156/11.
Překlad.
Interpelace
senátora Hartla a soudr.
na vládu
o nepřístojnostech při zadávání státních dodávek a trpěném hospodářském bojkotu proti Němcům.
Dle zprávy, která. se nedávno objevila v časopise "Wírtschaft", byla objednávka více než 400.000 souprav vojenského prádla v ceně 10 milionů korun zadána výhradně českým družstvům a legionářským sdružením, ačkoli řada textilních firem značné výkonnosti podala nabídky daleko levnější. Teprve dodatečně bylo na rozklady spolku československých textilních průmyslníků přiděleno 50.000 souprav textilním závodům. Při ostatních 350.000 soupravách prohřešilo se ministerstvo národní obrany proti předpisům o dodávkách, dle nichž všeobecně dlužno přihlížeti k nejlevnější nabídce, i zavinilo tím zbytečné větší vydáni 800.000 Kč, patrně jen proto, aby shora jmenovaným českým korporacím poskytlo výhody.
Stejnou dobou uveřejnil Úřední list Československé republiky zadání prací pro úřední budovu německého města Jablonce n./N. Ani jedna z těchto prací nebyla zadána místním německým živnostníkům, nýbrž pokrývačské, klempířské, truhlářské, zámečnické, natěračské a sklenářské práce byly vesměs přiřčeny českým firmám v Terezíně, Roudnici, Praze, Dvoře Králové a Mladé Boleslavi. Toto a priori neúčelné zadání stavebních prací přespolním firmám lze přece vysvětliti jen v ten smysl, že pro to nebyly směrodatný důvody věcné, nýbrž výhradně národnostní,
Z obou uvedených případů, které ze sta případů stejného druhu vyjímáme proto, poněvadž se právě v posledních dnech objevily na veřejnosti, jest patrno, že státní správa při používání peněz plynoucích z daní, jež velmi značnou částí vybrány byly od Němců, bez ostychu praktikuje vůči Němcům hospodářský bojkot, po zákonu pod trestem zakázaný.
Jest pochopitelno, že takovéto příklady s vysokých míst musí vzbuditi dojem, že bojkotování Němců není vážné stíháno, i není zde nedostatek důkazů pro správnost této domněnky. Tak nebylo ničeho podniknuto proti provolání "Národohospodářské jednoty", ve kterém se pravilo: "Jakožto Češi budeme si při obstarávání jarních nákupů vyhledávati zboží u českých obchodníků. Povoláme-li do domu řemeslníky, povoláme české řemeslníky. Svůj k svému!" A Zemský svaz českých hostinských na Moravě usnesl se prý dle zpráv českých listů před nedávném, že nebude již propůjčovati svých hostinských místností německým spolkům. Na druhé straně rozčilovalo se "České Slovo" velice nad tím, že důstojníci v Rumburku pořádali dne 12. dubna t. r. slavnostní hostinu v hostinci "U jelena" a nikoli v české nádražní restauraci a psalo o tom: "Svých lidí nepodporujeme a tlačíme se tam, kde o nás nestojí. Trochu více sebevědomí a národní hrdosti by věru pořadatelům slavnostní hostiny neškodilo". Mimochodem řečeno, jest velice příznačno, že hostince také v německých městech jako v Rumburku jazykovými výnosy, které ovšem Nejvyšší správní soud prohlásil za nezákonné, jsou nuceny vykládati české jídelní lístky a vydržovati českou obsluhu, že se však v "Českém Slově" staví na pranýř, vejde-li Čech do takovýchto hostinců!
Takovéto nepokryté klatby německých obchodníků sotva by se někdo odvážil, kdyby se jak již řečeno, ve státní správě neprojevovaly stejné tendence. Vzpomínáme si při tom také na výnos vojenského velitelství v Čechách, ve kterém se podřízeným velitelstvím doporučovalo, aby se vyhýbala dalšímu styku s firmami, které podávají nabídky jen v jazyce německém, a dále na odpověď na interpelaci, ve které veřejná výzva svazu českých textilních obchodníků, aby se u několika jménem uvedených německých firem ničeho nekupovalo, ospravedlňována byla tím, že k této výzvě k bojkotu došlo jen proto, poněvadž dotyčné firmy korespondovaly jen německy. Z toho by se ostatně muselo vyvozovati, že by také každému Němci muselo býti dovoleno vybízeti v novinách k bojkotu proti českým firmám, které se zpěčují korespondovati v jazyce německém.
Vracejíce se k případům na počátku tohoto dotazu uvedeným, táží se podepsaní vlády:
1. Ví vláda o tom, že při zadávání státních prací a dodávek většinou dochází k výhradnému přihlížení k českým oferentům, jež se rovná bojkotu německých uchazečů, i tehdy, když tím státu vznikají větší výlohy?
2. Jest vláda ochotna, odstraniti tyto nepřístojnosti neslučitelné s ustanoveními zákona proti bojkotu?
V Praze, dne 14. června 1926.
Hartl,
Löw, Jok!, dr Brunar, Hütter, K. Friedrich, Reyzl, Niessner, dr Heller, Polach,
Oberleithner, Beutel, dr Houser.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Hartl und Genossen
an die Regierung
betreffend Misstände bei Vergebung staatlicher Lieferungen und geduldeten wirtschaftlichen Boykott gegen die Deutschen,
Nach einer kürzlich in der Zeitschrift ťWirtschaftŤ erschienenen Meldung wurde eine Bestellung von über 400.000 Garnituren Militärwäsche im Werte von 10 Millionen Kronen aussliesslich an čechische Genossenschaften und Legionärvereinigungen vergeben, trotzdem eine Reihe leistungsfähiger Textilfirmen weitaus billigere Anbote gestellt hatten. Erst nachträglich wurden auf Vorstellungen des Vereines čechoslovakischer Textilindustrieller 50.000 Garnituren den Textilwerken zugewiesen. Bezüglich der übrigen 350.000 Garnituren hat das Ministerium für nationale Verteidigung gegen die Lieferungsvorschriften, nach denen im allgemeinen das billigste Offert zu berücksichtigen ist, verstossen und dadurch eine überflüssige Mehrausgabe von 800.000 Kč verschuldet, offenbar nur deshalb, um den oben genannten čechischen Körperschaften einen Vorteil zuzuwenden.
Zur gleichen Zeit veröffentlichte das Amtsblatt der Čechoslovakischen Republik die Vergebung der Arbeiten für das Amtsgebäude in der deutschen Stadt Gablonz a. N. Nicht eine einzige dieser Arbeiten wurde an ortsansässige deutsche Gewerbetreibende vergeben, sondern die Dachdecker-, Klempner-, Tischler-, Schlosser-, Anstreicher- und Glaserarbeiten wurden durchwegs čechischen Firmen in Theresienstadt, Raudnitz, Prag, Königinhof und Jungbunzlau zugesprochen. Diese a priori unzweckmässige Vergebung baugewerblicher Arbeiten an auswärtige Firmen kann doch nur in dem Sinne gedeutet werden, dass hiefür nicht sachliche, sondern ausschliesslich nationale Gründe massgebend waren.
Aus den beiden angeführten Fällen, die wir aus hundert gleichartigen deshalb herausgreifen, weil sie geradezu in den letzten Tagen an die Öffentlichkeit traten, ist ersichtlich, dass die staatliche Verwaltung bei Verwendung der zu einem sehr bedeutenden Anteile von den Deutschen aufgebrachten Steuergelder den Deutschen gegenüber den gesetzlich verpönten wirtschaftlichen Boykott ungescheut praktiziert.
Es ist begreiflich, dass solche Beispiele von hoher Stelle den Eindruck erwecken müssen, dass die Boykottierung Deutscher nicht ernstlich verfolgt wird und es fehlt nicht an Beweisen für die Richtigkeit dieser Annahme. So blieb der Aufruf der ťNárodohospodářská jednotaŤ unbeanstandet, in dem es hiess: ťAls Čechen werden wir uns bei der Besorgung der Frühjahrseinkäufe bei čechischen Kaufleuten Waren aussuchen. Wenn wir Handwerker ins Haus rufen, werden wir čechische Handwerker rufen. "Svůj k svému!" Und der Landesverband der čechischen Gastwirte Mährens soll nach čechischen Blättermeldungen vor kurzem beschlossen haben, deutschen Vereinen die Räume seiner Gastwirtschaften nicht mehr zur Verfügung zu stellen, Andererseits hat sich das ťČeskë SlovoŤ heftig darüber empört, dass die Offiziere in Rumburg am 12, April d. J. ein Festessen im Gasthofe ťZum HirschenŤ und nicht in der čechischen Bahnhofsrestauration abgehalten haben, und schrieb dazu: ťUnsere Leute unterstützen wir nicht und drängen uns dorthin, wo man auf uns nicht ansteht. Etwas mehr Selbstbewusstsein und nationaler Stolz würde den Veranstaltern des Festessens wirklich nicht schaden.Ť Nebenbei bemerkt, ist es sehr bezeichnend, dass die Gasthäuser auch in deutschen Städten wie Rumburg durch die allerdings vom Obersten Verwaltungsgericht als ungesetzlich erklärten Sprachenerlässe gezwungen werden, čechische Speisekarten aufzulegen und čechische Bedienung zu halten, dass aber das Betreten solcher Gasthäuser durch Čechen im ťČeské SlovoŤ an den Pranger gestellt wird!
Solche unverhüllte Aechtung deutscher Geschäftsleute würde kaum gewagt werden, wenn nicht, wie schon gesagt, in der staatlichen Verwaltung gleiche Tendenzen zum Ausdrucke kämen. Wir erinnern uns hiebei auch eines Erlasses des Militärkommandos von Böhmen, in. dem den unterstehenden Kommanden empfohlen wurde, den weiteren Verkehr mit Firmen, die Offerten nur in deutscher Sprache einreichen, zu meiden, — und weitere einer Interpellationsbeantwortung, in der die öffentliche Aufforderung des Verbandes der čechischen Texlilkaufleute, bei einigen namentlich angeführten deutschen Firmen nichts zu kaufen, damit gerechtfertigt wurde, dass diese Aufforderung zum Boykott bloss deshalb erfolgte, weil die betreffenden Firmen nur deutsch korrespondierten. Daraus müssfe übrigens gefolgert werden, dass es auch jedem Deutschen freistehen müsse, in den Zeitungen zum Boykott gegen čechische Firmen aufzufordern, die sich weigern, in deutscher Sprache zu korrespondieren.
Zurückgreifend auf die eingangs dieser Anfrage angeführten Fälle richten die Unterfertigten an die Regierung die Anfragen:
1. Hat die Regierung Kenntnis davon, dass bei Vergebung staatlicher Arbeiten und Lieferungen zumeist eine dem Boykott der deutschen Bewerber gleichkommende ausschliessliche Berücksichtigung čechischer Offerenten erfolgt, selbst dann, wenn dadurch dem Staate Mehrauslagen erwachsen?
2. Ist die Regierung bereit, diese mit den gesetzlichen Bestimmungen gegen den Boykott nicht vereinbarlichen Missbräuche zu beheben?
Prag, am 14. Juni 1926.
Hartl,
Löw, Jokl, Dr. Brunar, Hütter, K. Friedrich, Reyzl, Niessner, Dr. Heller, Polach,
Oberleithner, Beutel, Dr. Houser.
Tisk 156/12.
Překlad.
interpelace
senátora dra Ledebur-Wichelna a soudr.
na pana ministerského předsedu jakožto zástupce veškeré vlády
ve věcí Standard Oil Company.
Podepsaní senátoři podali dne 1. července 1925 následující interpelaci o tom, že se neodpovídá na jejich interpelace stran smlouvy se Standard Oil Company.
INTERPELACE
senátora dr Ledebur-Wichelna a soudruhů
na pana ministerského předsedu jakožto zástupce
veškerého ministerstva
o tom, že se neodpovídá na interpelace ve věci Standard Oil Company.
Podepsaní podali dne 25. ledna 1922, dne 13. července 1922 a dne 25. dubna 1924 na veškerou vládu interpelace, jejichž předmětem jest vyjednávání, které svého času se dálo mezi vládou a Standard Oil Company stran přenechání petrolejového monopolu této společnosti.
Na žádnou z těchto interpelací nebyla do dnes dána odpověď, ačkoli § 67 parlamentního jednacího řádu předpisuje, že na interpelace musí do dvou měsíců býti dána písemně nebo ústně odpověď anebo že zodpovědění má býti s udáním důvodů odepřeno.
Podepsaní táží se tudíž pana ministerského předsedy jakožto zástupce veškeré vlády:
1. Jest panu ministerskému předsedovi známo, že na zmíněně dotazy stran vyjednávání se Standard Oil Company nebyla dosud dána odpověď?
2. Jest pan ministerský předseda ochoten uvésti důvody, proč vláda s těmito interpelacemi dosud nenaložila dle jednacího řádu?
3, Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby orgánové jemu podřízení budoucně plně dbali práv parlamentu ohledně všech dotazů, podávaných ve smyslu jednacího řádu k vládě?
V Praze, dne 1. července 1925.
Dr Ledebur-Wicheln,
Hartl, Franke, Hübner, dr Hilgenreiner, Spies, dr Naegle, A. Lippert, Knesch, Luksch, Vetter-Lilie, dr Spiegel.
Poněvadž na tuto interpelaci následkem rozpuštění parlamentu nebylo odpověděno, obnovují podepsaní senátoři dotazy ve shora uvedené interpelaci pod č. 1—3 na ministerského předsedu jakožto zástupce veškerého ministerstva vznesené.
V Praze, dne 15. června 1926.
Dr Ledebur-Wicheln,
Korinek, Tschapek, K. Friedrich, Fritscher, Böhr, dr Franciscy, Zuleger, Luksch,
Kahler, Richter.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten als Vertreter der Gesamtregierung
in Angelegenheit der Standard Oil Company.
Die Unterzeichneten Senatoren haben am 1. Juli 1925 in Angelegenheit der Nichtbeantwortung ihrer, den Vertrag mit der Standard-Oil-Company betreffenden Interpellationen die folgende Interpellation eingebracht:
INTERPELLATION
des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten als Vertreter des gesamten Ministeriums
betreffend die Nichtbeantwortung der Interpellationen in Angelegenheit der Standard Oil Company.
Die Unterzeichneten haben am 25. Jänner 1922, am 13. Juli 1922 und am 25. April 1924 an die Gesamtregierung Interpellationen gerichtet, welche die seinerzeit zwischen der Regierung und der Standard Oil Comp. geführten Verhandlungen betreffend die Ueberlassung eines Petroleum-Monopols an die letztere Gesellschaft zum Gegenstand haben.
Keine dieser Interpellationen wurde bis heute beantwortet, obzwar der § 67 der parlamentarischen Geschäftsordnung vorschreibt, dass Interpellationen binnen zwei Monaten schriftlich oder mündlich beantwortet werden müssen oder die Beantwortung unter Angabe der Gründe abzulehnen sei.
Die Unterzeichneten stellen demnach an den Herrn Ministerpräsidenten als Vertreter der Gesamtregierung die folgenden Anfragen:
1. Ist dem Herrn Ministerpräsidenten bekannt, dass auf die oberwähnten Anfragen betreffend die Verhandlungen mit der Standard Oil Comp. bisher keine Antwort erfolgte?
2. Ist der Herr Ministerpräsident bereit die Gründe anzugeben, warum diese Interpellationen seitens der Regierung bisher noch nicht geschäftsordnungsmässig behandelt wurden?
3. Ist der Herr Ministerpräsident bereit, dafür zu sorgen, dass seitens der ihm untergestellten Organe bezüglich aller im Sinne der Geschäftsordnung an die Regierung gestellten Fragen die Rechte des Parlaments in Hinkunft volle Berücksichtigung finden?
Prag, am 1. Juli 1925.
Dr. Ledebur-Wicheln,
Franke, Hübner, Hartl, Vetter-Lilie, Dr. Naegle, Dr. Spiegel, Dr. Hilgenreiner, Knesch, Luksch, Spies, A. Lippert.
Da diese Interpellation infolge Schliessung des Parlamentes keine Beantwortung fand, erneuern die unterzeichneten Senatoren die in der oben genannten Interpellation unter Punkt 1—-3 an den Ministerpräsidenten als Vertreter des Gesamtministeriums gestellten Anfragen.
Prag, am 15. Juni 1926.
Dr. Ledebur-Wicheln,
Korinek, Tschapek, K. Friedrich, Fritschcr, Böhr, Dr. Franciscy, Zuleger, Luksch,
Kahler, Richter.
Tisk 156/13.
Překlad,
Interpelace
senátorů H. Jokla, dra K. Hellera a soudr.
na pana ministra národní obrany
stran sebevraždy 22 letého vojína Jana Schachnera od jízdeckého pluku čís. 9 ve Vysokém Mýtě.
Dne 29. května dal se 22 letý Jan Schachner od jízdeckého pluku čís. 9 ve Vysokém Mýtě, jenž dlel v Budějovicích u svých rodičů na dovolené, poblíž zastávky Budějovice—Staré Město přejeti chebským rychlíkem. Mladý muž zaslal téhož dne, kdy spáchal sebevraždu, redakci časopisu "Budweiser Zeitung" dopis, ve kterém oznamuje sebevraždu a ze kterého také jest patrno, že šikanování se strany jednoho představeného a kuchařky v důstojnické kuchyni jakož i strach před nezaslouženým trestem vehnaly mladého muže v náruč smrti. Tento dopis zní: "Velevážený pane redaktore! Buďte tak laskav a odpusťte, že píši. Sloužil jsem u jízdeckého pluku č. 9 ve Vysokém Mýtě a nebyl jsem po dobu půl roku nikdy poslán k raportu. Kapitán Hajniš a rotmistr Sip měli mne rádi; byl jsem přidělen důstojnické kuchyni. Když jsem tam přišel, řekl mi starý voják, že to zde budu míti zlé. Pani Montelíková vaří pro důstojníky, má 3 dcery. Má velké slovo u nadporučíka Tejnora. Paní Montelíková štvala ho proti mně a on mne poslal k raportu. Jednou jsem přišel o 20 minut pozdě do školy, ale nikoli svojí vinou, nýbrž protože praporčík Čupr přišel pozdě k jídlu a pak jsem šel štábnímu kapitánovi pro viržínky. Poslal mne proto k raportu a řekl že mně dá 21 dní. Simuloval jsem nemoc, abych přišel do Josefova, místo tam jedu domů; chci zemříti v Budějovicích, abych nebyl poblíž takových špatných osob, ona má býti potrestána, poněvadž leje vodu do vína. Štábní kapitán Zdarsky si na mně zasedl, když Montelík nadporučíka Tejnora proti mně poštval. Proto spáchám v pondělí sebevraždu, abych nebyl nevinně zavřen."
Velitelství 8. divize podalo veřejnosti opravu tohoto případu, která jest v tak křiklavém rozporu s údaji sebevraha, že se na první pohled jeví naprosto nevěrohodnou. Tážeme se pana ministra, je-li ochoten, zavésti přesné vyšetření nezúčastněnými orgány a osoby, v dopise na rozloučenou jmenované, vzíti k zodpovědnosti.
V Praze, dne 18. června 1926.
H. Jokl, dr K. Heller,
Niessner, Polach, Chlumecký, Průša, Petor, Reyzl, Jarolim, Beutel, Stark.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Hans Jokl, Dr. Karl Heller und Genossen
an den Herrn Minister für nationale Verteidigung
betreffend den Selbstmord des zweiundzwanzigjährigen Soldaten
Johann Schachner vom Dragonerregiment Nr. 9 in Hohenmauth.
Am 29. Mai hat sich der 22 jährige Johann Schachner vom Dragonerregiment Nr. 9 in Hohenmauth, der in Budweis bei seinen Eltern auf Urlaub weilte, nächst der Haltestelle Budweis—Altstadt, von dem Egerer Schnellzug überfahren lassen. Der junge Mann hat am selben Tage, an welchem er den Selbstmord verübte an die Redaktion der ťBudweiser ZeitungŤ.einen Brief gerichtet, in welchem er den Selbstmord ankündigt und aus welchem auch ersichtlich ist, dass Schikanierungen seitens eines Vorgesetzten und der Köchin in der Offiziersmesse, sowie Furcht vor einer unverdienten Strafe den jungen. Mann in den Tod getrieben haben. Dieser Brief lautet: ťSehr geehrter Herr Redakteur! Seien Sie so freundlich und verzeihen Sie, dass ich schreibe. Ich diente beim Dragonerregiment Nr. 9 in Hohenmauth und wurde während des ganzen halben Jahres niemals zum Rapport bestimmt. Kapitän Hajniš und Rottmeister Sip hatten mich gern; ich wurde der Offiziersmenage zugeteilt. Als ich hinkam sagte mir der alte Soldat, dass ich es hier schlecht haben werde. Die Frau Montelik kocht für die Offiziere, hat drei Töchter. Sie hat ein grosses Wort beim Oberleutnant Tejnor. Frau Montelik hetzte ihn auf mich und er gab mich zum Rapport. Einmal kam ich um 20 Minuten zu spät in die Schule, aber nicht durch meine Schuld, sondern weil Fähnrich Cupr spät zum Essen kam und dann ging ich dem Stabskapitän um Virginier. Er gab mich deswegen zum Rapport und sagte, dass er mir 21 Tage geben werde. Ich habe eine Krankheit simuliert, um nach Josefstadt zu kommen, anstatt dorthin, fahre ich nach Hause; ich will in Budweis sterben, um nicht in der Nähe solcher schlechter Personen zu sein, sie soll bestraft sein, weil sie Wasser in den Wein schüttet. Stabskapitän Zdarsky wurde mir aufsässig, als Montelik den Oberleutnant Tejnor gegen mich aufhetzte. Darum begehe ich Montag Selbstmord, um nicht schuldlos eingesperrt zu werden.Ť
Das Kommando der achten Division hat der Öffentlichkeit eine Richtigstellung dieses Falles übergeben, die in einem so schreienden Widerspruche mit den Angaben. des Selbstmörders steht, dass selbe auf den ersten Blick als absolut unglaubwürdig erscheint. Wir fragen den Herrn Minister, ob er geneigt ist, durch unbeteiligte Organe eine genaue Untersuchung veranlassen zu wollen und die in dem Abschiedsbriefe genannten Personen zur Verantwotrung zu ziehen.
Prag, am 18. Juni 1926.
Hans Jokl, Dr. Karl Heller,
Niessner, Polach, Chlumecký, Průša, Petor, Reyzl, Jarolim, Beutel, Stark.