Der vor den Wahlen in die Nationalversammlung in verschiedenen periodischen Druckschriften abgedruckte Wahlaufruf der Deutschen Nationalpartei wurde von den die Pressezensur dieser Druckschriften ausübenden Behörden beschlagnahmt, und zwar wegen des Schlusses des Aufrufes, nachdem in seiner ursprünglichen Fassung der Tatbestand einer strafbaren Handlung getnäss § 14, Nr. 1 des Gesetzes zum Schütze der Republik erblickt wurde.

Diese Beschlagnahmen wurden durchwegs von den Zuständigen Pressgerichten bestätigt. Es handelt sich somit um gerichtliche Entscheidungen, welche nur im ordentlichen Gerichtsinstanzenzuge abgeändert werden können.

Prag, am 24. Juni 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 219/20.

Dovoluji si především ujistiti, že propouštění dělníků, o kterém se interpelace zmiňuje, není v žádné souvislosti s národností dotyčných zaměstnanců. Jde tu prostě o akci v rámci zákona čís. 286/1924, ke které jest ministerstvo železnic povinno. Většina dělníků, kteří byli propuštěni, jsou svobodni. Žádný z nich nesloužil příliš dlouhou dobu, jak se v interpelaci uvádí.

Při řádném hospodaření železničního podniku nelze jinak, nežli smluvní zaměstnance, kteří jsou bráni do práce právě pouze na dobu, kdy lze jim zaměstnání poskytnouti, po ukončení pracovního výkonu propustiti. Právě ve Falknově byl stav zaměstnanců nepřiměřeně veliký, takže bylo nutno jej náležitě zmenšiti. Upozorňuji, že také zaměstnanci české národnosti byli propuštěni, což nejlépe dokazuje, že národnostní důvody nerozhodovaly. Jinak však podotýkám, že nebyl žádný z dělníků propuštěn, který při zkoušce ze služebního jazyka obstál.

Za všech okolností musím popírati, že by byli dělníci české národnosti v soukromém zaměstnání vyzýváni, aby dosavadní službu opustili a přijali práci u dráhy. Jest to také velice nepravděpodobné, ježto by podobný dělník musel nezbytně počítati s tím, že bude po určité době, až potřeba pracovní pomine, opětně propuštěn.

Zmínka o stavu nádraží a trati ve Falknově a Karlových Varech spočívá patrně na omylu. Při deštivém počasí není stříkání vody pod pražci nic neobvyklého a vyskytuje se všude. Dovozovati z toho nebezpečný stav trati však nelze. Naopak mohu jako odpovědný správce resortu železničního prohlásiti, že trati v krajích, kde jest obyvatelstvo německé národnosti, právě tak, jako veškeré jiné trati státních drah jsou řádně udržovány, takže bezpečnost provozu a zejména bezpečnost cestujících jest v mezích možnosti naprosto zaručena.

V Praze, dne 9. července 1926.

Dr Říha v. r.,
ministr železnic.

Ich erlaube mir vor Allem zu versichern, dass die Entlassung der in der Interpellation erwähnten Arbeiter in keinem Zusammenhange mit der Nationalität der betreffenden Bediensteten steht. Es handelt sich hier einfach um eine Aktion im Rahmen des Gesetzes Nr. 286/1924, zu welcher das Eisenbahnministerium verpflichtet ist. Die Mehrzahl der entlassenen Arbeiter ist ledig. Keiner von ihnen diente allzu lange Zeit, wie in der Interpellation angeführt wird.

Bei einer ordentlichen Wirtschafft in einem Eisenbahnunternehmen kann man nicht anders, als Vertragsbedienstete, welche eben nur für eine Zeit aufgenommen werden, wo man sie beschäftigen kann, nach Beedigung der Arbeitsleistung entlassen. Gerade in Falkenau war der Stand der. Bediensteten unangemessen gross, sodass es notwendig war, denselben entsprechend herabzusetzen. Ich mache darauf aufmerksam, dass auch Bedienstete böhmischer Nationalität entlassen wurden, was der beste Beweis ist, dass nationale Gründe nicht ausschlaggebend waren. Sonst aber bemerke ich, dass keiner von Arbeitern entlassen wurde, welcher bei der Prüfung aus der Dienstsprache entsprochen hatte.

Unter allen Umständen muss ich in Abrede stellen, dass Arbeiter böhmischer Nationalität in Privatdiensten aufgefordert worden wären, dan bisherigen Dienst aufzugeben und bei der Eisenbahn Arbeit anzunehmen. Es ist dies auch sehr unwahrscheinlich, weil ein solcher Arbeiter unumgänglich damit rechnen müsste, dass er nach einer gewissen Zeit, wenn das Arbeitsbedürfnis aufhört, wieder entlassen wird.

Die Erwähnung vom Zustande des Bahnhofes und der Bahnanlagen in Falkenau und Karlsbad beruht offenbar auf einem Irrtum, Bei Regenwetter ist das Aufspritzen von Wasser unter den Schwellen nichts ungewöhnliches und kommt überall vor. Einen gefahrdrohenden Zustand der Bahnanlage daraus deduzieren kann man jedoch nicht. Ich kann im Gegenteil als verantwortlicher Leiter des Eisenbahnressorts erklären, dass die Strecken in Gegenden, wo die Bevölkerung deutscher Nationalität ist, geradeso wie alle anderen Strecken der Staatsbahnen ordentlich erhalten werden, sodass die Sicherheit des Betriebes und namentlich die Sicherheit der Reisenden in den Grenzen der Möglichkeit durchwegs gewährleistet erscheint.

Prag, am 9. Juli 1926.

Dr. Říha m. p.,
Eisenbahnminister.

Tisk 219/21.

V §u 11, odst. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., je stanoveno, že se mají pří národních školách zřizovati pokračovací školy nebo kursy s povinnou docházkou pro mládež od 14-16 let, pokud se nevzdělává na jiných zvláštních ústavech; v paragrafu tom jest dále stanoveno, že podrobná ustanovení o těchto pokračovacích školách nebo kursech vydána budou nařízením vlády.

Ustanovení to je rámcové a při úvahách o jeho provedení objeveny byly četné potíže, zejména stran zřizování a vydržování kursů, které by nebylo možno vyřešiti vládním nařízením, nýbrž jedině zákonem.

Ministerstvo školství a národní osvěty pojalo tudíž dotčené předpisy do návrhu unifikačního zákona o zřizování a vydržování národních škol a o školní docházce. Studie k němu byla vydána tiskem a rozeslána všem zájemcům. Návrh jest předmětem porad zvláštní redakční komise při ministerstvu školství a národní osvěty.

V Praze, dne 22. července 1926.

Dr Krčmář v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Tisk 219/22.

Jednotřídní obecná škola v Drahomyšli u Žatce byla koncem června 1925 předsedou zemské školní rady v Praze zrušena a její obvod přikázán obvodu obecné školy v Liběšicích, vzdálené od Drahomyšle 2,6 km po okresní silnici, která jest podle vykonaného šetření dobře schůdná v létě i v zimě. Škola byla zrušena, ježto další její trvání pro malý počet žactva nebylo odůvodněno. Úřední zápis pro školní rok 1925/26 nebyl na škole té již konán. Stížnost, kterou do zrušovacího výnosu podala místní školní rada spolu s obecním zastupitelstvem v Drahomyšli, byla ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuta jako neodůvodněná, ježto počet dětí, které byly povinny do školy té choditi, ani zdaleka nedosahoval čtyřiceti a byl proto předseda zemské školní rady ve smyslu § 9 zákona č. 189/1919 Sb. z. a n. oprávněn školu tu zrušiti. Proti rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty podána byla stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, jehož nálezu v té věci dlužno vyčkati.

V Praze, dne 26. května 1926.

Dr Krčmář v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Die einklassige Volksschule in Drahomischl bei Saaz wurde mit Ende Juni 1925 vom Vorsitzenden des Landesschulrates in Prag aufgelöst und deren Sprengel dem Sprengel der Volksschule in Liebeschitz zugewiesen, welche von Drahomischl 2,6 km entfernt ist; die dorthin führende Bezirksstrasse ist nach den gepflogenen Erhebungen im Sommer als auch im Winter gut gangbar. Die Schule wurde aus dem Grunde aufgelöst weil deren weiterer Bestand wegen geringer Schülerzahl nicht begründet war. Die amtliche Einschreibung für das Schuljahr 1925/1926 fand an dieser Schule nicht mehr statt. Die vom Ortsschulrate gemeinsam mit der Gemeindevertretung in Drahomischl gegen den auflösenden Bescheid eingebrachte Beschwerde wurde vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur als unbegründet abgewiesen, nachdem die Zahl der Kinder, welche diese Schule zu besuchen hatten, bei weitem die Zahl von 40 Kindern nicht erreichte und war daher der Vorsitzende des Landesschulrates im Sinne des § 9 des Gesetzes Nr. 189/1919 S. d. G. u. V. zur Auflösung dieser Schule berechtigt. Gegen die Entscheidung des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur,wurde die Beschwerde an das Oberste Verwaltungsgericht eingebracht, dessen Entscheidung in dieser Angelegenheit abzuwarten ist.

Prag, am 26. Mai 1926.

Dr. Krčmář m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.

Tisk 219/23.

Pořádání veřejného shromáždění může býti dle §u 6 zákona o právu shromažďovacím politickým úřadem I. stolice zakázáno, jestliže konáním veřejného shromáždění byla by ohrožena veřejná bezpečnost nebo veřejné blaho. Příslušnému politickému úřadu I. stolice náleží též, aby posoudil, jsou-li v tom kterém případě dány okolnosti, které dle uvedeného zákonného ustanovení odůvodňují zákaz veřejného shromáždění. Při tom politické úřady postupují dle vlastního volného uvážení, neboť okolnosti každého případu, v němž úřad se rozhodne k zákazu veřejného shromáždění, musí býti posuzovány individuelně.

Proti každému zákazu veřejného shromáždění má strana právo odvolací k politickému úřadu II. stolice. V některých případech v interpelaci uvedených strany tohoto práva vůbec nepoužily, a pokud tak učinily, politický úřad II. stolice zákaz potvrdil, uznav, že pořádáním veřejného shromáždění bylo by veřejné blaho ohroženo. Dalších opravných prostředků proti rozhodnutí politického úřadu II. stolice použito nebylo. V daném případě tudíž strany opravných prostředků nepoužily buď vůbec nebo jen částečně a vzdaly se tím samy práva, aby rozhodnutí politických úřadů I. stolice bylo instančním postupem přezkoumáno.

Za těchto okolností nemám důvodu, volati podřízené politické úřady k zodpovědnosti.

V Praze, dne 31. srpna 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Die Veranstaltung einer öffentlichen Versammlung kann gemäss § 6 des Gesetzes über das Versammlungsrecht von der politischen Behörde I. Instanz untersagt werden, wenn durch die Abhaltung der öffentlichen Versammlung die öffentliche Sicherheit oder das öffentliche Wohl gefährdet wären. Der zuständigen politischen Behörde I. Instanz obliegt auch zu beurteilen, ob im betreffenden Falle Umstände gegeben sind, welche nach der angeführten gesetzlichen Bestimmung ein Verbot der öffentlichen Versammlung begründen. Hiebei gehen die politischen Behörden nach eigenem freien Ermessen vor, da die Umstände eines jeden Falles, in welchem sich die Behörde zu einem Verbote der öffentlichen Versammlung entschliesst, individuell zu beurteilen sind.

Gegen jedes Verbot einer öffentlichen Versammlung steht der Partei das Berufungsrecht an die politische Behörde II. Instanz zu. In einigen von den in der Interpellation angeführten Fällen haben die Parteien von diesem Rechte überhaupt keinen Gebrauch gemacht, und insoferne sie es taten, hat die politische Behörde II. Instanz das Verbot in der Erkenntnis bestätigt, dass durch die Abhaltung der öffentlichen Versammlung das öffentliche Wohl gefährdet wäre. Weitere Rechtsmittel gegen die Entscheidung der politischen Behörde II. Instanz wurden nicht in Anwendung gebracht. Im gegebenen Falle haben daher die Parteien die Rechtsmittel entweder überhaupt nicht oder nur teilweise angewendet, und sich dadurch selbst des Rechtes begeben, die Entscheidung der politischen Behörden I. Instanz im Instanzenzuge überprüfen zu lassen.

Unter diesen Umständen finde ich keine Veranlassung, die untergeordneten politischen Behörden zur Verantwortung zu ziehen.

Prag, am 31. August 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 219/24.

K č. 1. V § 9 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé jest ustanoveno, že dosavadní okresy zastupitelské v Čechách a všechny orgány jich, zejména okresní zastupitelstva a výbory v Čechách se zrušují a zastavují svou činnost. K tomuto zrušení zastupitelských okresů v Čechách a zastavení činnosti jich orgánů dojde tehdy, až zmíněný zákon podle svého článku 1. nabude v Čechách účinnosti.

Poněvadž ustanovení čes. zákona ze dne 25. července 1864, č. 27 z. z. o složení a volbě okresního zastupitelstva a okresního výboru neodpovídají naprosto dnešním poměrům a tudíž ani složení okresních zastupitelstev a výborů nebylo v souladu s požadavky nové doby, byla podle § 81 cit. zákona okresní zastupitelstva rozpuštěna a správa zastupitelských okresů svěřena okresním správním komisím. Složení těchto správních komisí odpovídalo výsledkům voleb do obecních zastupitelstev, tedy zastupitelských sborů samosprávných, kde vůle voličů co do složení orgánů místní samosprávy došla zajisté spíše výrazů, než pří volbách do Národního shromáždění.

Na činnost těchto správních komisí nejsou žádné stesky, takže lze je ponechati i nadále v činnosti do doby, než budou provedeny volby nových okresních orgánů podle zákona č. 126/1920 Sb. z. a n. o zřízení župních a okresních úřadů, totiž okresních výborů, pro kteréžto volby je vydán volební řád zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 330 Sb. z. a n.

Není vyloučeno, že doba tato není příliš vzdálena, a nedoporučuje se proto prováděti nyní změnu čes. zákona o okresních zastupitelstvech.

K č. 2. Okresní správní komise byly zemskou správou politickou v dohodě se zemským správním výborem jmenovány roku 1924 a nikoli v roce 1922, jak se uvádí v interpelaci. Poněvadž od jejich znovuzřízení uplynula doba poměrně nedlouhá, nelze pokládati pro správu okresů za prospěšné - přihlíží-li se k potřebě jisté její stabilisace - aby ve složení okresních správních komisí byly v době tak krátké prováděny opět změny.

V Praze, dne 17. srpna 1926.

Černý v. r.,
ministerský předseda.

Ad. 1. Im § 9 des Gesetzes vom 29. Feber 1920, Nr. 126 S. d. G. u. V. über die Errichtung von Gau- und Bezirksämtern in der Čechoslovakischen Republik ist die Bestimmung enthalten, dass die bisherigen Vertretungsbezirke in Böhmen und alle ihre Organe, insbesondere die Bezirksvertretungen und Ausschüsse in Böhmen aufgehoben werden und ihre Tätigkeit einstellen. Diese Aufhebung der Vertretungsbezirke in Böhmen und die Einstellung der Tätigkeit ihrer Organe wird dann erfolgen, bis das erwähnte Gesetz nach Artikel 1 desselben in Böhmen in Wirksamkeit treten wird.

Nachdem, die Bestimmungen des böhm. Gesetzes vom 25. Juli 1864, Nr. 27 L. G. Bl. über die Zusammensetzung und Wahl der Bezirksvertretung und des Bezirkssausschusses den heutigen Verhältnissen durchaus nicht entsprechen und daher auch die Zusammensetzung der Bezirksvertretungen und Ausschüsse mit den Anforderungen der neuen Zeit nicht im Einklänge stand, wurden gemäss § 81 des zit. Gesetzes die Bezirksvertretungen aufgelöst und mit der Verwaltung der Vertretungsbezirke die Bezirksverwaltungskommissionen betraut. Die Zusammensetzung dieser Verwaltungskommissionen entsprach den Ergebnissen der Gemeindevertretungswahlen, somit der autonomen Vertretungskörper, wo der Wille der Wähler hinsichtlich der Zusammensetzung der Organe der örtlichen Selbstverwaltung jedenfalls eher als bei den Wahlen in die Nationalversammlung zum Ausdrucke gelangt war.

Gegen die Tätigkeit dieser Verwaltungskommissionen bestehen keine Klagen, sodass dieselben auch weiterhin bis zu dem Zeitpunkte in Wirksamkeit belassen werden können, bis die Wahlen der neuen Bezirksorgane nach dem Gesetze Nr. 126/1920 S. d. G. u. V. über die Errichtung von Gau- und Bezirksämtern, nämlich der Bezirksausschüsse, durchgeführt sein werden, für welche Wahlen die Wahlordnung mit dem Gesetze vom 14. April 1920, Nr. 330 S. d. G. u. V., erlassen wurde.

Es erscheint nicht ausgeschlossen, dass dieser Zeitpunkt nicht allzu entfernt liegt, und es empfiehlt sich daher nicht, dermalen eine Aenderung des böhm. Gesetze über die Bezirksvertretungen vorzunehmen.

Ad 2. Die Bezirksverwaltungskommissionen wurden durch die politische Landesverwaltung im Einvernehmen mit dem Landesverwaltungsausschusse im Jahre 1924, und nicht im Jahre 1922, wie in der Interpellation angeführt wird, ernannt. Da ihre Neuerrichtung vor nicht allzu langer Zeit erfolgte, kann für die Verwaltung der Bezirke - wenn das Bedürfnis einer gewissen Stabilisierung derselben in Erwägung gezogen wird - nicht als zuträglich angesehen werden, in der Zusammensetzung der Bezirksverwaltungskommissionen in einem so kurzen Zeiträume neuerlich Aenderungen vorzunehmen.

Prag, am 17. August 1926.

Černý m. p.,
Ministerpräsident.

Tisk 219/ 25.

Na veřejné schůzi, kterou uspořádala dne 5. března 1926 v Moravské Ostravě německá národně socialistická strana dělnická, pronesl senátor Jesser výroky, které dle mínění zástupce úřadu zakládaly skutkovou podstatu rušení obecného míru dle § 14 zák. na ochranu republiky. Zástupce úřadu upozornil tudíž předsedu schůze na nepřípustnost takových výroků. Předseda shromáždění nesdělil to však řečníkovi ihned, nýbrž teprve na opětovnou výzvu zástupce úřadu, když byl řečník, pokračuje ve svých vývodech, zatím dospěl k větě: >Češi nechtějí panovati pouze politicky, nýbrž i hospodářsky a sociálně a my máme býti národem sluhů.< Řečník byl toho mínění, že byl shledán, závadným posléze uvedený výrok a ohradil se proti tomu, načež zástupce úřadu předsedu nahlas upozornil, že to je omyl, jeho zakročení že se vztahovalo na dřívější výroky řečníkovy.

Jako denní pořádek zmíněného shromáždění bylo úřadu oznámeno: >Jazyková nařízení<.

Když řečník zabočoval ve své řeči na pole mezinárodní politiky, která samozřejmě nemá s jazykovým nařízením žádné spojitosti, upozornil zástupce úřadu několikrát (celkem 3 krát mimo svrchu uvedené zakročení) předsedu shromáždění na nepřípustnost takových vývodů a rozpustil konečně schůzi, když se řečník nepodrobil jeho poukazům a účastníci schůze stanovisko řečníkovo bouřlivě schvalovali, pokřikujíce posměšně na zástupce úřadu.

Tvrzení, že v budově, ve které se konalo shromážděni, byla konsignována stráž bezpečnosti, neodpovídá skutečnosti. Stráž byla pohotově na nejbližší strážnici.

Protokol o této události, jejž podepsaly osoby, které schůzi řídily a řečník, nebyl mi dán k disposici.

Pro zástupce, které úřad vysílá ke schůzím spolkovým a shromážděním dle příslušných ustanovení spolkového, pokud se týče shromažďovacího zákona, vydána jest přesná instrukce ustanovující, kterak zástupci úřadu mají si při této své funkci počínati.

Úředník při dotyčné schůzi intervenující nejednal proti ustanovením této instrukce. Rozkazu, aby schůzi rozpustil, neměl; takové rozkazy nelze vůbec dávati, protože předpoklady, kdy je třeba rozpustiti nějakou schůzi, stanoví zákon.

V Praze, dne 28. července 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

In der am 5. März 1926 in Mähr. Ostrau von der deutschen national-sozialistischen Arbeiterpartei veranstalteten öffentlichen Versammlung brachte Senator Jesser Aeusserungen vor, welche nach Ansicht des. Vertreters der Behörde den Tatbestand der Störung des allgemeinen Friedens nach § 14 des Gesetzes zum Schütze der Republik begründeten. Der Vertreter der Behörde machte daher den Vorsitzenden der Versammlung auf die Unzulässigkeit derartiger Aeusserungen aufmerksam. Der Vorsitzende der Versammlung teilte dies jedoch dem Redner nicht sofort mit, sondern erst über wiederholte Aufforderung des Vertreters der Behörde, nachdem der Redner, in seinen Ausführungen fortfahrend, inzwischen zum Satze gelangt war: >Die Čechen wollen nicht nur politisch, sondern auch wirtschaftlich und sozial regieren, und wir sollen das Dienervolk sein<. Der Redner war der Meinung, dass die zuletzt angeführte Aeusse-rung beanständet wurde und verwahrte sich dagegen, worauf der Vertreter der Behörde den Vorsitzenden laut aufmerksam machte, dies sei ein Irrtum, sein Einschreiten habe sich auf die früheren Aeusserungen des Redners bezogen.

Als Tagesordnung der erwähnten Versammlung wurde der Behörde angezeigt: >Die Sprachenverordnungen<.

Als der Redner in seiner Rede auf das Gebiet der internationalen Politik abschweifte, welche selbstredend mit der Sprachenverordnung in keinem Zusammenhange steht, machte der Vertreter der Behörde einigemal (im ganzen dreimal ausser dem oben angeführten Einschreiten) dem Vorsitzenden der Versammlung auf die Unzulässigkeit derartiger Ausführungen aufmerksam und löste schliesslich die Versammlung auf, nachdem sich der Redner seinen Weisungen nicht gefügt hatte und die Teilnehmer an der Versammlung den Standpunkt des Redners unter verhöhnenden Zurufen an den Vertreter der Behörde stürmisch guthiessen.

Die Behauptung, dass in dem Gebäude, in welchem die Versammlung abgehalten wurde, die Sicherheilswache konsigniert gewesen sei, entspricht nicht den Tatsachen, Die Wache halte in der nächsten Wachstube Bereitschaft.

Das über diese Angelegenheit verfasste Protokoll, welches die die Versammlung leitenden Personen und der Redner unterschrieben hatten, wurde mir nicht zur Verfügung gestellt.

Für die Vertreter, welche die Behörde zu den Vereinsversammlungen und zu den Versammlungen nach den betreffenden Bestimmungen des Vereins - bzw. Versammlungsgesetzes entsendet, wurde eine genaue Instruktion erlassen, welche die Art bestimmt, auf welche die Vertreter der Behörde in dieser Funktion vorzugehen haben.

Der bei der betreffenden Versammlung intervenierende Beamte handelte nicht gegen die Bestimmungen dieser Instruktion. Einen Befehl zur Auflösung der Versammlung hatte er nicht; derartige Befehle können überhaupt nicht erteilt werden, nachdem die Voraussetzungen, unter welchen eine Versammlung aufzulösen ist, im Gesetze festgelegt sind.

Prag, am 28. Juli 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.