Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

3. zasedání.

Tisk 333.

Vládní návrh.

Zákon směnečný

ze dne..................1927.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl prvý.

O směnečné způsobilosti.

§ 1.

Každý jest způsobilým směnečně se zavazovati, kdo se může zavazovati smlouvami.

§ 2.

Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavázati, nemá to vlivu na závazek ostatních na směnce podepsaných osob.

Oddíl druhý.

O směnkách cizích (vydaných).

I. Náležitosti cizí směnky.

§ 3.

Podstatné náležitosti cizí směnky jsou:

1. označení jako směnka, které musí býti v samém znění listiny a vyjádřeno v jazyku, kterým se v této listině vyslovuje platební příkaz;

2. údaj peníze, který se má platiti; jsou-li vymíněny také úroky nebo jiná vedlejší plnění, pokládá se to za nenapsané;

3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž řad (ordre) se má platiti (remitent);

4. údaj času, kdy se má platiti; čas musí býti pro celý směnečný peníz určen jednotně a může býti ustanoven jen:

na určitý den,

na viděnou (předložení, a vista; atd.), nebo na určitý čas po viděné,

na určitý čas po dni vystavení,

na veletrh nebo trh (veletržní nebo tržní směnka);

5. podpis výstavcův (trasantův) jménem nebo firmou;

6. jméno osoby nebo firma, která má platiti (směnečník čili trasát);

7. údaj místa, kde se má platiti; místo, uvedené u jména nebo firmy směnečníka, platí, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za směnečníkovo bydliště. Je-li na směnce uvedeno několik míst, platí první z nich za místo platební;

8. místo, den, měsíc a rok vystavení směnky.

§ 4.

(1) Je-li peníz, který se má platiti (§ 3 č. 2), udán písmeny a čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka vyznačená písmeny.

(2) Je-li tento peníz udán několikráte písmeny nebo několikráte čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka menší.

§ 5.

(1) Výstavce může sama sebe označiti za remitenta (§ 3 č. 8.; směnka na vlastní řad).

(2) Nemá-li býti placeno v místě, kde byla směnka vystavena, může výstavce také sama sebe jmenovati směnečníkem (§ 3 č. 6.; zastřená směnka vlastní). Taková směnka má účinek směnky cizí.

§ 6.

(1) Z listiny, které se nedostává některé z podstatných náležitostí směnečných (§ 3), nevzniká směnečný závazek. Prohlášení k takové listině připojená (indosament, akcept, aval) nemají směnečně-právní platnosti.

(2) Okolnost, že v době podpisu směnky některá z podstatných náležitostí chyběla a teprve později byla doplněna, není na závadu ani platnosti směnky, ani závaznosti podpisu. Stalo-li se doplnění bezprávně nebo proti úmluvě, může býti namítnuto směnečnému věřiteli jen, jestli doplnění takového byl účasten nebo jestli, nabývaje směnky, o něm věděl nebo věděti musil.

II. Výstavce (trasant).

§ 7.

Výstavce směnky ručí směnečně za její přijetí a zaplacení. Doložka, kterou výstavce vylučuje nebo omezuje toto ručení, pokládá se za nenapsanou.

III. Rubopis (indosament).

§ 8.

(1) Remitent může směnku převésti na jiného indosamentem (rubopisem).

(2) Zapověděl-li však výstavce převod směnky slovy "nikoli na řad" nebo jiným výrazem téhož významu, nemá indosament účinku směnečně-právního.

§ 9.

Indosamentem přecházejí veškerá práva ze směnky na indosatáře (rubopisníka), zvláště také oprávnění směnku dále indosovati. Směnka může býti platně indosována také na výstavce, směnečníka, příjemce nebo některého dřívějšího indosanta (rubopisce) a jimi dále indosována.

§ 10.

(1) Indosament musí býti psán na rubu směnky nebo na rubu opisu anebo na listu, spojeném se směnkou nebo s opisem (přívěsek, allonge).

(2) Indosament je platný, i když indosant podepíše jen své jméno nebo svoji firmu na rubu směnky nebo opisu anebo na přívěsek (blankoindosament, rubopis nevyplněný).

§ 11.

Každý majitel směnky jest oprávněn blanko-indosamenty vyplniti anebo i bez tohoto vyplnění směnku dále indosovati.

§ 12.

(1) Indosant ručí směnečně každému pozdějšímu majiteli směnky za její přijetí a zaplacení.

(2) Připojí-li však k indosamentu doložku "bez závazku", "bez obliga" nebo jinou výhradu téhož významu, je prost závazků z indosamentu.

§ 13.

Je-li v indosamentu další převod zakázán slovy "nikoli na řad" nebo jiným výrazem téhož významu, nemají ti, jimž se směnka dostala z rukou indosatáře, postihu na indosanta, který převod zakázal.

§ 14.

(1) Indosuje-li se směnka po projití lhůty, ustanovené ku protestaci pro neplacení, nabývá indosatář práv z přijetí, je-li tu jaké, proti příjemci, práv pak postihových proti těm, kdož po uplynutí této lhůty směnku indosovali.

(2) Byla-li však směnka pro neplacení protestována a potom indosována, má indosatář jen práva svého indosanta proti příjemci, výstavci a proti těm osobám, které až do protestace směnku indosovali. Rovněž není v takovém případě indosant směnečné zavázán.

§ 15.

(1) Připojí-li se k indosamentu poznámka "in procura", "k inkasu", "ku plnomocenství" nebo jiná, která, vyjadřuje zmocnění, takový rubopis (procura - indosament) nepřevádí vlastnictví směnky, nýbrž zmocňuje indosatáře, aby jménem svého indosanta vybral směnečnou sumu, směnku dal protestovati a předchůdce svého indosanta zpravil o tom, že nebylo placeno (§ 41), jakož i, aby žalobou vymáhal nezaplacený a vybral složený peníz směnečný.

(2) Takový indosatář jest také oprávněn převésti svá oprávnění dalším zmocňovacím rubopisem na jiného. Nemá však práva převésti indosamentem vlastnictví směnky ani tehdy, obsahuje-li zmocňovací indosament doložku "nebo na řad".

IV. Předložení ku přijetí (presentace k akceptu).

§ 16.

(1) Majitel směnky jest oprávněn směnku ihned předložiti k akceptu a dáti protestovati, nebyla-li přijata. Úmluva tomu odporující nemá směnečně-právního účinku.

(2) Směnky znějící na tuzemský trh nebo veletrh mohou býti předloženy k akceptu nejdříve po započetí trhu nebo veletrhu a, trvá-li déle než týden, v posledních třech jeho dnech.

(3) Kdo má směnku v rukou, pokládá se za oprávněna, aby ji předložil k akceptu a dal ji protestovati pro nepřijetí.

§ 17.

(1) Směnky splatné určitý čas po viděné buďtež předloženy k akceptu podle zvláštního příkazů ve směnce obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po vystavení směnky, jinak zaniknou postihová práva proti indosantům a výstavci.

(2) Ustanovil-li indosant takové směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu ku presentaci, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena k akceptu.

§ 18.

(1) Nebylo-li dosaženo akceptu směnky splatné určitý čas po viděné, nebo odepře-li směnečník datovati své přijetí, musí majitel směnky protestem, učiněným ve lhůtě §u 17, dáti zjistiti, že směnka byla včas, k akceptu předložena, jinak ztratí postihové právo proti indosantům a výstavci. Den protestu platí v takovém případě za den presentace.

(2) Nebyl-li protest učiněn, počíná se lhůta po viděné vůči příjemci, jenž svůj akcept nedatoval, od posledního dne lhůty presentační.

V. Přijetí (akcept).

§ 19.

(1) Přijetí směnky musí se státi na směnce písemně.

(2) Každé prohlášení na směnce napsané a směnečníkem podepsané platí za neobmezené přijetí, pokud z jeho obsahu zřejmě nevyplývá, že směnečník vůbec nechce směnku přijmouti, nebo že ji přijal jen s určitým obmezením.

(3) Za neobmezené přijetí platí, napíše-li směnečník na líci směnky i jen své jméno nebo firmu.

(4) Přijetí již učiněné není možno odvolati.

§ 20.

(1) Směnečník může obmeziti akcept na část směnečné sumy.

(2) Každé jiné obmezení akceptu rovná se úplnému jeho odepření (§ 23), avšak příjemce ručí směnečně podle obsahu svého prohlášení.

§ 21.

(1) Směnečník je přijetím směnečně zavázán zaplatiti akceptovanou sumu v době dospělosti směnky.

(2) Také výstavci ručí směnečník ze svého přijetí směnečně.

(3) Naproti tomu směnečník nemá směnečného práva proti výstavci.

§ 22.

(1) Je-li ve směnce udáno platební místo (§ 3 č. 7. ) rozdílné od směnečníkova bydliště (směnka umístěná čili domicilovaná) a není-li uvedeno, kdo tam má směnku zaplatiti, je směnečník oprávněn při přijetí jmenovati tuto osobu (umístěnce čili domiciliáta). Nejmenuje-li jí, má se za to, že sám chce platiti v platebním místě.

(2) Výstavce umístěné směnky může v ní uložiti předložení k akceptu. Nebude-li směnka v takovém případě předložena ku přijetí, má to v zápětí ztrátu postihu na výstavce a indosanty.

VI. Postih (regres) zajišťovací:

1. pro nepřijetí.

§ 23.

(1) Nebyla-li směnka přijata vůbec, nebo byla-li přijata jen s obmezením anebo jen menší částkou, jsou indosanti a výstavce směnečně zavázáni poskytnouti, bude-li jim vydán protest pro nepřijetí směnky, dostatečnou jistotu, že peníz ve směnce uvedený nebo nepřijatá jeho částka, jakož i útraty z nepřijetí vzniklé budou v den dospělosti zaplaceny.

(2) Nedohodnou-li se strany o způsobu zajištění a místě, kde má býti věc daná za jistotu uschována, budiž peníz, který má býti zajištěn, hotově složen k soudu.

(3) Směnečný věřitel má zástavní právo na věci za jistotu dané, i když mu nebylo výslovně propůjčeno.

§ 24.

(1) Remitent a každý indosatář, jenž má v rukou protest pro nepřijetí směnky, pokládá se za oprávněna požadovati od výstavce a ostatních předchůdců jistotu a vymáhati ji směnečnou žalobou.

(2) Postihovatel není při tom vázán pořadím indosamentů, ani volbou již učiněnou.

(3) Není také potřebí předložiti směnku, ani prokazovati, že postihovatel sám dal jistotu svým nástupcům.

§ 25.

Zřízená jistota ručí netoliko postihovateli, nýbrž i všem ostatním nástupcům toho, kdo jistotu dal, pokud naň nastupují zajišťovacím postihem. Tyto osoby jsou oprávněny žádati další jistotu jen, mohou-li uplatniti důvodné námitky proti způsobu nebo výši dané jistoty.

§ 26.

Jistota musí býti navrácena:

1. jakmile směnka byla dodatečně zcela přijata;

2. nebyl-li ten, kdo dal jistotu, do roka, počítajíc ode dne dospělosti směnky, žalován ze směnky na její zaplacení;

3. byla-li směnka zaplacena nebo pozbyla-li směnečné platnosti.

2. pro příjemcovu nejistotu.

§ 27.

(1) Byla-li směnka přijata zcela nebo částečně, může býti požadována a směnečnou žalobou vymáhána jistota za akceptovanou sumu jen:

1. upadl-li příjemce v konkurs, nebo požádal-li o vyrovnání anebo i jen zastavil-li platy;

2. byla-li po vystavení směnky bezvýsledně vedena exekuce na jmění příjemcovo.

(2) Nedal-li v těchto případech příjemce jistotu a byl-li proto učiněn protest a nelze-li, jak protestem zjištěno, dosíci přijetí ani od podpůrných adres, které snad jsou na směnce uvedeny a znějí na platební místo, může majitel směnky a každý indosant žádati jistotu na svých předchůdcích, vydá-li jim protest (§§ 23 až 25).

(3) Předchůdcové mohou požadovati navrácení jistoty, kterou sani poskytli, jestli příjemce dodatečně dal plnou jistotu.

(4) Kdo má směnku v rukou, pokládá se v případech odstavce 1. č. 1. a 2. za oprávněna, aby žádal od příjemce jistotu a, bude-li odepřena, dal o tom učiniti protest.

VII. Splnění směnečného závazku.

1. Den dospělosti.

§ 28.

(1) Je-li udán k výplatě směnky určitý den, nastává její dospělost toho dne.

(2) Je-li čas, kdy se má platiti, ustanoven na prostřed měsíce, dospívá směnka 15. dne toho měsíce; je-li ustanoven na začátek nebo na konec měsíce, dospívá směnka prvního, pokud se týče, posledního dne měsíce.

(3) Chybí-li údaj roku při měsíci a dni, které jsou uvedeny jako čas dospělosti, platí tu rok vystavení směnky; jestli však udaný den v tomto roce již uplynul, rok nejblíže příští.

§ 29.

(1) Směnka na viděnou dospívá, jakmile byla předložena ku placení.

(2) Předložiti se musí ku placení podle zvláštního příkazu v ní obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po vystavení, jinak zaniknou směnečná práva proti indosantům a výstavci.

(3) Určí-li indosant takovéto směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu presentační, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena.

§ 30.

(1) Směnky, které mají býti zaplaceny po projití určité lhůty po datu nebo po viděné, dospívají:

1. je-li lhůta určena podle dnů, posledního dne lhůty; při počítání lhůty nezapočítává se den, kterého byla vystavena směnka, jež se má zaplatiti po datu, nebo kterého byla ku přijetí předložena směnka, jež se má zaplatiti po viděné;

2. je-li lhůta určena podle týdnů, měsíců nebo podle doby obsahující několik měsíců (rok, půlletí, čtvrtletí), toho dne v platebním týdnu nebo měsíci, který svým jménem nebo číslem srovnává se se dnem vystavení nebo předložení; chybí-li tento den v platebním měsíci, nastává dospělost posledního dne platebního měsíce.

(2) Výraz "polovice měsíce" platí za dobu 15 dní. Zní-li směnka na jeden nebo několik měsíců a na půl měsíce, počítati se má těchto 15 dní naposled.

§ 31.

Směnky vystavené na tuzemské trhy (veletrhy) dospívají:

1. o trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) jen jeden den;

2. posledního dne trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle nežli den, ale nejdéle týden;

3. třetího dne před zakončením trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle než týden.

2. Placení.

§ 32.

(1) Majitel směnky indosované jest legitimován jakožto vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí. Prvý indosament musí býti tudíž podepsán jménem remitentovým, každý následující pak jménem toho, kdo je v indosamentu nejblíže předcházejícím uveden jako indosatář. Následuje-li po indosamentu nevyplněném indosament další, má se za to, že výstavce tohoto nabyl směnky indosamentem nevyplněným.

(2) Přeškrtnuté indosamenty pokládají se při zkoumání legitimace za nenapsané.

(3) Plátce směnky není povinen zkoumati pravost indosamentů.

§ 33.

(1) Platiti jest druhem peněz určeným ve směnce.

(2) Zní-li směnka na druh peněz, který není v platebním místě zákonnou měnou a neustanovil-li výstavce slovem "skutečně" (efektivně) nebo jiným podobným výrazem výslovně, že má býti placeno druhem peněz ve směnce určeným, může se platiti druhem peněz, který je berný v místě platebním, podle průměru kursů "peníze" a "zboží", které měl druh peněz ve směnce určený posledně před platebním dnem na pražské burse.

§ 34.

Majitel směnky nesmí nabídnuté mu částečné placení ani tehdy odmítnouti, stalo-li se přijetí na celou sumu směnečnou.

§ 35.

(1) Směnečný dlužník jest povinen platiti jen proti vydání kvitované směnky.

(2) Platí-li směnečný dlužník částečně, může toliko žádati, aby bylo zaplacení této částky na směnce vyznačeno a aby mu byla vydána kvitance na opisu směnky.

§ 36.

(1) Nepožaduje-li se placení za lhůty ustanovené ku protestaci pro neplacení, má příjemce právo složiti směnečnou sumu k soudu na nebezpečí a útraty majitele směnky.

(2) Uvědomiti o tom majitele směnky není potřebí.

VIII. Postih (regres) pro neplacení.

§ 37.

(1) Aby mohl býti vykonán postih pro neplacení na výstavce a indosanty, je potřebí:

1. aby směnka byla předložena ku placení a

2. aby toto předložení směnky jakož i její nezaplacení bylo osvědčeno protestem včas o tom učiněným.

(2) Předložení i protest jsou přípustny v den platební (§ 99), ale státi se musí nejdéle druhého všedního dne po platebním dni.

§ 38.

(1) Prominul-li směnečný dlužník protestaci doložkou "bez protestu" nebo "bez útrat" nebo pod., není majitel směnky v poměru k němu povinen ji protestovati, aby zachoval právo směnečné. Prominutí protestu však nesprošťuje majitele směnky povinnosti směnku včas předložiti. Popírá-li směnečný dlužník, jenž prominul protestaci, že směnka byla včas presentována, je na něm, aby to dokázal.

(2) Prominutí protestu neosvobozuje od náhrady výloh s protestací spojených.

§ 39.

(1) Domicilovaná směnka budiž předložena ku placení domiciliátovi nebo, není-li jmenován, samému směnečníkovi v místě, kam byla umístěna, a není-li placeno, budiž tam též protestována.

(2) Opominutí včasné presentace a protestace u domiciliáta má v zápětí ztrátu směnečného práva proti výstavci a indosantům, a, je-li jako domiciliát udána osoba jiná než-li směnečník a majitel směnky, také proti příjemci.

§ 40.

Vyjímajíc případ §u 39 odst. 2. není k zachování směnečného práva proti příjemci potřebí ani presentace, ani protestace (§ 37).

§ 41.

(1) Majitel směnky protestované pro neplacení je povinen podati svému předchůdci v pořadí nejbližšímu do dvou dnů po protestu písemnou zprávu (notifikaci) o nezaplacení směnky, k čemuž postačí, bylo-li oznámení dáno v této lhůtě na poštu.

(2) Obdržev toto oznámení, musí každý předchůdce ve stejné lhůtě, počítané ode dne, kdy zprávu obdržel, týmž způsobem uvědomiti svého nejbližšího předchůdce.

(3) Majitel nebo indosatář, který opominul takového oznámení nebo je nezaslal svému nejbližšímu předchůdci, je povinen všem nebo vynechaným předchůdcům náhradou škody tím vzešlé. Pozbývá také vůči těmto osobám nároku na úroky ode dne dospělosti směnky až do doručení žaloby, na útraty a provisi (§ 46, 47).

§ 42.

K průkazu včasného vyrozumění postačí, je-li prokázáno poštovní stvrzenkou, že v udaný den byl předchůdci dopis odeslán, pokud se nedokáže, že došlý dopis měl jiný obsah.

§ 43.

Převedl-li indosant směnku neudávaje místa, stačí uvědomiti o nezaplacení nejbližšího předchůdce indosantova, jenž indosoval směnku udávaje místo.

§ 44.

(1) Každý směnečný dlužník jest oprávněn žádati proti zaplacení svého směnečného dluhu, aby majitel směnky vydal mu ji kvitovánu spolu s protestem pro neplacení, pokud byl učiněn.

(2) Přihlásí-li se ku placení několik směnečných dlužníků, je majitel směnky povinen přijmouti nabídku toho, jehož placením bude nejvíce dlužníků závazku sproštěno.

§ 45.

Majitel směnky protestované pro neplacení může podati směnečnou žalobu na všechny směnečně zavázané osoby, nebo na některé anebo na jednu z nich, aniž pozbývá svého nároku vůči těm, jichž nežaloval; při tom nemusí se říditi pořadím rubopisů.

§ 46.

(1) Postihové nároky majitele směnky, který dal směnku pro neplacení protestovati, zahrnují:

1. nevyplacený směnečný peníz se šestiprocentními úroky ode dne dospělosti;

2. útraty protestu a jiné výlohy;

3. provisi ve výši 1/3 % nevyplaceného peníze směnečného.

(2) Jsou-li tu podmínky postihu pro neplacení, má tyto nároky majitel směnky, i když se domáhá placení jen na příjemci.

(3) Bydlí-li postižník v jiném místě nežli platebním, musí býti placeno v průměru kursů "peníze" a "zboží", které má směnka na viděnou vystavená z místa platebního na bydliště postižníkovo.

(4) Není-li v platebním místě kursů na místo právě uvedené, rozhoduje průměr kursů místa bydlišti postižníkovu nejbližšího.

(5) Průměr kursů dlužno na žádost postižníkovu osvědčiti ověřeným kursovním lístkem nebo vysvědčením přísežného dohodce a, není-li ani toho, ani onoho, potvrzením dvou kupců.

§ 47.

(1) Postižník, jenž směnku vyplatil nebo jako rimesu dostal, jest oprávněn žádati od dřívějšího indosanta nebo výstavce anebo příjemce:

1. sumu, kterou zaplatil nebo která mu byla dána rimesou, se šestiprocentními úroky ode dne zaplacení;

2. vzešlé útraty;

3. provisi 1/3 % ze sumy, kterou zaplatil nebo rimesou obdržel.

(2) Bydlí-li postihovaný předchůdce v jiném místě nežli postihovatel, musí býti částky v odst. 1. uvedené placeny v průměru kursů, jež má směnka na viděnou vydaná z bydliště postihovatelova na bydliště postihovaného.

(3) Není-li v bydlišti postihovatelově na bydliště postihovaného předchůdce žádný kurs znamenán, jest měřítkem průměr kursů místa, které jest nejblíže bydlišti postihovaného předchůdce.

(4) O potvrzení kursů platí § 46 odst. 5.

§ 48.

(1) Ustanovení §§ 46 a 47 č. 1. a 3. nevylučují, aby při postihu na zahraniční místo byly účtovány vyšší sazby tam přípustné.

(2) Totéž právo přísluší také cizozemskému postihovatelovi, jenž se hojí v tuzemsku, se zřetelem k položkám, které sám musel zaplatiti.

§ 49.

(1) Postihovatel může na částku své pohledávky vystaviti na postižníka návratní směnku.

(2) V takovém případě může připočítati k pohledávce také odměnu dohodce (sensála) za odbyt návratní směnky, jakož i kolkové poplatky, jsou-li jaké.

(3) Návratní směnka musí býti splatna na viděnou a vydána bezprostředně (a drittura) na postižníka.

§ 50.

Postižník jest povinen zaplatiti jen proti vydání směnky, protestu a kvitovaného účtu návratného.

§ 51.

Indosant, jenž vyplatí některého ze svých nástupců, může přeškrtnouti indosament svůj i svých nástupců.

IX. Směnečná intervence.

1. Přijetí pro čest.

§ 52.

(1) Je-li směnka protestovaná pro nepřijetí anebo pro neposkytnutí jistoty příjemcem (§§ 23, 27) opatřena podpůrnou adresou znějící na platební místo, musí býti dříve, nežli lze vésti zajišťovací postih, požadováno přijetí od podpůrné adresy.

(2) Je-li uvedeno na směnce několik podpůrných adres, přísluší přednost té, jejížto intervencí se osvobozuje nejvíce postihových dlužníků.

§ 53.

Majitel směnky nemusí připustiti čestné přijetí od osoby, která není jmenována na směnce jako podpůrná adresa.

§ 54.

(1) Příjemce pro čest musí, proti náhradě nákladů, vyžádati si protest a v dodatku k němu dáti čestné přijetí poznamenati.

(2) Musí poctěného (honoráta) zpraviti o své intervenci a zaslati mu protest; tuto zprávu i s protestem musí odeslati do dvou dnů po dni, kdy byl protest učiněn. Opomine-li toho, ručí za škodu tím vzniklou.

§ 55.

Nepoznamenal-li čestný příjemce ve svém přijetí, pro koho směnku přijal, platí výstavce za poctěna.

§ 56.

Čestný příjemce zavazuje se svým přijetím směnečně všem nástupcům poctěného. Jeho závazek zanikne, nebude-li mu směnka předložena ku placení nejpozději druhého všedního dne po dni platebním (§ 99).

§ 57.

Přijme-li směnku pro čest některá podpůrná adresa nebo jiný intervenient, nemají majitel směnky ani nástupci poctěného postih zajišťovací. Poctěný a jeho předchůdci tohoto postihu nepozbývají.

2. Zaplacení pro čest.

§ 58.

(1) Jsou-li na směnce pro neplacení protestované anebo na její kopii podpůrné adresy nebo čestné přijetí, znějící na místo platební, musí majitel předložiti směnku ku placení všem těmto podpůrným adresám a čestnému příjemci nejpozději druhého všedního dne po dni platebním a výsledek dáti poznamenati v protestu pro neplacení nebo v dodatku k němu.

(2) Neučiní-li toho, pozbývá postihu na adresanta nebo poctěného a jejich nástupce.

(3) Odmítne-li majitel směnky placení pro čest nabídnuté od jiného intervenienta, pozbude postihu na nástupce toho, za jehožto čest bylo placení nabídnuto.

§ 59.

(1) Čestným placením nabývá plátce práv ze směnky (§§ 46, 48) proti poctěnému, jeho předchůdcům a proti akceptantovi směnky.