Mierové smluvy poválečné načrtly nové hranice v hospodárskych územiach dotiaľ colno-politicky jednotných. Tieto nové colné hranice slúžia jednak k účelu, aby zabezpečily v každom nástupníckom štáte ochranu hospodárskych závodov a rozmach týchto závodov, jednak však škodlive pôsobia na rozvrh trhovísk a zabraňujú hospodárskemu vývoju každého následníckeho štátu. Vyciťuje to i buržoazia kapitalistických štátov a tým možno vysvetliť snahu, ktorá smeruje jednak ku federácii podunajských štátov a jednak ku hnutiu paneuropskému. Snahy tieto za kapitalistického režimu vôbec nepovedú k výsledkom, lebo protivy medzi kapitalistickými štáty sú tak veľké, že nemôžu byť preklenuté, a nanajvýš môže isť len o to, že ich odbavia len prezatýmne, kým nezvrhnú sovjetský system, panujúci v sovjetskej unii, válkou proti sovjetskej unii.

Avšak i táto nádej buržoazie bude zmarená. Protisovjetský blok, ktorý sa chystá, vyvoláva nádej v kapitalistoch, že budú môcť pre seba podmaniť to veľké trhovisko, ktoré robí 1/6 celého sveta, že si podmania tamojšie prírodné poklady, tamojšie odbytište a že si podmania tamojšie národy, ktoré dňa 7. novembra poraziIy svoju vlastnú buržoaziu a vymanily sa z jarma kapitalizmu - že by tieto národy zase vohnali do jarma kapitalizmu. Táto doba tanie im na mysli a to sľubujú vlády následníckych štátov svojím vlastným národom, že vraj až bude porazená sovjetská unia, až potom môže byť reč o novej revízii hraníc.

Páni sú na obrovskom omyle. Pracovníci jasne vidia machinácie a nové plány pánov, a my upozorňujeme pánov, že dobre bude nezahrávať si s ohňom. Tu nebude dobre predstavovat národom nebezpečenstvo války. Pracovníci nebudú viac také hovädá (Sen. Zimák: Komunisti!), aby sa dali hnať na jatky. My komunisti niesme hovädá, hovädá sú tí, čo dajú so sebou nakladať ako hovädá, a hovädá budú tí, čo sa zase dajú pohnať znova na jatky.

Komunisti budú bojovať v záujme svojho vlastného oslobodenia a v záujme obrany sovjetskej unie spolu s robotníkmi a sedliakmi ostatných kapitalistických štátov. My a jedine my budeme v stave utvoriť svetový mier medzi národmi, a len my zrušíme hranice štátov, ktoré sú tu k tomu, aby štvaly národy navzájom proti sebe. Len až porazíme buržoaziu, až porazíme kapitalistický systém, len vtedy bude možno utvoriť mier vo svetových rozmeroch.

Končím svoju reč zasa len tým, čím som ju už začal: vyslovujem náš najostrejší protest proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) režimu juhoslovanskej vlády. (Další věta byla usnesenírn předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pořad řečníků je vyčerpán.

Táži se pánů zpravodajů, přejí-li si slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Charakter úmluv mezinárodních přináší to s sebou, že nelze vzíti zřetele jen na všeobecné zájmy, nýbrž i na zájmy specielní, a jak jsem již uvedl ve své zprávě, bylo nutno, aby za účelem udržení důvěry v bankovní dluhopisy našich emisních ústavů stala se určitá opatření, která také se stala. A tímto vyvrátily se námitky, které byly předneseny. (Hluk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Dále dávám slovo panu zpravodaji sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Na vývody pana sen. Hüttera mám za nutno odpověděti toto:

Podle článku 2, odst. 1, této smlouvy jugoslávské povinny jsou peněžní ústavy československé k úplnému vyrovnání svých dluhů vůči věřitelům jugoslávským zaplatiti Československému zúčtovacímu ústavu 0,5 Kč vedle 0,5 Kč, které jsou povinni podle článku 1 úmluvy zaplatiti přímo věřitelům jugoslavským. Důvody tohoto mimořádného opatření jsou tyto:

Péče o dobré jméno československých cenných papírů, které za války požívaly dobré pověsti. V zájmu československého peněžnictví samého bylo, aby cenné papíry československé těšily se neomezené důvěře i za hranicemi, k čemuž značně musí přispěti skutečnost, že tyto cenné papíry jsou vždy a za všech okolností opřeny o dostatečnou peněžní základnu. Tak se děje také v jiných státech, jako na př. ve Švédsku, kde štokholmské peněžní ústavy dobrovolně převzaly záruku za cenné papíry, vydané peněžním ústavem, který se octl ve finanční tísni.

Tato péče o dobré jméno československého cenného papíru uplatňuje se nejenom ve smlouvě s královstvím SHS, nýbrž ve všech smlouvách, které jsme o vyrovnání pohledávek korunových sjednali, tak v poměru k Rakousku a stane se tak patrně také při provádění obdobné úmluvy s Maďarskem, která je projednávána ve výborech.

Na této zásadě nemění se ničeho, že v daném případě jsou věřiteli takových pohledávek právě dvě československé banky. Snad jen jméno těchto bank svádí k polemice.

Protože plnění dlužníků jugoslávských v poměru 1 K rak.-uh. rovná se 1/2 dinaru, představuje nejvyšší míru toho, co při měnových a hospodářských poměrech trvajících v království SHS bylo možno od dlužníků jugoslávských docíliti, bylo nutno přikročiti ke svépomoci a hledati úhradu v platech čsl. dlužníků, kteří plníce podle úmluvy věřitelů jugoslávských pouze polovici toho, co plniti jsou povinni podle měnového zákona naší republiky z r. 1919 věřitelům svým vlastním, polovici toho, co plniti musí podle smluv s jinými státy, tak podle smlouvy s Rakouskem a projednávané smlouvy s Maďarskem, mohou bez újmy přispěti druhou 1/2 korunou na lepší úpravu pohledávek shora uvedených, neboť se jim neukládá žádný větší závazek, než zákonný, totiž plniti za 1 K starou, 1 Kč.

Bylo by bývalo docela dobře možno pojmouti do smlouvy ustanovení, že všichni dlužníci českoslovenští, nad čím se právě pozastavoval pan sen. Hütter, jsou povinni přispěti druhou 1/2 Kč k účelu shora uvedenému. To však nestalo se z těch důvodů, že dlužníků československých mimo peněžní ústavy je nepatrný počet. Jsou to drobní dlužníci s malými částkami, a kdyby se na nich měly tyto dávky vymáhati, stálo by toto vymáhání více, než činí tento dluh, nehledě k tomu, že v mnohých případech byly by tyto pohledávky vůbec nedobytné.

Nejde zde tedy o značný peníz. Podle číselných výkazů, které byly podkladem jednání a úmluvy, budou z tohoto právního titulu povinny čsl. banky přispěti 1 milionem Kč a spořitelny 2 mil. Kč, tedy celkem 3 mil. Kč. Tento poměrně nízký peníz byl důvodem, že ustanovení příslušné bylo do smlouvy pojato, aby tak umožněna byla dohoda, jež je v zájmu celostátním.

Ustanovení o příspěvku čsl. peněžních ústavů bylo nutno pojmouti do této úmluvy, neboť ustanovení toto doplňuje čl. 1. úmluvy, jakož i 1. díl věty prvé č1. 2., odst. 1 smlouvy, vymezujíc, kdy zaniká závazek čsl. peněžního ústavu vůči věřiteli jugoslávskému.

Vedle toho bylo nutno dáti i zástupcům jugoslávským možnost, aby odůvodňujíce ustanovení smlouvy, mohli odůvodniti, proč přistoupili na přepočítací klíč pro dlužníky jugoslávské, který činí dvojnásobek toho, co dlužník jugoslávský platí svému domácímu věřiteli, neboť podle jmenovaného zákona jugoslávského, kde jedna koruna rovná se čtyřem dinarům, dlužník jugoslávský svým věřitelům platí pouze čtvrt dinaru, kdežto našim věřitelům československým bude musiti platiti jednu polovinu dinaru, tedy jednou tolik věřitelům zahraničním než domácím. Aby tuto zdánlivou nepřízeň domácím dlužníkům mohli doma omluviti, musili jsme jim přirozeně tu vyjíti vstříc.

Kromě toho nezbytně do úmluvy patří další výslednice dotyčného ujednání o zachování umořovacích plánů, jak při obcích dalmatských, jichž finanční stav je neutěšeným, tak při bývalé zemi Krajině, jejíž část připadla také Italii, takže Italie byla by povinna za poměrnou část dluhu zodpovídati.

Československé delegaci znám byl dobře neutěšený stav některých československých spořitelen, o němž se také pan sen. Hütter zmínil, zejména německých a hlavně šluknovské, avšak stav tento nemohl býti příčinou, aby spořitelny byly vyňaty ze všeobecné povinnosti, která posiluje také jiné finančně slabé ústavy peněžní, jako raiffeisenky, záložny a jiné, neboť bez příspěvku spořitelen, který činí 2 mil. Kč, nebylo by účelu s československé strany sledovaného dosaženo a kromě toho má finanční stav význam pouze pro otázku dobytelnosti, která může být zlepšena různými vhodnými opatřeními, jak resoluce bude blíže uváděti.

Finanční stav některých spořitelen nebyl také překážkou ani při jiných úmluvách o úpravě pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských, kde spořitelny rovněž plní 1 Kč za 1 K. rak.-uher., jak tomu je podle čl. 1 úmluvy právně-finanční s královstvím Italským, dále ve smlouvě s republikou Polskou, s republikou Rakouskou a s republikou Maďarskou, kterou ještě ve výborech projednáváme.

Ostatně, nač ještě zvláště upozorňuji: Všechny spořitelny a všechny peněžní ústavy ve svých bilancích bilancovaly ty dluhy v korunách československých. Jestli ty koruny budou musiti skutečně zaplatiti, jejich bilance bude reálnější a nebude opatřena takovou vatou.

Není pravda, že by se to týkalo pouze spořitelen. Týká se to i bank a jiných ústavů. Jestli těm finančním ústavům nějaká újma nastane, bude to spíše lucrum cessans. Přijdou o zisky, o které by byly nepřišly, kdyby byly platily pouze polovinu, ale nebude to danum emergens, škoda skutečná, neboť bilancovaly ve svých rozvrzích skutečnou výši závazků, které podle tohoto zákona budou musiti plniti.

Z toho důvodu navrhuji jménem zahraničního výboru, aby byla schválena úmluva tak, jak se na ní výbory usnesly.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dá vám slovo dalšímu zpravodaji, panu sen. Stodolovi.

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! Nás by nectilo, keby sme na poslednú reč, ktorá tuná bola maďarsky povedaná, neodpovedali. My bysme neboli tí patrioti, nositelia civilizácie a všetkých ideí ľudských na Dunaji, keby sme trpeli také poznámky, ktoré boly pred tým od pána sen. dr Herza tuná povedané. Verejne protestujeme proti týmto poznámkam, proti tomuto nekvalifikovanému napadeniu juhoslovanského, nám bratského národa.

Slávny senát, keď človek pozre do minulosti, vidí, že juhoslovanský národ ako taká vystretá ruka veľkého slovanshého telesa na juh krvácal a stále krvácal, stále bojoval za najvyššie idee civilizácie. Nám Slovákom predovšetkým práve príklad Juhoslovanov bol zachovať kontinuitu národnej myšlienky. My sme sa opájali zrovna, boli sme narkotizovaní ich heroizmom a mnohdy bysme boli bývali upadli duševne, keby sme neboli videli ten skvelý príklad obetavosti.

Prišla vojna. Vieme, čo sa dielo okolo Šabatca, v Albanii, ako krvácal, trpel a zápolil tento s námi sbratrený národ.

Preto protestujeme proti tejto reči verejne a som presvedčený, že i menom vašim môžeme s tohoto historického miesta, kde bratia Česi, ako dr Rieger, vždy bojovali za spoluprácu s týmto slávnym národom, poslať srdečný náš pozdrav Juhoslávii. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přikročíme k hlasování.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

K osnově zákona č. t. 930 byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy.

Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Hüttera a druhů

K § 1:

. . . "mají moc zákona, pokud jde o právní pravidla která se vztahují na poměry mezi československými věřiteli a dlužníky a srbochorvatskoslovinskými věřiteli a dlužníky. Zaplacením kvoty 50 %, stanovené v článku 1 úmluvy, jeví se pohledávka zahraničního věřitele vůči československému dlužníku úplně zaplacenou.<

V § 3 vládního návrhu obsaženo jest ustanovení, že československý dlužník, jenž úmyslně nebo z neomluvitelné nedbalosti se dopustí nějaké nesprávnosti nebo nejasnosti ve svém oznámení o svém dluhu, může býti nejen potrestán, nýbrž že mimo to je povinen zaplatiti Československému zúčtovacímu ústavu dvojnásobně částku svého dluhu.

Toto ustanovení jeví se, ježto nemá vlastně povahu trestu ve smyslu zákona, býti zvláštní dávkou ve prospěch Zúčtovacího ústavu, pro kterouž není uveden ethický anebo právně odůvodněný důvod, jenž také ani v zákoně anebo v důvodové zprávě není uveden. V žádném moderním právním státě není v nějakém zákonu obsaženo takovéto ustanovení, i je tudíž toto ustanovení v každém případě vyloučiti.

V § 3, odst. 2 vládního návrhu škrtnuto budiž ustanovení: "kromě toho zaplatí Československému zúčtovacímu ústavu povinnou částku svého dluhu (čl. 2. odst. 1 úmluvy ) dvojnásobně.<

K § 4, odst. 3 navrhuje se následující změna: "Proti výměru Československého zúčtovacího ústavu, kterým se peněžnímu ústavu ukládá, aby povinnou částku do 15 dnů Československému zúčtovacímu ústavu zaplatil, přísluší peněžnímu ústavu právo stížnosti ke krajskému soudu v Praze do 30 dnů po doručení rozhodnutí. Peněžní ústav je povinen částku stanovenou zúčtovacím ústavem složiti u soudu.<

Doplňovací návrh sen. Hartla a druhů:

V § 3 připojen budiž nový odstavec (4) tohoto znění:

>(4) Československý zúčtovací ústav zříká se vybrání druhé půlkoruny ve prospěch Živnostenské banky a Ústřední banky československých spořitelen podle článku 2 smlouvy. Těmto oběma jmenovaným bankám dostane se od vlády jinakým způsobem odškodnění, aniž by se tím měnila nějaká ustanovení smlouvy a závazky Československé republiky vůči Jugoslavii.<

Resoluční návrh sen. dr Ledebur-Wichelna, Luksche, Böhra a druhů:

Vláda se vybízí, aby těm lidovým peněžním ústavům, které na základě úmluvy Československé republiky s královstvím SHS odvésti mají Československému zúčtovacímu ústavu 50 % částky svého dluhu, pokud možno poskytla odškodnění.

Eventuální resoluční návrh sen. Hüttera a druhů v případě zamítnutí pozměňovacích návrhů sen. Hüttera a druhů a Hartla a druhů:

Vláda se vybízí, aby těm lidovým peněžním ústavům, které na základě úmluvy Československé republiky s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců odvésti musí 50 % částky svého dluhu Československému zúčtovacímu ústavu, mimořádnými příspěvky poskytla odškodnění ve výši kapitálu, který splatily.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přistoupíme k hlasování, a to nejprve o

zprávě I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 891), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných. pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srboochorvatskoslovinskými, podepsaná v Praze dne 7. listopadu 1928 a závěrečný zápis k této Úmluvě. Tisk 931.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení prvém tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové tisk 931 ve čtení prvém.

Nyní budeme hlasovati o dalším bodu pořadu, jímž je:

Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového, III. výboru zahraničního k vládnímu návrhu zákona (tisk 890), kterým se provádí úmluva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců ze dne 7. listopadu 1928 o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými. Tisk 930.

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům míním dáti hlasovati takto:

o §u 1 podle návrhu sen Hüttera a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 2 a o 1. odst. §u 3 podle zprávy výborové;

o odst. 2. §u 3 podle návrhu sen. Hüttera a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o odst. 3. §u 3 podle zprávy výborové, pak o návrhu sen. Hartla a druhů na doplnění §u 3 novým odstavcem;

o odst. 1. a 2. §u 4 podle zprávy výborové;

o odst. 3. §u 4 podle návrhu sen. Hüttera a druhů, bude-li zamítnut, o tomto odstavci, jakož i o odst. 4. §u 4 a o §§ech 5 a 6, jakož i o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto mnou navrhovanému postupu? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhu sen. Hüttera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle zprávy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 2 a odst. 1. §u 3 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 3 zněl podle návrhu sen. Hüttera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento; zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 3 zněl podle zprávy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 3 doplněn byl novým odstavcem podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 1. a 2. §u 4 zněly podle zprávy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 4 zněl podle návrhu sen. Hüttera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento, jakož i odst. 4. §u 4, dále §§y 5 a 6, jakož i nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Tím tato část a tudíž i celá osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přicházíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan sen. dr Kovalik a za výbor národohospodářský pan sen. Stržil.

Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. dr Kovalikovi.

Zpravodaj sen. dr Kovalik: Slávny senát! Prv než bysom pristúpil k referátu o vládnych návrhoch, ktoré sú mi pridelené, držím za povinnosť aj ja v mene svojej strany protestovať proti reči, ktorú povedal pán sen. dr Herz a v ktorej urazil bratský národ Srbov, Chorvatov a Slovincov. Slovanské národy konečne prišly už dávno k túženej slobode a aj náš národ československý aj slovanské národy prišly k voľnosti, aby si svoje štáty, svoju kultúru, svoj vývin spravovaly a riadily a dvihaly slovanskú kultúru, preto protestovať musím proti všetkým takým výrazom, kde by tieto hranice alebo správa, samospráva slovanských národov pod takú kritiku boly postavené, pod akú ich postavil sen. dr Herz. Za povinnosť držím proti tomu protestovať.