Také soudní lékařská rada nebyla po převratu zřízena.

Bližší předpisy o činnosti znalců lékařů, obdobné předpisům na ostatním území, obsahují § 240-246 uh. tr. ř. (ohledání mrtvoly a pitva, zjištění otravy a ublížení na těle, zkoumání pomatenosti mysli a bez vědomého stavu). Zmíniti třeba se toliko o několika odchylkách.

Tak, pokud jde o znalecké posudky chemické, bylo již v roce 1872 zřízeno v Budapešti zemské chemické laboratorium, jehož název byl změněn v roce 1897 na zemský ústav soudně chemický. V čele tohoto ústavu, přičleněného ministerstvu spravedlnosti; byl přednosta zařazený do VI. hodnostní třídy, jemu přiděleni byli dva asistenti v VIII. a IX. hodnostní třídě a další pomocný personál. Trestním řádem bylo pak uloženo (§ 244), aby lučební zkoušku v případech otravy vykonal zpravidla zemský soudní chemik. On, přezkoumával též jiné posudky chemiků v případech, že vznikly nějaké pochybnosti o jich správnosti. Také zemský soudní chemik nebyl po převratu ustanoven a v důsledku toho není ani předpisů pro stanovení poplatků znalců chemiků.

Pokud jde o zkoumání duševního stavu, pamatuje již uherský trestní řád (§ 246) na nutnost delšího pozorování obviněného v uzavřeném ústavě a připouští, aby za tím účelem obviněný byl dodán do veřejného ústavu na určitou, obmezenou dobu. Poněvadž pak jde o značné obmezení svobody obviněného, neschopného se hájiti, nařizuje, aby mu byl zřízen obhájce, a poskytuje opravné prostředky proti nařízenému dodání a pozorování v ústavě.

Nehledíc k tomu, že četná zařízení na území Slovenska a Podkarpatské Rusi (sedriální lékaři, soudní lékařská rada, zemský soudní chemik) po převratu vůbec nebyla uskutečněna, aniž byla nahrazena nějakými zařízeními novými, jeví dosavadní stav i jiné nedostatky, které vyžadují nápravy ještě před tím, než bude možno v novém a jednotném trestním řádě definitivně upraviti činnost znalců v trestním řízení.

Hlavními nedostatky, jak z vylíčeného stavu věci je patrno, jsou:

Platné trestní řády neberou náležitého zřetele na šetření a podávání posudků odbornými veřejnými ústavy, ačkoliv tyto ústavy kvalitou osob a věcným vybavením poskytují relativně největší záruku, že bude využito všech` poznatků vědy. To má též za následek, že tyto ústavy, zejména pokud jde o ústavy pověřené výchovou, dorostu, nejsou zásobeny dostatečně materiálem k vyučování nutným.

Po znalcích, zvláště lékařích, nepožaduje se žádná zvláštní odborná kvalifikace. To má za následek - jak již říšský svaz německých lékařských spolků v pamětním spise podaném ministerstvu spravedlnosti v roce 1922 uvedl, že posudky mnohých znalců lékařů jsou povrchní, nedostatečné, věcně nesprávné a zaviňují proto i nesprávné výroky soudů. Na tyto nedostatky bylo ostatně v poslední době několikráte v časopisech odborných i v denním tisku poukázáno.

Předpisy býv. rakouského trestního řádu, pokud jde o soustavné a delší pozorování duševního stavu v uzavřených ústavech, nevyhovují, což je nedostatkem tím citelnějším, že podle § 17 řádu o zbavení svéprávnosti z 28. června 1916, č. 207 ř. z., nahrazuje příkaz trestního soudu, aby obviněný byl pozorován ve veřejném ústavě, řízení předepsané pro zadržení v takovém ústavě.

Nedostatečně upraveny jsou v mnohých směrech i poplatky znalecké, což zaviňuje stálá nedorozumění mezi znalci a soudy, působí průtahy trestního řízení a nechuť znalců k jich znalecké činnosti a zaviňuje mnohdy i ledabylé posudky.

Nedostatky tyto snaží se návrh zákona po stránce formální odstraniti jednak novelisací a unifikací příslušných ustanovení. obou platných trestních řádů (čl. I. návrhu), jednak samostatnými ustanoveními obsaženými v čl. II. návrhu. Předeslati třeba, že o návrhu zákona byli slyšeni též experti a sice přednostové všech universitních ústavů pro soudní lékařství a lékařskou chemii, odborná organisace lékařů soudních a vězeňských, a zástupcové soudní chemie, a že konečná úprava návrhu byla přezkoumána universitními profesory trestního práva.

Pokud jde o věcný obsah návrhu, budiž podotčeno v jednotlivostech toto:

Předně má návrh umožniti, aby vyžadovány byly posudky a nálezy přímo od ústavů a úřadů veřejných, k tomu zařízených a schopnými osobami i věcným zařízením vybavených (čl. I, č. 2). Toto ustanovení je všeobecné a netýká se pouze znalecké činnosti lékařské. Návrh má tu však na mysli v prvé řadě universitní ústavy pro soudní lékařství, zřízené při všech našich universitách, ústavy pro zkoumání potravin, léčiv, vody atd., jakož i jiné ústavy veřejné, jichž seznam bude soudům sdělen, aby jim byla usnadněna volba vhodných znalců. Poněvadž pak určení osob, jímž má býti v ústavě nebo v úřadě svěřeno podání nálezu a posudku, závisí nejen na specielních znalostech členů ústavu, nýbrž i na celém rozvrhu práce v ústavu, jeví se účelným, aby jejich volba byla přenechána ústavu neb úřadu samému. Aby však byla zabezpečena osobní odpovědnost za podaný nález a posudek, mají býti osoby, které je podaly, soudu oznámeny. Obdobné ustanovení, jež znamená pouze uzákonění dnešního faktického stavu, nalézáme též ve vojenském trestním řádě z roku 1912 (§ 215).

Pokud jde o ústavy pro soudní lékařství, obsahuje však návrh i ustanovení specielní (čl. I. č. 5 ). Jde o šetření v případech podezření otravy.

V takových případech byli až dosud požádáni za posudek na základě nálezu venkovských znalců lékařů znalci chemikové. Mnohdy dálo se tak zbytečně a vznikaly zbytečné výdaje, neboť zkušený znalec lékař byl by mohl již na základě celého stavu věci, spisů a předmětů ke zkoumání zaslaných, podati posudek osvětlující pravou příčinu smrti atd. Mají proto podle návrhu i v těchto případech býti předměty zaslány ústavu pro soudní lékařství. Nebudou-li moci znalci tohoto ústavu bez chemického vyšetření podati posudek, bude ovšem nutno, aby svěřili toto vyšetření znalcům soudní chemie. Avšak i v těchto případech bude příslušeti podání konečného posudku znalcům soudního lékařství.

To je jeden z prostředků, jimiž hledí návrh zákona povznésti úroveň znaleckých posudků a zároveň docíliti, aby v ústavech pro soudní lékařství bylo soustředěno podávání posudků, vyžadujících zvláštní kvalifikace a poskytnuta tak i větší příležitost pro výchovu lékařského dorostu.

Dalšími prostředky, jimiž chce návrh zákona zabezpečiti, že posudky znalců lékařů a chemiků budou na výši dnešní vědy, je požadování kvalifikace u stálých znalců lékařů a chemiků a zřízení soudní lékařské rady.

V prvním směru nařizuje zákon, aby u každého sborového soudu s trestní pravomocí byl zřízen seznam stálých znalců lékařů. Do něho mají býti zapsáni vždy vysokoškolští učitelé soudního lékařství na universitě, nalézající se v obvodu soudu. V tomto případě je zápis obligatorní. Osoby tyto již svým vysokoškolským povoláním a připuštěním k úřadu učitelskému na vysoké škole pro obor soudního lékařství jsou plně kvalifikovány. Vedle nich mají býti na vlastní žádost zapsáni do seznamu českoslovenští příslušníci, kteří dosáhli hodnosti doktora veškerého lékařství a vykonali fysikátní zkoušku. Návrh upouští tu od požadavku zvláštní zkoušky soudné lékařské, jak zavedena byla na Slovensku a, Podkarpatské Rusi. Stalo se tak po přesvědčivých vývodech expertů, ježto zkouška fysikátní, dnes po postátnění veřejné zdravotní služby velmi rozšířená, koná se též ze soudního lékařství. Zavedení nové zkoušky bylo by proto zbytečné. Kromě toho je obava, že by u soudů venkovských nebyl ani dostatek kandidátů, kteří by se hodlali podrobiti zvláštní soudní lékařské zkoušce. Příjem z činnosti znalecké u těchto soudů není totiž .tak značný, aby přilákal dostatek kandidátů k tomuto specielnímu oboru lékařské činnosti. Bude však úkolem státní správy, aby při nejbližší úpravě fysikátní zkoušky, požadavky, jež se na kandidáty kladou ze soudního lékařství, byly zvýšeny a aby též nový rigorosní řád lékařských fakult zaručoval větší praktický výcvik lékařů v tomto oboru lékařské vědy. Spokojuje-li se však návrh u venkovských sborových soudů se zkouškou fysikátní, požaduje pro znalce u sborových soudů první stolice v Praze, Brně a Bratislavě vedle zkoušky fysikátní ještě aspoň jednoroční praxí v ústavě pro soudní lékařství. Činí tak proto, že v těchto městech je možno, aby lékaři znalci vyškolili se ve svém specielním povolání, poněvadž universitní ústavy nalézají se v místě, a poněvadž těž celkový příjem ze znalecké činnosti u těchto soudů je vyšší. Kromě toho je nutno požadovati na znalcích u těchto soud °u vyšší odborné kvalifikace i protože mají býti po voláni k tomu, aby přezkoumávali pochybné posudky znalců venkovských. Dále mají býti ze znalců v těchto městech jmenováni i členové soudních lékařských rad, tedy nejvyšších institucí znaleckých, a je proto nutno, aby tito znalci byli zvláště kvalifikováni. V přechodné době nebude ovšem možno pro nedostatek formálně kvalifikovaných kandidátů uvésti tato ustanovení ihned v život. Má proto býti ministr spravedlnosti zmocněn, aby stanovil určitou dobu, po kterou budou moci býti zapisováni do seznamu, také lékaři, kteří vykonávali již aspoň pět let praxi soudně lékařskou a projevili aspoň tímto způsobeni určité odborné znalosti. Jenom pro srovnání budiž tu poukázáno na to, že také ve Francii dekretem z 12. srpna 1904 byly zavedeny tituly soudních znalců lékařů, jež udílí odvolací soud po slyšení státního zástupce na základě návrhů soudů první stolice. Dekretem ze dne 10. dubna 1906 bylo pak stanoveno, že do návrhu mohou býti pojati toliko francouzští doktoři medicíny, sídlící v obvodu soudu, vykonávající aspoň pěti letou praxi, nebo vykázavší se diplomem pařížské university pro soudní lékařství a psychiatrii nebo podobným diplomem university jiné.

Obdobně mají býti zřízeny u sborových soudů druhé stolice seznamy stálých znalců chemie. Soudní chemie je rozsáhlým speciálním oborem vědy a bývá pěstována toliko individuelně. Zpravidla, bude moci toliko příslušná vysoká škola vyjádřiti, se o tom, zda žadatel má dostatečné odborné znalosti, aby mohl v tomto oboru fungovati jako řádný soudní znalec. Jde zvláště o znalost toxikologie a analytické chemie. Poněvadž těchto znalců nebude tak velký počet a také jejich povolávání není tak časté, stačí, když bude veden. seznam u sborového soudu druhé stolice pro celý jeho obvod. Jinak mají tu platiti obdobně táž ustanovená jako pro znalce lékaře.

Návrh, který požaduje od znalců zvláštní odborné kvalifikace, musí samozřejmě také pamatovati na to, aby jim bylo zajištěno, že budou ke znalecké činnosti povoláváni a že tudíž mohou očekávati ze své činnosti určitý příjem. Bez takové záruky bylo by asi těžko klásti zvýšené požadavky na kvalitu znalců. Toho hledí docíliti návrh tím, že řádný soudní znalec zapsaný do seznamu, může býti pominut soudem toliko z určitých, zákonem vypočtených důvodů. Na druhé straně bylo však třeba stanoviti i sankci na znalce, kteří by bez zákonného důvodu odpírali podati nález nebo posudek. V takovém případě spokojuje se návrh vedle jiných zákonných donucovacích prostředků tím, že znalec bude ze seznamu škrtnut, čímž ztrácí přednostní právo býti k činnosti znalecké povoláván. Budě dále úkolem státní správy, aby upravila poplatky znalců lékařů a chemiků takovým způsobem, aby byli skutečně za svoji znaleckou činnost přiměřeně odměněni. Pokud jde o znalce lékaře, byly již poplatky po slyšení expertů samých upraveny vládním nařízením ze dne 9. října 1923; č. 192 Sb. z, a n. Ohledně znalců chemiků má se tak státi nyní vládním nařízením již připraveným a s experty projednaným, k jehož vydání má býti uděleno zmocnění čl. II. § 4 návrhu. Také to třeba zdůrazniti, že napříště mají býti poplatky znalců lékařů a chemiků stanoveny vždy vládním nařízením, což poskytuje záruku, že bude dbáno jich zájmů.

Fakultní posudky dosavadní mají býti nahrazeny posudky soudních lékařských rad, jako nejvyšších institucí znaleckých v tomto oboru. Stálé spory s fakultami o honorování fakultních posudků a stížnosti, že fakulty jsou zatěžovány neodůvodněnými žádostmi za posudky, čímž učitelský sbor oddaluje se svému vlastnímu zaměstnání, přivedly na myšlenku zříditi soudní lékařské rady podle vzoru slovenského. Také jinde jsou podobné korporace povolávány k přezkoumávání posudků znaleckých. Tak na př. v Německu jsou to medicinální kollegia, u nás pak v oboru vojenského trestního řízení zdravotní poradní sbor. Nenavrhuje se však zřízení jedné, centrální soudní lékařské rady; jak tomu, bylo v Maďarsku, poněvadž by to znamenalo prodloužení trestního řízení. Naopak mají býti soudní lékařské rady zřízený všude v místech, kde jsou lékařské fakulty, aby členům učitelského sboru bylo umožněno jich se zúčastniti a zachován byl kontakt vědy s praxí. Pokud jde o složení lékařské rady, má býti složena tak, aby nahrazovala v každém směru posudky fakultní. Povoláni mají býti tedy jednak zástupci těch disciplin, které pro soudní lékařství přicházejí nejčastěji v úvahu, jednak zástupci praxe, kteří rovněž bezprostředním stykem se zástupci vědy v otázkách nejpochybnějších mohou toliko získati. Vyskytne-li se potřeba součinnosti specialisty, který v lékařské radě by zastoupen nebyl, poskytuje návrh možnost, aby byl k jednání v konkretním případě přibrán.

Bližší ustanovení týkající se organisace, jednacího řádu a poplatků soudně lékařské rady, mají býti upravena vládním nařízením, jež jest rovněž již připraveno a s experty projednáno.

Pokud jde o kompetenci soudní lékařské rady, má jí vedle přezkoumávání posudků jiných znalců v případech, ve kterých dosud podávány byly posudky fakultní, též příslušeti podávání posudků o všeobecných otázkách z oboru soudního lékařství, soudní chemie a psychiatrie, jež se vyskytnou v oboru ministerstva spravedlnosti, jakož i podávání konečných posudků v trestních věcech proti lékařům. Tím má býti dosaženo toho, aby ministerstvo spravedlnosti při zákonodárství a administrativě bylo vyzbrojeno poradními sbory, na něž by se mohlo v důležitých otázkách, souvisejících se soudním lékařstvím a psychiatrií, obrátiti, dále pak má býti vyhověno odůvodněnému požadavku lékařského stavu, aby v trestních věcech pro lékařské přehmaty byly vyžádány posudky korporace naprosto nezávislé a nezaujaté.

Dále přejímá návrh z uherského trestního řádu (§ 246), ustanovení týkající se vyšetřování duševního stavu obviněných, je-li třeba k podání posudku delšího soustavného pozorování. Obdobné ustanovení nalézáme též ve vojenském trestním řádě, v návrzích rakouského a německého nového trestního řádu a též v italském trestním řádě. (čl. 209, 220).

Podotknouti bylo by třeba, že nebude vždy nutno dodati obviněného přímo do ústavu choromyslných, neboť některé soudy, tak na př. zemský trestní soud v Praze jsou zařízeny tak, že možno pozorování provésti ve zvláštním oddělení soudu.

Poněvadž dodání obviněného do ústavu nebo do tohoto oddělení je přece jen hlubším zásahem do jeho osobní svobody, obmezuje je zákon na, určitou dobu a stanoví zvláštní řízení s povinnou obhajobou a opravnými prostředky.

Instituci kontrolního znalce návrh nepřevzal, ba naopak navrhuje i na Slovensku a Podkarpatské Rusi její zrušení. Kontrolní znalec podle zkušeností praxe považuje se spíše za obhájce nežli za znalce, vnáší do trestního řízení toliko průtahy, nejistotu a předpokládá dobře vyvinutý právní smysl veřejnosti, zejména poroty. Obhájce má vždy možnost vyžádati si po sudek jiného znalce a uplatňovati jeho vývody formou otázek proti posudkům znalců soudem stanovených. Kromě toho slouží instituce kontrolních znalců, placených obviněnými samými, toliko majetným kruhům obyvatelstva a nemá proto místa v demokratickém právním řádě.

Při této úpravě pamatoval ovšem návrh i na to, aby stát, jenž pro nedobytnost útrat trestního řízení ve většině případů nese též náklady znalecké činnosti, nebyl novou úpravou značněji zatížen nežli dosud. Z tohoto důvodu byla do zákona pojata též některá ustanovení rázu úsporného.

Předně bylo zrušeno ustanovení uherského trestního řádu, podle něhož se připouštělo přibrání i více nežli dvou znalců. Při volbě znalců byl soudce obmezen na znalce svého obvodu a nejvýše obvodu sborového soudu první stolice. Tím dosáhne se zejména toho, že zmenší se cestovní náklady znalců volaných z míst vzdálenějších. Poněvadž pak vyšetřující soudcové, zpravidla mladší a nezkušenější, mohli by někdy v případech nedosti odůvodněných vyžadovati posudky znalců specialistů (daleko nákladnější) nebo posudky soudní lékařské rady, nařizuje zákon, aby v těchto případech byl soudce nucen vyžádati si svolení radní komory.

Konečně spokojuje se návrh ve velmi četných případech, zejména přestupkových s tím, že za určitých podmínek může býti za důkaz přijato visum repertum soudního, úředního nebo vojenského lékaře, tedy vesměs osob veřejných, a od soudního ohledám může býti upuštěno.

Pokud jde o finanční náklad, jehož bude vyžadovati provedení tohoto zákona, dlužno předeslati, že jde vesměs o poplatky znalecké, které podle platných trestních řádů má stát zakládati, a v případech nedobytnosti útrat trestního řízení, jejichž část tyto znalecké poplatky tvoří, též definitivně nésti. Zákonná povinnost k těmto výdajům je založena tedy již na platných trestních řádech a nikoliv teprve na tomto zákoně. Poplatky znalců lékařů v trestním řízení byly již - jak shora uvedeno - upraveny vládním nařízením ze dne 9. října 1923, č. 192 Sb. z. a n. Tyto poplatky nemají býti zvyšovány. Poplatky znalců chemiků, jež mají býti upraveny tarifem, budou upraveny podle průměru dosavadních poplatků dnes již vyplácených. Jde tedy pouze o poplatky soudních lékařských rad. Toliko v tomto směru jde o vydání nové, poněvadž fakultní posudky, jež mají býti nahrazeny posudky soudních lékařských rad, byly dosud - aspoň na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus - podle zákona bezplatné. Praxe ovšem vypadala jinak, jak bylo již shora uvedeno. Tyto poplatky musí býti ovšem přiměřeny odborné kvalifikaci osob posudek vydávajících, nebudou však přes to tak vysoké, aby z toho vzniklo nějaké podstatné zatížení. Je postaráno již v zákoně o to, aby posudky takové byly skutečně vyžadovány v případech řídkých, kdy selhaly již posudky znalců jiných. Podle dosavadních zkušeností není ani fakultních posudků tolik, aby se bylo obávati nějakého značného zatížení. Budou tedy kryty výlohy spojené s činností soudních lékařských rad ze zálohy náklady trestního řízení, která nebude z tohoto důvodu o nic vyšší, ježto výdaje ty budou i mnohonásobně nahrazeny jinými úspornými opatřeními tohoto návrhu.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 4. června 1926.

Předseda vlády:
Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Hausmann v. r.