Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
3. zasedání.
Tisk 334.
Vládní návrh.
kterým se předkládá Národnímu shromáždění
podle posl. odst. čl. XII. zákona ze dne 23. dub na 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z, a n., o akciové bance cedulové, zpráva o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí.
Návrh schvalovacího usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé schvaluje zprávu, kterou podle posledního odstavce čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, předkládá vláda o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí a jejíž předmětem jest zvláštní úmluva ze dne 2. února 1927 a dlužní úpis z téhož dne jako důsledky vzájemného vyúčtování mezi státem a Národní bankou Československou jako smluvními stranami.
Důvodová zpráva.
I. O úmluvě.
Úvod.
Osamostatnění naší měny, jež bylo právně zabezpečeno zmocňovacím zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., vyžadovalo nezbytně přeměnu Rakousko-uherské banky, pokud ovšem měla mimo hlavní ústav v Praze také své filiálky po Československé republice, na vlastní naši státní banku cedulovou.
Úkony její obstarávalo v prvních chvílích měnové odluky ministerstvo financí (§ 3 vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a n., § 8 zák. č. 187/ 1919 Sb. z. a n.) a brzy po něm Bankovní úřad ministerstva financí (§ 38 vl. nař. č. 246/199 Sb. z. a n.), který zanikl dne 1. dubna 1926, kdy ujala se činnosti jeho Národní banka Československá (čl. X nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. a vyhláška č. 43/1926 Sb. z. a n.).
Tato banka vstupuje v podstatě ve všechna práva a závazky Bankovního úřadu ministerstva financí (§§ 49 a 51 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n.), a to se zpětným právním účinkem od 1. ledna 1926 na podkladě poslední výroční bilance Bankovního úřadu ministerstva financí k 31. prosinci 1925 (§ 12 vl. nař. č. 246/1919 Sb. z. a n. ).
Tato bilance s knihovně prokázaným výsledkem provozovacím za dobu od 1. ledna do 31. března 1926 jest číselným základem vyúčtování a také úmluvy podle čl. XII nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.
Výsledky sedmileté činnosti Bankovního úřadu ministerstva financí jako státní banky cedulové jsou přirozeně v podstatě obrazem hospodářských a finančních, ale také sociálních a politických poměrů doby, ve které vznikl a působil tento úřad státní. Síla těchto poměrů přemáhala nejednou nevyhnutelnými potřebami, zvláště sociálními, zřetele ryze měnové; ale přes všechny obtíže dodělal se přece Bankovní úřad ministerstva financí takových uznání hodných výsledků vrcholících v ustálení měny naší, že z této déle než 2 léta trvající stálosti vzniklo obecné přesvědčení o nutnosti vyvolati v život Národní banku Československou jako nezbytné a zvláště cizinou dosud postrádané ústrojí správní k dalšímu zajištění a zdárnému vývoji měny naší.
Zmíněná bilance k 31. prosinci 1925 s účetními výkazy k 31. březnu 1926 byly zkoumány zvláštní smíšenou komisí revisní, sestavenou jednak ze zástupců ministerstva financí, jednak nejvyššího účetního kontrolního úřadu, která však neobmezila se v jednotlivých důležitějších položkách bilančních pouze na přezkoumání výsledků obchodních za dobu od 1. ledna 1925 do 31. března 1926, nýbrž sledovala některé účty až do jejich vzniku, jako na př. činnost okolkovací, státní dluh státovkový, nemovitosti, zásobu drahých kovů. Jen hodnocením budov se tato komise neobírala, poněvadž uznalo jak ministerstvo financí, tak i nejvyšší účetní kontrolní úřad účelnějším pověřiti prací touto, pokud šlo o budovy po Rakousko-uherské bance, místně příslušné berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství).
Výsledky celého tohoto šetření byly ministerstvu financí podkladem jednání s Národní bankou Československou a jimi vysvětlují se také odchylky od některých položek z bilance k 31. prosinci 1925 do úmluvy pojaté. Tato rozsáhlá revise zmíněné komise týkala se zvláště také obchodů, které Bankovní úřad ministerstva financí jako úřad státní nemohl, nucen mimořádnými poměry poválečnými, odmítnouti, které však Národní banka Československá nemohla, zvláště podle §§ 122 a 123 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. o eskontování směnek a poskytování lombardních zápůjček, převzíti jako obchody vlastní, poněvadž nejsou co do trvání obchodního přizpůsobeny novým, v té příčině přísným normám bankovním.
Tyto obchody tedy hospodářsky sice neodvratné, avšak běžné měnové politice neodpovídající převzala Národní banka Československá za podmínek přesně stanovených a níže vyložených (ke čl. IV) od 1. dubna 1926 do správy jako komisionářka státu a jejich provozovací výsledky jdou tedy také od 1. ledna 1926 dále na účet státu. Čistý zisk těchto obchodů provozovaných od 1. ledna do 31. března 1926 ještě podle zásad všeobecných odhadnutý a oběma smluvními stranami uznaný penízem 5,000.000 Kč povinna jest proto Národní banka Československá vydati státu, který použije těchto prostředků jako přídělu ke zvláštnímu fondu určenému podle úmluvy k úhradě ztrát, které by nastaly ze zmíněných obchodů spravovaných Národní bankou Československou pro stát (čl. IV).
V podrobnostech
nutno podotknouti:
Ke čl. I.
Bankovní úřad ministerstva financí, který od samého počátku uvázal se v držbu budov po Rakousko-uherské bance (§ 2 vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a n.) a později podle nájemní smlouvy ze dne 15. září 1919 nahrazené smlouvou ze dne 1. března 1922 jich užíval, až konečně kupní smlouvou ze dne 30. listopadu 1923 / 17. ledna 1924 nabyl jejich vlastnictví i s inventářem za (budovy a pozemky 6101.403 Kč inventář 197.186 zl. K) 6,298.589 zlatých korun s účinností od 15. září 1923, měl kromě toho i budovy vlastní, kterých získal jednak pro stavbu svého hlavního ústavu, jednak pro náhradní byty svých nájemníků. Do svých bilancí a zvláště do poslední účetní závěrky k 31. prosinci 1925 pojal však zásadně jen budovy vlastní, kdežto z budov po Rakousko- uherské bance jen výlohy na nástavby a jiné investice na nich provedené.
Jsou tedy nemovitosti v bilanci účtovány
1. jako vlastní reality.
36.416 963,30 Kč,
a to
a) hodnota budov v letech 1920 až 1924 koupených, celkem 14 domů v Praze (č. p. 937, 939, 942 až 946, 947, 1162, 1511 vesměs v Praze II., 183 v Praze I., 1005 v Praze VII., 456 a 457 v Praze XIX.) a v Bratislavě č. p. 1575/V, z nichž 5 zbořených (č. p. 942 až 946 v Praze II.) je staveništěm pro tiskárnu a 1 (č. p. 183 v Praze I.) byl prodán, účtována jest . .
32.869 433,46 Kč;
b) investice na budovách Rakousko-uherské banky, a to:
na nástavby ......
2.978 874,34 Kč,
k jiným účelům .. ...
568 655,50 Kč,
investice dohromady ......
3.547 529,84 Kč,
tedy celkem hořejších .... nemovitostí, a to nemovitostí převzatých po Rakouskouherské bance (v Praze č. p. 936/II, Krnově č. p. 257, Moravské Ostravě č. p. 1179, Olomouci č. p. 659, Opavě č. p. 236, Varnsdorfu č. p. 1804 a kat. č. 350-6/4, 3506/6, Brně č. p. 650, Jablonci n. N. č. p, 2315 a kat. č. 176/3, Podmoklech č. p. 779 a Ústí n. L. č. p. 1704 a kal č. 704/5, úhrnem . . . . . . .
1.750 230,77 Kč;
3. inventář kupovaný v letech 1919 až 1925 do budov po Rakousko-uherské
bance .......
2.453 251,58 Kč;
4. stavba tiskárny ......
6.613 362,65 Kč;
5. zařízení tiskárny ......
1.475 511,70 Kč;
tedy účtovány nemovitosti vůbec . . . . . . .....
48.709 320,- Kč.
Naproti tomu určena byla cena budov s inventářem, zvláště podle výsledku šetření vykonaného o budovách po Rakousko-uherské bance u berních správ (na Slovensku a Podkarpatské Rusi u finančních ředitelstev), vzájemnou dohodou obou stran smluvních a za účasti nejvyššího účetního kontrolního úřadu penízem.....
68.000 000,- Kč,
který uznala také šestičlenná komise podle § 49 zák. č. 347 /1920 Sb. z. a n. k tomu určená.
Z toho připadá na vlastní budovy s tiskárnou i zařízením jejím ......
40.958 000,- Kč,
a na budovy po Rakousko- uherské bance se zařízením ......
27.042 000,- Kč.
O tento rozdíl mezi cenou účtovanou ........
48.709 320,- Kč
a cenou smluvně uznanou ......
68.000 000,- Kč,
t. j. .......
19.290 680,- Kč
vzrostlo čisté jmění Bankovního úřadu ministerstva financí, jehož se používá pro zvláštní reservu podle čl. IV. úmluvy, a to:
jako přídělu d/1 částkou ........
14.533 931,58 Kč,
a g/1 zbytkem ........
4.756 748,42 Kč,
celkem tedy .......
19.290 680,- Kč.
Při tomto šetření bylo nutno míti na zřeteli, že, pokud jde o budovy vlastní, byly domy kupované na staveniště pro tiskárnu (č. p. 942 až 946 v Praze II.) draze placeny a domy potřebné pro náhradní byty nájemníků z domů zbořených (na př. č. p. 456, 457 v Praze XIX.) byly stejně jako tiskárna stavěny za nejnepříznivějších podmínek cenových.
Pro budovy po Rakousko-uherské bance jest příznačná jejich nákladnost a rozlehlost neúměrná skutečné potřebě, takže obecná tržní hodnota jejich značně se uchyluje od hodnoty užitkové. Při všech budovách zásadně vyloučena jest možnost uskutečniti vyšetřenou obecnou cenu trhovou, poněvadž Národní banka Československá nesmí, leč v případech výjimečných, žádnou nemovitost zciziti.
Při tom všem jest zájem státní chráněn povinností banky (nehledíc k právu předkupnímu), kdyby zanikla její výsada, vrátiti státu nemovitosti za cenu, za kterou je nyní přejímá, s jedinými změnami bilančními způsobenými buď odpisy nebo investicemi.
Ke čl. II.
Zásoby drahých kovů:
I. zlata:
1. v Londýně .......
11 586,8513 kg,
2. v Bruselu ........
16 715,20259 kg,
3. doma ........
12 544,06251 kg,
celkem .......
40 846,1164 kg,
1 kg ryzího zlata po
664 61451 $ při kursu
100 Kč = 2,9625 $.
II. stříbra . . . . . . .....
220 777,285 kg,
1 kg ryzího stříbra po
22,0232 $ při kursu
100 Kč = 2,9625 $.
Poněvadž světovým trhem pro drahé kovy jest Londýn, jest uznati u těchto kovů mimo Londýn uložených obvyklé srážky, jak obsaženy jsou ve smlouvě. Z toho vyplývá, cena drahých kovů vyšetřená 1 073.050 788,34 Kč, proti ceně bilancované ....
1 069.802 877,17 Kč,
jeví se tedy čistý přírůstek na jmění ......
3.247 911,17 Kč.
Tento rozdíl vzniká tím, že bilance k 31. prosinci 1925 počítá se srážkami u zlata 0,6 % vůbec, ať leží kdekoliv, kdežto úmluva vychází z nejvyšší sazby 0,5 % pro zlato domácí a snižuje ji u zlata v Bruselu na 0,25 %, neuznávajíc pro zlato v Londýně srážky vůbec.
Srážka bilancovaná pro stříbro byla i ve smlouvě uznána; jen výpočet podle úmluvy spočívá na větším počtu desetinných míst a je tedy přesnější než v bilanci, která počítala jen se dvěma místy desetinnými.
Ke čl. III.
Také devisy a podobné hodnoty přepočítány byly proti bilanci přesněji podobně jako drahé kovy. Z toho jeví se jednak zvýšení ceny zásob na devisách . . . . ...
1.796 751,06 Kč,
jednak zmenšení závazků . . . . . . ......
369 872,79 Kč,
tedy čistý přírůstek na jmění . . . . .....
2.166 623,85 Kč.
Stoupne tedy hodnota devis (srov. aktiva bilance položky 2. až 6.) proti bilanci . . .
1 205.370 762,91 Kč
na . . . . . . . . ......
1 207.537 386,76 Kč.
Tento přírůstek .........
2.166 623,85 Kč
s podobným přírůstkem na drahých kovech .
3.247 911,17 Kč,
celkem .......
5.414 535,02 Kč
věnován jest jako příděl h/1 zvláštní reservě podle čl. IV. úmluvy.
Ke čl. IV.:
Již v úvodu bylo naznačeno, že Bankovní úřad ministerstva financí, chápaje své obtížné a důležité poslání nejen s hlediska výlučně měnového, nýbrž i nezbytně celostátního, byl mocí poměrů nucen povolovati úvěry směnečné a lombardní (hlavně válečné půjčky) z tohoto všeobecného důvodu neodbytné, třebaže předpisům výlučně měnovým úplně nehověly, nejsouce zcela likvidní a krátkodobé.
K 1. dubnu 1926 činily tyto obchody
z lombardu . . . . . 348.650 262,93 Kč,
z eskontu . . . . . . 403.953 032,75 Kč,
celkem tedy . . . 752.603 295,68 Kč.
Tak jako podle čl.XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a. n. nebylo možno na Národní bance Československé žádati, aby převzala tyto obchody za vlastní, právě tak bylo vyloučeno provésti bezohlednou, náhlou likvidaci jejich nebo na úkor neodbytných potřeb státních zaplatiti tento dluh z prostředků státních. Bylo proto potřebí úmluvy s Národní bankou Československou o pozvolné likvidaci, kterou snesou dlužníci a která zároveň nepoškodí zájmy měnové. Národní banka Československá přebírá tyto závazky jako komisionářka do správy pro stát. Směnečné pohledávky byly 1. dubna 1926 přeměněny formelně na lombardní, takže s hlediska hospodářského není mezi oběma částmi dluhu valného rozdílu, leč že lombard podložen jest cennými papíry, kdežto směnečné závazky kromě jiných záruk směnkami. Na povaze právní ovšem se ničeho nemění. Stav obchodů těchto, jak již naznačeno, podrobila v úvodu zmíněná zvláštní komise revisní zevrubné prohlídce a označuje jej, zvláště pokud jde o lombard, za uspokojivý nad očekávání, soudíc, že zlikvidování jeho lze se nadíti v dohledné době. Avšak i likvidace směnečného obliga vyvíjí se příznivě. Na možné ztráty pamatováno jest zmíněnou již zvláštní reservou, jejíž příděly tvoří mimo v úvodu dotčený výtěžek 5.000 000 Kč z likvidačního bloku za dobu od 1. ledna do 31. března 1926 a mimo položky d/1, g/1 a h/1 naznačené již v poznámkách ke čl. I., II. a. III. zvláště ještě aktiva bilanční:
a/1 pohledávky z lombardu dodatečně převzatého (v bilanci k 31. prosinci 1925 mezi "jinými pasivy" 65.602 495,08 Kč) penízem
53.996 300,- Kč;
b/1 záloha pro kursové rozdíly . . . . . . . ...
15.000 000,-Kč;
c/1 příděl ze zisku r. 1925 podílem . . . . . .. . .
40.000 000,- Kč;
e/1 úroky z obchodů likvidačního bloku ;
f/1 splátky na odepsaná dubiosa a konečně
i/1 výlohy zařizovací ........
1.180 493,16 Kč,
které úmluva vylučuje z výloh účtu zisku a ztráty k 31. prosinci 1925, poněvadž se netýkají Bankovního úřadu ministerstva financí, nýbrž již Národní banky Československé.
S hlediska měnového, tedy ve všeobecném zájmu hospodářském a finančním jest nezbytno, aby dluh likvidační právě jako státní dluh státovkový klesal co nejrychleji. Stačí tu poukázati na příklady z ciziny; děje se tak v poslední době nejen v Rakousku a Maďarsku, ale také v Belgii a Italii.
O umořování tohoto dluhu podrobně jedná dlužní úpis, který jest nedílnou částí této úmluvy (čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.).
Podle výkazu Národní banky Československé k 31. prosinci 1926 klesl dluh likvidační od 1. dubna 1926 z původních 752.603 295,68 Kč na 661.328 307,02 Kč.
Ke čl. V.
§ 39 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. předpokládal, že vedle bankovek obíhati budou i státovky, a dával proto Národní bance Československé právo na úhradu skutečných výloh způsobených oběhem jejich. Ustanovuje-li odstavec 2. čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n., že státovky budou od té doby, kdy banka zahájí svou činnost, považovány za bankovky, nemělo tím býti ničeho měněno na zásadě vyslovené v §u 39 a úhradě výloh. Vzdává-li se Národní banka Československá dočasně tohoto nároku, činí tak proto, že ve značných zásobách státovek do bilance nepojatých, se kterými vystačí do konce roku 1930, nalézá své úplné odškodnění.
Ke čl. VI.
O původním dluhu státovkovém i likvidačním dluhu státním jedná zmíněný již "dlužní úpis".
Ke čl. VII.
Jest povahy čistě účetní a není jinak potřebí poznámek.
Ke čl. VIII.:
Čl. XXVI. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. zmocňuje vládu k cizozemské půjčce měnové, a to dlouhodobé až do 50 000 000 zlatých dolarů S. S. A.; za daných poměrů uznaly však obě smluvní strany, že stačí zatím daleko levnější úvěr krátkodobý. Byla proto 18. května 1926 uzavřena úmluva mezi republikou Československou, National City Bank of New York a Národní bankou Československou, podle níž poskytuje jmenovaná americká banka státu na běžný účet Národní banky Československé otevřený úvěr, t. zv. "revolving credit" do 20 000 000 $ od 31. května 1926 do 31. května 1927 zúročitelný z vyčerpané výše úvěru 1% nad sazbu Federal Reserve Bank of New York, ale nejméně 5 % a za provisi 1 % z celého zaručeného úvěru. Podle čl. VIII. úmluvy nese úrok banka sama, provisi platí stát, ale jen ze zápůjčky do 15,000.000 $, kdežto z části nad tento peníz platí provisi banka. Tím ovšem není právo její na měnovou půjčku založené článkem XXVI. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. vyčerpáno, nýbrž zachovává se nedotčeno, kdyby bylo dlouhodobé valutové půjčky potřebí. Úvěru krátkodobého bylo použito, poněvadž je hospodářsky daleko výhodnější, neboť čerpá se jen dle potřeby a zúrokuje se jen to této míry, kdežto zápůjčku dlouhodobou nutno bez ohledu na okamžitou potřebu přijati i zúrokovati celou. Při tom hoví "revolving credit" za daných poměrů měnovým potřebám stejně jako půjčka dlouhodobá.
Ke čl. IX.
Fondem tímto mají býti posíleny na vrub zisku prostředky Národní banky Československé k udržení stálosti Kč; je přirozeno, že samy o sobě by nemohly stačiti; proto pamatováno na svrchu zmíněnou valutovou půjčku.
Ke čl. X.
Národní banka Československá zajišťuje si v otázkách měnových, úvěrových a mincovních stálý styk se správou státní.
Ke čl. XI.
Podle §§ 32 a 36 zák. č. 347/1920 Sb, z. a n. má banka za obstarávání oběhu mincovního a za zásilky peněz konané z příkazu a pro účet státní správy nárok jen na úhradu hotových výloh. Čl. XI. rozvádí tuto zásadu. Prozatím, dokud jinak nerozhodne, nečiní Národní banka Československá námitek, aby dočasné přebytky z běžného hospodářství státního, které oprávněna i povinna jest přijímati, ukládány byly jinde. Obě strany mají na vůli upraviti otázku tuto časem i jinak.
Ke čl. XII.
Zlatý poklad státní sestává, jednak z dobrovolných darů jednotlivců, jednak z výtěžku ražby dukátů (§ 4 zák. č. 62/1923 Sb. z. a n.), jednak z mincovního zisku pětikorun (§ 5 zák. č. 218/1924 Sb. z. a n.); měnový účel jeho vyžaduje, aby jej měla v patrnosti Národní banka Československá jako nejdůležitější měnové ústrojí správní.
Zisk z ražby dukátů činí dosud ...............
3.496 045,70 Kč,
mincovní zisk z ražby pětikorun ........
111.583 750,- Kč
a dary k 31. prosinci 1926 i s úroky po srážce správních výloh celkem
23.519 533,30 Kč,
takže celkový stav činí .........
138.599 329,- Kč,
v čemž obsaženo jest 600 kusů akcií Národní banky Československé upsaných za 2.034 000,- Kč.
Ke čl. XIII.:
Ustanovení toto jest důsledkem zásady v úvodu úmluvy vyslovené, že základem vyúčtování jest bilance k 31. prosinci 1925.
Ke čl. XIV.:
Zemědělská výroba jako jedna z nejdůležitějších složek života hospodářského vyžaduje tohoto zřetele a vyjasnění poměru svého k obchodům Národní banky Československé.
Ke čl. XV. a XVI. není potřebí poznámek.
II. o dlužním úpisu.
I. Podle § 1. vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a n. převzal ministr financí po Rakousko-uherské bance do správy podle výkazu k 31. březnu 1926:
1. zúročitelnou státní zápůjčku založenou stažením bankovek (§ 1 zák. č. 84/1919 Sb. z. a n.)
8 015.119 793,40 Kč;
2. žírové účty . . . . . ....
1 616.884 521,82 Kč;
3. pokladniční poukázky . . . . . ....
467.534 000,- Kč;
celkem . . . . . . . . . . .
10 099.538 315,22 Kč.
4. K tomu podle zák. č. 67/1921 Sb. z. a n.
z měnové úpravy na Hlučínsku, Vitorazi a Valčicku, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud za těchto dvou územích okolkování bankovek podle
zák. č. 84/1919 Sb. z. a n. provedeno nebylo . . . . . . . . ....
90.367 284,58 Kč,
celkem původní dluh státovkový . . . . . . . . . . . . .
10 189.905 599,80 Kč.
Na umoření jeho bylo dosud uhrazeno:
a) státní správou ze vzájemného vyúčtování činnosti okolkovací a z činnosti výměnné (č. 1 a 4) . . . . . . . . . . . . . . . . .....
57.857 703,07 Kč;
b) platy na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku (§ 1 zák. č. 309/1920
Sb. z. a n.) . . . . . . . . . . . .....
5 255.289 147,37 Kč;
od toho
a1) vrácené přeplatky (zák. č. 6/1924 Sb. z. a n.) a náklady správní . . . . . ....
447.653 225,46 Kč;
b1) zálohy z dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku na proplacení bonů (čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.) .......
49.671 258,17 Kč,
tedy srážky celkem . . . . . . . .
497.324 483,63 Kč;
zbývá z dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku . . . . . . .
4 757.964 663,74 Kč,
k tomu vrácené zálohy [srov. b1) z uspořených úroků] . . . . . . . . . . .
556.140- Kč,
celkem uhrazeno dávkou z majetku a dávkou z přírůstku na majetku . . . . . . . . . . . . . .
4 758.520 803,74 Kč;
c) umořovací fond státovkový hlavně z likvidace Rakousko-uherské banky . . . . . . . . . . . . .
408.059 824,85 Kč,
uhrazeno tedy celkem . . . . . . . . . . . .
5 224.438 331,66 Kč,
neuhrazený zůstatek původního dluhu státovkového . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 965.467 268,14 Kč.
Z tohoto rozboru, který opírá se číselně o výkaz Národní banky Československé k 31. březnu 1926, patrny jsou jednak zákonné základy původního dluhu státovkového, jednak složky působící na umoření jeho.
K 31. prosinci 1926 klesl tento dluh na .......
4 812.654 112,80 Kč.
II. Druhým dílem státního dluhu podle 3. odstavce čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. jest dlužný zůstatek (pasivní saldo) z oněch obchodů Bankovního úřadu ministerstva financí, které Národní banka Československá převzala pro stát jen do správy, t. zv. blok likvidační. Ten skládá se k 31. březnu 1926:
1. z dluhu lombardního . . . . . . . . . . . . . . .
348.650 262,93 Kč,
2. z eskontního obliga . . . . . . . . . . . . . . . .
403,953 032,75 Kč,
celkem . . . . . . . . . . . .
752.603 295,68 Kč.
Ad 1. Stav dluhu lombardního jest, jak již ve správě o úmluvě (I) podotknuto, celkem příznivý. Předmětem jeho jsou státní papíry (mezi nimi t. zv. bavlnářský dluh), půjčky československých příslušníků uzavřené ve Vídni, předválečné renty a konečně válečné půjčky obcí, spolků, nadací, spořitelen a soukromníků.