Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 71-71/₁₀.

Dne 5. března b. r. stala se politováníhodná katastrofa, vzniklá výbuchem vojenských granátů v Truhlářské ul. v Praze, která si vyžádala oběti jak na lidských životech, tak i na hmotném i duševním majetku občanů části této ulice. Výbuchem byly poškozeny domy, vnitřní zařízení, nábytek, šatstvo, prádlo, byly zničeny celé obchody malých obchodníků, jichž zboží bylo smíšeno se sklem, omítkou a kamením, takže je téměř úplně nepotřebné. Ale i ta část zboží, které na pohled zdá se prodejné, ztrácí na ceně zdeformováním tvarů, odřením a neodstranitelným zašpiněním, takže bude snad možno jej prodati jen se značnými ztrátami.

Mimo výše uvedených ztrát je živnostnictvo značně poškozeno jednak otřesením svého zdraví, čímž jejich výdělečná schopnost jest zmenšena a zvláště přerušením činností ve svém povolání, které, jak jsme se osobně přesvědčili, potrvá následkem značných vnitřních stavebních oprav dosti dlouho a tak přichází nezaviněně o normální příjmy a výdělek.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí :

Je pan ministr financí ochoten poskytnouti postiženým živnostníkům přiměřené daňové úlevy, případně odpisy?

V Praze, dne 25. března 1926.

J. Thoř, J. Sláma, E. Trčka,
J. Pastyřík, dr. Šrobár, E. Hrubý, Fr. J. Kroiher, K. Sáblík, Lukeš, V. Sehnal, J. Prinz,
dr. Okánik, B, Kianička.

Tisk 71/₁.

senátorů dra Vávro Šrobára, V. Donáta, J. Thoře, E. Trčky a společníků

Zemská správa politická v Praze a podobně i na Moravě zavádí úplný nedělní klid v živnostech a obchodě ve stále větším a větším počtu měst a mísí venkovských; ba dokonce zemská správa politická v Praze zabývá se myšlénkou, zavésti úplný nedělní klid v živnostech a obchodě v celých Čechách, jak o tom svědčí její přípis ze dne 1. srpna m. r. obchodním a živnostenským komorám. Činí prý tak pod nátlakem ministerstva sociální péče.

Nařízení takováto vydávají se nepromyšleně a jen se zřetelem na zdánlivý prospěch obchodního pomocnictva a při tom poškozuji těžce jak obchodnictvo tak i zemědělce a ve svých důsledcích jsou krajně nesociální.

Život zemědělce jest regulován a upravován pouze přírodou, na níž jest odkázán a dle níž pouze může zaříditi svoji práci, svůj klid a odpočinek. Zemědělec musí pracovati, kdy toho příroda dovoluje a vyžaduje, ať již jedná se o práce ve žních, v době senoseče, sklizně bramborů, řepy atd. neb jiných pilných polních prací. Tento stav si proto vynutil, že zemědělec musí šetřiti časem při své práci a že nemůže ji opustiti kdykoliv, a proto musí odsunovati nákup a obstarávání svých nejnutnějších potřeb na dny nedělní a sváteční. Zaváděním úplného nedělního klidu v obchodech a živnostech bere se mu tato možnost nákupu, nutí se, aby ve všední den opouštěl svoji práci, což pro něho v případech, kdy jeho hospodářství jest tři a čtyři hodiny vzdáleno od města, znamená často ztrátu celého dne. Těmito nařízeními zavádí se vlastně nové sváteční dny pro venkovské obyvatelstvo. Právě tak poškozováno jest zemědělské dělnictvo a zemědělská čeleď, která jest se svým zaměstnáním po celý týden nerozlučně spojena a může teprve v neděli dopoledne opatřiti si své nákupy a potřeby. Je-li nucena činiti tak ve všední den, činí tak jen se ztrátou mzdy.

Je samozřejmo, že tato nařízení těžce poškozují obchodnictvo a živnostnictvo, jmenovitě v menších venkovských městech a místech, kde obchodníci a živnostníci jsou většinou odkázáni na nákup zemědělského obyvatelstva. V těchto místech nedělní tržba často mnohonásobně převyšuje tržbu za všechny ostatní všední dny.

Nařízení vydávána jsou, jak jíž výše uvedeno, jen se zřetelem na zdánlivý prospěch obchodního pomocnictva. Zapomíná se, že ve většině okresů samostatných obchodníků a živnostníků jest daleko více, nežli obchodního pomocnictva. Tak u obchodního grémia v Kouřimi jest na př. ve všech obchodech pouze pět učňů, u obchodního grémia v Týnci nad Labem jest soustředěno 66 obchodů městských a 39 venkovských a na těchto 105 obchodů připadá pouze šest učňů a jeden příručí. Obchodní grémium v Golčově Jeníkově má 118, členů ale žádného obchodního příručího. Obchodní grémium v Železném Brodě má 200 členů a pouze 7 pomocníků a 8 učňů. Tak bychom mohli pokračovati dále na př. obchodní grémium v Jindřichově Hradci má na 262 obchodníků pouze 52 pomocníků, v Žirovnici 61 obchodníků žádný pomocník, v Semilech 72 členů l pomocník, Nový Etink 57 členů žádný pomocník, Počátky 54 členů 5 pomocníků, Černovice 57 členů 2 pomocníci, Kamenice 85 členů a 3 obchodní pomocníci atd. Vidíme, že postižených obchodníků jest daleko více, než obchodních pomocníků. Avšak ani obchodním pomocníkům nařízení ve svých konečných důsledcích neprospívá. Celá řada jmenovitě venkovských obchodníků a živnostníků zaměstnává jednoho nebo dva pomocníky pouze vzhledem k nedělnímu obchodu, kdy je nával kupujících, ve všední dny stačí si k obsluze zákazníků sama. Jakmile byl nedělní obchod znemožněn, pomocníky propustili. Nehledě ani k tomu, není zde vzhledem k obchodním pomocníkům žádného sociálního důvodu k zavádění úplného nedělního klidu. Obchodní personál, pro nějž platí zákon o osmihodinové době pracovní, nepracuje ve své většině ve všedních dnech tak intensivně jako na př. zaměstnanec průmyslový nebo živnostenský, nebo jako státní a soukromé úřednictvo. Ve všedních dnech právě ve městech a místech venkovských nedá se u něho mluviti plně o pracovní době jako spíše pouze o tak zv. pracovní pohotovosti. Pří tom je mu zákonem o osmihodinové době pracovní vyhrazen nepřetržitý alespoň 32 hodinový týdenní odpočinek náhradní.

Nařízení o úplném nedělním klidu v obchodech a živnostech i ve městech a místech venkovských jsou národohospodářsky škodlivá, poškozují těžce obchodnictvo a venkovské obyvatelstvo, jsou nesociální a ve svých důsledcích neprospívají ani obchodnímu pomocnictvu.

Proto táží se podepsaní:

1. Jsou výše uvedené okolnosti panu ministrovi obchodu známy?

2. Jest pan ministr ochoten zabrániti dalšímu vydávání nařízení o úplném nedělním klidu v živnostech a obchodech v dalších venkovských městech a místech?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi nová šetření v těch místech, kde již úplný nedělní klid byl zaveden?

4. Jest pan ministr ochoten zaručiti, že při těchto šetřeních budou pozvání k účasti obchodní grémia a odborové organisace zemědělců a zemědělského dělnictva a na dobrozdání těchto korporací bude brán náležitý zřetel?

5. Postará se o zrušení všech nařízení o nedělním klidu v obchodě ve venkovských městech a místech alespoň do té doby, dokud nebudou skončena šetření ad 3. uvedená?

V Praze, dne 25. března 1926.

Dr. V. Šrobár, V. Donář, J. Thoř, E. Trčka,
Prosek, Prinz, Roháček, C. Pivko, dr Havelka, F. J. Kroiher, Sechtr, V. Sehnal, Kotrba, dr. Rozkošný, Šimonek, K. Sáblík, F. Hybš, Pastyřík, Kianička, Hrubý, Stržil,
Olejník, Sláma, Vraný.

Tisk 71/₂.

Interpelace

Před světovou válkou již jevila se potřeba rozděliti státní průmyslovou školu v Brně na dvě a sice stavební státní průmyslovou školu a státní průmyslovou školu s odbory strojnickými a elektrotechnickými. Bylo to z toho důvodu, že budova stávající nevyhovovala abnormálnímu počtu absolventů této školy.

V roce 1914 byly vypracovány plány na novostavbu stavitelské školy v Královém Poli (poněvadž ve vlastním Brně ji nepřipustil tehdejší německý režim) a byla povolena částka na tuto novostavbu K 300.000.-. Zadání a provedení novostavby bylo znemožněno vypuknuvší válkou. Po převratě uznalo Národní shromáždění nutnost této stavby a zařadilo ji mezi stavby nouzově. Jelikož ale po rozdělení stávající průmyslové školy nebylo více místa ve staré budově pro školu stavitelskou, byly pro ni získány místnosti adaptováním baráků ve vojenském táboře v Kounicově ulici, ovšem dřevěného, do kterého část školy (5 tříd, 7 kabinetů, knihovna inženýrská, ředitelna a dílny) přestěhovala ve školním roce 1921 a 1922 kdežto zbytek ústavu (3 třídy, 2 kabinety a sbírka geodetická se stavební a kreslířskou knihovnou) zůstaly v budově průmyslové školy strojnické. V té době byly vypracovány plány na novou budovu a předány ministerstvu financí. Mimo to v roce 1922 zařazena do rozpočtu na novostavbu položka Kč 500.000,-, v rozpočtu na rok 1923 zvýšena tato položka na Kč 1.000.000,- a nepřikročeno ani k pracím přípravným, ba ani pozemek nebyl přejat.

Jelikož barákové provisorium naprosto nevyhovuje a je kulturní ostudou Brna, přestěhovala se škola částečně v r. 1924 do nového provisoria novostavby Obchodní akademie v Kounicově ulici. Provisorium však také nevyhovuje jelikož jsou místnosti malé což přirozeně škodí před vyučováním jak přednášejícím, taktéž i absolventům.

Obě tato provisoria jsou úplně nedostatečná a proto jest nutno vzhledem k velikému národohospodářskému významu všeho stavebnictví, aby stavitelské školství průmyslové bylo vybudováno jako samostatné ve své vlastní potřebě odpovídající budově. Jelikož i co se týká pomůcek učebních jest tato škola velice špatně vybudována, podepsaní se táží, co hodlá zaříditi ministerstvo školství a ministerstvo financí, když byly na tuto školu již povoleny obnosy, kterých se neupotřebilo na stavbu.

Podepsaní se dále táží, bude-li zařazen obnos na výstavbu této budovy y rozpočtu na rok 1927.

V Praze, dne 25. března 1926.

Sláma, Kianička,
J. Pastyřík, E. B. Trčka, F. J. Kroiher, C. Pivko, Prosek, Kotrba, Thoř, dr. Havelka, K. Sáblík, Donát, Hybš, Vraný.

Tisk 71/₃.

Po převratu jevila se nutnost reformy živnostenského řádu a sice zejména o stavebních živnostech. V důsledku všeobecného rozvratu právní ochrany vynutily si korporace stavebních živností, že ministerstvo obchodu bylo nuceno pod tlakem okolností a veřejného mínění, svolati konference zájemníků do ministerstva obchodu. Odbývalo se již více společných konferencí, které měly vznik již v roce 1920, stran dosažení dohody mezi různými živnostmi stavebními. Ministerstvo obchodu zpracovalo celou osnovu a předložilo zájemníkům dva návrhy na reformu živnostenského řádu o stavebních živnostech. Od roku 1924 celá reforma ž. ř. jest v klidu.

Jelikož poměry ve stavebních živnostech jsou již nesnesitelné, vyplývá z toho, že sjezd mistrů tesařských republiky čsl. konaný v Praze, zabýval se touto otázkou a uznal, že se k reformě již jednou přikročiti musí. Vyplývá to z potřeby, by zde byla ochrana živností chráněná právním řádem a vymezením působnosti.

Jelikož jest podepsaným známo, že návrh na reformu živnostenského řádu o stavebních živnostech jest již v ministerstvu obchodu zpracován a připraven, žádáme proto ministerstvo obchodu, by tento návrh byl co nejdříve oběma sněmovnám k projednání předložen.

Proto se podepsaní táží, co hodlá ministerstvu obchodu stran reformy živnostenského řádu o stavebních živnostech učiniti?

V Praze, dne 25. března 1926.

Sláma, Trčka, Thoř,
Kotrba, Kianička, K. Sáblík, Donát, dr. Šrobár, Vraný, Otm. Hrejsa, Roháček, Šimonek, Štolba, Prinz, Prosek, V. Sehnal, Stržil.

Tisk 71/₄.

Ačkoli funkční období přísedících živnostenských soudů, zřízených dle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č.218 ř. z., dávno uplynulo, nevypisují se volby pro tuto institucí.

Podepsaní se táží:

l. Proč nebyly dosud vypsány volby do živnostenských soudů, utvořených dle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., které se měly jíž dávno konati?

2. Kdy zamýšlí pan ministr spravedlnosti provésti volby do této instituce?

V Praze, dne 15. února 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Zuleger, Kahler, A. Scholz, Spies, Lippert, Luksch, Křepek, Richter, dr. Törköly.

Trotzdem die Funktionsperiode der Beisitzer der nach dem Gesetze vom 27. November 18%, Nr. 218 R. G. Bl. geschaffenen Gewerbegerichte längst abgelaufen ist, schreibt man die Wahlen für diese Institution nicht aus.

Die Gefertigten fragen an:

1. Warum wurden die längst fälligen Wahlen für die nach dem Gesetze vom 27. November 1896, Nr. 218 R. G. Bl. geschaffenen Gewerbegerichte bisher nicht ausgeschrieben?

2. Wann gedenkt der Herr Justizminister die Wahlen für diese Institution durchzuführen?

Prag, am 15. Februar 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Zuleger, Kahler, A. Scholz, Spies, A. Lippert, Luksch, Křepek, Richter, Dr. Törköly.

Tisk 71/₅.

Zároveň se zavedením všeobecného nedělního klidu v živnostech obchodních ve smyslu článku IX. zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 r. z. resp. ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z, zaveden byl také nedělní klid pro prodej výrobků živnosti pekařské, ačkoli pro různá odvětví živnostenská stanovena byla opatření výjimečná.

Konsumující obyvatelstvo těžce pociťuje omezení prodeje housek a chleba v neděli u výrobců, obzvláště obyvatelstvo pracující a venkovské, které právě v neděli rádo a s oblibou nakupuje bílé pečivo.

Toto nesmyslné opatření poškozuje však nesmírně živnost pekařskou, poněvadž jí znemožňuje prodávati v neděli zboží v sobotu vyrobené.

Podepsaní se tudíž táží:

Jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby pro živnost pekařskou ve smyslu §u 7 zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. a prováděcího nařízení k němu ze dne 24. dubna 1895, č. 58 ř. z stanovena byla výjimečná opatření pro nedělní klid - pokud se týká prodeje výrobků pekařských -, která vyhovují přání širokých vrstev obyvatelstva a umožňují prodej chleba a bílého pečiva v neděli dopoledne?

V Praze, dne 16. února 1926.

H. Tschapek, J. Prause,
Scholz, Spies, Lippert, Luksch, Kahler, Křepek, Zuleger, Richter, dr. Törköly.

Gleichzeitig mit der Einführung der allgemeinen Sonntagsruhe in den Handelsgewerben im Sinne des Artikels IX des Gesetzes vom 16. Jänner 1895, Zl. 21 R. G. Bl. resp. vom 18. Juli 1905, ZI. 125 R. G. Bl. wurde auch die Sonntagsruhe für den Verschleiss der Erzeugnisse des Bäckergewerbes festgelegt, trotzdem für verschiedene Gewerbekategorien Ausnahmsverfügungen getroffen wurden.

Die Einschränkung des Verkaufes von Semmeln und Brot an Sonntagen durch die Erzeuger wird von der konsumierenden Bevölkerung schwer empfunden, insbesondere von der arbeitenden und von der Landbevölkerung, die gerade gerne an Sonntagen Weissgebäck mit Vorliebe einkauft.

Diese unsinnige Verfügung schädigt aber das Bäckergewerbe ungemein, weil sie demselben die Möglichkeit nimmt, die am Samstag hergestellte Ware am Sonntag zu verkaufen.

Die Gefertigten fragen demnach:

Ist der Herr Minister bereit dafür zu sorgen, dass für das Bäckergewerbe im Sinne des § 7 des Gesetzes vom 16. Jänner 1895, R. G. Bl. 21 und der Durchführungsverordnung zu demselben vom 24. April 1895, Zl. 58 R. G. Bl. Ausnahmsbestimmungen für die Sonntagsruhe - so weit sie der Verkauf von Bäckererzeugnissen betrifft - geschaffen werden, die dem Wunsche der breiten Volksschichte entsprechen und den Verkauf von Brot und Weissgebäck an Sonntag-Vormittagen ermöglichen?

Prag, am 16. Feber 1926.

H. Tschapek, J. Prause,
Scholz, Spies, Lippert, Luksch, Kahler, Křepek, Zuleger, Richter, Dr. Törköly.

Tisk 71/₆.

V živností pekařské má dle platných zákonitých předpisů práce odpočívati od 10 hodin večer do 5 hodin ráno.

Kdo zná zvláštní povahu živnosti pekařské obzvláště ve venkovských městech, ten ví, že toto ustanovení jest jednoduše neproveditelným, takže pekaří nemohou vyhověti přání svého odběratelstva, které chce míti ráno své čerstvé pečivo, zůstane-li toto nesmyslné nařízení v platnosti.

Po dobu války a v době poválečné, kdy z nedostatku bílé mouky nesmělo se vyráběti bílé pečivo, mohl zákaz nočního pečení býti ospravedlněn, ježto se vyráběl hlavně jen černý chléb ve velkých bochnících. Při změněných nyní poměrech, kdy konsumující obecenstvo za všech okolností si žádá čerstvě pečeného bílého pečiva, pociťují pekaři stávající zákonité omezení výroby jako nesnesitelnou tvrdost, pekaří není možno vyhověti požadavkům obecenstva a dodávati pečlivě vyrobené bílé pečivo. Pokusy vyrobiti pečivo den před tím ztroskotaly na tom, že obecenstvo nekupovalo starého bílého pečiva, nýbrž vyrábělo si v domácnostech pečivo vlastní. Tím pozbyli pekaři velká části svého obratu a mnohé existence byly vydány zkáze. Vzrůstající nezaměstnanost pekařského pomocnictva dlužno rovněž odůvodniti těmito nedostatky.

Pekaři nepřejí si nikterak, aby dovoleno bylo po celou noc pracovati jako v době předválečné, nýbrž žádají jen, aby noční klid byl přeložen a to v ten způsob, že by klid místo od 10 hodin večer do 5 hodin ráno platiti měl od 8 hodin večer do 3 hodin ráno.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby živnost pekařská zařaděna byla do kategorie těch živností, kterým jest dovoleno, jakmile toho pravidelná potřeba obyvatelstva vyžaduje, začíti s prací dříve nežli dosud, takže se doba klidu stanoví od 8. hodiny večerní do 3. hodiny ranní?

V Praze, dne 16. února 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Scholz, Zuleger, Kahler, Spies, A. Lippert, Luksch, Křepek, Richter, dr. Törköly.

Die Arbeitszeit hat im Bäckergewerbe nach den geltenden gesetzlichen Bestimmungen von 10 Uhr abends bis 5 Uhr in der Früh zu ruhen.

Wer die Eigenart des Bäckergewerbes insbesondere in den Provinzstädten kennt, der weiss, dass diese Bestimmung einfach undurchführbar erscheint, so dass die Bäcker den Winschen ihrer Kundschaft, die in der Früh ihr frisches Gebäck haben will, nicht entsprechen können, wenn diese unsinnige Verordnung aufrecht bleibt.

Während der Zeit des Krieges und in der Nachkriegszeit, wo aus Mangel an weissen Mehl kein Weissgebäck erzeugt werden durfte, mochte das Nachtbackverbot gerechtfertigt sein, zumal meist nur Schwarzbrot in grossen Laiben erzeugt wurde. Bei den nunmehr geänderten Verhältnissen, wo das konsumierende Publikum unter allen Umständen frisch gebackenes Weissgebäck beansprucht, wird die bestehende gesetzliche Betriebseinschränkung von den Bäckern als eine unerträgliche Härte empfunden, dem Bäcker ist es nicht möglich, den Anforderungen des Publikums zu entsprechen und ein mit Sorgfalt hergestelltes Weissgebäck zu erzeugen. Versuche, das Gebäck tagsvorher fertig zustellen, scheiterten daran, dass das Publikum altbackenes backenes Weissgebäck nicht kaufte, sondern sich im Haushalle eigenes Gebäck herstellte. Dadurch büsste die Bäckerschaft einen Grossteil ihres Umsatzes ein und viele Existenzen wurden dem Ruine preisgegeben. Die überhandnehmende Stellenlosigkeit der Bäckergehilfenschaft ist auf diesen Uebelr stand ebenfalls zurückzuführen.

Die Bäckerschaft wünscht keineswegs, dass die Arbeitszeit die ganze Nacht hindurch gestattet sein soll, wie in der Vorkriegszeit, sondern sie verlangt nur, dass eine Verlegung der Nachtruhe und zwar in der Weise erfolgt, dass die Ruhezeit anstatt von 10 Uhr abends bis 5 Uhr früh von 8 Uhr abends bis 3 Uhr früh zu gelten hat.

Die Gefertigten fragen:

Ist der Herr Minister bereit dafür zu sorgen, dass das Bäckergewerbe in die Kategorie jener Gewerbe eingereiht wird, denen es gestattet ist, sobald der regelmässige Bedarf der Bevölkerung erfordert, mit der Arbeit zu einem früheren Zeitpunkte wie bisher zu beginnen, so dass die Ruhezeit von 8 Uhr abends bis 3 Uhr früh festgelegt wird?

Prag, am 16. Februar 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Scholz, Zuleger, Kahler, Spies, A. Lippert, Luksch, Křepek, Richter, Dr. Törköly.

Tisk 71/₇.