Tisk 332|9.

Periodické tiskopisy >Dřevodělník< č. 21. z 12. října 1926 a >Zájmy kovodělníků< č. 36, z 8. září 1926 zabaveny byly státním zastupitelstvem v Praze z toho důvodu, že v obsahu článků v interpelaci zmíněných shledána byla skutková podstata přestupku § 1 zákona o útisku z 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a nař.

Soud v obou případech také potvrdil svým rozhodnutím obě nařízená zabavení a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona.

Ježto nejde o zákonem neodůvodněné opatření státního zastupitelství a také s hlediska ocenění veřejného zájmu nelze činiti jemu výtek, nemám podkladu pro zakročení.

V Praze, dne 20. prosince 1926.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

Tisk 332|10.

V dohodě se zúčastněnými ministerstvy zemědělství, obchodu a financí a po slyšení v úvahu přicházejících odborných korporací a přímých zástupců zájemců z Moravy a ze Slovenska, mezi nimi i zástupců Svazu mlékáren a mlékařských družstev Moravy, uplatnilo ministerstvo zahraničních věcí při jednání o třetí dodatkovou úmluvu československo-rakouskou, podepsanou dne 23. června 1926, požadavek o snížení nového cla na mléko v Rakousku.

S poukazem na to, že clo vstoupilo v platnost teprve dne 26. května 1926 a že tato věc má povahu vyhraněně vnitropolitickou, odmítlo Rakousko snížení cla. Po obšírných debatách a obtížném jednání dosáhla československá delegace aspoň snížení vyrovnávacího zatížení daně obratové při dovozu ze 4 % na 33 %.

Ministerstvo zahraničních věcí, jsouc si vědomo toho, že jde zde s hlediska nejen postižených krajů, avšak i s hlediska celohospodářského o věc velmi značné důležitosti, jejíž příznivé či nepříznivé vyřízení by mohlo vykonávati nenepatrný vliv na usměrnění a intensitu zemědělské výroby v postižených krajích, hodlá požadavek o podstatné snížení cla na mléko při shora zmíněné revisi uplatňovaťi znovu s největší energií.

Pokud se týče vnitrostátních opatření, jež by přispěla ku zmírnění nákladů exportu mléka, bylo dosud provedeno toto:

1. Ministerstvo železnic snížilo s platností od 23. srpna 1926 dovozné ze stanic, jež označili zájemníci za stanice odesílací, do pohraničních stanic československo-rakouských o 30-51 %.

2. Ministerstvo obchodu zrušilo s platností od 1. listopadu 1926 dosavadní poplatek z vývozu mléka (3 hal. za 1 l).

3. Ministerstvo financí učinilo opatření, aby celní úřady odbavovaly vývozní zásilky mléka (též kyselého), jakož i smetany a yogurthu v každé době bez předpisování poplatků za odbavování domácími, celními prohlídkami. Zrušením formy domácích celních prohlídek při odbavování takovýchto zásilek odpadá též dávka za eventuelní generelní povolení těchto prohlídek podle položky 30. dávkového řádu K, vyhlášeného vládním nařízením ze dne 4. září 1925, čís. 185 Sb. z. a nař.

V Praze, dne 4. prosince 1926.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Im Einvernehmen mit den beteiligten Ministerien für Landwirtschaft, Handel und Finanzen und nach Anhörung der in Betracht kommenden Fachkorporationen und der direkten Vertreter der Interessenten aus Mähren und aus der Slovakei, darunter auch der Vertreter des Verbandes der Molkerei- und Milchgenossenschaften Mährens hat das Ministerium des Aeussern bei den Verhandlungen über das dritte, am 23. Juni 1926 unterfertigte čechoslovakisch-österreichische Nachtragsübereinkommen die Forderung einer Ermässigung des neuen Milchzolles geltend gemacht.

Unter Hinweis auf den Umstand, dass der Zoll erst am 26, Mai 1926 in Wirksamkeit getreten ist und dass dies eine Angelegenheit ausschliesslich innerpolitischer Natur ist, hat Oesterreich die Ermässigung des Zolles abgewiesen. Nach ausführlichen Debatten und schwierigen Verhandlungen erreichte die čechoslovakische Delegation wenigstens eine Herabsetzung der Ausgleichsbelastung der Umsatzsteuer bei der Einfuhr von 4 % auf 3 %.

Das Ministerium des Aeussern beabsichtigt im Bewusstsein des Umstandes, dass es sich hier nicht nur vom Standpunkte der betroffenem, Gegenden, sondern auch vom Standpunkte der Gesamtwirtschaft um eine eminent wichtige Angelegenheit handelt, deren günstige bzw. ungünstige Erledigung einen nicht unbedeutenden Einfluss auf die Einstellung und die Intensität der landwirtschaftlichen Produktion in den betroffenen

Gegenden ausüben könnte, die Forderung einer wesentlichen Zollermässigung für Milch anlässlich der oben erwähnten Revision neuerlich mit der grössten Energie geltend zu machen.

Sofern es sich um innerstaatliche Massnahmen handelt, welche zur Ermässigung der Exportkosten bei Milch beitragen könnten, wurde bisher Nachstehendes verfügt:

1. Das Eisenbahnministerium hat mit Gültigkeit vom 23. August 1926 die Frachtsätze von den Stationen, welche die Interessenten als Aufgabsstationen bezeichnet hatten, in die čechoslovakisch- österreichischen Grenzstationen um 30-51 % ermässigt.

2. Das Handelsministerium hat mit Gültigkeit vom 1. November 1926 die bisherige Ausfuhrgebühr für Milch (3 Heller für 1 Liter) aufgehoben.

3. Das Finanzministerium hat die Verfügung getroffen, dass die Zollbehörden die Exportsendungen von Milch (auch sauerer Milch) sowie von Schmetten und Yogurth jederzeit ohne Vorschreibung der Gebühren für die Abfertigung durch zollämtliche Hausbeschau abfertigen. Infolge Aufhebung der Form der zollämtlichen Hausbeschau bei der Abfertigung derartiger Sendungen entfällt auch die Abgabe für eine eventuelle generelle Bewilligung einer derartigen Beschau gemäss Post Nr. 30 der mit Regierungsverordnung vom 4. September 1925, Nr. 185 S. d. G. u. V. kundgemachten Abgabeordnung K.

Prag, am 4. Dezember 1926.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Tisk 332|11.

U vojína Jana Schachnera byla při presentaci v roce 1925 zjištěna chronická pohlavní choroba. V důsledku toho byl podroben léčení v různých nemocnicích. Léčení to trvalo až do konce ledna 1926.

Na základě lékařského nálezu posádkové nemocnice ve Vysokém Mýtě byl superarbitrován k pomocným službám pro chronický zánět žlázy předstojné a konal od té doby různé pomocné služby u I. normální eskadrony jezdeckého pluku 9. Posléze byl přidělen jako číšník v důstojnické jídelně. Během své vojenské služby nebyl nikdy trestán, ačkoliv jeho chování nebylo vždy vzorné.

Jest pravda, že byl dvakráte u raportu napomenut, avšak v žádném případě nebylo mu hrozeno 21 denním vězením. Nadporučík Tejnek i ostatní představení byli k němu velmi shovívaví. Schachner nebyl nikým z představených šikanován.

Dne 18. května 1926 byl vojín Schachner k rozkazu lékařovu opětně odeslán na léčení do divisní nemocnice 4 v Josefově. Místo do nemocnice odejel však jmenovaný ke svým rodičům do Budějovic, jež oklamal tvrzením, že nastupuje řádnou dovolenou.

Z protokolu ve věci slyšených vojínů vychází najevo, že Schachner byl pro svoji nemoc nešťasten a sebevraždu spáchal patrně z omrzelosti života. Proč napsal dopis, kterým obviňuje svoje představené z šikanování a jiných věcí, nedalo se šetřením zjistiti. Naopak soudním vyšetřováním bylo zjištěno, že zpráva o sebevraždě vojína Schachnera dodaná vojenskou tiskovou službou tisku správně vystihuje skutkovou podstatu věci.

V Praze, dne 8. listopadu 1926.

Udržal v. r.,
ministr národní obrany.

Beim Soldaten Johann Schachner wurde bei der Präsentierung im J. 1925 eine chronische Geschlechtskrankheit sichergestellt. Infolge dessen wurde er in verschiedenen Krankenhäusern der ärztlichen Behandlung unterzogen. Diese ärztliche Behandlung dauerte bis Ende Jänner 1926.

Auf Grund des ärztlichen Befundes des Garnisonsspitals in Vysoké Mýto wurde er wegen chronischer Entzündung der Prostata zu Hilfsdiensten superarbitriert und versah seit dieser Zeit verschiedene Hilfsdienste bei der I. normalen Eskadron des Kavallerieregiments Nro. 9. Zuletzt wurde er als Kellner in der Offiziersmenage zugeteilt. Während seiner militärischen Dienstzeit wurde er nie gestraft, obwohl sein Verhalten nicht stets ein musterhaftes war.

Es ist richtig, dass er zweimal beim Rapport gemahnt wurde, doch wurde ihm in keinem Falle mit 21 Tagen Arrest gedroht. Oberleutnant Tejnek sowie die übrigen Vorgesetzten waren zu ihm sehr nachsichtig. Schachner wurde von keinem seiner Vorgesetzten schikaniert.

Am 18, Mai 1926 wurde der Soldat Schachner überärztlichen Auftrag neuerlich in das Divisionsspita1 Nro. in Josefov zur Behandlung geschickt. Statt ins, Krankenhaus fuhr der Genannte jedoch zu seinen Eltern nach Budweis, welche er durch die Behauptung täuschte, dass er einen ordentlichen Urlaub antrete.

Aus dem Protokolle der in der Angelegenheit einvernommenen Soldaten geht hervor, dass Schachner wegen seiner Krankheit unglücklich war und den Selbstmord offenbar aus Lebensüberdruss beging. Warum er den Brief schrieb, in welchem er seine Vorgesetzten der Schikanierung und anderer Dinge beschuldigt, konnte durch die Erhebungen nicht sichergestellt werden. Durch die gerichtliche Untersuchung wurde im Gegenteil sichergestellt, dass die vom militärischen Pressedienst der Presse übermittelte Nachricht über den Selbstmord des Soldaten Schachner den Tatbestand der Angelegenheit richtig erfasst.

Prag, am 8. November 1926.

Udržal m. p.,
Minister für nationale Verteidigung.

Tisk 332 | 12.

Ku provedení úmluvy mezi republikou Československou a Maďarskem ze dne 13. července 1923 o vzájemném nakládání se soukromými pojišťovnami a o finanční úpravě starých pojišťovacích smluv na život ujednaných v bývalých korunách uherských a rakouských, uveřejněné pod č. 228 Sb. z: a n. z roku 1924, bylo 1. července vydáno vládní nařízení ze dne 25. června 1926, č. 92 Sb. z. a n.

V Praze, dne 29. října 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Zur Durchführung des unter Nr. 228 S. d. G. u. V. vom Jahre 1924 veröffentlichten Uebereinkommens zwischen der Čechoslovakischen Republik und dem Königreiche Ungarn vom 13. Juli 1923 über die gegenseitige Behandlung der Privatversicherungsanstalten und die finanzielle Regelung der in ehemaligen ungarischen und österreichischen Kronen abgeschlossenen alten Lebensversicherungsverträge wurde am 1. Juli die Regierungsverordnung vom 25. Juni 1926, Nr. 92 S. d. G. u. V. erlassen.

Prag, am 29. Oktober 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 332|13.

V době cvičení 7. horského praporu ve vrhu ostrých ručních granátů byl řídícím cvičení nadporučík František Babor a jako instruktor byl mu přidělen poručík Josef Píša.

Mužstvo řádně vycvičené předcházejícím výcvikem ve vrhu cvičnými granáty bylo před početím cvičení znovu poučeno o zařízení cvičiště a o způsobu vrhání ručních granátů.

Při počátku cvičení ukrylo se mužstvo v zadním zákopu střelnice a ve skupinách 3-5 mužů bylo voláno do stanoviště hazejícího, kde znovu byla vysvětlena celková manipulace při vrhu granátu. Toto nové poučení pokládal důstojník řídící cvičení za nezbytné vzhledem k tomu, že mezi mužstvem bylo dosti těžko chápajících analfabetů. Po poučení zůstal vždy ve stanovišti pro házejícího jeden muž ze skupiny, kdežto ostatní se skryli. Vrh granátem byl proveden až na znamení píšťalkou, které dal řídící cvičení.

Kritického dne, když přišla řada na předposlední skupinu pěti mužů 3 roty, zavolal poručík Píša vojíny Jana Prodana, Jaroslava Hoffmanna, Jana Chudana, Jana Olejníka a Vasila Brenceje do stanoviště pro házejícího. Nadporučík Babor byl v sousedním zákopu, kde byly složeny granáty v bedničkách. Oba tyto zákopy jsou spojeny otvorem určeným k podávání granátů házejícímu.

Po obvyklém výkladu rozestavil poručík Píša skupinu jmenovaných vojínů v zákopu tak, že tři seděli před ním a dva stranou za ním. V této době přiblížil se od zadu ke skupině poručík v záloze Rainhold Springer a bez vědomí poručíka Píši stanul za traversou mezi stanovištěm pro házející a skladištěm granátů. Po výkladu poručík Píša vzal z otvoru pro podávání granátů jeden vejčitý granát vz. 21, který si tam byl před tím připravil, a ukázav vojínům Brencejovi a Hoffmannovi, že granát jest zajistěn, předpažil levou ruku a drže granát v pravé ruce demonstroval rozmach při házení. V tom okamžiku vyklouzl poručíku Píšovi z ruky granát, který byl namazán (konservován) vaselinou a naraziv na boční stěnu zákopu pro házející explodoval. Nadporučík Babor uslyšev výbuch za výkladu poručíka Piši vyskočil ze zákopu a přivolal zdravotní hlídku, jež měla stanoviště asi 400 kroků od místa cvičení. Náčelník zdravotní služby horského praporu 7. poskytl ihned prvou pomoc všem sedmi raněným a zařídil jejich odvezení do blízké nemocnice Čs. Červeného Kříže ve Spišské Sobotě.

Poručík v záloze Springer, vojín Prodan a Olejník zůstali v nemocnici, poněvadž pro svá těžká zranění nebyli schopni transportu. Ostatní, t. j. poručík Píša, vojín Brencej, Hoffmann a Chudait byli odesláni do divisní nemocnice 11 v Košicích. Poručík v záloze Springer a vojín Prodan podlehli ve zmíněné nemocnici svému zranění, ač jim neprodleně byla poskytnuta lékařská pomoc. U poručíka v záloze Springera nastalo vnitřní zakrvácení v dutině břišní a hrudní, u vojína Prodana pak výron krve nad mozek. Zranění ostatních byla též těžká, avšak dnes již jsou mimo nebezpečí.

Granátnická střelnice, kde se cvičení dálo, odpovídá podle posudku znalců co do bezpečnostních opatření služebním předpisům.

Poručík Píša, který již po dvě léta se velmi dobře osvědčil jako instruktor při vyučování vrhu granátem dbal podle shodných výpovědí jak řídícího cvičení tak i zraněných vojínů všech předepsaných opatření.

Znalci, kteří ohledali jak místo tak i slyšeli osoby na neštěstí zúčastněné, rovněž potvrzují, že nelze poručíka Píšu obviniti z jednání, jež by se příčilo předpisům bezpečnosti.

Světová válka ukázala, že boj granátem jest velmi často rozhodujícím činitelem v boji zblízka jak v útoku, tak v obraně. Zkušenost a přesvědčení, že toto odvětví vojenského výcviku jest právě tak důležité a potřebné jako výcvik v střelbě z pušky, přiměly všechny armády, aby tomuto druhu boje věnovaly již v míru zvýšenou pozornost a péči. Proto nemohu zastaviti v míru cvičení ve vrhání a střílení ručními granáty. Náš vojín nemůže býti pro boj zblízka podřadněji cvičen než příslušníci jiných armád, kde boj granátem je důkladně pěstován a tím předem byl v nevýhodě proti možným protivníkům.

Služebním předpisem jsou přesně stanovena vnější a ochranná opatření pro vrhání .a střílení ostrými, ručními granáty, aby okolí cvičiště nebylo nikdy ohroženo a život cvičících byl předem proti různým nehodám chráněn. Absolutní záruky však nelze dáti nikdy přes to, že ochranná opatření jsou dostatečná.

V Praze, dne 27. října 1926.

Udržal v. r.,
ministr národní obrany.

Zur Zeit der Uibungen des 7. Gebirgsbataillons im Werfen scharfer Handgranaten war Oberleutnant Franz Babor Leiter der Uibungen, und als Instruktor war ihm Leutnant Josef Píša zugeteilt.

Die durch vorangehende Ausbildung im Werfen mit Uibungsgranaten ordentlich ausgebildete Mannschaft wurde vor Beginn der Uibungen neuerlich über die Einrichtung des Uibungsplatzes und über die Art des Handgranatenwerfens belehrt.

Bei Beginn der Uibungen verbarg sich die Mannschaft im rückwärtigen Graben des Schiessplatzes und wurde in Gruppen von 3-5 Mann zum Standorte des Werfenden gerufen, wo die gesamte Manipulation beim Werfen der Granaten neuerlich erklärt wurde.

Diese neuerliche Belehrung erachtete der die Uibungen leitende Offizier mit Rücksicht darauf als unerlässlich, dass sich unter der Mannschaft genug begriffsstützige Analfabeten befanden. Nach der Belehrung blieb jedesmal ein Mann von der Gruppe am Standorte für den Werfenden, während sich die übrigen verbargen. Der Wurf mit der Granate wurde erst über ein vom Leiter der Uibungen gegebenes Pfeifensignal vorgenommen.

Als am kritischen Tage die Reihe an die vorletzte Gruppe von fünf Mann der 3. Rotte kam, berief Leutnant Píša die Soldaten Johann Prodan. Jaroslav Hoffmann, Johann Chudan, Johann Olejník und Vasil Brencej auf den Standort für den Werfenden. Oberleutnant Babor befand sich in einem Graben nebenan, wo die Granaten in Verschlägen gelagert waren. Diese beiden Gräben sind durch eine Öffnung verbunden, welche zum Hinreichen der Granaten an den Werfenden bestimmt ist.

Nach der üblichen Belehrung verteilte Leutnant Píša die Gruppe der genannten Soldaten im Graben so, dass drei vor ihm und zwei seitwärts hinter ihm sassen. In diesem Momente näherte sich der Gruppe von rückwärts Leutnant in der Reserve Rainhold Springer und blieb ohne Wissen des Leutnant Píša hinter der Traverse zwischen dem Standort für den Werfenden und dem Granatenmagazine stehen. Nach erfolgter Erklärung nahm Leutnant Pisa aus der (Öffnung für das Hinreichen der Granaten eine eierförmige Granate Muster 21, welche er sich dort zuvor vorbereitet hatte, zeigte zuerst den Soldaten Brencej und Hoffmann, dass die, Granate gesichert ist, streckte die linke Hand vor und demonstrierte, die Granate in der rechten Hand haltend, das Ausholen beim Wurfe. Im selben Moment entglitt dem Leutnant Píša die Granate, welche mit Vaseline gefettet (konserviert) war, aus der Hand, schlug an die Seitenwand des Grabens für die Werfenden und explodierte. Nachdem Oberleutnant Babor während der Explikation des Leutnant Písa die Detonation vernahm, sprang er aus dem Graben und berief die Sanitätswache, welche ihren Standort etwa 400 Schritte vom Übungsplatze hatte. Der Kommandant des Sanitätsdienstes beim 7. Gebirgsbataillon leistete sofort allen sieben Verwundeten die erste Hilfe und veranlasste deren Uiberführung in das nahe čs. Rote Kreuz-Spital in Spišská Sobota.

Der Leutnant in der Reserve Springer, die Soldaten Prodan und Olejník verblieben im Spital, weil sie infolge ihrer schweren Verletzungen nicht transportfähig waren. Die übrigen, d. i. Leutnant Píša und die Soldaten Brencej, Hoffmann und Chudan wurden in das Divisionsspital Nro. 11. in Košice überführt. Leutnant in der Reserve Springer und der Soldat Prodan erlagen im erwähnten Spitale ihren Verletzungen, trotzdem ihnen unverzüglich ärztliche Hilfe geleistet wurde. Bei Leutnant in der Reserve Springer trat innere Verblutung in der Bauch- und Brusthöhle ein, beim Soldaten Prodan Bluterguss ins Hirn. Die Verletzungen der übrigen waren ebenfalls schwer, doch befinden sich dieselben heute bereits ausser Gefahr.