(3) Nařízení vydaná podle tohoto paragrafu nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny k dodatečnému schválení a pozbývají platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny odepře je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení.
§ 8.
Strana; poplatník; celní pohledávka; celní zboží.
(1) Stranou podle tohoto zákona jest osoba, jež má zboží v moci, nebo osoba, jež prokáže, že jest oprávněna celní správě navrhovati, jakému celnímu řízení má býti zboží podrobeno.
(2) Poplatníkem jest osoba, jíž celní úřad vydá zboží do volného oběhu nebo k vývozu do celní ciziny, nebo osoba, jež nedbajíc ustanovení tohoto zákona dovezla zboží z celní ciziny do volného oběhu v celním území nebo vyvezla zboží z celního území do celní ciziny.
(3) Částka, která má býti ze zboží na cle, daních a jiných dávkách zaplacena, jest celní pohledávkou, jež vznikne, jakmile celní úřad zjistí její výši.
(4) Zboží podléhající celnímu řízení jest celním zbožím.
HLAVA II.
ORGANISACE CELNÍ SPRÁVY A ZAŘÍZENÍ CELNÍHO DOZORU.
§ 9.
Nejvyšší úřad celní správy:
(1) Nejvyšším úřadem celní správy jest ministerstvo financí.
(2) Ministerstvo financí spravuje celní důchodek a vykonává nejvyšší dozor v oboru celnictví. Do oboru činnosti ministerstva financí patří zejména dozírati, aby celní zákony a nařízení k jejich provádění vydaná, i zákony a nařízení, při nichž jest potřebí součinnosti celní správy, byly správně prováděny, a rozhodovati ve věcech, jichž vyřízení není přidělena podřízeným úřadům celní správy.
§ 10.
Okrskové celní správy.
(1) Okrskové celní správy jsou vyšší úřady celní správy, jimž jsou podřízeny celní úřady a finanční stráž jejich obvodu.
(2) Obvod a zevrubnější vymezení oboru působnosti okrskových celních správ stanoví nařízení.
§ 11.
Celní úřady.
(1) Celní úřady vykonávají v první stolici veškeré úkoly spojené s projednáváním zboží v dovozu, vývozu a průvozu, vyměřují celní pohledávky a též je vybírají - pokud není jinak stanoveno nařízením - a dozírají při celním řízení, aby byly zachovávány platné zákazy a omezení styků s cizinou. Celní úřady jsou též povolány zabraňovati celním trestným činům, objevovati je a zahajovati důchodkové trestní řízení. Celním úřadům mohou býti svěřeny též jiné úkoly pro finanční správu vůbec a též pro jiná odvětví státní správy, pokud se opatření těchto stýkají s celním projednáváním zboží nebo s přestupem státní hranice.
(2) Celní úřady jsou oprávněny upomínati o zaplacení celních pohledávek, poplatků, výloh a celních pokut a dáti vykonati zájem.
(3) Celní úřady jsou buď u celní hranice (pohraniční celní úřady) nebo v celním vnitrozemí (vnitrozemské celní úřady ). Celní úřady mohou býti zřízeny též ve svobodném celním území anebo, souhlasí-li cizí stát, na cizím celním území.
(4) Není-li celní úřad přímo u celní hranice, může býti u ní zřízena celní hlídka s vyclívacím oprávněním nebo bez něho. Celní hlídka jest součástí příslušného celního úřadu.
(5) Místo určené u celního úřadu nebo u celní hlídky k vykonávání celních úkonů nazývá se celništěm.
(6) Pojmenování a sídla celních úřadů, jejich oprávnění a úřední hodiny budou vyhlášeny. Naléhavé celní úkony mohou býti vykonány též mimo úřední hodiny.
(7) Nařízením může býti stanoveno, že určité druhy zboží smějí býti projednávány jen určitými celními úřady.
§ 12.
Finanční stráž.
(1) Finanční stráž jest ozbrojený a stejnokrojem opatřený sbor, jehož kázeň jest přizpůsobena kázni vojenské a jenž jest určen k tomu, aby střežil celní hranici, vykonával celní dozor na přechod osob a přestup zboží na celní hranici a hraničních vodách, aby zabraňoval celním přestupkům a je objevoval, i aby konal pomocné služby u celních úřadů.
(2) Úkolem finanční stráže jest též střežiti státní hranici a dozírati na pohraniční osobní styk a na oběh zboží s hlediska kontroly patřící do oboru působnosti jiných správních odvětví podle pokynů daných celní správou.
(3) Finanční stráž může konati strážní, kontrolní a jinou službu též v jiných oborech státní služby.
(4) Služba finanční stráže bude podrobněji stanovena služebním předpisem, jejž vydá ministr financí.
§ 13.
Všeobecná oprávnění finanční stráže k ochraně celního důchodku.
(1) Finanční stráž jest v celním pohraničním pásmu oprávněna vstupovati při výkonu dozorčí služby na pozemky a do budov -nikoli však do obydlených bytů a uzavřených místností k nim patřících - a je prohlížeti. Finanční stráž musí prokázati své oprávnění k prohlídce budov, a žádá-li toho osoba, u které vykonala prohlídku budov, jest povinna vydati jí hned nebo nejdéle do 24 hodin písemné potvrzení o vykonané prohlídce a důvodech pro její provedení, i o věcech u ní zabavených.
(2) V celním pohraničním pásmu jest finanční stráž oprávněna prohlížeti silniční vozidla, plavidla a letadla, i zboží na nich naložené, dáti otevříti schrány, nahlížeti do celních, dopravních a jiných listin a požadovati údajů a vysvětlení, aby mohla posouditi, zda byly zachovány celní předpisy.
(3) Finanční stráž může při výkonu služby v celním pohraničním pásmu zastavovati osobya požadovati předložení osobních průkazů; má-li důvodné podezření, že zastavená osoba má pod oděvem zboží, může ji podrobiti tělesné prohlídce.
(4) Nelze li tato oprávnění vykonati přímo na místě nebo nesouhlasí-li zastavená osoba s prohlídkou na místě, jest ji vykonati u nejbližšího celního nebo bezpečnostního úřadu nebo u finanční stráže nebo na jiném příhodném místě.
(5) Na hraničních vodách může finanční stráž vykonávati práva nahoře uvedená pouze na plavidlech, jež přistála u břehu.
(6) V celním vnitrozemí přísluší finanční stráži práva nahoře uvedená na nádražích, v přístavech, v překladištích, ve kterých se zboží celně projednává, a v podnicích podrobených celnímu dozoru.
(7) Finanční stráž konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní a vojenské, ale smí, šetříc předepsané opatrnosti, užíti zbraně jen v případě nutné obrany, aby odvrátila násilný útok, jenž na ni byl učiněn nebo ji přímo hrozí, nebo není-li možno jinak překonati odpor směřující ke zmaření jejího služebního výkonu, nebo nemůže-li zameziti útěk podloudníka, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti. Zbraně smí však použíti pouze takovým způsobem, jenž stačí k tomu, aby útok byl odražen aneb aby její výzvy bylo uposlechnuto.
(8) V celním pohraničním pásmu smí finanční stráž užíti zbraně také proti osobám, jež se nezastaví, byvše k tomu stráží, která dala na jevo, že jest stráž finanční, opětně vyzvány, neohrožuje-li tím jiných osob.
(9) V celní cizině koná finanční stráž službu jen jako pomocný orgán celních úřadů beze zbraně.
§ 14.
Zvláštní oprávnění orgánů celní správy.
(1) Orgánové celní správy jsou oprávněni vzíti v dočasnou úschovu zboží, o němž lze důvodně předpokládati, že na něm tkví celní závaznost (§ 23) nebo že s ním byl spáchán celní přestupek, i věci, v nichž jest toto zboží zabaleno nebo jež slouží k dopravě předmětu celního přestupku nebo k zatajení celního přestupku. Orgánové celní správy vyšetřujíce trestný čin jsou oprávněni vzíti v dočasnou úschovu věci, jež by mohly tvořiti důkazní prostředek. Dopravovadel, jichž bylo použito při celním přestupku, může býti bezplatně upotřebeno k dopravě uchopeného zboží k nejbližšímu úřadu, u něhož může býti uloženo.
(2) Zabavení zboží a jiných věcí, ať z důvodů uplatňování celní závaznosti nebo stíhání celního přestupku, může vysloviti jen celní úřad nebo úřad celnímu úřadu nadřízený, i úřad povolaný vyšetřovati celní přestupky.
(3) Převzetí v dočasnou úschovu nebo zabavení vykoná se převzetím zboží v držbu; kdyby však uschování působilo značné obtíže nebo výlohy, stačí zakázati držiteli věci nebo jeho zástupci jakkoli nakládati se zbožím nebo s jinou věcí.
(4) Stíhají-li orgánové celní správy celní přestupek, jsou oprávněni obviněného zadržeti a vzíti do prozatímní vazby, je-li nebezpečí v prodlení a jsou-li zároveň předpoklady zadržení a vazby (§ 15). Byl-li obviněný vzat do prozatímní vazby, musí býti buď do 48 hodin propuštěn na svobodu nebo odevzdán úřadu, který jest oprávněn vykonati další řízení.
(5) Úřad jest povinen vyslechnouti předvedenou osobu ihned, nejdéle však do 24 hodin, a rozhodnouti, má-li býti vzata do vazby nebo propuštěna na svobodu.
§ 15.
Zadržení a vzetí do vazby.
(1) Úřad povolaný vyšetřovati celní přestupky nebo důchodkový trestní soud může zadržeti osobu obviněnou z celního přestupku, a zůstala-li i po svém výslechu dostatečně podezřelou z trestného činu, vzíti ji do vazby:
a) byl-li pachatel přistižen při činu a nelze-li jeho totožnost ihned zjistiti;
b) uprchl-li obviněný nebo skrývá-li se, aby se vyhnul důchodkovému trestnímu řízení;
c) nemá-li obviněný v celním území stálého bydliště a je-li nebezpečí, že se vyhne důchodkovému trestnímu řízení;
d) páchá-li obviněný celní přestupky po živnostensku;
e) je-li podezření opakovaného celního přestupku nebo podezření účasti jiných osob a je-li důvodná obava, že by ponecháním na svobodě bylo zmařeno vyšetřování.
(2) V celním pohraničním pásmu může býti zadržena a vzata do vazby též osoba, obviněná z celního přestupku, jejíž totožnost nelze zjistiti:
a) jestliže se snaží uschovati předmět celního přestupku nebo se ho zbaviti;
b) jestliže se snaží zahladiti stopy celního přestupku nebo snaží-li se působením na osoby v trestním řízení zúčastněné mařiti zjištění pravdy.
(3) Vazba nesmí trvati delší dobu, než toho vyžadují okolnosti, které daly k ní popud, a musí býti ihned zrušena, jakmile zanikne její důvod, nejdéle však do tří měsíců od jejího uvalení.
(4) Vazbu kromě případů uvedených v prvním odstavci, písm. e), a v druhém odstavci, písm. b), jest zrušiti, dá-li obviněný nebo za něho jiná osoba jistotu přiměřenou škodě, která byla učiněna státu, pokutě a nákladům trestního řízení.
§ 16.
Prohlídka místností a osob.
(1) Prohlídka kterékoli místnosti může býti nařízena, je-li důvodné podezření, že se v ní skrývá osoba dopustivší se celního přestupku nebo že jsou v ní ukryty věci, s nimiž byl spáchán celní přestupek nebo jež mají význam pro určité trestní vyšetřování důchodkové.
(2) Tuto prohlídku orgánem celní správy může naříditi okrsková celní správa nebo úřad povolaný vyšetřovati celní přestupky, a je-li nebezpečí v průtahu, též celní úřad nebo vedoucí úředník finanční stráže.
(3) Orgán celní správy, vykonávající prohlídku budov, musí prokázati své oprávnění k tomu, a žádá-li toho osoba, u které vykonal prohlídku, vydati jí ihned nebo nejdéle do 24 hodin písemné potvrzení o vykonané prohlídce a důvodech pro její provedení i o věcech u ní zabavených.
(4) Tělesná prohlídka může býti vykonána, je-li důvodné podezření, že osoba uschovává u sebe zboží, jež ušlo celnímu řízení, nebo věc, jež může býti důkazem v důchodkovém trestním řízení. Tělesnou prohlídku lze vykonati teprve, když podezřelá osoba byla bezvýsledně vyzvána, aby vydala uschovanou věc. Tělesná prohlídka smí býti konána jen osobou stejného pohlaví a s patřičnou šetrností.
(5) Tělesnou prohlídku může naříditi celní úřad; je-li nebezpečí v průtahu nebo koná-li se celní prohlídka ve vlaku nebo na plavidle, může ji vykonati nebo naříditi celní úředník nebo příslušník finanční stráže.
§ 17.
Zvláštní oprávnění při celním dozoru.
(1) Podniky, jež požívají nějaké celní výhody nebo jimž udělila celní správa podle celních předpisů nějaké povolení s určitými podmínkami, podléhají celnímu dozoru.
(2) Tento dozor opravňuje orgány dozorem pověřené zejména vstupovati podle potřeby do skladišť a do obchodních a výrobních místností podniku, nahlížeti do zvláštních zápisů celní správou předepsaných, zjišťovati zásoby zboží a požadovati o nich vysvětlení, dozírati, zda se užívá zboží k povolenému účelu nebo se zpracovává tak, jak bylo povoleno, a též býti při provozování podniku stále přítomnu.
(3) Povolí-li celní správa nějakou výhodu celní, může si též vymíniti zvláštní pokutu. O tom, zda a jakou částkou vymíněná pokuta propadá, rozhoduje celní správa. Tata pokuta vybere se způsobem stanoveným pro vybírání a vymáhání dlužných daní přímých a nelze ji přeměniti v trest na svobodě.
§ 18.
Oprávnění orgánů celní správy u některých druhů dopravy.
(1) Úředníci celních úřadů, vykonávající celní úkony v dopravě železniční a plavební, dále úředníci celní správy, kteří jsou trvale pověřeni dozorem na dopravu železniční a plavební a služebním dohledem na celní úřady, i úředníci, které k tomu určí v jednotlivém případě celní správa, opatříc je služebním příkazem, jsou ve službě oprávněni přesvědčiti se, zda dopravní podnik plní své povinnosti, které má k celnímu důchodku, a zda celní důchodek jest chráněn jeho úkony; jsou též oprávněni doprovázeti vlaky a plavidla za jízdy nebo dáti je doprovázeti finanční stráží.
(2) Jde-li o poštovní dopravu, jsou úředníci celní správy oprávněni přesvědčiti se, zda pošta plní své povinnosti k celnímu důchodku a zda celní důchodek jest chráněn jejími úkony.
(3) Ve vzdušné dopravě mají orgánové celní správy ve službě volný přístup na místo příletu a odletu letadel a jsou oprávněni prohlédnouti přistalé letadlo a jeho náklad, dáti je pod celní dozor a vůbec zaříditi, co uznají za nutné k zajištění zájmů celního důchodku.
§ 19.
Součinnost veřejných úřadů a orgánů v celní službě.
(1) Důchodková kontrola a finanční stráž, pokud koná službu v celním vnitrozemí, jsou povolány objevovati celní přestupky i v místech nebo v případech, jež nepatří podle tohoto zákona ve služební obvod nebo obor působnosti finanční stráže.
(2) Soudy, veřejné úřady a veřejné orgány jsou povinny poskytovati celní správě pomoci, kdykoliv o ni požádá.
(3) Přistihnou-li orgánové bezpečnostní služby někoho při celním trestném činu, jsou povinni zadržeti jej a předvésti nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližší finanční stráži nebo nejbližšímu úřadu bezpečnostnímu nebo zjistiti osobu a předběžně skutkovou podstatu přestupku a vždy to oznámiti finančnímu úřadu nebo finanční stráži, jež musí ihned další opatřiti.
§ 20.
Poměr zaměstnanců veřejných dopravních podniků k celní službě.
(1) Zaměstnanci pošty, železnice a jiných veřejných dopravních podniků jsou povinni bedlivě dbáti ustanovení tohoto zákona o dodávání dovozního, vývozního a průvozního zboží celním úřadům (§ 24).
(2) Tito zaměstnanci jsou dále povinni oznamovati celní trestné činy, o nichž se dověděli při výkonu své služby.
(3) Zaměstnancům veřejných dopravních podniků může býti v dohodě s dopravním podnikem uloženo, aby pomáhali při správě a vybírání cla; pro tyto úkoly musí býti vzati do slibu.
(4) Veřejné dopravní podniky jsou povinny vyloučiti na žádost celní správy ze služby v celním pohraničním pásmu a při celním řízení zaměstnance, kteří se dopustili podloudnictví nebo opětovně jiného celního přestupku.
HLAVA III.
CELNÍ ŘÍZENÍ.
1. Všeobecná ustanovení.
a) Přestupování celní hranice.
§ 21.
Kde jest dovoleno přestupovati celní hranici.
(1) Zboží smí býti dováženo nebo vyváženo přes celní hranici jen po celních cestách, nejde-li o výjimky stanovené v osmém odstavci tohoto paragrafu nebo o výjimky, jež budou stanoveny podle devátého odstavce tohoto paragrafu.
(2) Celními cestami jsou:
a) železnice sloužící veřejné dopravě jen pro dopravu železniční;
b) mezinárodní cesty vodní;
c) přístavy na hraničních vodách a vjezdy do nich, jsou-li otevřeny pro všeobecnou dopravu zboží;
d) pozemní a vodní cesty, jež byly veřejně vyhlášeny za celní cesty a jsou označeny jako celní cesty.
(3) Všechny ostatní cesty a toky a ony části pohraničních vod, jež nejsou prohlášeny za celní cestu, rovněž tunely, štoly a pod. po celní hranicí jsou vedlejšími cestami. Na těchto přechodech jest dovolena doprava zboží jen s povolením celní správy.
(4) Cestu mezi celní hranicí a pohraničním celním úřadem a naopak jest vykonati bez průtahu, beze změny nákladu a bez odbočení od celní cesty.
(5) Z vodních plavidel smí býti zboží vykládáno a na ně nakládáno jen u přístavišť určených celní správou.
(6) Byl-li někdo živelní pohromou nebo nějakou nehodou donucen odbočiti od celní cesty nebo přistati mimo dovolené přístaviště, jest povinen hlásiti se co nejdříve u nejbližšího celního úřadu nebo u nejbližšího oddělení finanční stráže.
(7) Pro vzdušnou dopravu platí zvláštní ustanovení (§ 80).
(8) Po vedlejších cestách smí se převážeti:
a) rybářský úlovek v hraničních vodách, který přivážejí českoslovenští rybáři na československých plavidlech;
b) věci zachráněné při živelních pohromách nebo nehodách.
(9) Aby se ulehčil pohraniční styk a hospodaření na pohraničních hospodářstvích, mohou býti povoleny další úlevy nařízením.
§ 22.
Kdy jest dovoleno přestupovati celní hranici.
(1) Cestující osoby, jež nemají zboží, a zboží, dopravované veřejnými podniky dopravními v pravidelné době, mohou přestupovati celní hranici ve dne i v noci.
(2) V jiných případech smí zboží přestoupiti celní hranici pouze tak, aby mohlo býti dopraveno k celnímu úřadu pohraničnímu v úředních hodinách.
(3) Celní správa může podle potřeby povoliti výjimky z těchto ustanovení.
§ 23.
Celní závaznost.
(1) Jakmile vstoupí zboží přes celní hranici do celního území, vzniká celní závaznost, t. j. zboží podléhá celnímu řízení a tkví na něm podle ustanovení tohoto zákona právo státu na clo.
(2) Dokud nebude vykonáno celní řízení a strana nesplní podmínek stanovených pro vydání zboží k volnému nakládání nebo dokud celní zboží nevystoupilo z celního území zpět do celní ciziny, může celní správa nedbajíc práv třetích osob takové celní zboží zadržeti, a vyhnulo-li se celnímu dozoru nebo uniklo-li mu, vzíti je v úschovu.
(3) Dokud nezanikne celní závaznost, není celní správa povinna vydati celní zboží ani soudu ani jinému úřadu.
(4) Celní závaznost zaniká projednáním celního zboží do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo jeho zaznamenáním nebo výstupem do celní ciziny.
§ 24.
Povinnost dodati zboží celnímu úřadu.
(1) Zboží dovážené z celní ciziny nebo určené k výstupu přes celní hranici musí býti dodáno pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení. Dodati zboží jest povinností toho, kdo zboží dopravuje.
(2) Je-li na celní cestě celní hlídka, jest dopravovatel povinen zastaviti u ní bez výzvy a předložiti jí listiny o nákladu.
(3) Celní hlídka určí, jak má býti zajištěno, že zboží bude dopraveno v nezměněném stavu k pohraničnímu celnímu úřadu.
(4) Celní správa může povoliti výjimky z povinnosti dodati zboží vůbec nebo některému pohraničnímu celnímu úřadu nebo celní hlídce, pokud takové výjimky nejsou již stanoveny zákonem (§§ 71, 72, 80, 81).
(5) Nálezce jest povinen hlásiti nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližší finanční stráži zboží nalezené blízko celní hranice, dále zboží vodou hraniční nebo tekoucí z celní ciziny na břeh vyplavené nebo k břehu připlavené. Zboží jest převzíti v celní úschovu nebo dáti je pod celní dozor, je-li pravděpodobno, že na takovém zboží tkví clo.
(6) Nález zboží vyhlásí celní úřad nebo finanční stráž s výzvou, aby oprávněná osoba se k němu přihlásila do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců; nepřihlásí-li se oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, může býti zboží prodáno veřejnou dražbou nebo zničeno. Prodá-li se zboží veřejnou dražbou a přihlásí-li se do roka oprávněná osoba o dražební výtěžek, vyplatí se jí tento po srážce dražebních nákladů, cla, daní a jiných dávek, splatného skladného a jiných výloh, jež snad vznikly, i případného zákonného nálezného, není-li důvodného podezření, že zboží bylo nebo mělo býti podloudně dopraveno do celního území; jinak připadá zbytek dražebního výtěžku po výplatě zákonného nálezného státu.
§ 25.
Omezení styků a zostřený dozor v celním pohraničním pásmu.
(1) Podomní nebo kočovně provozovaný obchod smí býti v celním pohraničním pásmu povolen, jen když celní správa dá k tomu souhlas. Souhlas může býti kdykoliv odvolán.
(2) Stavěti budovy a ohrady nebo zřizovati výrobní nebo obchodní podniky v pásmu do 100 metrů od celní hranice, dále zřizovati cesty přes celní hranici zřizovati převozy, klásti lávky nebo stavěti mosty přes hraniční vody a zřizovati na hraničních vodách přístavní můstky lze jen se souhlasem celní správy; celní správa může učiniti opatření, aby byl zrušen podnik nebo zařízení vystavěné bez jejího souhlasu.
(3) Oběh zboží v celním pohraničním pásmu podléhá dozoru (§ 13).
(4) Na úseky celního pohraničního pásma, ve kterých se rozmohlo podloudnictví, může celní správa uvaliti zostřený dozor.
(5) Uvalení a zrušení zostřeného dozoru, i podrobnější předpisy o jeho rozsahu a provádění jest vyhlásiti veřejnou vyhláškou.
(6) Uvalí-li se zostřený dozor, může býti stanoveno:
a) že zboží podléhající zostřenému dozoru, musí býti provázeno za dopravy zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;
b) že zboží podléhající zostřenému dozoru, zejména dobytek, musí býti opatřeno zvláštními značkami nebo přihlašováno a odhlašováno k zaznamenání v úředním seznamu;
c) že se podnikům obchodním, průmyslovým a zemědělským ukládá, aby měly uloženo zboží zostřenému dozoru podléhající jen v místnostech úředně schválených a dohledu snadno přístupných, aby měly celní neb odběrné listiny na takové zboží, aby vedly o jeho přírůstku a úbytku zvláštní zápisy pro celní správu a aby neměly v zásobě více zboží, než kolik se dovolí;
d) že nové podniky, v nichž se zamýšlí obchodovati určitým zbožím nebo je v nich po živnostensku vyráběti a zpracovávati, smějí býti zřizovány jen se souhlasem celní správy a že tohoto souhlasu jest potřebí dosavadním podnikům k rozšíření obchodní a výrobní činnosti na takové zboží;
e) že obchodování na trzích podléhá zvláštnímu dohledu.
(7) Z těchto opatření může býti stanoveno kterékoli zvlášť o sobě nebo mohou býti sdružena.
§ 26.
Zostřený dozor v celním vnitrozemí.
V celním vnitrozemí může celní správa, řídíc se ustanoveními § 25, odst. 4 až 7, výjimečně zostřiti dozor na zboží, s nímž se provádí rozsáhlé podloudnictví, a stanoviti:
a) že zboží podléhající zostřenému dozoru musí býti provázeno za dopravy z celní ciziny nebo z celního pohraničního pásma až do místa určení zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;
b) že podniky obchodní, průmyslové a zemědělské, jež odebírají zboží podléhající zostřenému dozoru přímo z celní ciziny, jsou povinny vésti o přírůstku a úbytku zápis, v němž jest též poznamenati, kdy a kde bylo zboží vycleno.
b) Prohlašování zboží a navrhování celního řízení.
§ 27.
Prvotní prohláška.
(1) Odesilatel zboží, jež jest určeno k dovozu nebo průvozu a dopravováno jako náklad veřejným dopravním podnikem (poštou, železnicí, lodí, letadlem atd.) nebo jinak, jest povinen přiložiti k dopravní listině prvotní prohlášku jím podepsanou.
(2) Opomene-li odesilatel připojiti prohlášku nebo ztratila-li se za dopravy, jest dopravní podnik, jenž po prvé dodá zboží celnímu úřadu, povinen vyhotoviti náhradní prohlášku jím podepsanou.
(3) V prvotní prohlášce musí býti přesně vyznačen odesilatel a příjemce, země původu, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží.
(4) Nařízením mohou býti povoleny úlevy a stanoveny vnější náležitosti prvotních prohlášek.
§ 28.
Prohlašování zboží.
(1) Kdykoliv strana navrhuje celní řízení (§ 33), jest povinna prohlásiti zboží písemně, pokud není výslovně dovoleno prohlásiti je ústně, a předložiti dopravní listiny, povolení, účty atd., jichž jest potřebí k celnímu řízení, nestanoví-li tento zákon nebo nařízení jinak.
(2) Ústní prohláška stačí při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé.
(3) Pokud v jiných případech není stanoveno již tímto zákonem, že stačí ústní prohláška nebo že zboží může býti projednáno podle celního nálezu, mohou býti tyto úlevy povoleny nařízením.
(4) Neprohlásí-li strana zboží vůbec nebo řádně nebo není-li celní úřad oprávněn konati navrhované celní řízení nebo chybějí-li povolení nebo jiné povinné doklady, jest uložiti zboží na útraty a nebezpečí strany z úřední moci ve veřejném celním skladišti, leč by strana navrhla zpětný vývoz zboží do celní ciziny. Nehodí-li se zboží k uložení ve veřejném celním skladišti nebo není-li uložení zboží do něho proveditelno nebo není-li u celního úřadu veřejného celního skladiště, jest celní úřad oprávněn naříditi, aby bylo zboží vyvezeno zpět do celní ciziny, nebo může je na útraty a nebezpečí strany vzíti v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby zboží nebylo změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovení § 61.
(5) Zjistí-li celní správa, že osoba, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, nemá potřebných znalostí nebo že se opětovně dopustila celního trestného činu, může ji vyloučiti z prohlašování zboží na určitou nebo neurčitou dobu.
§ 29.
Náležitosti písemné prohlášky.
(1) Písemná prohláška musí obsahovati tyto vnitřní náležitosti:
a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;
b) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů;
c) množství zboží podle měřítek stanovených celním sazebníkem (váhu, míru, počet kusů a pod);
d) druh a povahu zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li zboží do čísla celního sazebníku, jehož znění jest takové, že do něho patří více druhů zboží, v něm výslovně nejmenovaných, jest udati též obchodní pojmenování zboží; u zabaleného zboží jest udati, kolik zboží jest v každé schráně a v každém nákladovém kuse, jakého druhu a jaké povahy jest zboží;
e) cenu, podléhá-li zboží hodnotnému clu; u zboží, pro které jest stanovena průměrná cena, může býti udána tato cena místo skutečné ceny (§ 92);
f) zemi původu;
g) při vývozu zboží zemi určení;
h) den a rok sepsání prohlášky a podpis strany.
(2) Údaje o zemi původu nebo určení jest na vybídnutí hodnověrně prokázati.
(3) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z vnitřních náležitostí písemné prohlášky a stanoveny její vnější náležitosti.
§ 30.
Náležitosti ústní prohlášky.
(1) Při ústním prohlašování jest udati nebo průvodními listinami prokázati:
a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;
b) u zboží zabaleného počet a druh nákladových kusů;
c) druh zboží podle obyčejného pojmenování a množství jeho;
d) u dováženého zboží zemi původu, u vyváženého zemi určení.
(2) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z náležitostí ústní prohlášky.
§ 31.
Pomůcky k prohlašování zboží.
Strana může před prohlášením vyšetřiti za úředního dohledu váhu, míru, počet kusů, druh a povahu zboží a použíti bezplatně celních vah, závaží, měr a jinakých celních přístrojů, nástrojů a nářadí, pokud jich použitím netrpí celní služba. Strana jest práva celní správě z poškození nebo ztráty těchto použitých věcí.