|
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1926. |
|
|
II. volební období. |
3. zasedání. |
Tisk 298-298/9.
Interpelace
senátorů dra Soukupa, Jaroše, Havleny, Zimáka a soudruhů na pana ministra vnitra
ve věci smrtelného úrazu rumunské státní příslušnice v Praze, způsobeného státním autem.
Podle našeho šetření, opřeného o skutečná fakta a svědky nepochybné věrohodnosti, stalo se toto: V pátek, dne 12. listopadu o půl 6. hod. večerní byla na náměstí Petra Osvoboditele proti hotelu ťGrafŤ na Vinohradech automobilem smrtelně zraněna slečna Laryssa Ivanovna Bučkovskaja, narozená v Besarabii dne 27. června 1906, státní příslušnice rumunská, ale původem a jazykem Ruska. Automobil zastavil, zraněná dívka byla pod dohledem policejního strážníka do tohoto automobilu položena a odvezena na německou kliniku prof. dra Schloffera ve všeobecné nemocnici pražské. Za několik hodin na to, v noci z pátku na sobotu, dívka zemřela, podlehnuvši smrtelnému úrazu.
O identitě dívky, jakož i automobilu nebylo od samého úrazu žádné pochyby. U zemřelé dívky byla nalezena řádná legitimace, na níž bylo přesně uvedeno její jméno, povolání, příslušnost i plná adresa jejího bytu v Praze. Kromě toho slečna Bučkovskaja ještě před svým skonem přišla k vědomí, oznámila své jméno a adresu a žádala, aby její sestra v jejím bytě v Praze byla k ní zavolána. Pokud jde o automobil, viděl policejní strážník, jenž byl svědkem úrazu, že jde o automobil čís. NHI 715, a mohl okamžitě zjistiti, že je to automobil státní, jenž patří ministerstvu pro zásobování lidu, a byl dán k disposici presidiu ministerské rady.
Vzhledem k tomu všemu mohlo se očekávati, že příslušní policejní orgánové pražští vykonají svou povinnost, oznámí bez prodlení tento smrtelný úraz členům rodiny zesnulé dívky, nebudou zatajovati číslo a vlastníka automobilu a oznámí okamžitě celou věc státnímu zastupitelství za účelem neprodleného vyšetřování tohoto úrazu a zjištění viny.
To vše se ku podivu nestalo, naopak jest nade všechnu pochybnost zjištěno, že se zde projevovaly snahy případ tento utajit. Zjištěno je především, že policejní orgány dopustily se neomluvitelné nelidskosti už tím, že úraz i úmrtí rodině zesnulé neoznámily. Byl to zřízenec pohřebního ústavu, jenž přišel v sobotu ráno do bytu zesnulé vyjednávat s pozůstalými o vypravení pohřbu. Teprve od něho se příbuzní s hrůzou dověděli o tragické smrti zesnulé. Vypravili se proto okamžitě do všeobecné nemocnice, aby vyhledali mrtvolu. Přístup k ní byl jim tu však odepřen. Odešli proto na policejní ředitelství v Praze, kde jim v oddělení informačním bylo oznámeno, že tam o tomto úrazu není dosud žádných zpráv. Byla to mystifikace, protože zástupcové rodiny hned nato zaslechli telefonický rozhovor, z něhož vyšlo na jevo, že příslušný raport sice došel, že však bylo zakázáno jej uvřejniti. Nato se zástupci rodiny obrátili na vrchního komisaře dra Stöckela, jenž rovněž popíral, že by slečna Bučkovskaja byla zabita autem a tvrdil, že zemřela na chorobu vnitřní. Zástupce rodiny předložil mu na to pas zesnulé a vrchní komisař dr Stöckel s tímto pasem odešel. Vrátil se pak teprve po 40 minutách a tázal se zástupců rodiny, co vlastně chtějí. Tito odpověděli, že žádají, aby se jim oznámilo jméno šoféra, číslo a majitel auta. Vrchní komisař dr Stöckel nato odpověděl, že jde skutečně o úraz automobilový, že jim však ani jméno šoféra, ani jméno vlastníka auta sděliti nemůže.
Zástupcové rodiny se proto obrátili na rumunské vyslanectví v Praze, ježto zesnulá byla rumunskou státní příslušnicí. V rumunském vyslanectví jejich žádosti okamžitě vyhověli a kancléř vyslanectví Sorescu odebral se na policejní řiditelství v Praze v průvodu dvou konsulárních úředníků, jakož i sestry a snoubence zabité dívky. Na policejním řiditelství byli přijati úředníkem neznámého jména, jenž na žádost rumunského vyslanectví oznámil pouze jméno šoféra, neudal však ani číslo, ani majitele zjištěného auta. Protokol o smrtelném úrazu byl pak dán zástupcům rodiny k nahlédnutí teprve v sobotu večer na policejním komisařství v Krakovské ulici, a teprve v tomto protokolu bylo již také udáno číslo automobilu. Policejní korespondence vydala pak zprávu o pátečním neštěstí teprve v pondělí večer, tedy až po uplynutí celých tří dnů. V úterý dopoledne konala se soudní pitva zesnulé za účasti lékaře důvěrníka rumunského vyslanectví. A konečně je zjištěno, že i trestní oznámení na neznámého pachatele bylo podáno teprve v úterý, ježto policejní orgánové po celé tři dny neuznaly za nutno oznámiti tento tragický případ státnímu zastupitelství se všemi skutkovými okolnostmi, jež jim byly známy již v pátek v noci.
Ze všeho toho plyne nade všechnu pochybnost, že jde o činy, k nimž nelze mlčeti. Je patrno, že zamýšlenému utajení této věci se předešlo jedině dalekosáhlými a důtklivými intervencemi, a to nejenom snoubence nešťastné dívky, jenž patří k nejznamenitějším zástupcům ruské emigrace v Praze, nýbrž nakonec i intervencemi samého rumunského vyslanectví v Praze. Je na snadě otázka, co by se bylo stalo, kdyby náhodou obětí tohoto úrazu byla se stala osobnost, na jejíž ochranu by bylo nemožno použíti tolik prostředků, jako se stalo v tomto případě. Vzhledem k tomu, že jde jak o věc významu vážného, tak i o nevyhnutelná opatření, aby se podobné pokusy o zatajení smrtelných úrazů, byly-li spáchány automobily státními, nemohly více opakovati, táží se podepsaní:
1. Jest tento případ panu ministrovi vnitra znám?
2. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby orgánové, kteří brali účast na těchto neomluvitelných manipulacích, byli zjištěni a jaké záruky chce dáti, aby podobné případy, jež pověst naší policejní správy nejenom u nás, ale zejména za hranicemi, mohou hluboce snížiti, se nikdy více neopakovaly?
V Praze, dne 16. listopadu 1926.
Dr Soukup, Jaroš, Havlena, Zimák,
Modráček, Pocisk, dr Witt, Petřík, Habrman, A. Novák, Ecksteinová, Časný, Filipínský, Dundr.
Tisk 298/1.
Interpelace
senátorů Vojtěcha Dundra, Antonína Nováka a soudruhů
na pana ministra spravedlnosti
v záležitosti konfiskace odborných listů ťDřevodělníkŤ a Zájmy KovodělníkůŤ,
Časopis ťDřevodělníkŤ, orgán Unie dřevodělníků v Československé republice přinesl dne 12. října 1926 zprávu o stávce v Táboře. V tomto městě stávkují truhlářští dělníci již sedmý týden a zaměstnavatelé pomocí insertů v Lidových Novinách shánějí stávkokaze. Nikdo v Táboře se o práci neucházej! - Všecka jména těchto stávkokazů byla skonfiskována patrně z obavy, aby se široká dělnická veřejnost nedověděla, kdo že umí pracovati jenom když poctiví dělníci stávkou domáhají se lepší existence.
Časopis ťZájmy KovodělníkůŤ, orgán Svazu kovodělníků v Československé republice uveřejnil ve svém čísle ze dne 8. září 1926 zprávu o stávce kovodělníků u firmy L. Kašpar ve Velké Senici. U této firmy již trvá stávka pět týdnů a majitel její místo aby se se svými dělníky vyrovnal, láká do svého závodu stávkokaze.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti co hodlá učiniti, aby odborový tisk čsl. dělníků nebyl poškozován censurou, aby tento tisk měl plné právo vystavěti na pranýř jména všech osob, které staly se škůdci poctivých dělníků a staly se stávkokazi.
V Praze, dne 14. října 1926.
V. Dundr, Ant. Novák,
Ecksteinová, Habrman, Jaroš, dr Soukup, Filipínský, Havlena, Petřík,Modráček,Časný, Zimák, Pocisk.
Tisk 298/2.
Interpelace
senátorů Rudolfa Wagnera, F. F. Plamínkové a společníků
na pana ministra spravedlnosti
v příčině nepřipuštění ženských sil (ženských kancelářských sil pomocných) u soudů zaměstnaných k přípravné službě pro první kancelářskou zkoušku a po případě k této zkoušce.
Dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 18. dubna 1922, čís. 18871/22 platí dosud v plném rozsahu ustanovení výnosů bývalého ministerstva spravedlnosti ze dne 26. prosince 1906, č. 30448, ze dne 30. prosince 1909, č. 26860 a ze dne 8. srpna 1914, č. 26738, dle nichž není přípustno, aby ženské síly (ženské kancelářské síly pomocné) byly připuštěny k přípravné službě pro první kancelářskou zkoušku a po případě ke složení této zkoušky.
O tomto výnosu ministerstva spravedlnosti byly soudy předsednictvem vrchního zemského soudu v Praze ze dne 22. dubna 1922, Pres. 18226/6/22 vyrozuměny.
Podepsaní mají za to, že svrchu uvedeným výnosem ministerstva spravedlnosti porušen byl ústavní zákon, zaručující ženám stejná práva v úřadech a životě veřejném, jakých muži požívají a táží se z té příčiny podepsaní:
1. Jest panu ministru spravedlnosti shora uvedený výnos znám?
2. Hodlá pan ministr tento výnos neprodleně zrušiti a ženským silám u soudu zaměstnaným připuštění k přípravné službě pro první kancelářskou zkoušku a k první kancelářské zkoušce umožniti?
V Praze, dne 24. listopadu 1926.
Fr. Wagner, F. F. Plamínková,
dr Klouda, Pichl, Reichstädterová, dr Veselý, dr Macků, dr Ot. Krouský, Čipera, Klofáč,Pánek.
Tisk 298/3.
Interpelace
senátorů Felixe Časného, Jana Filipínského, Františka Zimáka a soudruhů
na pana ministerského předsedu
ve věci pozemkové reformy na dvoře Rapotín, okres Šumperk v severní Moravě.
Dle informací nám daných přidělil státní pozemkový úřad dvůr Rapotín u Šumperka, o nějž se ucházel v poslední době také ťBund der LandwirteŤ pro svého člena Richarda Dübona, nyní jinému příslušníkovi německých kruhů agrárních a sice panu Karlu Gabrielovi. Způsob, jakým se tento pán na tento dvůr uvedl, je opravdu neslýchaný. Přijel ve čtvrtek dne 11. listopadu v 11 hodin v noci do rapotínského dvora a prudkým boucháním na vrata domáhal se otevření. Když probudil zaměstnance tohoto dvora, ohlásil se s velikým povykem jako nový majitel. Druhého dne ráno dal si zavolati adjunkta Hartmana a kategoricky žádal otevření budov, že do nich postaví dobytek. Když adjunkt Hartman požadoval na Gabrielovi legitimaci, bylo mu vyhrožováno, že jeho a každého, kdo neuposlechne, ze dvora vyhodí. Prohlásil, že mu nyní dvůr patří, že mluvil s jinými pány, že byl u ministerského předsedy Švehly, u presidenta Státního pozemkového úřadu Voženílka, u ministra veřejných prací Spiny a to ostatní hlavní že teprve ukáže všem 15. listopadu t. r. Takovýmto způsobem uvedl se tedy na dvůr Rapotín tento německý nacionál Gabriel, pro tohoto muže byl vydán tento dvůr, ačkoli Gabriel sám má vedle toho ještě rozsáhlý dvůr vlastní, kde hospodaří na 300 měrách polí vlastních a 200 měrách polí najatých, a pro něho byl dvůr Rapotín Státním pozemkovým úřadem reservován, ačkoli jest o něm všeobecně známo, že ve své německé nacionální zaujatosti jde tak daleko, že na svém dvoře vlastním vědomě a zúmyslně nezaměstnává ani jednoho dělníka národnosti české.
Tento případ jest křiklavým porušením zákona přídělového, který zcela určitě kvalifikuje podmínky uchazečů o příděl zabrané půdy. Pokud jde o větší objekty, mají býti dle zákona v prvé řadě přidělovány osobám, které prováděním pozemkové reformy byly existenčně poškozeny. Jsou to v prvé řadě zaměstnanci odborně kvalifikovaní, kterých - jak známo - jest po sedmiletém provádění pozemkové reformy několik set bez zaměstnání a kteří marně usilují o získání vhodných objektů, na nichž by mohli založiti svou existenci a uplatniti své zkušenosti hospodářské. Tato hrozivá nezaměstnanost zemědělské inteligence jest obecně známým zjevem a proto jest přímo s podivením, že jmenovaný objekt Rapotín u Šumperka mohl býti zadán, jak se tvrdí, s ignorováním názorů nižších instancí pozemkového úřadu, silnému jedinci, který obhospodařuje tolik půdy vlastní a najaté, že to převyšuje průměrnou výměru zbytkového statku. V tomto postupu lze proto právem spatřovati porušení zákonitých předpisů, naprosté ignorování potřeb sociálně slabé vrstvy zaměstnanců velkostatku a
podepsaní táží se proto pana ministerského předsedy, co hodlá učiniti, aby v daném případě byla sjednána náprava v duchu platných zákonů a aby objekt Rapotín byl řádně zadán uchazeči kvalifikovanému, jichž se o tento objekt dosti ucházelo.
V Praze, dne 25. listopadu 1926.
F. Časný, J. Filipínský, F. Zimák,
Ecksteinová, Modráček, dr Soukup, Havlena, A. Novák, Jaroš, Habrman, Dundr, dr Witt.
Tisk 298/4.
Interpelace
senátorů Millera, dra Baxy, dra Brabce, Ing. Bečky, V. Dyka, dra Němce, dra Fáčka a spol.
na vládu republiky Československé
o podvodném dovezení titrů rakouských válečných půjček z bývalého území Rakouska-Uherska.
Již delší dobu se proslýchalo, že náš stát byl při konversi rakouských válečných půjček o značné sumy zkracován tím, že podvodně byly do našeho území dovezeny titry rakouských válečných půjček z bývalého území Rakouska-Uherska. Tyto půjčky totiž nemusil stát honorovati, jelikož mu to nebylo uloženo mírovými smlouvami.
Pověstem těmto dostalo se v posledních dnech potvrzení zatčením ředitele ťMelantrichaŤ Jaroslava Šaldy. Proti tomuto jest důvodné podezření, že titry zmíněných půjček k nám ze zahraničí dovážel a k honorování státní pokladně předkládal. Jiný z deliktu toho podezřelý obchodník Groh, uprchl za hranice.
Podepsaní se táží:
1. Jest vláda dle své povinnosti ochotna zabrániti všem vlivům, které by zamezily aneb ztížily nejpřísnější vyšetření této aféry?
2. Jaká opatření hodlá vláda učiniti, aby zabráněno bylo v podobných případech poškozování státních financí?
3. Jest vláda ochotna, po skončeném vyšetřování sděliti parlamentu podrobnosti trestného činu, jakož i výši vyšetřeného obnosu, o nějž byl náš stát podveden?
V Praze, dne 25. listopadu 1926.
Miller, dr Baxa, dr Brabec, ing. Bečka, V. Dyk, dr Němec, dr Fáček,
Pavelka, dr Krupka, dr Karas, dr Procházka, dr Reyl, Koukal, Jílek, F. Novák.
Tisk 298/5.
Interpelace
senátora J. Sechtra a společníků
na pana ministra veřejných prací
v záležitosti nevhodného provedení regulačních prací na Labi u obce Borku, okres Brandýs nad Labem.
V nadpisu uvedené obci provedena v loni regulace Labe takovým způsobem, že postaveny vysoké hráze, které jsou na obou březích a tak blízko sebe, že působí vzdutí vod nad nimi, takže při sebemenším stoupnutí vody tato zaplavuje široko daleko okolní pozemky a to i takové, u kterých není pamětníka, že by před provedením regulačních prací, kdy byly zaplaveny i při největších povodních.
Všechno nasvědčuje tomu, že regulační práce provedeny jen vzhledem k potřebám poříční plavby a že vůbec ne nebo jen v nepatrné míře brán zřetel na zemědělské zájmy. Dnešním provedením regulačních prací jsou přilehlé pozemky trvale znehodnoceny oproti stavu před provedením regulace a tím velká řada rolníků většinou to drobných domkářů trvale poškozena. Netřeba zdůrazňovati nutnost nápravy; není přece možno, aby výsledkem provedení regulace bylo znehodnocení zemědělských pozemků, neboť máme za to, že jedním z úkolů regulačních prací byl pravý opak, t. j. zlepšení hodnoty pozemků tím, že nebezpečí povodní bude zmenšeno.
Podepsaní se táží:
1. Jsou výše uvedené okolnosti panu ministrovi známy?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi potřebná šetření o způsobu provedení regulačních prací u obce Borku a naříditi vodocestnému ředitelství, aby provedenou úpravu Labe pozměnilo tak, aby nebylo ji zvyšováno nebezpečí zátop, ale naopak tyto umenšeny?
V Praze, dne 16. listopadu 1926.
Sechtr,
Pivko, Prošek, Stodola, dr Havelka, Donát, Dresler, Sáblík, Rozkošný, Kroiher, Štolba, Otm. Hrejsa, Sehnal, Stržil, Vraný, dr Šrobár, Lukeš.
Tisk 298/6.
Překlad.
Interpelace
senátora Teschnera a soudruhů
na pana ministra vnitra
stran rozpuštění schůze válečných poškozenců dne 28. listopadu 1926 v Rybářích u Karlových Varů komisařem státní policie dr Dunovským v Karlových Varech.
Při protestní schůzi válečných invalidů, vdov a sirotků proti zamýšlenému opatření vlády, zmenšiti beztak skrovné nedostatečné důchody, rozpustil komisař státní policie pan dr Dunovský tuto schůzi z nicotných, bezvýznamných důvodů, a to proto, poněvadž se zástupce křesťansko - sociální strany lidové, pan prof. Scholz ze státního reálného gymnasia v Karlových Varech jakožto krajský předseda této strany ujal slova a několikráte přerušován byl během svých vývodů výkřiky z řad účastníků schůze.
U všech přítomných budilo to zdání, jakoby vývody zástupce německé vládní strany dalšími řečníky neměly býti opraveny.
Okamžité intervenci obou přítomných senátorů unikl zástupce státní policie opustiv jakoby útěkem sál, takže schůze předčasně ukončena.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra jakožto šéfa státní policie
1. hodlá-li pro budoucnost pečovati o to, aby jeho podřízení policejní orgánové sami se řídili dle stávajících ustanovení,
2. hodlá-li zástupce státní policie dr Dunavského vzíti k zodpovědnosti proto, že z nicotných důvodů rozpustil protestní schůzi, která jinak probíhala nevině a v nejlepším pořádku,
3. hodlá-li presidiu státní policie v Karlových Varech dáti přísný rozkaz, aby vyvarujíc se takovéhoto nezodpověditelného zasahování nedráždila válečné poškozence, beztoho nejvýš roztrpčené, a nevyvolávala tím bouřlivé výtržnosti, které by podle okolností mohly vésti ke krveprolití.
V Praze, dne 30. listopadu 1926.
Teschner,
Hütter, Hartl, Löw, Reyzl, Niessner, Jokl, Jarolim, Polach, Stark, dr Heller.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Teschner und Genossen
an den Herrn Minister des Innern
in Angelegenheit der Auflösung der Tagung der Kriegsverletzten am 28. 11. 1926 in Fischern bei Karlsbad durch den Kommissär der Staatspolizei Dr. Dunovský, Karlsbad.
Anlässlich der Protestversammlung der Kriegsinvaliden, Witwen und Waisen gegen die geplante Regierungsmassnahme des Abbaues der ohnehin kargen unzulänglichen Renten, löste der Kommissär der Staatspolizei Herr Dr. Dunovský obige Versammlung aus nichtigen, belanglosen Gründen auf u. zw. deshalb, weil der Vertreter der christlich sozialen Volkspartei, Herr Prof. Scholz vom Staatsrealgymnasium Karlsbad, als Kreisobmann dieser Partei das Wort ergriff und durch Zwischenrufe aus den Reihen der Versammlungsteilnehmer während seiner Ausführungen mehrmals unterbrochen wurde.
Es erweckte bei allen Anwesenden den Anschein, als sollten die Ausführungen des Vertreters einer deutschen Regierungspartei durch weitere Redner nicht richtig gestellt werden.
Einer sofortigen Intervention der beiden anwesenden Senatoren entzog sich der Vertreter der Staatspolizei durch fluchtähnliches Verlassen des Saales, sodass die Versammlung vorzeitig ihren Schluss fand.
Wir fragen daher den Herrn Minister des Innern als Chef der Staatspolizei:
l. ob er für die Zukunft Sorge tragen will, dass seine untergeordneten Polizeiorgane sich selbst nach den bestehenden Bestimmungen halten,
2. ob er den Vertreter der Staatspolizei Dr. Dunovský zur Verantwortung ziehen will, dass er aus nichtssagenden Gründen eine sonst harmlose in bester Ordnung verlaufende Protestversammlung auflöste,
3. ob er dem Präsidium der Staatspolizei in Karlsbad den strengen Auftrag geben will, durch Unterlassung derartiger unverantwortlicher Eingriffe nicht die ohnehin aufs höchste erbitterten Kriegsverletzten zu reizen und dadurch tumultarische Ausschreitungen auszulösen, die unter Umständen zum Blutvergiessen führen könnten.
Prag, am 30. November 1926.
Teschner,
Hütter, Hartl, Löw, Reyzl, Niessner, Jokl, Jarolim, Polach, Stark, Dr. Heller.
Tisk 298/7.
Překlad.
Interpelace
senátora Hartla a soudruhů
na pana ministra železnic
o tom, že podřízení železniční orgánové neznají nebo nedbají německých jmen stanic.
Dne 24. října 1926 pokusila se paní Brautförgerová, manželka strojníka Antonína Brautförgera, bydlícího v Ostašově u Liberce, podati u železničního úřadu v Postoloprtech zásilku brambor, adresovanou jejímu muži. Dle jejího udání musela čekati od 1/4 15 do 3/4 17 hod., než obdržela nákladní list. Pak jí bylo řečeno, že stanice ťBerzdorfŤ leží asi v Sasku; mezi českými stanicemi že Berzdorf nepřichází, že musí udati české jméno stanice a j. v. Žena viděla se konečně nucena adresovati zásilku do Liberce. Tím byl příjemce Antonín Brautförger nucen brambory, které došly do Liberce, odtud dopraviti do Ostašova, mnoho kilometrů vzdáleného, což mu způsobilo značnou práci a výdaje.
Rozsah škody, která mu tím byla způsobena, ustupuje ostatně před zásadní otázkou, jak jest možno, že u železničního úřadu, jako v Postoloprtech, mohou odepříti přijetí zásilky, správně adresované do stanice v okresu s obyvatelstvem skoro výhradně německým, jen proto, poněvadž tam neznají správně udaného jména místa určení nebo předstírají, že ho neznají.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra železnic:
Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby pro zvůli podřízených železničních orgánů nebylo nedbáno skrovných zbytků našeho práva na používání našich poctivých německých místních jmen?
Jest pan ministr ochoten učiniti provinivší se orgány zodpovědnými za každou škodu, která takovouto zvůlí stranám bývá způsobena?
V Praze, dne 18. listopadu 1926.
Hartl,
ing. Oberleithner, Löw, K. Friedrich, Teschner, Hütter, Niessner, Polach, Jokl, Reyzl, Stark, Beutel, dr Heller, dr Brunar.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Hartl und Genossen
an den Herrn Eisenbahnminister
betreffend die Unkenntnis oder Nichtbeachtung deutscher Stationsnamen durch untergeordnete Bahnorgane.
Am 24. Oktober 1926 versuchte Frau Brautförger, Gattin des in Berzdorf bei Reichenberg wohnenden Maschinisten Anton Brautförger, am Bahnamte Postelberg, eine an ihren Mann gerichtete Sendung Kartoffeln aufzugeben. Nach ihrer Angabe musste sie von 1/4l5 bis 3/4l7 Uhr warten, bis sie den Frachtbrief bekam, sodann wurde ihr gesagt, die Station ťBerzdorfŤ müsse in Sachsen liegen; unter den böhmischen Stationen komme ein Berzdorf nicht vor; sie müssen den čechischen Namen der Station angeben u. a. m. Die Frau sah sich endlich genötigt, die Sendung nach Reichenberg zu adressieren. Dadurch wurde der Empfänger Anton Brautförger gezwungen, die in Reichenberg angekommenen Kartoffeln von dort nach dem mehrere Kilometer entfernten Berzdorf zu transportieren, was ihm beträchtliche Arbeit und Kosten verursachte.
Die Grosse des ihm hiedurch zugefügten Schadens tritt übrigens vor der grundsätzlichen Frage zurück, wie es möglich sei, dass in einem Bahnamte wie Postelberg die Annahme einer richtig adressierten Sendung nach einer Station in einem Bezirke mit fast ausschliesslich deutscher Bevölkerung verweigert werden kann, bloss deshalb, weil man dort den richtig angegebenen Namen des Bestimmungsortes nicht kennt oder nicht zu kennen vorgibt.
Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Eisenbahnminister folgende Anfragen:
Ist der Herr Minister bereit, Vorsorge zu treffen, dass die kümmerlichen Reste unseres Rechtes auf den Gebrauch unserer ehrlichen deutschen Ortsnamen nicht durch die Willkür untergeordneter Bahnorgane missachtet werden?
Ist der Herr Minister bereit, für jeden Schaden, der durch solche Willkür den Parteien zugefügt wird, die schuldtragenden Organe haftbar zu machen?
Prag, am 18. November 1926.
Hartl,
Ing. Oberleithner, Löw, K. Friedrich, Teschner, Hütter, Niessner, Polach, Jokl, Reyzl, Stark, Beutel, Dr. Heller, Dr. Brunar.