(3) Feriální věci jsou:

a) v řízení sporném:

1. spory směnečné,

2. spory o pokračování v započaté stavbě,

3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející matce a dítěti proti nemanželskému otci,

4. jinaké spory o výživné, k němuž je žalovaný povinen podle zákona, pokud nejsou tyto spory spojeny se spory o rozvod nebo rozluku manželství,

5. sumární spory držební a mezní (§§ 575 až 582 zák. čl. I/1911),

6. řízení o výpovědích, odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechány k užívání za nájemné v plodech,

7. spory ze smlouvy služební, námezdní a učební mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu,

8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé o závazcích vznikajících z těchto jejich vzájemných poměrů,

9. návrhy na zajištění důkazů podle §§ 381 až 386 zák. čl. I/1911,

10. řízení o uvalení kurately podle §§ 718 a násl. zák. čl. I/1911;

b) v řízení nesporném: 1, věci knih pozemkových, 2. věci rejstříku firemního,

3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu.

(4) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, může kromě toho na návrh prohlásiti za feriální i jinou věc, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné nebo zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

(5) Jestliže počátek soudních prázdnin připadne do nějaké lhůty nebo počátek lhůty do soudních prázdnin, prodlužuje se lhůta o celou dobu nebo část soudních prázdnin, která při počátku lhůty ještě zbývala. Na počátek lhůt ve věcech Feriálních a lhůty ku podání návrhu na navrácení ku předešlému stavu (§ 452 zák. čl. I/1911) soudní prázdniny vlivu nemají.

(1) Písemná vyhotovení rozsudků, usnesení, smírů a potvrzení o pravoplatnosti nebo vykonatelnosti u všech soudů podepisuje soudní kancelář s poznámkou "za správnost vyhotovení".

(2) Úřední vysvědčení, dopisy, zprávy, schvalovací doložky, usnesení o vydání, usnesení o zatčení a propuštění z vazby podepisuje u sborových soudů předseda senátu (samosoudce, vyšetřující soudce), u okresních soudů samosoudce, jemuž jest věc při kázána, u věcí pak, které již jsou vyřízeny, předseda senátu nebo samosoudce, jemuž by věc podle rozvrhu práce náležela. Všecka ostatní písemná vyhotovení podepisuje přednosta soudu.

Ve vyhotoveních soudních rozhodnutí v občanských právních věcech a platebních příkazů v řízení rozkazním (hlava IX. zák. čl. I/1911) může býti označení právní věci, stran, předmětu, způsobu a času plnění a výkonu nahrazeno poukazem na současně sdělené protokoly, podání a rubriky. Poučení O opravných prostředcích může se při všech soudních rozhodnutích připojiti k vyhotovení na zvláštním listu. Vyhoví-li soud beze změny návrhu strany rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem na základě uznání, nevydá jí žádného poučení o opravných prostředcích.

(1) Československé soudy postupují, poskytujíce si právní pomoc, podle zásad práva platného ve své oblasti; žádá-li však o to soud, který se právní pomoci dožaduje, použijí předpisů práva soudu dožadujícího.

(2) Ustanovení tato platí i tehdy, když by zákon platný v oblasti dožádaného soudu provedení tohoto úkonu odporoval.

(1) Nezachová-li se dožádaný soud, poskytuje právní pomoc, podle předpisu daného v čl. XIV., vykonal však dožádaný úkon podlé zásad práva platného ve své oblasti, nelze z toho dovozovati pro právní oblast dožadujícího soudu neplatnost tohoto úkonu; dožadující soud může však na návrh nebo z úřední povinnosti svoji žádost opětovati a trvati na tom, aby byl úkon proveden podle zásad jeho právního řádu.

(2) Nesrovnalosti v takových případech snad mezi oběma soudy vzešlé, vyřídí konečně vrchní zemský soud (soudní tabule) nadřízený soudu dožádanému.

(1) Účinky, které se pojí k podání nebo doručení žaloby v oblasti jednoho práva, působí i v oblasti druhého práva.

(2 ) Tato zásada platí i tehdy, když žaloba v oblasti jednoho práva podaná byla zde pro nepříslušnost soudu odmítnuta a podána znovu v oblasti práva druhého.

(3.) Dovoluje-li zákon platný v oblasti jednoho práva, aby soud vyslovivší svou nepříslušnost odkázal věc jinému soudu, jejž považuje za příslušný, má toto rozhodnutí právní účinky i pro soudy v oblasti druhého práva.

(4) Je-li po předchozím ústním jednání pravoplatně vyřčena věcná nepříslušnost některého soudu v jedné oblasti, jest toto rozhodnutí závazné i pro soud oblasti druhého práva, u něhož by právní věc později byla zahájena.

(1) Byla-li povolena nebo vykonána exekuce soudy jedné oblasti, má toto povolení nebo výkon plné právní účinky i v právní oblasti druhé, a to i tehdy, když v této druhé právní oblasti jest pro způsob této exekuce předepsán jiný postup:

(2) Je-li třeba, aby v exekuci povolené v oblasti jedné bylo pokračováno v právní oblasti druhé, postupují soudy této oblasti pokračujíce v řízení sice podle zásad svého práva, jsou však povinny přiznati onomu, povolení tytéž právní účinky, jaké vyvolalo v oblasti soudu, který exekuci povolil.

První věta §u 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 177 Sb. z. a n., kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n. o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, zní:

"Ustanovení §u 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n. o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé, zůstávají nedotčena."

Na všech místech, kde se v zák. čl. I/1911 i v jiných zákonech mluví o "královské kurii" nastupuje "nejvyšší soud".

(1) Zákon tento nabývá účinnosti prvním dnem třetího měsíce po onom, ve kterém byl vyhlášen.

(2) Ustanovení čl. I. II. a IV. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.; ustanovení čl. IIL, V. až XIII. platí toliko na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

(3) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

V ministerstvu spravedlnosti byla již připravena a se zájemníky projednána osnova zákona, kterým se jednotným způsobem upravuje exekuční řízení na celém území Československé republiky. Ježto však nová úprava řízení exekučního jest v těsné souvislosti s některými částmi zákoníku občanského a řádu procesního i knihovního, není možno předložiti osnovu sjednoceného řádu exekučního Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání před osnovami zákonů právě jmenovaných a toliko současně s nimi. A poněvadž přípravné práce pro sjednocený zákoník občanský, civilní řád soudní i řád knihovní nepokročily ještě tou měrou, aby mohly býti Národnímu shromáždění předloženy, nemůže se tak státi ani s řádem exekučním.

Potíže vyplývající z rozdílů platného exekučního práva v obou právních oblastech československé republiky a četné stížnosti do nedostatečných ustanovení exekučního zákona platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi (zák. čl. LX/1881 s některými pozdějšími doplňky), zejména pokud jde o exekuci na věci movité a na pohledávky, nutí však vládu, aby pro dobu, nežli dojde k úplné unifikaci exekučního práva, přikročila k prozatímní úpravě aspoň oněch ustanovení, do nichž jest si nejvíce stěžováno.

Prozatímní nápravu v oboru exekučního práva zjednati pak lze - a v tom souhlasí

s ministerstvem spravedlnosti zájemníci ze Slovenska i z kruhů mimoslovenských stejně jaká ministerstvo pro sjednocení zákonodárství - jedině tím způsobem, když zastaralé předpisy exekučního zákona z r, 1881 a zákona o exekutorech (zák. č. LI/1871 a IX/1875 ) budou odstraněny a nahrazeny ustanoveními odpovídajícími osvědčeným předpisům exekučního řádu na území mimoslovenském.

A když již se přistupuje k úpravě soudního řízení ve značnějším rozsahu - a bude to podle úmyslu ministerstva spravedlnosti poslední částečná úprava před konečnou unifikací - má ministerstvo spravedlnosti za to, že doporučuje se, aby současně byly upraveny i ostatní předpisy práva procesního i exekučního, které zavdaly v praxi příčinu ke stížnostem a pochybnostem. Zejména pak jde o to, aby odstraněny byly kolise vznikající v soudním řízení z dualismu práva procesního a exekučního. Ve směru prvním - úprava práva exekučního na Slovensku a Podkarpatské Rusi - zjednati mají nápravu předpisy článků V. až IX. osnovy, ve směru druhém její ustanovení ostatní.

K jednotlivým ustanovením osnovy budiž podotčeno:

Za nynějšího přetížení soudů setkává se s potížemi namnoze téměř nepřekonatelnými uspořádání služby u soudů za doby řádných dovolených soudců i ostatního personálu soudního.

Umožniti řádný chod prací u soudů za dovolených bylo účelem §§ 222 a násl. civ. ř. s. z roku 1895 platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které upravují soudní prázdniny. Ustanovení tato však objevila se býti nedostatečnými. Náprava zjednána býti má jednak prodloužením doby soudních prázdnin ze šesti týdnů na dva měsíce a přizpůsobením jich tímto způsobem prázdninám školním, jednak dalším obmezením předpisů o věcech feriálních, t. j. o oněch záležitostech, které se vyřizují i za soudních prázdnin (čl. I, II č. 2 osnovy) a konečně zavedením soudních prázdnin ve stejném rozsahu i na Slovensku a Podkaratské Rusi, kde instituce tato jest dosud neznáma. Předpisy jednacího řádu soudního vydaného nařízením z 3. května 1924, č. 99 Sb. z. a n., o době řádných dovolených (§§ 40 a násl.) tu nestačí, a jest nutno upraviti i tam otázku tuto zákonem (čl. XI. osnovy).

Rozšířením doby soudních prázdnin a obmezením věcí feriálních nemají však.utrpěti zájmy obyvatelstva hledajícího u soudů právní ochranu. I nová ustanovení připouštějí proto, aby i mimo případy, kde jest věc prohlášena za feriální přímo zákonem, bylo umožněno v naléhavých případech projednání věci i za soudních prázdnin. Rozhodnutí o tom vyhrazeno přednostovi soudu, po případě předsedovi senátu, jemuž jest věc přikázána. Ustanovení c feriálních věcech i o vlivu soudních prázdnin na řízení navrhují se pro obě právní oblasti stejná, ovšem s obmezeními, která vyplývají z dosavadní různosti práva procesního i hmotného.

Pokud jde o obmezení věcí, feriálních, dlužno zmíniti se o tom, že ustanovení o soudních prázdninách vztahovati se mají na příště i na řízení pozůstalostní, které rovněž - nejde-li o výminečně naléhavé případy - nelze pokládati za záležitosti vyžadující rychlého vyřízení i o soudních prázdninách, a na nepatrné věci sporné. O těch platí dosud, že spory o hodnotu do 100 Kč - zákon č. 123/1923 ustanovení § 224 v tomto směru nezměnil - platí za feriální. Nutno ale přiznati, že v tamto směru šel zákon příliš daleko, že nejsou všechny věci nepatrné naléhavými, a u těch, u kterých rozhodnutí nesnese odkladu, lze vystačiti s ustanovením o prohlášení za feriální věc v jednotlivém případě. Jinak výpočet věcí feriálních shoduje se v celku s § 224 až na bod b, který rozšířen na veškeré spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli z poměru služebního, námezdního a učebního, ovšem jen potud, pokud spory tyto na soudy vůbec náležejí.

V článku II doplněn. byl předpis § 109 c. s. ř. o účinku odepření zaplacení doručného poplatku vzhledem k zjevům, které se v poslední době vyskytly, v hojné míře zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi - že totiž se strany vyhýbají povinnosti zaplatiti doručný poplatek tím, že přijetí soudního spisu prostě odepřou. Pro Slovenská jest stejný předpis obsažen v čl. III, č. 5.

V článku II, č. 4 recipováno z důvodů unifikačních a pro zabránění kolisím mezi oběma právními oblastmi ustanovení § 184 zák. čl. I/1911, stejně jako naopak v čl. III, č. 7 osvědčené ustanovení § 261 c. s. ř. z r. 1895 (ve znění novely z 1. června 1914 č. 118 ř. z.).

Potížím při sepisování žalob se stranami požívajícími práva chudých na území mimoslovenském pro soudy na Slovensku a Podkarpatské Rusi a při vedení sporů chudými stranami před tamějšími soudy, čeleno býti má ustanoveními čl. III, č. 2-4.

Předpisy navržené v článku III, č. 1, 11 a 12 mají odstraniti, na podnět ze Slovenska vyšlý, nesrovnalosti mezi zákonem čís. 161/1921 a č. 252/1921 v tom směru, že kdežto podle článku VIL, č. 2, zák. č. 161/1921 jest příslušným ku rozhodování i o věcech příslušníků Podkarpatské Rusi sborový soud v Brati-slavě, rozhodují o nich podle zákona č. 252/1921 jen soudy na Podkarpatské Rusi.

Dalšími předpisy článku III. uváděna jsou v soulad se změnami zavedenými zákonem č.161/1921 a č. 164/1924 některá ustanovení civilního řádu soudního na Slovensku a Podkarpatské Rusi platného a konečně v bodu 19. téhož článku navržený doplněk § 774 čeliti má zjevům, kde na zjevný úkor nerušeného výkonu justice řádnými soudy přejímají někteří soudcové za vysoké honoráře rozhodování sporů jako rozhodcové. Stejné ustanovení ostatně platí také na území mimoslovenském dle § 578 c. s. ř.

Ustanovením článku III., odst. 2, prodlužuje se platnost předpisů § 1 bodu 12. a 15. zákona č. 164/1924 Sb. z, a n., jimiž bylo ve věcech ze Slovenska a Podkarpatské Rusi přechodně zavedeno zjednodušení dovolacího řízení před soudy třetí stolice. Ustanovení tato podle zpráv ministerstvu spravedlnosti došlých velmi, dobře se osvědčila. Platnost jejich obmezena jest do 31. prosince 1926. Kdyby po tomto dni měla býti restituována ustanovení dřívější, znamenalo by to, že jak u soudních tabulí, tak i u soudu nejvyššího při nynějším návalu práce opět bylo by řízení zdržováno a dostalo se znovu do stavu, ve kterém bylo před vydáním jmenovaného zákona. Jinou cestou bylo by lze zjednati odpomoc toliko značným rozmnožením soudcovských sil u soudů třetí stolice, což však jest nemožno pro jejich nedostatek a nebylo by v žádném případě radno vzhledem k značnému stoupnutí nákladů na tyto soudní tribunály.

V článcích IV. a V. (body č. 1) doplňuje se z důvodů unifikačních a vzhledem na změny v právu sociálně pojišťovacím výpočet exekučních titulů, v bodu 2. resp. 11, těchto článků nově upravena ustanovení o exekuci proti osobám exterritoriálním, a exekuci v místnostech nebo budovách exterritoriálních vůbec. Podle dřívějšího práva náleželo prováděti exekuci takovou úřadu nejvyššího dvorního maršálka. Z té okolnosti, že v československé republice nebyl zřízen orgán, který by funkci tuto převzal, soudilo se namnoze, že exekuci proti exterritoriálním osobám nebo v budovách exterritoriálních prováděti vůbec možno není. Aby pochybnosti tyto byly odstraněny a věřitelům umožněno i v takovýchto případech k vydobytí svých oprávněných nároků použíti pomoci soudní, jest nutno upraviti exekuci proti exterritoriálním osobám a v jejich místnostech a budovách zákonem.

Zákon neřeší ovšem otázky, které osoby a které budovy nebo místnosti jsou exterritoriální. O tom platí všeobecné zásady mezinárodního práva a podle nich přísluší o přípustnosti exekuce rozhodnuti soudu. V případech pak, kde by vzešla o dotyčných zásadách práva mezinárodního pochybnou, jest soud povinen vyžádati si závazné prohlášení ministra spravedlnosti. A aby bylo zaručeno, že výkonný orgán při provádění exekuce nevybočí z mezí daných právem mezinárodním, jest zapotřebí, aby při výkonu exekuce proti exterritoriálním osobám v jejich budovách nebo místnostech byl přítomen vždy zástupce ministerstva zahraničních věcí, jehož úkolem bude výkonný orgán na postup platnému právu se příčící upozorniti a kdyby toho bylo zapotřebí, oznámiti věc na příslušných místech, aby zjednána byla co nejrychleji odpomoc.

V ostatních ustanoveních čl. V, a v článku VI. přizpůsobeno jest řízení při exekucích na věci movité a na pohledávky a jiná práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi předpisům exekučního řádu z roku 1896 platného na území Čech, Moravy a Slezska, které se v plné míře osvědčily. Bylo tu nutno především sáhnouti také na kořen zla vyplývající z existence t. zv. exekutorů, jichž jest jednak nedostatek, jednak pak není jimi vykonávána exekuce tak, jak jest to v zájmu obyvatelstva; výkon exekuce dosavadními exekutory jest nepoměrně zdlouhavý a drahý - poplatky jejich jsou značné proto, že nejsou placenými státními zaměstnanci. Tam, kde exekutorů není, nutno vysílati na výkon exekucí kancelářské úředníky, kteří se tím zase oddalují svému vlastnímu poli působnosti v soudní kanceláři, a práce jejich v kanceláři proto váznou.

Z dosavadních předpisů o exekuci na movité věci zůstanou na Slovensku a Podkarpatské Rusi v platnosti i nadále ustanovení o předmětech z exekuce vyloučených a o excindačních sporech. Prvnější odpovídají lépe potřebám obyvatelstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nežli by tomu bylo v případě přenesení dotyčných ustanovení na ostatním území platných, druhé pak nedotýkají se jen exekuce mobilární a nebylo proto dobře možno bez dalšího hlubokého zásahu do exekučního práva slovenského nahraditi je předpisy odpovídajícími právu mimoslovenskému.

Velmi značné potíže vyskytují se při provádění exekucí na pohledávky, pakli soud exekuci povolující a soud exekuční jsou v různých právních oblastech Československé republiky.

Ustanovení o exekuci na pohledávky liší se tu tou měrou, že exekuce na pohledávky jest téměř nemožna, má-li býti vykonána na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle povolení soudů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Na území práva dříve rakouského provádí se exekuce na pohledávky zcela jednoduše tím způsobem, že poddlužníkovi doručí se zápověď plniti dlužníkovi, a doručení.m, zápovědi této nabývá věřitel zástavního práva na pohledávce dlužníkově. Zpeněžení zabavené pohledávky pak provede se prostě tak, že zabavená pohledávka se věřiteli přikáže buď přímo na místě placení anebo k vybrání. Podle slovenského práva naproti tomu jest nutno, aby výkonný orgán u dlužníka provedl zabavení pohledávky a sepsal o tom protokol. Tím se výkon exekuce na pohledávky oproti území mimoslovenském neobyčejně zdražuje a to zejména v případech, kde dlužník bydlí mimo sídlo soudu. Prosté doručení platební zápovědi poddlužníkovi vydané soudem mimoslovenským nezakládá tu zástavního práva na dlužníkově pohledávce, zapotřebí jest, i když soud mimoslovenský zápověd' takovou vydal, k provedení exekuce vždy ještě součinnosti výkonného orgánu, která. podle práva mimoslovenského jest úplně zbytečná. Ustanovení práva tohoto o výkonu exekuce na pohledávky velmi dobře se osvědčují, vedou nepoměrně rychleji k cíli, nežli způsob exekuce předepsaný právem slovenským, a, což nejvíce padá na váhu, jest výkon exekuce podle práva mimoslovenského nepoměrně lacinější. Spojen jest s jediným vydáním na doručení platební zápovědi, kdežto slovenské právo vyžaduje součinnosti orgánu výkonného, která ve většině případů jest spojena, jak již shora uvedeno, s náklady velmi značnými.

A co platí o exekuci na pohledávky, platí obdobně i o exekuci na jiná majetková práva, která podle rakouského práva zabavují se způsobem zcela obdobným, jako pohledávky.

Nová ustanovení o exekuci na věci movité, na pohledávky i na jiná práva majetková jsou v článku VI. upravena shodně s obdobnými ustanoveními exekučního řádu č. 79/1896 ř. z, až na nepatrné celkem odchylky, které se staly na podnět slovenské legislativní komise pro právo procesní vzhledem na tamní odlišné poměry hospodářské, právní a kulturní.

Do článku VII. pojaty byly předpisy o vymáhání pokut a soudních poplatků civilních, vzhledem k potížím, které se vyskytly při vymáhání těchto platů a jimiž jest dosvědčena nedostatečnost úpravy dosavadní. Upraveny jsou rovněž obdobně, jako předpisy platné o tom na území ostatním.

Předpisy článku IX. recipují pro Slovensko ustanovení o exekuci podle exekučních titulů cizozemských platné podle § 79 a násl. ex. ř. mimoslovenského. Dualita práva působila a působí tu veliké potíže při sjednávání smluv mezistátních o právní pomoci a vykonatelnosti našich rozsudků v cizině a navzájem cizích v zdejším státním území. Přejata byla ustanovení exekučního řádu z roku 1896 především z toho důvodu, že jsou pružnější, nežli dosavadní ustanovení slovenská a skytají proto možnost lepší úpravy otázky této v poměru ke státům, s nimiž je Československá republika v hospodářských stycích.

Článek X. odstraňuje instituci exekutorů, o níž se stala zmínka již shora při exekuci mobilární. Aby byl přechod do nových ustanovení spojen vůči dosavadním exekutorům s tvrdostí co možno nejmenší, vyhrazuje jim.osnova právo ucházeti se o místa nových orgánů výkonných a to v pořadí přednostním před jinými uchazeči. Přiznává se jim také nárok na započítání dosavadní doby činnosti jako exekutorů do doby rozhodné pro nabytí nároku na výslužné a platy zaopatřovací, i pro postup do vyšších platových stupňů však toliko s podmínkou, že zaplatí příslušné pensijní příspěvky, které jsou povinni platiti všichni ostatní státní zaměstnanci.

Články XII.-XIII. zavádějí i na Slovensku a Podkarpatské Rusi ustanovení vydaná pro ostatní území novelou na úlevu soudům z 1. června, 1914, č. 118 ř. z., pokud jde o pořizování vyhotovení soudních rozhodnutí atd. a podepisování jich jednak kanceláří soudní, jednak soudci samotnými. Ustanovení tato, zejména předpis článku XIII. (odpovídá čl. I. bodu 11 novely o úlevě soudům) osvědčila se na ostatním státním území velmi dobře. Byla ostatně i některými soudy na Slovensku již praktikována a to s úspěchem (v košickém obvodu); praxe tato neměla však dosud zákonného podkladu, narážela proto na četné potíže a nebyla rozšířena u všech soudů. Bude ovšem nutno, aby stejně, jako se stalo po vydání novely z roku 1914 na území mimoslovenském, zavedeny byly úřední vzorce pro podání stran; tím ale vyhověno bude potřebě v tom směru na Slovensku a Podkarpatské Rusi naléhavě pociťované a zavedena bude do spisů soudních, pokud ovšem jest to vůbec možno, jednotná forma v celém státním území.

Předpisy článků XIV. až XVII. obsahují kolisní normy pro poskytování právní pomoci a výkon exekucí ve styku mezi oběma právními oblastmi v československé republice, které se pro dobu, nežli dojde k úplné unifikaci práva procesního a exekučního objevily nutnými.

Článek XVIII. odstraňuje nedopatření sběhlé při projednávání zákona č. 111/192 ve sněmovně poslanecké Národního shromáždění, které sice nezpůsobilo v praxi žádných potíží, aby však bylo se vyvarováno i možnosti jich v budoucnosti, doporučuje se nedopatření napraviti.

Článek XIX. konečně jest opět jen formelního rázu. Již zákon č. 161/1921 obsahuje ustanovení obdobné; ježto však výpočet tam obsažený není úplný a mohly by se vyskytnouti i pochybnosti, zdali snad v některých věcech vyhrazených dříve kurii nemá rozhodovati soudní tabule, bylo opětováno ve znění zcela všeobecném a pokud možno nejširším.

Náklad s provedením osnovy této spojený kryt bude v rámci rozpočtu ministerstva spravedlnosti.

Vláda doporučuje, aby osnova tato byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 4. června 1926.

Předseda vlády:

Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Haussmann v. r.