Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 84 - 84/10.

Řeka Jizera. jest řekou horskou, která každoročně nejméně dvakrát ohrožuje území, kterým teče, velkými, mnohdy katastrofálními povodněmi, jimiž nejvíce je ohroženo město Semily i s územím, jimž řeka protéká. Ministerstvu veřejných prací, státní regulační komisi a všem v úvahu přicházejícím úřadům jsou tyto poměry dobře známy.

Stavba údolních přehrad na řece Jizeře, v prvé řadě u Karlova, Vilémova a u Benešova nad Semily a to v době nejkratší jeví se nezbytnou. Podobně jest tomu s regulací řečiště Jizery v různých místech, z nichž neposledně důležitá jest část v území města Semil a sousední obce Podmoklic.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr ochoten dáti nařízení, by práce s regulací řeky Jizery spojené byly okamžitě zahájeny?

2. Nemůže-li ministerstvo veřejných prací podniknouti regulační práce ihned, je ochotno interpelantům oznámiti s důvody, kdy se tak asi stane ?

V Praze, dne 21. dubna 1926.

Hampl, Šturc,
dr Houser, V. Chlumecký, Petor Juraj, Včelička, Fijala, Herlinger, Hlávka, Průša, Skalák, Sochor, Sehrialová, Schubert, Reščuk.

Tisk 84/1.

Výše uvedeným zákonem bylo vládě uloženo učiniti opatření, aby k zamezení způsobovaných škod vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva byla urychleně provedena úprava vodních toků (regulace, stavba mostů, údolních přehrad a pod.) podle celkového soustavného plánu. Na úhradu nákladů touto akcí vzešlých má vláda zříditi zvláštní fond a byla zmocněna, aby úvěrovými operacemi opatřila potřebné k tomu prostředky po případě i v cizí měně. Na úhradu úroků a na úmor má vláda zařaditi každoročně do státního rozpočtu částku až do výše 50 milionů Kč.

Dosud však se tak nestalo a proto táži se podepsaní pana předsedy vlády:

1. Zda vláda zřídila výše zmíněný zvláštní fond a opatřila potřebné k tomu prostředky?

2. Zda zamýšlí zařaditi do rozpočtu na rok 1927 na úhradu úroků a na úmor částku 50 milionů Kč?

V Praze, dne 25. března 1926.

Otm. Hrejsa,
Roháček, Sechtr, Vraný, Sáblík, V. Sehnal, dr Havelka, Stržil, Pivko, Frant. J. Kroiher, dr Šrobár, E. Hrubý, Šimonek, Stodola, dr. Rozkošný, Donát.

Tisk 84/2.

Některé berní správy předpisují daň z příjmu zemědělcům, případně vypočítávají jejich čistý příjem nikoliv dle ustanovení zákona o osobních daních z roku 1896 a novely z roku 1914, nýbrž paušálně dle směrnic jimi samými stanovených, nedbajíce jich přiznání k dani z příjmu. Tímto způsobem docilují i u malých zemědělců příjmu přes 6.000 Kč.

Tento způsob vypočítávání čistého příjmu z polního a lesního hospodářství zaviňuje také, že malozemědělci-invalidé ztrácejí invalidní důchod, neboť zemské úřady pro péči o válečné poškozence na základě úředních výkazů berních správ o čistém příjmu válečných poškozenců zastavují ve smyslu §u 2 a 3 zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. takovým poškozencům důchod.

Tak stalo se válečnému poškozenci Josefu Sáblíkovi, malorolníku ve Smolíně č. 5. u Val. Klobouk, který vlastní 38 a půl míry pozemků, z nichž obdělává 25 a půl míry. Berní správa v Uherském Brodě vykázala zemskému úřadu v Brně, že příjem výše jmenovaného za rok 1921, 1922 a 1923 činil Kč 9.384, 9.384 a 9.384, tedy každého roku na haléř stejně. Daň z přijmu nebyla mu sice po srážkách na členy rodiny předepsána, ale zemský úřad v Brně výměrem ze dne 24. března 1925, č. j. 9579/25 I. a II. mu důchod zastavil, případně snížil. Tímto způsobem byl Josef Sáblík, který utrpěl zranění levé ruky a průstřel hrudníku a levého křídla plic, těžce poškozen.

Podepsaní činí dotaz:

1. Je-li panu ministrovi financí postup berních správ při vypočítávání čistého příjmu z polního a lesního hospodářství znám?

2. Chce-li pan ministr financí přidržeti berní správy k tomu, aby daň z příjmu předpisovaly ve smyslu platných zákonů dle skutečného, čistého příjmu?

3. Je-li pan ministr financí ochoten poučiti berní správy, aby malozemědělce-invalidy nepoškozovaly vzhledem k jich důchodu válečných poškozencův?

V Praze, dne 16. března 1926.

Sehnal, Prošek, dr Havelka, Stodola, Sechtr, Roháček, Donát, Šimonek, Prinz, Sáblík, dr Okánik dr Rozkošný, Pivko, Lukeš, Stržil, Vraný, Kroiher, Štolba, Hybš.

Tisk 84/3.

Před velikonočními svátky chodil ve městě Javorníku ve Slezsku četnický strážmistr Jan Futera - většinou ustrojen do služby - po bytech německých rodičů a vyzýval je, aby své školou povinné dítky ve stáří od 6 do 8 roků dali zapsati do školy s českým vyučovacím jazykem, která v Javorníku má býti nově zřízena. Při tom dával si udati data narození dětí a zapisoval je do seznamu. Snažil se rodiče získati pro zápis do menšinové školy vykládaje, že návštěva školy jest úplně zdarma, že děti budou podporovány a obdařeny, že talentované děti mohou zdarma dále studovati, že se během tří let dokonale naučí českému jazyku, jehož k jejich zaopatření nezbytně jest zapotřebí, a že čeština, které se vyučuje ve zdejších školách, není ta pravá. Ačkoli rodičové nepodali žádného písemného prohlášení, že souhlasí a nemají také v úmyslu, aby svoje dítky nechali navštěvovati českou školu, považoval strážmistr učiněné údaje o datech dětí za závazná. Správnost toho, co zde řečeno, může býti potvrzena.

Dle posledního sčítání lidu jest v Javorníku 99,8 % obyvatelů německé národnosti a obec má prý jen 2 české školou povinné dítky. Ve zdejší německé obecné a občanské škole jest nepovinné vyučování češtině zavedeno od tří let, počínaje třetím školním rokem.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra a pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest pánům ministrům známa tato agitace, která pracuje k novému poškození našeho německého školství, resp. dála se tato agitace z rozkazu státních úřadů ?

2. Není-li tomu tak, co zamýšlejí páni ministři učiniti, aby příště nedošlo k takovýmto protizákonným, obyvatelstvo zneklidňujícím agitacím, a aby provinivší se orgánové vzati byli k zodpovědnosti ?

V Praze, dne 21. dubna 1926.

F. Scholz, Stolberg,
Tschapek, Fahrner, Böhr, Kahler, Fritscher, A. Scholz, dr Hilgenrelner, Zuleger, A. Lippert, dr Medinger, Spies, Prause.

Vor den Osterfeiertagen erschien in der Stadt Jauernig in Schlesien der Gendarmeriewachtmeister Johann Futera - dienstlich adjustiert zumeist - in den Wohnungen deutscher Eltern und forderte sie auf, ihre schulpflichtigen Kinder im Alter von 6 bis 8 Jahren in die in Jauernig neuzuerrichtende Schule mit čechischer Unterrichtssprache einschreiben zu lassen. Dabei liess er sich die Geburtsdaten der Kinder angeben und schrieb sie in ein Verzeichnis ein. Durch Vorstellungen, dass der Schulbesuch ganz kostenlos sei, dass die Kinder unterstützt und beschenkt werden, dass talentierte Kinder unentgeltlich weiterstudiern können, dass sie binnen drei Jahren die čechische Sprache, die zu ihrem Fortkommen unbedingt notwendig sei, perfekt erlernen und dass das Čechische, welches in den hiesigen Schulen gelehrt werde, nicht das richtige sei, suchte er die Eltern für die Einschreibung in die Minderheitsschule zu gewinnen. Obwohl die Eltern keine schriftliche Zustimmungserklärtung abgaben und auch nicht gewillt sind, ihre Kinder die čechische Schule besuchen zu lassen, betrachtete der Wachtmeister die gemachten Angaben über die Daten der Kinder als bindend. Die Richtigkeit des Gesagten kann bestätigt werden.

Nach der letzten Volkszählung gehören in Jauernig 99,8 % der Bewohner zur deutschen Nation und soll der Ort nur 2 čechische schulpflichtige Kinder besitzen. In den hiesigen deutschen Votksund Bürgerschulen ist der unobligate čechische Unterricht seit drei Jahren, vom 3. Schuljahre angefangen eingeführt.

Die Gefertigten stellen an den Herrn Minister des Innern und an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur die

1. Ist den Herrn Ministern diese Agitation, welche auf eine neuerliche Schädigung unseres deutschen Schulwesens hinarbeitet bekannt, bezw. ist diese Agitation im Auftrage staatlicher Behörden erfolgt?

2. Wenn dies nicht der Fall ist. was gedenken die Herren Münister zu tun, dass dergleichen gesetzwidrige, die Bevölkerung beunruhigende Agitationen in Hinkunft unterbleiben und die schuldigen Organe zur Verantwortung gezogen werden?

Prag, am 21. April 1926.

F. Scholz, Stolberg,
Tschapek, Fahrner, Böhr, Kahler, K. Fritscher, Dr. Hilgenreirer, Zuleger, Lippert, Spies, Dr. Medinger, A. Scholz, Prause.

Tisk 84/4.

Dle sdělení tisku byla obecní kancelář v Krasíkově, okres Zábřeh, zabrána pro účele české menšinové školy, ačkoli škola byla prý bezzávadně umístěna ve státní budově, která náleží ředitelství drah v Olomouci.

Stížnosti ke správnímu soudu, kterou obec podala, nepřiznalo ministerstvo školství odkladného účinku, i nařídilo nucené vyklizení kanceláře. Zařízení obecní kanceláře bylo jednoduše postaveno na ulici.

Podepsaní táží se pánů ministrů :

1. Zdali se události v tisku vylíčené zakládají na pravdě ?

2. Je-li tomu tak, zdali páni ministři jsou ochotni působiti k tomu, aby takovéto formálně i věcně nezákonité zabrání bezodkladně bylo zrušeno ?

V Praze, dne 21. dubna 1926.

Tschapek, Fahrner, Böhr, dr Medinger, Fritscher, A. Scholz, Spies, Luksch, dr Hilgenreiner, Zuleger, A. Lippert, Kahler, Prause.

Laut Pressemeldungen wurde die Gemeindekanzlei in Budigsdorf, Bezirk Hohenstadt, für Zwecke der čechischen Minderheitsschule beschlagnahmt, trotzdem letztere angreblich in einem staatlichen der Eisenbahndirektion Olmütz gehörigen Gebäude einwandfrei untergebracht war.

Der seitens der Gemeinde eingebrachten Verwaltungsgerichtsbeschwerde wurde vom Schulministerium die aufschiebende Wirkung nicht zuerkannt und die zwangsweise Räumung der Kanzlei angeordnet. Die Einrichtung der Gemeidekanzlei wurde einfach auf die Strasse gestellt.

Die Gefertigten stellen an die Herren Minister die

1. ob diese von der Presse geschilderten Vorgänge auf Wahrheit beruhen?

2. wenn ja, ob die Herren Minister bereit sind, zu veranlassen, dass eine solche formell wie sachlich ungesetzliche Beschlagnahme umgehend aufgehoben wird?

Prag, am 21. April 1926.

F. Scholz, Stolberg,
Tschapek, Fahrner, Böhr, Dr. Medinger, Fritscher, Luksch, Dr. Hilgenreiner, A. Scholz, Spies, Zuleger, Kahler, A. Lippert, Prause.

Tisk 84/5.

Každá země, přičleněná k Mezinárodnímu úřadu práce, vysílá do valného shromáždění Úřadu práce po čtyrech delegátech. Z toho zastupují dva vládu, jeden zaměstnance a jeden zaměstnavatele; také oba posléz jmenované ustanovuje vláda, při čemž jest povinna dohodnouti se s nejdůležitějšími odborovými organisacemi.

Konference jest oprávněna odmítnouti tyto delegáty dvoutřetinovou většinou.

I když tedy přísluší vládě právo jmenovací, tož předpokládá to přece volnost dělnického hnutí v ohledu organisačním i politickém. Jestliže v některé zemi pozbyly odborové organisace následkem opatření zákonodárných a. správních této volnosti a vláda jmenuje zástupce zaměstnanců nebo zaměstnavatelů, pak nelze již mluviti o tom, že tyto skupiny povolání jsou zastoupeny.

Všechno to platí o zástupci zaměstnanců, kterého jmenovala italská vláda. Koaliční svobody, svobody, dělnického hnutí nebylo již v Italii od vítězství fašismu; odstraněna jest od doby zákona z prosince 1925 moci zákonodárnou. Vyhovujíce tomuto skutečnému stavu hlasovali dělničtí delegáti proti připuštění takovýchto tak zvaných zástupců dělnictva. Že se zástupcové zaměstnavatelů vyslovili pro připuštění, rozumí se samo sebou.

Méně lze pochopiti, že s připuštěním souhlasili zástupcové vlád - mezi nimi také českoslovenští. Po našem názoru nemůže fašista jmenovaný fašistickou vládou nikdy býti uznán za delegáta dělníků.

Zásada, že každá vláda jest úplně autonomní při jmenováni delegátů zaměstnaneckých a zaměstnavatelských, nemůže po našem názoru platiti, poněvadž právě svoboda rozhodnutí jest samozřejmým předpokladem pro jmenování.

Tážeme se tudíž vlády, jaké důvody měli oba delegáti, jež vyslala, pro to, že hlasovali pro připuštění zaměstnaneckého delegáta, kterého jmenovala italská vláda?

V Praze, dne 21. dubna 1926.

Dr Heller, Niesner,
Reyzl, Polach, Löw, dr Houser, V. Chlumecký, Hlávka, Herlinger, Petor; Průša, Sochor, Schubert, Reščuk, Včelička, Beutel.

Jedes der dem Internationalen Arbeitsamt angeschlossenen Länder entsendet in die Volltagungen des Arbeitsamtes vier Delegierte. Hievon vertreten zwei die Regierung, je einer die Arbeitnehmer und die Arbeitgeber; auch die beiden letzteren bestimmt die Regierung, wobei sie das Einvernehmen mit den wichtigsten Berufsorganisationen zu pflegen verpflichtet ist.

Die Konferenz hat das Recht, diese Delegierten mit Zweidrittelmehrheit abzuweisen.

Wenn nun auch das Ernennungsrecht der Regierung zusteht, so setzt dies doch die Freiheit der Arbeiterbewegung in organisatorischer und politischer Beziehung voraus. Wenn in einem Lande die Berufsorganisationen durch Massnahmen der Gesetzgebung und Verwaltung diese Freiheit verloren haben und die Regierung den Vertreter der Arbeitnehmer oder Arbeitgeber ernennt, so kann nicht mehr davon gesprochen werden, dass diese Berufsgruppen vertreten sind.

Alles dies trifft rücksichtlich des von der italienischen Regierung ernannten Vertreters der Arbeitnehmer zu. Eine Koalitionsfreiheit, eine Freiheit der Arbeiterbewegung gab es seit dem Siege des Faszismus in Italien nicht mehr; sie ist seit dem Gesetze vom Dezember 1925 von gesetzeswegen beseitigt. In Entsprechung dieses tatsächlichen Zustandes haben die Arbeiterdelegierten gegen die Zulassung solcher sogenannter Arbeitervertreter gestimmt. Dass sich die Vertreter der Arbeitgeber für die Zulassung aussprachen, ist selbstverständlich.

Weniger zu begreifen ist, dass die Vertreter der Regierungen - darunter auch die čechoslovakischen - der Zulassung zustimmten. Unserer Ansicht nach kann ein von der faszistischen Regierung ernannter Faszist niemals als Arbeiterdelegierter anerkannt werden.

Der Grundsatz, dass jede Regierung in der Bestellung der Delegierten der Arbeitnehmer und Arbeitgeber vollständig autonom ist, kann unserer Ansicht nach nicht gelten, weil eben die Freiheit der Entschliessung eine selbstverständliche Voraussetzung für die Bestellung bildet.

Wir fragen daher die Regierung, welche Gründe die von ihr entsandten beiden Delegierten dafür hatten, dass sie für die Zulassung des von der italienischen Regierung ernannten Delegierten der Arbeitnehmer stimmten?

Prag, am 21. April 1926.

Dr Heller, Niessner,
Beutel, Reyzl, Polach, Löw, Dr. Houser, Chlumecký, Hlávka, Herlinger, Petor, Průša, Včelička, Sochor, Schüben, Reščuk.

Tisk 84/6.

Vyhláškou ministerstva obchodu ze dne 17. dubna 1926 podmíněn jest dovoz obilí, sladu, luštěnin, mouky a moučných výrobků od 21. dubna 1926 přiložením osvědčení o původu. Jest jasno, že účinkem tohoto opaření může býti jen omezení dovozu obilí a moučných výrobků, čímž se zásobování konsumujícího obyvatelstva potravinami opětovně ztěžuje.

Především však jest příznačno, že oficiosní >Prager Presse< tuto ministerskou vyhlášku opatřuje komentářem, jenž má sensační titul >Nový směr naší obchodní politiky< a který nemůže býti vykládán jinak, než že se zamýšlí zostřiti snahy po vysokých ochranných clech a obzvláště zavésti vysloveně ochranné clo na potraviny. Jaký jiný význam může míti, píše-li oficiosní orgán:

>Jak z vyhlášky jest patrno, jde o opatření formálního významu, které však nevylučuje materielních důsledků pro budoucnost a které obzvláště v oboru obchodní politiky může míti veliký dosah.<

Ještě jasněji ilustrována jest tendence tohoto >nového směru naši obchodní politiky< poukazem časopisu >Prager Presse< na možnosti, které má vláda k disposici a které vrcholí v poukazu na nařízení ze dne 4. června 1925 (v >Prager Presse< falešně citováno jakožto nařízení z 25. května). jehož článkem theoreticky se již zavádí celá řada vysokých cel na potraviny, obzvláště cel na obilí a na dobytek, i když prakticky článek II téhož nařízení tato cla dílem ruší, dílem nahrazuje klouzavými cly.

S jasností u tohoto listu zcela neobvyklou vyslovuje tedy >Prager Presse<, že cla na potraviny, pro domácnost širokých mass tak zhoubná, obzvláště pevná cla obilní, již v dohledné době mají vstoupiti v platnost, a připojuje k tomu;

>Vláda nepotřebuje k takovýmto opatřením svolení parlamentu.<

Konstatovali jsme již při vydání nařízení ze dne 4. června 1925, ze zavedení klouzavých cel obilních bylo protiústavní a odůvodnili jsme obšírně své stanovisko, aniž by naše důkazy byly s kterékoli strany bývaly právnicky vyvráceny. Jest jasno, že také zavedení pevných obilních cel jakož i jiných cel na potraviny, cestou nařizovací jest naprosto nepřípustno, a že nehledě k případům pochyb formálně právnických veliký hospodářský dosah věci dle konstitučních pojmů naprosto vylučuje, aby takováto cla, pouhým příkazem vládní moci bez dotázání parlamentu došla platnosti. Jest však stejně jasno, že stísněné postavení konsumujícího obyvatelstva, zejména pracujících tříd, nesnese zatížení, jaké by zamýšlená cla měla v zápětí.

Stejným směrem jako vyhláška ministerstva obchodu o osvědčeních o původu pohybuje se také zákaz dovozu polského dobytka, vydaný již na počátku tohoto měsíce, který Československo uvedl již do vážných obchodně-politických diferencí s Polskem a Rakouskem, že poukaz na zdravotní nutnost jest jen záminkou, vysvítá již že skutečností, že na intervenci rakouské vlády průvoz polských vepřů opět byl dovolen, především však z komentáře, kterým tisk, zejména tisk agrární, toto opatření provázel. Budiž zde poukázáno jen na >Venkov< z 8. dubna 1926, jenž zdůrazňuje >vysokou výchovnou cenu< tohoto opatření a jenž zjevně se zastává dalšího rdousení dovozu potravin. Také toto obchodně-politické opatření, které ceny dobytka a masa žene do výše, ohrožuje zásobování spotřebitelů a jest zejména pro třídu dělnickou nesnesitelné.

Tážeme se tudíž vlády :

1. Jest vláda ochotna co nejdříve zrušiti zákaz dovozu dobytka a vyhlášku o osvědčeních o původu ?

2. Jest vláda ochotna podati parlamentu zprávu o zamýšlených obchodně-politických opatřeních a všechna svá nařízení vydávati jen v dohodě s parlamentem?