Tisk 99/3.
Překlad.
Interpelace
senátorů Reyzla, Reutela a soudruhů
na pana ministra vnitra
stran rušení míru domovního četnictvem v obecním domě v Bělé.
Obecní zastupitelstvo v Bělé, okres děčínský, usneslo se vyvěsiti na obecním domě dne 1. května rudý prapor. Mezi tím co starosta obce a veškeré dělnictvo zúčastnilo se dne 1. května schůze v Podmoklech, vnikli četníci společně s hakenkreuzlery do obecního domu, otevřeli paklíčem dvéře vedoucí do místnosti, v jejíž okně byl prapor vyvěšen, i odstranili a odvlékli prapor. Nad tímto neslýchaným počínáním panuje v obyvatelstvu na Podmokelsku veliké rozčilení, jež stupňováno jest ještě okolností, že k tomuto porušení domovního míru došlo prý z nařízení purkmistra v Děčíně.
Takovéto jednání jest jen s to, aby porušilo klid a pořádek, na něž přece vláda jinak klade tak velikou váhu, a znamená těžké zasahování do obecní samosprávy.
Tážeme se tudíž pana ministra, je-li správné, že četnictvo v Bělé na rozkaz okresního hejtmana v Děčíně vniklo do obecního domu a odstranilo prapor; je-li tomu tak, jak může pan ministr ospravedlniti takovéto jednání, jež znamená naprostou neúctu k obecní samosprávě, zákonem zuručené? Není-li tomu tak, jest ochoten vzíti provinivší se úředníky k nejpřísnější zodpovědnosti?
V Praze, dne 4. května 1926.
Reyzl, Beutel,
Löw, Jokl, Stark, dr Houser, Hampl, Bodnár, dr Heller, Niessner, Polach.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Reyzl, Beutel und Genossen
an den Herrn Minister des Innern
betreffend den Hausfriedensbruch der Gendarmerie im Getmeindehaus in Biela.
Die Gemeindevertretung in Biela, Bezirk Tetschen hatte den Beschluss gefasst im Gemeindehaus am 1. Mai eine rote Fahne zu hissen. Während nun der Gemeindevorsteher und die gesamte Arbeiterschaft am 1. Mai an der Versammlung in Bodenbach teilnahmen, drangen Gendarmen gemeinsam mit Hakenkreuzlern in das Gemeindehaus ein, erbrachen mit einem Sperrhaken die Tür, welche zu dem Raum führte, an dessen Fenster die Fahne ausgehängt war und entfernten und verschleppten die Fahne. Ueber diese unerhörte Handlungsweise herrscht in der Bevölkerung des Bodenbacher Gebietes grosse Aufregung, welche durch den Umstand noch erhöht wird, dass angeblich dieser Hausfriedensbruch über Anordnung des Bürgermeisters von Tetschen erfolgt sein soll. Eine solche Handlungsweise ist nur geeignet die Ruhe und Ordnung, auf welche ja sonst die Regierung so grosses Geseicht legt, zu stören, und bedeutet einen schweren Eingriff in die Autonomie der Gemeinden. Wir fragen daher den Herrn Minister, ist es richtig, dass die Gendarmerie in Biela über Auftrag des Bezirkshauptmannes von Tetschen in das Gemeindehaus eindrang und die Fahne entfernte, wenn ja, wie kann der Herr Minister einen solchen Vorgang rechtfertigen, der eine völlige Missachtung der gesetzlich gewährleisteten Autonomie der Gemeinde beinhaltet? Wenn nicht, ist er bereit die schuldtragenden Beamten zur strengsten Verantwortung zu ziehen?
Prag, am 4. Mai 1926.
Reyzl, Beutel,
Löw, Jokl, Stark, Dr. Houser, Hampl, Bodnár, Dr. Heller, Niessner, Polach.
Tisk 99/4.
Překlad.
Interpelace
senátorů Löwa, dr Hellera a soudruhů
na pana ministra železnic
stran opětného propouštění německých železničních dělníků v ryze německém území.
Dle zpráv německých denních listů bylo v posledním čase provedeno zase hromadné propouštění dělníků německé národnosti, zaměstnaných u železnic, mezi kterými byli také takoví, kteří při předsevzaté zkoušce ze státního jazyka vyhověli. Při odboru pro udržování trati ve Falknově propuštěno bylo na základě §u 17 pracovního řádu 75 dělníků. Toto propuštění působí tím brutálněji, ježto postižení nemají nároku ani na pensi nebo jinaké odbytné. Při tom jest mezi těmito 75 propuštěnými dělníky 24 ženatých a mají dohromady 53 dětí a mezi nimi jest zase 1 dělník se 7 malými dětmi, jenž od mnoha let pracuje v železničních službách. Také ostatní propuštění dělníci slouží již po více let a 1 dělník již 19 roků jest členem provisní pokladny, kdežto jiní zase mají před sebou cvičení ve zbrani.
Při tom dlužno také zmíniti se hned ještě o tom, že celý stav nádraží a dráhy ve Falknově a i v Karlových Varech jest přímo zoufalý. Pražce leží volně v zemi a zdvihají i sklánějí se při jízdě po kolejích až na 2 cm. Při deštivém počasí sbírá se voda pod pražci a stříká při jízdě po tratí na celé metry, kdežto za dřívější správy Buštěhradské dráhy panoval vzorný pořádek. Bezpečnost života cestujících jest zle ohrožena, i když správa dráhy za jednoho propuštěného německého dělníka postaví dva české dělníky, poněvadž to jsou dělníci nevyškolení a mnohdy natropí více zla než mohou vykonati práce.
Kde však zůstávají všechna dobrá předsevzetí, která jsou uvedena v úvodě k zákonu č. 285 z roku 1924: úkoly správy buďtež obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji? Státní jazyk jakožto jazyk služební zdá se, že jest při podbíjení pražců, při kování, soustruhování, pilování, při lakování, při pracech sedlářských a truhlářských, při nakládání zboží jakož i při pracech ve skladišti věcí nejdůležitější. Odborná znalost, píle a spolehlivost jest u státního zaměstnance věcí vedlejší. Zdá se, jakoby někdo nepořádek chtěl veřejně ukazovati. Zdá se dále, jakoby si úřednická vláda chtěla učiniti hlavní úlohou předstihnouti dokonce počešťovací snahy svého předchůdce. Při tom dlužno se zmíniti ještě o tom, že čeští dělníci, kteří jsou v zabezpečeném soukromém postavení jsou vyzýváni, aby soukromé postavení opustili a vstoupili do služeb státní dráhy. Používá se tudíž zaměstnaných dělníků v zabezpečeném postavení k tomu, aby řady nezaměstnaných v německém území byly rozmnoženy.
Co se však stalo ve Falknově. Karlových Varech a v Chebu, prováděno bylo s neslýchanou brutálností také v Teplicích, Ústí, Podmoklech a ve všech oborech pro udržování trati. Není divu. dají-li se dělníci do bídy uvržení v bezměrné své nouzi a zoufalství strhnouti k pošetilostem.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra železnic:
Jak ospravedlní pan ministr propuštění sterých německých dělníků?
Jest panu ministru známo, že takováto svévolná opatření zle ohrožují bezpečnost cestujících?
Jest panu ministru dále známo, že takovéto manipulace silně zatěžují státní pokladnu?
Co zamýšlí pan ministr učiniti za účelem odpomoci takovýmto poměrům a pro bezpečnost na drahách?
V Praze, dne 4. května 1926.
Löw, dr Heller,
Polach, Reyzl, Niessner, Beutel, Stark, Jokl, dr Houser, Hampl, Bodnár.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Löw, Dr. Heller und. Genossen
an den Herrn Eisenbahnminister
betreffend die neuerlichen Entlassungen deutscher Eisenbahnarbeiter
im rein deutschen Gebiete.
Nach den Berichten deutscher Tageszeitungen wurden in letzter Zeit wieder Massenentlassungen von im Eisenbahnbetriebe beschäftigten Arbeitern deutscher Nationalität vorgenommen, worunter sich auch solche befanden, welche bei der vorgenommenen Prüfung in der Staatssprache entsprochen haben.
Bei der Bahnerhaltungssektion in Falkenau wurden auf Grund des § 17 der Arbeitsordnung 75 Arbeiter entlassen. Diese Entlassungen wirken um so brutaler, als die hievon Betroffenen weder Anspruch auf Pension noch sonstige Abfertigungen haben. Dabei sind von diesen 75 entlassenen Arbeitern 24 verheiratet und haben zusammen 53 Kinder und unter denselben befindet sich wieder 1 Arbeiter mit sieben kleinen Kindern, der seit vielen Jahren im Bahndienste in Arbeit steht. Auch die übrigen entlassenen Arbeiter stehen bereits seit mehreren Jahren im Dienste und ein Arbeiter bereits seit 19 Jahren, und ist Mitglied der Provissionskasse, während Andere wieder die Waffenübungen vor sich haben.
Dabei muss auch gleich noch erwähnt werden, dass sich die Bahnhofs- und Bahnanlagen in Falkenau und selbst in Karlsbad in geradezu trostlosem Zustande befinden. Die Schwellen liegen locker im Erdreiche und heben und senken sich beim Befahren der Geleis e bis zu 2 cm. Bei Regenwetter sammelt sich das Wasser unter den Schwellen und spritzt beim Befahren der Strecke meterweit, während bei der früheren Verwaltung der Buschtherader Eisenbahn musterhafte Ordnung herrschte. Die Sicherheit des Lebens der Reisenden ist arg gefährdet, wenngleich die Bahnverwaltung für einen entlassenen deutschen Arbeiter 2 čechische Arbeiter einstellt, weil das ungeschulte Arbeiter sind und manchmal mehr Unheil anrichten, als sie an Arbeit leisten können.
Wo bleiben aber all die guten Vorsätze, welche in der Einleitung des Gesetzes Nr. 286 von 1924 angeführt sind: Die Aufgaben der Verwaltung sind auf das einfachste und sparsamste durchzuführen?
Die Staatssprache als Dienstsprache scheint bei Umkrämpeln der Schwellen, beim Schmieden, Drehen, Feilen, beim Lackieren, bei Sattler und Tischlerarbeiten, beim Verladen der Güter sowie bei Magazinsarbeiten das Wichtigste zu sein. Fachkenntnis, Fleiss und Verlässlichkeit ist beim Staatsdienste Nebensache. Es hat den Anschein, als wollte man die Unordnung öffentlich zur Schau stellen. Es hat weiter den Anschein, als wollte es sich die Beamtenregierung zur Hauptaufgabe machen, selbst die Čechisierungsbestrebungen der Vorgängerin zu überbieten, Dabei muss noch erwähnt werden, dass čechische Arbeiter, welche sich in gesicherter privater Stellung befinden, aufgefordert werden, die private Stellung zu verlassen und in den Staatsbahndienst zu treten. Es werden demnach beschäftigte Arbeiter in gesicherter Stellung dazu benützt, um das Heer der Arbeitslosen im deutschen Gebiete zu vermehren.
Was sich aber in Falkenau, Karlsbad und Eger zugetragen hat, ist auch in Teplitz, Aussig, Bodenbach, und allen Bahnerhaltungssektionen mit unerhörter Brutalität durchgeführt worden. Kein Wunder, wenn die in's Elend gestürzten Arbeiter in ihrer grenzenlosen Not und Verzweiflung, sich zu' Torheiten hinreissen lassen.
Die Gefertigten stellen deshalb an den Herrn Eisenbahnminister die Frage:
Wie rechtgefertigt der Herr Minister die Entlassung hunderter deutscher Arbeiter?
Ist dem Herrn Minister bekannt, dass durch derartige übermütige Maassnahmen die Sicherheit der Reisenden arg gefährdet erscheint?
Íst dem Herrn Minister weiter bekannt, dass durch derartige Manipulationen, der Staatssäckel stark belastet wird?
Was gedenkt der Herr Minister zur Abhilfe derartigel Zustände und zur Sicherheit der Bahnen zu tun?
Prag, am 4. Mai 1926.
Löw, Dr. Heller,
Polach, Reyzl, Niessner, Beutel, Stark, Jokl, Dr. Houser, Hampl, Bodnár.
Tisk 99/ 5.
Překlad.
Interpelace
senátorů Löwa, dr Hellera a soudruhů
na veškerou vládu
stran ubytování vojska v Karlových Varech.
Okresní správa politická v Karlových Varech nařídila k rozkazu šéfa generálního štábu pana generála Gajdy městské obci Karlovým Varům jakož i na periferii tohoto města ležícím obcím Tuhnicím a Dvorům, aby do 24 hodin připravily ubikace pro posádku, přeloženou do Karlových Varů, čítající 130 mužů, 4 důstojníky, 2 rotmistry, 10 koní atd.
Okresní správa politická v Karlových Varech, která po těchto událostech zdá se býti vlastně jen expositurou generála Gajdy, vydala tento výnos bez rozvážení, beze zkoumání následků, jež by provedení rozkazu pana generála Gajdy mohlo míti v zápětí, odvolávajíc se na ustanovení §u 13 ubytovacího zákona ze dne 11. června 1879, č. 93 ř. z., ačkoli by jí měly býti známy poměry lázeňského města Karlových Varů a také bytové poměry obou obcí Tuhnic a Dvorů, čemuž však bohužel asi tak není.
Podala dál rozkaz, o kterém musela věděti, že musel míti v zápětí nesmírnou škodu pro světové lázeňské místo Karlovy Vary jakož i pro sousedící obce Tuhnice a Dvory, poněvadž v posléz jmenované obci znemožňují se dostihy a odpadnutím jejich vznikla by této obci značná finanční škoda.
Má-li však světové lázeňské místo Karlovy Vary zůstati tím, čím bylo dosud, totiž shromaždištěm trpícího lidstva z celého světa, potřebuje v prvé řadě klidu a ohledů, z kteréhožto důvodu se již také dřívější stará rakouská státní správa s úzkostlivou péčí vystříhala každého zneklidňování. Okresní správa politická v Karlových Varech byla by si musela vzhledem k těmto skutečnostem, jež každému jsou známy, předložiti zajisté dříve také otázku, zdali přeložením vojska nebude naopak vnesen neklid do obyvatelstva tohoto světového lázeňského místa a tím také do řad lázeňských hostí. Bylo však také její povinností informovati nadřízený úřad, pakli ten toho nevěděl, že ve světovém lázeňském místě nelze prováděti ubytování vojska. Měla si také nejdříve pročísti zákony a nařízení, jež přicházejí v úvahu, nežli se jich dovolávala. Měla se však také podívati ještě na další stávající zákony, a byla by shledala, že zákon ze dne 25. června 1895, č. 100 ř. z. a k němu vydané nařízení ze dne 27. července 1895, č. 119 ř. z., zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 248 Sb. z. a n., nařízení ze dne 13. září 1920, č. 523 Sb. z. a n., nařízení ze dne 30. května 1922, č. 164 Sb. z. a n., zákon ze dne 10. července 1922, č. 227 Sb. z. a n. a konečně zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 387 Sb. z. a n. jí poskytují s dostatek prostředků, aby i horkokrevného vojáka, jakým se zdá býti pan generál Gajda, přivedla k rozumu. Kdyby však byla šla ještě dále, pak byla by nalezla v ústavní listině § 64, odst. 10, jímž takováto opatření výslovně byla vyhrazena presidentovi. Byla by tím ušetřila to, aby městu v úvahu přicházejícímu a oběma obcím způsobena byla nesmírná škoda a byla by také dokázala, že není pouhou expositurou pana Gajdy. Pro ni však neexistovaly všechny tyto zákony, nýbrž jen rozkaz pana Gajdy.
Poněvadž však ve všech označených zákonech a nařízeních činí se také rozdíl mezi přechodným ubytováním a stabilní dislokací a rozhodování o ubytovací povinnosti přísluší okresní správě politické, bylo tím více její povinností nadřízené úřady, které snad z neznalosti poměrů se nepostavily proti rozkazu pana Gajdy, poučiti o tom, že shora zmíněné zákony a nařízení jsou ještě v platnosti.
Okresní správa politická v Karlových Varech by tudíž vůbec nebyla bývala povinna prováděti rozkaz pana generála Gajdy, předpokládajíc, že za tímto rozkazem nestála veškerá vláda.
Poněvadž okresní správa politická má v každém ohledu znáti poměry, bylo by také v poslednějším případě bývalo její povinností vyložiti své nadřízené vládě, tedy těm, kdož stojí za panem Gajdou, jaké hospodářské následky pro lázeňské město by takovéto ubytování mělo, nehledě vůbec k oběma druhým v úvahu přicházejícím obcím.
Podepsaní táží se tudíž veškeré vlády:
Nařídila vláda dotyčné ubytování vojska, je-li tomu tak, na základě kterých zákonů nebo nařízení a k jakému účeli?
Bylo vládě známo, že tímto ubytováním značně poškodí lázeňské místo Karlovy Vary a obě druhé v úvahu přicházející obce v jejich existenci?
Nedala-li podnět k ubytování, co zamýšlí učiniti, aby své podřízené úředníky odvrátila od takovýchto přehmatů?
Jest vláda ochotna toto opatření ihned s konečnou platností odvolati?
Jakým způsobem zamýšlí napraviti zase škodu, která v úvahu přicházejícím obcím a četným soukromým osobám vznikla, při čemž dlužno vzíti zřetel k tomu, že mnozí lázeňští hosté pokoje již objednané odřekli domnívajíce se, že v Československé republice stojíme zase před válečnou dobou a že také není jisto, budou-li se dostihy konati ?
V Praze, dne 4. května 1926.
Löw, dr Heller,
Niessner, Beutel, Jokl, Stark, Reyzl, Polach, dr Houser, Hampl, Bodnár.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Löw, Dr. Heller und Genossen
an die Gesamtregierung
betreffend die militärische Einquartierung in Karlsbad.
Die politische Bezirksverwaltung in Karlsbad hat Gajda der Stadtgemeinde Karlsbad, sowie den an auf Befehl des Generalstabschef's Herrn General der Peripherie dieser Stadt gelegenen Gemeinden Donitz und Meierhöfen den Auftrag erteilt, binnen 24 Stunden die Ubikationen für die nach Karlsbad verlegte Garnison bestehend aus 130 Mann, 4 Offizieren, 2 Rottmeistern, 10 Pferden, usw. bereit zu stellen.
Die politische Bezirksverwaltung in Karlsbad, welche nach diesen Vorkommnissen eigentlich nur eine Expositur des Generals Gajda zu sein scheint, hat den Erlass ohne Ueberlegung, ohne Prüfung der Folgen, welche die Durchführung des Befehles des Herrn General's Gajda haben könnte, unter Berufung auf die Bestimmungen des § 13 des Einquartierungsgesetzes vom 11. Juni 1879, R. G. B1. Nr. 93 hinausgegeben, obzwar ihr die Verhältnisse der Kurstadt Karlsbad und auch die Wohnungsverhältnisse der beiden Gemeinden Donitz und Meterhöfen bekannt sein sollten, was aber leider nicht der Fall zu sein scheint.
Sie hat einen Befehl weitergegeben, von welchem sie wissen musste, dass er einen ungeheueren Nachteil für den Weltkurort Karlsbad, wie auch für die benachbarten Gemeinden Donitz und Meterhöfen haben musste, weil in dem letzteren die Rennen unmöglich gemacht werden und durch deren Ausfall derselben dieser Gemeinde ein bedeutender finanzieller Nachteil entstünde.
Soll aber der Weltkurort Karlsbad das bleiben, was er bisher war, ein Sammelpunkt der leidenden Menschheit der ganzen Welt, benötigt er in erster Linie der grössten Ruhe und Schonung, weshalb auch schon von der früheren alten Oesterreichischen Staatsverwaltung jede Beunruhigung mit peinlicher Sorgfalt vermieden wurde. Die politische Bezirksverwaltung in Karlsbad hätte sich, angesichts dieser jedermann bekannten Tatsachen wohl auch erst die Frage vorlegen müssen, ob durch die Verlegung des Militärs nicht vielmehr Unruhe in die Bevölkerung dieses Weltkurortes und damit auch in die Reihe der Kurgäste getragen wird. Sie hätte aber auch die Pflicht gehabt, ihre vorgesetzte Behörde, falls sie dieses nicht wusste, zu informieren, dass man in einem Weltkurort nicht eine Einquartierung von Militär vornehmen kann, Sie hätte sich die in Betracht kommenden Gesetze und Verordnungen vorher durchlesen müssen, bevor sie sich darauf berief. Sie hätte aber auch die weiteren noch bestehenden Gesetze ansehen müssen und würde gefunden haben, dass das Gesetz vom 25. Juni 1895 R. G. B1. Nr. 100 und die dazu erlassene Verordnung vom 27. Juli 1895, R. G. B1. Nr, 119, das Gesetz vom 7. April 1920, Slg. Nr. 248, die Verordnung vom 13. September 1920, Slg. Nr. 523 die Verordnung vom 30. Mai 1922, Slg. Nr. 164, das Gesetz vom 10. Juli 1922, Slg. Nr. 227 und endlich das Gesetz vom 20. Dezember 1922, Nr. 387 Slg. ihr genügend Handhabe bieten, um selbst einen militärischen Heissporn, wie das der Herr General Gajda zu sein scheint, zur Einsicht zu bringen. Wenn sie aber noch weiter gegangen wäre, dann hätte sie in der Verfassungsurkunde den § 64 Abs. 10 gefunden, durch welchen derartige Verfügungen ausdrücklich dem Präsidenten vorbehalten wurden. Sie hätte dadurch erspa rt, dass der in Betracht kommenden Stadt und den zwei Gemeinden ungeheuerer Schaden zugefügt werde und auch bewiesen, dass sie keine einfache Expositur des Herrn Gajda ist. Für sie bestanden aber all diese Gesetze nicht, sondern nur der Befehl des Herrn Gajda.
Da aber in all den bezeichneten Gesetzen und Verordnungen auch ein Unterschied gemacht wird, zwischen vorübergehender Einquartierung und stabiler Dislokation und die Entscheidung über die Einquartierungspflicht der politischen Bezirksverwaltung zusteht, hätte sie umsomehr die Pflicht gehabt, die vorgesetzten Behörden, welche vielleicht in Unkenntnis der Verhätnisse dem Befehle des Herrn Gajda nicht entgegen getreten sind, darüber aufzuklären, dass die oben angezogenen Gesetze und Verordnungen noch zu Recht bestehen.
Die politische Bezirksverwaltung in Karlsbad wäre deshalb gar nicht verpflichtet gewesen, den Befehl des Herrn General's Gajda zur Ausführung zu bringen, vorausgesetzt, dass nicht hinter diesem Befehle die Gesamtregierung stand.
Da die politische Bezirksverwaltung die Verhältnisse nach jeder Beziehung kennen soll, wäre sie auch im letzteren Falle verpflichtet gewesen, ihrer vorgesetzten Regierung, also den Hintermännern des Herrn Gajda, begreiflich zu machen, welche wirtschaftlichen Folgen für die Kurstadt eine solche Einquartirung haben würde, ganz abgesehen von den beiden anderen in Betracht kommenden Gemeiden.
Die Gefertigten stellen deshalb an die Gesamtregierung die Frage:
Hat die Regierung diese in Frage kommende militärische Einquartierung angeordnet, wenn ja, auf Grund welcher Gesetze oder Verordnung und zu welchem Zwecke?
War der Regierung bekannt, dass sie durch diese Einquartierung den Kurort Karlsbad und die beiden anderen in Betracht kommenden Gemeinden in ihrer Existenz bedeutend schädigt?
Falls sie die Einquartierung nicht veranlasst hat, was gedenkt sie zu tun, um ihre untergeordneten Beamten, von derartigen Uebergriffen abzuhalten?
Ist die Regierung bereit, die Verfügung sofort endgiltig zu widerrufen?
Wie gedenkt sie den Schaden, welcher den in Betracht kommenden Gemeinden und zahlreichen Privatpersonen entstanden ist, wieder gut zu machen, wobei zu berücksichtigen ist, dass viele Kurgäste bereits bestellte Zimmer in der Meinung abbestellt haben, dass wir wieder vor kriegerischen Zeiten in der Čechoslovakischen Republik stehen und dass auch die Rennen in Frage gestellt sind.
Prag. am 4. Mai 1926.
Löw, Dr. Heller,
Niessner, Beutel, Jokl, Stark, Reyzl, Polach, Dr. Houser, Hampl, Bodnár.