafům předložené novely, které budí oprávněné pochybnosti.
Národnostní rozdělení pensijního pojištění v Čechách a na Moravě zřízením německých a českých zemských úřadoven v Praze a v Brně osvědčilo se znamenitě. Přidělování pojištěnců zemským úřadovnám stejné národnosti chránilo před národnostními spory. Také nynější ministr Šrámek, který se při projednávání tohoto zákona neuplatnil zrovna význačně jako >ministr péče<, vyslovil se s tímto odůvodněním svého času pro národnostní rozdělení. Bylo tudíž nutno pokládati za samozřejmé, že nebude hnuto zařízením, které se tak znamenitě osvědčilo, ježto také přidělování pojištěnců zemským úřadovnám nestalo se šablonovitě, nýbrž přizpůsobeno bylo různým poměrům národnostního osídlení v Čechách a na Moravě, a to v Čechách podle zásady teritoriální, na Moravě podle zásady personální.
Znenadání objevily se v červenci roku loňského obtíže. Ti, kdož také reformy pensijního pojištění použíti chtěli k dalšímu zkrácení německé državy, žádali také odstranění německých zemských úřadoven. Jak se proslýchá, vyhrožovali také němečtí ministři svojí demisí, kdyby tento český požadavek byl uskutečněn. Sám poslanec dr Kramář prohlásil na sjezdu strany v Kutné Hoře, že nelze žádati od německých ministrů, aby se smířili s takovouto novou národní ztrátou a aby s tím předstoupili před své voliče.
Na to přišla zpráva, podle které koaliční Osmička slíbila, že německé zemské úřadovny zůstanou zachovány. Dne 6. prosince 1928 hlásaly ještě německé vládní listy, mezi jinými >Reichenberger Zeitung<, že >ohledně zemských úřadoven zůstane zachován statusquo<, a dne 11. prosince 1928 poručil pan ministr Šrámek českým koaličním stranám, aby zrušily slovo, dané německým vlád ním stranám, a diktoval ony dodatky k § 84, které sice formálně zachovávají německé zemské úřadovny pod změněným názvem >úřadovny<, které však pečují o to, aby jim plánovitě odnímáni byli členové ve prospěch českých úřadoven, což ovšem musí vésti k pozvolnému zrušení německých úřadoven.
V Čechách dosáhne se tohoto úmyslu tím, že se přidělení k oběma úřadovnám nemá díti podle soudních okresů, nýbrž podle politických okresů. Tím byla by celá řada německých soudních okresů se svými soukromými úředníky a jejich zaměstnavateli vydána českým úřadovnám.
Tak by na příklad soudní okresy Nová Bystřice s 93 % Němců, Nýrsko s 95 % Němců, Volary s 99 % Němců, Králíky s 92 % Němců a Rokytnice v Orlických Horách s 94 % Němců přikázány byly s převážně českými politickými okresy Jindřichův Hradec (61 % Čechů), Klatovy (78 % Čechů), Prachatice (53 % Čechů), Žamberk (56 % Čechů) české úřadovně.
Mizivě nepatrný je počet opačných příkladů převážně českých soudních okresů, které s politickými okresy s německou většinou přikázány budou české zemské úřadovně.
K tomu ještě přistupuje, že se vláda reformou správy zmocňuje, upraviti hranice politických úřadů, takže zmíněné ztráty pro německé zaměstnance, obzvláště podél jazykových hranic, novým ohraničením politických úřadů podstatně mohou býti zvětšeny.
Dlužno-li se proto již z uvedených důvodů i v Čechách obávati právem značného oslabení německé úřadovny, tož platí to měrou ještě mnohem větší o zemi Moravskoslezské, poněvadž podle Šrámkovy osnovy také tam na místě jedině tam správné personální zásady nastoupiti má zásada teritoriální, pro národnostní poměry v těchto zemích zcela nevhodná.
Podle velmi pečlivého šetření byl by účinek Šrámkovy osnovy tento:
V přítomné době patří k české zemské úřadovně v Brně podle statistiky z 1. prosince 1928 29.657 členů, k německé zemské úřadovně v Brně 19.193 členů. Česká zemská úřadovna získala by německým přírůstkem z českýchh okresů 17.860 členů a dosáhla by stavu 51.612 pojištěnců. Německá zemská úřadovna naproti tomu klesla by z 19.193 na 8.933 členů. Dříve byl poměr počtu členů německé a české zemské úřadovny jako 4: 6, pak přibližně jen jako 1: 6.
Česká úřadovna měla by asi dvojnásobný počet německých členů jako německá úřadovna sama. 18.000 německých pojištěnců bylo by tím podvedeno o svá jazyková práva. Německá úřadovna by vykrvácela a pozbyla schopnosti života.
Kdyby však odstraněna byla německá úřadovna v Brně, pak by se zase z důvodů rovnoprávnosti žádalo a také - třeba násilím - prosadilo také zrušení německé úřadovny v Praze.
To je naděje, která se nám skýtá, pokud jde o dosavadní, alespoň částečnou národnostní samosprávu v pensijním pojištění.
Nemůžeme věřiti, že by se německé strany opětně mohly zapomenouti tak daleko, aby spoluúčinkovaly na tomto zjevném ničení německé državy. Proto doufám také v souhlas těchto stran s pozměňovacími návrhy, které jsme podali a které směřují k tomu, aby se přikazování oběma úřadovnám dálo v Čechách zpravidla podle celých soudních okresů. Má-li však některý soudní okres obce s většinou jiné národnosti, buďtež tyto obce přikázány obvodu úřadovny stejné národnosti. V zemi Moravskoslezské však buďtež pojištěnci přikazováni české nebo německé úřadovně podle přiznání při posledním sčítání lidu.
Ještě jiný návrh podala naše strana. Podle návrhu ministerské komise, která pracovala velice zevrubně a důkladně, měli pojistné povinnosti podléhati také zástupcové na provisi, ustanovení bez služební smlouvy. Jsou to osoby materielně nejhůře postavené, které proto nejvíce potřebují sociální ochrany. Vlád ní předloha však jmenované zástupce vyloučila z pojistné povinnosti, ačkoli také pensijní ústav je pro jejich ponechání. Navrhujeme tudíž, aby v bodě 5. § 1 vsunuta byla slova >bez služební smlouvy <, takže bod 5 má zníti takto:
>Cestující, zástupci a jednatelé, i když bez služební smlouvy jsou ustanoveni na provisi<.
Ohledně jiných zlepšení předlohy připojujeme se k různým návrhům, které byly podány s jiných stran. Poukazuje se k obtížím, pokud jde o vyměření prémií, tyto však nejsou tak velké, aby je nebylo lze při trochu dobré vůli překonati.
Zařadění do platové třídy mělo by se státi v prvém roce na základě přiznání k důchodové dani.
Pensijní příspěvky buďtež při vyplácení provisí z poloviny z těchto strhovány a zaměstnavatel má potom odváděti celý příspěvek. Ke konci roku provede se vyúčtování a vyrovnání mezi skutečně zaplacenými a mezi těmi příspěvky, které odpovídají docíleným provisím, a to doplatkem nebo vrácením. Skutečně docílené provise tvoří pro příští rok podklad předpisu prémií.