Zemská správa politická v Čechách používá §u 9 zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. k tomu, aby soustavně v jednom okrese po druhém zaváděla všeobecný nedělní klid ve venkovských městech.

Zavedením všeobecného nedělního klidu nejsou však postiženi jen obchodníci sami, nýbrž také jiní živnostníci, poněvadž ve smyslu nařízení ze dne 24. dubna -1895, č. 58 ř. z. § 8 prodej zboží, který přísluší výrobním živnostem ohledně vlastního zboží, jeví se tehdy zakázaným, byl-li zaveden nedělní klid.

Podváže-li se nedělní obchodní ruch, pak trpí tím však také jiní živnostníci, kteří i v neděli smí míti otevřeno, jako hostinští, kadeřnicí, řezníci a uzenáři, cukráři, poněvadž přestává pravě příliv venkovského obyvatelstva.

Zavedením nedělního klidu projevuje se stále více, že všechen ruch a obchodní život povážlivě a rychle klesá.

Škoda, která obchodnictvu a živnostem vzniká novou úpravou, jest proto tak velká, poněvadž veškerý obrat následkem odpadnutí 52 pracovních dnů, které poskytovaly největší možnost výdělku, poklesl o 20-50 %. Jest pochopitelné, že také daně poklesnou ve stejné míře, což dopadne jednak ke škodě státním financím, jednak však také obecním financím, které jak známo zúčastněny jsou 10% na výtěžku daně z obratu.

Nedělní klid byl však zaveden také proti potřebám a proti vůli venkovského obyvatelstva. Neboť toto nemůže již používati neděle k obstarání svých nákupů a jest tudíž nuceno těmto nákupům obětovati některý všední den, což zemědělským práčem musí býti těžce na překážku.

Nesmí býti zapomenuto zmíniti se o tom, že nová situace musí míti v zápětí zmenšení platů zaměstnaneckých, namnoze dokonce propouštění následkem ztenčení příjmů podnikatelových. V ohledu sociálně-politickém dociluje se tedy také pravý opak toho, čeho mělo býti dosaženo.

Nelze též přehlédnouti, že novou úpravou rozmůže se také podomní obchod, což pociťováno bude tím tíživěji, ježto se podomní obchodník jak známo neřídívá ustanoveními o nedělním klidu.

Ze všech těchto důvodů vyslovila se také obecní zastupitelstva proti nedělnímu klidu, nedošla však pochopitelně u politické správy sluchu právě tak jako živnostnictvo, obchodnictvo a zemědělství.

Ve smyslu článku IX. zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. má zemská správa politická před zavedením nedělního klidu slyšeti obchodní a živnostenskou komoru, dotyčné obce, společenstva jakož i výbor pomocníků.

Poněvadž tímto opatřením postiženy jsou rovněž také výrobní živnosti, hodináři, sedláři, brašnáři, obuvníci atd., kteří své zboží prodávají, byla by musela zemská správa politická slyšeti také, společenstva těchto živnostenských skupin, čehož však trestuhodným způsobem opomenula.

Zavedla nedělní klid přes protest obcí, obchodních komor, společenstev a samého konsumujícího venkovského obyvatelstva, ačkoli obchodníci a živnostníci chtějí vyhověti přáním zaměstnanectva ve smyslu zákona o osmihodinové době pracovní.

Tím neobyčejně zostřena byla hospodářská krise ve venkovských obcích, nesmírnými daňovými břemeny beztak zlá, takže stav zjednaný všeobecným nedělním klidem stal se neudržitelným.

Podepsaní senátoři německé strany živnostenské a svazu zemědělců se táží:

l. Jest pan ministr ochoten naříditi zemské správě politické v Čechách, aby provedené řízení ve smyslu článku IX, zákona ze dne 18, července 1905, č, 125 ř. z. doplnila tím, že by v postižených okresech slyšena byla všechna společenstva, jejichž členové nařízením o nedělním klidu spolu jsou postiženi?

2. Jest ochoten pečovati o to, aby toto ustanovení zákona v budoucnosti bylo respektováno?

3. Jest pan ministr ochoten podrobiti vydaná nařízení o nedělním klidu revisi a zrušiti je všude tam, kde zaveden byl bez dotazu u zúčastněných činitelů anebo proti vůli obcí a společenstev?

4. Jest konečně pan ministr ochoten dáti zemské správě politické v Čechách pokyn, aby ustala v zavádění všeobecného nedělního klidu po jednotlivých okresech?

V Praze, dne 16. února 1926.

H. Tschapek, J. Prause, A. Lippert,
Scholz, Spies, Richter, Zuleger, Kahler, Luksch, Křepek, dr. Törköly.

Die politische Landesverwaltung in Böhmen benützt den § 9 des Gesetzes vom 18. Juli 1905, Zl. 125 R. G. Bl. um systematisch von einem Bezirk zum anderen die allgemeine Sonntagsruhe in den Landstädten einzuführen.

Durch die Einführung der allgemeinen Sonntagsruhe sind aber nicht nur die Kaufleute allein, sondern auch die anderen Gewerbetreibenden betroffen, weil im Sinne der Verordnung vom 24. April 1895, Nr. 58 R. G. Bl. § 8 der den Produktionsgewerben zustehende Verschleiss deren Waren dann verboten erscheint, wenn die Sonntagsruhe eingeführt wird.

Wenn der geschäftliche Sonntagsverkehr unterbunden wird, dann leiden aber auch jene anderen Gewerbetreibenden, die selbst am Sonntage offen halten dürfen, wie Gastwirte, Friseure, Fleischer, und Selcher, Zuckerbäcker, weil der Zuzug der Landbevölkerung eben unterbleibt.

Durch die Einführung der Sonntagsruhe zeigt es sich immer mehr, dass aller Verkehr und das ganze Geschäftsleben in einem bedrohlichen und raschen Rückschritte sich befindet.

Der Schade, der der Kaufmannschaft und dem Gewerbe durch die neue Regelung erwächst, ist deshalb so gross, weil der Gesamtumsatz wegen des Entfalles von 52 Arbeitstagen, welche die grösste Verdienstmöglichkeit boten, um 20 % bis 50 % zurückgegangen ist. Es ist begreiflich, dass auch die Steuerleistung im gleichen Ausmasse zurückgehen wird, was einerseits zum Schaden der Staatsfinanzen, andererseits aber auch der Gemeindefinanzen ausfällt, die bekanntlich mit 10% an dem Ertrage der Umsatzsteuer beteiligt sind.

Die Sonntagsruhe wurde aber auch gegen das Bedürfnis und gegen den Willen der Landbevölkerung eingeführt. Denn diese kann den Sonntag zur Besorgung ihrer Einkäufe nicht mehr benutzen und ist daher genötigt, für diese Einkäufe einen Wochentag zu opfern, was die landwirtschaftlichen Arbeiten schwerwiegend behindern muss.

Nicht, unerwähnt darf gelassen werden, dass die neue Situation einen Abbau der Angestelltengehälter, vielfach sogar Entlassungen wegen des Rückganges der Einnahmen des Unternehmers im Gefolge haben muss. Es wird also auch in socialpolitischer Hinsicht gerade das Gegenteil dessen erzielt, was erreicht werden sollte.

Auch darr nicht übersehen werden, dass durch die Neuregelung auch der Hausierhandel Überhand nehmen wird, was sich deshalb schwerwiegend fühlbar machen wird, weil sich der Hausierhändler bekanntlich an Bestimmungen über Sonntagsruhe nicht zu halten pflegt.

Aus allen diesen Gründen haben sich auch die Gemeindevertretungen gegen die Sonntagsruhe ausgesprochen, wurden aber begreiflicherweise von der politischen Verwaltung ebenso wenig gehört, wie Gewerbe, Handel und Landwirtschaft.

Im Sinne des Art. IX. des Gesetzes vom 18. Juli 1905, Zl. 125 R. G. Bl. hat die politische Landesbehörde vor Einführung der Sonntagsruhe die Handels- und Gewerbekammer, die betreffenden Gemeinden die Genossenschaften, sowie den Gehilfenausschuss zu hören.

Nachdem durch diese Verfügung auch die Produktionsgewerbe. Uhrmacher, Sattler, Taschner, Schuhmacher usw., die ihre Waren verschleissen, ebenfalls betroffen werden, hatte die politische Landesbehörde auch die Genossenschaften diese Gewerbegruppen hören müssen, was sie sträflicherweise aber unterlassen hat.

Sie hat die Sonntagsruhe trotz des Protestes der Gemeinden, der Handelskammern, der Genossenschaften und selbst der konsumierenden Landbevölkerung eingeführt, trotzdem die Kaufleute und Gewerbetreibenden den Wünschen der Angestelltenschaft im Sinne des Achtstundentags-Gesetzes entsprechen wollen.

Damit wurde die durch die ungeheueren Steuerlasten ohnehin arge wirtschaftliche Krise in den Landgemeinden ungemein verschärft, so dass der durch die allgemeine Sonntagsruhe geschaffene Zustand unhaltbar wurde.

Die gefertigten Senatoren der. Deutschen Gewerbepartei und des Bundes der Landwirte fragen:

l. Ist der Herr. Minister bereit, der politischen Landesverwaltung in Böhmen aufzutragen, das durchgeführte Verfahren im Sinne des Artikels IX des Gesetzes vom 18. Juli 1905, Zl. 125 R, G. Bl. dadurch zu ergänzen, dass in den betroffenen Bezirken alle Genossenschaften, deren Mitglieder durch die Sonntagsruheverordnung in Mitleidenschaft gezogen wurden, gehört werden?

2. Ist er bereit dafür zu sorgen, dass diese gesetzliche Bestimmung fernerhin respektiert werde ?

3. Ist der Herr Minister bereit die erlassenen Sonntagsruheverordnungen einer Revision zu unterziehen und dieselbe überall dort ausser Kraft zu setzen, wo sie ohne Befragen der beteiligten Faktoren oder gegen den Willen der Gemeinden und Genossenschaften eingeführt wurde?

4. Ist endlich der Herr Minister bereit der politischen Landesverwaltung in Böhmen nahezulegen, mit der bezirksweisen Einführung der allgemeinen Sonntagsruhe Einhalt zu tun?

Prag, am 16. Februar 1926.

H. Tschapek, J. Prause, A. Lippert,
Scholz, Spies, Richter, Zuleger, Kahler, Luksch, Křepek, Dr. Törköly.

Tisk 71/₈.

Obec Drahomyšl u Žatce postavila v roce 1902 pěknou budovu pro dvoutřídní obecnou školu, aby svým dětem uspořila dlouhou a za nepříznivého počasí velice obtížnou cestu do Liběšic, vzdálených 3 km.

Následkem známých poválečných poměrů, ale také následkem různého působení na německé rodiče, aby své dítky posílali do liběšické české školy, klesl počet německých žáků, takže nejdříve zrušena byla jedna třída. Současně konána silná agitace pro zřízení české školy, a když pro ni zabezpečeno bylo 13 dítek, z částí německých, byla tato škola otevřena a umístěna ve školní budově obce. Když pak následkem nadhánění pro českou školu počet žáků německé školy v červenci 1925 klesl na 21, byla tato škola úplně zrušena, ačkoli se k zápisu pro školní rok 1925/1926 přihlásilo 30 dětí.

Dnes má se věc tak, že domácí německá škola, pro kterou přihlášeno jest 30 dítek, zůstává uzavřena, kdežto česká škola, kterou navštěvuje jen 11 českých a 7 německých dítek, trvá.

Rodičové německých školních dítek byli by tudíž nuceni posílati buď své dítky do školy, jejíž vyučovacímu jazyku jejich dítky nerozumějí, anebo nechat je každodenně konati dlouhou cestu do liběšické německé školy.

Obec Drahomyšl požádala, aby tomuto neudržitelnému stavu učinila přítrž, hned po začátku školního roku u zemské školní rady za zřízení školní expositury, neobdržela však dosud žádného vyřízení.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:

Jest pan ministr ochoten, za účelem pokud možno rychlého odstranění vylíčených tuto poměrů, které přímo jsou na výsměch požadavkům národní spravedlnosti a kulturní péče, zaříditi, aby německá škola v Drahomyšli byla zase otevřena neb aby tam alespoň zřízena byla expositura?

V Praze, dne 24. března 1926.

Hartl,
Bohr, Fritscher, Luksch, Lippert, Teschner, dr. Ledebur-Wicheln, K. Friedrich, Hütter, Stolberg, Zuleger, A. Scholz, Spies.

Die Gemeinde Drahomischl bei Saaz hat im Jahre 1902 ein schönes Gebäude für eine zweiklassige Volksschule errichtet, um ihren Kindern den weiten und bei schlechtem Wetter sehr beschwerlichen Weg nach dem 3 km entfernten Liebeschitz zu ersparen.

Durch die bekannten Nachkriegsverhältnisse, aber auch infolge verschiedener Einwirkungen auf deutsche Eltern, ihre Kinder in die Liebeschit-zer čechische Schule zu schicken, sank die Zahl der deutschen Schüler, so dass zunächst die eine Klasse gesperrt wurde. Gleichzeitig wurde eine starke Agitation für die Errichtung einer čechischen Schule entfaltet, und als hiefür 13 zum Teile deutsche Kinder sichergestellt waren, wurde diese Schule eröffnet und in dem Schulgebätide der Gemeinde untergebracht. Als nun, beeinflusst durch die Werbungen für die čechische Schule, im Juli 1925 die Schülerzahl der deutschen Schule auf 21 sank, wurde diese gänzlich aufgelöst, trotzdem sich zur Einschreibung für das Schuljahr 1925/ 26 30 Kinder meldeten.

Heute steht die Sache so, dass die bodenständige deutsche Schule, für die 30 Kinder gemeldet sind, gesperrt bleibt, während die čechische, von nur 11 čechischen und 7 deutschen Kindern besuchte Schule besteht.

Die Eltern der deutschen Schulkinder wären demnach gezwungen, ihre Kinder entweder in eine Schule zu schicken, deren Unterrichtssprache ihre Kinder nicht verstehen, oder sie alltäglich den weiten Weg zur Liebeschitzer deutschen Schule zurücklegen zu lassen.

Die Gemeinde Drahomischl hat, um diesen unhaltbaren Zustand zu beseitigen, gleich nach Schuljahrsbeginn beim Landesschulrate um Errichtung einer Schulexpositur angesucht, hat aber bisher keine Erledigung erhalten.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister für Schulwesen und Volksaufklärung die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, zur möglichst raschen Beseitigung der im Vorstehenden geschilderten, den Forderungen nationaler Gerechtigkeit und kultureller Fürsorge geradezu hohensprechen den Verhältnisse zu veranlassen, dass die deutsche Schule in Drahomischl wieder eröffnet oder dortselbst wenigstens eine Expositur errichtet werde?

Prag, am 24. März1926.

Hartl,
Böhr, Fritscher, Luksch, Lippert, Teschner, Dr. Ledebur-Wicheln, K. Friedrich, Hütter,
Stolberg, Zuleger, A. Scholz, Spies.

Tisk 71/₉.

Na den 28. března 1926 ohlášeny byly ve velkém počtu míst od našich organisací veřejné schůze. Kdežto konání těchto schůzí v celé řadě míst bylo vzato na vědomí, uznalo několik okresních správ politických za vhodné schůze zakázati. Tak na příklad v Ústí, v Mostě a v Bílině. Zákaz odůvodňován jest všude tím, že by projevem mohl býti ohrožen veřejný klid a pořádek. Správce expositury okresní správy politické v Bílině připojil ještě v odůvodnění, že k volnému projevu mínění o jazykovém nařízení bylo poskytnuto již dosti příležitosti. Po našem názoru není panu správci expositury naprosto ničeho po tom, jak často chce dělnictvo v Bílině mluviti o jazykovém nařízení, a je v tom již notný kus policejní zvůle, když úřad chce obyvatelstvu jaksi odměřovati, do jaké míry smí mluviti o některém opatření vlády. Ve všech těchto místech nebylo v poslední době žádného porušení veřejného klidu a pořádku při schůzích naší strany. Jakákoli obava v této příčině jest naprosto neodůvodněna. Této obavy však ve skutečnosti vůbec není, nýbrž domnělá obava jest jen záminkou pro zákaz schůzí. Libovůle politických úřadů přesahuje jakoukoli snesitelnou míru a překročuje daleko to, co sobě dovolovaly rakouské policejní úřady. Takovýmito zákazy dráždí se obyvatelstvo a konstatujeme jíž dnes, že kdyby někdy mělo dojíti k porušení veřejného klidu, porušení takové zavinují výhradně policejní úřady takovýmito opatřeními. Nemůžeme věřiti, že pan ministr, který přísahal zachovávání ústavy, může býti s těmito zákazy srozuměn, a tážeme se ho tudíž:

Jest pan ministr ochoten naříditi ihned svým podřízeným orgánům, aby zanechaly takovýchto neodůvodněných zákazů, a jest ochoten vzíti provinivší se úředníky k zodpovědnosti?

V Praze, dne 24. března 1926.

Dr. Heller, Jarolim,
Niessner, Löw, Beutel, Jokl, Polach, Josef Ryezl, dr. Houser, Ivan Bodnár, Vojt. Hampl.

Für den 28. März 1926 wurden in einer grossen Anzahl von Orten seitens unserer Organisationen öffentliche Versammlungen angemeldet. Während die Abhaltung dieser Versammlungen in einer Reihe von Orten genehmigend zur Kenntnis genommen wurde, haben sich einige politische Bezirksverwaltungen veranlasst gesehen, die Versammlungen zu verbieten. So beispielsweise in Aussig, Brüx und Bilin. Das Verbot wird überall damit begründet, dass durch die Kundgebung die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdert werden könnte. Der Leiter der Expositur der politischen Bezirksverwaltung in Bilin hat in der Begründung noch hinzugefügt, dass zur freien Meinungsäusserung bezüglich der Sprachenverordnung bereits genügend Gelegenheit geboten wurde. Unserer Ansicht nach, geht es den Herrn Leiter der Expositur gar nichts an, wie oft die Arbeiterschaft in Bilin über die Sprachenverordnung reden will, und es ist schon ein sehr starkes Stück von Polizeiwillkür, wenn die Behörde der Bevölkerung gewissermassen das Mass zumessen will, bis zu welchem sie über eine Massnahme der Regierung sprechen darf. In allen diesen Orten hat es in der letzten Zeit keinerlei Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung aus Anlass von Versammlungen unserer Partei gegeben. Jede Besorgnis in dieser Hinsicht ist vollständig unbegründet. Sie besteht aber in "Wirklichkeit gar nicht, sondern es bildet die angebliche Besorgnis nur den Vorwand- um die Versammlungen zu verbieten. Die Willkür der politischen Behörden überschreitet jedes erträgliche Mass und geht weit über das hinaus, was sich österreichische Polizeibehörden erlaubt haben. Durch derartige Verbote wird die Bevölkerung gereizt und wir stellen heute schon fest, dass wenn es einmal zu Störungen der öffentlichen Ruhe kommen sollte, ausschliesslich die Polizeibehörden durch derartige Massnahmen die Störungen verschulden.

Wir können nicht glauben, dass der Herr Minister, der die Einhaltung der Verfassung beschworen hat, mit diesen Verboten einverstanden sein kann und fragen ihn daher:

Ist der Herr Minister bereit, seinen untergeordneten Organen sofort den Auftrag zu erteilen derartige unbegründete Verbote zu unterlassen und ist er bereit, die schuldtragenden Beamten zur Verantwortung zu ziehen?

Prag, den 24. März 1926.

Dr. Heller, Jarolim,
Niessner, Löw, Beutel, Jokl, Polach, Josef Ryezl, Dr. Houser, Ivan Bodnár, Vojt. Hampl.

Tisk 71/₁₀.

Během posledních týdnů konstatována byla v posádkách V Olomouci a v Plzni řada případů strnutí šíje. V Plzni skončilo několik těchto případů smrtí postižených osob. V posledních dnech zdá se, že se nyní v posádce opavské objevuje strnutí šíje ve velké míře. V tamních velkých kasárnách, Olomoucká třída, u pěšího pluku č. 34, leží 250 mužů s horečkou a bolením hlavy, 75 obzvláště těžkých případů bylo dodáno do vojenské nemocnice, která dnes jest úplně obsazena. Mrtvola jistého četaře, který zemřel za těchže příznaků nemocí, byla převezena do Brna a při pitvě zjištěno strnuti šíje.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten dáti ve všech posádkových místech, kde strnutí šíje bylo zjištěno, pátrati po vypuknutí nemoci a učiniti taková zdravotní opatření, aby vypuknutí epidemických nemocí bylo nemožno?

Jest pan ministr ochoten podati brannému výboru senátu obšírnou zprávu o zdravotním stavu vojínů a sděliti, ve kterých posádkách došlo k epidemickým, nemocem, kolik vojínů se stalo jejich obětí?

Jest pan ministr ochoten vydati přísné předpisy a naříditi potřebně prostředky k jejich zachovávám na ochranu života a zdraví vojínů?

V Praze, dne 24. března 1926.

H. Jokl, dr. Heller, F. Beutel,
Niessner, Löw, Ant. Jarolim, Polach, Josef Reyzl, Ivan Bodnár, dr. Houser, Vojt. Hampl.

der Senatoren Hans Jokl, Dr. Karl Heller, Franz Beutel und Genossen

Innerhalb der letzten Wochen sind in den Garnisonen von Olmütz und Pilsen eine Anzahl Fälle von Genickstarre konstatiert worden. In Pilsen haben einige dieser Fälle mit dem Tode der Befallenen geendet. In den letzten Tagen scheint nun in der Garnison Troppau, die Genickstarre im grossen Ausmasse aufgetreten zu sein. In der dortigen grossen Kasserne, Olmützerstrasse, beim L R. 34, liegen 250 Mann an Fieber und Kopfschmerzen darnieder, 75 besonders schwere Fälle wurden dem Truppenspital übergeben, welches heute vollständig belegt ist. Die Leiche eines, an den selben Krankheitserscheinungen verstorbenen Zugsführers, wurde nach Brunn überführt und bei der Obduktion Genickstarre konstatirt.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt, in allen Garnison sorten, wo Genickstarre festgestellt worden ist, nach dem Ausbruch der Krankheit forschen zu lassen und solche sanitäre Einrichtungen zu treffen, dass der Ausbruch von epidemischen Krankheiten unmöglich ist? .

Ist der Herr Minister geneigt, dem Wehraus-schuss des Senates einen umfassenden Bericht über den Gesundheitszustand der Soldaten zu bringen und bekanntzugeben, in welchen Garnisonen sich epidemische

Krankheiten ereignet haben, wieviel Soldaten das Opfer derselben geworden sind?

Ist der Herr Minister geneigt, strenge Vorschriften und die notwendigen Mittel zu deren Einhaltung, zum Schütze des Lebens und der Gesundheit der Soldaten zu verordnen?

Prag, am 24. März 1926.

H. Jokl, Dr. Heller, F. Beutel,
Niessner, Löw, Anton Jarolim, Polach, Josef Reyzl, Ivan Bodnár, Dr. Houser, Vojt. Hampl.