Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 367-367/5.

V § 2 zákona č. 221 z roku 1925, kterým bylo zavedeno nemocenské pojištění státních a veřejných zaměstnanců se praví, že nemocenské pojištění státních zaměstnanců republiky československé, kteří jsou zaměstnaní ve službě mimo hranice republiky, bude upraveno vládním nařízením. Od doby vydání zákona uplynulo téměř jeden a půl roku, dosud však toto vládní nařízení vydáno není. Uplynula tedy již doba jistě dlouhá, aby se tak stalo.

Finanční poměry těchto zaměstnanců, zejména nižších, nejsou tak příznivé, aby nepotřebovali pojištění po dobu nemoci. Mají sice zahraniční přídavek, ten však, zejména u nižších kategorií, zdaleka nestačí ani na vyrovnání valutárního rozdílu; jsou tedy poměrně hůře finančně postaveni, než zaměstnanci ve vnitrozemí. Potřebují tudíž zabezpečení pro dobu nemoci v prvé řadě.

Dle nynějšího stavu jsou dosud z pojištění vyjmuti i ti zaměstnanci u celních úřadů, jichž sídlo je vzdáleno třeba i jen několik kroků od hraniční čáry. Uvádíme ku př. celní úřad v pohraniční obci Rožanech v okresu Šluknovském, který je umístěn v budově asi pět kroků od hranic na německém území. Takových míst je na našich hranicích více.

Z těchto důvodů podepsaní navrhují, aby bylo co nejdříve proveden § 2 zákona č. 221 z r. 1925, a současně žádají vládu čsl. republiky o sdělení, zda-li a kdy hodlá tento požadavek splniti.

V Praze, dne 15. března 1927.

Klofáč, dr Veselý, dr Macků, dr Kouda, Pichl, F. F. Plamínková, Wagner, Klečák, Hubka, dr Krouský.

Tisk 367/1.

V periodickém tiskopise >Abwehr< ve Varnsdorfu ze dne 27. listopadu 1926 vyšel následující článek, který, jak vidno z přílohy, většinou propadl censuře:

Jako kdysi Enšpígl prováděl jedno šibalství za druhým, tak Československo upadá z jednoho skandálu do druhého. Pražský vzduch jest téměř naplněn aférami, při čemž se prudkost krisí neustále stupňuje. Noviny nevědí si rady se samými opravami, ježto příštího dne protivná strana tvrdí pravý opak toho, co bylo opraveno. Aféry Práškova, Stříbrného a Gajdova byly ještě předstiženy skandálem s rozdílením Koburgských statků na Slovensku. Zde nebojovaly již proti sobě jednotlivé osoby všemi prostředky překrucování a osočování.

Vzpomínáme v této souvislosti také výroku bývalého ministra železnic Stříbrného, který se veřejně vychloubal tím, že při postátnění vynutil z německých akcionářů akcie bývalé Ústecko-Teplické dráhy hluboko pod jejich cenou. Patří k charakteristice tohoto názoru pražského ministra, že plakátováním tohoto >obchodu< chtěl před českou veřejností svou zdatnost postaviti do pravého světla.

Jaký div, že v takovémto ovzduší kvete morová květina korupce. Jaký div, že tu šéf generálního štábu stane se za 5.000 korun vyzvědačem a vede proces se svým důstojnickým sluhou.

Tím hrdějšími jsme my Němci na znovuzrození Německa, které budí dnes úžas od jednoho konce Evropy ke druhému. A abychom posvítili na rozdíl mezi zdejšími a tamnějšími poměry, klademe ke konci smutné kapitoly o českém korupčním hospodářství několik řádek ze článku, jejž tyto dni známý italský historik Ferrere napsal v >New York American< o opětném probuzení Německa:

>Jen 7 let po své zničující porážce vstupuje Německo jako velmoc do Společnosti Národů, za rovnorodé považováno mocnostmi, které je přemohly. Mnohým zdá se to býti zázrakem. Mně vidí se to býti přirozeným a správným. Síla státu spočívá v naší době na povaze, prostředcích a energii jeho národa. Válka - ať vítězství nebo porážka - nemění mnoho na těchto vlastnostech národa. Vítězství činí skutečně národ někdy zpupným, lenivým, méně zdatným, kdežto porážka pro vážnost toho, co národ zažil, pobádá jej k větší energii a práci, k větší šetrnosti a k menší zpupnosti. Jaké byly příčiny německé moci před válkou? Jeho ústřední poloha, jeho husté obyvatelstvo, vysoká inteligence, píle a technické nadání jeho mass, vzdělání a podnikavost jeho hospodářských vůdců a úrodnost jeho půdy. Zničila porážka Německa tyto statky? Nikoli! Zničila jen část bohatství, jež v Německu předchozí generace nashromáždily. Válka zanechala hluboké rány, ale nedotkla se pramenů úspěchů Německa jako národa.

Zkrátka mám za to, že životní síla Německa není žádnou výsadou, kterou bůh poskytl vyvolenému národu, jak se někteří jeho vlastní bohabojní občané domnívají, ani temným dílem ďáblovým, jalo někteří jeho nepřátelé tvrdí. Jest přirozeným následkem vlastností jeho lidu a jeho silné povahy.<

Zabavení tohoto článku jest charakteristickým pro to, jak podřízené úřady dbají pokynů pana ministra spravedlnosti o všemožné mírnosti při provádění censury. Kdežto stejně znějící článek vyšel beze všech závad v >Teplitz-Schönauer Anzeiger< a v >Deutsche Post< v Opavě, jde řádění censora varnsdorfského politického úřadu dokonce tak daleko, že zkrátka brání kritice korupčních afér, o kterých se v zákonodárných sborech a v denním tisku zevrubně jednalo.

Při tom vstupuje obzvláště do popředí více než zvláštní jednání státního zastupitelství v České Lípě, které článek v časopisu >Abwehr< ze dne 27. listopadu 1926 zabaví, o den později však stejný článek před svýma očima nechává zcela nezávadně vyjíti v >Deutsche Leipaer Zeitung>.

Bylo-li tudíž uveřejnění článku v >Abwehr< přečinem dle §u 14 zákona na ochranu republiky a také dle §u 300 tr. z., pak bylo povinností státního zastupitelství v České Lípě za stejných předpokladů zabaviti rovněž později vyšlý stejný článek. Poněvadž se to však nestalo, zbývá jen jediná domněnka, že státní zastupitelství v České Lípě naprosto není přesvědčeno o protizákonnosti článku, o který jde.

Pak ale potvrzení konfiskace tohoto článku v >Abwehr< znamená pobuřující šikanu německého tisku, která jest přímo na výsměch slovům pana ministra spravedlnosti proneseným v posledních dnech v rozpočtovém výboru senátu.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:

1. Jest pan ministr ochoten, správci varnsdorfského censurního úřadu, panu radovi Martiusovi, opětně co nejdůrazněji uvésti na paměť pokyny svého ministerstva, aby při výkonu censury,dbáno bylo největší mírnosti?

2. Jak ospravedlní pan ministr spravedlnosti jednání státního zastupitelství v České Lípě, jež zabavená časopisu >Abwehr< potvrdí, zároveň však týž článek v jiném listě propustí bez závady?

V Praze, dne 7. prosince 1926.

K. Friedrich, Hartl, Jarolim, Fahrner, Teschner, Oberleithner, dr Brunar, Reyzl, drHeller, dr Jesser, Niessner.

In der periodischen Druckschrift >Abwehr< in Wärnsdorf vom 27. November 1926 erschien folgender Artikel, der, wie aus der Beilage ersichtlich ist, zum grössten Teil der Zensur zum Opfer fiel:

Wie weiland Till Eulenspiegel von einem Streich in den anderen, so fällt die Tschechoslowakei von einem Skandal in denanderen. Die Prager Luft ist förmlich erfüllt von Affären, wobei sich die Heftigkeit der Krisen ständig steigert. Die Zeitungen wissen sich vor lauter Richtigstellungen keinen Rat, zumal am nächsten Tag von der Gegenseite genau das Gegenteil der Berechtigung behauptet wird. Die Affären der Praschek, Stříbrný und Gajda wurden noch übertroffen von. dem Skandal um die Aufteilung der Koburgschen Güter in der Slowakei. Hier kämpften schon nicht mehr einzelne Personen mit allen Mitteln der Verdrehung und Verleumdung gegeneinander. Man erinnert sich in diesem Zusammenhange auch der Aeusserung des ehemaligen Eisenbahnministers Stříbrný, der sich öffentlich damit brüstete, bei der Verstaatlichung die Aktien der ehemals Aussig - Teplitzer Eisenbahn tief unter ihrem Wert den deutschen Aktionären abgepresst zu haben. Es gehört zur Charakteristik dieser Auffassung eines Prager Ministers, dass er mit der Plakatierung dieses >Geschäftes< vor der tschechischen Oeffentlichkeit seine Tüchtigkeit in das rechte Licht rücken wollte.

Kein Wunder, dass in einer solchen Atmosphäre die Pestblume der Korruption blüht. Kein Wunder, dass da ein Generalstabschef sich um 5000 Kr. zum Spion macht und mit seinem Offiziersdiener prozessiert.

Desto stolzer sind wir Deutsche auf die Wiedergeburt Deutschlands, die heute das Erstaunen von einem Ende Europas zum anderen erregt. Und wir stellen, um den Gegensatz von hüben und drüben zu beleuchten, an das Ende des traurigen Kapitels von der tschechischen Korruptionswirtschaft ein paar Zeilen, aus einem Aufsatze, den dieser Tage der bekannte italienische Historiker Ferrere im >New York American< über Deutschlands Wiedererwachen schrieb:

>Nur sieben Jahre nach seiner vernichtenden Niederlage tritt Deutschland als Grossmacht in den Völkerbund ein, als ebenbürtig behandelt von den Mächten, die es überwunden haben. Vielen scheint dies ein Wunder. Mich dünkt es natürlich und richtig. Die Stärke eines Staates beruht in unserer Zeit auf dem Charakter, den Mitteln und der Energie seines Volkes. Krieg - sei es Sieg oder Niederlage - ändert nicht viel an diesen Eigenschaften eines Volkes. Sieg macht tatsächlich manchmal ein Volk übermütig, faul, weniger tüchtig, während die Niederlage durch den Ernst ihres Erlebens ein Volk zu grösserer Energie und Arbeit, zu grösserer Sparsamkeit und geringerem Uebermut antreibt. Was waren die Gründe für Deutschlands Macht vor dem Kriege? Seine zentrale Lage, seine dichte Bevölkerung, hohe Intelligenz, Fleiss und technische Begabung seiner Massen, Bildung und Unternehmungslust seiner Wirtschaftsführer und Fruchtbarkeit seines Bodens. Hat Deutschlands Niederlage diese Güter vernichtet? Nein! Sie hat nur einen Teil der in Deutschland von den vorhergegangenen Generationen angesammelten Reichtümer zerstört. Der Krieg hat tiefe Wunden hinterlassen, aber er hat die Quellen von Deutschlands. Erfolgen als einer Nation nicht berührt.

Kurzum, ich glaube, dass die Lebenskraft Deutschlands kein von Gott einem auserwählten Volke gewährleistetes. Privilegium ist, wie einige seiner eigenen gottesfürchtigen Bürger glauben, noch ein düsteres Werk des Teufels, wie einige seiner Feinde behaupten. Es ist die natürliche Folge seiner Volkseigenschaften und seiner starken Natur.<

Die Beschlagnahme dieses Artikels ist charakteristisch dafür, wie die untergeordneten Behörden die Weisungen des Herrn Justizministers über die grösstmöglichste Milde bei der Handhabung der Zensur befolgen. Während der gleichlautende Artikel völlig unbeanständet im >Teplitz-Schönauer Anzeiger< und in der >Deutschen Post< in Troppau erschienen ist, geht die Zensurwut der Wansdorfer politischen Behörde sogar soweit, die Kritik an Korruptionsaffären, welche in den gesetzgebenden Körperschaften und in der Tagespresse eingehend besprochen wurden, kurzer Hand zu unterbinden.

Dabei tritt das mehr als eigentümliche Verhalten der Staatsanwaltschaft in Leipa besonders in den Vordergrund, welche den Artikel in der >Abwehr< vom 27. Nov. 1925 beschlagnahmt, einen Tag später jedoch den gleichen Aufsatz unter ihren Augen in der >Deutschen Leipaer Zeitung< ganz unbeanständet erscheinen lässt.

War daher die Veröffentlichung des Artikels in der >Abwehr< ein Vergehen nach § 14 des Schutzgesetzes und auch nach § 300 des Str.-G., so war es die Pflicht der Staatsanwaltschaft Leipa den später erschienenen gleichen Artikel unter denselben Voraussetzungen ebenfalls zu beschlagnahmen. Da dies jedoch nicht erfolgt ist, so bleibt nur die einzige Annahme übrig, dass die Staatsanwaltschaft Leipa gar nicht von der Gesetzwidrigkeit des fraglichen Artikels überzeugt ist.

Dann stellt aber die Bestätigung der Konfiskation dieses Artikels in der >Abwehr< eine empörende Schikane der deutschen Presse dar, die den Worten des Herrn Justizministers in den letzten Tagen im Budgetausschusse des Senates geradezu höhnisch entgegenwirkt.

Daher fragen die Geferligten den Herrn Justizminister:

1. Ist der Herr Justizminister bereit, den Leiter der Warnsdorfer Zensurbehörde, Herrn Rat Martius, die Weisungen seines Ministeriums, die grösste Milde hei der Handhabung der Zensur walten za lassen, neuerlich nachdrücklich in Erinnening zu bringen?

2. Wie rechtfertigt der Herr Justizminister das Verhalten der Staatsanwaltschaft in Leipa, welche die Beschlagnahme der >Abwehr< bestätigt, gleichzeitig aber denselben Artikel in einem anderen Blatte unbeanständet lässt?

Prag, am 7. Dezember 1926.

K. Friedrich, Hartl, Jarolim, Fahrner, Teschner, Oberleithner, Dr. Brunar, Reyzl, Dr. Heller, Dr. Jesser, Niessner.

Tisk 367/2.

Překlad.

Periodický tiskopis >Abwehr< ve Varnsdorfu uveřejnil v čísle 19. ze dne 25. ledna 1927 následující článek, který na dvou místech byl zabaven.

Morálka státotvorných.

Vysvědčení, která si československý stát dával vystavovati od českého tisku, jím udržovaného nebo jemu blízkého, byla až do loňského léta nejlepší. Také jinak dovídali jsme se tehdy při slavnostních recepcích, při interwievech směrodatných osob a při jiných příležitostech jen potěšující věci o státě, o směrnicích jeho politiky a národního hospodářství, o jeho zařízeních a zákonech a o velikých i malých lidech, kteří komplikovaný státní stroj udržovali v chodu. Konsolidace státu že činí obrovské pokroky, bylo nám vždy znovu tvrzeno; my že jsme těmi osvícenými, opakem ke svým neklidným sousedům, kteří stále ještě neproměnili kvasící dračí jed světové války v mléko mírumilovného smýšlení. Československý stát že jest jaksi pevným pólem v kvapném střídání událostí.

Toto stanovisko možno shledati pochopitelným, jde-li o poklesky jednotlivců, kteří moci na sebe vznesené zneužili k osobnímu obohacení. Případ korupce, před nedávnem objevený, zasluhoval by však většího povšimnutí nežli jeho předchůdci. Jde o široce založené podvody s válečnými půjčkami, které na škodu státu pod patronancí české národně-socialistické strany byly provedeny. Veliké množství titrů válečných půjček bylo z ciziny podloudně dopraveno do Československa a deklarováno jako vlastnictví peněžních ústavů, jež spravují příslušníci české národně socialistické strany; měly býti nostrifikovány a býti účastny všech privilegií, jež zákon o válečných půjčkách přiznává spořitelnám, pokud jde o vlastnictví jejich válečných půjček. Falšování k tomu potřebné prováděno bylo, jak český pražský sociálně-demokratický ústřední orgán oznamuje, v sekretariátu české národně-socialistické strany. Spiritus rector v celé záležitosti jest dle toho generální tajemník jmenované strany senátor Šolc, jenž dával pokyny funkcionářům dotyčných spořitelen, dával vyhotoviti falšované listiny, k převozu válečných půjček potřebné, zkrátka prováděl všechna opatření, aby zdar tohoto rafinovaného podvodu byl zabezpečen. A nyní přichází to nejhezčí! Zisk, který by vzešel ze zločinného poškození státu, měl plynouti do pokladen české národně-sociální strany. Všechno ku větší cti strany! >Malé< nepravidelnosti nehrají žádnou úlohu, účel posvěcuje prostředky.

Prozatím jsme u nás ještě daleko vzdáleni obratu. Špinavá aféra jest jen vítanou potravou pro nezúčastněné české strany, které s kompromitovanými národními socialisty se ucházejí o přízeň lidu. Ale ani ty nepotřebují se o svoji budoucnost oddávati přemítanému rozjímání. Volební právo s vázanými kandidátními listinami chrání je před katastrofou, a ostatně třeba jen důvěřovati času, jenž spáchané hříchy odplaví v zapomenutí, a spoléhati na příležitost, která se jistě dostaví, přišít totiž konkurenci něco na záda. Ovšem, kdyby jednou čistá a neochvějná osoba rázu Havlíčkova vystoupila a lidu otevřela oči, pak měli by vážný důvod k obavám čeští tribunové lidu a náčelníci stran, kteří mistrně dovedou z vlasteneckého nadšení mass vytloukati kapitál. Do té doby však mohou pokračovati ve své státotvorné činnosti, aniž by se museli obávati rušení svého obchodu.<

Tento článek propadl v místech od >Jen jedna maličkost to byla...< až >s lhostejným pokrčením ramen k dennímu pořádku.< a >Tento neuvěřitelný případ....< až >přivodí vyčistění atmosféry?< konfiskaci, ačkoli týž stejně znějící článek mohl v >Pilsener Tagblatt< vyjíti zcela nezávadně a ačkoli se denní listy v poslední době ve více nebo méně obsažných zprávách touto skandální aférou zabývaly.