3. Vláda se vybízí, aby materii, o které jedná § 27 vládního návrhu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, upravila při reformě všeobecného zákona občanského a při tom pamatovala na případné změny řízení soudního a nesporného.

V. sen. Fahrnera a druhů:

Poněvadž znění §u 185 mohlo by po případě připustiti výklad, že pojištěnky, které se v obou posledních letech provdaly a které teprve po 31. prosinci 1928 vystoupily z pojištění, nemají nároku na výbavné, vybízí se vláda, aby v prováděcím nařízení stanovila, že se výbavné vyplácí ve všech případech, ve kterých tu v případě vystoupení z pojištění dne 31. prosince 1928 byl nárok na 80%ní vrácení prémií podle starého zákona, nastalo-li vystoupení z pojištění skutečně během 2 let po provdání.

Předseda (znoní) Návrhy jsou předmětem jednání. Dávám slovo zpravodaji výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, panu sen. dr Fáčkovi k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Slyšeli jsme v debatě řadu oposičních řečníků, ale mohu s potěšením konstatovati, že přes všechnu jejich nepříznivou kritiku nakonec bylo cítiti, že všichni vlastně budou uspokojeni tím, když zákon i v té nedokonalosti, kterou mu vytýkali, bude našimi hlasy přijat, poněvadž nikdo z nich nemohl popírati velké výhody, které zákon přináší pojištěncům pensijního pojištění. Nebylo to ovšem důsledné, jestliže na př. jedna strana jedním svým řečníkem prohlašovala zákon za zavrženíhodný, dílo proti zaměstnaneckého režimu, ale ústy svého druhého řečníka zase oznámila, že bude hlasovati pro zákon. Ale konečně mne, jako referenta, to může jenom uspokojiti, že zákon všeobecně dochází výslovného nebo aspoň mlčenlivého souhlasu.

Zvláštním potěšením je také, že i mluvčí komunistické strany vlastně nemluvil proti zákonu, nýbrž pro zákon, ačkoli podle ortodoxní revoluční teorie komunistické jistě musí býti odmítáno všecko, co jakkoli překáží domněle pokračující proletarisaci. Vidím v tom doklad, že bohudíky komunismus u nás nemůže vyrůsti do takové absurdností, jako ve své ruské domovině, že musí u nás počítati se zdravým smyslem našeho člověka, kterému je vždycky milejší existenční zlepšení v rámci dnešního hospodářského řádu, nežli nejistý budoucí ráj, který mu má vyrůsti ze zničení hospodářského života.

Vážený senáte! Výtky, které zde byly činěny v debatě, nejsou nové. Všechny se vyskytovaly již při projednávání zákona v poslanecké sněmovně, ve veřejné diskusi, v našich obou výborech, a já jsem již ve svém referátu úvodním tyto všecky výtky anticipoval a na ně reagoval, takže mně k doslovu na ně zbývá již málo co dodati.

K některým jednotlivostem. K §u 1 bylo zejména kol. Pánkem vytýkáno, že jsem nevyhověl jeho přání a nepojal do výborové zprávy výslovně zmínku o tom, že rýsovači a kontroloři rýsovačů spadají do zákona. Ohledně rýsovačů je taková zmínka ve zprávě sociálně-politického výboru posl. sněmovny. A jsou-li rýsovači podrobeni zákonu, je samozřejmé, že mu jsou podrobeni také kontroloři rýsovačů. Ale ve své zprávě výborové nechtěl jsem se pouštěti do vypočíávání jednotlivých druhů práce, jednotlivých skupin zaměstnanců, poněvadž bychom nevěděli, kde s tím máme přestati. Musíme zase vyčkati, jak se pojem, daný zákonem, v příští praxi vytříbí a vykrystalisuje. Že budou spory o to, zdali ten neb onen spadá do pojištění, je jisto, ale právě tyto spory přispějí postupně k vyjasnění celé věci. Konečně bych ukázal také na to, že dnes případné spory o příslušnost k pensijnímu pojištění nemají takového významu, protože máme dnes pojištění sociální, takže i zaměstnanec, který vypadne z pojištění pensijního, přece jen má nárok na dosti slušné starobní zaopatření v pojištění pensijním.

Kol. Pánek vytýkal §u 12, že tam není pamatováno na to, aby místo zaměstnance mohla jeho oraganisace učiniti přihlášku k pojištění. Upozorňuji, že podle dalšího kontextu toho paragrafu je viděti, že taková přihláška organisací je možná a že má stejný účinek jako přihláška zaměstnance samého, nebo Všeobecný pensijní ústav ve svém vlastním zájmu hledí zachytiti každého pojištěnce, a v druhé části §u 12 se praví, že pojistná povinnost se počítá buď od přihlášky nebo, když jí nebylo, od doby, kdy pensijní ústav vydal výměr.

Kol. Dundr vytýkal §u 13, že se platí za vojáky po dobu jich presenční služby na účet státu jenom I. třída. Přál si, aby se platila vyšší třída IV. Ta věc je otázkou nákladu. V prvé třídě je pojistné 12 Kč, ve IV. třídě 96 Kč. Dovedete si vypočítati, že místo 776.000 Kč by tato odchylná úprava vyžadovala nákladu 5 mil. Kč ročně. Odůvodňovati takovýto požadavek poukazem na to, že se jinde ve státním hospodářství plýtvá není správno. To bychom šli ke špatným koncům. Naopak musíme se starati o to, aby se přestalo plýtvati i tam, kde se takový zlořád vyskytuje. (Sen. Dundr: To bylo naší věcí!) Ostatně na tu věc dlužno se dívati s jiné stránky. Ustanovení §u 13, že stát platí za vojáka po dobu presenční služby, má nepatrný význam pro zvýšení jeho starobního a invalidního důchodu, ať by to byla třída I, nebo IV., ten jeden rok nic neznamená, ale vlastní význam tohoto opatření je v tom, že se pojištěnci neztrácí rok vojenské služby pro jeho čekací dobu.

Nyní k otázkám organisačním. Také jsem o tom již mluvil obšírně ve svém referátu a vyzdvihl bych jen, že zásada, aby vláda jmenovala část členů, odpovídá tomu, co je v pojištění sociálním, ale nejde v našem případě tak daleko. Kdežto v sociálním pojištění jmenuje vláda celou třetinu, zde jmenuje pouze šest ze 34 členů, a jak jsem uvedl, zase paritně z kruhů zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Ještě o tom větším vlivu, který se dává ministru sociální péče na pensijní pojištění. To je skutečně jakési novum, které vyplynulo z daných politických poměrů, ale mám za to... (Sen. Dundr: Ale politické poměry nemají býti směrodatné!).. ale politické poměry jsou také vratké a jsem si jist, až oposiční strany budou jednou ve většině, že se budou daleko přívětivěji dívati na zákony, které zjednávaji vládě vliv na instituce sociálního pojištění.

A ještě slovo k otázce zemských úřadoven. Doposud jsme měli zemské úřadovny nejednotné na trojím principu. V Čechách platil princip teritoriální, oběma pražským úřadovnám byly totiž přikázány jednotlivé okresy, na Moravě princip personální, tam se každý pojištěnec hlásil k úřadovně A nebo B podle svého rozhodnutí a ve Slezsku a na Slovensku byla jednotná úřadovna pro celý obvod. Přítomný zákon zavádí jednotu i v této věci; § 84 stanoví výslovně, že obvody budou přiděleny jednotlivým úřadovnám nařízením. Princip teritoriální se tedy uplatňuje na celé čáře. Vznikly z toho jisté obavy, že provedením této zásady některé úřadovny zejména brněnská B budou příliš oslabeny, ale máme důvodnou naději i důvěru, že právě při přidělování obvodů jednotlivým úřadovnám bude nalezena forma, zejména snad kombinací přídělu politických a soudních okresů, která zabezpečí, aby domněle ohrožená brněnská úřadovna B zůstala života schopna. Že ostatně veliký počet pojištěnců není tak nezbytnou podmínkou pro úsporné hospodaření úřadovny, je viděti z toho, že posavadní úřadovna opavská, ačkoli byla na počet pojištěnců slabá, přece vykazuje nižší procento režie, než obě úřadovny brněnské.

Konečně mi připadá úkol odůvodniti resoluci, kterou koaliční strany dodatečně mimo resoluce obsažené již v tištěné zprávě podávají, která se týká započtení let starým pojištěncům. Již ve svém úvodním referátu jsem projevil politování nad tím, že právě v této věci zákon nic nepřinesl pojištěncům starým. Je sice pravda, a je to pravidlem, že nový zákon, který přináší výhody, přináší je generaci, která nastupuje, a že ti, kteří zde byli dříve, již z těch výhod nezískávají, ale v našem případě je věc přece jen poněkud jiná, poněvadž zde vedle soukromého zájmu oněch pojištěnců padá na váhu také prospěch obecný. Jest jisto, že taková úprava, která by umožnila obchod přestárlých zaměstnanců ze soukromých závodů, by podstatně prospěla nejen těm mladším, kteří čekají na místa, nýbrž i k omlazení a dalšímu rozkvětu těchto závodů a tím celému našemu národnímu hospodářství. Také zde máme již precedenční případy; tutéž věc zavedly již r. 1920 četné náhradní ústavy, pokud jim to jejich prostředky dovolovaly. Přítomný zákon zavádí obdobnou výhodu pro novináře v rozsahu velmi značném. Konečně docela obdobný případ je případ staropensistů, bývalých státních zaměstnanců, pro které ovšem ještě nebylo učiněno všechno, ale o spravedlivosti jejich požadavku, aby byly vyrovnány jejich požitky s požitky pensistů nových, nikdo dnes nepochybuje.

Příspěvek státní, který podle původních proposic, soukromých ovšem, byl pro započtení starých služebních let pojištěncům požadován, byl by břemenem jen přechodným a daleko by nebyl dostoupl výše příspěvku, který stát podle zákona o sociálním pojištění poskytuje pojištěncům tohoto odvětví v příplatcích k rentám. Ale věc dá se snad řešiti i jiným způsobem bez státního příspěvku, nebo s malým státním příspěvkem. Je možno, že i zaměstnavatelé se dají získati, aby ve vlastním zájmu přispěli k tomuto účelu, poněvadž zaměstnavatel na konec, jde-li jeho zaměstnanec přestárlý do pense s nedostatečnou. pensí, je nucen doplniti jí dobrovolným příplatkem. I zaměstnanci sami snad by u vědomí solidarity celého stavu, generace dnešní i starší, byli ochotni připlatit na to něco, a snad i Všeobecný pensijní ústav.

Resoluce, kterou navrhují koaliční strany ponechává volnost ve všech těchto směrech, vyzývá jen vládu; aby právě uvažovala o všech možnostech, které se tu naskytují.

Končím a navrhuji schválení osnovy zákona. (Pochvala.)

Předseda (znoní): Dávám slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. dr Procházkovi k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Projednáváme osnovu zákona, který zajisté těší se sympatiím - řekl bych - skoro celého váženého senátu. Je to vidět podle toho, jak debata byla vedena, a zajisté také bude výsledek hlasování přijat jednomyslným uspokojením váženého senátu. Byly sice podány různé návrhy pozměňovací a doplňovací, avšak mám za to, že ti členové váženého senátu, kteří tyto návrhy podali, budou spokojeni i tehdy, když neoddálí se uzákonění této osnovy zákona přijetím eventuálních jejich návrhů, pozměňovacích nebo doplňovacích a když přijme se osnova zákona tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak ji také navrhujeme my váženému senátu k přijetí.

Tato nálada smířlivá - bych řekl - je také dokumentována tím, co se stalo právě zde v senátě jako vzor jednomyslné starosti o blaho obyvatelstva tím, že podán byl předsedy všech klubů resoluční návrh ke zmírnění bídy a nouze povstalé neobvyklými, přímo katastrofálními účinky nynějších mrazů. Sešli jme se všichni na této linii a shodli jsme se na tomto postupu, abychom dokumentovali společně, jak nahlížíme na veškeré potřeby obyvatelstva, jak jsou nám blízké všechny ty trudy, ta bída, ta nouze, zejména těch hospodářsky slabších, a jak máme společnou snahu odpomoci těmto nedostatkům a bídě tím, že vyzýváme vládu, aby zařídila vše potřebné, co je nutno k odstranění následků této bídy.

Tato jednomyslnost je zajisté, bych řekl historickou a musíme se snažiti i nadále, aby Národní shromáždění, když to vyžadují potřeby doby, jednomyslně takovým způsobem postupovalo.

Konstatuji také, že zejména na pravici oposice byl vysloven názor, že tu jde o značný pokrok v osnově zákona proti dosavadnímu stavu, a slyšeli jsme velmi vřelá slova mluvčích oposice, zejména pokud se týká stavu žurnalistického, slova chvály o této osnově a prohlášení, že budou pánové také pro ni hlasovati.

My jsme zajisté učinili, co za nynější doby se učiniti mohlo. Je pravda, že dnešní zákonodárná technika vyžaduje rychlé práce, že se nemůžeme mnohými zákony obírati léta a léta. Avšak i tato osnova tohoto zákona byla dobře připravena anketami, vyžádáním dobrozdání atd., takže my i zde můžeme býti spokojeni, že takovým způsobem osnova zákona je navržena a že se na ní usnášíme.

Zajisté je to také dílo lidské, a ukáží-li se během doby určité nedostatky, bude nutno novelisací zákona těmto nedostatkům odpomoci.

Byly zde učiněny různé návrhy pozměňovací a doplňovací. Mne jakožto referenta výboru rozpočtového zajímají hlavně návrhy učiněné k §u 13 ods. 3. zákona, kde podle návrhů pana sen. Jarolima, Dundra, Jaroše a soudr., jakož i pana sen. Fahrnera a druhů má se příspěvková doba místo v první třídě služného započítati ve čtvrté třídě služného.

O tomto návrhu zmínil se již pan zpravodaj výboru pro sociální otázky a uvedl, že tato změna by znamenala zvýšení státního příspěvku ze 776.000 na 5 mil. Kč. Jde tedy jistě o slušnou sumu, a tu nutno prohlásiti jménem rozpočtového výboru, že nemůžeme s tímto návrhem souhlasiti, hlavně také proto, poněvadž přijetí jeho by znamenalo vrácení celé osnovy poslanecké sněmovně, a navrhujeme tudíž, aby tento návrh doplňovací a pozměňovací přijat nebyl a aby zůstalo při osnově zákona, jak ji navrhuje výbor pro sociální otázky resp. výbor rozpočtový.

Také pan sen. Pánek a druhové podali k §u 176 doplňovací návrh, aby totiž do tohoto paragrafu byl vsunut nový odstavec 6., podle něhož stát bude po dobu 35 let přispívati každoročně 20 mil. Kč Všeobecnému pensijnímu ústavu za účelem započtení poměrné části nepojištěné doby.

Vážený senáte! Jde zde o velkou sumu 20 mil. Kč každoročně po dobu 35 let. Navrhujeme v tomto směru resoluci, o kteréž mluvil také pan zpravodaj dr Fáček. - Za dnešní doby musíme se spokojiti přijetím této resoluce - aby také starším pojištěncům bylo v určitém směru ulehčeno, ale nikterak nemůžeme uvalovat na státní pokladnu břemeno 20 milionů po dobu 35 roků. Proto navrhuji, aby i tento doplňovací návrh přijat nebyl, nýbrž aby zůstalo při navržené osnově zákona.

Pokud se týká §u 124, odst. 2. a 10., navrhují páni senátoři Jarolim, Dundr, Jaroš a soudr. rozšíření pojistného na širší okruh osob. Ovšem pak je zde nebezpečí, že by se přihlašovali k tomuto pojistnému nejen žurnalisté, novináři v pravém slova smyslu, nýbrž i osoby, které by nebyly žurnalisty a pro něž vlastně ustanovení §u 134 nemá platnosti. Navrhuji proto zamítnutí i tohoto návrhu.

Tím jsem vykonal svou povinnost jako referent rozpočtového výboru ohledně těch paragrafů osnovy, které se týkají státní pokladny.

Jinak navrhuji všeobecně, aby veškeré pozměňovací a doplňovací návrhy byly zamítnuty a aby přijata byla osnova tak, jak to navrhují výbory, za něžjsme měli čest mluviti, čímž zajisté bude nejlépe věci vyhověno. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Vzhledem na četné podané návrhy pozměňovací a doplňovací, které musí byti připraveny a zpracovány k hlasování, přerušuji jednání o tomto předmětu, a nebude-li námitky; budeme jednati o odst. 3. pořadu jednání. (Námitek nebylo.)

Námitky není, zůstává tedy při tom, co jsem prohlásil.

Předmětem jednání tedy je:

2. Pokračování v rozpravě o prohlášení pana ministerského předsedy.

Ke slovu jsou přihlášeni k tomuto předmětu pp. senátoři: Habrman, Niessner, dr Brunar, dr Jesser a Chlumecký.

Připomínám, že ve schůzi 162., 4. února 1929, byla už stanovena lhůta řečnická k tomuto předmětu, a to dobou 3/4 hodiny.

Dávám slovo panu sen. Habrmanovi.

Sen. Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Považuji za svou povinnost především vzpomenouti trpitele v Hostivaři, bývalého ministerského předsedy vlády Antonína Švehly, váženého všemi, kdož měli příležitost jej poznati jako člověka i jako politika a státníka. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Habrman (pokračuje): Politika s neobyčejnými postřehy pro stát, vyrostšího z rámce své strany na státníka prvého řádu, pracovníka v dobách domácího odboje, neznajícího únavy, neuhýbajícího se žádnému nebezpečí; po převratu sloužícího do úmoru státu a jeho potřebám. Kéž se opět vrátí a připojí k dalším pracem!

Neváhám také současně přiznati, že nám jsou známy mnohé dobré a vynikající vlastnosti nového p. min. předsedy Frant. Udržala: jeho osobní neúhonnost a poctivost, věrnost ke státu a dlouhé cenné znalosti politického a parlamentárního života. Přejeme mu, aby tyto své náležitosti úspěšně využitkoval ve svém novém úřadě. Zapsal se také velice sympaticky u všech demokraticky a pokrokově smýšlejících lidí svým zakročením k očištění armády, když nepředložení jednotlivci zanášeli se myšlenkou zneužíti důvěry poskytnuté jim přidělením nejvyšších míst v národní obraně k politickým rejdům a nezodpovědným aspiracím. V tomto směru může nový p. min. předseda spoléhati na nás, bude-li takto pokračovati, že budeme státi věrně za ním.

Přiznávám také loyálně, že nepovažuji úkol nového p. min. předsedy za snadný. Jeví se býti a je ve skutečnosti neobyčejně obtížným. V lůně koaličních stran není jistoty, není však jistoty ani ve vládě samé. Ve stranách vládních se projevují hluboké rozpory. Představitelé vlády, jak jsme právě před chvilkou slyšeli od stolku předsednického, podávají demise, dobrovolné demise, anebo je poměry v jejich stranách nebo důvody stranicko-politické k podání demisí nutí.

Nyní dovolte, abych promluvil k samotnému projevu p. min. předsedy. V projevu, který jsme zde vyslechli, překvapilo nás nejen to, co v něm bylo, nýbrž snad ještě daleko více to, co v něm obsaženo nebylo. Velice bolestně jsme postrádali, že v projevu nového šéfa vlády nebylo nic řečeno o potřebách pracujícího lidu, zejména za plat a mzdu zaměstnaného, a že také nebylo nic řečeno, co se týče životních a existenčních poměrů malého zaměstnanectva a zřízenectva jak státního, tak i podniků veřejných.

Dále jsme postrádali, že v projevu nebylo obsaženo nic, co by se bylo mohlo vykládati jako program v ohledu hospodářském, ale zejména také v ohledu sociálně-politickém. Také v tomto ohledu tedy nebylo zde řečeno nic určitého, žádná konkretní otázka zde nebyla uvedena. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Dále jsme postrádali, že v okamžicích tak hrozných, jakými jsou tyto doby živelních katastrof, velkých mrazů, ve kterých strádají statisíce a snad milióny nejhroznějším způsobem, nebylo v těchto poměrech ničeho řečeno a přešlo se prostě přes tuto hroznou dobu a její následky k dennímu pořadu.

Také nás přímo překvapuje, když senát učinil usnesení, ve kterém byla vyzvána vláda, aby zakročila ve prospěch trpících zimou a mrazy, ve kterémžto projevu sešly se všechny strany senátu od komunistů až po nejkrajnější pravici, že neslyšeli a nečetli jsme té doby ničeho o tom, že by bylo v tomto ohledu bývalo něco učiněno.

Myslím, kdyby v tomto ohledu vláda nového pana min. předsedy byla provedla opatření na prospěch zmírnění bídy následkem mrazu a z toho vyplývajících poměrů, že bylo by to bývalo krásným gestem, které by jistě bylo sloužilo novému ministerskému předsedovi a také vládě k dobru a ke cti.

Dále připomínám, že v projevu bylo naznačeno - což je charakteristické a o čem je potřebí, abychom si pohovořili - že vláda Udržalova bude postupovati v duchu dosavadní politiky této koalice. O tom je potřebí míti jisté pochybnosti. Tato politika býv. šéfa vládní koalice byla odsouzena velmi jasně a srozumitelně 2. prosince 1928. Většina voličstva vyslovila se tohoto dne zvláště důrazně proti oklešťování demokratických zřízení, proti útěku od demokracie a demokratických volebních řádů, proti nahrazování práva volebního právem jmenovacím.

Tato koalice byla oprávněna vládnouti po svém po volbách roku 1925, kdy se mohla opírati o projevenou vůli většny obyvatelstva. Po 2. prosinci 1928 se však poměry změnily. Jsou teď poměry naprosto jiné, a nelze tudíž míti za to, že je možné pokračování v dosavadní politice. Koaliční strany se přesvědčily, že ztratily důvěru obyvatelstva. Nemají proto práva pokračovati v politice odsouzené většinou voličstva. Tato koalice po porážce z 2. prosince 1928 měla by vlastně v duchu demokracie ustoupiti a umožniti vytvoření nových poměrů k nastoupení k pokračování politiky demokratické, pečující o potřeby širokých vrstev lidových, námezdného pracujícího lidu, zřízenectva státního a podniků veřejných, malých proletářských existencí a jiných vrstev.

Mělo by býti pokračováno v tomto smyslu v politice se zřetelem k hospodářské a sociální spravedlnosti a blahovůli. To se nestalo. Podotýkám, že to nepravím proto, abych snad vzbudil zdání, že naše strana nedočkavě očekává změnu svého postoje. Strana naše nevolá po uspíšení voleb, nebojí se jich však je na ně připravena. Není stranou negace a zásadní oposice. Je stranou státotvornou, která stojí vědomě na půdě tohoto státu, pro nějž se obětovala, je však toho názoru, že také občanské vrstvy a strany mají míti smysl pro zájem státu a nemají pečovati jen o stranické a sobecké potřeby vlastní.

Sociální demokracie československá je klidná, pokud jde o budoucnost v tomto státě a její postavení v něm. Nepůjde do vlády s tímto souručenstvím vládních stran, vytrvá neochvějně v oposici, ponechává vládní koalici, aby další činností svou poučila voličské masy o své hodnotě a připravila tak sama svůj další příští osud. Radíme koalici, aby aspoň napravila jisté chyby, jichž se dopustila a které zavinila. Neodčiní ovšem po našem názoru svého odsouzení.

Občanstvo a obyvatelstvo nesmíří se nikdy s okleštěním demokracie jako se stalo reformou veřejné správy, zejména o zemských a okresních zastupitelstvech, která byla podřízena státní a veřejné byrokracii. Obyvatelstvo zejména nesmíří se s nahrazením práva hlasovacího právem jmenovacím. Také se nesmíří s podvázáním obecní a okresní samosprávy v ohledu finančním a podřízeným jich byrokracii.

Tento postup, znamenající útěk od lidu a nadání velikými výsadami byrokracie, je dílem neblahým, protidemokratickým, s nímž se náš lid jistě nikdy nesmíří. Tímto činem ubyla porušena působnost obou složek demokratických zřízení občanského zastupitelstva a administrativy, která má prováděti usnesení zástupců lidu, má se oddati úkolům administrativním, nemá však rozhodovati. V pravé a poctivé demokracii lid má rozhodovati svými zástupci ve sborech zastupitelských, samosprávných a zákonodárných. Byrokracie v duchu těchto usnesení má rozhodnutí tato prováděti. Tento poměr byl zvrácen, občanské postavení bylo v samosprávě zemské, okresní i obecní urážlivým způsobem podřízeno byrokracii. Ze služebníků a zřízenců lidu učiněni páni nadaní neobyčejnými výsadami, právy a mocemi přímo absolutistickými. Občanstvo a obyvatelstvo jistě nikdy se nesmíří s tímto stavem.

Abychom pochopili význam, po případě důsledky práva jmenovacího, dovolím si zde poukázati na číselné výsledky dnešních zastupitelstev okresních. Vybral jsem úmyslně, aby doklady nebyly tak obsažné a dlouhé, jen zprávu z jedné župy západočeské, plzeňské. Podotýkám, že podobný poměr v zastoupení s výsledky práva jmenovacího jako v západočeské župě je také ve všech ostatních župách, nejenom v sudetských župách, nýbrž také na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V župě plzeňské, a to v okresích Blatná, Domažlice, Klatovy, Kralovice, Plzeň, Přeštice, Rokycany, Stříbro, Sušice a Týn Horšovský odevzdáno bylo pro socialistické strany: československou soc. demokracii, nár. sociálisty, něm. soc. demokraty a komunisty celkem 176.162 hlasy, na které připadli 92 členové zvolených zástupců do okresního zastupitelstva. Z toho připadlo jednotlivým stranám: českosl. straně soc. demokratické 53 zástupců, nár. sociální 18, něm. soc. demokratické 14 a komunistické 7 zástupců. Jmenováno bylo 24 čsl. soc. demotkratických, 5 německých soc. demokratických, a 18 nár. socialistů. Mají tudíž celkem socialistické strany v okresních zastupitelstvech uvedených okresů 127 členů zvolených i jmenovaných. Naproti tomu v těchto okresích obdržely české a německé vládní strany, jakož i ostatní strany 144.761 hlas, na kterýžto počet připadá 131 členů zvolených i jmenovaných. (Sen. Ant. Novák: Na jednoho voleného dva jmenované!) Já to hned uvedu. Podle tohoto součtu připadá na jednoho člena okresního zastupitelstva čsl. soc. demokratické strany 1.241 hlas, na jednoho člena okresního zastupitelstva agrární strany 943 hlasy, na jednoho člena okresního zastupitelstva lidové strany 1.075 hlasů, na jednoho člena okresního zastupitelstva živnostenské strany 1.133 hlasy, národně demokratické 1.546, německé agrární 925, německých živnostníků 790, německých soc. demokratů 1.226, německých nár. sociálů 1.580 hlasů.

Dámy a pánové! Z toho je zřejmo, že jmenovací právo nebylo zužitkováno takovým způsobem, jak se prohlašovalo a jak se mělo za to, aby v prvé řadě byl věnován zřetel na náležitosti a odbornost, nýbrž to, čeho nebylo docíleno svobodnou vůlí našeho občanstva, bylo korigováno politicky a stranicky jmenovacím právem.

Rozdělení mandátů v okresních zastupitelstvech neodpovídá tedy, jak jsem řek1 a jak je viděti, skutečnému stavu, což zejména vynikne, dělíme-li počet odevzdaných hlasů pro jmenované politické strany počtem mandátů, které mají v okresních zastupitelstvech. Podle toho obdržely by jednotlivé politické strany tento počet mandátů: čs. soc. demokraté měli by míti, řekněme, spravedlivě 77 mandátů a ty také mají. Agrárníci by měli míti 38 mandátů, ale mají jich 51, nár. demokraté měli by míti 18 mandátů a mají jich jen 15; to je charakteristické, jelikož tato strana se zřejmě chlubila tím, že ona je propagátorem a uskutečňovatelem tohoto zkomoleného práva hlasovacího a také jmenovacího. Za vděk této straně bylo poslouženo tím, že místo 18 bylo jí přiřčeno ve jmenovaných okresích pouze 15 mandátů. Lidovci měli míti 14, ale mají 16, živnostníci čeští místo 12 mají 13, němečtí agrárníci měli míti 19, mají však 26, tedy velice štědře pro ně zapůsobilo jmenovací právo. Nár. socialisté němečtí měli míti 30, mají jen 24, němečtí křesť. sociálové měli míti 4 a také mají 4.

Dámy a pánové! Z výsledků těchto okresů západočeské župy je viděti pravou vůli, a podotýkám, že výsledky z jiných žup jsou tytéž jako v župě této, zkrátka, jak jsem s počátku řekl, bylo hlasovací právo do zemských a okresních zastupitelstev zkomoleno z toho důvodu, aby se korigovala svobodná vůle občanstva a aby výsledky mohly býti upraveny takovým způsobem, aby odpovídaly okamžitým mocenským poměrům. Přirozeně, že v tomto období mocenské poměry tkví v seskupení občanské vládní koalice a na základě toho aspoň některé strany shrábly užitek, kdežto stranám oposičním bylo ubráno z toho, řekl bych, politického majetku, který na základě voleb z 2. prosince na ně připadá.

Nyní dovolte, dámy a pánové, abych zde přednesl prohlášení, k němuž jsem byl vyzván klubem čsl. soc. demokratických senátorů. Byl jsem požádán, abych jménem jeho vyzval vládu, aby podala vysvětlení dvou případů, objevivších se v poslední době velice nápadným způsobem. Veřejnost jest jimi nanejvýše vzrušena, domnívá se, že činitelé vlády a některých nejvyšších ústředních úřadů státních dopouštějí se velice závažné nekorektnosti. (Syšte!) V zájmu uklidnění veřejnosti a rozptýlení vzniklých podezření a výtek je potřebí, aby z kompetentních kruhů bylo podáno jasné a přesvědčivé vysvětlení. Míním záležitost prodeje jistých objektů na Příkopě a vyplacení mnoha milionů Kč v záležitosti církevních statků arcibiskupství ostřihomského. O prodeji objektu na Příkopě se praví, že v ohledu formálním nelze ničeho vytknouti. Ministerstvo školství prodej provedlo po odhadu ministerstva veřejných prací, ministerstvo financí připad schválilo a celá záležitost byla jednomyslně schválena ministerskou radou. Byl-li postup takový a staly-li se nesprávnosti, zodpovídá za tento případ nejen jedno, to neb ono resortní ministerstvo, nýbrž celá vláda. Uvedené objekty byly prodány společnosti, pozůstávajicí z několika málo osob, nevládnoucích v žádném ohledu takovými kapitály, aby mohla býti vyloučena neobyčejně odvážná spekulace, hraničící přímo na kořistnictví. Praví se, že stavební společnost, která koupila známé objekty na Příkopě za 65 mil. Kč, pozůstávající z nepatrného počtu členů, vládne kapitálem 20.000 Kč. To znamená, že v tomto prodeji může jíti jen o spekulaci, jen o výdělečnost několika snad soukromých osob. Několik lidí, jak jsem řekl, vlastnících na 20.000 Kč, prostřednictvím vlády a s jejím svolením koupilo tak ohromný objekt, aniž by mohli poskytnouti, kdyby měli dobrou vůli, záruku, že mohu býti dodrženy také podmínky placení, a že v tomto ohledu nehrozí žádné nebezpečí. V posledních dnech kolují pověsti, že z prodeje sešlo, jelikož kupující společnost si nemohla opatřiti kapitál k vyplacení prodejní smluvené ceny. S jiné strany se opětně tvrdí, že tato informace není správná, prodej objektu na Příkopě bude prý ve smyslu sjednané smlouvy proveden. V zájmu veřejném a morálním, a zejména k uklidnění široké veřejnosti, žádám jménem svého klubu, aby zúčastněné úřady a vláda záležitost tuto nade vší pochybnost objasnily a vysvětlily.