Při jmenování do poradního sboru bude vládě zejména přihlížeti též ke kruhům spotřebitelským.

Od požadavku, aby též pro případy odstavce 1. poradní sbor byl ustanoven, upuštěno vzhledem k tomu, že v těchto případech jedná se o případy evidentní, úřednictvu známé.

Hlava II.

K § 10 odst. 1. Požadavku finanční stráže, aby tato podřízena nebyla okrskové celní správě, nebylo lze vyhověti, ježto právě tak, jako pro vnitrozemské celní úřady, tak i pro finanční stráž zapotřebí nadřízené instance, při čemž se rozumí samo sebou, že i vyšší úřady budou nápomocny finanční stráži v jejích úkonech.

Odst. 2. Ustanovení o obvodu a zevrubnější vymezení oboru působnosti okrskových celních správ nařízením odpovídá § 89 ústavní listiny.

Doporučuje se, aby obvody těchto okrskových správ nepřesahovaly dosavadní hranice obvodů zemských finančních úřadů, ježto obvody těchto úřadů beztak již stanoveny se zřetelem k potřebám stran, úřadů jakož i ke komunikacím, což se již vžilo.

Vláda nezamýšlí též vedle prohlášení ve výboru učiněného dosavadní hranice obvodů zemských finančních úřadů rušiti, pročež výbor spokojil se s resolucí, kterouž stanovisko toto pokládá za dostatečně zdůrazněno. Od úmyslu, uvésti země Moravu a Slezsko v této resoluci zvláště, upuštěno vzhledem k tomu, že dosavadní hranice zemské finanční správy v Opavě sahají též do Moravy, a jedná se právě nyní o sloučení těchto dvou zemí v jediný autonomní zemský celek.

K § 11 odst. 1. Poslední věta tohoto ustanovení, že mohou celním úřadům svěřeny býti též jiné úkoly, jest příliš všeobecná, pročež obmezení ve zprávě důvodové tyto úkoly blíže určující lépe jest umístiti v zákoně samém. Proto výbor poslední tuto větu formuloval ve smyslu této zprávy doslovně tak, jak v textu zákona jest navrženo. Bude tedy tento odstavec zníti v poslední větě: "Celním úřadům mohou býti svěřeny též úkoly pro finanční správu vůbec a také pro jiná odvětví státní správy, pokud se opatření těchto stýkají s celním projednáváním zboží nebo s přestupem státní hranice."

K § 12 odst. 1.-4. Slova "ozbrojený a stejnokrojem opatřený sbor" nebylo lze vypustiti, ježto ozbrojení a stejnokroj patří k podstatným náležitostem finanční stráže.

Žádoucímu sjednocení finanční stráže s vnitrozemskou finanční kontrolou dáno výrazu v příslušné resoluci k tomuto paragrafu.

V odstavci 3. nahradil výbor slova "jest povinna" slovem "může", aby zůstaveno bylo finanční správě jako orgánu v prvé řadě k tomu povolanému, učiniti v té příčině svoje rozhodnutí.

K § 13. K vůli větší jasnosti a zamezení možných snad konfliktů s cizinou připojil výbor k poslednímu odstavci 8. další odstavec 9. v následujícím znění převzatém z důvodové zprávy: "V celní cizině koná finanční stráž službu jen jako pomocný orgán celních úřadů beze zbraně."

Hlava III.

K §§ 20 odst. 4. a 22 odst. 1. "Veřejnými" podniky rozuměti sluší veškeré podniky dopravní sloužící všeobecnému užívání, bez rozdílu, jsou-li ve vlastnictví veřejných nebo soukromých subjektů. V tomže smyslu § 27 odst. 1. a další.

Výklad tento kryje se s vymezením pojmu "veřejného statku" v § 237 ob. obč. z., dle kteréhož "jsou to věci sloužící užívání všech členů státu." V literatuře jest pojem ten sporný (Tak Randa: Právo vlastnické V. vydání a Eigentumsrecht str. 49. nepovažuje železné dráhy za věci veřejné.).

K § 34 odst. 5.-7. Dodatek Ústřednou obchodních komor požadovaný, aby stíháno bylo jen tam, kde jest to "v neprospěch celního důchodku" nebyl do zákona pojat proto, že možno spáchati trestní čin i deklarací vyšší ceny.

Jíti nad procenta v osnově uvedená znamenalo by ohroziti celní důchodek. Aby nebylo pochybnosti, že zavede se řízení trestní bez ohledu na propuštěná procenta v každém případě, kde jest tu podezření celního trestního činu, vsunuto bylo za slovo "se" v řádce 3. odst. 5. slovo "vždy."

K § 37. Vynecháno slovo "jen", ježto výhradná příslušnost nadřízené celní správy je i bez něho dána a vsunutím tohoto slůvka mohla by snad vzniknouti pochybnost o příslušnosti nejvyššího správního soudu.

K § 51. Dobře lišiti dlužno celní skladiště, která mohou býti dle toho, slouží-li každému, nebo jen určitým osobám, buď veřejná celní skladiště neb soukromá, od veřejných skladišť dle zákona ze dne 28. dubna 1889 č. 64 ř. z. Veřejná celní skladiště pak mohou býti buď součástkou celních úřadů (úřední celní skladiště), buď podnikána kýmkoliv nevylučujíc stát (tak zvaná samostatná celní skladiště). Obojí druh těchto skladišť slouží zabezpečení celní dávky, a je pod dozorem a pod závěrou celní. Koncesi pak pro celní skladiště veřejná, pakli nejsou podniknuta státem jakož i soukromá udílí ministerstvo financí.

Veřejnými skladišti ve smyslu zákona ze dne 28. dubna 1889, č. 64 ř. z. jsou naproti tomu ona, jež slouží rovněž komukoliv a oprávněna jsou na základě koncese vydávati indosovatelné skladní listy bez každého zřetele na povinnost zaplacení celní dávky. Koncesi udílí ministerstvo obchodu.

K § 52 odst. 6. a k § 55 odst. 1. Ustanovení odstavce §u 52 umístěno v odstavci 1. §u 55, kde se vypočítávají povinnosti podnikatele a kam vlastně také k vůli souvislosti patří. Bude tedy v 5. a 6. řádce § 55 zníti následovně: "požáru, aby byl oheň v zárodku utlumen a aby zboží ukládané do skladiště bylo pojištěno proti požáru a proti vloupání."

Tím tedy odpadá celý odstavec 6. §u 52 a 7. odstavec téhož označí se jako odstavec 6.

Ručení za povinnosti uložené prvním odstavcem tohoto §u jest dle názoru výboru dostatečným, ježto jsou také straně samé právem uloženy v § 57 povinnosti, kteréž nemožno přirozeně uložiti podnikateli zabývajícímu se přijetím v úschovu zboží en masse. Proto též nemožno zásady o depositu dle obecného občanského práva beze všeho aplikovati na celní skladiště.

Při veřejných skladištích vedle zákona ze dne 28. dubna 1889, č. 64 ř. z. ručí podnikatel zpravidla za opatrnost řádného obchodníka.

K §§ 54. a 56. Jsou míněna slovy "celní skladiště" skladiště jak veřejná, tak soukromá.

K § 61 odst. 4. Aby ve smyslu motivů znění bylo jasnější, stylisován tento odstavec následovně: "Zboží, jehož dovoz jest zakázán, smí býti prodáno jen s podmínkou, že vydražitel vyveze je pod celní kontrolou do celní ciziny, zboží, jehož oběh jest omezen, jen splní-li předepsané odběrné podmínky před výdejem zboží."

Slova "Předměty státního monopolu a" vynechána, ježto dovoz předmětů těchto není zakázán, nýbrž jen omezen.

Odst. 5. navrhuje se na místě "příznivého výsledku" "žádoucího výsledku", poněvadž slovo "příznivý" jest význam příliš všeobecný, na druhé straně zase příliš úzký a slovo "žádoucí" ponechává celní správě na vůli uvážiti, jak nejvhodněji se zbožím naložiti, aby újma byla co nejmenší.

K § 62. Vedle důvodové zprávy má v záznamném styku platiti strana snížené clo jen v případech výjimečných, kteréž ovšem nelze pro budoucnost přesně stanoviti. Bylo proto bezúčelné pojati do zákona samého nějaké ustanovení zvláštní.

K § 63 odst. 1. Vzhledem k demonstrativnímu výpočtu jakož i se zřetelem k tomu, že "namontování, přizpůsobení a na sklad" mnohdy nelze přesně lišiti, nebyl tento poslednější dodatek pojat z důvodové zprávy do textu zákona a bylo proto účelnější, ponechati druhy záznamního styku a úlevy moci nařizovací ve smyslu odstavce 2.

K § 76 odst. 1. a 3. a § 81 odst. 1. a 2. Slovo "manifest" nahrazeno slovem "seznam", ježto pro účely celní vyhovuje lépe po stránce účelnosti, jak to též výbor národohospodářský navrhuje.

Hlava IV.

K §§ 84-87. Tyto jednají o vzniku platební povinnosti o vlivu povahy a stavu zboží na vznik této povinnosti, jakož i o osvobození od celní povinnosti. Celkem v posledním směru zachovává se až na některé úchylky dosavadní stav. Podmínky tohoto osvobození lze ponechati moci nařizovací, ježto nelze je pro všechny budoucí časy vzhledem k měnící se technice a potřebám již napřed účelně stanoviti.

K § 84 odst. 1. lit. a. Navrhuje se jasnější znění ku konci slovy "aniž bylo dodáno celnímu úřadu nebo podvedením celního úřadu nebo dostane-li se neprávem z úschovy celní správy."

K § 87 odst. 1. čís. 18. Knihy nevázané nebo vázané v plátně, mající obsah vědecký neb literární, jsou cla prosty.

Čís. 20. Veřejnými školami rozuměti sluší též školy právem veřejnosti nadané.

K § 95 odst. 1. a 2. Proti námitce, že ustanovení ta jsou krutá pro špeditéry, kteří v nejčastějších případech budou opravou nebo dodatečným předpisem postiženi, dlužno uvésti, že tito mají právo postihu, že dle dosavadních předpisů jsou tito beztak povinni zkoumati podrobně zboží, že novým ustanovením přichází se obchodu připuštěním prohlídky namátkou beztoho vstříc a že špeditéři mají povinnost i způsobilost v případech pouhého výpočtu propočítávati vyměřování. Ostatně v případech zřetele hodných použito může býti ustanovení § 103, kterýmž kruté snad následky tohoto ustanovení mohou býti odčiněny.

K §§ 99 a 100. Prvnější předpis přiznává státu zákonné zástavní právo na zboží pro celní pohledávky, druhé prohlašuje osobní ručení za ně a vypočítává řadu subjektů, kteří všichni ručí solidárně.

K § 102 odst. 1. a 2. jednají o promlčení celní dávky, jakož i o nároku strany vůči státu na vrácení cla, pro kteréžto případy platí lhůta jednoroční.

V odstavci 3. navrhuje se na místě slova "přerušuje se" slovo "přetrhuje se", jež obvyklé jest dle dosavadní dikce právnické a má právě význam ten, že po přetržení běží lhůta nová.

K § 103. Vzhledem k vývodům k §u 95 uvedeným doporučuje se vynechati v 3. řádce v závorce uvedené §§, čímž docílen má býti širší výklad tohoto ustanovení.

K § 109. Přesto, že dle důvodové zprávy vláda nezamýšlí zavésti cestou nařízení nové dávky, ustanovil se výbor vzhledem k možnému zneužití slov "atd." v řádce šesté na tom, aby za zkratku "atd." vložena byla věta: "určené ku krytí hotových výloh", chtěje tímto dodatkem poskytnouti možnost, zavésti nařízením příslušné poplatky mající povahu pouhé náhrady hotových výloh státu (na př. tiskopisy úřední, jež stranám za účelem vyplnění se dodávají a pod.).

Hlava V.

obsahuje zásady správního celního řízení ponechávajíc podrobnější úpravu cestě nařizovací a připouští dvojí druh samostatných stížností dle toho, směřuje-li stížnost proti vyměření cla nebo proti porušení nějakého práva.

K § 110 odst. 4. Požadavek, aby připuštěny byly ku rozhodování okresní celní správy a vyslovená obava, že ministerstvo financí bude stížnostmi tak zaplaveno, nelze pokládati za důvodné, uváží-li se, že ministerstvo financí nerozhoduje samo, nýbrž ve shodě s ministerstvem jiným (obchodu, zemědělství), že převážná většina stížností týká se položek v celním sazebníku výslovně neuvedených a sporných, takže se tímto rozhodnutím určuje vlastní celní povinnost, a že jeví se též nevyhnutelná potřeba docíliti v těchto otázkách jednotnosti.

K §§ 110 odst. 6. a 112. Ve shodě s výborem národohospodářským vyloučen odstavec 6. z § 110 a umístěn jako odstavec 3. v § 112 (Společná ustanovení), jenž v tomto odstavci bude míti následující znění poněkud jasněji upravené: "Nevyhoví-li celní úřad nebo okrsková celní správa, rozhodující v první stolici žádosti strany, musí odůvodniti - mimo případ rozhodnutí dle volného uvážení - své rozhodnutí a vždy připojiti k němu poučení o opravném prostředku, o stížnostní lhůtě i o tom, u kterého úřadu může býti stížnost podána. Nebylo-li dáno poučení, stane se rozhodnutí pravoplatným, nepodá-li strana celní správě žádné stížnosti do 60 dnů po doručení rozhodnutí. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu."

Následkem toho umístí se v § 110 odstavec 7. za odstavec 4. a obdrží číslo 5., odstavec 5. pak čís. 6. V § 112 obdrží pak odstavec čís. 3., 4., 5. a 6. číslování 4., 5., 6. a 7.

K § 110 odst. 7. Pokud se týče přibrání celní rady, neosvědčila se tato ve všem žádoucím způsobem. Byla proto mezi ministerstvem financí a ministerstvem průmyslu, obchodu a živností uzavřena dohoda ohledně případů, ve kterých tato má býti brána na potaz. Ostatně zamýšlí ministerstvo obchodu reformu tohoto sboru, při čemž bude nutno vzíti též zřetel na chystanou reformu župního zřízení.

K § 112 odst. 5. Celní správní řízení jest částí všeobecného správního řízení. Dle ústavní listiny předpisuje § 85, že působnost ministerstev upravuje se zákonem. Dle § 86 ústavní listiny má býti postaráno při správních úřadech o nejvydatnější ochranu práv a zájmů občanstva, čímž rozumí se patrně také příslušné řízení.

Již z důvodové zprávy ústavní (tisk 274 z r. 1920, str. 24. k §§ 85-93 ústavní listiny) jde na jevo, že § 85 má ohledně působnosti ministerstev na očích jen zásadní úpravu, ponechávaje podrobnější provedení nařízení; v § 94 odst. 1. ústavní listiny jest pak pro úpravu řízení soudního výslovně vyžadováno formy zákona a to, jak ze zmíněné důvodové zprávy zřejmo (tisk 274 z r. 1920, hlava IV., str. 25., 1. odst.) za účelem tím, aby "při nalézání práva samostatnost a neodvislost před vlivy cizími byla zaručena".

Z důvodů, že vymezení působnosti ministerstev v § 85, odst. 1. ústavní listiny, jež se tam považuje za velmi důležité, výslovně nevylučuje úpravu jen zásadní cestou zákona ponechávajíc provedení její nařízení, dále že jen řízení soudní upravuje se výslovně zákonem (§ 94 úst. l.), dlužno z prvnějšího jakož i a contrario z tohoto poslednějšího ustanovení nanejméně souditi, že alespoň podrobná úprava řízení správního a tudíž též celního zůstavena jest moci nařizovací.

K odst. 6. Výlohami řízení nerozumí se diety úředníka ostatně nebudou nikdy vysoké. Případy, že by strana částečně zvítězila a částečně podlehla, nejsou v celním řízení praktické, v takových případech docílí strana mnohdy úspěchu bez nějaké zásluhy a tu zajisté budou výlohy řízení poměrně nepatrné.

Poslední věta čelí hlavně proti cizincům, na nichž by mnohdy výlohy těžce se dobývaly. Jinak slovem "může" mírní se tento požadavek.

Hlava VI.

K §§ 113-138. Snaha po jednotné a moderní úpravě celního práva v osnově nutně v zápětí má příslušnou změnu v oboru hmotného i formálního práva trestního a zejména platného dosud v té příčině trestního práva důchodkového, případně třicátkového řádu z r. 1788 a úředního poučení k němu z r. 1842.

Tato snaha výrazu svého došla ve hlavě VI., kteráž obsahuje všeobecná ustanovení o trestných činech, jež dělí se na celní přestupky (§§ 129-131 a 133-136) a celní nepořádnosti (§ 137), načež následují konečná a přechodná ustanovení (§ 138).

Rozeznává se při trestních činech pokus, jenž se tresce dle vzoru našeho trestního zákona jako skutek dokonaný s přiznáním polehčující okolnosti, dále účast, jež stejně se tresce jako spáchaný přestupek, a souběh trestních činů, jenž posuzuje se stejně jako v obecném trestním zákoně, při čemž při souběhu trestního činu podléhajícího všeobecnému trestnímu neb jinému zákonu s trestním činem v osnově vytčeným použito bude ustanovení ukládajícího nejtěžší trest.

Pro případ, že obecný trestní soud ve věcech celních rozhoduje, vyčká celní správa rozsudku jeho.

Úchylkou od dosavadního zákonodárství celního rozeznává osnova, vyhovujíc tím novodobému nazírání, jednak delikty hrubší, zejména podloudnictví, při nichž vyžaduje se úmyslu, jednak přestupky ohrožující celní důchod, při nichž tohoto úmyslu se nedostává, a pouhé celní nepořádnosti, které trestají se jen tehdy, byl-li celní dozor skutečně ztížen.

Zaměstnanci veřejných podniků budou stíháni svými představenými.

Tresty pak jsou tresty na svobodě, na penězích a propadnutí zboží, kteréž i současně lze uložiti.

Tresty na svobodě smí dosahovati nejvýše jeden rok, a jako náhradní test za nedobytný peněžitý trest rovněž nejvýše jeden rok, při použití obou trestů tedy 2 leta.

Pokuty peněžité vyměřují se násobkem celní pohledávky, případně ceny zboží, nejvýše do 500.000 Kč, při celních nepořádcích nejvýše do 10.000 Kč. Od trestu propadnutí zboží může býti upuštěno, byl-li by trest tento nepřiměřeně krutý. Při propadnutí zboží šetří se též práv třetích osob bona fide nabytých.

Mimo to má místa trestní celní dozor až na dobu 3 let ohledně osob odsouzených pro podloudnictví po živnostensku nebo ze zvyku provozované.

Konečně obsahuje osnova předpisy (§ 124) o ručení věcném a o osobním ručení podpůrném za pokuty a útraty řízení podřízených, kteréž poslednější místa má u podnikatelů a zástupců jejich jen tehdy, neměli-li vědomosti o jich činu, ani prospěch z něj, při čemž na culpa in eligendo se vůbec nehledí.

Lhůta promlčení při celních přestupcích obnáší 3 leta, při celních nepořádcích jeden rok.

K § 124 odst. 1. Poslední dovětí: "leč by měl prospěch z jejich činů", nevztahuje se na zasilatele, nýbrž na příjemce, jak tomu svědčí passus v předvětí "pro účely svého podniku".

K § 126 odst. 2. a 3. Ustanovení, že ručí dopravní prostředky (nesloužící veřejnosti), považováno za příliš kruté v případech, kdy bez vědomí třetí osoby použito bylo jejího dopravního prostředku. Udánlivá krutost vylučuje se právě odstavcem 3.

K § 137 odst. 1. Poněvadž jedná se při celních nepořádnostech o pouhé překročení normy, nemohl býti do tohoto odstavce pojat požadavek hrubé nedbalosti pro trestnost jejich.

K § 138 odst. 7. Bylo by si zajisté přáti, aby při volné theorii důkazní, kteráž dle osnovy platí, bylo též řízení veřejné, kteréž zaručuje plné a nepředpojaté konání spravedlnosti, leč byla by to toho času úloha ohromná, upraviti na základě dosavadních předpisů v historických zemích a na Slovensku z brusu nové trestní řízení celní. Proto vítati sluší jen myšlenku zavésti volnou theorii průvodní, odpovídající moderní době a praktické potřebě, v čemž spočívá nesporný pokrok proti stavu dosavadnímu. Záruku objektivního souzení dlužno pak spatřovati v tom, že v I. stolici spolupůsobí vedle úředníků finančních též soudcové a že dokonce ve II. a III. stolici soudcové z povolání mají převahu.

Celní přestupky trestají důchodkové soudy, celní nepořádnosti úřady celní správy.

Hlava VII.

K §§ 139 a 140. Vyhovujíc předpisu § 107 úst. list., obsahuje hlava tato ustanovení o vyvlastnění objektů již stávajících za účelem usnadnění přehledu celní hranice a kontroly oběhu zboží, tedy v zájmu veřejném, a to celkem dle zásad platných ohledně vyvlastnění pro stavby železnic v historických zemích (zákon ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.), případně dle druhého oddílu článku XLI/1881 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus platného.

Vyvlastňovací nález vydá ministerstvo financí a jest tento konečný.

§ 140 odst. 3. a 4. Stylisován přiměřeně změnám předlohy podle této důvodové zprávy tohoto výboru, při čemž zrušen zákon ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., mezi jiným též z té příčiny, ježto dle článku II. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n. vláda bez toho jest zmocněna upravovati celní sazby pomoci součinitelů a zejména též zlomky jejich, čímž umožněno též přiměřeně snížiti (příp. použitím zlomkového součinitele téměř zrušiti) také cla předmětů denní potřeby se týkající.

Aby nemusily býti opakovány veškeré ostatní zevrubné důvody vládní předlohy, odkazuje se za účelem doplnění této zprávy výborové na důvodovou zprávu osnovy.

Vzhledem k tomu doporučuje výbor ústavně-právní, připojuje se současně ke zprávě výboru národohospodářského, přijetí této předlohy ve znění navrženém tímto výborem.

Dále doporučuje výbor ústavně-právní schválení připojených resolucí.

V Praze, dne 26. ledna 1927.

Dr František Veselý v. r.,
předseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.

III.

Ježto ústavně-právní výbor učinil v osnově zákona výborem národohospodářským přijaté některé změny, jednal výbor národohospodářský o těchto změnách ve své, dne 16. února 1927 konané schůzi a přijal je vesměs tak, jak byly výborem ústavně-právním usneseny, a to:

V § 4 odstavec 3 za slovem "mimořádných" vřadil slovo "a naléhavých", v § 7 odst. 2. za slova "mohou býti" vřadil slova "za naléhavých okolností" a na konci téhož odstavce škrtl slova "na dotyčné zboží", místo nichž zařadil slova "nebo omezení dovozu" a připojil větu "Pro sledování těchto zjevů jmenuje vláda poradní sbor, do kterého navrhují po dvou členech ministři financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství."

V § 11 doplnil odstavec 1. slovy: pro finanční správu vůbec a též pro jiná odvětví státní správy, pokud se opatření těchto stýkají s celním projednáváním zboží, nebo s přestupem státní hranice.

V § 12 odst. 3. za slovy "finanční stráž" škrtl slova: "jest povinna" a vřadil místo nich slovo "může".

Ku § 13 zařadil nový odstavec 9. "V celní cizině koná finanční stráž službu jen jako pomocný orgán celních úřadů beze zbraně".

V § 34 odst. 5. vřadil za slova "zavede se" slovo "vždy".

V § 37 škrtl slovo "jen".

V § 52 škrtl odstavec 6. úplně a označil posavadní odst. 7. jako 6.

V § 55 odst. 1. za slovy "v zárodku utlumen" vřadil slova: "a aby zboží ukládané do skladiště bylo pojištěno proti požáru a proti vloupání".

V § 61 odst. 4. škrtnut a přijat dle výboru ústavně-právního takto: "Zboží, jehož dovoz jest zakázán, smí býti prodáno jen s podmínkou, že vydražitel vyveze je pod celní kontrolou do celní ciziny, zboží, jehož oběh jest omezen, jen splní-li předepsané odběrné podmínky před výdejem zboží".

V § 61 odst. 5. pak škrtnuto slovo "příznivého" a nahrazeno slovem "žádoucího".

V § 84 odst. 1. a) za slova "úřadu nebo" vřaděna slova: "dostane-li se".

V § 102 odst. 3. slovo "přerušuje" nahrazeno slovem "přetrhuje" a slova "po přerušení" nahrazena slovem "potom".

V § 103 škrtnuto označení §§ (14, 40 a 71).

V § 109 za slova "atd." vřaděna slova: "určené ku krytí hotových výloh".

V § 110 vynechán odst. 6. úplně a označen odst. 7. jako 5. a odst. 5. jako odst. 6.

V § 140 v odst. 2. vynechána poslední věta a zařaděna tato jako odst. 3. v posavadním znění.

Ke třem resolucím výboru ústavně-právního se výbor národohospodářský připojuje a mimo to navrhuje další resoluci dole uvedenou.

Tím jsou vyřízena veškerá podání zájemníků k tomuto návrhu zákona.

V Praze, dne 15. února 1927.

Jan Kotrba v. r.,
místopředseda.

Dr Jan Rozkošný v. r.,
zpravodaj.

Celní zákon

ze dne......................................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

ZÁSADY A ZÁKLADNÍ POJMY.

§ 1.

Celní důchodek.

Československý stát má výlučné právo vybírati clo ze zboží dováženého z jiných států do československého celního území a ze zboží vyváženého z tohoto území do jiných států.

§ 2.

Celní území; svobodné území; celní pohraniční pásmo.

(1) Území, na něž se vztahuje právo státu vybírati clo, jest československým celním územím.

(2) Hranicí celního území (celní hranicí) jest zpravidla hranice státní. Tam, kde státní hranici tvoří toky mezinárodní, jest celní hranicí československý břeh toku nebo ramene, ve kterém leží státní hranice. U jiných hraničních vod a u hraničních cest může celní správa stanoviti úchylky celní hranice od státní hranice.

(3) Mezinárodními smlouvami mohou býti do československého celního území zahrnuta celá území jiných států (celní jednota) nebo jejich části (celní přípojky) a naopak mohou býti části státního území vyloučeny a připojeny k cizímu celnímu území (celní výluky).

(4 ) Část československého území, která není přičleněna k cizímu celnímu území, avšak jest vyloučena z celního území tak, že se nevybírá cla ze zboží dovezeného do ní z celní ciziny k uložení nebo zpracování nebo ze zboží z ní do celní ciziny vyváženého, jest svobodným územím. Svobodné území může býti zřízeno nebo zrušeno nařízením.

(5) Územní pruh podél celní hranice, jehož vnitřní hranici stanoví celní správa, jest celním pohraničním pásmem. Ostatní celní území jest celním vnitrozemím.

(6) Na místních tabulích obcí (osad), ležících v celním pohraničním pásmu, musí býti vyznačeno, že obec (osada) jest v celním pohraničním pásmu.

§ 3.

Pohraniční styk; pohraniční hospodářství.

(1) Styk obyvatelstva československého celního pohraničního pásma s celním pohraničním pásmem sousedního celního území, jenž se děje k uspokojení denní potřeby, jest pohraničním stykem.

(2) Pohraničním hospodářstvím podle tohoto zákona rozumí se takové polní, lesní nebo rybniční hospodářství, jež jest přeříznuto celní hranicí nebo jež leží v celním pohraničním pásmu sousedního státu a jest hospodářsky obstaráváno a spravováno z místa v československém celním pohraničním pásmu. Podobně jest pohraničním hospodářstvím takové polní, lesní nebo rybniční hospodářství, jež leží v československém celním pohraničním pásmu a jest hospodářsky obstaráváno a spravováno z místa za celní hranicí.

(3) Nařízením nebo mezinárodní smlouvou mohou býti povoleny pro pohraniční styk a pohraniční hospodářství zvláštní úlevy, odůvodněné místní potřebou.

§ 4.

Styk s celní cizinou.

(1) Všechno zboží (hmotné věci movité) může býti do celního území dováženo, z něho vyváženo nebo jím prováženo.

(2) Výjimkou z této zásady může však dovoz, vývoz nebo průvoz zboží býti nařízením zakázán nebo omezen pro celou oblast celního území nebo některou jeho část k ochraně státního monopolu nebo z důvodů vojenských nebo policejních nebo ke splnění mezinárodního závazku.

(3) Za mimořádných a naléhavých okolností mohou býti nařízením stanoveny pro potřebnou dobu výjimky ze všeobecné volnosti oběhu zboží též z jiných důvodů. Takovéto nařízení nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny k dodatečnému schválení; pozbývá platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny odepře je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení.

§ 5.

Clo.

(1) Clo jest dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého (vývozní clo).

(2) Kde tento zákon mluví o clu, rozumí se jím jak dovozní, tak i vývozní clo.

(3) Clo stanovené celním sazebníkem může býti sníženo nebo zrušeno smlouvami s cizími státy (smluvní clo).

(4) Clo z výrobků celních výluk a států požívajících nejvyšších výhod se vyměřuje a vybírá podle smluvních sazeb, pokud není jinak stanoveno ve smlouvách.

§ 6.

Celní sazebník.

(1) Celní sazebník stanoví, které zboží podléhá při dovozu nebo vývozu clu, i výši cla.

(2) Nařízením budou vydány vysvětlivky, jež doplňují a vykládají celní sazebník.

(3) Není-li zboží jmenováno v celním sazebníku a neobsahuje-li celní sazebník nebo vysvětlivky k němu směrnic pro jeho zařadění, zařadí se jako zboží, jemuž jest podobné svou povahou, způsobem výroby nebo účelem, k němuž má ho býti použito.

§ 7.

Odvetná opatření.

(1) Ukládá-li některý stát na československé zboží nepříznivější cla než na zboží z jiných států nebo ztěžuje-li nespravedlivě jeho dovoz nebo průvoz nebo ztěžuje-li vývoz zboží ze svého území nebo průvoz cizího zboží svým územím do československého celního území, mohou býti nařízením stanovena opatření odvetná.

(2) Jestliže zboží dovážené z některého státu do československého celního území v důsledku zvláštních veřejných i jiných opatření, jako poskytováním vývozních nebo jiných výhod, zavedením delší pracovní doby nebo jiných nepříznivějších sociálních podmínek pracovních a pod., nebo v důsledku znehodnocení měny působí domácí výrobě mimořádnou soutěž, mohou býti za naléhavých okolností nařízením stanovena vhodná ochranná opatření, zejména stanoveno zvláštní clo nebo přirážka ke clu nebo omezení dovozu. Pro sledování těchto zjevů jmenuje vláda poradní sbor, do kterého navrhují po dvou členech ministři financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství.