Případ ostřihomský jest ještě mnohem křiklavější. Vychází totiž najevo, že ostřihomskému arcibiskupství a tamější kapitole byl vyplacen obnos asi 23 mil. Kč činiteli republiky Československé, tedy že byl poslán značný a velký obnos milionový z republiky Československé činitelům maďarského státu, který nebyl a není naším přítelem, naopak který svými činiteli dovede každé koruny a každého haléře použíti k tomu, aby byla provozována proti státu našemu pučistická a násilnická politika, aby stát náš a naše obyvatelstvo bylo poškozováno. To znamená, že tento případ ostřihomský je neobyčejně závažný. Není úplně jasným, jak se praví, kým tento veIiký obnos byl vyplacen z jakého titulu a komu byl vyplacen. Praví se, že to byla záloha na církevní statky, které po rozdělení diecése mají zůstati Československu. Je-li tomu tak, byla spáchána nesprávnost, znamenající poškození zájmů našeho státu a padnutí v zad právnímu stanovisku v otázce pozemkové reformy, hájenému naším státem. Stanovisko našeho práva ve věci pozemkové reformy tkví v názoru, že o této otázce jedině pravoplatně a konečně rozhodují zákony Československa. Maďaři hájí názor, že otázka pozemkové reformy vůbec, církevních statků však zvlášť, spadá do kompetence Společnosti národů. Maďaři se domnívají, že svými četnými a vlivnými zahraničními styky mohli by prosaditi svoje názory ve Společnosti národů na úkor Československa. Byla-li kýmkoli v našem státě poslána záloha, řekněme na výsledky pozemkové reformy v ostřihomské diecési, arcibiskupství, po případě kapitole, znamenalo by to uznání maďarského stanoviska a tím i značné poškození zájmů našeho státu. V tom případě by vzrostly do set milionů korun československých obnosy, o které by republika Československá byla připravena. Také v tomto případě nebylo doposud podáno žádné uklidňující vysvětlení. Mluví se o tom, že část obnosu, který byl určen k vyplacení do Ostřihoma, byla zadržena, aniž se ví kým a k jakým účelům.

V obou případech, dámy a pánové, žádáme, aby se strany kompetentních činitelů bylo vneseno jasno jak do prodeje objektů na Příkopech tak také v případě druhém, pokud jde o vyplacení zálohy ostřihomským církevním velkostatkářům. Je to velmi důležité proto, že takovýmito aférami a příhodami budí se a vyvolává nespokojenost k veřejné činnosti, k politickým stranám a osobnostem na základě čeho vzniká nedůvěra k politice a ke státu vůbec, což by mohlo míti velice povážlivé následky Aby tomu bylo čeleno, z toho důvodu žádáme, aby bylo veřejnosti podáno vysvětlení, které by rozptýlilo všechny obavy v naznačeném směru:

Pokud jde o projev p. min. předsedy Udržala, připomínám, že nebyla v něm učiněna zmínka o tom, jakými cestami má se ubírati dále politika vládní v ohledu národně-politickém, jakým způsobem tato koalice česko-německá chce řešiti otázky národně-politické.

My sociální demokraté nejsme zásadními odpůrci účasti Němců ve vládě, naopak, já sám s tohoto místa jsem již jednou prohlásil, že si přejeme, aby v každé příští vládě zasedali také účastníci německého národa, ale proti čemu musíme protestovati a také co nejdůrazněji protestujeme, jest, aby se české občanské strany spojovaly se stranami německými ne snad za účelem řešení ožehavých a důležitých národně-politických otázek, nýbrž aby zde bylo vybudováno vzájemné stranické souručenství na potírání demokracie a demokratických řádů, na potírání řádů volebních, na potíráni zájmů pracujícího lidu, na potírání. politiky, která by mohla sledovati opatření ve smyslu sociálně-politické spravedlnosti.

Tak tomu až doposud bylo. To nebylo souručenství, dohodnuté k tomu, aby ožehavé a těžké otázky v československém státě s Němci byly vyřízeny nějakým způsobem, nýbrž zde se spojili straníci, kteří prostě se snažili - a je nebezpečí, že se budou snažiti ještě dále aby to souručenství jim vyneslo stranický a sobecký prospěch, proti čemuž přirozeně co nejdůrazněji protestujeme.

Dovolím si uvésti, že strana naše jako doposud ponechá i nadále odpovědnost za příští politiku, která bude dále prováděna vládními stranami, vládní koalicí. Za vše, co tato koalice dále učiní, i za opomenutí nutných opatření, činíme tuto vládu odpovědnou. Náš postup bude věčně oposiční a kritický. Budeme na stráži zájmů a potřeb obyvatelstva, zejména pracujicího lidu. Budeme hájiti nadále svobodná zřízení demokratická, budeme hájiti zejména věci kultury a školy, politiku hospodářských a sociálních potřeb pracujících a vlastně veškerého výrobního lidu. Strana naše bude dále chrániti hospodářsky slabší vrstvy obyvatelstva proti zdražení životních potřeb, nechť se tak děje jednostrannou politikou celní nebo tarifní anebo jinými. opatřeními, přivádějícími drahotu.

Varujeme zejména před ukvapeným vyřízením ochrany nájemníků, která se připravuje. Veřejnosti je známo, že silné odpovědné strany této občanské koalice chtějí konečně vyříditi otázku dosavadní ochrany nájemníků tím, aby v době poměrně kratší anebo delší ochrana nájemníků byla vůbec zrušena, jak co do možnosti vypověděti, tak po případě co do zvýšení činže. To tedy znamená, že v dozírné době ochrana nájemníků by měla zmizeti, aniž by bylo postaráno o to, aby nájemnickým vrstvám, zejména zřízeneckým a dělnickým, všem vrstvám chudšího lidu byly zároveň jejich příjmy, mzdy po případě gáže zvýšeny a upraveny tak, aby zvýšení činží mohly tyto vrstvy platiti.

Upozorňujeme tedy na ožehavost této otázky a varujeme koalici před ukvapeným jejím řešením.

Neustaneme se dále domáhati úpravy systemisace, aby odčiněny byly neudržitelné poměry v řadách státního a veřejného zaměstnanectva. Při tom dovolím si upozorniti, že také v lůně jistých občanských stran vládních mnoha se v poslední době mluví o nutnosti opravy požitkového zákona a úpravy systemisace. Na to my odpovídáme. Tyto strany ovšem mají velikou povinnost, aby v této příčině bylo napraveno, co bylo poškozeno, jelikož tyto strany odhlasovaly požitkový zákon a nesou také odpovědnost za systemisaci.

My budeme se domáhati toho, aby jak v prvním směru, tak také v druhém bylo dosaženo nápravy, jelikož dosavadní stav je naprosto nesnesitelný. Strana naše bude se dále domáhati příslušnými návrhy ve sněmovně a senátu udělení výpomoci železničním zaměstnancům.

Dámy a pánové, myslím, že je mou poviností, abych s tohoto místa prohlásil, že domáhání se podobného požadavku vypomoci železničním zaměstnancům a zřízencům nebylo snad nikdy tak oprávněné, jako právě v tomto okamžiku veliké tísně následkem živelních pohrom (Tak jest!) a veliké bídy tohoto statisícového počtu železničních zaměstnanců.

Také zde by bylo záhodno, aby kompetentní činitelé zakročili, aby odpomoc a výpomoc byla udělena pokud možno nejdříve, poněvadž, dává-li se hned, dává se dvojnásob.

Dámy a pánové! Denní tisk oznamuje, a je to také známo v politických kruzích, že má býti učiněn nástup k provádění lesní reformy. Pánové, mně je plně známa kompetence našeho pozemkového úřadu a mám vědomost o tom, kteří činitelé v praxi budou tuto reformu prováděti. Ale považuji za svoji povinnost s tohoto místa protestovati proti jistým zjevům, poněvadž je snaha, která není popírána, že mají se dostati přiděly proti znění zákona o lesní reformě uměle vytvořeným družstvům a společnostem, družstvům starousedlíků a družstvům nahodile zřízeným. Tím dostalo by se těmto družstvům neobyčejného majetkového prospěchu na úkor činitelů, kterým zákon pozemkovou reformou určuje, aby na ně v prvé řadě bylo pamatováno.

Protestujeme proti tomu, aby jakýmkoli nahodilým družstvům, jak starousedlickým, tak jiným, nahodile zřízeným, byl dán lesní majetek v plen, jelikož by se tak stalo na úkor chudého venkovského lidu, našich obcí, okresů a samosprávy vůbec.

Doufám, že tento hlas nezanikne a že bude pamatováno na to, aby lesní reforma v praksi byla provedena tak, jak znění zákona toho žádá.

Dále připomínám, že strana naše trvati bude dále na uspíšení nutných sociálních opatření v organisaci práce a zabzpečení pracujících vrstev v námezdním poměru. Zejména žádá strana naše v tomto ohledu zákonnou úpravu zprostředkování práce, za účasti zástupců odborových organisací zpracovanou. Po nabytých zkušenostech s Gentským systémem považuje za žádoucí urychlení dalšího zákonného opatření podpor v nezaměstnanosti, aby pracující člověk byl zabezpečen v nezaviněné nezaměstnanosti.

Za zvláště naléhavou povinnost této koalice považujeme především urychlení novelisace finančních zákonů územní samosprávy, aby obce a okresy mohly opět konati své povinnosti. Stejně nutná jsou ovšem opatření proti tvrdým následkům reformy berní, pod nimiž malé poplanictvo se svíjí. Jest povinností toho, kdo tyto poměry přivodil, postarati se o úlevu. Berní reforma je dílem této koalice, její povinností je postarati se o nápravu. My v tomto ohledu učiníme všechno, aby křivdy zde učiněné byly napraveny.

Konečně žádáme urychlené vyřízení zákona o přestárlých a jiných nutných opatřeních sociálních, dávno chystaných a očekávaných.

Současně s největším důrazem varujeme vládu a zejména ministerstvo veřejných prací a také ministerstvo sociální péče před ukvapeným řešením hornického pensijního bratrského jištění. Dosavadní předpoklady, které jsou známy veřejnosti, praví, že sanace bratrských pokladen. pokud jde o pensijní pojištění, má býti docíleno tím způsobem, že by prostě nároky hornických pojištěnců, nabyté po 30- až 40letém a delším placení byly o jednu třetinu zkráceny a tím ovšem tito horníci by byli neskonale postiženi. Podrobnosti tohoto problému ponecháváme si ovšem do debaty jiné. Já jen z tohoto místa poukazuji na to, že strana naše nepřipustí žádným způsobem, aby takovémuto poškození padly za oběť naši poctiví horníci provisionisti.

V tomto naznačeném směru bude se pohybovati naše činnost ve sborech zákonodárných. Budeme se stavěti proti všem reakčním směrům i snahám a neustaneme hájiti svobodná, demokratická zřízení, vymoženosti kulturní a sociálně politické. Jakož jsme činili doposud, tak budeme pracovati a působiti také nadále.

Pokud jde o stanovisko k této vládě, ke staré vládě v čele s novým předsedou panem Frant. Udržalem, je naše stanovisko jasné. Budeme hlasovati proti důvěře této vládě. (Potlesk senátorů strany čsl. soc. demakratické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Dne 2. prosince m. r. ukázalo obyvatelstvo tohoto státu, že si nedá všechno líbiti a učinilo nepolitické - jak se vždy tvrdilo - volby do okresních a zemských zastupitelstev politickými volbami. Od tohoto dne stala se pochybnou vládní většina, trvání vládní koalice, i uplynuly dva měsíce, nežli v krisi tím vzniklé došlo k odhodlání svolati parlament. Skoro přes noc nastala nyní u vládních stran nálada trochu veselejší, utěšující se vším možným a spatřující svou útěchu již v tom, že koalice vůbec ještě žije a dýchá, namlouvají si, že nyní krise je zažehnána. Je to správné? Myslíme, že nikoli. Krize tohoto systému, krise dnešní koalice trvá nadále a může skončiti jen smrtelně.

Pánové, což pak se stalo, že se pokoušíte si namluviti, že minulo již veškeré nebezpečí pro nynější vládní většinu? Přišel nový muž, nový muž byl postaven v čelo vlády, o kterém se v českém i v německém vládním tisku vyprávěly věci všemožně příjemné a chvalitebné, obzvláště v ohledu osobním. Ano, musím sám přiznati, že nynějšímu správci ministerstva, jak sebe sám označuje, nedostává se nadání, učiniti se tak neoblíbeným jako jeho bezprostřední předchůdce, jenž přece v nejkratší době stal se nejvíce nenáviděným člověkem v tomto státě, a to i mezi vládními stranami. Ale to všechno není ještě žádným důvodem k jásotu. O panu správci ministerstva vyprávělo se na německé straně s pochvalou také to, že je umírněnější, sympatičtější, klidnější, že navštěvoval německé školy a že dovede dokonce citovati Goetheho. To všechno je velmi hezké, chci jen doufati, že se umění citovati Goetheho neobmezuje pouze na to, co řekl Götz von Berlichingen.

Pánové, nic se nestalo, nic se nezměnilo, nastala jen změna osob a vládní koalice zůstává, poněvadž musí zůstati, poněvadž prozatím nelze na její místo dáti něco jiného.

Správce ministerstva se tedy představil a podal vládní prohlášení, o kterém především možno říci, že se pokouší považuje se to patrně za umění diplomacie - mnohými slovy neříci ničeho, anebo tolik jako nic.

Pánové, tato prohlášení je sepsáno podle schematu, které se vytáhne z nějaké skříně a které se vyčerpává ve zcela všeobecných, nezávazných, bezvýznamných, krásně znějících, ale přece níčeho neprozrazujících frázích. Účel tohoto prohlášení je formální, snad mělo také sloužiti k tomu, aby trochu povzbudilo pokleslou a velice redukovanou odvahu vládních stran, snad bylo také trochu výzvou k oposici, aby s vládní většinu zacházela trochu šetrněji, aby proti ní vystupovala méně radikálně, proti vládní většině, která přece ve skutečnosti je bednou, na kterou by se měl dáti nápis: >Neklopit!< Stala se útvarem velice křehkým. Toto prohlášení neprojevuje také ničeho z nadějí, kterým se vyznamenávala dřívější prohlášení této vlády a jiných vlád, nemluví se o betonu, na kterém tato vláda stojí, nemluví se o pevnosti, nenalézáme v něm zmínky o naději a důvěře.

Co v tomto prohlášení asi stojí nejvíce za zmínku, je to, co v něm schází. Především není v něm naprosto ničeho řečeno o jedné z nejožehavějších otázek, která dnes obyvatelstvo nejvíce zajímá. Dne 31. března končí platnost zákona na ochranu nájemníků a bytových zákonů; o tom, jakým způsobem nynější vládní koalice zamýšlí řešiti otázku ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu, není ničeho známo, a vláda nepovažovala za nutné, aby o tom řekla jen jedno slovo. Bytová nouze je nesmírná a je tudíž pochopitelno, panuje-li v obyvatelstvu starost a úzkost, ježto přece existují mnohé politické závazky, obzvláště na straně českých agrárníků, závazky vůči fašistům, závazky vůči organisacím majitelů domů, tedy politické závazky, takže by z těchto závazků vyplývati mohlo zhoršení ochrany nájemníků v době největší tísně a nejtěžší a nejhorší bytové nouze. Dlužno také litovati, že vláda neřekla ničeho o zamýšleném směru své celní politiky. Od několika měsíců pojednává se o otázce cla na vepřový dobytek. Je přímo životní otázkou pro veliké masy a pro dělnictvo vůbec, jak se má vytvářiti celní politika. Opětovné zdražení masa, opětovné vyvolání vlny drahoty znemožnilo by přímo životní poměry a hnalo by masy k zoufalství. Jak pak by musila vypadati cla na dobytek a obzvláště na vepřový dobytek vůbec, jimiž by se skutečně chtělo pomoci pěstitelům dobytka! Musila by býti tak vysoká, že by pro široké vrstvy obyvatelstva bylo požívání masa vůbec vyloučeno. Je to neschůdná cesta, kterou chcete přivoditi zvýšení cla.

Vláda však neřekla také ničeho o tom, co zamýšlí učiniti v této mimořádné době, která nadešla obyvatelstvu katastrofálními mrazy, jak zamýšlí pomoci obcím, jejichž peněžité prostředky dnešní většina zkrátila, aby tyto obce dostáti mohly svým povinnostem v oboru sociálním a humánním. Bohužel neslyšeli jsme ve vládním prohlášení také ničeho o tom, že se budoucně nebudou opětovati podobné - a musím již říci - bezpříkladné katastrofy, jakou je nynější přerušení naší železniční dopravy. Bylo by bývalo jistě na místě, kdyby vláda byla řekla: Měli jsme dosud velký čistý zisk z drah, slibujeme, že tento čistý zisk příště chceme v obchodním smyslu dobře a výnosně uložiti, aby se v budoucnosti nikdy více neopětovalo takovéto bezpříkladné a v žádné jiné zemi nebývalé přerušení našeho dopravnictví.

Pečlivě vyhnulo se také vládní prohlášení národnostní otázce, i jsem svému soudruhu, posl. Bechyňovi, velice vděčným za to, že to v poslanecké sněmovně byl právě on, jenž poukázal k tomuto nedostatku, k této zjevné mezeře ve vládním prohlášení, která jasně ukazuje, že vláda v ohledu národnostním nemá vůbec žádného programu a že nemá také vůle podniknouti něco v této otázce. Slyšeli jsme v poslední době fanfáry německých křesťanských sociálů. V resoluci, na které se tato strana usnesla, bylo řečeno, že řešení národnostní otázky ve smyslu dorozumění, ve smyslu poskytnutí spravedlnosti ve velké míře jest absolutní a naléhavou nutností. Byli bychom se po tomto rozhodně znějícím prohlášení musili domnívati, že přece alespoň ve vládním prohlášení bude nějaké slovo o tom, jak se vláda po dvouletém trvání, ježto nebylo učiněno toho nejmenšího, staví k tomuto problému. Viděli jsme sice, že vládním Němcům v poslední době se strany, od které bychom toho byli nejméně očekávali, se strany dr Kramáře, který svého času již na pouhé ohlášení možnosti vstupu Němců do vlády odpověděl nejostřejšími pohrůžkami, že těmto vládním Němcům právě se strany tohoto pana dr Kramáře poskytnuta byla pomoc, anebo učiněn pokus ji poskytnouti, poněvadž je patrně považuje za takové, kteří nutně potřebují pomoci. Pan dr Kramář hrozí se patrně okamžiku, kdy pozbude podpory vládních stran, i pokusi1 se proto, aby jim, pokud je mu to možno, poněkud pomohl. Domnívali jsme se již, že jeho spokojenost s tím, jak se chovají německé vládní strany, je naprosto poctivě míněna. Ale jestliže jim k útěše pravil, že všechno bude lépe, pak je to jen utěšování na nedozírnou dobu. Týmž dechem řekl však německým měšťákům, že se nemohou ničeho nadíti a ničeho očekávati. Ukazuje se dnes ještě po 2,5 letém trvání této koalice, že nikdy neměla úmyslu, neměla schopnosti, neměla vůle tímto problémem jen hnouti, tuto otázku rozřešiti. A až jednou tato vládní koalice bude náležeti dějinám, pak bude nutno pohlížeti na ni jako na nový důkaz starého Körberova slova, výroku někdejšího ministerského předsedy Körbera, že měšťáctvo vůbec není schopno řešiti národnostní otázku.

Co v prohlášení řečeno bylo positivního, je toto: >Zůstaneme!< Ale i toto prohlášení bylo naladěno velice na moltoninu, spíše na stesk, nežli na sebedůvěru a naději. V prohlášení se praví, že nelze konati volby, a jako odůvodnění se praví, že jen nejdůležitějši důvody mohou sloužiti k tomu, odvolati se k nejvyššímu tribunálu lidu. V každém jiném případě - a to prý je také tento případ, bylo by to profanací pravé demokracie. Pánové z většiny! Vy neměli byste mluviti o profanaci demokracie. Myslím, že je mnohem horší profanací demokracie, jestliže koalice, která zjevně představuje již jen menšinu v obyvatelstvu, která se nemůže více zakládati na vůli většiny obyvatelstva, jestliže takováto koalice setrvává nadále ve vládě. To je mnohem větší profanace, nežli přivodíme-li novými volbami jiné složení parlamentu. Myslím, že by vládní většina a také vláda sama učinily nejlépe, kdyby o demokracii nemluvily vůbec. Neboť co z této velebené demokracie, kterou se obáváte profanovati tím, odvoláte-li se k voličům, co nám ještě zbylo z této vychvalované demokracie, co se stalo z tohoto parlamentu? Podívejte se na nedostatek zájmu, s jakým se koná jednání v obou komorách parlamentu, podívejte se na nedostatek zájmu, s jakým venku sledují jednání parlamentu, pozorujte, jakou cenu a jakou váhu má dnes vůbec řeč, pronesená v parlamentu! Pozorujte, jakým způsobem se u nás děje souhra a spolupůsobení oposice s většinou. To vše nemá nic společného se všeobecnou krisí demokracie, kterou se jistý kolega z této sněmovny pokoušel nedávno dovoditi ve své přednášce. Ubíjíme-li demokracii, nedáme-li jí žíti, falšujeme-li ji, pak formy, které tato rdousená, ubíjená, týraná demokracie projevuje, přirozeně podle toho vypadají.

Nemáme více pravé a správné demokracie. Není téměř více žádné vládní strany, která by si nebyla již pohrávala s myšlenkou fašismu, a systém, za kterého my dnes zde žijeme, je v základě jen náhražkou fašismu, je to systém absolutismu hrstky lidí a daleko vzdálený od pravé a skutečné demokracie. Neměla by se tudíž vláda a většina vůbec dovolávati demokracie. Tím více překvapuje, mluví-li se ve vládě o navázání do jisté míry přátelských styků s oposicí a objevuje-li se tam věta, že ani nejpřísnější sebekritika nenahrazuje dosti jistě kontrolu oposice. To je věta, kterou zajisté každý pravý a skutečný demokrat podepíše. Ale čím je u nás oposice? Ta jest jen jakou si quantité négligeable, něčím, co neexistuje, s čím se nepočítá. Nuže, máte-li tak krácené a vysoké mínění o užitečnosti a potřebnosti kontroly oposicí, považujete-li ji za nezbytného a nutného činitele v parlamentarismu a státním životě, pak musíme se tázati, proč tedy nebylo nikdy dbáno oposice? Což nesnažila se oposice pracovati věcně, ale kladl někdo na druhé straně někdy sebe menší váhu na tuto věcnou práci? Není to také vůbec možné. Tento systém Pětky a Osmičky, tento systém, jenž z parlamentu činí pouhý hlasovací stroj, nemůže nikdy uznati kontrolní právo oposice a vliv oposice na utváření věcí. A pokud tudíž setrváte při tomto systému, nevěříme v pravost vašeho ujišťování, že chcete změniti něco na svém poměru k oposici, že budoucně chcete také úloze oposice přiznati užitečnou platnost a přiznati ji přiměřenou funkci.

Je také zvláštní věta v tomto vládním prohlášení. Praví se tam, že nelze se každému za každou cenu líbiti a že činíme-li tak, nastane dříve nebo později všeobecná demoralisace. Demoralisace! V domě oběšeného nemá se mluviti o provaze. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Víte, když tak slyšíme, že ministerstvo školství přivolilo k takovému řetězovému obchodu, při kterém zprostředkovatelé, kteří patrně sami sotva měli několik tisíc korun, zastrčili mnoho milionů, při takovémto obchodu, při kterém jednoduše tak obratem ruky vypadne čistý zisk 14 milionů Kč, pak musíme přece říci: v domě oběšence nemá se mluviti o provaze. Nemá se mluviti o demoralisaci, dokud něco takového je možné, dokud se něco takového může státi. Říkáte, že se nelze všem líbiti. Zajisté. Ale tato vládní většina se dosud namáhala líbiti se jen jednomu, to je poměrně malé vrstvě majetných. Neobávala se, že nastane demoralisace, když podporuje právě hospodářsky silné, hospodářsky mocné, poskytovala jim jeden dar za druhým, snažila se posíliti jejich politickou a hospodářskou moc v každém ohledu.

Nuže pánové, řekne-li se nám, že se bude pokračovati na dosavadní linii, takřka v duchu' Švehlově, pak pravíme my, že to ani v nejmenším nemůže uklidniti oposici, ale také ani v nejmenším většinu obyvatelstva. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Pokračovati na dosavadní linii znamená pěstovati nadále poškozování a podkopávání demokracie,znamená pokračovati v po- litice, která směřuje k tomu, aby zatížila a všech práv zbavila nemajetné a méně majetné. Mluví se o dalším zachování nynějšího systému. Nuže, čím pak byl tento systém? Přinesl nám reformu správy a s ní oloupení o politické volební právo, reformu správy, která skrovné začátky možnosti národnostního dorozumění ještě rozdupala a zničila. Tento systém byl systémem jazykových nařízení, systémem provádění pozemkové reformy, restrikce úřednictva, daňové reformy, zkrátka systémem nejhorší a musím říci - nejkorupčnější, nejnásilnější třídní vlády buržoasie, která nezná žádného svědomí a žádných skrupulí.

V jediném jen bodu je toto vládní prohlášení konkretní a srozumitelné, a to pokud jde o militarismus. Po ujištění, že o zkrácení presenčňí služby nemůže býti řeči, vyznívá pak vládní prohlášení ve slib, že, až jen bude přineseno s dostatek materielních obětí pro vybudování armády, budeme míti úplnou záruku bezpečnosti na všechny strany. Pánové! Považuji za trochu odvážné, jestliže v době, jakou jsme obzvláště v posledních týdnech prožívali, v době nejstrašnějších útrap pracujícího dělnictva, nelze přednésti nic positivniho a konkretního nežli naději, že dosáhneme plných záruk bezpečnosti na všechny strany. A to v okamžiku, kdy jsme četli, že se vládní Němci usnesli na resolucích a projevech, ve kterých žádají zmírnění militarismu a úlevu vojenských břemen. Pánové, obyvatelstvo žádá jiné záruky, cítí se zcela uklidněným, pokud jde o všeobecnou bezpečnost, žádá záruky, aby mohlo žíti, užívati příměřených svobod, obdržeti práci a chléb. To jsou záruky, kterých si obyvatelstvo žádá, a v tomto směru neposkytuje vládní prohlášení žádného uklidnění. Co jsme slyšeli, je výrazem rozpaků. Toto prohlášení, které není ani slané, ani mastné, snůška to frází, jež k ničemu nezavazují, je prohlášením rozpaků, ze kterého můžeme vyjmouti jen jednu větu: zůstaneme při starém, nezměníme se.

Nuže, tato vládní většina nezůstává přece, jak byla. Jest ovšem všeho schopna. Dokud žije, zůstává nebezpečím, zůstává překážkou, závadou, brzdou na cestě zdravého vývoje sociálních, politických a všeobecně státních poměrů. Ale tato vládní většina nezůstane přece, jak byla, nebot dostala ránu, ze které se nevzpamatuje: pozbyla sebedůvěry a nikdy jí více nezíská. Bude žíti, poněvadž žíti musí. Jak dlouho, to se ukáže. Ale nebude to lhůta příliš dlouhá. Spíše lhůta šibeniční. Až do té doby bude její snahou se protlouci, vléci se od jedné krise ke druhé. Před 2,5 lety, ano, tu bylo radosti, tu byla tato vládní koalice založena, a byl to německý ministr, který zjevně doznal, že tato vládní koalice slouží protisocialistickým účelům. Dnes po dvou letech můžeme přece do jisté míry přehlédnouti bojiště Uškodila tato koalice socialismu? Kdo byl poškozen, to je lid a stát, a obzvláště pracující lid; jenž pocítil trpce bič této vládní koalice ve formě celé řady těžce poškozujících zákonů. Ale socialismu tato koalice neublížila. Socialismus dožil se nového vzestupu a pod tímto režimem jen zesílil. Pánové! Na prohlášení, které jsme slyšeli, můžeme jen odvětiti: Slyšíme slova, kterým nepřikládáme víry a přes změnu osoby, která byla provedena - více se nestalo - přinášíme této vládě a této většině také nadále vstříc nejpříkřejší nedůvěru. (Souhlas a potlesk senátorů strany něm. soc. dem.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Brunar.

Sen. dr Brunar (německy): Pánové! Z kritické situace stařecké koaliční vlády, která cítí blížiti se konec svých dnů a potácí se z rozpaků do rozpaků, učiněn byl pokus nalézti východisko jmenováním pana ministra národní obrany Udržala předsedou ministerské rady. Zrozeno jsouc z rozpaků, je vládní prohlášení rozpačitým koktáním, hrou se slovy a frázemi, při nichž si každý může mysleti co chce, při nichž nejdůležitějším je asi to, co nebylo řečeno a co se za nimi skrývá. >Kde se všichni všem chtějí za každou cenu líbiti, nastává dříve nebo později všeobecná demoralisace<, praví zcela správně toto vládní prohlášení a pokouší se zároveň vyhověti všem lidem dobré vůle jako odpůrce všech slibů, jak se vláda představuje zákonodárným sborům, slibuje všem stavům a vrstvám lidu jako nějaká víla dary, aniž by se ovšem zavazovala tak, aby takto podarovaní mohli uplatňovati proti vládě nějaký nárok. Chce poskytnouti obyvatelstvu příležitost, aby se pro boj o život vyzbrojilo všemi možnými vymoženostmi doby, proto staví za mnohé miliony korun paláce pro české menšinové školy a vtěsnává sta německých dětí do úzkých nezdravých tříd a nutí je, aby konaly za každého počasí dlouhé přespolní cesty. Proto nechává zakrňovati německé odborné školy a obzvláště vysoké školy. Tvrdí, že se při řešení sociálních otázek stejně tak jako dřívější vlády dá vésti zásadou podporovati hospodářsky slabší, a zapomíná na bídu pensistů, válečných poškozenců a malých důchodců, jejichž nevylíčitelnou bídu způsobily dřívější vlády, které ona uvádí a neříká ničeho o tom, jakým způsobem vrátí obcím a okresům prostředky, jež jim dřívější vláda odňala zákonem o obecních financích, tak, aby vyhověti mohly v rámci své působnosti svým sociálním úkolům. (Sen. dr Heller [německy]: Ona je rozpouští!) Ano, ona je rozpouští. Prohlašuje cílevědomou podporu průmyslu a obchodu a všech výrobních živností za kategorický imperativ, neprohlašuje však, co zamýšlí činiti, aby konečně došlo k obchodní smlouvě se sousedními státy, pro náš vývoz nejdůležitějšími, obzvláště s Německem, jež její předchůdcové často již káranou politikou popichování velmi rozladili, a neříká ničeho o tom, jakým způsobem chce učiniti přítrž nesmírnému přílišnému zdanění právě středního stavu, jež s sebou přinesl nový daňový zákon. Chce pečovati o státní zaměstnance a úředníky, kteří nesou celou tíži administrativy, zamlčuje však, jakým způsobem chce odpomoci jejich nepříznivému životnímu postavení a odkud chce vzíti pro ně a pro zlepšení jejich postavení peníze, kdy přece na druhé straně již nyní od obyvatelstva žádá oběti pro zprůmyslnění zemědělství a pro armádu. Že pan ministerský předseda právě zemědělství a armádě popřává většího místa ve svých vývodech nežli ostatním složkám státu, jak se vyjadřuje na jiném místě, nemůže nás udiviti, poněvadž u něho jakožto zemědělce a ministra národní obrany jsou dvě duše v jedné hrudi. Jak velice vítáme každé zvelebení zemědělství, tak rozhodně odmítáme každé další oběti pro armádu. Jemu však nezdají se ještě oběti, jež obyvatelstvo dosud přineslo vybudování armády, býti dosti velkými, neboť jinak neměla by ve vládním prohlášení smyslu věta, která zní: >Budeme-li ochotni přinésti dostatek hmotných obětí, budeme míti v krátké době armádu, která nám poskytne plnou záruku všestrané bezpečnosti<. Ještě více obětí máme tedy přinášeti pro tuto armádu nežli dosud tak, jak tak bylo z obyvatelstva vydřeno, v době, kdy je potřebí každou korunu dvakrát obrátiti, kdy křivka drahoty směřuje do výše a kdy bída neustále roste, v době, kdy vláda tvrdí, že nemá dosti peněz, aby splnila nejdůležitější sociální a hospodářské úkoly? Ještě větší oběti nežli dosud pro armádu, která Bůh ví následkem situace státu a následkem celé politické situace nemá žádného účelu? Velice často jsme vysvětlili své stanovisko, proč tyto oběti jsou naprosto zbytečny. Není potřebí rozváděti to ještě blíže. Bezpečnost státu nikdy nebude spočívati na bajonetech a dělech, bezpečnost státu spočívati může jen na smýšlení obyvatelstva. Kdyby se státu podařilo ze všech svých národů učiniti loyální státní občany, oč se přece svou utlačovací politikou posledních 10 let vzorně pokoušel, pak teprve bude moci tento stát s jistým uklidněním pohlížeti do budoucnosti. Armáda však, která se přece zase jen skládá z kruhů obyvatelstva, ze kterých se skládá stát, nemůže nikdy zaručiti bezpečnost a budoucnost státu, i kdybychom do tohoto věčně hladového chřtánu naházeli sebe více milionů.