Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.	3. zasedání.

Tisk 266.

Vládní návrh,

jímž se předkládá Národnímu shromáždění

úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny životní s pojistníky rakouskými, podepsaná dne 29. května 1925 v Praze se závěrečným zápisem téhož data.

Návrh usnesení.

Národní shromáždění ČSR souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, podepsanou dne 29. května 1925 v Praze se závěrečným protokolem téhož data.

 

Důvodová zpráva.

Úmluva mezi ČSR a republikou Rakouskou, podepsaná dne 29. května 1925 v Praze, jest důsledkem mírových smluv, a sice čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské a stejně znějícího čl. 198 mírové smlouvy Trianonské, kde se praví: "Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám, budou určeny shodou mezi jednotlivými súčastněnými vládami všechny finanční úpravy, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny....". Dále se v témže článku uvádí, že mezi jiným vztahuje se na soukromé pojišťovny, které působily na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kromě toho se stanoví, že kdyby k dohodě mezistátní nedošlo, bude komise reparační jmenovati k žádosti některé z vlád súčastněných jednoho nebo několik rozhodcích, z jejichž výroku nebude odvolání."

Se strany československé byla dána přednost mezistátní dohodě před rozhodnutím arbitra, a proto uzavřena připojená úmluva, jejímž hlavním účelem je upraviti měnu pojistek, které byly před 26. únorem 1919 uzavřeny československými příslušníky s rakouskými pojišťovnami na staré rakousko-uherské koruny, a jsou dle textu pojišťovacích podmínek vesměs splatné a žalovatelné ve Vídni.

Pojišťoven jiných než na život se úmluva netýká a v celku jest obdobná se smlouvou mezi ČSR a král. Maďarským ze dne 18. července 1923, která po souhlasu obou sněmoven Národního shromáždění byla ratifikována a ve Sb. z. a n. z r. 1924 pod čís. 228 uveřejněna.

Konečně třeba podotknouti, že úmluvou o pojišťovnách upravují se pouze práva a povinnosti pojišťoven v obou státech, pokud vycházejí ze smlouvy pojišťovací. Pro ostatní jejich práva a závazky, jako na př. hypoteční půjčky, lombardní závazky, vklady u peněžních ústavů a pod. platí nebo budou platiti předpisy pro ostatní subjekty všeobecně platné. Pro tyto případy platí nyní úmluva mezi ČSR a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, vyhlášená ve Sb. z. a n. z r. 1926 pod čís. 60, a zmocňovací zákon ze dne 21. srpna 1925 čís. 220 Sb. z. a n. z r. 1925.

K jednotlivým článkům úmluvy se poznamenává za účelem odůvodnění toto:

Čl. I. Tímto článkem si přiznávají oba státy navzájem nejvyšší výnosy při nakládání se soukromými pojišťovnami. Při tom bylo v par. 1 závěrečného zápisu splnomocněnými zástupci obou států výslovně konstatováno, že tímto článkem úmluvy není dotčeno právo "volného uvážení" obou států pro připouštění pojišťoven k obchodování, což děje se u nás v historických zemích na základě nařízení z 29. listopadu 1865 ř. z. čís. 127 a zákona ze dne 29. března 1873 č. 42 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi na základě par. 210 až 217 a par. 461 uherského obchodního zákona (XXXVII uh. zák. čl. z r. 1875) ve spojitosti s par. 3 lit. d) vlád. nař. ze dne 27. července 1920 č. 465 Sb. z. a n.

Čl. II. Pod bodem 1. a 2. se stanoví, kdo bude patřiti do československého stavu pojištění rakouských pojišťoven a v důsledku toho bude požívati výhod z této smlouvy plynoucích. Den 31. prosince 1924 byl stanoven jako rozhodný proto, že byl nejbližším minulým dnem účetní závěrky pojišťoven, ježto jednání mezistátní bylo skončeno v roce 1925.

Zvláštního opatření bylo potřeba (odst. 2, bod 1) pro případy, kdy pojistník (otec, zaopatřovatel) při pojištěních věna dětem zemřel před 31. prosincem 1924. Zejména časté budou případy, kdy pojištěné věno je dle pojistky splatné po 26. únoru 1919, avšak úmrtí zaopatřovatele nastalo ve válce, v kterýchž případech vůbec nikdy nebylo pojistné v Kč vyplaceno, a pro kteréž případy bude pro výplatu kapitálu v Kč nyní rozhodujícím bydliště a občanství obmyšlených sirotků.

Pro případy, kdy pojistná příhoda, mající za následek splatnost pojištěného kapitálu, nastala před 26. únorem 1919, platí úmluva o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách ze dne 18. června 1924 (čl. 7 bod d).

V odst. 3 toho čl. II. úmluvy se předpisuje, že pojistníci, kteří zastavili placení pojistného před 26. únorem 1919, tudíž platili pouze v starých rak.-uherských korunách, musí se o svoje právo do 3 let ode dne účinnosti úmluvy u pojišťoven přihlásiti (obdobné s par. 19 zákona ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. z.). Ustanovení toto je nutným proto, že pojišťovny pravidlem neznají bydliště, natož občanství pojistníků, kteří již pojistné neplatí, protože s nimi nemají žádného styku, a nebylo by proto bez této tříleté lhůty dlouhou dobu možno přesně zjistiti zdejší závazky rakouských pojišťoven a v důsledku toho při rozpětí mezi Kč a rakouskou korunou i jejich řádné bilancování u nás i v centrálách. Ostatně není obav, že by se zdejší pojistníci o výplatu v Kč nepřihlásili, když na toto svoje právo budou upozorněni, což ministerstvo vnitra v oboru své působnosti učiní.

Předpisy o průkazu státního občanství a řádného bydliště osob oprávněných dle této smlouvy budou vydány ministerstvem vnitra jakožto dozorčím úřadem nad pojišťovnami tak, aby nečinily zdejším pojistníkům zvláštních obtíží a dostatečně chránily naše příslušníky v cizině. Dohoda úřadů, o níž se v tomto odstavci úmluvy jedná, byla již dne 29.května 1926 mezi oběma dozorčími úřady ve Vídni docílena.

Čl. III. článek tento má za účel chrániti naše příslušníky, kteří bydlí v cizině. V souvislosti s odst. 2 bodu 1. čl. VII. úmluvy dostanou nezkráceně výplatu v Kč naši příslušníci v cizině, když jejich pojistky byly buď z jakéhokoliv důvodu již dne 26. února 1919 placení pojistného prosté, nebo když buď sami platili pojistné v Kč, nebo v jiné měně s výhradou, nebo sjednali si poshovění placení pojistného, nebo konečně tehdy, když pojistné platiti chtěli, avšak pojišťovna platbu nepřijala. (Toto poslední ustanovení platí pro pojistníky, bydlící ve zdejším státě). O svoje právo musí se pojistníci, mimo ČSR bydlící, přihlásiti do roka od účinnosti úmluvy u pojišťoven z těchže důvodů, jaké uvedeny při čl. II.

Čl. IV. Pojištění válečných půjček - tj. pojištění taková, při nichž za pojistné v penězích placené jest při nastoupení pojistné události (úmrtí, dožití) splatná' pojištěná válečná půjčka, nebo pojištění taková, která znějí sice na hotové peníze, ale při jichž uzavření pojistník upsal pro sebe za peníze pojišťovny válečné půjčky za tím účelem, aby úrokového zisku mezi kuponem válečné půjčky a lombardním úrokem použil ke zlevnění pojistného - potřebují zvláštní úpravy, ježto dle par. 29 zákona ze dne 30. září 1924 č. 216 Sb. z. a n. nesmí býti nyní již žádné válečné půjčky v našem státě v oběhu.

Proto se v úmluvě stanoví, že pro příslušnost! těchto pojištění do čs. stavu pojištění platí tytéž podmínky jako pro pojištění znějící na hotové peníze a pojišťovny že jsou povinny do roka od účinnosti úmluvy tato pojištění proměniti na pojištění hotových peněz a nahraditi pojistníkům při tom plně vše, co zaplatili na svoje pojistky v Kč, a dále 75% toho, co ve starých rak.-uh. korunách na svoje pojištění zaplatili. Na případném vymáháni lombardního dluhu nemají rakouské pojišťovny zájmu, protože při konstrukci úmluvy ze dne 18. června 1924 by při tom valného prospěchu neměly.

Čl. V. je doslovně převzat z platné již úmluvy ze dne 18. června 1924.

Čl. VI. Tento článek předpisuje, že všechny platy z pojištění, včetně půjček, které pojišťovny poskytly na svoje pojistky (termín půjčka na pojistku" je ve všech pojišťovacích podmínkách pojišťoven stanoven), musí býti oboustranně dnem 26. února 1919 počínaje plněny nezkráceně v Kč, tj. za každou jednu rak.-uh. korunu jednu korunu československou. Pokud však týká se nároků, odpovídajících pojistnému splacenému před 26. únorem 1919, jsou pojišťovny povinny k nezkrácenému placení v Kč jen potud, pokud hodnoty v čl. IX. a X. úmluvy vyjmenované k nezkrácenému krytí zdejších závazků rakouských pojišťoven! postačí. Toto ustanovení úmluvy jest úplně obdobné se čl. X, odst. 1 úmluvy s Maďarskem o pojišťovnách. Pro zdejší pojistníky nevychází z tohoto ustanovení úmluvy žádné nebezpečí, protože vídeňské pojišťovny daly již závazné prohlášení dozorčímu úřadu, že zdejší svoje závazky nezkráceně v Kč splní.

Odst. 3 bodu 1. týká se těch případů, kde bylo pojistné placeno po 26. únoru 1919 v jiné měně než v Kč (obyčejně v korunách rakouských nebo maďarských) a kde v důsledku odst. 2 bodu 1., čl. VII. úmluvy dojde k proměně pojištění na Kč.

Poslední odstavec tohoto článku byl převzat ze smlouvy o pojišťovnách s Maďarskem ze dne 13. července 1923 a má za účel ochranu některých menších vzájemných pojišťoven. Předpisy, o nichž se v tomto odstavci mluví, jsou již dohodnuty mezi oběma úřady a ukáže-li se nutnost vydati zvláštní nařízení, bude obsahovati pouze ustanovení, jež by chránila rakouské pojišťovny před hromadným odkupováním pojistek a tedy před kursovními ztrátami s tím spojenými, kterých by žádná likvidující společnost nesnesla.

Čl. VII. V tomto článku se stanoví, že smlouvy uzavřené v cizích měnách nebo smlouvy znějící sice na staré rak.-uher. koruny, při nichž však pojistník platil všecky prémie od 26. února 1919 bez výhrady v cizí měně, zůstanou i nadále v této cizí měně v platnosti. Důvodem k tomu jest, že pojistky uzavřené v jiných měnách než na rak.-uher. koruny nejsou vůbec rozpadem měny Rakousko-Uherska dotčeny, a pak dále to, že bezvýhradným placením pojistného v jiné měně než v Kč pojistník sám měnu svého pojištění určil.

Čl. VIII. Tento článek obsahuje některé předpisy pro pojistně-technický výpočet reserv pojišťoven.

Čl. IX., X. V těchto článcích stanoví se podle zásad římské konvence ze dne 6. dubna 1922 uzavřené mezi republikou Československou, Rakouskou, Polskou, královstvími Maďarským, Rumunským, SHS. a královstvím Italským (republikou Československou není dosud ratifikována), v jakém pořadí a jakých hodnot mají rakouské pojišťovny, zřízené dle oddílu A až D pojišťovacího regulativu ze dne 5. března 1896, čís. 31 ř. z., použíti k úhradě svých závazků v našem státě. Výslovně se konstatuje, že blok předválečných nekolkovaných rent rakouských nebo uherských nesmí přesahovati částku 67 milionů korun.

Pokud se týče půjček hypotekárních, které již dne 26. února 1919 patřily rakouským pojišťovnám a půjček konsorciálních, které budou dozorčím úřadem ČSR. přijaty k úhradě prémiových reserv vídeňských pojišťoven, přichází v úvahu předpis čl. 7 bodu f) a čl. 42, ohledně vkladů u peněžních ústavů přichází v úvahu předpis čl. 42 úmluvy ze dne 18. června 1924, kde se stanoví, že pohledávky takové jsou z clearingu vyloučeny a musí býti plně v Kč svému účelu odvedeny.

Pokud se ve čl. IX. lit. B mluví o tzv. drobných spolcích dle oddílu B pojišťovacího regulativu, ponejvíce nyní finančně slabých organisacích stavovských (jako na př. lékaři, notáři, emeriti, konduktéři, porodní asistentky a pod.), tu nebylo možno použíti zásad římské konvence pro rozdělení jmění velkých pojišťoven, protože tyto drobné spolky vzájemné nejsou tak zařízeny, aby jmění svoje mohly dle těch zásad rozděliti. Kromě toho některé z nich jsou situovány na svoje poměry poměrně dobře, jiné opět nemají kromě válečných půjček ničeho. Bylo proto učiněno opatření v ten smysl, aby rakouské pojišťovny samy se všemi těmito drobnými spolky se dohodly o převzetí jejich zdejších závazků na sebe a likvidaci jejich u nás ve smyslu této úmluvy v Kč provedly. Spolky samy u nás svoji likvidaci provést nemohou, ježto na zdejší činnosti nemají ani zájmu ani potřebných k tomu prostředků.

Čl. XI. stanoví výslovně, jakým způsobem mají býti cenné papíry rakouských pojišťoven bilancovány, ježto předpis tento odchyluje se od ustanovení par. 33 min. nař. z 5. března 1896, č. 31 ř. z., doplněného par. 33 a vlád. nařízením ze dne 21. července 1921, č. 238 Sb. z. a n., a par. 33 vl. nař. ze dne 19. října 1922, č. 307 Sb. z. a n.

Čl. XII. konstatuje v souhlase s našimi zákony, že kupony předválečných rent se honorují od účinnosti mírových smluv.

Čl. XIII. jedná o dovozu cenných papírů z Rakouska.

Čl. XIV. rozšiřuje působnost úmluvy též na zajištění.

či. XV. Tímto článkem upravuje se poměr čsl. pojišťoven k pojistníkům rakouským v ten smysl, že svoje závazky vůči rakouským pojistníkům vyplatí naše pojišťovny v korunách rakouských, jednu rakouskou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu počítaje, takže zájmy našich pojišťoven jsou dostatečně ochráněné.

Čl. XVI. a XVII. obsahují obdobná ustanovení formálního rázu jako čl. XVIII., odst. 2 a XX. smlouvy maďarské.

Čl. XVIII. upravuje řízení v případě sporů obvyklým způsobem.

 

Po stránce formální vyslovuje vláda přání, aby úmluva tato byla předložena Národnímu shromáždění, úmluva obsahuje totiž četná ustanovení, která upravují buď otázku valutovou, buď stanoví předpoklady pro zařazení pojištění do čs. stavu pojištění nebo mění platné pojišťovací smlouvy vůbec nebo konečně zužují práva z dosavadních smluv pojistníkům plynoucí. Sem náleží na př. článek II., IV., VI., IX. Z těchto ustanovení plynou břemena majetková pro čs. státní občany, takže ve smyslu § 64, odst. 1. č. 1. ustavní listiny jest třeba souhlasu Národního shromáždění. Dá)a obsahuje čl. IX., odst. A, lit. i), č. 2, zatížení našeho státu, který má převzíti (nostrifikovati) předválečné státní dluhopisy rakouské do nejvyšší částky 67 milionů K a příp. i válečné půjčky., a to oba druhy dluhopisů jako hodnoty určené k úhradě technických reserv pojištění do úmluvy spadajících.

Vláda vyslovuje přání, aby úmluva byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně-právnímu, rozpočtovému a zahraničnímu k podání zprávy do pěti dnů, poznamenávajíc, že úprava starých pojišťovacích smluv je důležitou otázkou, na jejíž brzké vyřízení čeká Veliký počet pojistníků. Kromě toho je nutno, aby předválečné renty byly již co nejdříve odevzdány do úřední úschovy, ježto Reparační komise v Paříži velmi naléhá na rychlé skoncování všech prací, souvisejících s rozdělením předválečných dluhů rakouských a uherských.

Úmluva tato bude provedena zvláštním zákonem.

V Praze dne 21. října 1926.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

 

ÚMLUVA

MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A REPUBLIKOU RAKOUSKOU

O PLNĚNÍ SMLUV O POJIŠTĚNÍ NA ŽIVOT A DŮCHODY,

KTERÉ SJEDNALY RAKOUSKÉ ŽIVOTNÍ POJIŠŤOVNY S POJISTNÍKY

ČESKOSLOVENSKÝMI (ČLÁNEK II., III. A IV.) A ČESKOSLOVENSKÉ POJIŠŤOVNY ŽIVOTNÍ S POJISTNÍKY RAKOUSKÝMI

(ČLÁNEK XV.).

ÚMLUVA

mezi

republikou Československou

a republikou Rakouskou

o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s pojistníky československými (článek II., III. a IV.) a československé pojišťovny životní s pojistníky rakouskými (článek XV.).

Republika Československá a republika Rakouská, prodchnuty jsouce přáním, aby práva a zájmy pojistníků byly chráněny, vývoj pojišťovnictví se zřetelem k jeho hospodářskému významu byl podporován, a k tomu cíli, aby sjednána byla úmluva, jmenovaly svými zmocněnci:

President republiky Československé:

pana Ladislava Autengrubera,

ministerského radu v ministerstvu vnitra,

Spolkový president republiky Rakouské:

pana Jindřicha Ochsnera,

ministerského radu ve spolkovém kancléřském úřadě,

kteří prozkoumavše své plné moci, jež shledány v dobré a řádné formě, sjednali tuto dohodu, provádějící článek 215 mírové smlouvy Saint Germainské:

I.

Každý z obou smluvních států bude nakládati se soukromými pojišťovnami, které mají sídlo na území druhého státu, stejným způsobem jako se stejnými ústavy některého třetího státu. Toto stejné nakládání zahrnuje v sobě připuštění k provozu soukromých pojišťoven, pokud se týká jejich filiálek, dále provoz těchto ústavů, jakož i daně, dávky, poplatky a jiná veřejná břemena, jimž tyto podniky budou podléhati.

Ustanovení shora uvedená nejsou na újmu předpisům obsaženým v článku 272 mírové smlouvy Saint Germainské.

II.

1. Rakouské životní pojišťovny oddělí od svého ostatního stavu životních pojištění smlouvy o pojištění na život a důchody, sjednané před 26. únorem 1919 jejich ústřednami nebo jejich odbočkami, ležícími v kterémkoliv státě, při kterých pojistníci dne 31. prosince 1924 byli státními občany republiky Československé a měli toho dne své řádné bydliště na území tohoto státu (smlouvy v následujícím označené názvem československý stav pojištění).

Při pojištěních s jistou splatností nebo pojištěních věna, při nichž pojistník zemřel před 31. prosincem 1924, řídí se zařazení do československého stavu pojištění státním občanstvím a řádným bydlištěm, jež obmyšlená osoba, v pojistce jménem uvedená, měla dne 31. prosince 1924, a není-li takové obmyšlené osoby, státním občanstvím a řádným bydlištěm většiny nejbližších rodinných příslušníků (manželky a děti) pojistníkových.

Je-li pojistník právnickou osobou, rozhodují státní příslušnost a řádné bydliště osoby, na jejíž život pojištění bylo sjednáno (pojištěný).

2. Jestliže v době mezi 26. únorem 1919 a 31. prosincem 1924 buď nastala pojistná příhoda nebo na žádost pojistníkovu nebo následkem zastavení platby pojistného pojištění přeměněno bylo v pojištění bez placení pojistného se zmenšenou pojištěnou sumou nebo pojistník navrhl odkup, nastoupí na místo dne 31. prosince 1924 den nastalé pojistné příhody, pokud se týká den přeměny pojistky nebo den, kterého návrh na odkup u společnosti byl podán.

3. Nastala-li příhoda pojistná před 26. únorem 1919, nespadají nároky z toho vzešlé do československého stavu pojištění.

Nastala-li přeměna na pojištění bez placení pojistného se sníženou pojištěnou sumou před 26. únorem 1919, může býti zařazení tohoto pojištěno československého stavu pojištění učiněno závislým na tom, aby si pojistník do tří let vyžádal toto zařazení a prokázal předpoklady uvedené v článcích II. nebo III.

4. O průkazu státního občanství a řádného bydliště k provádění článků II. a III. této úmluvy, jakož i zvláště o provádění předchozího bodu 3, odstavec 2 vydá československý dozorčí úřad nad pojišťovnami v dohodě s rakouským dozorčím úřadem nad pojišťovnami bližší předpisy; tyto jsou pak pro rakouské životní pojišťovny závazný.

III.

1. Pojišťovací smlouvy, při nichž pojistníci (nebo v případě článku II., bodu 1, odstavce 2 osoby tamže uvedené nebo v případě článku II., bodu 1, odstavce 3 osoby pojištěné) dne 31. prosince 1924 byli sice státními příslušníky republiky Československé, avšak tohoto dne měli své řádné bydliště mimo území tohoto státu, jest zařaditi do československého stavu pojištění jen tehdy, byla-li pojištění buď dne 26. února 1919 již placení pojistného prosta nebo v opačném případě byly-li prémie v roce 1924 k splatnosti dospělé nebo při dříve nastalém osvobození od placení pojistného prémie naposledy splatné buď

a) v československých korunách nebo

b) v jiné měně, avšak s výhradou měny zaplaceny, nebo

e) bylo-li smluveno s pojišťovnou poshovění těchto plateb prémiových

a zažádají-li mimo to pojistníci (nebo v případě článku II., bodu 1, odstavce 2 osoby tamže uvedené nebo v případě článku II., bodu 1, odstavce 3 osoby pojištěné) v případech b) a c) nejpozději do jednoho roku potom, kdy tato úmluva stala se účinnou, o zařazení svých pojišťovacích smluv do československého stavu pojištění.

Nastala-li před 26. únorem 1919 přeměna na pojištění bez placení pojistného se sníženou pojištěnou sumou, použije se ustanovení článku II., bodu 3, odstavce 2.

2. Ustanovení předchozího odstavce platí pro pojištění důchodů, při kterých výplata důchodu počala již přede dnem 31. prosince 1924, obdobně tak, že zařazení těchto pojištění do československého stavu pojištění řídí se dle toho, v jaké měně nebo s jakými výhradami přijal příjemce splátky důchodové v roce 1924 splatné nebo, přestala-li výplata důchodů dříve, důchodové splátky naposledy splatné.

IV.

Smlouvy o pojištění na život, při nichž plnění pojišťovny záleží v tom, že vydá určitou jmenovitou částku dluhopisů válečné půjčky rakouské nebo uherské (pojištění na válečné půjčky), pokud tato pojištění byla ještě dne 31. prosince 1924 v platnosti, spadají do československého stavu pojištění, jsou-li splněny také ostatní podmínky předchozích článků II. a III.

Životní pojišťovny budou povinny na žádost pojistníků taková pojištění na válečné půjčky přeměniti do jednoho roku potom, kdy tato úmluva začne platiti, v pojištění, která zaručují pojistníkům nárok na výplatu pojištění v hotovosti, a započítati v korunách československých na pojištění posléze zmíněná jako pojistné jednou pro vždy 75 procent pojistného (bez vedlejších poplatků) až do 26. února 1919 zaplaceného a 100 procent toho, co od této doby skutečně na pojistném (bez vedlejších poplatků) v československých korunách bylo zapraveno.

V.

Tak zvané smlouvy placementní, sjednané životní pojišťovnou Fénix", zavazující pojišťovnu za vklad najednou vyplatiti v stanovenou dobu kapitál, aniž tato přejímá nebezpečí úmrtí nebo dožití určité osoby, nepovažují se za pojišťovací smlouvy po rozumu této úmluvy a podléhají soupisu ve smyslu zákona republiky Československé ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., jakož i vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n.

VI.

1. Smlouvy o životním pojištění ve smyslu shora uvedených článků II. a III. k československému stavu pojištění náležející, pokud byly sjednány na staré rakousko-uherské koruny, jest splniti, počínajíc dnem 26. února 1919, s obou stran v československých korunách (počítajíc jednu československou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu), a to tak, že pojišťovny splní nároky ode dne 26. února 1919 vzniklé, které vyplývají z přírůstku technických reserv, za všech okolností a nároky v době až do 26. února 1919 vzniklé splní potud, pokud ona část technických reserv československého stavu pojištění vypočítaných ke dni 31. prosince 1924, která přísluší nárokům" vpředu uvedeným, bude uhrazena majetkovými hodnotami uvedenými v článcích IX. a X.

Totéž platí pro pojištění, která vzniknou přeměnou z pojištění na válečné půjčky označených v článku IV., pokud prémiové částky mají býti pojistníkům započteny jako prémie jednou pro vždy.

Prémie, zaplacené ode dne 26. února 1919 v jiné měně než v československých korunách, vrátí se pojistníkům v měně původní v jmenovité částce se zákonnými úroky z prodlení.

2. Předchozí ustanovení platí pro všecky platby z pojišťovacích smluv, to jest jmenovitě pro všecka plnění pojistná na straně jedné a pro placení prémií, splácení půjček na pojistky a placení úroků z těchto půjček na straně druhé.

Československý dozorčí úřad nad pojišťovnami může v dohodě s rakouským dozorčím úřadem nad pojišťovnami vydati o výplatách z odkupů a z půjček na pojistky na dobu nejdéle tří let ode dne, jímž tato úmluva vejde v platnost, předpisy odchylné od této úmluvy; tyto předpisy jsou pak stejně závazné pro pojistníky i pro pojišťovny.

VII.

1. Smlouvy o pojištění na život, sjednané na staré rakousko-uherské koruny, při nichž všechny prémie od 26. února 1919 byly bez výhrady placeny v jiné měně než v československých korunách v poměru 1 : 1 nebo platy z pojištění v jiné měně nežli v československých korunách v poměru 1 : 1 oprávněným příjemcem bez výhrady přijímány, mají obě strany plniti i na dále v této jiné měně i když ostatní předpoklady pro jejich zařazení do československého stavu pojištění (článek II. a III.) jsou dány.

Toto ustanovení neplatí však pro případy, kde pojišťovna nepřijala placení prémií v korunách československých, jež jí bylo pojistníkem nabídnuto.

2. Smlouvy o životní pojištění, které sjednány byly v jiné měně než v starých rakousko-uherských korunách a při kterých ostatní podmínky pro zařazení do československého stavu pojištění (článek II. a III.) jsou dány, jest oběma stranami plniti také na dále v této jiné měně.

VIII.

Technické reservy (zálohy pojistného, přenosy pojistného, nevyřízené platy z pojištění, zálohy dividendové) pro smlouvy o pojištění na život, které po rozumu předchozích článků II. až VII. náležejí k československému stavu pojištění, vypočítají se ke dni 31. prosince 1924 se započtením všech platů z pojištění od 26. února 1919 splatných a neuhrazených.

Zálohy pojistného (včetně zálohy pojistného připadající na případná zajištění) počítati jest podle početních podkladů u pojišťoven platných, pokud tyto odpovídají zákonným předpisům v obou státech.

Pro pojištění na válečné půjčky, v předchozím článku IV. uvedená, započte se místo technické reservy ke dni 31. prosince 1924 částka, jež odpovídá 75 procentům prémií, které od počátku pojištění až do 26. února 1919 byly zapraveny, a 100 procentům prémií po tomto dni skutečně v československých korunách zaplacených.

IX.

A. U pojišťoven, pro něž platí oddíly A. až D. pojišťovacího regulativu ze dne 7. března 1921, sp. z. č. 141, použije se k úhradě technických reserv, vypočtených dle článku VIII., v tomto článku uvedených majetkových hodnot pojišťoven v tomto pořadí:

a) státních dlužních úpisů vydaných republikou Československou,

b) půjček na životní pojistky, náležejících do československého stavu pojištění,

c) nemovitostí, ležících na území republiky Československé,

d) pohledávek z půjček, které jsou zajištěny na nemovitostech v republice československé ležících, které buď

1. vznikly již v korunách československých nebo, které

2. zní na staré rakousko-uherské koruny, pojišťovnám náležejí nejméně od 26. února 1919 a podle článku 7 nebo 42 úmluvy ze dne 18. června 1924 jsou ze všeobecné úpravy vyjmuty, pokud tyto pohledávky československým dozorčím úřadem nad pojišťovnami k úhradě technických reserv pro československé stavy pojištění pojišťoven, které jsou věřiteli, byly knihovním vtělením podzástavního práva pravoplatně věnovány.

Všecky platy na tyto pohledávky, jimiž -jsou dlužníci ještě povinni, počínajíc dnem 26. února 1919, budou zaplaceny v československých korunách (počítajíc jednu korunu československou za jednu starou rakousko-uherskou korunu) přímo na místo, které k tomu ustanoví vpředu jmenovaný dozorčí úřad nad pojišťovnami.

Stejná úprava po rozumu článku 42 úmluvy ze dne 18. června 1924 platí pro pohledávky z půjček, poskytnutých Prvním všeobecným úřednickým spolkem oněm družstvům, jejichž sídlo se nalézá na území republiky Československé, pokud řečené pohledávky určeny jsou k úhradě technických reserv pro československý stav pojištění,

e) dlužních úpisů sirotčí jistoty (zástavních listů, komunálních dlužních úpisů atd.), vydaných veřejnými nebo soukromými korporacemi nebo ústavy (peněžními ústavy atd.), jejichž sídlo jest na území republiky Československé,

f) vkladů a majetků u bank, spořitelen, úvěrních ústavů a pojišťoven, dále jinakých pohledávek a majetků, pokud tyto vklady, majetky neb pohledávky v republice československé dne 31. prosince 1924 již tu byly, bez újmy ustanovení úmluvy ze dne 18. června 1924,

g) prémií splatných a dosud nezapravených, pokud byly při výpočtu technických reserv dle článku Vlil této úmluvy započteny jako zaplacené,

h) titrů státního dluhu, uvedených v článku 203, bodu 1 mírové smlouvy Saint Germainské nebo v článku 186, bodu 1 mírové smlouvy Trianonské, pokud náležejí ve smyslu hořejších ustanovení mírových smluv Saint Germainské, pokud se týká Trianonské do státního dluhu republiky Československé,

i) titrů státního dluhu, uvedených v článku 203, bodě 2 mírové smlouvy Saint Germainské nebo v článku 186, bodě 2 mírové smlouvy Trianonské, a to:

1. titrů, opatřených nostrifikační známkou republiky Československé, které jsou řádně uznávány jako část státního dluhu republiky Československé,

2. titrů, které nemají nijakého označení, jež by bylo učiněno v důsledku shora zmíněných článků mírové smlouvy Saint Germainské nebo mírové smlouvy Trianonské.

Celková jmenovitá hodnota titrů uvedených v bodu i), čísle 2 tohoto článku, jichž vpředu uvedené rakouské soukromé pojišťovny použijí k úhradě technických reserv československého stavu pojištění, nesmí přesahovati částku 67 milionů korun.

B. Při menších vzájemných pojišťovnách, podléhajících ustanovením oddílu E. pojišťovacího regulativu ze dne 7. března 1921, sp. z. č. 141 bude úhrada technických reserv, uvedených v článku VIII. této úmluvy, provedena přiměřenými hodnotami v dohodě obou dozorčích úřadů nad pojišťovnami.

X.

Pokud by aktiva uvedená v článku vpředu zmíněném nestačila k úplné úhradě technických reserv československého stavu pojištění, může scházející částka býti uhrazena titry státního dluhu, uvedenými v článku 205 mírové smlouvy Saint Germainské, pokud se týká v článku 188 mírové smlouvy Trianonské, a to jen s povolením finanční správy republiky Československé ve smyslu příslušných zákonných předpisů.

XI.

Hodnoty uvedené v bodech a), b), d), e), f), g), h) a i), pod číslem 1 článku IX. budou oceněny svou jmenovitou hodnotou, pokud se týká plnou částkou v hotovosti.

Aktiva uvedená v bodu c) článku IX., pokud o tom nedojde k dohodě, ocení se dle výsledků úředního odhadu.

Titry uvedené v bodě i), pod číslem 2 článku IX. budou oceněny svou jmenovitou hodnotou, počítajíc za každou starou rakousko-uherskou korunu jednu korunu československou.

XII.

Vláda republiky Československé bude titry uvedené v bodě i), čís. 2. článku IX. nostrifikovati plnou jmenovitou hodnotou v míře potřebné k úhradě technických reserv, vypočítaných podle čl. VIII. ke dni 31. prosince 1924, se zřetelem k základu ocenění dle článku XI., nanejvýše však do úhrnné jmenovité hodnoty 67 milionů korun. Kupony těchto litrů budou republikou Československou vypláceny ode dne účinnosti mírové smlouvy Saint Germainské, pokud se týká Trianonské.

XIII.

Vláda rakouská povolí do republiky Československé vývoz hodnot, které jsou podle článků IX. a X. určeny k úhradě technických reserv československého stavu pojištění, pokud tyto hodnoty jsou na území republiky Rakouské.

Vláda republiky Československé povolí dovoz těchto hodnot bez poplatků.

XIV.

Opatření v článcích IV. až X. obsažená platí obdobně také pro smlouvy zajišťovací, které rakouské životní pojišťovny sjednaly se životními pojišťovnami československými.

XV.

Životní pojišťovny, které mají nyní své sídlo v republice československé, uhradí pro životní pojištění sjednaná před 26. únorem 1919, při nichž měli pojistníci dne 31. prosince 1924 svoje řádné bydliště na území republiky Rakouské (článek XVII.), technické reservy v hotovosti a příslušné smlouvy o životním pojištění, sjednané ve starých rakousko-uherských korunách, splní v rakouských korunách (počítajíc jednu rakouskou korunu za jednu starou korunu rakousko-uherskou).

Ustanovení článku II., bodu 1, odstavce 2 a 3, a bodu 2, jakož i článku III. platí zde obdobně.

XVI.

Tato úmluva není na újmu jiným finančním úpravám a nedotýká se jiných ustanovení mírové smlouvy Saint Germainské nebo Trianonské.

XVII.

Kde se v této úmluvě vyskytuje pojem státního území, rozumí se příslušné státní území v tom rozsahu, ve kterém bylo určeno mírovými smlouvami Saint Germainskou, Trianonskou a Versailleskou, po případě bylo nebo bude určeno dohodami a prováděcími opatřeními, které na základě těchto mírových smluv byly mezi zúčastněnými státy sjednány.

XVIII.

Všecky sporné otázky, vzniklé z této úmluvy mezi oběma vládami, budou řešeny rozhodčím soudem. Po jednom členu řečeného rozhodčího soudu vyšlou vláda republiky Československé a vláda republiky Rakouské.

Oba rozhodčí soudcové zvolí si společnou 'dohodou předsedu. Nedojde-li k dohodě o osobě předsedy, bude tento jmenován presidentem švýcarské Spolkové rady.

Tento rozhodčí soud rozhodne také o výlohách řízení. Rozhodčí soud zasedá v sídle strany žalované.

XIX.

Tato úmluva má býti dle možnosti brzy ratifikována. Ratifikační listiny mají býti vyměněny v Praze.

Tato úmluva se stane účinnou 14 dnů po výměně ratifikačních listin. Obě vysoké smluvní strany se zasadí o to, aby tato úmluva byla dle možnosti urychleně provedena.

Ratifikovaná úmluva bude v každém z obou států uveřejněna v úřední sbírce zákonů, a to v obou autentických textech.

Na důkaz toho zplnomocnění zástupci obou států tuto úmluvu v československé a německé řeči sepsanou, kteréžto texty jsou oba stejně autentické, podepsali a opatřili pečetěmi, a to ve dvou prvopisech, z nichž jeden předává se vládě československé a jeden vládě rakouské.

V Praze dne 29. května 1925.

Za republiku Československou:

LADISLAV AUTENGRUBER, m. p.