S hlediska jistoty jest tu úhrada:
v zástavách okrouhle . . . . . . . . . . . . . . .
129.000 000,- Kč,
v dlužníkově způsobilosti platební přibližně . . . . . . . .
160.000 000,- Kč,
takže zbývá pochybných asi . . . . . . . . . . . . . .
59.500 000,- Kč,
tedy celkem okrouhle hořejších . . . . . . . . . . . . .
348.500 000,- Kč.
Poněvadž státní správa ponechává v likvidačním bloku i úrokové výtěžky k úmoru rychlejšímu, mají i dubiosa zde plnou náhradu.
Jest tedy stav lombardního dluhu podle výsledku šetření zvláštní smíšené revisní komise velmi uspokojivý, uváží-li se zvláště, že kromě toho dojíti mohou a skutečně také docházejí dubiosa již odepsaná na jistině i úrocích.
Ad 2. Eskontní dluh týká se několika bank; které v roce 1923 byly v runu a bylo nutno v zájmu veřejném udržeti jich likviditu. Závazky tyto přestaly proto býti krátkodobými a vyžadují tedy likvidace pozvolné, o kterou je postaráno mimo 3% úmor ročně . . . . . . . . . . .
12.118 590,81 Kč
zvláštní reservou, jejíž příděl a1) bude kromě původní jistiny 53.996 300 Kč rozmnožován úroky ze státních cenných papírů koupených z přídělů zvláštní reservy b1 ), c1), d1) (čl. IV. úmluvy) celkem za 69.533 931,58 Kč, jež ponesou (nehledíc k možnému slosovacímu zisku, neboť jde o nom. 63.000 000 Kč moučné a 20,000.000 Kč 4 a 1/2% státní premiové půjčky)
ročně . . . . . . . . . . .
4.680 000,- Kč,
k tomu výnos z likvidačního bloku, a to přibližně z eskontu . . . . . . . . . .
4.000 000,- Kč,
z lombardu . . . . . . . . . . .
14.210 000,- Kč,
tedy celkem příděl e1) (čl. IV. úmluvy) . . . . . . . . . . .
18.210 000,- Kč,
tedy úmor celkem ročně . . . . . . . . . . . . . . . .
35.008 590,81 Kč,
Těchto prostředků lze každým rokem použíti k úmoru, nehledíc ke zmíněným již odepsaným dubiosům z lombardu, pokud se z části vracejí.
Závisí tedy doba úplného zlikvidování jen na zlepšování platební způsobilosti jednotlivých dlužníků; kdyby totiž dlužníci sami ještě spláceli ročně na př. 85.000 000,- Kč, mohl by likvidační dluh, který vykazován jest po srážce přídělu a/1 ze zvláštní reservy (čl. IV. úmluvy) k 31. prosinci 1926 již jen penízem 585.211 435,39 Kč, zaniknouti úplně již ve příštích pěti letech, tedy asi koncem roku 1931. I když jest splacení tohoto dluhu povlovné, není zde nejistoty, poněvadž jest dluh tento, jak řečeno, kryt vedle směnek ještě i jinými jistotami a proto byl formálně proměněn na lombard. Mezi těmito jistotami oceněnými celkem 619.000 000,- Kč jest také 6.800 kusů různých akcií, jichž hodnotu nelze tou dobou čísleně přesně určiti, poněvadž jsou to většinou akcie na burse neznamenané. Toto opatření stalo se za schválení vlády a nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
Zbývá pak jen dluh státovkový (čl. I), jehož co nejrychlejší umořování jest základní podmínkou stálosti měny.
A tento úmor zabezpečen jest ve dlužním úpisu pevnou soustavou, která spočívá jaksi na dvou pilířích:
roční příplatky z prostředků státních celkem 110.000 004 Kč musí totiž Národní banka Československá věnovati na úmor dluhu státního, a to část 77.000 000 Kč přímo na splácení tohoto dluhu státního, kdežto zbytku 33.000 000 Kč užíti musí při tom k nákupu zlata. Tak bude klesati jednak státovkový dluh o tento celoroční příspěvek 110.000 000 Kč nahrazován jsa při tom oběživem obchodně krytým, jednak poroste o 33.000 000 Kč ročně úhrada kovová, pro niž jest tato část příspěvku celkového vázána.
Tyto příspěvky státní zajištěny jsou pro prvá léta přeplatkovým fondem (čl. XVII. fin. zák. č. 221/1926 Sb. z. a n.) a později úsporami vzniklými ze samočinného poklesu břemen úrokových, když nových dluhů nebude narůstati a staré se budou umořovati. Tak dostane se jednak Národní bance Československé od státu náležitých prostředků, aby snáze ovládla co nejdříve oběživo a tím účinně starati se mohla o stálost měny, jednak všem příslušníkům tohoto státu důvodné naděje, že náš život hospodářský při stálé měně bude se klidně a zdárně vyvíjeti, až dosáhne vrcholné mety, kdy koruna československá z práce vzniklá promění se v jednotku měnovou ze zlata.
Poněvadž podle této zprávy jak zvláštní úmluva, tak i dlužní úpis jsou jen provedením čl. XII. zák. č. 102/1925 Sb. z. a n., jest zřejmo, že ani jedním, ani druhým právním jednáním neukládají se státu ani jeho příslušníkům břemena nová, předkládá se prostě zpráva zákonem předepsaná.
Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh přikázán v poslanecké sněmovně i v senátu Národního shromáždění výboru rozpočtovému.
V Praze dne 10. února 1927.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr financí:
Dr. Engliš, v. r.
ÚMLUVA
MEZI
VLÁDOU REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
NÁRODNÍ BANKOU ČESKOSLOVENSKOU
o vyúčtování a z něho plynoucí úpravě práv a závazků vzniklých pro obě strany zřízením Národní banky Československé a zahájením činnosti její převzaté po Bankovním úřadu ministerstva financí podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, změněného a doplněného novelou ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n.
Národní banka Československá, která podle dohody ministra financí s bankovní radou (čl. X. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), uveřejněné vyhláškou ministra financí ze dne 1. dubna 1926, č. 43 Sb. z. a n., zahájila dne 1. dubna 1926 svou činnost, přejímá a státní správa jí odevzdává po rozumu zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. změněného a doplněného novelou č: 102/1925 Sb. z. a n. a zvláště podle §§ 49 a 51 tohoto zákona jakož i čl. XII. novely všechny budovy a pozemky s celým inventářem, které Bankovní úřad ministerstva financí (vládní nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n.) až do dne svého zániku držel ať přímo nebo nepřímo jako vlastnictví státu, jakož i hlavní ústav, všechny filiálky a pobočky Bankovního úřadu ministerstva financí se všemi právními poměry, které vznikly z jeho činnosti vyvíjené podle stanov jeho č. 246/1919 Sb. z. a n. až do dne, kdy přestal působiti (čl. X. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), a došly výrazu v účetní závěrce za rok 1925 k 31. prosinci 1925.
Hodnoty, které jsou předmětem tohoto právního jednání, vyjádřeny jsou číselně ve zvláštním podrobném vyúčtování (doklad 1), z něhož plyne:
Všeobecně:
Podkladem tohoto převodu jest účetní závěrka Bankovního úřadu ministerstva financí za rok 1925 uzavřená k 31. prosinci 1925 (§ 12 vl. nař. č. 246/1919 Sb. z. a n.), takže, ačkoliv Bankovní úřad ministerstva financí skončil a Národní banka Československá zahájila svou činnost 1. dubna 1926, má se za to, jako by se tak bylo stalo již dne 1. ledna 196. Od tohoto dne provozoval Bankovní úřad ministerstva financí obchody převzaté Národní bankou Československou do vlastnictví jménem a na účet této banky, která hradí všechny výlohy z toho vzešlé až do dne, kdy sama zahájila činnost, a přejímá zároveň všechny výsledky provozovací z roku 1926. Obchody, které banka jen přejímá do správy pro stát, jdou ovšem jako dosud na účet státu. Z právní různosti obou těchto obchodů plyne nutnost přesného rozlišení jednotlivých položek zmíněné bilance tak, aby tu byla pro obchody prvého druhu počáteční bilance Národní banky Československé a pro obchody ostatní bilance likvidační.
Za provozovací období v roce 1926 není potřebí zvláštní úplné účetní závěrky ke dni, kdy banka zahájila svou činnost. Stačí podrobný výkaz hodnot bankou do správy pro stát skutečně převzatých, při čemž výsledky z provozování této části obchodů stanoví se za první čtvrtletí r. 1926 vzájemnou dohodou na 5.000 000 Kč. Tento peníz připadne zvláštní reservě uvedené ve čl. IV. bod a1.
Vykázaný a bankovním výborem dne 25. února 1926 schválený čistý zisk za rok 1925 penízem Kč 74.323 486,04 po srážce
1. dotace pensijnímu fondu .......
Kč 1,500.000,-,
2. podpory stavebnímu družstvu Bankovního úřadu podle usnesení bankovního výboru
shora uvedeného . . . . . . . . . .
" 50 000,-,
3. úhrady úroků z vázaných pokladničních
poukázek po Rakousko-uherské bance převzatých........
" 225 530,36,
celkem tedy po srážce . . . . . . . . . . . . . . . .
Kč 1.775 530,36
činí .......
Kč 72.547 955,68
a jest příjmem státu podle finančního zákona ze dne 15. října 1925, č. 207 Sb. z. a n., a ze dne 12. prosince 1924, č. 278 Sb. z. a n.
V podrobnostech:
Čl. I.
Všechny nemovitosti, které jsou předmětem účetní závěrky Bankovního úřadu ministerstva financí za rok 1925 hodnocené i s inventářem úhrnným penízem 46.959 089,23 Kč mimo dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí zaplacenou do konce roku 1925 a účtovanou dosud na různých aktivech penízem 1.750 230,77 Kč, celkem tedy tyto nemovitosti hodnocené penízem 48.709 320,- Kč, jakož i nemovitosti tam neúčtované, které převzal stát po Rakousko-uherskě bance s veškerým příslušenstvím, inventářem a zařízením ať strojním či jiným, přecházejí do vlastnictví Národní banky Československé podle zvláštního podrobného seznamu (doklad 2) za úhrnnou cenu stanovenou (s inventářem) penízem 68.000 000 Kč.
Knihovní převod těchto nemovitostí bude se díti postupně podle toho, jak budou docházeti bance od státní správy finanční příslušné listiny způsobilé k zápisu práva vlastnického do veřejných knih.
Převod těchto nemovitostí děje se s výhradou práv státu v § 38 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. obsažených, při čemž jest stát oprávněn i zavázán, že nemovitosti zde předávané převezme od banky za tutéž cenu zvětšenou toliko o bilancované výlohy investiční a zmenšenou o pravidelné a účtované srážky amortisační, pokud odpovídají skutečnému opotřebení.
Při tom plyne ze všeobecné zásady svrchu vyslovené, že přecházejí 1. ledna 1926 na banku nejen všechna práva, nýbrž i břemena s tímto převodem souvislá. Banka přejímá též povinnost zaplatiti, a to na účet hodnoty, dosud nepředepsanou nebo nezaplacenou dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí po Rakousko-uherské bance převzatých. Stavby do 31. prosince.1925 nedokončené a nezúčtované platiti musí a prováděti může nadále banka jen na svůj účet vlastní.
Z převzatých nemovitostí smí banka prodati jen takovou, které ku provozování cedulové banky není potřebí; při tom vyhrazuje si však stát právo předkupní za stejných podmínek jako při celkovém zpětném převzetí. Toto právo předkupní zanikne, nebude-li vykonáno do 30 dnů, po tom, kdy banka učiní nabídku státu.
Čl. II.
Zásobu drahých kovů, kterou má Bankovní úřad ministerstva financí uloženou zde i v cizině, přejímá rovněž banka od státu. Tato zásoba zjistí se dle skutečné váhy a ryzosti a pro cenu její v korunách československých vyjádřenou rozhodným jest přesný průměr středního kursu na New-Yorské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů v roce 1925. Z této hrubé ceny připouštějí se srážky toliko na výlohy se zasíláním a na odchylky v ryzosti při prodeji, a to 1/2 % u zlata v tuzemsku, 1/4 % u zlata v Bruselu, 3,1 % u stříbra. U zlata v Londýně neúčtuje se srážka žádná. Podle těchto zásad vyšetřena jest v příslušném výkazu (doklad 3) čistá cena celkem penízem Kč 1 073.050 788,34.
Čl. III.
Podobně přejímá banka od státu pohledávky Bankovního úřadu v cizině, jeho cizozemské bankovky a mince, valuty odeslané do ciziny, nárok na vrácení zapůjčených devis, eskontované devisy, devisy odeslané do ciziny a cizozemské šeky k inkasu zaslané celkem ke dni 31. prosince 1925 penízem 1 207.537 380,76 Kč. Pro cenu jejich vyjádřenou v korunách československých rozhodným jest rovněž jako pod čl. II. přesný průměr středního kursu na New-Yorské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů v roce 1925.
Při tom oprávněn i zavázán jest stát v mezích § 38 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. převzíti jak hodnoty druhu vyznačeného pod čl. III., tak i pod čl. II. zmíněné za cenu, kterou vyšetřiti jest obdobně dle zásad stanovených pro určení ceny přejímací pro Národní banku Československou.
Čl. IV.
Převod obchodů směnečných a lombardních s Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku Československou:
Aby proveden byl § 51 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. jakož i čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n., předává vláda obchody Bankovního úřadu ministerstva financí, jak uvedeny jsou ve výkazech A, B, C (doklady 4, 5, 6), bance, která tyto obchody přejímá za těchto podmínek
1. Obchody uvedené ve výkazu A (obchody směnečné a lombardní, jež svou povahou jsou zřejmě krátkodobé a likvidní podle stanov Národní banky Československé) přebírá banka tím způsobem, že přejdou aktiva, která tvoří jejich podklad, do jejího neobmezeného vlastnictví tak, že je bude Národní banka Československá realisovati jako obchody své vlastní. Obchody uvedené ve výkazech B a C přejímá banka pouze do správy, a to:
2. obchody ve výkazu B (lombardní zápůjčky) převezme banka takto:
a) banka bude cenné papíry v zástavu dané míti v držení a správě pro stát jako věřitele,
b) banka bude stát zastupovati ve věcech těchto obchodů před soudem i mimo soud.
3. Pro obchody uvedené ve výkazu C (eskontní obligo) stanoví se tyto zvláštní podmínky :
a) banka bude držeti a spravovati všechny příslušné jistoty s obchody těmi souvislé pro stát jako věřitele ;
b) dlužníci musí na zúročení a umoření platiti nejméně 4% ročně z původní jistiny ve čtvrtletních lhůtách, z čehož připadá 1% ročně z dočasného, ještě nesplaceného dluhu na úrok a zbytek na umoření.
Banka má na vůli, ať jde o spory ve věcech obchodů obsažených ve výkazech B a C, či vůbec o jiné spory z právních jednání Bankovním úřadem ministerstva financí provedených obrátiti se o právní zastoupení před soudem, ať již je advokáta potřebí čili nic, na finanční prokuraturu, které se dostane v této věci příslušného pokynu od ministerstva financí.
Pro případné ztráty vzniklé při správě obchodů uvedených ve výkazech B a C zřídí stát zvláštní reservu, do níž se přidělují
a1 pohledávky z lombardu dodatečně převzatého podle účetní závěrky za rok 1925 penízem . . . . . . . . . .
Kč 53.996 300,-,
b1 záloha pro kursové rozdíly devisové . . . . . . . . .
" 15.000 000,-,
c1 příděl ze zisku z roku 1925 . . . . . . . . . . . .
" 40.000 000,-,
d1 z přebytku, který vyplývá z konečného vyúčtování budov,
částka . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
". 14.533 931,58,
e1 úrokové výtěžky plynoucí ze správy obchodů uvedených ve výkazech B a C,
f1 případné dodatečné splátky na dubiosa dříve již odepsaná a jiné nahodilé příjmy,
g1 z přebytku, který vyplývá z konečného vyúčtování budov,
ostatek . . . . . . . . . . . . . . . . . .
" 4.756 748,42,
h1 rozdíl při ocenění zásoby kovů a devis . . . . . . . . .
" 5.414 535,02,
i1 výlohy zařizovací účtované v r. 1925 . . . . . . . .
" 1.180 493,16.
Za hotovosti vyjmenované pod písmeny b1, c1 a d1 koupiti jest po dohodě se státní správou finanční dlužní úpisy státní co nejvýhodněji. Úroky z těchto hodnot b1, c1 a d1 jakož i úrokové výtěžky pod písmenou e1 plynou ve prospěch reservy označené a1. Na vrub této reservy a1 prováděti jest v prvé řadě odpisy nedobytných pohledávek z obchodů obsažených ve výkazech B a C. Čistého zůstatku, který by zbyl z původní reservy a1 nebo z jejích přídělů po odpisu všech nedobytných pohledávek, budiž použito k nákupu státních dlužních úpisů.
Nestačí-li reserva a1 i s příjmy úrokovými na odpisy pohledávek, jež staly se zjevně nedobytnými, jest použíti k odpisům položek uvedených pod písmeny f1, g1, h1, i1.
O stavu reservy a likvidačního bloku B a C podá banka každého roku s účetní závěrkou zprávu ministerstvu financí.
Případný přebytek reservy zůstává vlastnictvím státu a bude použit ke zmenšení státního dluhu státovkového, vyjímajíc případný zbytek položek uvedených pod písmeny b1 a c1.
Kapitálové splátky odepisují se od převzaté likvidační podstaty, a to při obchodech uvedených ve výkazu B vesměs, kdežto při obchodech vyznačených ve výkazu C jen potud, pokud odpovídají umořovacímu plánu.
Těmito všemi splátkami a v jejich rozsahu snižuje se souběžně oběh bankovek.
Splátky při obchodech uvedených ve výkazu C jdoucí nad splátky podle umořovacího plánu mohou býti týmž dlužníkům při dostatečných zárukách podrobených censuře znovu uvěřeny, při čemž jest bezpodmínečně zachovati celkový plán umořovací.
Stejná výhoda byla by zachována ústavu, který by některé tyto závazky převzal z důvodů, že provedl fusi s původním dlužníkem nebo jej převzal k likvidaci.
Stát si vyhrazuje kdykoli obchody uvedené ve výkazech B a C převzíti nebo na jiného převésti, a to tak, že zaplatí bance zůstatek po srážce zbývající reservy.
Banka je povinna vésti sobě při obchodech do správy převzatých s péčí řádného obchodníka a za tou příčinou zejména dodržovati podmínky v této úmluvě výslovně stanovené. Jinak náleží jí posouditi samostatně předpoklady správy jednotlivých případů, takže při tom nebude míti potřebí zvláštního schválení státní správy; to platí jmenovitě o narovnání soudním i mimosoudním o jednotlivých spravovaných pohledávkách.
Za správu těchto obchodů obdrží banka odměnu, která rovná se 0,25% z průměrně roční výše celého likvidačního bloku vyšetřené podle stavu jeho koncem každého měsíce.
Čl. V.
Státovky, které v oběhu již byly v den, kdy Bankovní úřad ministerstva financí působiti přestal, stejně jako ty, které banka do oběhu dala ode dne, kdy svou činnost zahájila, považovati jest za bankovky.
Celkový oběh státovek činí k 31. prosinci 1925 Kč 8 408.351 422,60.
Zásoba natisknutých státovek přechází bezplatně na Národní banku Československou, za to se banka vzdává do konce roku 1930 nároku na náhradu výloh dle § 39 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n.
Čl. VI.
Zůstatek původního dluhu státovkového sestává ke dni 31. prosince 1925:
1. z bankovek . . . . . . . . . . . . . .
Kč 8 015.119 793,40,
2. ze zůstatků žírových . . . . . . . . . . . .
1 616.884 521,82;
3. z pokladničních poukázek . . . .
467.534 000,-,
které po Rakousko-uherské bance vesměs převzal Bankovní úřad
ministerstva financí, jakož i
4. z výměn prováděných v mezích zákona ze dne 10. února 1921, č. 67 Sb. z. a n., o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokuta na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., provedeno nebylo, penízem .....
85.363 579,09,
činí tedy celkem hrubých . . . . . . . . . . . . . .
Kč 10 184.901 894,31
a po srážce:
a) platů na dávku z majetku ........
Kč 4 653.611 260,75
b) umořovacího fondu státovkového .......
405.668 970,25,
c) obnosu při okolkování zadržených bankovek
37 749,28,
d) záloh státních komisariátů uhrazených státní správou . . . . . . . . . .
40.314 768,20,
úhrnem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5 099.632 748,48,
jeví se dluh státovkový penízem ......
Kč 5 085.269 145,83.
Kromě toho jest dluhem státu pasivní saldo ze souhrnu obchodů převzatých bankou pouze do správy k likvidaci na účet státu podle výkazu B a C (čl. IV. této úmluvy), dle stavu dnem 1. dubna 1926 celkem Kč 752.603 295,68.
Podle čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. vydává vláda na dluh státovkový původní i likvidační zvláštní dlužní úpis. V tomto dlužním úpisu, který tvoří s touto úmluvou jeden celek, řešeno jest úrokování a umořování státovkového dluhu a předepsán jest způsob, jak při tom účetnicky postupovati.
Ve čl. XII. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. i ve dlužním úpisu zmíněné bony mohou býti eskontovány u banky právě tak, jako se to dělo u Bankovního úřadu ministerstva financí (§ 1, odst. 2. zák. č. 333/1921 Sb. z. a n.).
Čl. VII.
Bilanční položky z účetní závěrky k 31. prosinci 1925:
1. státní komisariáty, odvod bankovek ........
Kč 37 749,28,
2. konečné vyúčtování záloh státních komisariátů státní správou uhrazených . . . . . . . .
40.314 768,20,
3. pohledávky z vázaných vkladních listů ......
317 028,52,
Kč 40.669 546,-
tvořiti budou vázaný evidenční účet státní správy k tomu, aby banka výhradně na vrub tohoto účtu prováděla dosavadním způsobem výplaty vkladních listů, kdežto refundace a podobné výlohy hraditi se budou jako dosud z platů na dávku z majetku a z přírůstku na majetku. Jakmile by byl tento vázaný účet státní správy vyčerpán, bylo by ovšem lze závazky státu z činnosti okolkovací snad ještě zbývající uhrazovati již jen přímo na vrub státní správy.
Čl. VIII.
Vláda zmocněna čl. XXVI. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. opatří na požádání bankovní rady Národní banky Československé v cizině t. zv. zajištěný úvěr otevřený ("revolving credit") až do 30.000 000 zlatých dolarů S. S. A. anebo do stejné hodnoty anglických liber šterlinků. Provisi zajišťovací bude stát platiti sám z tohoto úvěru jen do 15.000 000 zlatých dolarů S. S. A., kdežto provisi z části úvěru nad tuto výši platila by banka sama.
Zajištěný otevřený úvěr ve výši 20 milionů $ s platností do 31. května 1927 a s možností prodloužiti jej byl již úmluvou mezi státem, Národní bankou Československou a National City Bank of New York dočasně opatřen.
Pokud banka u vykonávání své zákonné povinnosti pečovati o stálost koruny československé (čl. III. nov. č. 102/1925 Sb, z. a n.) bude z úvěru toho skutečně čerpati, ponese úrok z částek takto čerpaných banka sama. Úvěr bude potom spravován a účtován bankou na zvláštním účtě, z něhož výpisy budou státní správě pololetně a podle potřeby i jindy předkládány.
Kdyby však z nutkavých důvodů měnových bylo účelnějším uzavříti podle zmíněného čl. XXVI. zápůjčku jiného způsobu, zejména zápůjčku na dobu delší, a ihned jí použíti, opatří státní správa na požádání bankovní rady zápůjčku tohoto způsobu dle ustanovení zmíněného článku.
Čl. IX.
Podle čl. III. .odst. 2 novely č. 102/1925 Sb. z. a n. jest banka povinna zříditi zvláštní reservní fond za zisků plynoucích z obchodů devisami a drahými kovy; těmito zisky rozuměti jest kursové zisky rozdílu cen jednak nákupních a jednak účtovaných nebo realisovaných.
Zanikne-li výsada Národní banky Československé (§ 38 I. a II. zákona č. 347/1920 Sb. z. a n.), ať při tom dojde k likvidaci čili nic, považovati jest čistý zůstatek tohoto fondu, který se objeví po úhradě výloh jeho, za část všeobecného reservního fondu podle § 135 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. nashromažděného.
Čistým ziskem banky podle 1. odstavce § 132 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. a 2. odstavce článku III. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. jest přírůstek na čistém jmění v závěrečných účtech vykázaný a valnou hromadou banky schválený (odstavec 4 § 131 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. )
Čl. X.
Při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, které týkaly by se měny, úvěru neb mincovnictví, bude ministerstvo financí slyšeti bankovní radu Národní banky Československé.
Čl. XI.
Národní bance Československé nahrazovány budou podle §§ 32 a 36 zákona č. 347/ 1920 Sb. z. a n. výdaje ze zásilek peněžních, konaných pro státní správu, bankou placené podle skutečně vynaloženého poštovného jakož i výlohy balení (bedničky) a výlohy za zásilky mincí vůbec.
Státní správa se zavazuje zároveň hraditi Národní bance Československé za šeky u pokladen mimo Prahu státním pokladnám a úřadům hotově vyplácené polovici pojistné premie s poštovní správou sjednané.