Tisk 250/5.
Překlad.
Interpelace
senátorů H. Tschapeka, J. Prause a soudruhů
na ministra sociální péče
stran přiznání úplné výdělečné neschopnosti jistému válečnému invalidovi a doplatku částek, připadajících na plný důchod.
Již opětovně bylo nutno poukázati k tomu, jak následkem vleklého vyřizování jakož i byrokratické úzkoprsosti našich veřejných úřadů státní občan, který se domáhá práva a pomoci, po celé měsíce ba po celá léta musí čekati, nežli uspokojivě bude vyřízena jeho záležitost.
Nám poskytuje zdrcující zpráva hořem sklíčené matky rodiny opětovný důkaz toho, kterak následkem šablonovitého posuzování a nezodpověditelného průtahu při vyřizováni nutných věcí těžce ohrožen, ba na pokraj úplné zkázy přiveden jest živnostenský podnik, jehož rozkvět založen byl pilnou prací, nebude-li státem ihned poskytnuta vydatná pomoc.
Jde v tomto případě o paní Kateřinu Schürerovou, manželku mlynáře v Černém Údolí, pošta Německý Benešov, okres Kaplice. Manžel jmenované paní nastoupil 15. ledna 1915 vojenskou službu a onemocněl na srbském bojišti malárií i byl později zasypán výbuchem podkopu. Následkem malárie trpěl Schürer těžce, byl dlouho v nemocničním ošetřování a byl v roce 1917 pro své povolání jako mlynář zproštěn, Jmenovaný navrátil se domů jako invalida a nikdy se již neuzdravil, takže mu bylo nemožno vykonávati své povolání aniž jakoukoli jinou práci. Ačkoli byl neustálo v lékařském ošetřování, zhoršila se jeho nemoc, na kterou těžce působily následky nervového otřesu při zmíněném zasypání, do té míry, že dne 26. července 1922 musel býti převezen do zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech, Schürer byl sice v roce 1924 uznán invalidou, avšak jen s 20%ní výdělečnou neschopností. Považme, válečný invalida - duševně chorý - tedy tělesně a duševně úplně sešlý člověk, měl ještě býti schopen pracovati tolik, aby nezávisle od invalidního důchodu, který mu příslušel, mohl živiti sebe sama a k tomu ještě svoji rodinu. Poslední laik musel by tento případ projednávati tak, jak by mu to diktovalo jeho objektivní posouzení a jeho humánní smýšlení, totiž uznati tohoto nebohého člověka za naprosto neschopného k výdělku. Z úřední moci se však takový člověk klasifikuje s jen 20%ní výdělečnou neschopností!
Jak těžce tím musí trpěti rodina, uzná každý. Žena nešťastného invalidy nedostává na základe úředního nálezu plný invalidní důchod, který by jí na základě skutečného tělesného a duševního stavu jejího muže právem náležel. Jest nucena vydržovati obchodvedoucího, aby závod úplně nezanikl a musí mimo to pečovati ještě o 2 dítky, školou povinné; třetí zemřelo na touž nemoc, kterou trpí otec. Těžce zkoušená a ustaraná žena prosila nesčíslněkrát u obce a u okresní správy politické, aby dosáhla zvýšení důchodu. Neobdržela ani doplatku, ani jeho zvýšení, poněvadž jmenované tirády poukazovaly vždy znovu k tomu, že prý pan Schürer jest jen s 20% k výdělku neschopný. V jistém výměru zemské správy politické v Praze bylo dokonce poukazováno k tomu, že prý Schürer sám jest činným a že mu tudíž žádný invalidní důchod nepřísluší.
Pečlivé, objektivní a humánním smýšlením prodchnuté přezkoumání tohoto případu bylo by muselo těžce zkoušené ženě přiznati plný důchod, poněvadž její příjmy následkem prokazatelně úplné invalidity jejího muže nejsou takové, aby dle ustanovení zákona vylučovaly nárok na plný důchod. Na důkaz toho budiž mimo vylíčené neštěstí politování hodné rodiny učiněna zmínka ještě o další neblahé ráně osudu, která ji v minulém létě stihla.
Dne 4. července t. r. byl mlýn Schürerův postižen povodni, obytná budova stržena a odplaveno přes 29 q mouky. Škoda byla úředně odhadnuta na 50.000 Kč. Paní Schürerová žádala za státní nouzovou podporu, neobdržela však do dnešního dne ani haléře. Sotvaže se zotavila z první hrůzy této katastrofy, byl mlýn dne 26. srpna t. r. opětně zaplaven povodní a způsobena nová škoda 20.000 Kč. Opětovně žádala tato žena o subvenci, ale dodnes mlčí příslušné úřady na volání o pomoc rodiny, zkáze úplně v šanc vydané, pracovité, bezměrným neštěstím postižené.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra:
Jest ochoten pečovati o to, aby stran invalidity pana Schürera zahájeno bylo přezkoumání dřívějšího nálezu dle objektivně daných skutečností a aby mu přiznán byl plný důchod resp. doplatek na plný důchod?
V Praze, dne 20. října 1926.
H. Tschapek, J. Prause,
A. Scholz, Spies, Kahler, Luksch, A. Lippert, Zuleger, Korinek, Richter, dr. Törköly.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Hans Tschapek, Joh. Prause und Genossen
an den Herrn Minister für soziale Fürsorge
betreffend die Zuerkennung der vollständigen Erwerbsunfähigkeit eines Kriegsinvaliden und Nachzahlung der auf die volle Rente fallenden Beträge.
Es mußte zu wiederholtenmalen schon darauf hingewiesen werden, wie durch einen schleppenden Geschäftsgang, sowie eine bürokratische Engherzigkeit unserer öffentlichen Ämter, der rechts- und hilfesuchende Staatsbürger monatelang, ja Jahre hat warten muß, bis seine Angelegenheiten einer befriedigenden Erledigung zugeführt worden sind.
Uns bietet der Erschütternde Bericht einer gramgebeugten Familienmutter den neuerlichen Beweis dafür wie durch eine schablonenhafte Beurteilung und unverantwortliche Verzögerung der Erledigung dringender Angelegenheiten, das Wohl und Wehe eines, durch fleißige Arbeit zum Gedeihen gebrachten Gewerbebetriebes schwer bedroht, ja dem völligen Ruin entgegengeführt wird, wenn nicht sofort ausgiebige Hilfe von Seiten des Staates geleistet wird.
Es handelt sich in diesem Fälle um eine Frau Katharina Schürer, Müllersgattin in Schwarzsaht, Post Deutsch - Beneschau, Bezirk Kaplitz. Der Gatte der genannten Frau ist am 15. Jänner 1915 zum Kriegsdienste eingerückt und erkrankte auf dem serbischen Kriegsschauplätze an der Malaria und wurde später durch Explosion einer Mine verschüttet. Infolge der Malaria hatte Schürer schwer zu leiden, war lange in Spitalsbehandlung und wurde im Jahre 1917 wegen seines Berufes als Müller enthoben, Der Genannte kehrte als Invalide heim und wurde nie mehr gesund, sodass für ihn die Ausübung seines Berufes, sowie jeder anderen Arbeit unmöglich war, Ununterbrochen in ärztlicher Behandlung, verschlimmerte sich sein Leiden, schwer beeinflußt von den Folgen seines Nervenzusammenbruches bei der erwähnten Verschüttging, sosehr, daß er am 26. Juli 1922 in die Landesirrenanstalt in Dobrzan überführt Werden mußte. Schürer wurde zwar im Jahre 1924 als Invalide anerkannt, aber als Invalide mit nur - 20% Erwerbsunfähigkeit. Man bedenke, ein Kriegsinvalider, - ein Irrer -, also ein körperlich, geistig und seelisch vollständig niedergestochener Mensch, sollte noch imstande sein, so weit arbeiten zu können, daß er unabhängig von der ihm zustehenden Invalidenrente sich selbst und dazu noch seine Familie zu erhalten vermöchte. Der letzte Laie mußte diesen Fall so behandeln, wie es ihm seine objektive Beurteilung und seine humane Gesinnung diktieren würde, nämlich den unglücklichen Mensch als vollständig erwerbsunfähig anzuerkennen. Von Amtswegen wird aber derselbe nur mit 20% Erwerbsunfähigkeit klassifiziert!
Wie schwer die Familie darunter leiden muß, wird jedermann einsehen. Die Frau des unglücklichen Invaliden bekommt auf Grund des amtlichen Befundes nicht die volle Invalidenrente, die ihr vermöge des tatsächlichen körperlichen und geistigen Zustandes ihres Mannes von rechtswegen gebühren sollte. Dieselbe ist gezwungen sich einen Geschäftsführer zu halten, um den Betrieb nicht ganz eingehen zu lassen und muß außerdem noch für zwei schulpflichtige Kinder sorgen; ein drittes starb an derselben Krankheit, an der der Vater leidet. Die vielgeplagte und abgehärmte Frau hat ungezähltemale bei der Gemeinde und der pol. Bezirksverwaltung vorgesprochen, um eine Erhöhung der Rente zu erwirken. Sie erhielt weder eine Nachzahlung, noch eine Erhöhung derselben, da die genannten Ämter immer wieder darauf hinwiesen, daß Herr Schürer nur 20% erwerbsunfähig sei. In einem Bescheide der pol. Landesverwaltung in Prag wurde sogar darauf hingewiesen, daß Schärer selbst tätig sei und ihn daher keine Invalidenrente gebühre.
Eine sorgfältige, objektive und von humaner Gesinnung getragene Überprüfung dieses Falles hätte der hartgeprüften Frau die volle Rente zusprechen müssen, da die Einkünfte derselben infolge der nachweisbar vollständigen Invalidität ihres Mannes keine derartigen sind, um nach den Bestimmungen des Gesetzes den Anspruch auf eine volle Rente auszuschließen. Zum Beweise dessen sei außer dem geschilderten Unglück der bedauernswerten Familie noch ein weiteres Unheil erwähnt, das über dieselbe im vergangenen Sommer hereingebrochen ist.
Am 4. Juli d. J. wurde die Mühle des Schürer vom Hochwasser heimgesucht, das Wohngebäude weggerissen und über 29 q Mehl fortgeschleppt. Der Schaden wurde amtlich auf Kč 50.000.- geschätzt. Frau Schürer suchte um eine staatliche Notstandsunterstützung an, hat aber bis heute keinen Heller erhalten. Kaum von den ersten Schrecken dieser Katastrophe erholt, wurde am 26. August ac. die Mühle abermals von einem Hochwasser überflutet und ein neuerlicher Schaden von Kč 20.000.- angerichtet. Wiederum suchte die Frau um eine Subventionierung an, aber bis heute schweigen die zuständigen Ämter auf den Hilfeschrei einer den Ruin vollständig preisgegebenen, arbeitsamen, von namenlosen Unglück heimgesuchten Familie.
Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister folgende Anfrage:
Ist derselbe bereit, dafür Sorge zu tragen, daß bezüglich der Invalidität des Herrn Schürer eine Überprüfung des seinerzeitigen Befundes nach den objektiv gegebenen Tatsachen in die Wege geleitet und demselben die volle Rente respektive die Nachzahlung auf die volle Rente zuerkannt werde?
Prag, am 20. Oktober 1926.
H. Tschapek, J. Prause,
A. Scholz, Spies, Kahler, Luksch, A. Lippert, Zuleger, Korinek, Richter, Dr. Törköly.
Tisk 250/6.
Překlad.
Interpelace
senátorů H. Tschapeka, J. Prause a soudruhů
na ministra vnitra
stran rychlého poskytnutí státní nouzové podpory rodině, která povodní těžce byla poškozena.
Již opětovně bylo nutno poukázati k tomu, jak následkem vleklého vyřizování u našich veřejných úřadů státní občan, který se domáhá práva a pomoci, po celé měsíce, ba po celá léta musí čekati, nežli uspokojivě vyřízeny budou věci, často nejvýš naléhavé.
Nám poskytuje zdrcující zpráva těžce zkoušené matky rodiny opětovný důkaz toho, kterak následkem byrokratické loudavosti a nezodpověditelného průtahu při vyřizování nesmírně nutných věcí těžce ohrožen, ba na pokraj úplné zkázy přiveden jest živnostenský podnik, jehož rozkvět byl založen pílí a snaživostí, nebude-li státem ihned poskytnuta vydatná pomoc.
Jde v našem případě o paní Kateřinu Schürerovou, manželku mlynáře v Černém Údolí, pošta Německý Benešov, okres Kaplice.
Dne 4. července t. r. byl mlýn paní Schürerové postižen povodní, obytná budova stržena a odplaveno přes 29 q mouky. Škoda byla úředně odhadnuta na 50.000 Kč. Paní Schürerová žádala za státní nouzovou podporu, neobdržela však do dnešního dne ani haléře. Sotvaže se zotavila z hrůzy tohoto neštěstí, byl mlýn dne 26. srpna t. r. opětně zatopen a způsobena nová škoda 20.000 Kč. Opětovně žádala těžce zkoušená žena za subvenci, ale dodnes mlčí příslušné úřady na volání této nezměrným neštěstím postižené rodiny o pomoc. V jakých zoufalých poměrech se asi rodina Schürerova nalézá, to dotvrzuje ještě okolnost, že pan Schürer jest tělesně a duševně sešlý invalida, jenž dlel dlouho v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech a dnes jest úplně neschopen jíti po svém zaměstnání anebo vůbec po jiné práci. Přes to byl uznán za neschopna k výdělku jen 20% a dostává tudíž jen tomu přiměřený důchod. Žena musí vydržovati obchodvedoucího a mimo to ještě pečovati o 2 dítky, školou, povinné. Z těchto smutných skutečnosti vysvítá zajisté s dostatek, že jest příkazem nejnaléhavější nutnosti, aby této těžce zkoušené rodině se strany státu ještě v posledním okamžiku poskytnuta byla pomoc, dříve nežli vydána býti má v šanc úplné zkáze.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra:
Jest ochoten všem svým podřízeným úřadům přikázati, aby věc přiznáni státní nouzové podpory v případě Schürerové byla ihned vyřízena a aby budoucně nestaly se zlozvykem úřední průtahy v takovýchto případech, jež dlužno rychle vyřizovati?
V Praze, dne 20. října 1926.
M. Tschapek, J. Prause,
A. Scholz, Korinek, Spies, Kahler, Luksch, A. Lippert, Richter, Zuleger, dr. Törköly.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Hans Tschapek, Johann Prause und Genossen
an den Minister des Innern
betreffend die rasche Zuweisung einer staatlichen Notstandsunterstützung an eine vom Hochwasser schwer geschädigte Familie.
Es mußte zu wiederholtenmalen schon darauf hingewiesen werden, wie durch einen schleppenden Geschäftsgang unserer öffentlichen Ämter der rechts- und hilfesuchende Staatsbürger monatelang, ja Jahre hat warten muß, bis oft die dringlichsten Angelegenheiten einer befriedigenden Erledigung zugeführt worden sind.
Uns bietet der erschütternde Bericht einer schwergeprüften Familienmutter den neuerlichen Beweis dafür, wie durch bürokratische Saumseligkeit und unverantwortliche Verzögerung bei der Erledigung ungemein dringender Angelegenheiten, das Wohl und Wehe eines, durch Fleiß und Strebsamkeit zum Gedeihen gebrachten Gewerbebetriebes schwer bedroht, ja den völligen Ruin entgegengeführt wird, wenn nicht sofort ausgiebige Hilfe von Seiten des Staates geleistet wird.
Es handelt sich in unserem Falle um eine Frau Katharina Schürer, Müllersgattin in Schwarzsaht, Post Deutsch - Beneschau, Bezirk Kaplitz.
Am 4. Juli a. c. wurde die Mühle der Frau Schürer von Hochwasser heimgesucht, das Wohngebäude weggerissen und über 29 q Mehl fortgeschleppt, Der Schaden wurde amtlich auf Kč 50.000.- geschätzt. Frau Schürer suchte um eine staatliche Notstandsunterstützung an, hat aber bis heute keinen Heller erhalten. Kaum von dem Schrecken dieses Unglückes erholt wurde die Mühle abermals am 26. August a. c. überflutet und ein neuerlicher Schaden von K6 20.000.- angerichtet. Wiederum suchte die hartgeprüfte Frau um eine Subventionierung an, aber bis heute schweigen die zuständigen Ämter auf den Hilfeschrei dieser von namenlosem Unglück heimgesuchten Familie. In welchen verzweifelten Verhältnissen die Familie Schürer sich befinden muß, wird noch durch den einen Umstand erhärtet, daß Herr Schürer ein körperlich, geistig und seelisch niedergestochener Invalide ist, der lange Zeit in der Landesirrenanstalt in Dobrzan weilte und heute gänzlich unfähig ist seinem Berufe oder einer anderen Arbeit überhaupt nachzugehen. Trotzdem wurde derselbe nur als 20% erwerbsunfähig anerkannt und bekommt daher nur die entsprechende Rente. Die Frau muß sich einen Geschäftsführer halten und überdies noch für 2 schulpflichtige Kinder sorgen. Aus diesen traurigen Tatsachen erhellt wohl zur Genüge, daß, es ein Gebot der dringendsten Notwendigkeit ist, dieser schwergeprüften Familie von Seiten des Staates noch im letzten Augenblicke Hilfe angedeihen zu lassen, bevor dieselbe nicht ganz dem Untergange geweiht sein soll.
Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister folgende Anfrage:
Ist derselbe bereit, alle ihm unterstehenden Ämter anzuweisen, daß bezüglich der Zuerkennung der staatlichen Notstandsunterstützung im Falle Schürer eine sofortige Erledigung stattfinde und in Hinkunft eine amtliche Verzögerung bei derartigen Fällen, die einer raschen Erledigung bedürfen, nicht zur üblen Gewohnheit werde?
Prag, am 20. Oktober 1926.
Hans Tschapek, Johann Prause,
A. Scholz, Korinek, Spies, Kahler, Luksch, A. Lippert, Richter, Zuleger, Dr. Törköly.
Tisk 250
Překlad.
Interpelace
senátorů E. Teschnera, A. Fahrnera, dr. F. Jessera a soudruhů
na ministra školství a národní osvěty
stran obsazování uprázdněných míst učitelských a správcovských na veřejných obecných a občanských školách.
Po skončení restrikční akce resp. pensionování tzv. přesloužilců 1. únorem 1926 zrušen byl zákaz vypisovati místa pro volné ucházení.
Při novém ucházení a obsazování projevilo se přes vydané směrnice při posuzování uchazečů a jejich schopnosti takové množství nespravedlností a hříchů proti sociálnímu cítění, že podána byla celá řada stížností a odvolání k nejvyšší instanci vyučovací správy, které, jak dokazují poslední správy o jmenování učitelů a správců, patrně byly jednoduše uloženy ke spisům. Jsou obzvláště známy případy, že směrodatnou při presentaci byla politická příslušnost ke straně, že jednoduše nedbáno služebního stáří, činnosti v místě školy od celých desetiletí, sociálního postavení.
Tážeme se tudíž pana ministra školství a národní osvěty, je-li jakožto strážce právního řádu ve školské správě ochoten,
1. učiniti přítrž těmto událostem, které bijí ve tvář každému právnímu cítění, a obzvláště zahájiti odpolitisování při obsazování míst,
2. vydati směrnice, jež by při obsazování přesně bylo zachovávati, a které by také německým učitelům - vojákům (služební doba za světové války) dávaly podobné výhody, jako českým učitelům-legionářům a úředníkům,
3. podaná odvolání dáti co do jejich podstatnosti přezkoumati a vyříditi, aby se stěžovatelé včas dozvěděli o marnosti nebo chybném pochopení směrnic pro obsazování,
4. uvážiti, že další nespravedlivé zacházení s uchazeči o místa chová v sobě psychický moment, aby na vysokou službu vychovávací a vyučovací pohlíželi více nežli laxně, na škodu žáků i vážnosti školství a výchovy.
V Praze, dne 14. října 1926.
E. Teschner, A. Fahrner, dr. F. Jesser,
Zuleger, Kahler, dr. Hilgenreiner, Luksch, A. Lippert, Prause, A. Scholz, Spies, Fritscher, Stolberg.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Ernst Teschner, Adam Fahrner, Dr. F. Jesser und Genossen
an den Minister für Schulwesen und Volkskultur
betreffend die Besetzung erledigter Lehr- und Leiterstellen an öffentlichen Volks- und Bürgerschulen.
Nach Beendigung der Abbauaktion bezw. Pensionierung der sogenannten Ueberdiener mit 1. Feber 1926 erfolgte die Aufhebung des Verbotes der Stellenausschreibung zur freien Bewerbung.
Mit der neu einsetzenden Bewerbung und Besetzung ergaben sich trotz vorhandener Richtlinien bei der Beurteilung der Bewerber und ihre Eignung eine derartige Menge von Ungerechtigkeiten und sozialer Unterlassungssünden, daß eine Anzahl Berufungen und Beschwerden an die höchste Instanz der Unterrichtsverwaltung eingebracht wurden, die, wie die letzten Veröffentlichungen bezüglich Lehrer- und Leiterernennungen beweisen, einfach ad acta gelegt worden zu sein scheinen. Es sind besonders Fälle bekannt, daß die politische Parteizugehörigkeit bei dem Präsentierenden dem Ausschlag gab, daß Dienstalter, Tätigkeit im Schulorte seit Jahrzehnten, soziale Lage einfach nicht berücksichtigt wurde.
Wir fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volksaufklärung, ob er als Hüter der Rechtsordnung im Schuldienste gewillt ist,
1. diesen allem Rechtsempfinden ins Gesicht schlagenden Vorkommnissen Einhalt zu tun und besonders die Entpolitisierung der Besetzung in die Wege zu leiten,
2. genau einzuhaltende Richtlinien bei der Besetzung zu erlassen, die auch den deutschen Lehrersoldaten (Weltkriegsdienstzeit) ähnliche Begünstigungen geben, wie den čechischen Lehrerlegionären und Beamten,
3. die eingebrachten Berufungen auf ihre Stichhaltigkeit prüfen und erledigen zu lassen, damit den Beschwerdeführern von der Nutzlosigkeit oder irrigen Auffassung der Besetzungsrichtlinien rechtzeitig Kenntnis werde,
4. zu erwägen, daß eine weitere ungerechte Behandlung von Stellenwerbern das psychische Moment in sich schließt, den hohen Dienst der Erziehung und des Unterrichtes mehr als lax zu betrachten, zum Nachteile der Schüler und des Ansehens der Unterrichts- und Erziehungsstätten.
Prag, am 14. Oktober 1926.
Ernst Teschner, Adam Fahrner, Dr. Franz Jesser,
Zuleger, Kahler, Dr. Hilgenreiner, Luksch, A. Lippert, Prause, A. Scholz, Spies, Fritscher, Stolberg.
Tisk 250/8.
Překlad.
Interpelace
senátorů E. Teschnera, dr. F. Jessera, A. Fahrnera a soudruhů
na pana ministra školství a národní osvěty
stran opětovného otevření německých školních tříd bez povolení potřebných německých učitelských sil resp. substitutů.
Výnosem presidia zemské školní rady v Čechách ze dne 11. září 1926, č. 4106 bylo na příklad pro německou obecnou školu v Dalovicích u Karlových Var, podobně také pro Ostrov a jiné obce nařízeno opětné otevření uzavřených škorních tříd, avšak s omezením, že se zakazuje použití nových učitelských sil, a dovoleno bylo jen ustanovení substitutů, kteří již konali službu, takže v Dalovicích jest do jedné třídy vtěsnáno 90 dětí, jež musí vyučovati jedna učitelská síla.
To rovná se opětovnému, škodlivému rdoušení německého školství, poněvadž tím musí bytí sloučeno několik tříd v jednu resp. musí se zaváděti polodenní vyučování.
V karlovarském školním okresu stává se tímto jednáním presidia zemské školní rady, jež jest na výsměch všemu kulturnímu pokroku, opětovně ilusorními sedm tříd, poněvadž není substitutů, jest však v záznamu 132 učitelských sil bez místa, jež není dovoleno ustanoviti.
Tážeme se tudíž pana ministra školství a národní osvěty, je-li jako nejvyšší strážce svrchovaného kulturního statku i německého lidu ochoten:
1. naříditi předsedovi zemské školní rady v Čechách, aby uvedený výnos změnil T tom směru, by pro nově otevřené německé školní třídy podle potřeby ihned byly přijaty do služeb nezaměstnané učitelské síly, které jsou po ruce,
2. aby okresním školním inspektorům bylo dáno právo ustanovovati v jednotlivých okresech zaznamenané nezaměstnané učitelské síly,
3. naříditi, aby za onemocnělé učitelské síly přijímáni byli noví substituti a aby názor zemské školní rady nenatropil dalšího zla, by za onemocnělé učitele přibírány byly učitelské síly plně obsazených anebo přepůlených tříd pro další vyučování. Co u jiných kategorií úřednických podle názoru presidia zemské školní rady v Čechách jest možno, dáti totiž práci onemocnělého vyřizovati ostatními spolupracovníky, nemůže míti analogie ve školství (vyučování).
V Praze, dne 14. října 1926.
E. Teschner, dr. F. Jesser, A. Fahrner,
Zuleger, Kahler, dr. Hilgenreiner, Stolberg, Luksch, A. Lippert, Prause, Spies, A. Scholz, Fritscher.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Ernst Teschner, Dr. F. Jesser, Adam Fahrner und Genossen
an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur
wegen Wiedereröffnung deutscher Schulklassen ohne Bewilligung der nötigen deutschen Lehrkräfte bezw. Substituten.
Mit Erlaß des Präsidiums des Landesschulrates in Böhmen, vom 11. 9. 1926, ZI. 4106, wurde z. B. für die deutsche Volksschule in Dallwitz bei Karlsbad, ähnlich für Schlackenwerth und andere Orte die Wiedereröffnung gesperrter Schulklassen verfügt, jedoch mit der Einschränkung, daß die Verwendung neuer Lehrkräfte verboten wird und nur die Einstellung bereits in Dienstverwendung gewesener Substituten gestattet wurde, sodass in Dallwitz 90 Kinder in eine Klasse gepfercht sind und von einer Lehrkraft unterrichtet werden müssen.
Dies gleich einer neuerlicher, schädigenden Drosselung des deutschen Schulwesens, da dadurch mehrere Klassen zusammengelegt werden müssen bezw. Halbtagsunterricht erteilt werden muß.
Im Karlsbader Schulbezirke werden durch dieses jedem Kulturfortschritt hohnsprechende Vorgehen des Präsidiums des Landesschulrates neuerlich sieben Klassen illusorisch, weil keine Substituten vorhanden, voll aber 132 stellenlose Lehrkräfte vorgemerkt sind, die nicht eingestellt werden dürfen.
Wir fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur, ob er als höchster Hüter des größten Kulturgutes auch des deutschen Volkes gewillt:
1. Dem Präsidenten des Landesschulrates in Böhmen den Auftrag zu geben, den angeführten Erlaß dahin abzuändern, daß für die neu eröffneten deutschen Schulklassen nach Maßgabe vorhandene stellenlose Lehrkräfte sofort in Dienst genommen werden,
2. daß den Bezirksschulinspektoren das Recht eingeräumt werde, die in den einzelnen Bezirken vorgemerkten stellenlosen Lehrkräfte einzustellen,
3. den Auftrag zu erteilen, daß für erkrankte Lehrpersonen neue Substituten aufgenommen werden und nicht die Anschauung des Landesschulrates weiters Unheil anrichte, daß für erkrankte Lehrpersonen die Lehrkräfte vollbesetzter oder überfüllter Klassen herangezogen werden, um den Unterricht fortzuführen. Was bei allen anderen Beamtenkategorien nach Ansicht des Präsidiums des Landesschulrates in Böhmen möglich ist, die Arbeit der Erkrankten durch die übrigen Mitarbeiter erledigen zu lassen, kann im Schulbetrieb (Unterricht) keine Analogie finden.
Prag, am 14, Oktober 1926.
E. Teschner, Dr. F. Jesser, A. Fahrner,
Zuleger, Kahler, Dr. Hilgenreiner, Stolberg, Luksch, A. Lippert, Prause, Spies, A. Scholz, Fritscher.