Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 122.

ze dne.........................,

jímž se mění některé ustanovení trestních řádů a zřizují soudní lékařské rady.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Trestní řády ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z, a zák. čl. XXXIII/1896 mění a doplňují se takto:

1.

§ 118 býv. rak. tr. ř. a § 227 odst. 3 až 5 býv. uh. tr. ř. budou zníti:

Je-li při ohledání potřebí odborné znalosti, buďtež přibráni znalci, a to zpravidla dva. Jednoho znalce stačí přibrati, dá-li se druhý ztěží najíti, je-li nebezpečí v prodlení nebo jde-li o zjištění skutečnosti méně důležité.

Volba znalců přísluší soudu. Zpravidla buďtež přibráni znalci trvale ustanovení u soudu pro obor, o který jde (stálí znalci). Bydlí-li v místě soudu nebo aspoň v obvodu téhož sborového soudu první stolice, mohou býti pominuti jen, je-li nebezpečí v prodlení, vznikly-li proti ním v případě, o který jde, závažné pochybnosti, zašlo-li je něco nebo nemají-li potřebných zvláštních odborných znalostí.

Vyšetřující soudce smí přibrati znalce, kteří mají zvláštní odborné znalosti jen, svolí-li radní komora (žalobní senát).

2.

§ 228 býv. uh. tr. ř. bude zníti a za § 118 býv. rak. tr. ř. vkládá se § 118a) tohoto znění:

Za znalecký nález a posudek může býti též požádán veřejný úřad neb ústav, který je povolán podávati takové nálezy a posudky. V takovém případě má úřad neb ústav, zasílaje soudu nález a posudek, pojmenovati osoby, které je podaly a jež by podle potřeby bylo možno vyslechnouti jako znalce.

3.

§ 121 odst. 1. býv. rak. tr. ř. a § 233 odst. 2 býv. uh. tr. ř. bude zníti :

Tomu, kdo vykonal přísahu jako stálý znalec, budiž toliko tato přísaha připomenuta.

4.

§ 126 býv. rak. tr. ř. a § 238 býv. uh. tr. ř. budou zníti:

Je-li posudek znalce nejasný, neúplný nebo v odporu sám s sebou nebo rozcházejí-li se znalci ve svém posudku o závažných skutečnostech, nebo je-li jinak důvodná pochybnost o správnosti posudku, uloží soud znalcům, aby podali vysvětlení a kdyby to nevedlo k výsledku, opatří posudek jiných znalců.

Jde-li o posudek znalců lékařů, bude vyžádán posudek jiných stálých znalců lékařů sborového soudu prvé stolice v sídle sborového soudu druhé stolice. Kdyby ani posudek těchto znalců nevyhověl, požádá soud za posudek příslušnou soudní lékařskou radu.

Neposkytne-li posudek podaný soudní lékařskou radou úplného vysvětlení, je rada povinna na požádání soudu dáti žádané objasnění nebo dodatečný posudek.

Vyšetřující soudce smí v případech uvedených v odstavci druhém a třetím se obrátiti na lékařskou radu jen, svolí-li radní komora (žalobní senát).

Je-li obviněn lékař z trestného činu spáchaného u výkonu lékařského povolání, budiž soudní lékařská rada v každém případě dožádána za přezkoumání posudku znalců lékařů.

5.

§ 131 býv. rak. tr. ř. a § 244 býv. uh. tr. ř. budou zníti:

Vznikne-li podezření otravy, buďtež předměty, které mají býti zkoumány, zaslány zpravidla universitnímu ústavu pro soudní lékařství, který přibere k otevření zásilky dva znalce chemiky a nemůže-li sám podati posudek bez chemického vyšetření, odevzdá jim předměty, o které jde, k podání nálezu a posudku. Podati konečný posudek přísluší universitnímu ústavu pro soudní lékařství.

6.

§ 245 odst. 2 býv. uh. tr. ř. bude zníti a k § 132 býv. rak. tr. ř. připojuje se další odstavec tohoto znění:

Jde-li o poškození těla, lze se spokojiti nálezem a posudkem soudního, úředního nebo vojenského lékaře, pokud se srovnávají s okolnostmi v trestním řízeni zjištěnými, ač-li není jinak pochybnosti o jich správnosti a žádná ze stran nežádá za soudní ohledání.

7.

§ 246 odst. 3 až 6 býv. uh. tr. ř. bude znáti a za § 134 býv. rak. tr. ř. vkládá se § 134a) tohoto znění:

Nelze-li pozorování duševního stavu obviněného provésti jinak, může radní komora (žalobní senát, nalézací soud) naříditi, aby byl pozorován ve veřejném ústavě nebo ve zvláštním pozorovacím oddělení u soudu. Před rozhodnutím buďtež vy slechnuti žalobce i obhájce obviněného; nemá-li obviněný obhájce, bude mu k tomu konci zřízen.

Takové pozorování nesmí trvati déle než dva měsíce. Do té doby budiž podán nález i posudek. Je-li třeba delšího pozorování, může radní komora (žalobní senát, nalézací soud) na odůvodněný návrh znalců prodloužiti tuto lhůtu o určitou dobu, přiměřenou okolnostem případu.

Na usnesení, kterým bylo nařízeno nebo prodlouženo takové pozorování duševního stavu, nebo kterým byl zamítnut návrh, aby bylo nařízeno nebo prodlouženo, může si obviněný i žalobce stěžovati stejným způsobem a v týchž případech, v nichž je přípustná stížnost na uvalení nebo zrušení vyšetřovací vazby. Stížnost na usnesení, jímž bylo nařízeno takové pozorování, má odkladný účinek.

§ 1.

(1) Pro obvod sborových soudů druhé stolice v Praze a v Brně zřídí se soudní lékařské rady v Praze a v Brně. Pro obvod sborových soudů druhé stolice v Bratislavě a v Košicích zřídí se soudní lékařská rada v Bratislavě.

(2) Předsedu, jeho náměstka a členy soudní lékařské rady, počtem nejméně osm, nejvýše dvanáct, jmenuje na dobu tří let ministr spravedlnosti jednak z osob zapsaných do seznamu stálých znalců lékařů a chemiků (§ 3), jednak z vysokoškolských učitelů soudního lékařství, psychiatrie, chirurgie, gynaekologie a chemie. Týmž způsobem jmenují se na zbytek funkčního období za vystoupivší členy noví členové. Bývalí členové mohou býti znovu jmenováni.

(3) Vyžaduje-li posouzení určité věci zvláštních odborných znalostí, kterých členové rady nemají, může předseda rady přibrati k posouzení této věci odborníka. Takový odborník bude míti, pokud jde o tuto věc, práva i postavení člena soudní lékařské rady.

(4) Poruší-li člen soudní lékařské rady svoje povinnosti nebo vykonává-li je nedbale, může ho nehledě na jiné následky ministr spravedlnosti zbaviti členství.

(5) Podrobnou organisaci, jednací řád a poplatky soudní lékařské rady stanoví vládní nařízení.

§ 2.

Soudní lékařské radě přísluší:

1. podávati ministerstvu, spravedlnosti posudky o obecných otázkách soudního lékařství, soudní chemie a psychiatrie, jež se vyskytnou v oboru jeho působnosti;

2. přezkoumávati posudky stálých znalců lékařů;

3. podávati konečné posudky v trestních věcech proti lékařům.

§ 3.

(1) U každého sborového soudu první stolice s trestní pravomocí se povede seznam stálých znalců lékařů. Do něho budou zapsáni všichni vysokoškolští učitelé soudního lékařství na universitě v obvodě soudu se nalézající, dále pak na vlastní žádost českoslovenští příslušníci, kteří dosáhli hodnosti doktora veškerého lékařství, vykonali fysikátní zkoušku a bydlí v místě neb obvodu sborového soudu. Do seznamu stálých znalců lékařů u sborových soudů první stolice s trestní pravomocí v Praze, v Brně a v Bratislavě mohou však býti zapsáni toliko lékaři, kteří nad to vykonali aspoň jednoroční praxi v universitním ústavě pro soudní lékařství.

(2) U každého sborového soudu druhé stolice povede se seznam stálých znalců chemiků. Do něho budou zapsáni na vlastní žádost českoslovenští příslušníci, kteří vykáží náležité v zdělání odborné; o způsobilosti žadatele buď vyžádán posudek vysoké školy.

(3) Ministr spravedlnosti určí dobu, po kterou mohou býti do seznamu stálých znalců lékařů (chemiků) na vlastní žádost zapsáni též jiní lékaři (chemikové), kteří vykonávali již aspoň pět let praxi soudně lékařskou (soudně chemickou) .

(4) Odepře-li stálý znalec lékař (chemik) bez zákonného důvodu podati nález nebo posudek, bude ze seznamu škrtnut.

(5) Rozhodnouti o zápisu do seznamu a o škrtnutí ze seznamu přísluší předsedovi sborového soudu, u kterého se seznam vede.

§ 4.

Poplatky znalců lékařů a chemiků v trestním řízení stanoví vládní nařízení.

Zrušují se § 119 odst. 1. býv. rak. tr. ř., 239 býv. uh. tr. ř., zák. čl. XI/1890 a ony předpisy zák. čl. I/1883, jež se týkají zkoušky soudně lékařské.

(1) Tento zákon nabude účinnosti tři měsíce po vyhlášení.

(2) Provésti jej ukládá se ministrům spravedlnosti, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, školství a národní osvěty.

Má-li soud zjistiti správně a úplně skutkový stav, na jehož základě vydá své rozhodnutí, potřebuje často součinnosti znalců. Znalci umožní mu svými odbornými znalostmi, aby zjistil i takové skutečnosti, které by jinak znalostmi laika zjistiti nemohl, a aby na jejich podkladě utvořil si úsudek odpovídající poznatkům vědy. Ze všech oborů lidského vědění je to právě lékařská věda, jejíž poznatku soudce k cíli tu naznačenému nejčastěji potřebuje.

Avšak význam lékařské vědy a soudního lékařství zvláště pro trestního soudce tkví při dnešním stavu soudního lékařství daleko hlouběji. Znalci soudního lékařství umožní exaktními methodami svého šetření soudci často i nové způsoby pátrání a podají mu i návod, jak má pokračovati, aby skutkový stav zjistil. Často již nepatrné stopy, které by soud pro své nedostatečné odborné vzdělání přehlédl, vedly k odkrytí zločinu i pachatele.

Stejně jako soudní lékařství má i psychiatrie pro trestního soudce zvláštní význam. I ona dospěla soustavným pozorováním pachatelů a studiem zločinností jako sociologického jevu k poznatkům, které staví trestní právo a trestní řízení před nové úkoly.

Má-li trestní soudnictví poskytnouti vydatnou ochranu právním statkům, potřebuje využíti všech poznatků těchto věd a je nutno, aby osoby, které jsou povolány, aby trestní soudnictví vykonávaly a jeho se zúčastnily, stály skutečně na výši moderní vědy. To platí v první řadě o soudcích a znalcích.

Na trestního soudce klade nová doba stále vyšší a vyšší požadavky, nejen ve směru zdokonalení pátracích method, nýbrž i ve směru nového názoru na zločince a na prostředky, jichž třeba proti němu užíti. Účelně vybudovaný system trestů a zabezpečovacích opatření, jak k němu asi dojde při reformě trestního práva, bude vyžadovati, aby soud stále víc a více přihlížel k individualitě pachatele a příčinám jeho trestné činnosti. Bude proto potřebí, aby odborné vzdělání trestních soudců prohloubilo se studiem pomocných kriminálních věd (kriminální sociologie, psychologie, poenologie atd.) a znalostí základů soudního lékařství a psychiatrie. Tento cíl sledován tím, že po vzoru jiných států, kde tyto vědy jsou již intensivně pěstovány, zřízeny byly kriminologické universitní ústavy v Praze a v Bratislavě a bude tak lépe postaráno o výchovu dorostu.

Jakkoliv soudce musí býti vyzbrojen znalostí základů soudního lékařství a psychiatrie, aby dovedl účelně určiti postup pátrání a zvoliti znalce, přece jen bude vždy odkázán na intensivní součinnost znalců lékařů. Využíti všech poznatků těchto věd způsobem hovícím jejich současnému stavu, bude však moci toliko znalec, který v těchto oborech se specialisoval.

Ani skutečný, ani zákonný dnešní stav nevyhovuje však těmto požadavkům. Bude proto úkolem navrhovaného zákona (jakož i jiných jej doplňujících opatření), aby zjednal rámec pro příští zdárný vývoj. Jakým způsobem hodlá návrh zákona docíliti tu nápravy, vynikne nejlépe, když budou U hrubých obrysech nastíněny dnešní předpisy.

Podle práva platného na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus má soudce, je-li při ohledání potřebí znalců, přibrati zpravidla dva. V případech méně důležitých, jakož i tehdy, kdyby čekání na druhého znalce bylo povážlivým pro účely vyšetřování, stačí přibrati jednoho znalce. Jeden znalec stačí též ve věcech přestupkových. Jeho volba přísluší soudu. V první řadě má však soud povolati stálé znalce, pro určitý obor u soudu trvale ustanovené. Pominouti stálé znalce smí soud toliko tehdy, je-li nebezpečí v prodlení, jsou-li znalci zvláštními okolnostmi zdrženi, nebo jeví-li se v daném případě vadnými. Stálé znalce ustanovuje přednosta soudu pro svůj obvod a nevyžaduje se žádná formální zvláštní kvalifikace. Trvale zřízení znalci jsou vzati do přísahy jednou pro vždy. O činnosti znalců lékařů platí kromě těchto všeobecných ustanovení o znalcích ještě zvláštní předpisy, týkající se řízení při vyšetřování usmrcení a tělesných ublížení (§ 127-133 tr. ř.) a při pochybnostech o duševních poruchách neb o příčetnosti (§ 134 tr. ř.). Pitva má býti vykonána vždy dvěma lékaři, Při podezření otravy mají býti vedle lékařů podle možnosti přibráni dva chemikové, jimž může býti svěřeno, aby vykonali šetření v místnosti k tomu vhodné. Při ublížení na těle mají poškozeného ohledati, pokud nejde o přestupek, dva lékaři. Vyšetření duševního stavu musí býti provedeno rovněž dvěma lékaři, kteří však podle judikatury nejvyššího soudu nemusí býti psychiatry. Avšak již nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 6. srpna 1902, č. 37 Věst. min. sprav. snažilo se soustřediti pozorování duševního stavu obviněných, ve vazbě se nalézajících, u sborových soudu k takovému šetření vhodně zařízených. Na dodání vyšetřovaného do ústavu choro myslných za účelem delšího soustavného pozorování jeho duševního stavu trestní řád sám totiž nepomýšlel.

Trestní řád nemá rovněž předpisů o šetření v odborných ústavech a o podávání posudků těmito ústavy. Je to vysvětlitelno dobou, v níž byl vydán (1873). Tak zejména nepamatuje se na součinnost s universitními ústavy pro soudní lékařství. Postupem času byla sice vyslovena přípustnost šetření v těchto ústavech, pokud jde o biochemické, mikroskopické a spektroskopické vyšetření krevních skvrn (nař. min. sprav. ze dne 13. srpna 1903, č. 25 Věst. a ze dne 23. března 1907, č. 14 Věst.), avšak praxe počala užívati těchto ústavů daleko častěji, zejména pro šetření chemická, bakteriologická a jiná. Kromě toho vznikly i jiné ústavy veřejné, jako ústavy pro zkoumání potravin, léčiv atd.

Konečně povolány jsou na tomto území ke znalecké součinnosti v trestním řízení též lékařské fakulty. Jejich posudky vyžadují se tehdy, vyskytnou-li se v posudcích lékařů takové rozpory nebo nedostatky nebo takové pochybné závěry, jichž nelze odstraniti ani opětným výslechem znalců. Kromě toho může též radní komora v důležitých neb obtížných případech vyžádati fakultní posudek. Fakultní posudky podává lékařská fakulta v dvanáctičlenných komisích, do nichž vysílá děkan v první řadě ony členy učitelského sboru, do jichž oboru podání posudku v konkretním případě náleží.

Nejméně uspokojuje za dnešních poměrů otázka poplatků znaleckých v trestním řízení.

Poplatky znalců lékařů byly stanoveny teprve nedávno a to společně pro celé území republiky vládním nařízením z 9. října 1923, č. 192 Sb. z. a n. Tarif tímto nařízením zavedený vyhovuje dnešním změněným hospodářským poměrům tak, že časté dříve stížnosti a spory lékařů se soudy přestaly.

Naproti tomu je v praxi velmi pociťován nedostatek tarifu pro poplatky soudních znalců chemiků. Jejich poplatky ustanovovány jsou soudem od případu k případu. Již brzo po vydání trestního řádu upozornilo vídeňské ministerstvo spravedlnosti výnosem ze dne 30. června 1874 na nemírné požadavky znalců chemie a na nemožnost přezkoumati správnost a přiměřenost poplatků jimi požadovaných. Ministerstvo doporučilo tehdy soudům, aby v mezích paušálního tarifu navrženého státní zdravotní radou ujednaly dohody se znalci chemiky častěji povolávanými. Tyto obnosy doporučené v roce 1874 neodpovídaly přirozeně již ani předválečným poměrům drahotním, nadtož teprve změněným hospodářským poměrům popřevratovým. Ostatně znalci sami odmítali tento tarif, poukazujíce na Špatný základ, na němž je vybudován. A tak opětovány byly po převratu stále požadavky, aby byl vydán nový poplatkový tarif znalců chemiků. Jejich likvidace byly den ode dne většími. Soud, jenž měl poplatek upraviti, neměl dosti odborných znalostí, aby tak mohl učiniti, pociťoval však nepřiměřenost požadovaných poplatků. Docházelo proto ke stálým sporům a stížnostem, se strany soudů na nepřiměřené likvidace, se strany znalců na neodůvodněné škrty v likvidacích. Nezřídka vyskytly se i případy, že znalci obávajíce se příštích škrtů v likvidacích, žádali předem zálohu na podání nálezu a posudku. Také způsob přezkoumávání znaleckých likvidací retaxatorem zemské politické správy selhal. Nezbývá tedy, než vydati poplatkový tarif znalců chemiků, nemá-li docházeti ke stálým stížnostem a průtahům v trestním řízení, které zvláště tu mohou úplně zmařiti jeho výsledek.

Pokud jde konečně o posudky fakultní, byly před převratem podávány zdarma: brzo po převratu stěžovala si však lékařská fakulta Karlovy university v Praze, že posudky vyžadovány jsou příliš často a to i v případech zákonem neodůvodněných a počala požadovati poplatky za fakultní posudky. Jejího vzoru následovala též německá lékařská fakula v Praze a lékařská fakulta v Bratislavě. Toliko lékařská fakulta Masarykovy university v Brně setrvala na tom, že, podávání fakultních posudků je čestnou a bezplatnou povinností fakulty. Pro požadování takových poplatků není zákonného důvodu. Soudy nemajíce zákonného podkladu, odpíraly proto přiřknouti poplatek za fakultní posudky. Na to však počaly lékařské fakulty požadovati dokonce zálohu 2000 Kč před podáním posudku v každém případě. Spory, které z toho vznikly, trvaly často na úkor trestního nebo disciplinárního řízení celé měsíce, což samozřejmě nebylo na prospěch řízení.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je organisace podstatně jiná, daleko modernější. Také tu má soud, je-li při ohledání potřebí znalců, přibrati z řádných soudních znalců dva, podle důležitosti věci i více. Ke zjištění okolností menší důležitosti nebo kdyby se stěží nalezlo více znalců, dostačí přibrati i jednoho.

Řádní znalci mohou býti pominuti toliko tehdy, vznikla-li proti ním nějaká pochybnost, jsou-li zaměstnáni, je-li nebezpečí v průtahu nebo není-li mezi nimi takového, jenž má zvláštní odbornou znalost. V případě potřeby mohou býti kromě řádných soudních znalců přibráni i specialisté. Volba znalců přísluší soudu. Je li však potřebí k podání posudku zvláštních odborných znalostí, může si obviněný na vlastní útraty dáti přibrati kontrolujícího znalce, který je oprávněn svou znaleckou činností chrániti a podporovati jeho zájmy, býti přítomen ohledání, upozorňovati na vady a opominutí a předkládati soudu námitky proti výkonu ohledání i proti posudku. Pokud jde o znalce lékaře, zná však uherský trestní řád také lékaře sedriální a lékařskou soudní radu.

Sedriální lékaři zavedeni byli v roce 1872. Pro každou sedrii byl pověřen funkcí soudního lékaře pro celý její obvod jeden nebo více místních znalců. Sedriální lékaře ustanovoval ministr spravedlnosti po posudku soudní lékařské rady o kvalifikaci kandidátů. Zákon. čl. I/1883 byla zavedena pro sedriální lékaře zvláštní zkouška a mohli od té doby býti jmenováni soudními a vězeňskými lékaři toliko zkoušení kandidáti. Bližší předpisy o zkoušce soudně lékařské byly vydány nařízeními ministra spravedlnosti ze dne 24. dubna 1894, č. 16.379, ze dne 3. listopadu 1894, č. 42.417 a ze dne 16. ledna 1909, č. 29.866. Tato nařízení obsahují podrobné předpisy o zkušební komisi, předmětech zkoušky, ústní a písemné zkoušce, jakož i poplatcích za zkoušku. Jsou dosud v platnosti, nejsou však praktikována. Sedriální lékaři byli podle trestního řádu povoláni též k tomu, aby přezkoumávali posudky jiných znalců, vyskytly-li se v nich rozpory, nesprávné závěry nebo jiné nedostatky, nebo vznikla-li důvodná pochybnost o správnosti posudku. Po převratu sedriální lékaři nebyli již jmenováni.

Soudní lékařská rada byla zřízena zák. čl. XI z r. 1890. Byl to poradní sbor znalců lékařů, do jehož příslušnosti náleželo a) přezkoumávati lékařské posudky, jež soudy neb úřady justiční správy lékařské soudní radě předložily, a v případech zvláště důležitých podávati bezprostředně posudky, b) podávati posudky o přehmatech lékařů, jež zavdaly příčinu k soudnímu zakročení, c) podávati posudky o stanovení znaleckých poplatku v jednotlivých případech, d) zúčastniti se zkoušek soudně lékařských a podávati posudky o kvalifikaci kandidátů na místa lékařů sedriálních a vězeňských, e) prohlížeti státní zaměstnance v oboru justiční správy za účelem zjištění jich zdravotního stavu při žádostech o přeložení do výslužby. Poslední statut, zároveň jednací řád soudní lékařské rady byl vydán nařízením ministr a spravedlnosti z 22. února 1918, č. 9000. Lékařská rada skládala se z předsedy jmenovaného dříve králem, místopředsedy a dvaceti členů, jakož i zapisovatele, jmenovaných ministrem spravedlnosti na tři léta. Lékařská soudní rada rozhodovala v zasedání plenárním nebo v komisích a v jednotlivých případech mohla přibrati i znalce nečleny. Požitky jejích členů byly v roce 1918 upraveny takto: Stálý plat přísluší toliko předsedovi (2400 K ročně) a zapisovateli (1800 K ročně). Ostatní členové měli pouze nárok na diety a to předseda 60 K za zasedání, členové a zapisovatel 40 K. Zpravodajům příslušela kromě toho v každému jednotlivém případě odměna 60 K. Podle trestního řádu (§ 238 a 239) podává soudní lékařská řada posudky v případech obdobných jako u nás lékařské fakulty.