Ještě letošního roku prohlásil zástupce pana ministerského předsedy, pan ministr Malypetr, deputaci tohoto svazu, že tato otázka bude za několik týdnů rozřešena.

Svaz obrátil se také přímo na reparační komisi v Paříží, která dopisem ze dne 15. května t. r. potvrdila, že československá vláda je zmocněna rozděliti mezi své příslušníky ony částky, které obdržela na účet reparací. Ježto však deputaci tohoto svazu bylo v ministerstvu věcí zahraničních sděleno, že tento dopis reparační komise spočívá na omylu, dotázal se svaz opětně v Paříži, i bylo mu znovu potvrzeno, že československá vláda pro své válečné poškozence tyto částky, a to cestou vyúčtování na účet reparačního dluhu Rakouska obdržela, a že tudíž jedině a výhradně československá vláda může poškozeným osobám zaplatiti.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra věcí zahraničních:

1. Jest panu ministru věcí zahraničních známo usilování svazu osob válkou na jich majetku poškozených po konečné úpravě jejích nároků, a ví o rozhodnutí reparační komise, že československá vláda jest povinna uznati tyto nároky na odškodnění?

2. Jest pan ministr věcí zahraničních ochoten vybídnouti pana ministra financí, by zahájil potřebné kroky, aby v nejkratší době vyhověno bylo právním nárokům osob, které válkou na svém majetku byly poškozeny?

V Praze, dne 12. prosince 1926.

Oberleithner, Polach, Teschner, Reyzl, Hartl, K. Friedrich, dr Brunar, dr Jesser, Niessner, Beutel.

Nach der Verordnung vom 20. Juni 1920, Zahl 366, haben die Mitglieder des >Verbandes der durch den Krieg am Eigentum Geschädigten< der Regierung die erlittenen Schäden angemeldet, damit dieselben im Sinne des Artikels 190 sowie 195 des Friedenvertrages von St.-Germain bei der Reparationskommission zur Anmeldung gebracht werden konnten.

Diese Schadensanmeldungen wurden von der Regierung angenommen, überprüft und der Reparationskommission vorgelegt, welche dann diese Schadensansprüche anerkannte und die betreffenden Beträge der čechoslovakischen Republik gutgeschrieben hat.

Bis heute jedoch wurden diese Gelder den um ihr Eigentum gekommenen und meistens in bitterer Not lebenden Kriegsopfern nicht ausbezahlt. Das Ministerium des Aeusseren stellte sich auf dem Standpunkt, dass die Reparationskommission der čechoslovakischen Regierung nur die Schäden, die nach dem 28. Oktober 1918 entstanden sind, anerkannt hat. Aus diesem Grunde sind angebliche Ansprüche privater Geschädigter, die ausschliesslich aus der Zeit vor dem 28. Oktober 1918 stammen, abzuweisen.

Noch im heurigen Jahre hat der Vertreter des Herrn Ministerpräsidenten, Herr Minister Malypetr einer Abordnung dieses Verbandes erklärt, dass diese Frage in einigen Wochen wird gelöst sein.

Der Verband hat sich auch an die Reparationskommission in Paris direkt gewandt, welche mit Schreiben vom 15. Mai l. J. bestätigte, dass die čechoslovakische Regierung ermächtigt ist, jene Beträge, die sie auf Rechnung der Reparation erhalten hat, unter ihre Angehörigen zur Verteilung zu bringen. Da der Abordnung dieses Verbandes jedoch im Ministerium des Aeusseren mitgeteilt wurde, dass diese Zuschrift der Reparationskommission auf einem Irrtum beruhe, hat der Verband neuerdings in Paris angefragt und wurde ihm neuerdings bestätigt, dass die čechoslovakische Regierung für ihre Kriegsbeschädigten die Beträge, und zwar im Verrechnungswege auf Konto Reparationsschuld Oesterreichs erhalten hat und dass daher einzig und allein die čechoslovakische Regierung die Geschädigten bezahlen kann.

Die Gefertigten fragen daher dem Herrn Minister des Aeusseren:

1. Ist dem Herrn Minister des Aeusseren das Bestreben des Verbandes der durch den Krieg an seinem Eigentum Geschädigten, auf endliche Regelung ihrer Ansprüche bekannt und besitzt er Kenntniss von der Entscheidung der Reparationskommission, dass die čechoslovakische Regierung verpflichtet ist, diese Schadensansprüche anzuerkennen?

2. Ist der Herr Minister des Aeusseren bereit, den Herrn Finanzminister aufzufordern, die notwendigen Schritte einzuleiten, um den Rechtsansprücheit der durch den Krieg am Eigentum. Geschädigten in kürzester Zeit Genüge zu leisten?

Prag, am 12. Dezember 1926.

Oberleithner, Polach, Teschner, Reyzl, Hartl, K. Friedrich, Dr. Brunar, Jesser, Niessner, Beutel.

Tisk 324|6.

Dle ustanovení §u 35, odst. 4. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., jest vláda zmocněna, vybíráním dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí pověřiti také jiné samosprávné orgány než příslušné obecní úřady, které dle jasného znění §u 37 citovaného zákona k tomu výhradně jsou ustanoveny. Tohoto práva vláda také vydatnou měrou používá i předpisuje tuto dávku z přírůstku hodnoty v daleko větším rozsahu zemský inspektorát pro zemské dávky.

Avšak od let množí se stížnosti, že předpisování se strany tohoto zemského úřadu jest mnohem spletitější, zdlouhavější a obtížnější, než by tomu bylo u obcí. Zemský inspektorát dává šetření prováděti přece zase jen obecními úřady, což se ve většině případů děje dvakrát až třikrát a minou léta, než dojde k předpisu, který by obec byla mohla provésti již na základě prvého šetření. Tím přirozeně také dobytelnost dávky stává se pochybnou a namnoze nemožnou, poněvadž mezitím nastaly změny v majetkových poměrech. Mimo to musí se 15% dávky odváděti zemskému inspektorátu jako odškodnění za činnost předpisovací.

Vláda se tudíž vybízí:

1. aby v brzku učinila opatření, kterým se zrušují všechna zmocnění, udělená ve smyslu §u 35, odst. 4. cit. zákona jiným samosprávným korporacím než obcím, dle zákona k tomu oprávněným;

2. aby obcím ve smyslu §u 37 cit. zákona přenechala předpisování a vybírání této dávky z přírůstku hodnot nemovitostí v oboru vlastní působnosti.

V Praze, dne 16. prosince 1926.

Oberleithner, dr Heller, Polach, Jokl, Beutel, Löw, Stark, dr Brunar, Teschner, Hartl, Fahrner, Jarolim.

Nach der Bestimmung des § 35, Abs. 4. des Gesetzes vom 12. VIII. 1921, Nr. 329 Slg. ist die Regierung ermächtigt, mit der Einhebung der Wertzuwachsabgabe auch andere Selbstverwaltungsorgane als die nach dem klaren Wortlaute des § 37 d. zit. Gesetzes hiezu ausschliesslich bestellten zuständigen Gemeindeämter zu betrauen.

Von diesem Rechte macht die Regierung auch in ausgedehntem Masse Gebrauch und wird im weitaus grösstem Umfange diese Wertzuwachsabgabe durch das Landesinspektorat für Landes auflagen vorgeschrieben.

Nun häufen sich aber seit Jahren die Klagen, dass die Vorschreibung durch diese Landesstelle viel umständlicher zeitraubender und schwieriger ist, als dies bei den Gemeinden der Fall, wäre. Das Landesinspektorat lässt die Erhebungen ja doch wieder nur durch die Gemeindesämter vornehmen, was in den meisten Fällen zwei bis dreimal erfolgt und es vergehen Jahre bis es zur Vorschreibung kommt, welche die Geimeinde schon auf Grund der ersten Erhebungen hätte vornehmen können. Dadurch wird natürlich auch die Eibringlichkeit der Abgabe zweifelhaft und vielfach unmöglich, da unterdessen in den Besitzverhältnissen Aenderungen eingeireten sind. Ueberdies müssen 15% der Abgabe als Entschädigung für die Vorschreibungstätigkeit an das Landesinspektorat abgegeben werden.

Es wird daher die Regierung eingeladen:

1. Dringerid eine Verfügung zu erlassen, dass alle im Sinne des § 35, Abs. 4. zitierien Gesetzes erteilten Ermächtigungen an andere Selbstverwaltungskörper als die hiezu nach dem Gesetze befugten Gemeinden - aufgehoben werden;

2. Den Gemeinden im Sinne des zit. Gesetzes § 37 die Vorschreibung und Einhebung dieser Wertzuwachsabgabe im eigenen Wirkunskreise zu überlassen.

Prag, am 16. Dezember 1926.

Oberleithner, Dr. Heller, Polach, Jokl, Beutel, Löw, Stark, Dr. Brunar, Teschner, Hartl, Fahrner, Jarolim.

Tisk 324|7.

V říjnu roku 1924 byla odhalena veliká korupční aféra, v níž byli zatčeni přednosta elektrotechnického a strojního oddělení zemského správního výboru zemský stavební rada Ing. Josef Machač, ředitel městské elektrárny v Pardubicích Václav Křeček, ředitel bratislavské kabelovny Ing. Hašek, a zavedeno proti nim trestní řízení.

Podstatou obvinění proti Ing. Machačovi bylo, že delegován byv zemským správním výborem jako zástupce země do jednatelských sborů Elektrárenských svazů v Pardubicích a v Hradci Králové, jichž podílníkem jest země, zneužil této svojí úřední funkce tím, že po léta přijímal vysoké úplatky ze zadávek kabelových sítí od bratislavské kabelovny v úhrnné sumě přes 1,600.000 Kč.

Účast ředitele Křečka na trestném jednání Machačově spočívala v tom, že za městskou elektrárnu v Pardubicích participoval s ing. Machačem na zmíněných úplatcích podílem 600.000 Kč.

Úplatky vyplácel ing. Machačovi za bratislavskou kabelovnu na příkaz vrchních ředitelů této Bondyho a Langa ředitel ing. Hašek.

Zároveň se jmenovanými byl také zatčen zemský stavební rada ing. Jaroslav Syrový pro trestné jednání, kterého se dopustil braním úplatků ve výkonu své funkce úřední v Západočeském elektrárenském svazu, do něhož byl rovněž delegován zemským správním výborem, jako zástupce země.

Trestním počínáním ing. Machače, ředitele Křečka a ing. Haška byly zřejmě poškozeny stát, země, okresy a obce, kteřížto veřejnoprávní činitelé jsou kapitálově súčastněni kmenovými podíly v uvedených Svazech k účelu provádění soustavné elektrisace v Čechách.

Ohromné sumy úplatků, které vyplácela bratislavská kabelovna od roku 1919 ing. Machačovi za každou jí zadanou dodávku kabelů, hleděla naopak k vlastnímu zisku vyrovnati tím, že kabelový materiál dodávala jednak méně hodnotný, jednak i za ceny zřejmě přemrštěné.

Že kabelový materiál byl špatné jakosti, tomu nasvědčuje, že kabelové sítě, dodané a položené bratislavskou kabelovnou od roku 1919, vykazují veliký počet poruch, takže provoz na těchto sítích jest velmi nespolehlivý.

Počet poruch na oněch sítích přesahuje daleko počet poruch na normálních, odborně provedených linkách vrchního vedení, a jeví se již z tohoto důvodu enormně zvýšený investiční výdaj na stavbu kabelových sítí, jež ing. Machač právě v oblasti pardubického Elektrárenského svazu k stavbě doporučoval, v poměru k investicím na sítě vrchní jako ztracený, protože bez užitku vynaložený.

Dalším důkazem nehodnotné kvality materiálu u kabelů, dodaných bratislavskou kabelovnou, jest také, že v téže oblasti pardubické položeno jest cirka 90 km kabelových linek, které dodala firma Siemens již roku 1912 a 1913, a že se na těchto sítích nevyskytla do dnes nejmenší porucha.

O horentní přemrštěnosti cen, účtovaných bratislavskou kabelovnou za dodávky kabelů městské elektrárně v Pardubicích kteréžto ceny právě ing. Machač jako odborný znalec ve funkci úřední zkoumal a upravoval, svědčí názorně:

Dle kopie dopisu č. 954 ze dne 3. září 1919, rozeslaného městskou elektrárnou v Pardubicích jednotlivým obcím, vedl jednání s kabelovnami o ceně, dodací lhůtě a podmínkách v zastoupení Elektrických podniků města Pardubic a Svazu hospodářskývch družstev v Hradci Král., přednosta ing. Machač a docílil následujcí ceny:

za 1000 m kabele 3x16mm2 - 27.702 Kč, za 1000 m 3x10 mm2 - 23.233 Kč a 3x6 mm2 - 20.259 Kč. Obce na tyto podmínky přistoupily a kabele byly ing. Machačem objednány. Ceny tyto nebyly kabelovnami dodrženy, nýbrž zvýšeny trojnásobně.

Jménem odboru strojního a elektrotechnického zemského správního výboru, dopisem č. 3726 ze dne 30. srpna 1920, zaslaným Elektrickým podnikům města Pardubic, navrhuje ing. Machač: 1. aby bylo vzato na vědomí, že střední cena 1 km kabele bez položení jest asi 88.000 Kč, bez ohledu na dobu dodávky a bez ohledu na průřez. Z této ceny budiž počítána příslušná kvota a ihned složena.

2. Obce a jednotliví interesenti nechť půjčí na úrok a amortisaci proti soukromoprávním dlužním úpisům elektrárně peníze na zaplacení zbývajících částek. Je to dobré a bezpečné uložení peněz.

Ku konci dovoluje si připomenouti, že při ceně 90.000 Kč za 1 km kabelu a dnešní ceně 60.000 Kč za 1 km vrchního vedení jsou roční výlohy stejné, neboť u kabelu činí 8% a u vrchního vedení 12%.

Z dopisu tohoto jest patrno, že ceny kabelů byly proti původní objednávce trojnásobně zvýšeny, a přec ing. Machač doporučuje kabelové vedení a dopouští se ve své úřední zprávě nesprávných tvrzení. Cena 1 km kabelu 3x16 napětí 6000 W obnášela 90.000 Kč a položení 12-14.000 Kč, tudíž celkem 102-104.000 Kč. Náklad na 1 km vrchního vedení činil v té době u Východočeské elektrárny (zemský podnik) v Trutnově 3x16 mm2 při napětí 10.000 W 32.000 Kč a při napětí 5000 W 30.000 Kč. Cena linky pří napětí 6000 W činila by tudíž 31.000 Kč.

Ing. Machač musil znáti jako přednosta odboru strojního a elektrotechnického stavební náklady v zemské elektrárně. Pakli uváděl náklad na 1 km linky vrchního vedení o 100% vyšší, činil tak proto, aby prosadil linky kabelové, poněvadž plynul mu z dodávek kabelu osobní zisk. Jednáním tímto vzešla obcím i Elektrárenskému svazu v Pardubicích škoda. Dle udání ing. Machače obnáší roční výlohy s udržováním kabelové linky spojené 8% a u vrchního vedení 12%. Z nákladu 102.000 Kč na 1 km kabelu činí 8% t. j. 8.160 Kč, kdežto z nákladu 31.000 Kč na 1 km vrchního vedení 12% t. j. 3.720 Kč, čili o 4.440 Kč na 1 km vedení méně. V letech 1920-23 bylo postaveno pardubickou elektrárnou asi 113 km kabelového vedení pro Elektrárenský svaz, obce a družstva, čímž vzniká těmto škoda 501.720 Kč ročně.

K tomu nutno připočísti více náklad na kabelové vedení, který činí při 113 km okrouhle 7,000.000 Kč více oproti vrchnímu vedení. Úrokováním tohoto obnosu vzniká obcím a svazu další roční ztráta, při 6% úroku kolem 420.000 Kč ročně.

Po zatčení ing. Machače v roce 1925 bylo jednáno s bratislavskou kabelovnou o dodávku kabelů, a když předseda Elektrárenského svazu v Pardubicích p. Hrdlička dotazoval se ředitele Langa, zda oněch 5%, které Machač dostával, poskytne Východočeskému elektrárenskému svazu, prohlásil tento, že beze všeho svazu slevu tuto poskytne, když nemusí ji jinak vyplácet. Skutečně byla Východočeskému elektrárenskému svazu mimo jiných docílených slev také 5%ní sleva poskytnuta. Z uvedeného vyplývá, že oněch 5% z kupních cen, které si ing.Machač ponechával pro sebe, bylo by poskytnuto elektrárenským svazům i městské elektrárně v Pardubicích, o něž by se ceny kabelů snížily. V roce 1919-23 bylo odebráno pardubickou elektrárnou od bratislavské kabelovny 103.280 m kabelů v ceně 9 milionů Kč. Z obnosu tohoto bylo ing. Machačovi vyplaceno na 450.000 Kč. Obnos tento měl připadnouti jako sleva městské elektrárně a tím také obcím, pro něž městská elektrárna kabelové linky stavěla.

3. Ing. Machač vyjednával se zástupci bratislavské kabelovny ceny a podmínky dodávek kabelů. Elektrárenský svaz v Hradci Králové platil za 100 m kabele na 5.500 W napjetí při průřezu:

Rozdíl v ceně kabelů při napjetí 6.600 W oproti 5.500 W, které byly používány v Hradeckém Svazu, jest asi o 300 Kč na 100 m kabelu vyšší.

V roce 1923 objednala kabel elektrárna v Prostějově u Křižíkových závodů v Podmoklech, a byla upravena cena za 100 m kabelu napětí 6600 W průřez 3x16 na 5.348,40 Kč franko Prostějov.

Pro pardubickou elektrárnu sjednal Ing. Machač po předchozích slevách následující ceny, které byly také elektrárnou placeny: za 100 m kabele průřezu:

Z cen těchto jest patrno, že jsou o více jak 20% vyšší, než ceny placené elektr. svazu v Hradci Králové, kde Ing. Machač byl členem dozorčí rady a proto ceny placené svazem bratislavské kabelovně znal.

Rovněž ceny placené elektrárnou v Prostějově, účtované konkurenčním podnikem Křížíkovými závody v Podmoklech, jsou mnohem nižší a to o 1.493,44 Kč při 100 m, čili o více jak 25%. Tímto způsobem vznikla elektrárně i obcím značná škoda.

V řadě kabelových linek, postavených takto pro různé Svazy, družstva a obce za ceny tak přemrštěné, musil býti prodáván proud za cenu 7-10 Kč za 1 KW, při čemž ještě byly zjišťovány koncem roku značné deficity.

Po převzetí těchto kabelových sítí Elektrárenským svazem v Pardubicích, bylo na účet okresu odepsáno 60% z těchto přemrštěných nákladů.

Ohromné miliony, které representuje právě těchto na účet okresů přesunutých 60% nákladů na kabelové vedení, padly na bedra okresu a jich poplatníků, převážnou většinou lidí ze středního stavu a hospodářsky slabých, přes to však jsou ještě dnes tyto linky při velké ceně za KW hodinu Kč 4,60 naprosto pasivní, a bylo by třeba tuto vysokou cenu Kč 4,60 zvýšiti až o 50%, aby bylo docíleno rentability těchto linek.

Že bratislavská kabelovna méně hodnotný materiál kabelový dodávala za ceny zřejmě přemrštěné, toho důkazem jest také, že materiál ten byl dvoj- až trojnásobně dražší než stejný, avšak plně hodnotný materiál zahraniční, na příklad rakouský (vídeňský).

Lze si učiniti představu o tom, jak ohromné a jistě lichvářské musily býti zisky, které měla bratislavská kabelovna z dodávek kabelů, když pouze na úplatcích mohla vyplatiti v několika málo letech ing. Machačovi horentní sumu přes 1,600.000 Kč a řediteli Křečkovi 600.000 Kč - a lze si naopak představiti závratné sumy milionových škod, které z tohoto zločinného jednání vzešly státu, zemi, okresům, obcím, družstvům i nepřehledné řadě malých lidí jako poplatníků?

Dosavadní průběh soudního projednávání této trestní věci vzbuzuje oprávněnou nedůvěru.

Mimořádná pozornost, kterou o věc projevovalo ministerstvo spravedlnosti, nasvědčuje důvodně tomu, že pozornost ta nebyla určována snahou, aby byl zjednán přímý průchod zájmům spravedlnosti, nýbrž naopak, aby zájmy ty byly podřízeny zájmům zcela jiným.

Jen tak možno vysvětliti překvapující fakt, že po nemožných průtazích, které vznikly stálým vyžadováním trestních spisů ministerstvem spravedlnosti od kompetentních orgánů soudních a tím, že si ministerstvo spravedlnosti spisy ty po měsíce ponechávalo, došlo sice konečně k podání žaloby na ing. Machače a ředitele ing. Křečka, že však mimo veškero očekávání zněla žaloba proti ing. Machačovi pouze na zločin braní darů ve věcech úředních a proti řediteli Křečkovi pro spoluvinu na tomto trestném činu, tak jakoby z jich zločinného jednání vůbec žádná škoda nebyla vznikla, úplně pak upuštěno bylo od obžaloby proti řediteli bratislavské kabelovny ing. Haškovi, smutně proslulému ze známé a svého času soudně projednávané korupční úplatkářské aféry Litzmannovy, ačkoliv žalován měl býti právem netoliko ing. Hašek, jenž milionové úplatky ing. Machačovi vyplácel, nýbrž s ním zároveň i vrchní ředitelé bratislavské kabelovny Bondy a Lang, na jejichž přímý příkaz dle prokázaného stavu věcí ing. Hašek ing. Machačovi úplatky doručoval.

Vírou v nestranný výkon spravedlnosti našich soudů otřásti musí u všech poctivých lidí této republiky úžasný a se zásadou o rovnosti občanů před zákonem příkře kontrastující fakt, že dosahu této spravedlnosti přičiněním různých vlivů vymykají se nepoctiví korupčníci, jakými jsou kapitáloví velmožové ředitel ing. Hašek a vrchní ředitelé bratislavské kabelovny Bondy a Lang.

K projednání takto okleštěné a zřejmě ve prospěch obviněných ing. Machače a ředitele Křečka stylisované žaloby došlo dne 16. ledna 1926 před senátem zemského trestního soudu v Praze, líčení musilo však býti odročeno za účelem dalšího vyšetřování vzhledem k tomu, že s nároky na odškodnění připojily se k trestnímu řízení četné obce jako poškozené.

Od uvedeného data uplynul opět již téměř celý rok, z nepochopitelných důvodů nedošlo však dosud ke konečnému soudnímu řízení v této trestní věci, ačkoliv celá veřejnost jest interesována na tom, aby se konečně dostalo zaslouženého trestu všem v této věci provinilým osobám bezohledně a bez rozdílu.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten podati vysvětlení, jaké to byly příčiny a vlivy, jež až dosud zabránily řádnému soudnímu projednání trestních věcí proti zemskému stavebnímu radovi ing. Josefu Machačovi a řediteli Václavu Křečkovi i proti zemskému stavebnímu radovi ing. Jaroslavu Syrovému?

2. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten zasaditi se o to, aby v trestní věci proti ing. Machačovi a řediteli Křečkovi vyloučen byl jakýkoliv nepřístupný zásah postranních vlivů a aby s plnou přísností zákona bylo postupováno nejen proti těmto obžalovaným, nýbrž i proti všem osobám, které měly účast v této ostudné korupční aféře?

3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se o to, aby skoncování těchto trestních věcí stalo se bez dalších zbytečných průtahů?

V Praze, dne 16. prosince 1926.

Habrman, dr Soukup, Modráček, Filipínský, Jaroš, Petřík, Pocisk, Havlena, dr Witt, Zimák.