Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
3. zasedání.
Tisk 358 - 358|12.
Původní znění.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu senátora Dr. Törkölyho a spoločníkov
o neudržiteľnom stave vyučovania náboženstva (tisk č. 221/1).
Pre vyučovanie náboženstva na obecných a občianskych školách na Slovensku platia ustanovenia zákona zo dňa 13. júla 1922, č. 226 Sb. z. a n., zvlášte jeho §§ 1 až 3, §u 5 odst. 4., §u 6 odst. 3, a ustanovenia vládneho nariadenia zo dňa 4. apríla 1925, č. 64 Sb. z. a n., zvlášte jeho §§ 1, 3, 5 až 9 a 13. Referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave týchto predpisov presne dbá a nedošla mu ani od jednotlivcov ani od církevných úradov žiadna sťažnosť stran vyučovania náboženstva na národných školách. Naopak vyskytly sa prípady, že štátna školská správa na Slovensku zakročovala u církevných úradov, aby hodiny náboženského vyučovania boly dodržiavané.
Podobným spôsobom postupuje sa pri úprave vyučovania náboženstva na školách stredných a ústavoch učiteľských. Na týchto školách vyučuje sa náboženstvo v triedach resp. oddeleniach aspoň o 20 žiakoch, avšak v odôvodnených prípadoch povoluje ministerstvo školstva a národnej osvety samostatné vyučovanie náboženstva i pri nižšom počte žiakov, zvlášte v tých prípadoch, kde by v tom samom oddelení rozdiel vekový súčasne vyučovaných žiakov bol príliš veľký.
Za tohoto stavu niet dôvodu k nejakému opatreniu.
V Prahe, dňa 29. januára 1927.
Dr. M. Hodža v. r.,
minister školstva a národnej osvety.
Překlad.
Válasz
az iskola- és nemzetmüvelödésügyi minisztertöl dr. Törlöly szenátor és társai interpellációjára
a vallásoktatásnak, tarhatatlan állapota tárgyában (221/1. ny.-sz.).
A vallástannak Szlovenszko községi és polgári iskoláin való tanitása tekintében az 1922. július 13. - i 226. gy.-sz, törvény, nevezetesen ezen törvény 1. - 3. §§, 5. § 4, bek., 6. § 3, bek.-nek, s az 1925. április 4. - i 64, gy.-sz. kormányrendelet, nevezetesen eme rendelet 1, 3, 5. - 9. és 13. §§ ainzk rendelkezései vannak hatályban. Az iskolaés nemzetmüvelődésügyi minisztérium eme rendelkezésekhez szorosan alkalmazkodik és sem egyesektő1 sem az egyházi hatóságoktól hozzá a népiskolai vallásoktatás tekintetében panasz be nem érkezezett. Elenkezőleg: előfordultak esetek, hogy az állami iskolai hatóság az egyházi hatóságoknál közbenjárt aziránt, hogy a vallástani órák betartassanak.
A középiskolai valamint a tanitóképezdei vallásoktatásnak rendezésénél, hasonló eljárás követtetik. Nevezett iskolákon a valláskoktás legalább 20 tanulót számlaló osztályokban, illtőleg különrtményekben történik, az iskola- és nemzetmüvelö désűgyi miniszterium azonban indokolt esetekben a vallástannak önálló ontatását a tanulók kisebb száma mellett is engedélyezi, kiváltképen ott, ahol az ugyanazon különítményben egyűttoktatott tanulók közti korkülönbség igen jelentékeny lenne.
Az űgy ilyetén állapota mellett valamiféle intézkedés megtételére ok nincsen.
Praha, 1927. januára 29. - én.
Az iskola- és nemzetmüvelödésügyi miniszter
Dr. M. Hodža s. k.
Tisk 358/1.
Původní znění.
Odpověď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu senátora Dr. Törkölyho a spoločníkov
o neodôvodnenom biľagování žiakov VIII. triedy reálneho gymnázia v Rim. Sobote (tisk č. 221).
Interpelácia súvisí s revolverovým atentátom, ktorý spáchal žiak VIII. triedy menovaného ústavu, Štefan Vályi, dňa 9. júna 1926 na správcu ústavu, vraj z toho dôvodu, aby si na ňom vynútil lepšiu klasifikáciu, ačkoľvek správca ústavu ho žiadnemu predmetu nevyučoval.
Atentát skončil tažkým poranením správcu a sebavraždou pachateľa.
Pohrebu sebavraha sa ústav nesúčastnil, pretože profesorský sbor bol toho názoru, že Vályi svojím činom dopustil sa takého priestupku, ktorý okrem trestného stíhanía má za následak okamžité vylúčenie z ústavu v smysle §u 32, resp. 33 školného poriadku. Správca ústavu žiakom účasť na pohrebe nezakázal a žiaci VIII. triedy sa pohrebu súčastnili, ked vopred svoj úmysel správcovi ústavu oznámili tým, že nejdú na pohreb, ako by čin schvalovali, ale len preto, ze zosnulý bol ich spolužiakom. Správca ústavu, ako sa pri vyšetrovani zistilo, na to poznamenal, že je to prirodzené.
V den pohrebu dostavily sa niektoré žiačky (15 žiaček z 37 žiaček) maďarskej národnosti do školy v bielych šatách.
V záverečnej porade usniesol sa jednomyseľne profesorský sbor - ktorého veľkú väčšinu tvorili profesori maďarskej národnosti - aby tie žiačky za toto svoje jednanie boly potrestané horšou známkou z mravov, pri čom - na prímluvu profesorov-Slovákov a správcu ústavu - nedospelé žiačky nižších tried potrestané boly miernejšie.
Profesorský sbor pri svojom rozhodnutí bol vedený úvahou, že výchova mládeže nezakládá sa len na shovievavosti, ale i na spravedlivosti a že mravný človek nemôže nikdy takýmto spösobom prejaviť sústrasť s tým, kto útočil na život svojho bližného, ba docela na život svojho predstaveného. Potrestaním nebola budúcnosť príslušných žiaček ohrožená, lebo všetky boly prijaté v školnom roku 1926/27 na tomže ústave;
Ani žiaci VIII. triedy neboli žiadnym spôsobom biľagovaní a všetci sa podrobili s úspechom zkúške dospelosti.
Za tohoto stavu niet dôvodov k nejakému opatreniu.
V Prahe, dňa 29. januára 1927.
Dr M. Hodža v. r.,
minister školstva a národnej osvety.
Překlad.
Válasz
az iskola- és nemzetmüvelödésügyi minisztertöl dr. Törköly szenátor és társai interpellációjára
a rimaszombati reálgymnázium VIII. oszt. tanulóinak indokolatlan megbélyegzése tárgyában (221. ny.-sz.).
Az interpelláció azon revolveres merénylettel van összefüggésben, amelyet Vályi István, nevezett intézet VIII. oszt. tanulója 1926. június 9. - én az intézet igazgatóján állítólag azért követett el, hogy rajta jobb osztályzatot kényszeritsen ki, jóllehet az intézeti igazgató őt semmiféle tantárgyból nem tanította.
A merénylet az igazgató nehéz sebesülésével s a merénylö öngyilkosságával végződött.
Az intézet a temetésen részt nem vett, minthogy a tanári kar azf az áĺláspontot foglalta el, hogy Vályi tettével oly kihágást követett el, amelynek következménye a bünügyi eljáráson kívül az iskolai rendtartás 32. illetöleg 33. §-a értelmében azonnali kizárás az intézetből. Az intézet igazgatója a tanulóknak a temetésen való részvételt nem tiltotta meg, amidőn ebbeli szándékukat az intézet igazgatójánál bejelentették azzal, hogy a temetésen nem azért vesznek részt, mintha a tettet helyeselnék, hanem azért, mert az elhunyt iskolatársuk volt. Az intézeti igazgató, amint az a vizsgálat folyamán megállapítást nyert, erre azt jegyezte meg, hogy ez természetes.
A temetés napján egyes magyar nemzetiségű leánynövendékek (37 közül 15) az iskolában fehérruhában jelentek meg.
A tanári kar, amelynek túlnyomó többségét magyar nemzetiségü tanárok képezték, zártanácskozmányában azon állapodott meg, hogy az illető leánynövendékek ezen maguktartásáért rosszabb magaviseleti jeggyel büntettessenek, amimellett a tanárok - szlovákok - és az igazgató közbenjárására az alacsonyabb osztályok serdületlen leánynövendékei enyhébben lettek büntetve.
A tanári kar határozafa meghozatalánál azon tekintet által vezettetett, hogy az ifjuság nevelése nzmcsak elnézésen, hanem igazságosságon ís alapul s hogy áz erkölcsös ember részvétének ily módon soha kifejezést nem adhat azzal szemben, aki felebarátjának, söt fellebvalójának életére tört. A büntetés által az illető leanynövendékek jövöje veszélyeztetve nem volt, mert az 1926/27. iskolaévben valamennyien az intézetbe felvétettek.
A VIII. oszt. tanulói sem lettek semmiképen megbélyegezve, s az érettségi vizsgálatott valamennyien sikerrel állották meg.
Az ügy ilyetén állapota mellett valamiféle intézkedés megtételére ok nincsen.
Praha, 1927. január 29. - én.
Az iskola- és nemzetmüvelodésügyi miníszter
Dr. M. Hodža s. k.
Tisk 358|2.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů Felixe Časného, Jana Filipinského, Františka Zimáka a soudruhů
ve věci pozemkové reformy na dvoře Rapotín, okres Šumperk v severní Moravě
(tisk č. 298/3).
Státní pozemkový úřad nerozhodl dosud o přídělu zbytkového statku Rapotín a nelze Karla Gabriela považovati za nabyvatele tohoto zbytkového statku. Proto všechny stížnosti a obavy vyjádřené v interpelaci o přídělu statku Rapotín jsou bezdůvodny.
Vláda proto nemá důvodu k zakročení.
V Praze, dne 28. února 1927.
Švehla v. r.,
předseda vlády.
Tisk 358|3.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci senátorů Jana Filipinského, Antonína Nováka a druhů v příčině velmi častých neštěstí ve vojenské aviatice (tisk č. 250/1).
Měl jsem již jednou čest podati v senátě povšechnou zprávu o leteckých neštěstích.
Že počet leteckých nehod, které si vyžádaly oběti lidských životů minulého roku, vzrostl, na tom mají veliký podíl závěrečná vojenská cvičení.
Odečteme-li smrtelné zranění kapitána Ochrany ve Francii a dvě bolestné oběti z řad spojeneckého letectva jihoslovanského, za něž nepadá nejmenší stín viny na naše piloty, naše stroje nebo naši organisaci leteckého provozu, zbývá nám osm neštěstí, jež padají na vrub polních cvičení a osm na vrub normálního leteckého provozu.
Při závěrečných polních cvičeních (manévrech) je letecká činnost za celý rok nejintensivnější a podmínky pro létání jsou těžší, poněvadž jsou přizpůsobeny poměrům ve válce. Polní letiště při manévrech nikdy tak dobře nevyhovují jako letiště stálá, při cvičeních s pěchotou je nutno létání v menších výškách, často i nad nerovným terénem a konečně nutno létati i za nepříznivého počasí. Chce-li letec splniti úkoly, které se mu při cvičeních s pěchotou ukládají, nemůže se vyvarovati jistého zvýšeného nebezpečí. Zde se jedná o přípravu letectva pro jeho skutečný úkol válečný.
Neštěstí, jež se stalo v Pardubicích i ono při bombardování v Horažďovicích, jsou ve stadiu projednávání a vyšetřují se s veškerou možnou přísností.
Vojenská správa snaží se všemožně, aby letecká neštěstí, když není možno je úplně zameziti, byla aspoň omezena pokud jen lze.
Stejně jako všechny nehody při vojenských cvičeních a v armádě vůbec vyšetřují se také letecké nehody s veškerou přísností. Při leteckých nehodách jest důkladnost a všestrannost tohoto šetření zaručena již tím, že je provádějí sami výkonní letci, kterým již z ohledu na bezpečnost vlastního života záleží na tom, aby se pravé příčiny nehod dopátrali a vzali si z výsledků poučení o eventuelních chybách nešťastných kamarádů. Při šetřeních o letošních případech nebyly zjištěny vůbec nedostatky materiálu, nedbalost při ošetření letadel nebo motorů nebo nedostatky ve výcviku pilotů. Zdůrazňuji, že všechen letecký provoz v armádě spočívá na zásadě dobrovolnosti a k létání není nikdo nucen. Sebemenší subjektivní pocit indisposice, je-li hlášen veliteli, má automaticky v zápětí osvobození od letů. Velitelé dohlížejí místy až s drakonickou přísností na způsob života podřízeného personálu a trestají také bezohledně přestupky bezpečnostních předpisů, kterých se letci dopouštějí ve vzduchu, pokud jen je mohou pozorovati.
Mezi příčinami neštěstí nalézáme dosti často chyby, kterých se dopouštějí piloti z přílišné horlivosti a ze snahy, aby létání přizpůsobili co nejvíce k poměrům válečným, aby překonali pokud možno železné zákony bezpečnosti, kterých arci dbá každý dopravní pilot, ale které vojenskému pilotu připadají omezením tam, kde musí mít na mysli přečetná jiná nebezpečí, jež by mu hrozila při skutečném válečném použití stroje.
Ačkoliv nebyly shledány při žádném neštěstí v letošním roce nedostatky materiálu, snížili jsme přece normální rozsah provozu u jednoho typu letadel, s nímž se stalo několik neštěstí.
Letci musí míti při letu sebou padáky. Třeba však míti na paměti, že padák není dnes ještě pro letce naprosto bezpečným záchranným prostředkem a že při převážné části přihodivších se úrazů není ani možno ho použíti. Jako na př. za mlhy, při nárazu na telegrafní tyč, nebo sklouznutí po křídle.
Mimo to opatřují se veškeré letouny hasícími přístroji a při nových typech letadel opatřují se benzinové nádrže ochranným obalem proti střelám a proti požáru.
Vojenská správa pečuje stále o vybudování technicko-dozorčí služby a plukovní parky, jež mají býti v nejbližší době zřízeny, budou základnou technické a technicko-správní služby u každého pluku.
Pokud se týče výcviku letců uvádím, že kandidáti pilotství jsou vybírání z dobrovolně se přihlásivších co nejpečlivěji. Hlavními vodítky při výběru jsou zdraví, morální vlastnosti, spolehlivost a vzdělání - v prvé řadě odborné. Vybraní kandidáti jsou posíláni k odborné lékařské a psychotechnické prohlídce, která jest soustředěna v Praze a zaručuje tudíž stejné měřítko při zkoumání všech kandidátů, Teprve po těchto podrobných prohlídkách, při nichž vyhoví sotva 50 % prohlížených, přiděleni jsou kandidáti leteckému učilišti.
Naše letecké učiliště je jedním z nejlépe zařízených a organisovaných učilišť toho druhu. Důstojníci, kteří řídí výcvik v létání, jsou vybráni z nejzkušenějších důstojníků našeho letectva, kteří byli za účelem doplnění svých odborných znalostí vysláni do ciziny. Samozřejmě, že k polní službě za manévrů vybírán je toliko personál úplně vyškolený.
Vojenské správě nelze tudíž klásti za vinu nedostatek technického výcviku nebo nevhodný výběr pilotů. Vojenský letec při své přípravě pro skutečné úkoly válečné nemůže se vyvarovati jistého zvýšeného nebezpečí. Jisto je, že v řadě případů jsou letecká neštěstí zaviněna nadbytkem sebevědomí mladších pilotů nebo nedostatkem zkušeností. Zkušeností možno však nabýti jen časem. Ani nejlepší výcvik nemůže ji nahraditi. Pokud se týče přebytku sebedůvěry, snaží se vojenská správa zameziti svévolně konání akrobatických obratů, ostrých zatáček a glisát nízko nad zemí.
Technickou dozorčí službu provádí především vojenská přejímací správa, sestávající ze zkušených inženýrů-odborníků. Orgány této služby jsou přiděleni přímo v továrnách na draky a motory, kde prohlížejí a přejímají každou součástku a značkují jak polotovary tak i hotové výrobky. Zkoušky jednotlivých surovin jakož i hotových součástek provádí jednak vojenský technický ústav, jednak již vojenský letecká ústav studijní, který po překonání velikých překážek blíží se konečně svému vybudování. Tyto orgány přispívají značnou měrou k bezpečnosti našeho leteckého provozu a doplňují přesný a svědomitý dozor, který provádějí továrny také samy.
U pluků ošetřují letadla poddůstojníci a vojíni - ošetřovatelé letadel, kteří jsou vybíráni z řad délesloužících vojínů, jakož i absolventů školy pro odborný dorost letectva. Dozorem pověřen zvláště jeden z důstojníků pilotů. Vedle něho dozírají na technickou službu velitelé perutí a pluků, jakož i velitelé parků.
Aby byly získány další vedoucí technické síly vyslaly jsme na École superieure aeronautique v Paříži šest důstojníků, z nichž dva absolvovali již tuto školu a 4 jsou letos v III., posledním ročníku. Letošního roku bude vyslán jeden důstojník - inženýr, aby absolvoval poslední ročník této školy. Pro vojenský studijní ústav letecký získáni byli čtyři specielní letečtí inženýři.
Ve vojenské inženýrské koleji je 15 chovanců. kteří studují vysokou školu technickou se závazkem, že po složení II. státní zkoušky vstoupí jako aktivní důstojníci k našemu vojenskému letectví. Aby také v záloze byl dostatečný počet důstojníků-techniků, jsou zřízeny specielní technické kursy pro službu letecko-technickou.
Krátká služební doba nedovoluje řádně vycvičiti specialisty vojíny k ošetřovatelské službě letecké. Proto byla založena pro výcvik ošetřovatelů letadel škola pro odborný dorost letectva, kterou absolvují posluchači před nastoupením presenční služby vojenské. Ošetřovatelé letadel vysílají se každým rokem do továren na letadla a motory, aby se obeznámili s novými typy a jejich specielním ošetřováním.
Aniž bych chtěl zmenšovati tragiku tak značného počtu leteckých nehod, chci přece jen poukázati na to, že počet obětí jest rok od roku vzhledem k zvýšeně činnosti letecké menší a menší.
V roce 1919 bylo v našem letectví provedeno 1214 letů, na které připadlo 5 smrtelných úrazů. To znamená jeden smrtelný úraz na 243 lety.
V prvních 3/4 letošního roku bylo však provedeno 72.636 letů, na které připadá 13 smrtelných úrazů vojenských lekců, což znamená jeden smrtelný úraz teprve na 5587 letů.
Uvedu také některá čísla z ciziny, aby bylo patrno, že i v jiných státech, a to i ve státech se starým a vyspělým letectvím platí se letecký pokrok životy vojenských letců. Čísla ta mluví dokonce na prospěch našeho vojenského letectví proti letectví jiných států. U nás připadl v roce 1925 jeden smrtelný úraz na 1308 nalétaných hodin, v prvních 9 měsících roku 1925 dokonce na 1743 nalétané hodiny. V Italii měli v roce 1924 ve vojenském letectví 47 mrtvých, takže připadl jeden ztracený život již na 911 hodin letu. V prvním pololetí roku 1925, kdy činnost letecká je vždycky poměrně menší, poněvadž nejsou manévry, připadl v italském vojenském letectví jeden mrtvý na 1238 hodin letu. V Rumunsku připadl v prvním pololetí letošního roku, ze kterého mám data, 1 mrtvý již na 330 hodin letu, v království SHS. v témže období jeden mrtvý na 1201 hodinu letu, v roce 1925 na 1467 letů. V Polsku za prvních 10 měsíců roku 1925 jeden mrtvý na 1442 hodiny letu. Z toho je patrno, že v jiných státech mají bilanči horší než my. Nicméně učiníme ještě další nejmožnější opatření, aby napříště počet neštěstí klesl na nejmenší míru.
Všichni vojenští letci jsou podle usnesení ministerské rady z 5. června 1924 pojištěni jak pro případ smrti, tak zranění a to vždy, kdykoliv létají na letadlech vojenských nebo s povolením vojenské správy na letadlech civilních. Pozůstalým a zraněným letcům vyplácí se: v případě úmrtí svobodných letců Kč 20.000 rodičům nebo prarodičům. Pozůstalým po ženatých: vdově Kč 40.000.- a každému nezaopatřenému děcku Kč 10.000,-. V případě invalidity odstupňuje se podpora postiženému letci podle prokázané neschopnosti k přiměřenému občanskému povolání, při čemž béře se za podklad; pro svobodné Kč 50.000.-, pro ženaté Kč 80.000.- bez ohledu na počet dítek. Toto humánní opatření ministerské rady vyvolalo v cizině příznivou odezvu a přispělo k tomu, že i v jiných státech bylo podobným způsobem o letce postaráno nebo se na podobnou úpravu podpor pomýšlí. O tom svědčí jak dotazy zástupců cizích státu u MNO., tak i zprávy v cizím tisku.
Pokud se týká občanských osob, které při nehodě letadla nebo jeho přistání z nouze jsou zraněny nebo zabity je samozřejmo, že jako při úrazech vojenskými automobily poskytne vojenská správa postiženým, resp. jejich pozůstalým přiměřené odškodnění, nezavinili-li si úraz sami. K tomu účelu má ministerstvo národní obrany ve svém rozpočtu na letectvo zvláštní položku >Škody letadly způsobené<.
V Praze, dne 12. ledna 1927.
Udržal v. r.,
ministr národní obrany.
Tisk 358|4.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátorů F. F. Plamínkové, R. Reichstädterové a spol.
o poškozování učitelstva národních škol nezákonnou praksí zemské školní rady v Čechách při obsazování míst trvale uprázdněných na veřejných školách národních (tisk č. 255).
Není závazného právního předpisu, který by školním úřadům ukládal, aby uprázdněná definitivní místa učitelská byla obsazována zatímně. Naopak zemské zákony ustanovují, že se na taková místa mají ihned rozepsati konkursy. Do té doby, nežli se konkursní řízení skončí, mohou býti v Čechách na taková místa ustanovováni zástupci (§ 9 zákon ze dne 8. září 1899, č. 60 čes. z. z.). Nelze tedy tvrditi, že by byla nezákonnou dosavadní prakse zemské školní rady v Praze, pokud ve shodě se zemským správním výborem neprojevila souhlasu s tím, aby bylo okresními školními výbory přiznáváno postavení a výhody zatímních učitelů těm učitelským osobám, které byly ustanoveny k zastupování na místech uprázdněných úmrtím, pensionováním, přeložením a pod.
K zastupování na vedoucí místa takto uprázdněná nejsou ustanovováni nováčci, nýbrž zpravidla se k němu povolávají nejstarší učitelé dotčených škol. Při upravování vyučovací povinnosti zástupců správců a ředitelů škol dbá se pak zájmů školy i učitelstva. Podotýkám, že takoví zástupci za příslušných podmínek mívali ještě substituční přídavek, jehož by jako zatímní neměli.
V zájmu jednotného postupu hodlám pro budoucnost věc upraviti v dohodě se zúčastněnými činiteli v prováděcích předpisech k učitelskému zákonu.
V Praze, dne 29. ledna 1927.
Dr M. Hodža v. r.,
ministr školství a národní osvěty.
Tisk 358|5.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů dra. Soukupa, Jaroše, Havleny, Zimáka a soudruhů
ve věci smrtelného úrazu rumunské státní příslušnice v Praze, způsobeného státním autem (tisk č. 298).
Všechny orgány policejního ředitelství, pokud v případu smrtelného zranění L. Bučkovské intervenovaly, neopominuly ničeho a splnily všechny povinnosti v takových případech jim vložené. Uveřejnění zprávy bylo odloženo až do úplného vyšetření, protože byla důvodná obava, že jen poněkud nepřesná zpráva mohla by míti vzhledem ku majiteli automobilu případně za následek různé rekriminace v denním tisku. Když pak policejnímu ředitelství bylo oznámeno, že Bučkovská zemřela, přezkoušeny byly opětně přesně všechny okolností, za kterých k úrazu došlo, načež byla policejní korespondencí dne 15. listopadu 1926 odpoledne vydána příslušná zpráva. O snaze utajiti věc příbuzným zemřelé nelze vůbec mluviti, nehledě ani k tomu, že se nikdo z vlastních příbuzných k policejnímu ředitelství nedostavil.
Sestra Larisy Bučkovské nemohla býti policejními orgány ještě v den úrazu, jak se v podobných případech stává, vyrozuměna, protože nebyla její adresa policii známa. Zraněná měla totiž u sebe přihlašovací lístek, na kterém bylo uvedeno pouze její dřívější bydliště na Král. Vinohradech a nikoliv adresa sestry v Praze VI., u které tehdy Bučkovská bydlela, kde však nebyla hlášená. Bučkovská sama nemohla jméno a adresu sestry policii udati, protože při svém zranění pozbyla vědomí; na klinice sdělila ošetřovatelce pouze své jméno a zaměstnání; více nemohla mluviti.
Státnímu zastupitelství v Praze byl dne 14. listopadu 1926 ráno policejním okresním komisařstvím pro Horní Nové Město doručen návrh na provedení soudní pitvy zemřelé; trestní oznámení proti šoférovi učiněno bylo ihned po nutném náležitém vyšetření všech okolností, za kterých k úrazu došlo.
Zástupcům spolku >Zemgor<, kteří se dostavili již dne 13. listopadu 1926 dopoledne na policejní ředitelství, jakož i kancléři rumunského vyslanectví, jenž tam přišel téhož dne odpoledne s třemi neznámými pány, uděleny byly žádané informace s podotknutím, že bylo nařízeno ještě další přísné vyšetřování neštěstí, jehož výsledek bude sdělen sestře zemřelé, pokud se týče rumunskému vyslanectví, dotyčná zpráva byla policejním ředitelstvím ještě téhož dne vypracována a zaslána rumunskému vyslanectví předepsanou cestou diplomatickou, což bylo rumunskému vyslanectví současně sděleno.
Nějaké opomenutí policejních orgánů nebylo konaným šetřením zjištěno.
V Praze, dne 11. února 1927.
Černý v. r.,
ministr vnitra.
Tisk 358|6.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátora dra Adolfa Procházky a druhů
v záležitostech řídícího učitele Stanislava Spáčila z Bušína
(tisk č. 156/4).
V odpovědi č. t. 249/5 na interpelaci senátorů F. Časného a soudruhů č. t. 99 bylo vysvětleno, proč nebylo dosud skončeno disciplinární řízení proti řídícímu učiteli Stanislavu Spáčilovi z Bušína.
Šetřením, konaným z podnětu této interpelace, nebyly zjištěny důkazy, že by některý funkcionář okresního školního výboru v Zábřeze porušil úřední tajemství vzhledem k uvedenému disciplinárnímu řízení proti řídícímu učiteli St. Spáčilovi a dotazům senátora dr Adolfa Procházky o školním inspektoru Mertovi a o řídícím učiteli St. Spáčilovi. Předseda okresního školního výboru v Zábřeze i tamní okresní školní inspektor František Merta prohlásili, že neměli zájmu na tom, aby obsah příslušných spisů byl sdělen jiným osobám. Podle zprávy zemské školní rady není vyloučeno, že někdo nepovolaný nahlédl do těchto spisů buď při jejich místním doručování jmenovanému okresnímu školnímu inspektoru anebo v ředitelně chlapecké školy občanské v Zábřeze, v níž inspektor Merta úřaduje jako ředitel školy i vyřizuje spisy mu přidělené z agendy okresního výboru školního. V té věcí činím opatření, aby budoucně nebylo důvodu k takovému podezření; rovněž bylo zemské školní radě v Brně uloženo, aby bylo působeno k urychlenému rozhodnutí ve zmíněné disciplinární věci.
V Praze, dne 11. prosince 1926.
Dr M. Hodža v. r.,
ministr školství a národní osvěty.