§ 2.

Pracovní soudy jsou příslušny rozhodovati zejména ve sporech

a) o mzdu a jiné služební požitky,

b) o nastoupení poměru pracovního, služebního anebo učebního, o pokračování v něm a o jeho zrušení,

c) o plnění a náhradní nároky z poměru pracovního, služebního anebo učebního, zejména o srážku ze mzdy, o smluvní pokutu nebo o dovolenou,

d) o vydání nebo obsah vysvědčení o vykonané práci (službě) a o náhradní nároky z toho vznikající,

e) o nároky z příslušnosti k sociálně-pojišťovacím ústavům nebo k podpůrným pokladnám, pokud věc nenáleží před obligatorní rozhodčí soudy sociálního pojištění,

f) o výpověď, vyklizení nebo nájemné z bytů, jichž užívání zaměstnavatel zaměstnanci propůjčil bezplatně anebo za plat,

g) o nároky, které zaměstnanci téhož podnikatele činí proti sobě navzájem že společně převzaté práce.

§ 3.

Ku projednání a rozhodnutí sporů jmenovaných v § § 1 a 2 jest podle volby žalobcovy příslušný pracovní soud, v jehož obvodu jest obecný soud žalovaného nebo provozovna zaměstnavatelova, jde-li však o osoby, které jsou trvale zaměstnány mimo provozovnu zaměstnavatelovu, také pracovní soud, v jehož obvodu má býti vykonána práce anebo zaplacena mzda nebo jiné služební požitky.

§ 4.

(1) Pracovní soudy zřizuje vláda nařízením v místech, kde se toho jeví potřeba; stejným způsobem bude pracovní soud zrušen, pakli podmínky pro jeho zřízení pominou.

(2) V místech, kde nelze očekávati, že by měl samostatný pracovní soud agendu většího rozsahu, kde však přes to bude toho podle místních poměrů zapotřebí, může býti při okresním soudu vládním nařízením zřízeno zvláštní oddělení pro spory jinak přikázané soudům pracovním; o zvláštních odděleních takových platí ustanovení pro samostatné pracovní soudy vydaná v tomto zákoně.

(3) V nařízení, kterým se pracovní soud zřizuje, budiž ustanoveno sídlo i místní obvod jeho působnosti.

Náklady pracovního soudnictví nese stát.

§ 5.

(1) Pracovní soud skládá se z předsedy, podle potřeby z jednoho nebo několika předsedových náměstků a z potřebného počtu přísedících a jejich náhradníků, který bude v jednotlivých případech určen předsedou sborového soudu druhé stolice.

(2) Předsedu a jeho náměstky ustanoví předseda sborového soudu druhé stolice ze soudců z povolání, kteří jsou činni v sídle pracovního soudu.

(3) Kancelářský personál a zřízence přidělí pracovnímu soudu předseda sborového soudu první stolice, v jehož obvodu jest pracovní soud.

§ 6.

(1) Přísedící pracovního soudu a jejich náhradníky jmenuje politický úřad II. stolice z polovice ze zaměstnavatelů, z polovice ze zaměstnanců, přihlížeje k návrhům jejich zájmových korporací (odborových organisací) .

(2) Přísedící a jejich náhradníci buďtež jmenováni se zřetelem na obory povolání, které se v obvodu pracovního soudu vyskytují, a na početní sílu navrhujících korporací (organisací) .

(3) Nevyjádří-li se zájmová korporace (odborová organisace) do dvou měsíců ode dne, kdy jí bylo doručeno vyzvání politického úřadu II. stolice, aby přísedící (náhradníky) pracovního soudu navrhla, nebude přihlíženo k vyjádření, které by snad došlo později.

§ 7.

(1) Přísedícím (náhradníkem) pracovního soudu může býti jmenován zaměstnavatel nebo zaměstnanec, na něhož se vztahují ustanovení tohoto zákona (§ 1), který jest československým státním příslušníkem, jemuž jest alespoň třicet let a který má volební právo do obce.

(2) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti jmenovány přísedícími i osoby, které jsou oprávněny na venek zastupovati veřejné obchodní společnosti, společnosti komanditní, komanditní společnosti akciové, akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným, společenstva (družstva), korporace, ústavy a spolky nebo správci státních podniků, které zaměstnávají osoby, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona.

(3) V obou skupinách mohou býti přísedícími (náhradníky) jmenováni také zaměstnanci zájmových korporací (odborových organisací) .

§ 8.

(1) Jmenování může přísedící (náhradník) pracovního soudu odmítnouti anebo úřadu se vzdáti,

a) je-li mu více než 60. roků,

b) trpí-li vadou, která mu překáží v úřadování,

c) byl-li v období přímo předcházejícím přísedícím pracovního soudu nebo ve dvou přímo předcházejících obdobích náhradníkem.

(2) Předseda pracovního soudu rozhodne usnesením o tom, zdali jest odmítnutí anebo vzdání se úřadu odůvodněno.

§ 9.

(1) Předseda pracovního soudu a jeho náměstkové vykonávají úřad pod přísahou soudcovskou.

(2) Přísedící a náhradníci vykonají před nastoupením úřadu slib, že budou svůj úřad vykonávati svědomitě a nestranně a že budou zachovávati úřední tajemství; slib tento přijme od nich předseda pracovního soudu.

§ 10.

(1) Předseda pracovního soudu řídí a rozděluje úřední práce.

(2) Dohled nad činností předsedovou náleží předsedovi sborového soudu první stolice, v jehož obvodu jest pracovní soud (§ 4, odst. 2. ) .

§ 11.

(1) Přísedící a náhradníci mají nárok na náhradu hotových vydání, která jsou s výkonem jejich úřadu nezbytně spojena.

(2) Přísedící a náhradníci ze stavu zaměstnanců a drobných zaměstnavatelů obdrží mimo to za každý výkon náhradu skutečně ušlého výdělku; výše její bude určena vládním nařízením

(3) Zaměstnavatel nebo jeho zástupce nesmí zaměstnance obmezovati ani poškozovati v jejich činnosti jako přísedících pracovního soudu.

(4) Přísedící pracovního soudu mohou býti po dobu své funkce zaměstnavatelem propuštěni jen za souhlasu pracovního soudu. Jeho souhlasu není však třeba v případech, kde zaměstnanec podle zákona může býti propuštěn bez výpovědi.

§ 12.

Funkční období přísedících a náhradníků trvá čtyři roky. Dokud nenastoupili přísedící noví, vykonávají úřad přísedící (náhradníci) ustanovení v období předcházejícím, třeba by jejich funkční období již bylo uplynulo.

§ 13.

(1) Přísedící, kteří se bez dostatečné omluvy do sezení pracovního soudu nedostaví vůbec anebo v ustanovenou hodinu anebo kteří zanedbávají svých úředních povinností jiným způsobem, potrestá předseda za každý případ pořádkovým trestem po prve až do 50 Kč, při opakování však až do 300 Kč a uloží jim z úřední moci nebo na návrh účastníků náhradu nákladů zanedbáním povinností způsobených. Omluví-li se obmeškalý dodatečně a omluva jeho bude shledána dostatečnou, může předseda usnesení, jímž byl mu uložen pořádkový trest i náhrada nákladů, odvolati.

(2) Peněžité tresty připadnou státu; vymáháje na žádost pracovního soudu okresní soud, v jehož obvodu přísedící bydlí.

§ 14.

(1) Předseda sborového soudu první stolice zbaví na návrh předsedy pracovního soudu přísedícího nebo náhradníka úřadu,

a) pozbyl-li přísedící (náhradník) práva voliti v obci anebo jestliže vyjde najevo, že ho hned původně neměl;

b) poruší-li přísedící hrubě své úřední povinnosti, zejména jestliže, byv několikráte potrestán (§ 13), nedostaví se do sezení pracovního soudu;

c) vzdá-li se přísedící ze stavu zaměstnavatelů podniku, vzhledem k němuž byl jmenován, a nenabude-li zároveň jiného podniku podobného druhu;

d) přestoupí-li přísedící ze stavu zaměstnanců trvale k jinému povolání, pro které není pracovní soud příslušný, anebo přestane-li býti trvale zaměstnancem.

(2) Přísedícím (náhradníkům) buď dána příležitost, aby se před rozhodnutím vyjádřili; dokud předseda sborového soudu první stolice nerozhodl, mohou se úřadu vzdáti.

§ 15.

(1) Členové pracovního soudu jsou povinni zdržeti se účasti na projednávání a rozhodování sporů, které se týkají jich samých, osob, s nimiž jsou nebo byli ve svazku manželském, v pokolení přímém příbuzní nebo sešvakřeni, v poměru osvojenském anebo se kterými jsou v pokolení pobočném příbuzni až do čtvrtého nebo sešvakřeni až do druhého stupně.

(2) Mimo to mohou strany členy soudu odmítnouti, jsou-li tu jiné důvody, které jsou s to vzbuditi pochybnost o jejich nestrannosti; nemůže však již člena soudu odmítnouti strana, která se pustila do jednání, aniž by uplatnila známý jí důvod odmítnutí. Neuzná-li odmítnutý člen důvodu odmítacího, budiž osvědčen; o odmítnutí rozhodne předseda pracovního soudu anebo, jde-li o tohoto, předseda sborového soudu první stolice. Rozhodnutí, kterým bylo odmítnutí vyhověno, nelze odporovati.

§ 16.

(1) Pracovní soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy nebo jeho náměstka a ze dvou přísedících, z nichž jeden jest za skupinu zaměstnavatelů, druhý za skupinu zaměstnanců.

(2) K jednotlivým zasedáním povolává přísedící (náhradníky) předseda pracovního soudu podle pořadí předem ustanoveného, od kterého možno se odchýliti jen, když přísedící (náhradník) jest z rozhodování vyloučen (§ 15, odst. 1. ), platně byl odmítnut, k přelíčení se nedostaví anebo když by jinak přelíčení v ustanovenou dobu nemohlo býti provedeno. Zpravidla buďtež pak povoláváni přísedící (náhradníci), kteří náležejí témuž anebo podobnému povolání, jako jsou strany.

§ 17.

Podle příbuzných odvětví výrobních, živnostenských nebo služebních může býti pracovní soud rozdělen na několik stálých oddělení. Zpravidla budiž zvláštní oddělení takové zřízeno pro spory mezi obchodníky a jejich zaměstnanci, v obvodech zemědělských pak i pro spory osob zaměstnaných v hospodářství polním nebo lesním.

§ 18.

Do rozhodnutí podle §§ 8, 13, 14 a 15 lze si stěžovati do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení a to, pokud jde o rozhodnutí předsedy pracovního soudu, k sborovému soudu první stolice, pokud jde o rozhodnutí předsedy tohoto soudu, ke sborovému soudu druhé stolice. V ostatním platí tu ustanovení §u 36.

II.

§ 19.

Pokud v tomto zákoně nejsou obsažena ustanovení zvláštní, platí o řízení před pracovními soudy předpisy civilního řádu soudního o řízení před soudy okresními.

§ 20.

(1) Do protokolu o jednání zapsána buďtež přednesení stran jen potud, pokud obsahují obmezení nebo změnu žalobní prosby, výslovné uznání nebo vzdání se nároku žalobního. nebo jeho části, vzdání se opravných prostředků, jakož i prohlášení o navrženém přísežném výslechu některé strany.

(2) Dále obsahujž protokol o jednání zápis o plné moci, kterou strana osobně se dostavivší zmocněnci udělila, o žalobní prosbě, jestliže strany v den k tomu určený se dostavily a hned započaly jednati, o podstatném obsahu výpovědí svědků, znalců a stran, o podstatném výsledku jiných provedených důkazů, dále o tom, zda byl svědek nebo znalec slyšen pod přísahou, jakož i o tom, že straně bylo před výslechem dáno zákonem předepsané připomenutí.

(3) Konečně buďtež v protokole zapsány, rozsudky při jednání prohlášené a poznamenáno, zdali strany při prohlášení rozsudku byly přítomny (§ 21, odst. 1.). Jiná nařízení a opatření soudu buďtež do protokolu zapsána jen, je-li proti nim připuštěn opravný prostředek.

§ 21.

(1) Rozsudek budiž prohlášen ústně ihned po skončení přelíčení. Stalo-li se tak v přítomnosti obou stran a hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 300 Kč, stává se rozsudek vůči stranám ihned účinným a písemné jeho vyhotovení bude jim doručeno toliko na výslovnou žádost; jinak bude rozsudek i s důvody stranám doručen z úřední povinnosti.

(2) Předseda prohlásiv rozsudek poučí strany o právu odvolacím, jeho objemu a o lhůtě odvolací. Stejné poučení budiž uvedeno i v písemném vyhotovení rozsudku.

§ 22.

(1) Příslušnost svou zkoumá pracovní soud z úřední povinnosti.

(2) Bylo-li řádným soudem pravoplatně rozhodnuto, že věcně jest příslušný soud pracovní, jest rozhodnutí takové závazno pro místně příslušný pracovní soud, u něhož byla žaloba později podána.

(3) Rozhodl-li pracovní soud pravoplatně, že jsou věcně příslušny soudy řádné, jsou soudy tyto rozhodnutím jeho vázány.

§ 23.

(1) Strany mohou se dáti před pracovním soudem zastupovati každou svéprávnou osobou, která jest schopna před soudem jednati a není známa soudu jako pokoutník. Ve sporu, jehož předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kč, jest vyloučeno zastoupení advokátem.

(2) Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízením zvláštní sazby odměn za zastupování advokáty v řízení před pracovními soudy i v řízení opravném.

§ 24.

Pracovní soud podle potřeby ustanoví a vyhlásí určité dny a hodiny, kdy se mohou strany bez obsílky dostaviti, aby zahájily rozepři anebo jednaly o smír.

§ 25.

(1) První rok ustanoven budiž zpravidla na některý z nejbližších dnů po podání žaloby; koná se před předsedou pracovního soudu nebo jeho náměstkem k tomu cíli, aby věc byla vyřízena smírem, rozsudkem pro zmeškání, uznání anebo vzdání se nároku žalobního anebo aby rozhodnuto bylo o námitkách, že věc nenáleží na pořad práva, že pracovní soud jest nepříslušný, že o téže věci byl zahájen spor anebo bylo pravoplatně rozhodnuto.

(2) O námitkách těchto rozhodne soud usnesením. Byla-li námitka zamítnuta, budiž ihned jednáno o věci hlavní (§ 25, odst. 3., § 26, odst. 1.) a rozhodnutí pojato do konečného rozsudku; rozhodnutí takovémuto lze pak odporovati jedině ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s jednáním a rozhodnutím o věci hlavní.

(3) Vzdají-li se při prvním roku obě strany toho, aby se přelíčení konalo za účasti přísedících, provede předseda ihned při témže roku i přelíčení o věci hlavní a vydá rozsudek. Totéž platí, když strany učinily stejné prohlášení po prvním roku, ale ještě před započetím přelíčení.

§ 26.

(1) Ve všech ostatních případech budiž konáno přelíčení za účasti přísedících v době co nejkratší.

(2) Na počátku přelíčení podá předseda zprávu o výsledku prvního roku. Přísedící mají právo dotazovati se stran, svědků i znalců, aby věc byla náležitě objasněna.

(3) Pracovní soud usnáší se většinou hlasů; napřed hlasuje přísedící věkem starší, předseda odevzdá hlas naposledy. O poradě a hlasování, které jest neveřejné, budiž sepsán zvláštní protokol.

§ 27.

Bylo-li rozsudkem rozhodnuto o nároku, který nezáleží v plnění peněžním, ustanoví soud zároveň hodnotu předmětu sporu. Je-li toho třeba, vyslechne soud k tomu cíli při jednání strany. Tomuto ocenění předmětu sporu nelze odporovati.

§ 28.

(1) Ve sporech, při nichž hodnota předmětu není vyšší než 300 Kč, lze se z rozsudku odvolati toliko proto, že řízení jest zmatečné z těchto příčin:

1. že rozhodnutí se zúčastnil soudce, který podle zákona byl vyloučen (§ 15, odst. 1.) anebo jehož odmítnutí bylo uznáno za odůvodněné;

2. že soud nebyl řádně obsazen ;

3. že rozhodnuto bylo o věci, která náleží před soudy řádné;

4. že straně byla nezákonným postupem odňata možnost, před soudem projednávati;

5. že strana, která po zákonu potřebuje zákonného zástupce, nebyla takovýmto zástupcem zastoupena a vedení sporu zákonným zástupcem nebylo dodatečně schváleno;

6. že rozhodnuto bylo o věci, která nepatří na pořad práva;

7. že veřejnost jednání byla proti zákonu vyloučena.

(2) Ve sporech o hodnoty vyšší než 300 Kč lze rozhodnutí pracovního soudu odporovati odvoláním, ve kterém důvody odvolací uváděti netřeba.

§ 29.

Odvolání proti rozsudku pracovního soudu podati jest písemně anebo ústně do protokolu u pracovního soudu anebo, nebydlí-li strana v obvodu pracovního soudu, ústně do protokolu okresního soudu jejího bydliště, do patnácti dnů po tom, co písemné vyhotovení rozsudku bylo straně doručeno; byly-li však obě strany při prohlášení rozsudku přítomny a hodnota předmětu sporu nepřesahuje 300 Kč, do patnácti dnů od prohlášení. Podpisu advokáta na odvolacím spise není potřebí. Když lhůta odvolací uplynula oběma stranám, předloží pracovní soud spisy soudu odvolacímu a strany o tom vyrozumí.

§ 30.

O odvolání z rozsudku pracovního soudu rozhodne sborový soud první stolice, v jehož obvodu jest pracovní soud.

§ 31.

O odvoláních podle § 28, odst. 1. rozhoduje odvolací soud (§ 30) v zasedání neveřejném ve tříčlenném senátu složeném ze soudců z povolání na základě spisů s konečnou platností usnesením; vyhoví-li odvolání, zruší rozsudek pracovního soudu, po případě i řízení jej předcházející, bylo-li důvodem zmatečnosti zasaženo. Je-li tu důvod zmatečnosti uvedený v § 28, č. 3 a 6, odvolací soud žalobu odmítne, jinak věc vrátí pracovnímu soudu, aby znovu rozhodl, podle potřeby řízení doplně anebo proveda je znovu.