(2) Návrh, aby povoleno bylo zabavení pohledávky knihovně zajištěné, zahrnuje v sobě návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva zástavního nebo poznámka vykonatelnosti. Soud povoluje zabavení, zároveň nařídí, čeho je třeba, aby zápisy tyto byly vykonány.

(3) Vymohlo-li několik věřitelů zabavení téže knihovní pohledávky, platí o pořadí zástavních práv ustanovení knihovního práva.

(4) Zároveň s povolením vkladu zástavního práva nebo poznámky vykonatelnosti dá soud dlužníkovi i poddlužníkovi zápovědi uvedené v § 45.

§ 72.

Knihovní pohledávky nesmějí býti zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě.

§ 73.

(1) Byla-li knihovní pohledávka přikázána k vybrání, budiž to z úřední povinnosti poznamenáno v knihách.

(2) Mimo oprávnění uvedená v § 59 přísluší tu vymáhajícímu věřiteli právo vymoci knihovní poznámky výpovědi a hypotekární žaloby, jakož i vydal jménem dlužníkovým veškerá prohlášení, kterých je třeba, aby zástavní právo zapsané pro přikázanou pohledávku bylo knihovně vymazáno. Aby prohlášení o výmazu bylo účinným jest zapotřebí, aby bylo schváleno exekučním soudem.

§ 74.

Zřekne-li se vymáhající věřitel práv, kterých nabyl tím, že mu byla pohledávka k vybrání přikázána o budiž poznámka o přikázání pohledávky v knihách z úřední povinnosti vymazána.

§ 75.

(1) Přikáže-li se knihovní pohledávka na místo placení, budiž podle pravoplatného příkazního usnesení a v jeho rozsahu z úřední moci knihovně převedeno právo dlužníkovo na vymáhajícího věřitele.

(2) Zároveň s převodem soud nařídí, aby zástavní právo pro vymáhajícího věřitele podle § 71, odst. 1. zapsané bylo knihovně vymazáno. Právní účinek tohoto výmazu vztahuje se i na nadzástavní práva, která mezitím byla snad zapsána na zástavním právu vymáhajícího věřitele; práva tato buďte převedena na hypoteční pohledávku, které vymáhající věřitel nabyl přikázáním na místě placení. Vázne-li na přikázané pohledávce několik pohledávek, vymaže se zároveň s převodem pohledávky zástavní právo za pohledávky z ní neuhrazené.

Oddíl třetí.

Exekuce na nároky, aby byly vydány a dodány věci hmotné.

O zabavení.

§ 76.

(1) Dlužníkovy nároky na vydání nebo dodání věcí hmotných zabavují se podle předpisů §§ 45 až 49.

(2) O dalším exekučním řízení platí obdobně předpisy § § 51 až 70; při tom však buď dbáno také ustanovení následujících.

Jak se vymáhají.

§ 77.

Zabavený nárok nemůže býti přikázán na místě placení.

§ 78.

(1) Byl-li přikázán k vybrání nárok na vydání nebo dodání movitých hmotných věcí, jest poddlužník povinen vydati věc výkonnému orgánu soudem označenému, jakmile nárok dospěje. Nemá-li věc býti vydána v obvodu soudu exekučního, budiž výkonný orgán k žádosti exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu věc má býti vydána nebo dodána.

(2) O zpeněžení věci vydané nebo dodané platí ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých.

(3) Byla-li věc poddlužníkem vydána nebo dodána mimo obvod exekučního soudu, zašle ji dožádaný soud exekučnímu soudu, aby provedl řízení prodejové a rozvrhové. Kdyby to snad působilo značné náklady neb obtíže a nelze-li od zaslání očekávati zvláštního prospěchu nebo kdyby zaslání z jiných důvodů nebylo možno nebo účelno, vykoná okresní soud, v jehož obvodu věc byla dodána, na návrh nebo z úřední moci řízení prodejové a rozvrhové, dohodna se se soudem exekučním.

(4) Vykonatelná peněžitá pohledávka vymáhajícího věřitele a peněžité pohledávky ostatních věřitelů, kteří k témuž nároku nabyli práva zástavního, buďte uspokojeny z výtěžku prodeje podle předpisů §§ 34 až 38.

§ 79.

(1) Přikáže-li se dlužníkův nárok na vydání nemovité věci, má ji poddlužník, jakmile nárok dospěje, odevzdati správci, kterého zřídí exekuční soud. Není-li věc v obvodu exekučního soudu, budiž správce na žádost exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu jest věc.

(2) Chce-li vymáhající věřitel, aby vykonatelná peněžitá. pohledávka byla zapravena, musí vésti na věc správci odevzdanou exekuci vnucenou správou nebo nucenou dražbou po dle předpisů platných o exekuci na nemovitý majetek a není třeba, aby při nucené dražbě dlužník v knihách byl zapsán. Vymůže-li vymáhající věřitel vnucenou správu, může on i správce žádati, aby v knihách bylo zapsáno vlastnické právo pro dlužníka. Exekuci tuto povoliti a provésti přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu jest věc.

(3) Neučiní-li vymáhající věřitel do měsíce po odevzdání věci správci návrh, aby byla zahájena vnucená správa nebo nucená dražba, budiž exekuce z moci úřadu zrušena.

§ 80.

Ustanovení § 58 platí také o nárocích na vydání a dodání věcí hmotných. Nehodí-li se věc, která má býti dodána, k soudnímu uložení, nechť požádá poddlužník u exekučního soudu, aby byl zřízen uschovatel nebo správce a jemu věc odevzdá.

Oddíl čtvrtý.

Exekuce na jiná práva majetková.

O zabavení.

§ 81.

(1) Aby byla vykonána exekuce na majetková práva dlužníkova, která nenáležejí k peněžitým pohledávkám a při nichž nemá také býti užito předpisů o exekuci na majetek nemovitý, vydá soud exekuci povolující na návrh vymáhajícího věřitele dlužníkovi příkaz, aby se zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení). Je-li z tohoto práva určitá osoba zavázána něco plniti, zabavení pokládá se za vykonané teprve, když také této třetí osobě byla doručena soudní zápověď, aby plnila dlužníkovi. Je-li to možno podle povahy věci, může býti vykonáno také zájemné popsáni práva, na něž se vede exekuce (§ 3).

(2) Exekuční soud určí na návrh vymáhajícího věřitele, vyslechna dlužníka a všechny věřitele, pro které bylo právo zabaveno, jak má býti zpeněženo.

O zpeněžení.

§ 82.

(1) Prodej zcizitelného práva veřejnou dražbou smí býti soudem povolen jen, nelze-li je vůbec jinak zpeněžiti, nebo toliko s nepoměrně velikým nákladem.

(2) Prodej budiž vykonán podle ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých a výtěžek rozdělen obdobně podle ustanovení §§ 34 až 38.

§ 83.

(1) Má-li dlužník podle zabaveného práva nárok na to, aby nějaká majetková, podstata byla vydána nebo rozdělena a aby podíl jemu náležející byl vyloučen, může exekuční soud na návrh zmocniti vymáhajícího věřitele, aby toto právo dlužníkovo jeho jménem uplatnil a aby k tomuto účelu podle předpisů občanského práva žádal, aby podstata byla rozdělena nebo aby zahájeno bylo vypořádání, aby dával výpovědi a aby za dlužníka platně vydával prohlášení, jichž jest jinak zapotřebí, aby zabavené právo bylo vykonáno a využitkováno. Zmocnění toto opravňuje věřitele také k tomu, aby zažaloval zabavené právo, jakož i jednotlivé nároky z něho plynoucí (§ 59).

(2) Na majetek takto získaný, budiž k uspokojení vymáhajícího věřitele použito; podle povahy rozličných součástek majetku, některého v tomto zákoně dovoleného způsobu exekuce. Exekuci tuto přísluší povoliti soudu, u kterého vymáhající věřitel v první stolici učinil návrh, aby byl zmocněn zjednati platnost zabavenému právu.

§ 84.

(1) Jde-li o práva, podle nichž lze občas vybírati plody nebo jinak využíti věcí movitých nebo nemovitých, o oprávnění živnostenská, o výsady průmyslové, o práva honitby a rybolovu, o výhradná práva kutací a podobná práva, může exekuční soud na návrh vymáhajícího věřitele povoliti jejich vnucenou správu.

(2) O vnucené správě této platí obdobně předpisy o vnucené správě nemovitostí (§§ 208 až 213 zák. čl. LX/1881) s odchylkami v §§ 85 až 89 uvedenými.

(3) O tom, že byla povolena vnucená správa výhradních práv kutacích, budiž zpraven příslušný báňský revírní úřad.

§ 85.

(1) Náleží-li k výkonu zabaveného práva užívání nebo upotřebení určitých věcí movitých nebo nemovitých, příslušejí práva a povinnosti, která jinak přikázána jsou exekučnímu soudu, soudu okresnímu, v jehož obvodu jest věc, a to při věcech movitých v době, kdy vnucená správa byla povolena.

(2) Ve všech ostatních případech nastupuje na místo soudního odevzdání věci soudní zmocnění správce, aby zabavené právo vykonal.

§ 86.

Přísluší-li zabavené právo dlužníkovi za určitou činži nebo za jiné opětující se dávky, náležejí dávky tyto, a při vnucené správě požívacího práva podle občanského práva propůjčeného otci na jmění jeho dítěte, také náklad na výživu dítěte stavu jeho přiměřenou, k výdajům, které správce má přímo zapravovati ze správních výtěžků. Poručenský soud (úřad) určí na návrh správce napřed, kolik má vydati na výživu dítěte.

§ 87.

Soudu náleží schváliti opatření, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření; nežli tak učiní, vyslechne soud vlastníka věci, které se týká zabavené právo. Vlastník jest oprávněn podati také námitky a připomínky proti přípustnosti nebo účelnosti správcových opatření. Exekuční soud rozhodne o námitkách a připomínkách vyslechna správce; správce jest povinen jeho opatřením vyhověti.

§ 88.

Jde-li o práva příslušející dlužníku podle horního zákona, má vnucený správce opatřiti vše, čeho jest třeba, aby taková práva byla zachována, a může k tomu účelu zejména také vymoci, aby doba oprávnění byla prodloužena.

§ 89.

Vnucená správa se skončí, když projde čas, na který jest obmezeno právo dlužníkovo.

§ 90.

(1) Je-li to prospěšno, aby byly zamezen značné správní náklady, nebo je-li to z jiných důvodů výhodnější, může soud na návrh na místo vnucené správy naříditi, aby zabavené právo bylo zpeněženo propachtováním.

(2) Propachtování může se státi veřejnou dražbou nejvíce podávajícímu. O dražbě této platí obdobně ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých; splátky pachtovného, které jest skládati k soudu, buďte rozděleny podle ustanovení o rozdělovaní výtěžkových přebytků při vnucené správě.

Zvláštní ustanovení o exekuci na živnostenské podniky, tovární závody a jiné hospodářské podniky.

§ 91.

(1) Na živnostenské podniky, tovární závody, obchodní podniky a podobné podniky hospodářské může býti na návrh vedena exekuce vnucenou správou nebo propachtováním. Při živnostech řemeslných nebo koncesovaných živnostech, k jejichž nastoupení jest třeba zvláštní způsobilosti, exekuce vnucenou správou nebo propachtováním není dovolena, provozuje-li živnost majitel sám, nebo nejvýše se čtyřmi pomocníky.

(2) Je-li podle platných předpisů k vykonávání živnosti nebo k provozování jiného podniku zástupcem zapotřebí schválení úřadu správního a má-li následkem povolené vnucené správy přejíti vedení živnosti nebo podniku na správce samého, budiž usnesení exekučního soudu, kterým byl správce jmenován, předloženo příslušnému správnímu úřadu ke schválení dříve, nežli se doručí účastníkům.

(3) Totéž platí o usnesení o propachtování živnosti, je-li ku propachtování předepsáno, aby vyžádáno bylo schválení správního úřadu.

§ 92.

(1) Jde-li o podnik, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku, budiž povolení vnucené správy a jméno správcovo zapsáno do rejstříku a vyhlášeno. Právní účinek této vyhlášky posuzuje se podle obchodního zákona. Exekuční soud zápis v obchodním rejstříku nařídí z úřední povinnosti.

(2) Správce jest povinen podepsati se před soudem obchodní rejstřík vedoucím osobně nebo předložiti mu svůj ověřený podpis.

(3) Exekuční soud může také u jiných podniků na návrh nebo z úřední moci vyhlásiti ve veřejných listech nebo jiným v místě obvyklým způsobem, že vnucená správa byla povolena, a kdo byl ustanoven správcem.

§ 93.

(1) Výkonný orgán zavede správce do podniku, jehož správa byla povolena. Ustanovením jest správce zmocněn ke všem obchodům a právním jednáním, která se obyčejně při provozování podniku toho druhu vyskytují.

(2) Správce jest zejména oprávněn odvolati prokuru nebo obchodní plnou moc, kterou dlužník dal k provozování podniku do vnucené správy vzatého, jakož i přijímati veškeré poštovské zásilky, které svědčí spravovanému podniku.

(3) Zdali a pokud přecházejí na správce oprávnění a povinnosti příslušející podle živnostenského práva majiteli podniku, posuzuje se podle ustanovení živnostenského řádu.

§ 94.

Vnucený správce živnostenského podniku, továrního závodu, podniku obchodního nebo

podobného hospodářského podniku jest povinen z výtěžků správy přímo zpravovati mzdy, stravné a jiné služební platy osob zaměstnaných při provozování spravovaného podniku, které dospívají za vnucené správy nebo dospěly v posledním roku před jejím povolením.

O rekursu.

§ 95.

Rekurs není dovolen proti usnesením, kterými:

1. se dlužníkovi po povoleném zabavení zapovídá nakládati se zabaveným právem a se zástavou pro zabavenou pohledávku zřízenou (§ 45 a 81);

2. poddlužníkovi se přikazuje, aby se o zabavené pohledávce vyjádřil (§ 52 );

3. vymáhajícímu věřiteli se přikazuje, aby dal jistotu podle §§ 55 a 57;

4. zřizuje se opatrovník k vybrání přikázané pohledávky (§§ 48, 61, 65);

5. nařizuje se, aby prodejové a rozvrhové řízení bylo provedeno před okresním soudem splniště (§ 78);

6. nařizuje se poznámka a vyhláška povolené vnucené správy.

Čl. VII.

O exekuci k vydobytí peněžitých pokut a platů za úřední výkony,

§ 1.

Peněžité pokuty pravoplatně uložené civilním soudem a platy za úřední výkony soudního řízení, na jejichž zaplacení dohlíží soud z úřední povinnosti (poplatky přisouzené soudním osobám a soudním komisařům, svědečné, znalečné, poplatky za uveřejnění vyhlášek a pod.) a které jdou na vrub stran, vymáhají se podle všeobecných předpisů jen tehdy, nejsou-li v následujících ustanoveních obsaženy odchylky.

§ 2.

Pečovati o dobytí takovýchto platů náleží úředníku soudu, u něhož platy vzešly, a byl-li to soud vyšší stolice, úředníku první stolice, který k tomu byl určen (vymáhající úředník). Nevzešly-li platy tyto u civilního soudu, jest příslušným úředník okresního soudu, v jehož obvodu má dlužník obecný soud nebo majetek.

§ 3.

(1) Vymáhající úředník vyzve dlužníka platebním příkazem, aby do osmi dnů zaplatil peníz, který jest povinen zaplatiti.

(2) Podrobné předpisy o vydání platebního příkazu stanoví nařízení.

§ 4.

Uplyne-li marně lhůta v platebním příkazu daná, zahájí vymáhající úředník exekuci, a to především na svršky. Zůstala-li tato exekuce bez výsledku, lze vésti exekuci na ostatní dlužníkův majetek, zejména i na nemovitosti a práva na nich zjištěná. Vymáhající úředník oznámí to přednostovi soudu, který rozhodne, má-li exekuci na jiný dlužníkův majetek zahájiti vymáhající úředník, či má-li za to býti požádán úřad povolaný zastupovati stát.

§ 5.

Vymáhající úředník požádá za povolení a výkon exekuce soud, který jest v tom případě příslušným soudem exekučním. Je-li to jiný soud, než u kterého jest vymáhající úředník ustanoven, jest třeba, aby přednosta soudu požádáni písemně schválil. Při exekuci na svršky lze použíti zjednodušené žádosti za povolení a výkon exekuce; podrobnosti ustanoví vládní nařízení.

§ 6.

(1) Exekuce na svršky buď provedena co nejrychleji; zejména neplatí tu ustanovení § 23. Zabavené svršky lze vzíti do uschování a prodati při dražebním roku nařízeném v jiné věci i z úřední moci, a to i když nejde o věci nepatrné ceny. Nedosáhne-li se nejnižšího podání, lze zabavené svršky prodati i pod ně.

(2) Ustanovení tohoto článku však neplatí. bylo-li by použití jich na újmu jiných osob, které nabyly k zabaveným svrškům zástavního práva již dříve, anebo současně se zájmem pro platy, které dobývá vymáhající úředník.

§ 7.

Vymáhající úředník má v exekučním řízení,jím zahájeném postavení vymáhajícího věřitele. Spory však, které vzejdou z tohoto exekučního řízení, náleží vésti úřadu povolanému zastupovati stát.

§ 8.

(1) Ustanovení tohoto oddílu platí též, jde-li o dobytí peněžitých pokut pravoplatně uložených advokátům anebo veřejným notářům kárnými soudy, náhrad pravoplatně uložených vnucenému správci, jakož i jiných platů, které mají býti podle zvláštních předpisů vymáhány stejně, jako poplatky za soudní úkony.

(2) Platy, které mají býti konány pro soukromé osoby (znalce, svědky), nevymáhají se však úředně, zřeknou-li se toho oprávněné osoby, aby byla exekuce vedena, anebo chtějí-li si ji provésti samy. Vymáhající úředník vyžádá si proto jejich prohlášení dříve, než exekuci pro takovéto platy navrhne.

Čl. VIII.

1. Zrušují se §§ 13, odst. 3., 14 a 15 zák. čl. XLI/1908.

2. § 26 zák. čl. VII/1912 se zrušuje.

Čl. IX.

Zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí v platnost zák. čl. I/1911 o civilním soudním řízení mění se takto:

1. § 11 zák. čl. LIV/1912 doplňuje se tímto dalším odstavcem: "Všude tam, kde podle platných předpisů rozhoduje okresní soud, který jest zároveň soudem procesním nebo exekučním, jako pozemnoknižní vrchnost, vydá i usnesení o zápisu do pozemkové knihy soudce, jemuž přikázány jsou věci sporné nebo exekuční a vyrozumí o něm i strany."

2. Zrušují se §§ 37 a 40, odst. 3.

3. §§ 33 a 36, odst. 1. až 5. a 7. se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení:

O exekuci podle spisů a listin zřízených v cizině.

§ 1.

Podle spisů a listin, které byly zřízeny mimo území Československé republiky a podle zákonných ustanovení platných v cizině jsou způsobilé k exekuci, smí na území, kde platí tento zákon, dojíti k exekucí nebo k provedení jednotlivých exekučních úkonů jen tehdy a potud, pokud jest zaručena státními smlouvami nebo vládními prohlášeními ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášenými vzájemnost.

§ 2.

Návrhu na exekuci, který se opírá o rozhodnutí cizího soudu nebo jiného úřadu anebo o smír před nimi ujednaný, lze kromě toho vyhověti jen tehdy, když:

1. právní věc mohla býti podle zdejších ustanovení o příslušnosti zahájena v cizím státě;

2. obsílka nebo nařízení, kterým bylo řízení před cizím soudem nebo úřadem zahájeno, byly doručeny osobě, proti které exekuce má býti vedena, do vlastních rukou buďto v onom cizím státě nebo poskytnutím právní pomoci v některém jiném státě anebo ve zdejším státním území;

3. rozhodnutí není již podle. předloženého o tom vysvědčení cizího soudu nebo úřadu podle práva v cizině platného podrobeno opravnému prostředku, který staví vykonatelnost.

§ 3.

Avšak i když byly splněny podmínky ustanovené v předchozích paragrafech, budiž povolení exekuce nebo žádaného exekučního výkonu odepřeno, když:

1. byla osobě, proti které má býti exekuce vedena, nepravidelností řízení odňata možnost zúčastniti se řízení konaného před cizím soudem nebo úřadem;

2. exekucí má býti vynuceno jednání, které jest podle zdejšího práva vůbec nedovoleno nebo alespoň nemůže býti vynuceno;

3. exekuční titul týká se osobního stavu československého státního občana a má býti proti němu vykonán;

4. exekucí nebo žádaným exekučním úkonem má býti uznán právní poměr nebo splněn nárok, kterému zdejším zákonem v tomto státě odepírá se platnost nebo žalovatelnost proto, že toho vyžaduje veřejný pořádek anebo mravnost.

§ 4.

(1) Povoliti navrženou exekuci nebo navržený exekuční úkon jest příslušný sborový soud první stolice, v jehož obvodu jest exekuční soud.

(2) Návrh může učiniti vymáhající věřitel sám, cizí soud nebo jiný veřejný orgán k tomu povolaný.

(3) Je-li toho třeba, může soud dříve, než o návrhu rozhodne, požádati za vysvětlení

cizí úřad, od kterého pochází exekuční titul nebo který navrhl exekuci.

§ 5.

(1) Bylo-li návrhu vyhověno, ač tu není zákonných podmínek pro povolení exekuce ustanovených v §§ 1 až 3, může ten, proti komu byla exekuce povolena, podati proti povolení exekuce odpor; právo podati rekurs tím dotčeno není.

(2) Odpor budiž podán u soudu, který jest příslušný podle § 4, odst. 1. v první stolici exekuci povoliti, a to pokud se neopírá o to, že tu není vzájemnosti, nebo o některý důvod uvedený v § 3, čís. 2 až 4 do patnácti dnů po tom, kdy bylo doručeno povolení exekuce. jinak jest vyloučen. O odporu rozhodne soud po ústním jednání usnesením. Byl-li podán odpor, může soud na návrh exekuci odložiti.

(3) Lhůta k rekursu proti rozhodnutí o návrhu na exekuci jest patnáctidenní. Proti rozhodnutí o rekursu, ať byl podán proto, že exekuce byla povolena nebo odepřena, může býti ve stejné lhůtě podán rekurs k třetí stolici, byt' i soud druhé stolice potvrdil v odpor vzaté usnesení soudu prvního.

§ 6.

Tato ustanovení neplatí, jsou-li ve státních smlouvách nebo ve vládních prohlášeních, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení, obsažena odchylná ustanovení o tom, kdy lze exekuci povoliti a za jakých podmínek lze vykonati cizí spisy a listiny k exekuci způsobilé.

§ 7.

Exekuční úkony i exekuce, které byly povoleny podle cizích spisů a listin k exekuci způsobilých, vykonávají se podle ustanovení zdejších zákonů.

Čl. X.

(1) Zák. čl. LI/1871 a IX/1875 se zrušují.

(2) Výkonem exekucí na věci movité na Slovensku a Podkarpatské Rusi pověří přednosta soudu, o nějž jde, zásadně soudní zřízence (podúředníky a zřízence) a toliko výjimečně případ od případu úředníky soudní kanceláře, jde-li o záležitosti zvláště obtížné nebo důležité nebo není-li u soudu jiného způsobilého zřízence.

(3) U větších okresních soudů jest v případě potřeby zříditi zvláštní místa podúředníků pro výkon exekuční služby. K dosažení tohoto místa-vyžaduje se mimo splnění všeobecných podmínek, předepsaných pro dosažení zřízeneckého místa ve státní službě, ještě úspěšný výkon zvláštní zkoušky pro výkonné orgány. Bližší předpisy o této zkoušce brzdou vydány vládním nařízením.

(4) Exekutoři podle dosavadních předpisů ustanovení, vyhovují-li všem předepsaným podmínkám, mohou býti na žádost ustanoveni na uprázdněná místa zřízenecká nebo podúřednická, uvedená v předchozím odstavci a přiznává se jim na tato místa právo přednostní. Při tamto ustanovení lze jim za souhlasu ministerstva financí a vnitra dobu, kterou ztrávili od výkonu exekutorské zkoušky (§ 2 zák. čl. LI/1871) v nepřetržité a bezvadné službě exekutorské, započísti buď zcela nebo z části jednak pro postup do vyšších služebních požitků, jednak do doby, rozhodné pro nabytí nároku a výměru odpočivných a zaopatřovacích požitků, pro tento posléz uvedený účel však jen tehdy, zaplatí-li dříve částku odpovídající penízi, který by se nashromáždil na pensijním příspěvku, kdyby zaměstnanec byl za započtenou dobu platil pensijní příspěvek z pensijní základny odpovídající prvnímu platovému stupni služného podúředníka po případě definitivního zřízence platného v době svého ustanovení zřízencem nebo podúředníkem. Pro výpočet platí procentní sazba, jakou definitivní zřízenci platili v tom kterém kalendářním období, při čemž i částečně započtená doba se posuzuje jako nepřetržitý celek jdoucí nazpět ode dne ustanovení zřízencem nebo podúředníkem.

Čl. XI.

(1) Soudní prázdniny na Slovensku a Podkarpatské Rusi trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem.

(2) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí toliko ve věcech feriálních. Na řízení trestní, upomínací a řízení exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu.