Nemůže tudíž býti sporu o tom, že unifikace školské správy pražské je neodkladně nutná; pochybnosti mohly by se týkati jen otázky, jak má býti tato unifikace provedena. Pokud jde o místní správu školskou, je možnost jen jediná, totiž ta, že působnost hospodářsko-finanční bude s místních školních rad přenesena na ústřední zastupitelstvo jako jediný centrální a za celek odpovídající orgán městské správy; místní školní rady v oboru finančním a hospodářském podrží jen funkci poradních, dozorčích a výkonných orgánů ústř. zastupitelstva a právo jednak činiti zastupitelstvu návrhy rozpočtu pro školy svého obvodu, jednak hospodařiti se zúčtovatelnými dotacemi, které jim zastupitelstvo každoročně poukáže na běžná vydání, která se pravidelně opakují ve výši pro všecky části města poměrně stejné. Tuto změnu provádí § 4 ad 2 a 3 našeho návrhu; bude-li tato změna provedena, nebude námitek, aby v zájmu intensivní místní péče o školy byl ponechán větší počet místních školních rad, zejména v částech isolovaných na krajní periferii, jak navrhujeme v §u 3, a nebude také námitek proti tomu, aby zástupce obce do místních školních rad nevolilo ústřední zastupitelstvo, nýbrž - jak se navrhuje v §u 4 ad 1, místní výbor.
Pokud jde o t. zv. okresní školskou správu, připouští dnešní zákonný stav možnost dvojího řešení, totiž buď sjednocení správy školské podle zákonů zemských z r. 1873, - t. j. sloučení nových částí s vnitřním městem v jeden městský školní okres starého typu, nebo sjednocení školské správy pražské podle zákona o reformě školské správy č. 292 z r. 1920. První z těchto dvou řešení odporovalo by však intenci zákona o Velké Praze č. 114/1919, který podle důvodové zprávy (tisk 2327 Nár. shrom. 1920) měl na mysli ušetřiti obec pražskou přesunu okresních nákladů na národní školství v obcích připojených a vyčkati, až budou vydány nové, tehdy již připravované zákony o správě a částečně i o vydržování národních škol, zejména zákon, který pak byl pod č. 292 Sb. z. a n. vydán. Je sice pravda, že by na úhradu okresních nákladů v bývalých obcích sloučených se samostatným školním okresem pražským přispívala nadále země podle zem. zák. č. 36 z r. 1908, ale obec pražská musila by ihned uhraditi částku přes 2 miliony Kč, která se posud v připojených částech hradí desetiprocentní okresní školní přirážkou, nehledě k tomu, že nyní právě okresní náklad následkem úbytku počtu žactva, škol a tříd značně poklesl, v nejbližší době však počne opět stoupati vlivem přibývání počtu školních dětí; kromě toho byla by obec pražská zatížena značně zvýšeným nákladem na školskou administrativu, v které by nenastalo při tomto řešení žádné zjednodušení. Z těchto důvodů brání se obec pražská proti tomu, aby z Velké Prahy byl vytvořen jeden městský školní okres podle zemských zákonů z r. 1873. Odpírá-li obec souhlas, nelze takto sjednotiti školskou správu pražskou pouhým nařízením, poněvadž by to odporovalo, jak vyloženo, jednak normě §u 14 zákona č. 114 Sb. z. a n. z r. 1920, jednak i starším zákonům školským, podle kterých (§ 23 zem. zák. č. 17 z r. 1873) nemůže žádná obec, která není městem s vlastním statutem - a nové části Prahy nejsou částmi města statutárního -, býti nucena, aby proti své vůli se přeměnila v samostatný městský školní okres s povinností uhrazovati okresní školní náklady. Toto řešení bylo by tedy možné jen zákonem; ale aby proti vůli pražské obce a v její neprospěch byl vydáván výjimečný zákon, toho doporučovati nelze.
Nemá-li býti školská správa pražská organisována na nějakých úplně nových a zcela samostatných základech, k čemuž také nelze raditi, nezbývá, než přizpůsobiti unifikaci pražské školské správy ustanovením zákona č. 292 z r. 1920. Jako zákon o župním zřízení vyjímá hlavní město ze svazků župních, tak i zákon č. 292/20 přiznává městu Praze ve školské správě postavení zvláštní ustanovením, že v Praze se zřídí zvláštní samostatná školní rada téhož složení a s touže pravomocí jako župní školní rady; tento úřad má tudíž býti podřízen přímo ministerstvu školství a národní osvěty a má býti vybaven působností, kterou v oboru národního školství posud vykonává zemská školní rada. Toto řešení jedině odpovídá intenci zákona č. 114/1920, který odložil sjednocení školské správy až do provedení nového zákona o reformě školské správy vůbec, t. j. zákona č. 292/20; a toto řešení je také jedině správné s hlediska účelnosti. Ono splňuje především jeden z hlavních požadavků demokratické správy, totiž zásadu, aby na vyšší celky nebyly přenášeny správní agendy, které nižší, zvláště místní svazky podle svých schopností morálních i finančních dobře mohou obstarati; sotva pak může býti pochybnost o tom, že pražské občanstvo, které má jistě dostatek porozumění pro potřeby národního školství a které ve svých veřejných daních a dávkách hradí nejen všechen náklad na školství své, ale i značně přispívá k úhradě školských nákladů mimopražských, má a vždy bude míti dosti prostředků jak morálních tak i hmotných, aby správu svého národního školství mohlo samo vésti tak jako své školství elementární spravují v pokročilé cizině zpravidla obce samy mnohdy i značně menší, než Praha. Také rozsah pražského školství je dostatečným důvodem pro autonomii jeho správy: v době vytvoření Velké Prahy čítalo se v sjednocené obci na půl třetího sta veřejných národních škol, přes půldruhého tisíce tříd a přes 60.000 dětí - rozsah to, kterému se nevyrovná národní školství leckteré z bývalých >Korunních< zemí rakouských. Školská autonomie zaručená zákonem č. 292/20 městu Praze znamená však pokrok také pro pražské národní školství samo, jehož rozvoj má v složitých a zvláštních poměrech velkoměstských potřeby, podmínky a úkoly tak osobité, že je mu zřejmě ke škodě, jestliže je stlačeno do jedné roviny se školstvím v ostatní zemi a společně s ním podřízeno školnímu úřadu zemskému, který ke zvláštním poměrům a potřebám pražských škol nemůže přihlížeti v míře náležité. Konečně jednotná úprava školské administrativy v Praze podle zákona č. 292/1920 bude míti i tu velmi podstatnou výhodu, že se velice zjednoduší nynější zbytečně komplikované zdlouhavé a nákladné úřadování o věcech národního školství, které je nutno projednávati souběžně na 3 až 4 kolejích (ve školním výboru, v zastupitelstvu, v zemské školní radě a event. v zemském správním výboru), a že se tudíž vyhoví požadavku vyslovenému v §u 2, odst. 2. ad 1 až 4 zák. č. 286/1924: úřadování bude koncentrováno v jednom jen úřadě a nadřízený úřad bude omezen jenom na funkci dohlédací a na rozhodování v druhé a zároveň poslední instanci. Na tento moment klademe zvláštní důraz, neboť právě v podstatném zjednodušení a zlevnění školské administrativy vidíme první podmínku zdárnějšího rozvoje pražského školství.
Jediné, co by proti tomuto řešení mohlo býti namítáno, byla by snad obava, aby provedením §u 3 zák. č. 292/20 pokud se Prahy týče, nebylo prejudikováno provedení zákonů o župním zřízení vůbec, o jichž podstatné změně se uvažuje; ale ani tato námitka není důvodná, uváží-li se, že Praha je jak podle zákona o župním zřízení tak i podle zákona o reformě školské správy ze župního zřízení vyňata, a upraví-li se tedy postavení Prahy ve školské správě způsobem jakýmkoli, nemůže tím nijak býti předbíháno otázce, zdali a jak bude provedeno župní zřízení mimo Prahu; i kdyby k němu vůbec nedošlo, mohlo by hlavní město státu z důvodů výše uvedených podržeti zvláštní postavení ve školském zřízení, tak jako bývá obyčejem u hlavních měst i jiných států. Ostatně je čeliti této jediné námitce tím, že se platnost nové organisace školské správy pražské omezí na dobu, než bude všeobecně proveden zákon č. 292/20 nebo jiný zákon jej nahrazující.
Není tedy žádného podstatného důvodu, aby město Praha bylo zbavováno svéprávnosti, kterou mu v oboru školské správy přiznal platný zákon č. 292/20 - postup takový znamenal by krok nazpět; naopak je mnoho důvodů pro to, aby unifikace školské správy byla vybudována na základě, který stanovil § 3 cit. zák. Poněvadž však zákon č. 292(20 v některých směrech není úplný, dá se i toto řešení uskutečniti - nikoli pouhým nařízením - nýbrž jen zákonem. K tomu cíli pak směřuje námi předkládaný návrh zákona, který v §§ 1, 2 a 5 recipuje příslušné normy zákona č. 292/20 pro zákonnou unifikaci školské správy pražské, omezuje však zároveň její platnost na přechodnou dobu, než bude všestranně proveden zákon č. 292/20 nebo jiný zákon, jej nahrazující; jde tedy výslovně o úpravu jen prozatímní, kterou nikterak nemůže býti prejudikováno definitivní všeobecné organisování školské správy.
Zároveň doplňuje a modifikuje naše osnova zákon č. 292/20 v těch směrech, ve kterých není úplný nebo dosud perfektní. Jsou to zejména tato ustanovení našeho návrhu: především § 2, v němž určuje se složená ústřední školní rady pražské tak, aby tento orgán zůstal v těsném spojení s městskou autonomní správou; proto funkce předsedy, jeho náměstka a referentů administrativních i právních svěřuje se živlu autonomistickému, a volba zástupců občanstva se vyhrazuje ústřednímu zastupitelstvu. Za této podmínky a ovšem v předpokladu, že ústřední školní rada pražská bude míti plnou kompetenci podle §u 10 zák. č. 292/20 přenášejí se pak dosavadní prerogativy městs. zastupitelstva v okresní školské správě ústřed. škol. radu (odst. č. 6 v § 2 naší osnovy), pokud jde o věci bez finančního dosahu; tím bude dosaženo značného zjednodušení dosavadního úředního řízení v mnohých směrech.
Úchylky od zák. č. 292/20 obsahuje dále § 6 naší osnovy; jde o úchylky nutné proto, že nebyl posud vydán zákon slíbený v § 35 zák. č. 292/20 o příspěvcích župních k úhradě t. zv. okresních škol. nákladů. Dokud zákon ten nebude vydán, nezbývá než ponechati status quo, pokud jde v uhrazování okresních školních nákladů; poněvadž tedy obec pražská i země zůstanou nadále konkurenčními činiteli, bylo nutno, ponechati jednak ústřed. zastupitelstvu, jednak zemskému správnímu výboru vliv na finanční hospodaření ústřední školní rady, jak se stanoví v §u 6 pod č. 1 a 4. Ustanovení č. 5 tohoto §u mění jen formální stránku dosavadního způsobu, kterým se vyměřují a vyplácejí zemské příspěvky.
Ustanovením č. 6 téhož §u dostává se jen zákonné sankce nynějšímu skutkovému stavu. Navrhujeme totiž, aby stát hradil onu část osobního nákladu, která je způsobena zvýšením platů učitelských podle paritního zákona a pozdějších zákonů z těchto důvodů: Národní shromáždění usnášejíc se dne 23. května 1919 na t. zv. paritním zákoně o platech učitelských (č. 274/1919 Sb. z. a n.), schválilo - podle stenografické zprávy o 54. schůzi z 23./V. 1919 str. 1573 - resoluci navrženou výborem školským, >aby vláda byla zmocněna poskytnouti zemím zálohy k výplatě vyšších požitků podle zákona<. Jak finanční výbor dne 15./V. 1919 (tisk 992/1919) výslovně prohlásil, Národní shromáždění uznávalo, >že země nejsou s to, aby z vlastních prostředků uhradily zvýšený náklad<. Totéž platilo u větší ještě míře pro obce, které tvoříce městské školní okresy platí samy požitky učitelstvu národních škol, zejména pro hl. město Prahu, a proto se ministerská rada dne 12. ledna 1920 usnesla, aby stejné zálohy jako zemím byly poskytovány také městům s vlastním statutem, zejména i hl. městu Praze; tyto zálohy byly pak a jsou posud městu Praze pro samostatný školní okres pražský poukazovány. Země nedostávají již od r. 1922 od státu záloh žádných, poněvadž obdržely na úhradu zvýšených nákladů školských příděly z určitých daní státních; město Praha však žádného takového přídělu nemá a nemůže se tudíž bez zmíněných záloh obejíti, tím méně může se předpokládati, že by obec pražská mohla převzíti i uhrazování okresních školních nákladů v obcích připojených bez zmíněných záloh na zvýšeně platy učitelstva z peněz státních pro všecek obvod sjednocené obce. Bylo již řečeno výše, že po sloučení všech býv. obcí v jeden školní okres zanikne 10%ní okresní přirážka, která se posud vybírá v obcích připojených pro příslušné venkovské školní okresy, a že schodek tím vzniklý - as 2 miliony Kč -zároveň se značně zvýšeným nákladem na administrativu bude nucena uhraditi obec pražská, ač na druhé straně její příjmy školní po unifikaci školské správy nijak se nezvětší, neboť školní přirážky obecní, určené na věcné náklady v celé Velké Praze a na okresní škol. náklad v městském škol. okresu (Praha I. - VII. a Libeň) vybírají se již nyní v jednotné výši v celém území sjednocené obce. Podle z. zákona č. 36/ 1908 bude země přispívati na okresní náklady v připojených obcích sumou rovnající se celému okresnímu nákladu neuhrazenému výnosem 10%ní školní přirážky podle stavu z doby, kdy sloučení nastalo; sloučení nastane však v době poválečného poklesu počtu žactva, tím i počtu tříd a učitelů a ovšem i úhrnného nákladu okresního (ubyloť v obecných a občanských školách Velké Prahy od r. 1913/14 do r. 1925/ 26 - 23.941 dětí čili 32,74% počtu předválečného); avšak od škol. roku 1925-26 počíná žactva v nejnižších třídách zase přibývati a okresní školní náklad opět počne vzrůstati; obec však bude pobírati stálý, pevný příspěvek z doby sloučení - vzrůst nákladů půjde tedy z velké části na účet sjednocené obce pražské. Požadavek státního příspěvku jest odůvodněn těž faktem, že sjednocená obec převzala školství v připojených obcích namnoze ve stavu velmi vadném a nedostatečném, pokud jde o jeho vybavení věcnými potřebami; tak ku př. při dnešním velkém úbytku žactva chybí ještě 80 učeben a 200 potřebných jiných místností školních. Minimální náklad na nejnutnější novostavby a přístavby školní byl rozpočten na 139 milionů Kč, nehledě k nákladům na nezbytné velké stavební opravy. Forma pouhých záloh, jak dodnes byly obci pražské poskytovány, nevyhovuje. Nedává obci právní jistoty a i věcně není odůvodněna, poněvadž je dnes již zřejmo, že obec pražská není s to zálohy ty někdy spláceti. Jest tedy správno, aby při zákonné úpravě byla definitivně rozřešena i tato věc a zálohy aby byly jak pro budoucnost, tak pro dobu předchozí změněny podle §u 6, odst. 6. předložené osnovy zákona. Nejde tu o větší faktické zatížení státní pokladny - jde jen o to, aby stav de facto již trvající dostal zákonnou sankci, což jest v zájmu pořádku i státních financí.
V §u 7 následují přechodná ustanovení, k nimž sluší toliko podotknouti, že dosavadní zkušenosti v praxi ukázaly nutnost, aby identifikace hranic obce pražské s hranicemi školní obce resp. budoucího školního okresu pražského byla vyslovena zákonem, poněvadž administrativní postup je jinak velmi obtížný a zdlouhavý.
Návrh budiž přikázán výboru kulturnímu.
V Praze, dne 21. dubna 1926.
F. F. Plamínková,
Klečák, Pánek, Čipera, Ant. Šolc, R. Reichstädterová, dr Krouský, Wagner, dr Veselý, Pichl, dr Macků, Šťastný.