Branný výbor senátu konal v pátek dne 25. června 1926 svou schůzí, které byl přítomen pan ministr národní obrany generál Jan Syrový. V této schůzi byla provedena debata o písemné odpovědí pana ministra národní obrany generála Syrového, jež pojednávala o strašlivé katastrofě v Truhlářské ulici. Senátor Antonín Novák na tuto písemnou odpověď reagoval a přednesl celou řadu nových závažných námitek proti odpovědi pana ministra. Pan ministr národní obrany generál Jan Syrový po té vyžádal si od senátora Antonína Nováka všecky námitky jím přednesené písemně a slíbil, že také písemně odpoví. Na to dne 28. června 1926 zaslal senátor Antonín Novák své námitky a poznámky úředníku ministerstva národní obrany, tajemníku panu Johnovi a přiložil střepiny granátu nalezené a sebrané v Truhlářské ulici. Přes všecky sliby pan ministr národní obrany do dnešního dne svou odpověď písemně nepodal. Podepsaní táží se tímto pana ministra nár. obrany, zda je ochoten na námitky a poznámky senátora Antonína Nováka přednesené ve schůzi branného výboru senátu dne 25. června 1926 odpověděti.

V Praze, dne 26. října 1926.

Z důvodu, že ve výboru není stenografický záznam a záleží mi na každé větě, budiž mi dovoleno, abych stanovisko své k odpovědi pana ministra, týkající se katastrofy v Truhlářské ulici, přednesl z písemného záznamu. Pan ministr národní obrany předložil výsledek úředního šetření katastrofy v Truhlářské ulici. Odpověď je sice mnohomluvná, ale dohromady nepovídá nic. Mohla se zcela dobře obmeziti na poslední větu, to jest, že zavinění určité osoby nebylo prokázáno, ale měla by býti doplněna tím, že prokázána byla kolektivní vína vojenské správy, to jest ministerstva národní obrany.

Dříve, než přejdu k podrobnějšímu rozboru mnohomluvné odpovědí, prohlašuji toto: Z celé zprávy přímo číší a volá: Zanedbání povinné péče, opomenutí bezpečnostních opatření a jednání proti předpisům, třeba i předpis byl nedostatečný. -Prosím o pozornost v následujícím směru:

1. Převoz granátů děje se na rozkaz velitelství první pěší divise, prý k účelům výcvikovým,

2. K doplnění augmentačních zásob.

K tomu poznamenávám: Převoz děje se v době, kdy nelze o výcviku ve vrhu granátů vůbec mluviti a granáty přiváží se oddílům, jež je nemohou místně k výcvikovým účelům vůbec použíti. Musely by býti chovány ve skladištích až do dnešní doby, to je ale zakázáno. V kasárnách nesmí býti chována ani ona poměrně malá část benzínu, jakou potřebuje spojovací četa k pohonu motorů a trhací látky technické roty jsou až do spotřeby chovány jako deposito v Hostivicích.

Nač potřebuje, či potřebovala pomocná rota ministerstva národní obrany granátů? Jaké je to těleso pomocná rota? Rota čítá kolem sta morů, z nichž pravidelně 20 koná službu strážní, ostatní jsou ordonance, poslové, sluhové atd.

Granáty byly prý zapotřebí k doplnění augmentačních zásob? Jak to, když výzbrojní stanicí 48. pluku je Benešov a tam se také augmentační skladiště nalézá? Vedle toho nutno poznamenati, že pražské pluky mají své augmentační zásoby granátu ne ve svých skladištích, ale deponovány jsou v Hostivicích. Jaké jsou tedy skutečné motivy předem zmíněného rozkazu?

Přímo hříšně lehkomyslná je manipulace s tímto materiálem, jak se k ní sama vojenská správa doznává ve své odpovědi. Věnujme pozornost dělo-střelecko-technické službě: Ministerstvo národní obrany má ve svém příslušném oddělení více než 20 důstojníků vyšších hodností, a službu muničního důstojníka v Hostivicích vykonává poručík Jan Šťastný, jeden z nejmladších z pořadí podle schematismu branné moci od 28./10. 1924. Témuž přísluší prohlídka dělostřeleckého střeliva, výbušin, konservování a uskladnění, vydávání, kontrola atd. mezi tím, co výše jmenovaným pánům zůstává jen vydávání výnosů, instrukcí a pod.

Doprava po té děje se bez jediné charge, vojíni jsou bez ochrany i potřebného dozoru. Jak rozdílná věnuje se pozornost dopravě vojenských vězňů, ve většině případů veřejností jistě méně nebezpečných. Zde k doprovodu vždy používá se spolehlivý energický poddůstojník. Na druhé straně pošle se drahocenný a nebezpečný materiál bez dozoru a bez nejmenšího opatření. Kdyby o kontrolu přidáním hlídky bylo postaráno, nemohl vojín voliti libovolný směr jízdy, tempo jízdy, přijímati další náklady na svůj vůz a při tak nebezpečné dopravě vyřizovati soukromé záležitosti.

Odborným posudkem nelze se vůbec zabývati, poněvadž dohromady odborného v odpovědi mnoho není. Znalci naprosto vylučují výbuch vnitřním impulsem a připouštějí naproti tomu, že výbuch byl způsoben explosí jiného výbušného předmětu, ať úmyslně nebo nevědomě v blízkosti uloženého, provádějí tak sami nejlepší důkaz o správnosti mého tvrzení, že kdyby bylo postaráno o náležitý pořádek ve skladišti, stejně tak o náležitý dozor při dopravě, nemuselo ku katastrofě dojíti.

Abych toto mé tvrzení podepřel, vrátím se nyní k podrobnostem a to zpět k referátu pana ministra Stříbrného, který, o katastrofě přednesl ve schůzi senátu dne 10. března t. r. Cituji podle stenografického protokolu uvedené schůze str. 181: V Hostivicích naloženy na vůz pouze ruční granáty a to 31 bedniček, z nichž 9 určeno pro Pohořelec, tam také složeno a 22 pro kasárny v Karlíně. - Na str. 183 stenografického protokolu na dotaz proč jelo se Truhlářskou ulicí, odpovídá pan ministr Stříbrný: Zde podléháme jako ostatní komunikačním předpisům jízdního řádu a policie.

Nyní dovolím si citovati některé věty, které jsem tehdy v debatě ministerstvu národní obrany adresoval: A, já bych panu ministrovi posloužil, aby mohl jíti po stopách. Kladl bych otázku na pana ministra, jaké jsou poměry v divisijní zbrojnici tam za branou v Hostivicich? Kdy konal velitel zbrojnice poslední prohlídku? Jakým způsobem velitel zbrojnice koná své povinností? Prosil bych dále pana ministra, aby dal zjistiti, co dělalo a co dělá naše zvláštní dopravní oddělení ve zbrojnici pod velením štábního kapitána. Máme dopravní oddělení? Co dělalo v daném případě toto dopravní oddělení? Prosím pana ministra, aby dal zjistiti, zda-li staly se případy, aby ze zbrojnice byly vedle těchto bedniček, o kterých pan ministr vykládal, také převáženy rozbušky. (Zde mělo státi roznětky). Potom, prosím, budeme moci dojíti ku správnému závěru a budeme moci také posouditi kdo to zavinil Na str. 186 cituji: Podle posudku odborníků, kteří informovali mne, a já tomu věřím, zde tato fotografie tomu nasvědčuje a tyto trosky také, že je vyloučeno, aby explose nastala normální cestou, že by snad chybný náboj a látka, která exploduje, sama explodovala. Explose nastala tlakem se strany. Mírně řečeno, podivné jednání - ministerstva národní obrany budiž vysvětleno také touto episodkou: Když jsem po katastrofě případ vyšetřoval a požadoval jsem posudek od různých odborníků, obrátil jsem se pochopitelně i na konstruktéra granátů p. ing. Janečka v jeho továrně na Pankráci. Od jmenovaného jsem žádal jednak vysvětlení o konstrukci granátů, současně posudek o střepinách granátů, které jsem na místě katastrofy nasbíral a p. ing. Janečkovi předložil. Současně žádal jsem fotografie střepin granátu, který normální cestou explodoval. Žádaná vysvětlení o střepinách granátu jsem za přítomnosti službu konajícího zástupce vojenského v továrně obdržel a bylo mi potvrzeno, že veškeré součástky mnou předložené, jsou součástky granátu Janečkova. Pokud požadoval jsem fotografie střepin normálně explodovavšího granátu, bylo mí sděleno, proti čemuž přirozeně nic nenamítám, že fotografie může býti vydána pouze za souhlasu ministerstva. Požádal jsem pana řiditele, aby tento souhlas pro mne byl vyžádán, a také sám z továrny jsem telefonoval. Za mé nepřítomnosti došla do továrny odpověď, podle které továrna má poslati panu ministrovi fotografie a on je Novákovi předá, ale ne model 21, nýbrž fotografie model 25, aby tím Novák byl blamován. Novákovi se to ale nesmí říci. Výslovně připomínám, že tyto informace nemám od p. ing. Janečka a nikoho z jeho okolí. Tato episodka svědčí o tom, že vojenské úřady ihned od počátku snažily se každé vyšetřování ztížiti, obzvláště tam, kde vedeno bylo z kruhů parlamentárních. Později byl jsem požádán vojenským prokurátorem, abych jej navštívil. Dostavil jsem se k vojenskému prokurátorovi a zvláště kladl jsem důraz, aby věnoval pozornost slovům mým v senátě proneseným, tam, kde poukazují na nepořádky ve vojenské zbrojníci v Hostivicích.

Nyní prosím několik odstavců odpovědí pana ministra, které přímo odporují prvé odpovědi pana ministra Stříbrného v senátě dne 10. března přečtené.

Str. 2. Když dne 5. března 1926 kolem 1/4 8. hodiny vydal kapitán Freund rozkaz k odeslání výše zmíněného střeliva, odevzdal muniční důstojník poručík Šťastný zřízenci Jaroslavu Pásoví klíček od skladiště a vyzval jej, aby se tam odebral, že přijede za ním na kole. Páša vzal si ku pomoci dělníka Josefa Plose a odebrali se ku skladišti. Tam vykázal se Páša strážnímu vojínu Chrpovi a otevřev dveře, vešel s Plosem dovnitř. Oba jmenovaní naložili truhlíky na čtyřkolový vozík skladištní a zavezli střelivo ku dveřím, odkud pak je s vojínem Hlaváčkem skládali do vozu. Teprve když střelivo bylo naloženo, přišel se také na nakládání podívati pan poručík Šťastný. Doporučuji panu ministrovi, aby se dotázal starých vojínů a důstojníků, jakým způsobem vydávalo se střelivo před 30 léty, kdy ještě o zbraních tak nebezpečných a v tak velikém množství používaných, jako jsou rozbušky, roznětky a ruční granáty, nebylo ani potuchy. Měli jsme skladiště střeliva v Praze na Petříně a na Vořechovce. V obou skladištích konal trvale službu starý osvědčený šikovatel. Při vydávání střeliva byl vždy bezpodmínečně přítomen, ale nejen že byl přítomen, sám osobně prohlížel vojíny k odebírání střeliva určené, a to tak, že nejen kapsy prohlédl, ale i čepice, zda vojíni nemají u sebe zápalek. Teprve po přísné prohlídce bylí vojíni za přímého dozoru vpuštěni do skladiště. Pánům členům branného výboru bude jistě známo, že v době dřívější, když vojíni od setniny, případně od jiného oddílu vojenského byli komandováni pro chléb, slámu, seno, dříví a vše ostatní co se dopravovalo, bylo nemyslitelno, aby službu konající poddůstojník, případně svobodník je nedoprovázel. A dnes? Jak jsem již uvedl při debatě 10. března třaskaviny vydávají se a rozváželi jako kyselé okurky.

Cituji dále: Str. 5. odpovědi pana ministra. Poručík Šťastný uvádí, že na voze viděl vědro k napájení koní. Mimo to byly naloženy na vůz poblíže kovárny ve skladištní skupině na požádání správce III. oddělení rotmistra Ladislava Hřebíka 2 dřevěné vály na krájení masa a rotmistr vojáky požádal, aby mu vzali ony vály sebou do jeho bytu v Praze I., Dušní ul. 36. Pan ministr Stříbrný v odpovědi 10. března uvádí, že vojíni jeli cestou policií předepsanou. Jak se toto srovnává, prosím, posuďte sami. K tomu dlužno ještě doplniti, že když jeden rotmistr vojáky požádal, aby jezdili po Praze, druhý rotmistr Kautský (cituji odpověď pana ministra str. 7.) vojínu Hlaváčkovi směr cesty naznačil a uložil, aby nejdříve jel na Pohořelec, odtud kolem sirotčince přes Letnou, dále přes Hlávkův most za nádražím Denisovým do Žižkových kasáren v Karlině. Zpět měli přivézti vojíni knihovničku z kasáren Jiřího z Poděbrad. Jak vojíni byli poučeni nutno poznamenati ještě toto: Na str. 5, odpovědi pana ministra se uvádí, že vojín Hlaváček byl dopravou třaskavin pravidelně pověřován. Na straně 8. udává svědek vojín Krištof Molnár, že stál na stráži před branou budovy válečné školy na Pohořelci, když kolem 10. hodiny přijeli s povozem dva vojíni, kteří vjeli do průjezdu, načež jeden z nich vešel do budovy. Za 10 minut se vrátil a vyprávěl druhému vojínu, že náklad do této budovy nepatří, načež budovu opustil. Po té byla munice konečně dodána do ubikace pomocně roty na Pohořelci vedle v Potockého ulicí, Budova válečné školy a ubikace v Potockého ulici jsou poněkud odchylná místa. Pro charakteristiku, jak granáty po Praze se vozily, jistě zajímavé a tu plně věřím další větě, podle které další směr jízdy vozu nedal se zjistiti. Naproti tomu bylo zjištěno, že vojín Hlaváček manželce rotmistra Hřebíka dva předem zmíněné vály do Dušní ulice doručil.

Jistě pozoruhodným je také druhý odst. na str. 6., který by mohl tvořiti samostatnou partii v Haškově knize. Cituji: V době, kdy povoz stál před branou, vyjeli vojíni Václav Holberger a Antonín Šrobovský, přidělení strážní rotě za skupiny laboratorní, kde nacházejí se ubikace pro strážní mužstvo, se čtyřkolovým ručním vozíkem do Hostivic k odběru potravin. Na silnici směrem k Hostivicím zaslechli za sebou rachot vozu. Blížil se totiž vůz řízený vojínem Hrubým. Vojín Holberger chtěl svůj vozík vzadu k povozu přivázati. Vojín Šerbovský, vojín Falout a vojín Žižkovský namítali, že vůz jede příliš rychle, že by jej stavětí neměli. Mezi tím však, jak vůz jel kolem, zachytili se vojíni Šerbovský a Holberger rukama za zadní čelo vozu a druhou rukou vozík za sebou táhli. Utíkali tak za vozem asi 50 kroků a když více s dechem nevystačovali, pustili se vozu a zůstali státi. Vůz odjížděl od nich klusem ještě větším. Jeden z vojínů na voze se po nich otočil a smál se jim.

Přirozeně nečiním zde zodpovědnými dva mladé vojáky, kteří tak draze nepořádek, který vládl ve zbrojnicí v Hostivicích, vlastními životy zaplatili, ale žádal jsem vysvětlení, jakým způsobem koná své povinnosti velitel zbrojnice a další zodpovědní činitelé ve zbrojnici samé. Přímou odpověď na tuto otázku jsem neobdržel, nepřímo je to vylíčeno a do značné míry potvrzeno správou pana ministra, z které uvádím jednotlivé citáty.

Ještě nutno vzpomenouti věty na str. 9., kde se praví: Za jakých bližších okolností zajel vůz do kasáren Jiřího z Poděbrad, nedalo se přes usilovné pátrání zjistiti. Z předcházejícího je patrno, že vojíni měli jeti do kasáren Jiřího z Poděbrad pro knihovničku. Výslechem vojínů i kapitána Jindřicha Sechrta bylo ale zjištěno, že žádný z obou vojínů u osvětového referenta nebyl a nikomu knihovnička nebyla vydána. I toto je jistě důležité.

Nyní k posudku znalců o výbuchu samém. Komise konstatovala, že příčinu výbuchu nelze hledati v povaze granátů a jích balení. To je potvrzení mého názoru. Důležitým a pro mne rozhodujícím je názor znalců na str. 20. Znalci vyslovují tu domněnku, zda snad v kasárnách nebylo naloženo nebo podstrčeno na vůz něco tam nepatřícího, neboť je až dosud přechováváno civilním obyvatelstvem mnoho pochybných památek na válku a neštěstí tím způsobená nejsou řídkým zjevem. K tomu poznamenávám, že mám také přesvědčení, že na vůz bylo podstrčeno něco tam nepatřícího, ne ale v kasárnách, nýbrž hned v Hostivicích, což bylo umožněno jedině úžasným nepořádkem, který ve skladišti hostivickém panoval a o kterém zpráva pana ministra v jednotlivostech tak jasné doklady podává. Že se to nevyšetřilo, nejsem překvapen.

Když jsem po výbuchu na některé tyto okolnosti ukazoval, stal jsem se terčem útoků jedné části českého tisku, ku kterému nepřímo i pan ministr Stříbrný působil. V debatě senátní dne 10. března ukazoval jsem zbytky granátů na doklad, že explose nenastala cestou normální. V polemice tehdy se mnou pravil pan ministr Stříbrný, stenografický protokol str. 189.: "Našly se větší kusy, než jsou tyto. To jsou kusy, které pochází z kování" krabic, v nichž byly ruční granáty ukládány a kovové součástky roztrženého kování na voze, který byl úplně demolován. To je odborný úsudek znalců, jejichž jména bych mohl při této příležitosti jmenovati. Lituji, že je pan ministr tehdy nejmenoval. Také na základě této poznámky pana ministra byl dán podklad jedné části českého tisku k tomu, aby se pokusil vývody mé sesměšnili. A tu se stala zajímavá věc. Nechal jsem součástky fotografovati a snímek otiskl ve Večerníku Práva Lidu. Podle informací, které jsem později obdržel od jednoho vysoce váženého pana kolegy, příslušníka jednoho českého občanského klubu senátorů, jmenovaný pán předložil onen snímek ve Večerníku otisknutý dvěma vysokým důstojníkům československé armády, jeden z nich je dokonce generál, a tito panu senátoru sdělili, že podle jejich posudku opravdu prý nemůže se jednati o s třepiny granátu. To je věru zarmucující, když ani vysoký důstojník československé armády nerozpozná střepiny granátu a snad dokonce věří tomu, jak některé listy tehdy napsaly, že senátor Novák ukazoval ve sněmovně kování z bedniček a myslel, že jsou to letecké bomby. (České Slovo).

Pan ministr Stříbrný je stejným odborníkem ve věcech vojenských asi tak, jako já. Jako každý parlamentární ministr a zvláště ministr národní obrany v řadě otázek musí vyslechnouti referáty jemu podávané. Dnešní pan ministr národní obrany je odborníkem, z toho důvodu střepiny granátu, podle zpráv novinářských kování z bedniček, zde předkládám znovu panu ministrovi a prosím jej o vyjádření o jaké střepiny se jedná. Nečiním tak jistě z důvodů, že část českého tisku snažila se vývody mé sesměšňovati, ale činím tak z toho důvodu, jak jsem již z předu poznamenal, že dva vysocí důstojníci československé armády, mohl bych je jmenovati, v jejich zájmu prozatím tak neučiním, vyjádřili se o otisku těchto střepin způsobem záporným, t. j. že prý to nejsou střepiny granátu. Z toho důvodu je pro mne posudek pana ministra důležitým.

Jakým způsobem vyšetřování bylo vedeno, toho dokladem je poslední odstavec odpovědi pana ministra na str. 22. Cituji doslovně: Dne 7. dubna byla provedena neočekávaná náhlá prohlídka ženijních trhadel, uložených ve skladišti v Hostivicích.

Všechny bedny ve skladišti byly otevřeny, obsah přepočítán a porovnán s inventárními záznamy. Provedená skontrace a revise ukázala, že veškeré třaskaviny uložené ve skladu jsou v úplném pořádku a nebylo nalezeno žádné manco v zásobách třaskavin K tomu poznamenávám: To, co mělo býti provedeno dne 5. března ihned po katastrofě, stalo se dne 10. dubna. Je k tomu potřebí dalších závěrů? Myslím, že jistě ne.

Ku konci prohlašuji: Odpověď pana ministra ani slovem nezmiňuje se o tom, jaká opatření byla provedena v Josefově, v Terezíně a v Levici, o kterých jsem v debatě dne 10. března také hovořil. Podle mých informací došlo k částečné nápravě v Levici. Také pan ministr ve své odpovědi neuvádí, jaká opatření byla provedena pro vydání a dodržování nových předpisů při dopravě výbušných látek, jsou-li stále v platností předpisy z roku 1905, které jsou jistě zastaralé, ale jak z vylíčeného je patrno, ani tyto se nedodržovaly. Lituji, že ani po odpovědi pana ministra nemohu své stanovisko změniti a trvám na tom, že vina za katastrofu v Truhlářské ulici spadá na vrub vojenských úřadů a jich nepořádků, který zvláště v Hostivicích panoval. Z toho důvodu nemohu prohlášení pana ministra vzíti na vědomí.

V blízkosti mesta Lučenca v XVIII. veľžupe je veľkostatok Forgácsov, ktorý bol zabraný pozemkovým úradom. Obyvatelia obcí, blízkých zabranému veľkostatku, obzvlášte sedliaci na pôdu chudobní, dôverujúc v pozemkovej reforme úfali, že pozemkový úrad pridelí im pôdu, že dostanú zase do držby pôdu, na ktorej prez stoletia pracovali a trpeli.

Po dobu války dostávalo sa sedliakom sľubov, že po válke dostanú pozemky a tito mysleli, že ich nádeje budú pozemkovou reformou splnené. Tiež sedliaci a zemedelskí robotníci, ktorí na veľkostatku Forgácsovom celé desaťročia pracovali, dúfali, že sa dostanú k pôde. Prvým ich zklamaním bolo, keď sa dozvedeli, že pôdy, nedostanú zdarma. Po druhé sa zklamali, keď pri registrovaní náročníkov dostali sľuby na pôdu v prvom rade legionári z cudzích miest a jednotlivci zo vzdialených okolí a z miestnych obyvateľov len málo ľudí. Tiež mesto Lučenec prihlásilo nárok na 520 jutár z lesov v chotári Jalšoviec a na 2.000 jutár z lesov v chotári Haliča a Tuhára. Obyvatelia obce Velikej prihlásili nároky na role, luky a stavebné pozemky, zaplatili i príspevky pozemkovým úradom požadované a od rokov už čakajú, aby ich nároky boly uspokojené. Tiež mesto Lučenec úfalo, že lesy dostane, ktorých potrebuje, aby uviedlo do poriadku svoje hmotné pomery válkou rozhárané.

V poslednom momente zasiahlo veľa síl, ktorým sa podarilo zabrániť prídelu pôdy a ktoré docielily toho že, zábor bol uvoľnený a že vlastník pôdy obdržal povolenie, aby mohol časť svojho statku, ležiacu v Jalšovciach a Velikej, odpredať z voľnej ruky, a totiž za cenu oveľa vyššiu, než za ktorú by náročníci boly pôdu od pozemkového úradu dostali. Náročníci z Velikej, ktorí obdržali určité sľuby, že ich nároky budú 1. októbra t. r. uspokojené, boli prekvapení, že vo svojich nádejach sa zase zklamali, kdežto iným dostalo sa už značných parciel, na ktoré sa už i nasťahovali. Tak sa dostalo 330 jutár pôdy istému špekulantovi Malatincovi, ktorý obdržal prostredníctvom pozemkového úradu statok v Dolnej Strehovej a ktorý potom rozparceloval a odpredal o veľa drahšie, ktorý už predtým svoj vlastný statok v Lupocsi rozparceloval, za dobré peniaze odpredal a zakúpil statok Lázárov, ktorý tiež rozparceloval a odpredal za cenu o hodné vyššiu. Teraz uzmul 330 jutár zo statku Forgácsového. Dľa mojich informácii intervenovali o uvoľnenie záboru dr Ludvik Medvecký a dr Ján Giller a vo veci by, bol interesovaný tiež Ignác Herzog, liehovarník v Lučenci. Vlastník Forgács už dnes chce za jedno jutro role 3.200 a za jedno jutro luky 7.000 korun, čo však náročníci vo Velikej nie sú v stave zaplatiť.

Protestujeme v mene týchto náročníkov, týchto ubohých sedliakov, ktorí v nádeji, že dostanú pôdy, priniesli už značné obeti, protestujeme tiež v mene mesta Lučenca, ktoré prihlásilo svoje nároky na lesy a svoj prispevok zaplatilo, protestujeme proti uvoľneniu záboru statku, protestujeme proti tomu, aby dostal Malatinec 330 jutár, ktorý ich zakúpil zo ziskuchtivosti a ku spekulacii, a požadujeme uspokojenie náročníkov ako aj to, aby tých 330 jutár pôdy, odpredanej Malatincovi, rozdelené bolo medzi sedliakmi vo Velikej.

Nie je nezajímavým prejav Karla Belanského, starostu v Lučenci, o tom, ako mu bolo vyhrožované, keď sa zdráhal ustúpiť od nároku mesta na lesy zo statku Forgácsového. Píše toto:... vyšlo na javo, že na lese v Jelšovciach je zúčastnený Ignác Herzog do 40% a Ján Giller do 10%. Obidvaja páni pokusili sa už viackráť učiniť nátlak na mňa, abych neforsiroval získať tento les pre mesto. K tomu účelu vyhliadli si zo strany Hlinkovej istú veľmi vlivnú osobu za sprostredkovateľa, ktorá presné pred voľbami dostavila sa do mojej kancelárii a sľubovala peňažnú i morálnu podporu od Ignáca Herzoga k voľbám, jestliže odvolám nárok mesta. Ja som to sprostredkovateľovi kategoricky odmietol, majúc na zreteli jediné záujem mesta. Na to Ignác Herzog a Ján Qiller pomocou advokáta dra Ludvika Medveckého vymohli si u pozemkového úradu v Prahe, aby statok vo Velikej mohol byť odpredaný z voľnej ruky, čím bolo mesto o 520 jutár lesov v Jelšovciach pripravené. Po tejto operácii snažil sa dr Ján Giller znova premluviť mňa i vedúceho notára, aby sme od kúpy tohoto lesa ustúpili... dnes, 14. októbra dostavil sa do mojej kancelárii... a prehlásil: "Karle, jestliže od tejto veci neustúpiš, nebudeš znova zvolený starostem."

Zo všeho toho je zrejmé, že ti páni, ktorí pred verejnosťou predstierajú veľké boje medzi sebou pre národnostne a náboženské rozdiele, ktorí štvú pracovný ľud proti sebe pre národnostne a náboženské rozdiele, sú vždy ochotní uzavrieť spojenectvo, ide-li o to, aby olúpili pracovný ľud. I tu za účelom olúpenia sedliakov, spojili sa Slovák Medvecký, Magyar Forgács a Giller, Čech fuhkcionár v pozemkovém úrade v Prahe, luterán Medvecký, katolík Giller a žid Herzog.

Na základe uvedených vecí tážeme sa:

1. Či je vláda ochotná zrušiť uvoľnenie záboru veľkostatku Forgácsového?

2. Či je vláda ochotná zrušiť kúpu statku, uzavretú s Malatincom?

3. Či je vláda ochotná prideliť náročníkom, sedliakom vo Velikej v dobe čo najkratšej role, luky a stavebné pozemky a mestu Lučencu lesy?

V Prahe, dna 26. októbra 1926.

Losonc város közelében, a XVIII. nagyzsupában, van a Forgács-féle birtok, melyet a földhivatal lefoglalt. A lefoglalt birtok közelében levő községek lakosai, különösen a földszegény parasztok, a földreformban bizakodva azt remélték, hogy a földhivatal földet fog nekig osztani, hogy azt a földet, amelyen ok és elődeik sok száz esztendőkön át dolgoztak és szenvedtek, ismét birtokukba vehetik.

A háboru alatt azt Ígérték a parasztoknak, hogy a háboru befejezte után földet fognak kapni és azt hitték, hogy a reményüket a földreform teljesíteni fogja. Azok a parasztok és földmundkások is, akik a Fogácsféle birtokon évtizedek óta dolgoztak, remélték, hogy földhöz fognak jutni. Első csalódásuk akkor volt, amikor megtudták, hogy a földet nem ingyen kapják. Másodszor akkor csalódtak, mikor az igénylök regisztrálásánál elsősorban idegenek, nem odavaló légionáriusok és távol vidékiek kaptak Ígéretet a földre, a helybeliek közül pedig csak kevesen. Losonc város is jelentett be igényt a jelsóci határban fekvő erdőből 520 holdra és a gácsi és tuhári határban fekvő erdőből 2000 holdra. A vilkeiek igényt jelentettek be földre, rétre, házhelyekre, a földhivataltól kívánt járulékokat is lefizették, és évek óta várják igényeik kielégítését. Losonc is remélte, hogy megkapja az erdörészt, amelyre szüksége van, hogy a háboru következtében zilált anyagi viszonyait rendbe hozza.

Az utolsó pillantban oly erők léptek közbe, amelyeknek sikerült a földosztást megakadályozni, a-melyek kieszközölték, hogy a lefoglalás feloldassék és hogy a tulajdonos megkapja az engedélyt, hogy birtokának Jelsöc és Vilke környéki részét szabad kézből eladhassa, vagyis sokkal nagyobb árban, mint ahogy az igénylök az igényelt részt a földhivataltól kapták volna. Az a meglepetés érte a vükéi igénylőket, [kik határozott ígéretet kaptak, hogy igényeik f. év október 1.-én ki lesznek elégítve, hogy reménységükben ismét csalódtak, ugyanakkor pedig mások tekintélyes parcellákhoz jutottak, ahova már be is költöztek. így jutott 330 hold földhöz egy Malatinec nevű spekuláns, aki a földhivatal utján az alsó-sztregovai birtokot kapta amelyet felparcellázva sokkal magasabb áron adott el, ki ezt megelőzőleg saját lupocsi birtokát adta el felparcellázva jó pénzen és megvette a lázárféle birtokot, amit szintén felparcellázva jóval magasabb áron adott el. Most a Forgács féle birtokból kaparintott meg 330 holdat. Értesülésem szerint közbenjártak Dr Medvecky Lajos és Qiller János dr. a lefoglalás feloldása érdekében, és érdekelve lenne ebben az ügyben Herzog Ignác, losonci szeszgyáros is. Forgács tulajdonos máris kér a föld holdjáért 3200 és a rét holdjáért 7000 koronát, amit a vilkei igénylök képtelenek megfizetni.

Tiltakozunk ezen igénylök nevében, ezen szegény parasztok nevében, kik abban a reményben, hogy földhöz jutnak, már tekintélyes áldozatokat hoztak, tiltakozunk Losonc város nevében is, aníely bejelentette igényét az erdőre és a kért járulékokat befizette, tiltakozunk a birtok lefoglalásának feloldása ellen, tiltakozunk az ellen, hogy Malatinec a 330 holdat megkapja, ki ezt spekulációra, nyerészkedés céljából vette meg, és követeljük az igénylök kielégítését valamint a Malatinec részére eladott 330 hold földnek a Vilkei parasztok közti elosztását.

Nem érdektelen a losonci starosta, Belánszky Károly nyilatkozata, milyen fenyegetéseknek volt kitéve, mert a város igényét a Forgács-féle erdőre nem akarta visszavonni. Ezeket irja:.... kitűnt, hogy a jelsöci erdőben Herzog Ignác 40% és Dr. Qiller János 10% erejéig érdekelve vannak. Mindkét úr többször kísérelte meg nyomást gyakorolni rám, ne forszírozzam ezen erdő megszerzését a város részére. Erre a célra igen befolyásos Munkapárti személyt választottak közvetítőül, aki pont a választások előtt jelent meg az irodámban s Herzog Ignác pénzbeli és erkölcsi támogatását ígérte a választásoknál, ha a város igénylését visszavonom. Én a közvetítőnek ezt kereken megtagadtam, tisztán a város érdekét tartva szem előtt. Fkkor Herzog Ignác és dr Qiller János dr Medvecky Lajos ügyvéd segítségével kiforszirozták a prágai földhivatalnál a vilkei birtok szabadkézből való eladását s a város igy elesett a jelsöci 520 hold erdőtől. Dr Giller ezen müvelet után újból igyekezett engem is, a vezető jegyzőt is arra bírni, hogy álljunk el ezen erdő megvételétől... ma, 1926 okt. 14-én délelőtt megjelent irodámban... s a következő kijelentést tette: Károly, ha te ettől a dologtól el nem állsz, akkor nem löszei njból polgármesterré választva.

Ezekből nyilvánvaló, hogy az urak, kik a nyilvánosság előtt nemzeti és vallásfelekezeti külömb-ségek miatt egymás ellen nagy harcokat mutatnak, akik a dolgozókat nemzeti és felekezeti külömbsé-gek miatt egymás ellen uszítják, mindig készek szövetséget kötni, amikor arról van szó, hogy a dolgozókat megrabolják. Itt is a szlovák Medvecky, a magyar Forgács és Qiller, az illető cseh intéző a prága iföldhivatalban, aki a lefoglalás feloldásához hozzájárult, a luteránus Medvecky, a katolikus Qiller, a zsidó Herzog, öszefogtak a parasztok kirablása céljából.

Az előadottakból kifolyólag kérdjük:

1. Hajlandó-e a kormány a Forgács-féle birtok lefoglalásának feloldását megsemmisíteni?

2. Hajlandó-e a kormány Malatinec birtokvételét megsemmisíteni?

3. Hajlandó-e a kormány az igénylök részére, a vilkei parasztok részére földet, rétet és házhelyeket, Losonc város részére erdőt a legrövidebb idő alatt kiutalni?

Praha, 1926 október 26-án.