Der Granatenschiessplatz, wo die Uibung stattfand, entspricht laut Sachverständigengutachten hinsichtlich der Sicherheitsvorkehrungen den Dienstvorschriften.

Leutnant Píša, welcher sich bereits durch zwei Jahre als Instruktor beim Unterricht im Granatenwerfen sehr gut bewährt hatte, achtete laut übereinstimmender Aussagen sowohl des Leiters der Uibungen als auch der verletzten Soldaten auf alle vorgeschriebenen Vorkehrungen.

Die Sachverständigen, welche sowohl den Lokalaugenschein vorgenommen als auch die beim Unglücksfalle beteiligten Personen einvernommen hatten, bestätigen gleichfalls, dass man den Leutnant keiner Handlung beschuldigen kann, welche den Sicherheitsvorschriften zuwiderlaufen würde.

Der Weltkrieg hat gezeigt, dass der Handgranatenkampf sehr oft der entscheidende Faktor im Nahekampf sowohl beim Angriff als auch bei der Verteidigung ist. Die Erfahrung und die Uiberzeugung, dass dieser Zweig der militärischen Ausbildung ebenso wichtig und notwendig ist, wie die Ausbildung im Gewehrschiessen, veranlassten sämtliche Armeen, dieser Kampfart schon im Frieden erhöhte Aufmerksamkeit und Sorge zuzuwenden. Aus diesem Grunde kann ich die Uibungen im Werfen und Schiessen mit Handgranaten im Frieden nicht einstellen. Unser Soldat kann für den Nahkampf nicht in untergeordneterer Weise als die Angehörigen anderer Armeen ausgebildet werden, wo der Kampf mittels Granaten eingehend geübt wird, wodurch er im vorhinein gegen allfällige Gegner im Nachteil wäre.

Durch die Dienstesvorschrift sind die äusseren und die Schutzvorkehrungen für das Werfen und Schiessen mit scharfen Handgranaten genau festgesetzt, damit die Umgebung des Uibungsplatzes nicht gefährdet werde und das Leben der Uibenden in vorhinein gegen verschiedene Unfälle geschützt sei. Eine absolute Garantie kann jedoch, trotzdem die Schutzvorkehrungen genügend sind, nie geleistet werden.

Prag, am 27. Oktober 1926

Udržal m. p.,
Minister für nationale Verteidigung.

Tisk 332|14.

Tou dobou dokončují se práce na osnově vládního nařízení, kterým má býti dosud platný, seznam přepychových předmětů změněn. Osnova, jež vyhovuje přání v interpelaci vyslovenému, bude v nejbližších dnech rozeslána zájmovým korporacím k posouzení a možno očekávati, že bude v nejbližší době vyhlášena.

V Praze, dne 2. prosince 1926.

Dr Engliš v. r.,
ministr financí.

Tisk 332|15.

S míněním vysloveným v interpelaci, jakoby výnos ministerstva školství a národní osvěty o ustanovování definitivních učitelů ad personam na systemisovaných místech byl v rozporu s ustanovením §u 10 zákona ze dne 13, VII. 1922, č. 226 Sb. z. a n. nemohu souhlasiti. Z textu § 10, odst. 2. až 4. citovaného zákona je zcela jasno, že se jimi stanoví jen směrnice pro rozepisování konkursů na uprázdněná učitelská místa a že se tudíž netýkají překládání učitelstva z příčin služebních. V tom smyslu rozhodnul již také v konkrétním případu nejvyšší správní soud (nález, ze dne 8. října 1926, č. 12.957/25). Tato okolnost není ovšem závadou, aby se i při takovémto překládání učitelů přihlíželo k zásadě poměrného zastoupení učitelů a učitelek v učitelských sborech, pokud závažné služební důvody nevyžadují, aby úřady v konkrétním případě se od této zásady uchýlily.

V Praze, dne 7. prosince 1926.

Dr Hodža v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Tisk 332|16.

Rodině Forgáchů patří na Slovensku velkostatek Veliká, mající v době záboru výměru 6685 kat. jiter, t. j. ca 3800 ha půdy, z toho půdy zemědělské 1416 kat. jiter, t. j. ca 815 ha. Státní pozemkový úřad převzal dosud a přidělil 829 kat. jiter půdy zemědělské a zřídil v obci Šáry 5 a v obci Solisku 8 rolnických nedílů. Mimo to svolil státní pozemkový úřad k menším odprodejům podle §u 7 záborového zákona. K žádosti vlastníků propustil jim Státní pozemkový úřad podle §u 11 záborového zákona ze záboru 260 kat. jiter 1078 čtver. sáhů půdy zemědělské a 173 kat. jiter 1561 čtver. sáhů půdy jiné, celkem 434 kat. jiter 1039 čtver. sáhů, t. j. 250 ha 12 a 51 m². Zůstala tudíž převážná část velkostatku v záboru.

V případu koupě od velkostatku Dolní Strehové běží o jiný soubor velkého majetku pozemkového, jehož vlastníkem jest dr Pavlová-Lazarová. Jan Malatinec a společníci koupili od tohoto velkostatku r. 1919 část ve výměře 330 kat. jiter. Předběžný souhlas ke koupi dalo ministerstvo pro správu Slovenska výnosem ze dne 21. srpna 1919, č. 9264. Na základě tohoto souhlasu schválil pak smlouvu také Státní pozemkový úřad, jenž vstoupil v činnost dnem 15. října 1919.

Podle shora vylíčeného zůstávají ještě v záboru od velkostatku Veliká lesy a něco půdy zemědělské a jest tudíž zachována možnost přídělu oprávněným uchazečům. Spoluvlastníci velkostatku požádali protokolem ze dne 24, září 1926 Státní pozemkový úřad, aby uzavřel s nimi dohodu o dalším provedení pozemkové reformy na jejich majetku. Ve svých návrzích pamatují vlastníci také na město Lučenec, jemuž by odprodali část lesů ve výměře ca 595 kat. jiter za cenu až do 2000 Kč za jedno kat. jitro. O této žádosti vlastníků Státní pozemkový úřad dosud nerozhodl. Také Jan Malatinec podal u Státního pozemkového úřadu žádost za svolení ke koupi určité výměry půdy od velkostatku Veliká, žádost jeho nebyla však dosud Státním pozemkovým úřadem ani projednávána.

Nemá tudíž vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 27. prosince 1926.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Forgács-családnak Szlovenskón, Velikán a lefoglalás idején 6685 kat. hold öszterűletü, azaz körülbelül 3800 ha, s ebből 1416 kat. hold azaz kb. 815 ha mezőgazdasági ingatlanból álló nagybirtoka van. Az állami földhivatal ezideig 829 kat. hold mezögazdasági földet vett át és osztott szét és Šari községben 5 és Solinsko községben 8. földműves - osztatlant létesített. Ezenkivül az állami földhivatal a földlefoglási törvény 7. §- ának értelme szerinti kisebb eladásokat engedélyezett. A tulajdonosok kérelmére az állami földhivatal a földlefoglalási tőrvény 11. §-a értelmében a lefoglalás alól 260 kat. hold s 1078 négyszögöl mezőgazdasági földet és 173 kat. hold s 1561 négyszögöl, egyéb földet, összesen tehát 434 kat. hold és 1039 négyszögöl, azaz 250 ha, 12 és 51 m2 földdet szabadított fel. A nagybirtok, tulnyomó része tehát foglalásban maradt.

A Dolní Strehovai magybirtokból való vétel. esetében egy másik nagy földbirtokomplexumról van szó, amelynek tulajdonosa dr Lázár Pálné; Malatinec János és társai ezen nagybirtokból 1919. ben 330 kat. hold területet vettek meg. A vétel előzetes engedélyezését Szlovenszko teljhatalmu minisztériuma 1919, augusztus 21. - én kelt 9264. sz. határozatával adta meg. Az állami földhivatal, amely 1919. október 15. -én kezdte meg működését, ezen engedély alapján a szerződést helyben hagyta.

A fentiek szerint a Veliká -i nagybirtokból még erdők és egynémely szántóföldek maradtak foglalásban s így jogosult jelentkezők számára való kiosztás lehetősége fen van tartva. A nagybirtok tulajdonosal 1926, szeptember 24. - én kelt jegyzőkönyv utján azzal fordultak az állami földhivatalhoz, hogy az ő földbirtokukon eszközlendő föklreform további végrehajtása iránt egyezségre lépjen. A tulajdonosok indítványaikban Losonc városára is gondolnak, amelynek erdeiknek cca 595 kat. holdat kítevő részét holdankint 2000 Kč- ig menő áron volnának hajlandók eladni. A tulajdosok ezen ajánlatáról az állami földhivatal még nem döntőtt. Malatinec János is folyamodott az állami földhivatalhoz a Velikai nagybirtokból leendő földvétel engedélyezése iránt, kérvényéről azonban az állami földhivatal ezideig még nem is tárgyalt.

A kormánynak tehát valamiféle intézkedések megtételére indoka nincsen.

Praha, 1926. december 27. - én.

A kormány elnöke:
Švehla s. k.

Tisk 332|17.

Stanice Česká Lípa nevyhovuje nynějším zvýšeným potřebám provozním a to ani zařízením kolejovým, ani zařízením výpravné budovy. Poněvadž stanice není vybavena tunely k osobním nástupištím, rozestavují se ve větších vlakových skupinách vlaky tak, aby umožněn byl s hlediska dopravního bezpečný nástup obecenstva k jednotlivým vlakům. Při tom vzhledem k nedostatečné délce nástupišť nastává ovšem někdy případ, uvedený v interpelaci, že některé osobní vozy přesahují tato nástupiště.

Železniční správa jest si vědoma nedostatků této stanice, důležitého to uzlu dopravního; a pracuje proto o projektu pro náležité její vybudování. Dnešní závadné poměry v dopravě osobní zamýšlí odstraniti nejen vhodnou úpravou kolejiště a zřízením vyvýšených krytých nástupišť s tunelovým příchodem, nýbrž i výstavbou nové výpravné budovy. Provedení projektu bude ovšem postupné a bude záviseti také na pohotovosti finančních prostředků. Kromě toho bude však železniční správa hleděti, aby ještě před vybudováním stanice podle uvedeného projetku byly vhodným opatřením záhy odstraněny závady, o nichž se interpelace zmiňuje.

V Praze, dne 10. prosince 1926.

Najman v. r.,
ministr železnic.

Die Station Böhmisch Leipa entspricht nicht den gegenwärtigen gesteigerten Betriebsbedürfnissen, und zwar weder durch ihre Geleiseanlage noch durch die Einrichtung des Expeditionsgebäudes die Züge derart rangiert, um einen vom Standpunkte des Verkehres gefahrlosen Zutritt des Publikums zu den einzelnen Zügen zu ermöglichen. Hiebei tritt mit Rücksicht auf die ungenügende Länge der Bahnsteige manchmal allerdings der in der Interpellation erwähnte Fall ein, dass manche Personenwagen über diese Bahnsteige hinausreichen.

Die Eisenbahnverwaltung ist sich der Mängel dieser Station, eines wichtigen Verkehrsknotenpunktes, bewusst, und arbeitet daher an einem Projekte für einen entsprechenden Ausbau derselben. Sie beabsichtigt die dermaligen mangel haften Verhältnisse im Personenverkehre nicht nur durch eine entsprechende Herstellung der Geleiseanlagen und durch die Errichtung erhöhter gedeckter Bahnsteige mit Tunnelzugang, sondern auch durch den Bau eines neuen Expeditionsgebäudes zu beseitigen. Die Verwirklichung des Projektes wird allerdings eine successive sein und wird auch von der Verfügbarkeit der finanziellen Mittel abhängen. Ausserdem wird jedoch die Eisenbahnverwaltung trachten, noch vor Ausbau der Station nach dem erwähnten Projekte die in der Interpellation erwähnten Übelstände durch geeignete Massnahmen baldigst zu beseitigen.

Prag, am 10. Dezember 1926.

Najman m. p.,
Eisenbahnminister.

Tisk 332|18.

Směrnice pro obsazování učitelských míst definitivně systemisovaných obsaženy jsou v článku IV. zákona ze dne 9. dubna 1920; č. 306 Sb. z. a n., na jehož podkladě dostalo se školním úřadům příslušných prováděcích pokynů již výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 31. prosince 1920, č. 40897 (Věstník ministerstva školství a národní osvěty z r. 1921, str. 11.). Nové směrnice, které by obsahovaly jakékoli úchylky od zásad citovaného zákona, nebylo by lze vydati pouhou cestou administrativní.

Rekursy legitimovaných osob, docházející ministerstvu školství a národní osvěty, jsou vyřizovány co nejrychleji. Meritorně o nich rozhodujíc, řídí se ministerstvo školství a národní osvěty jen zákonem a obsahem spisů, takže neodpovídala by skutečnosti domněnka, že takové rekursy jsou snad ukládány ke spisům.

Za tohoto stavu není důvodu k nějakému opatření, také proto nikotiv, že interpelace sama omezuje se na tvrzení paušální a žádný konkrétní případ neuvádí.

V Praze dne 24. prosince, 1826.

Dr M. Hodža v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Die Richtlinien für die Besetzung definitiv systemisierter Lehrerstellen sind im Artikel IV. des Gesetzes vom 9. April 1920, Nr. 306 S. d. G. u. V., enthalten, auf dessen Grundlage den Schulbehörden schon mit dem Erlasse des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 31. Dezember 1920 Z. 40897 (Verordnungsblatt des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom Jahre 1921, Seite 11) entsprechende Durchführungsweisungen zugekommen sind. Neue Richtlinien, die irgendwelche Abweichungen von den Grundsätzen des zitierten Gesetzes enthalten würden, könnten auf bloss administrativen Wege nicht erlassen werden.

Die beim Ministerium für Schulwesen und Volkskultur einlangenden Rekurse legitimierter Personen werden tunlichst rasch erledigt. Bei deren meritorischer Entscheidung richtet sich das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur lediglich nach dem Gesetze und dem Inhalte der Akten, sodass die Vermutung, als ob derartige Rekurse etwa ad acta gelegt werden, den Tatsachen nicht entsprechen würde.

Bei dieser Sachlage liegt keine Veranlassung zu irgendwelcher Verfügung vor, auch aus dem Grunde nicht, weil sich die Interpellation selbst auf pauschale Behauptungen beschränkt und keinen konkreten Fall anführt.

Prag, am 24. Dezember 1926.

Dr. M. Hodža m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.

Tisk 332|19.

Otázka, jak odstraniti dnešní nesnáze s napájením lokomotivních kotlů v Opavě vodou, zaměstnává státní správu železniční již delší dobu. Kvalita studniční vody v Opavě jest zcela nevhodná, voda jest příliš tvrdá a působí velmi zhoubně na stěny a žárnice kotlů. Pokusy s různými prostředky na změkčování vody neměly bohužel valného výsledku.

Bylo uvážováno o různých alternativách, z nichž konečně vybráno bylo řešení nejsprávnější t. j. stavba nové čerpací stanice na břehu řeky Opavice, aby tak bylo lze získati říční vodu.

O podrobném projektu se již pracuje a - nevyskytnou-li se překážky rázu finančního - bude stavba v roce 1921 uskutečněna.

Dovoluji si poukázati k tomu, že zrušení výpomocné čerpací stanice v Háji bylo provedeno proto, že tato vodárna byla velmi málo vydatná a vzhledem ke své blízkosti k Opavě i provozně nehospodárná.

Závady ve vodní stanici Svinov budou vhodným opatřením odstraněny.

Používám této příležitosti k tomu, abych konstatoval, že v četných místech republiky jest nucena státní železniční správa stále ještě trpěti poměry provozně neúčelné nebo nehospodárné. Závady ty jsou ovšem ministerstvu železnic dobře známé, avšak odstranění jich naráží jednak na nesnáze místní, jednak pak, a to zejména, na obtíže finanční. Stav našich státních drah v době poválečné vyžadoval četných investic s vysokými náklady. Přirozeně, že především byly podnikány takové práce, které byly uznány za nejdůležitější a neodkladné. K jiným přistupuje se postupně, jak to také finanční situace státních drah dovoluje.

V Praze dne 5. ledna 1927.

Najman v r.,
ministr železnic.

Die Frage der Beseitigung der heute herrschenden Schwierigkeiten mit dem Speisen der Lokomotivkessel in Troppau mit Wasser beschäftigt die staatliche Eisenbahnverwaltung schon längere Zeit. Die Qualität des Brunnenwassers in Troppau ist gänzlich ungeeignet, das Wasser ist zu hart und wirkt sehr verheerend auf die Kesselwände und die Flammofen unter dem Kessel. Die mit verschiedenen Mitteln vorgenommenen Versuche zur Enthärtung des Wässers hatten leider keinen besonderen Erfolg.

Es wurden verschiedene Alternativen in Erwägung gezogen, von welchen schliesslich die richtigste Lösung gewählt wurde, d. i. die Errichtung einer neuen Wasserstation am Ufer der Opavice, um auf diese Weise Flusswasser gewinnen zu können.

Am Detailprojekt wird bereits gearbeitet und wird - falls keine Hindernisse finanzieller Natur eintreten - der Bau im Jahre 1927 verwirklicht werden.

Ich erlaube mir darauf hinzuweisen, dass die Auflösung der Aushilfswasserstation in Háj aus dem Grunde erfolgte, weit diese Wasserstation zu wenig ausgiebig und mit Rücksicht auf deren Nähe bei Troppau auch betriebstechnisch unökonomisch war.

Die Mängel in der Wasserstation Svinov werden durch geeignete Massnahmen beseitigt werden.

Ich nehme diese Gelegenheit wahr, um zu konstatieren, dass die staatliche Eisenbahnverwaltung in zahlreichen Orten der Republik noch immer gezvungen ist, betriebstechnisch zweckwidrige oder unökonomische Zustände zu dulden. Diese Mängel sind dem Eisenbahnministerium allerdings gut bekannt, doch stösst deren Beseitigung einerseits auf lokale, andererseits jedoch, und dies insbesondere, auf finanzielle Schwierigkeiten. Der Zustand unserer Staatsbahnen in der Nachkriegszeit erforderte zahlreiche, mit hohen Kosten verbundene Investitionen. Es wurden natürlich vor allen solche Arbeiten durchgeführt, welche als die wichtigsten und unaufschiebbaren anerkannt wurden. An die übrigen wird allmählich geschritten, je nach dem es auch die finanzielle Lage der Staatsbahnen gestattet.

Prag, am 5. Jänner 1927.

Najman m. p.,
Eisenbahnminister.