Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
3. zasedání.
Tisk 346.
Zpráva
I. výboru zahraničního,
II. výboru technicko-dopravního
o vládním návrhu (tisk 303), kterým se předkládají Národnímu shromáždění Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané dne 23. října 1924 v Bernu.
Návrh schvalovacího unesení.
Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s Mezinárodní úmluvou o přepravě zboží po železnicích a s Mezinárodní úmluvou a přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsanými v Bernu dne 23. října 1924.
I.
Právě tak jako svého času došlo k mezistátním smlouvám ohledně poštovní dopravy, jichž vrcholem bylo zřízení Světového poštovního spolku se sídlem v Bernu, tak i ohledně přepravy zboží, cestujících a zavazadel po železnicích dochází k mezinárodním úmluvám, jichž počátek sahá již do roku 1878, tudíž několik let poté, kdy byl zřízen zmíněný Světový spolek poštovní.
Konference konané v r. 1878 a i později v Bernu zabývaly se myšlénkou společné právní základny pro mezinárodní přepravu zboží, avšak teprv v r. 1890 dochází k pevné mezistátní smlouvě o mezinárodní přepravě po železnicích, jejíž účinnost vstupuje v platnost dnem 1. ledna 1893 ve všech státech, které úmluvu podepsaly. Z počátku zúčastnilo se úmluvy pouze několik evropských států, postupem doby však, když se seznalo, jak účinky této smlouvy znamenitě přispívaly k rozvoji a usnadnění mezinárodních styků obchodních a hospodářských, přistupují i ostatní evropské státy, takže před vypuknutím světové války v r. 1914 neměly účasti na smlouvě pouze Španělsko, Portugalsko, Anglie, Řecko a Turecko.
A právě tak jako v poštovnictví dochází k občasným revisím světové poštovní smlouvy, což se děje na t. zv. poštovních kongresech, tak i v železnictví zmíněná úmluva sjednaná v roce 1890 podrobena je revisím pokud se týče smluvených právních norem, což se děje na revisních konferencích. Podobné konference konaly se před válkou dvě a to v roce 1896 a 1905 a po válce dochází k třetí v roce 1923 v Bernu, kde dochází k vypracování nové úmluvy nejen pro přepravu zboží, nýbrž i cestujících a zavazadel. Tato konference zachovala sice zásady původní úmluvy z r. 1890, avšak podstatně změnila a rozšířila text úmluvy.
Při rozšiřování textu vzato bylo za podklad jednak provádění ustanovení původní úmluvy, jednak doplňovací ustanovení vypracovaná mezinárodním přepravním výborem. Kromě toho konference zabývala se vypracováním úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel posud mezinárodně neupravené, takže vlastně třetí revisní konference vybudovala úmluvy dvě: úmluvu o přepravě zboží a úmluvu o přepravě cestujících a zavazadel.
Konference byla svolána švýcarskou spolkovou radou na 1. květen 1923 do Bernu a kromě Československa zúčastnily se jí bývalé smluvní státy, jakož i některé státy, které dosud k úmluvě nepřistoupily.
Zákonodárné sbory smluvních států nemohou přirozeně na textu úmluvy ničehož změniti a nezbývá než jí buď přijmouti nebo zcela zamítnouti.
Pokud se týká obsahu nových úmluv, budiž stručně uvedeno toto:
I. Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích (MÚZ) má 4 tituly a to :
1. Věc a rozsah úmluvy.
2. Smlouva přepravní.
3. Ručení dráhy a žaloby.
4. Různá ustanovení.
Titul druhý má 4 a titul třetí 3 kapitoly. Titul první: Věc a rozsah úmluvy v článku prvním pojednává o železnici a přepravě, pro které platí Úmluva, v článku druhém o účasti jiných podniků než železnic, v článku třetím o předmětech vyloučených z přepravy, v článku čtvrtém o předmětech podmínečně ke přepravě připuštěných a v článku pátém o přepravní povinnosti železnic.
Titul druhý: Smlouva přepravní pojednává v kapitole první:
Úprava a podmínky přepravní smlouvy v článku šestém o obsahu a úpravě nákladních listů, v článku sedmém o ručení za údaje v nákladním listu, o přirážkách k dovoznému a jak jest si počínati při přítěži, v článku osmém o sjednání smlouvy přepravní a o duplikátu nákladního listu, v článku devátém o zásadách pro výpočet dovozného a o tarifech a přepravní cestě, v článku desátém o zákazu zvláštních úmluv, v článku jedenáctém o dodacích lhůtách, v článku dvanáctém o stavu zboží a obalu, a v článku třináctém o listinách nutných ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a t. d. a o celní závěrce;
v kapitole II: Provádění smlouvy přepravní v článku čtrnáctém o podeji (podání) zboží ku přepravě, v článku patnáctém o předpisech celních, berních, finančních a p., v článku šestnáctém o dodání, v článku sedmnáctém o placení přepravného, v článku osmnáctém o nesprávném užití tarifu, v článku devatenáctém o dobírkách a zálohách, v článku dvacátém o povinnosti železnice určení;
v kapitole III.: Změna smlouvy přepravní v článku jedenadvacátém o právu pozměniti smlouvu, v článku 22 o provedení změn smlouvy, v čl. 23 o přepravních překážkách v čl. 24 o překážkách při dodání;
v kapitole IV.: Zajistění práv železnic, v článku 25 o zástavním právu železnic.
Titul třetí: Ručení železnic a Žaloby pojednává v kapitole I.: Ručení v čl. 26
o společném ručení železnic, v čl. 27 o
rozsahu ručení, v čl. 28 o
omezeném ručení při škodách, v čl. 29 o
výši náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zboží, v čl. 30 o
domněnkách o ztrátě zboží a jeho nalezení, v čl. 30 o
omezeném ručení při ztrátě ná váze, v čl. 32 o
výši náhrady za poškození zboží, v či. 33 o
výši náhrady za opozděné dodání, v čl. 34 o
omezení náhrady, v čl. 35 o
opovědi zájmu na dodání, v čl. 36 o
výši náhrady při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti, v čl. 37 o
zúročení náhrady, v čl. 38 o
vrácení náhrady, v čl. 39 o
ručení železnice za své zaměstnance ;
v kapitole II.: Reklamace; Žaloby, řízení a promlčení ve sporech, v čl. 40 o
reklamacích, v čl. 41 o
osobách oprávněných poslati žalobu, v čl. 42 o
železnici, na kterou možno podati žalobu a Příslušnosti, v čl. 43 o
zjištění částečné ztráty nebo poškození zboží, v čl. 44 o
zániku nároků, v čl. 45 o
promlčení nároků, v čl. 46 o
nepřípustnosti uplatňování nároků promlčených;
v kapitole III.: Pravidla pro vyúčtování, Vzájemný postih železnic, v čl. 47
pravidla pro vyúčtování, v čl. 48 o
postihu při náhradě za ztrátu nebo poškození, v čl. 49
postih při náhradě za opozděné dodání, v čl. 50 o
řízení při postihu, v čl. 51 o příslušnosti v řízení postihovém a v čl. 52 o
zvláštním ujednání o postizích.
Titul čtvrtý: Různá ustanovení v čl. 53 pojednává o
platnosti práva tuzemského, v čl. 54 o
všeobecných pravidlech,. řízení, v čl. 55 o
vykonání rozsudku, v čl. 56 o
měně a kursech, v čl. 57 o
Ústředním úřadě pro mezinárodní železniční přepravu, v čl. 58 o
seznamu tratí, v čl. 59 o
připouštění nových států, v čl. 60 o
revisi úmluvy, v čl. 61 o
doplňovacích ustanoveních, v čl. 62 o
době platnosti závazků plynoucích z úmluvy, v čl. 63 o
textu úmluvy a jeho vzájemné platnosti.
Pak následuje příloha I. o předpisech pokud se týká předmětu podmínečně připuštěných k přepravě,
příloha II.
vzory nákladních listů a p.,
příloha III.-V.
vzory různých tiskopisů,
příloha VI. ,
řád Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravu,
příloha VII.
řád komise znalců.
Konečně následuje závěrečný protokol o ratifikaci Úmluvy, jejím vstoupení v platnost a o ustanoveních přechodných.
II. Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích.
Titul první pojednává v čl. 1
o železnici a přepravě, v čl. 2
o účasti jiných podniků, v čl. 3
o přípoji, v čl. 4
o přepravní povinnosti železnic.
Titul II.: Smlouva přepravní v kapitole první v čl. 5 pojednává
o právu na převoz, v čl. 6 o
jízdenkách, v čl. 7 o
slevě pro děti, v čl. 8 o
době platnosti jízdenek, v čl. 9 o
přidělení a objednávce míst, v čl. 10 o
přerušení jízdy, v čl. 11 o
změně třídy nebo vlaku, v čl. 12 o
cestujících bez platné jízdenky, v čl. 13 o
osobách z jízdy vyloučených, v čl. 14 o
předmětech vyloučených z osobních vozů, v čl. 15 o
ručních zavazadlech, v čl. 16 o
zpozdění a ztrátě připojení ;
v kapitole II. v čl. 17
o zavazadlech (pojem) a předmětech vyloučených z přepravy, v čl. 18 o
ručení cestujícího za zavazadla a o přirážkách, v čl. 19 o
obalu a úpravě zavazadel, v čl. 20 o
podeji a lístku zavazadlovém, v čl. 21 o výdaji ;
v kapitole III.: Společná ustanovení pro přepravu cestujících a zavazadel, v čl. 22 o
vlacích, jízdních řádech a tarifech, v čl. 23 o
zásadách pro výpočet poplatků a tarifů, v čl. 24 o
zákazu zvláštních úmluv, v čl. 25 o
předpisech celních, berních, finančních, policejních a p., v čl. 26 o
návratkách, v čl. 27 o rozepřích.
Titul III.: Ručení železnic. Žaloby
pojednává v kapitole I.: Ručení v čl. 28 o
ručení za přepravu cestujících, ručních zavazadel a zvířat, .v čl. 29 o
společném ručení železnic za zavazadla, v čl. 30 o
rozsahu ručení, v čl. 31 o
výši náhrady za ztrátu zavazadla, v čl. 32 o
domněnkách ztráty zavazadla, v čl. 33 o
výši náhrady za poškození zavazadla, v čl. 34 o
výši náhrady za zpozděný výdaj zavazadla, v čl. 35 o
opovědi zájmu na dodání, v čl. 36 o
náhradě při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti, v čl. 37 o
zúročení náhrady, v čl. 38 o
vrácení náhrady, v čl. 39 o
ručení železnice za své zaměstnance;
v kapitole II.: Reklamace, žaloby a lhůty v čl. 40 o
reklamacích, v čl. 41 až 46
obdobně jako v Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží;
v kapitole III.: Pravidla pro vyúčtování v čl. 47 až 52 obdobně jako v Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží.
Titul IV. pojednává o různých ustanoveních
v čl. 53 až 63 obdobně jako v Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží.
K úmluvě jsou konečně připojeny vzory tiskopisů.
Úmluvu podepsaly tyto státy:
Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Dánsko, svobodné město Gdansko, Španělsko, Estonsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Italie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Norsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, vládní komise Saarského území, Jugoslavie, Švédsko, Švýcarsko, Československo.
Již z kraje bylo uvedeno, že na těchto Úmluvách Národní shromáždění nemůže ničeho měniti, nýbrž teď Úmluvy schváliti nebo zcela zamítnouti.
Vzhledem ke geografické poloze našeho státu a k jeho čilým mezinárodním hospodářským stykům jeví se význam Úmluv pro nás nejvýš důležitým a proto zahraniční výbor doporučuje senátu N. S., aby vyslovil svůj souhlas s Mezinárodní úmluvou o přepravě zboží po železnicích a s Mezinárodní úmluvou o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsanými v Bernu dne 23. října 1924, jichž text je obsažen v tisku č. 303.
V Praze, dne 25. ledna 1927.
V. Donát v. r.,
předseda.
R. Pánek v. r.,
zpravodaj.
II.
Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a cestovních zavazadel a o přepravě zboží z roku 1924, které předkládá vláda senátu k ratifikaci, tvoří důležitý mezník ve vývoji mezinárodního práva přepravního.
Uplynulo téměř půl století od oné významné události v dějinách Evropských železnic, kdy sešli se ve švýcarském Bernu poprvé zástupci jedenácti Evropských států, aby položili základy k mezinárodnímu právu přepravnímu, a téměř půldruhého čtvrtstoletí od podepsání první mezinárodní úmluvy o železniční dopravě zboží.
Tehdy stála sousední Německá říše v čele průmyslového, obchodního a dopravního rozmachu evropského; který vyvrcholil na rozhraní XIX. a XX. století, a proto vtiskla Mezinárodní úmluvě o železniční dopravě zboží z roku 1890 ráz a systém svého tuzemského práva. Byl to zejména reglement Spolku německých železničních správ, který sloužil Mezinárodní úmluvě z roku 1890 za vzor.
Nové mezinárodní úmluvy z roku 1924, předložené právě k ratifikaci, jsou přímým důsledkem mírové smlouvy Versaillesské, St. Germainské a Trianonské, které uložily státům, poraženým ve světové válce, přistoupiti k novým mezinárodním úmluvám o přepravě cestujících, zavazadel a zboží, které měly býti sjednány do 5 let po uzavření míru. Iniciatorem tohoto ustanovení mírových smluv byla v prvé řadě Francie a proto také právní systém těchto nových úmluv jest systémem práva francouzského.
Tím dán jest již zásadní rozdíl nového přepravního práva mezinárodního od mezinárodního práva z roku 1890, podle kterého jest vybudováno také naše tuzemské právo přepravní (čsl. ž. d. ř. z roku 1921).
Ze států, které přistoupily dobrovolně k novým mezinárodním úmluvám o přepravě cestujících, zavazadel a zboží, dlužno uvésti v prvé řadě státy mírovými smlouvami nově utvořené a to: republiku Československou, království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Finsko, Estonsko, Polsko, Livonsko a Litvu.
Ze států dřívějších přistoupily nově k mezinárodním úmluvám Španěly, Norvéžsko a Řecko a jedná se také o podmínečné přistoupení Velké Britanie.
Ze států, které podepsaly mezinárodní úmluvu v roce 1890, není na nových mezinárodních úmluvách zúčastněno Rusko.
Velmi významnou novinkou v oboru mezinárodního práva přepravního jest nová mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel. Dosavadní úmluva z roku 1890 týkala se jen přepravy zboží. Pro přepravu osob a zavazadel nebylo jednotného přepravního práva mezinárodního, nýbrž platily od hranic ke hranicím tuzemské dopravní řády na přepravě zúčastněných států. Tak na př. cestující s přímou jízdenkou Praha-Paříž, jedoucí v přímém voze, musel se po cestě podrobiti předpisům čsl. žel. doprav. řádu, říšsko německé E. V. O. a francouzského Transports-Reglements. Že taková rozdílnost přepravních podmínek na jedné cestě nebyla cestujícím ku prospěchu, jest na bíledni. Tyto závady budou nyní odstraněny novou mezinárodní úmluvou o přepravě cestujících a zavazadel, kterou se v osobní přímé přepravě mezi smluvními státy zavádí jednotné mezinárodní právo přepravní.
Upozorniti sluší ještě na jeden závažný rozdíl mezi úmluvou z roku 1890 a úmluvami z roku 1924. Oficielní texty nových mezinárodních úmluv z roku 1924 jsou francouzský, německý a italský. Tím byla italština uznána v mezinárodní přepravě za jazyk světový.
Na tomto mezinárodním uznání italštiny mají vedle států latinské unie hlavní zásluhu nové slovanské státy, uznané za války, nebo vzniklé na základě mírových smluv, a z nich v prvé řadě opět Československo, které se tímto aktem mezinárodní courtoisie odvděčily Italii za pomoc v boji za své osvobození.
Nové mezinárodní úmluvy o přepravě osob, zavazadel a zboží znamenají celkem značný pokrok proti dosavadnímu právu přepravnímu, na čemž hlavní zásluhu mají zástupcově Francie a zástupcově států s Francií spřátelených a tudíž i zástupcové Československa.
Na tomto místě nelze se ovšem zabývati všemi podrobnostmi, ve kterých nové mezinárodní úmluvy poskytují výhodu cestujícímu obecenstvu a přepravcům zboží, přece však nutno se zmíniti zběžně alespoň o některých:
1. Podle tuzemských dopravních řádů mohl cestující ustoupiti od přepravní smlouvy a žádati o vrácení zaplaceného jízdného a zavazadelného jen tehdy, nemohla-li mu železnice poskytnouti místo k sezení ve třídě, na kterou zněla jeho jízdenka, nebo byl-li vynechán vlak, kterého hodlal k jízdě použíti, nebo zmeškal-li vinou železnice spojení. Ve všech ostatních případech byl cestující odkázán na ochotu železniční správy, nanejvýše že si mohl zakoupenou jízdenku vyměniti do 5 minut před odjezdem vlaku za jinou. Zmeškal-li vlastní vinou odjezd, neměl nároku na vrácení jízdného.
Podle nové mezinárodní úmluvy bude se cestující moci ve stanici výchozí vzdáti jízdy z jakéhokoliv důvodu a železnice bude povinna vrátiti mu bez námitek zaplacené jízdné a to v den, kdy byla jízdenka zakoupena beze srážky, později po odečtení nepatrné % srážky.
Tato výhoda bude také asi převzata i do domácích přepravních řádů pro tuzemskou přepravu.
2. Pro přímé jízdenky do ciziny byla novou mezinárodní úmluvou zavedena zvláštní minimální doba platnosti, značně delší než dosavadní platnost jízdenky podle tuzemských řádů.
Lhůta, do které se musí cestující o cestovní zavazadlo ve stanici určení přihlásiti pod ztrátou všech nároků vůči železnici, byla novou mezinárodní úmluvou prodloužena z dosavadních 14 dnů (podle tuzemského ž. dř.) na 6 měsíců.
3. Náhrady za překročení dodací lhůty u zavazadla jsou v nové mezinárodní úmluvě vyjádřeny ve zlatých francích a jsou proto mnohem vyšší než náhrady poskytované tuzemskými reglementy.
Novými mezinárodními úmluvami byl přepravního práva odstraněn pojem drahocenných předmětů a tím odstraněno i omezené ručení železnice za tyto předměty. Za věci drahocenné, jako zlato, stříbro, platinu, peníze, vzácné kožišiny, vzácné krajky, umělecké předměty, starožitnosti atd. bude podle nových umluv železnice ručiti stejně jako za každé jiné zboží. Tím se zvyšuje hranice náhrady za tyto předměty proti dnešnímu stavu téměř o 1000 %.
Jak již řečeno, budou zajisté výhody nového mezinárodního práva přepravního převzaty také do tuzemských řádů dopravních - reglementů většiny států Evropských, neboť po dorozumění těchto států v otázkách politických, které je karakterisováno ujednáními v Locarnu a Thoiry, bude zajisté následovati i úzké zblížení všech Evropských států na poli hospodářském.
Jedním z hlavních pilířů tohoto hospodářského zblížení bude také pokud možné jednotné přepravní právo tuzemské všech států Evropy, zejména států, které tvoří jednotné hospodářské celky, jak tomu je na př. u států středoevropských. Pro toto sjednocení tuzemského práva přepravního budou jako podklad sloužiti právě ujednané nové mezinárodní úmluvy o přepravě osob a zboží, a možnost s určitým pocitem hrdosti poukázati k tomu, že na mezinárodních poradách železničních byl to právě zástupce Československé republiky, který se ujal v této věci iniciativy, a že se mu také skutečně podařilo přesvědčiti zástupce většiny ostatních států o potřebě aby tuzemské právo přepravní bylo přizpůsobeno nejen právu mezinárodnímu, nýbrž aby také tuzemské právo přepravní v jednotlivých státech bylo pokud možno stejné, neboť z různých obchodních zřetelů je často nutné přepravovati zásilky do ciziny od hranic jednoho státu ke druhému pomocí sprostředkovací adresy a je proto záhodno, aby i tyto zásilky v lomené přepravě podléhaly pokud možná jednotnému právu přepravnímu.
Ministerstvo železnic republiky Československé, sledujíc tuto zásadu, vypracovalo již na základě přítomných mezinárodních úmluv osnovu nového čsl. železničního přepravního řádu a projednává tuto osnovu právě se zástupci obchodních, průmyslových i spotřebitelských kruhů ve zvláštním výboru Čsl. Ústřední železniční rady. Tento nový železniční přepravní řád byl vybudován, jak ve formě tak ve věci v úplné shodě s novými mezinárodními úmluvami a přizpůsoben, pokud to bylo možné, i tuzemskému právu přepravnímu sousedních států, se kterými jest náš přepravní styk nejživější; ,má býti současně s novými mezinárodními úmluvami vyhlášen ve Sb. zákonů a nařízení jako nařízení vlády čsl. zároveň se zmocňovacím zákonem, kterým bude vláda zmocněna přizpůsobiti přepravní řád mezinárodním úmluvám i v těch ustanoveních, kde mezinárodní úmluvy nesouhlasí s kogentními ustanoveními našeho Všeob. Obchodního zákonníka.