Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 394 - 394/10.

Město Sedlec pod Kaňkem u Kutné Hory bylo dle počtu svých obyvatel a dle zákona ze dne 26./6. 1926, č. 103 Sbírky zákonů a nařízení zařaděno do skupiny D činovného.

V místě tom nalézá se továrna na tabák, jejíž úředníci a ostatní zaměstnanci vzhledem k nedostatku bytů v místě již po drahná léta bydlí se svými rodinami v blízké Kutné Hoře.

Obec Sedlec pod Kaňkem řadou obytných domů těsně souvisí s katastrem obce Kutnohorské a tvoří s Kutnou Horou takřka jediný teritoriální a hospodářský celek.

Poměry drahotní jsou v Sedlci pod Kaňkem totožné s poměry, jaké panují v Kutné Hoře a z těchto důvodů již za Rakouska v době, kdy rakouským finančním ministrem byl dr Kaizl, byla obec Sedlec pod Kaňkem zařazena do stejné třídy aktivního přídavku (činovného) jako město Kutná Hora.

O tuto výhodu byla obec Sedlec pod Kaňkem připravena zákonem č. 103/26.

Vzhledem k tomu, že drahotní poměry v obci Sedlec pod Kaňkem se nezměnily k lepšímu, naopak rok od roku se v neprospěch státních zaměstnanců zhoršují, táží se podepsaní:

Jest vláda ochotna obec Sedlec pod Kaňkem přeřaditi do skupiny C činovného a odčiniti tak křivdu, kterou státní a jiní veřejní zaměstnanci na svém nabytém právu zákonem č. 103/26 utrpěli?

V Praze, dne 31. března 1927.

Klofáč, dr Klouda, dr Veselý, Pánek, Plamínková, Klečák, dr Macků, Reichstädterová, Pichl, Hubka.

Tisk 394/1.

Dne 28. března 1927 došlo v okrese tanvaldském k projevům a demonstracím nezaměstnaného a hladovícího dělnictva, které v jednotlivých obcích vyvrcholily v poškození zařízení sklářských dílen. Podnět k těmto demonstracím zavdaly nedostatek a bída nezaměstnaného sklářského dělnictva a nutno je posuzovat jako výraz zoufalství a beznaděje. Orgány státní správy na místo, aby příčiny protestních projevů a demonstrací objektivně vyšetřily a snažily se přispěti hladovícímu dělnictvu ku pomoci, poslaly do okresu tanvaldského četnictvo a vojsko, které provedlo rozsáhlá zatýkání mužů a žen, jež byli v podezření, že se demonstrací a protestních projevů aktivně zúčastnili nebo je aranžovali.

Okresy tanvaldský, jablonecký a železnobrodský jsou ve stavu obležení. Ve všech místech jmenovaných okresů jsou silné hlídky četníků, takže okresy tyto činí dojem velkého četnického a vojenského tábora. V četných případech postupovalo četnictvo nekorektně a namnoze na udání jednotlivých zaměstnavatelů.

Všechna tato opatření, provedená orgány státní správy, jsou namířena proti dělnictvu, které nesnesitelnými poměry hospodářskými a dlouhotrvající nezaměstnaností uvrženo bylo i se svými rodinami ve stav největší bídy a krajního zoufalství.

Změněnou výrobou v četných závodech zbaveno bylo dělnictvo ve velikém počtu práce a výdělku. V zaměstnání zůstavší dělnicí vydělávají při dlouhé době pracovní a v úkolové práci nepatrné mzdy. Výdělky Kč 50.- až Kč 80,- týdně nejsou žádnou zvláštností. Ženy, pracující pro sklářský průmysl po domácku, vydělávají za přispění svých dítek při 12 hodinové době pracovní 30 až 40 Kč týdně. Za takových poměrů není divu, že vzrůstá nespokojenost, zvláště když tito dělnicí a dělnice vidí, jak lhostejně všichni veřejní činitelé pomíjejí jejich oprávněné výtky a bagatelisují jejich spravedlivé požadavky.

Krutá bída dolehla na celý kraj. Trpí jí nejenom dělníci, nýbrž i živnostníci a obchodníci. Marně dovolávalo se sklářské dělnictvo přispění a pomoci. Všechny intervence, podnikané v jednotlivých ministerstvech již loňského roku, zůstaly bez výsledků. Upozorňování na vzrůstající nebezpečí hladu bylo přecházeno. Marné byly žádosti, aby předsevzaty byly za přispění státní správy některé veřejné práce, aby aspoň tímto způsobem zmírněna nezaměstnanost a poskytnuta příležitost k výdělku dělníkům, nemohoucím nikde zaměstnání nalézti. Vláda ačkoliv dokázáno bylo, že mezi sklářským dělnictvem ve jmenovaných okresech převládá krajní nedostatek a ačkoliv byla žádána, aby podporovala provádění veřejných prací, neučinila do této doby naprosto ničeho. Ani obrovský protestní projev desettisíce dělníků a dělnic z celého kraje, uspořádaný před nedlouhou dobou v Jablonci n. Nisou, nepřiměl vládní kruhy k poskytnutí pomoci a provedení nezbytných opatření, zajišťujících aspoň poněkud příležitost ku práci.

Sklářští a brusičští dělníci navrhovali nejrůznější opatření, od nichž očekávali určité pomoci. Žádali úpravu exportních tarifů, snížení dávky z uhlí a řádnou podporu vývozu výrobků do ciziny. Předkládali návrhy na provádění silničních staveb, regulace řek a pod., navrhovali, aby přikročeno bylo k urychlenému provedení prací pro vybudování železnice mezi Železným Brodem a Jabloncem n. Nisou, ale všechny jejich návrhy zůstaly dosud nepovšimnuty. Teprve nyní, kdy bída dělnictva, tohoto dobrého horského lidu, byla nejkrajněji vystupňována a kdy zoufalství propuklo, uvědomila si vláda nebezpečí, plynoucí z bouří z hladu a posílá, aby jich rozšíření zabránila, do celého obvodu četníky a vojsko. Místo opatření, sledujících zmírnění nouze a získání práce pro dělnictvo, chtějící pracovat, vyhlášen jest výjimečný stav a orgánové státní správy, četníci, provádějí hromadná zatýkání.

Těmito opatřeními nebude klidu v těchto horských krajích dosaženo. Nezaměstnané dělnictvo žádá práci. Chce skutečné pomoci poskytnutím příležitosti k zaměstnání a výdělku. Tuto pomoc poskytnouti a to co nejrychleji, jest povinností a příkazem vlády a všech její orgánů. Nutno rovněž odvolati všechna výjimečná opatření, aby v postižených obvodech nastal klid a obyvatelstvo zbaveno tíživé nejistoty.

Z těchto důvodů a s ohledem na nastavší poměry, táží se podepsaní pánů ministrů:

1. Jest jim znám nedostatek a bída sklářského dělnictva v okresech tanvaldském, železnobrodském a jabloneckém?

2. Jsou ochotni účelnými a rychle provedenými opatřeními umožniti nezaměstnaným dělníkům, kteří postiženi jsou změněnou výrobou, příležitost k práci a výdělku?

3. Jsou ochotni postarati se okamžitě o provádění veřejných prací, jako staveb silnic, regulace řek apod. tím, že poskytnou z prostředků státních na tyto práce vydatné finanční příspěvky?

4. Jsou ochotni okamžitě odvolati četnictvo, které svojí přítomností nepřispívá k uklidnění obyvatelstva a naříditi propuštění zatčených dělníků a dělnic, jakož i odvolati všechna výjimečná opatření?

V Praze, dne 5. dubna 1927.

Časný, Havlena, Jaroš, Zimák, Filipínský, dr Witt, Modráček, Potisk, Petřík.

Tisk 394/2.

Časopis >Zář< přinesla úvodní článek s titulem: >Komu patří Československá republika?<.

V tomto článku byla provedena konfiskace následujících řádků.

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti, co hodlá činiti, aby takováto neslýchaná konfiskace se v Praze nepraktikovala.

V Praze, dne 24. února 1927.

Ecksteinová, Zimák, Časný, Filipínský, dr Soukup, Havlena, Jaroš, dr Witt, Pocisk, Petřík, Dundr.

Tisk 394/3.

Uvedený časopis uveřejnil ve svém čísle dne 26. března 1927 úvodní článek s nadpisem >Spravedlnost zmizela<. V tomto článku byl konfiskován následující odstavec: >Smí ku příkladu vyházet invalidy z kantin, připravit je o existence těžce získané; smí tam místo invalidů usadit třeba obchodní agenty, jak to udělala v Olomouci vojenská správa. Může také vyrvat invalidům to poslední, co mají - trafiky, dnes o trafiky žádají téměř všichni páni velitelé z kasáren, vojenská správa, třeba dřívější, invalidy nadělala, ale starat se o ně naprosto nemíní a nebude, ba naopak, vojenská správa všude tam, kde má možnost, jak to udělala s kantinami, zničí těžce získané existence invalidů. Vojenská správa může vypovědít třeba všecky invalidy z invalidovny, nasadí tam staré c. k. rakouské kvery a kanony a to je přece důležitější, invalidovna není přece pro invalidy, ale pro c. k. rakouské kvery a kanony, které mimo několika vojáků opatruje také jeden pan doktor, ovšem ne mediciny, ale práv? Ten to dělá asi proto, že z toho plyne pěkné místečko ředitele musea. Tak jsme tedy se odrakouštili! Dobře to nyní u nás klape, brzy a velmi brzy přijdou doby dřívější a budeme velmi pěkně se řídit tím, co nás za Rakouska tolik učili - hubu držet a sloužit. - Daleko již od toho nemáme.<

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti co hodlá učiniti, aby svoboda tisku v tomto případě byla plně zabezpečena, a aby časopis, který slouží k informaci jednak vládních orgánů a pak samých válečných poškozenců, nebyl konfiskacemi pronásledován a poškozován?

V Praze, dne 29. března 1927.

Habrman, dr Soukup, Havlena, Časný, dr Witt, Jaroš, Modráček, Filipínský, Ecksteinová, Dundr, Petřík.

Tisk 394/4.

Časopis >Stráž Pojizeří<, orgán československé sociálně demokratické strany dělnické pro IV. župu, vycházející v Ml. Boleslavi, uveřejnil dne 14. ledna 1927 článek pod titulem >Povážlivé zjevy<, ve kterém líčí se poškozování státu při dovážení rakouských válečných půjček a konstatuje, že také v klerikálních listech nejsou dosud v pořádku a scházejí určité obnosy. Zpráva tato, která sledovala informování veřejnosti a ve které kritisováno bylo jednání jednotlivých korporací, jež poškozovaly stát, byla zabavena a krajský jako tiskový soud v Ml. Boleslavi po návrhu státního zástupce zabavení této zprávy potvrdil.

Jak neoprávněné bylo zabavení této zprávy, lze seznati z jejího obsahu, v němž se uvádí:

- V klerikálních družstvech není také něco v pořádku a schází prý větší obnosy. V popředí těchto podniků je klerikální senátor Adamovský a strana klerikální se snaží zabránit úpadku a veřejné ostudě. Prozatím, byly konfiskovány všechny zprávy o této panamě klerikální strany, což je zajisté zajímavý zjev a charakteristika dnešní klerikálně-agrární vlády, která snad konfiskacemi bude chránit vládních stran.

Podepsaní se táží:

1. Jest panu ministru spravedlnosti tato konfiskační prakse známa?

2. Co hodlá pan ministr spravedlností učiniti, aby časopis přinášející zprávy o povážlivých zjevech našeho života nebyl poškozován censurou, aby tento časopis měl plné právo kritisovati postup korporací politických stran, z něhož může vzniknouti nejenom jedincům, ale také veřejnosti značná újma.

V Praze, dne 29. března 1927.

Časný, Ecksteinová, Havlena, dr Witt, Modráček, Petřík, Habrman, Filipínský.

Tisk 394/5.

Podle novinářských zpráv nařídilo prý ministerstvo železnic, že dělníkům, pokud přiděleni jsou služebním místům do jazykově smíšeného (recte: německého) území, povolovati jest bezplatnou dopravu svršků při stěhování, jestliže ve svém novém služebním místě nalezli byt a tam se přestěhují.

Podepsaní mohou sotva uvěřiti, že ministerstvo železnic vydalo takovýto jednostranný výnos, který zjevně směřuje k podpoře počešťování německého jazykového území. Mají však přes to za to, že jest na místě žádati vysvětlení věci i táží se tudíž pana ministra železnic:

1. Zakládá se tato novinářská zpráva na pravdě?

2. Je-li tomu tak, jak může pan ministr ospravedlniti tak jednostranné nacionalisticky stranické opatření?

3. Jest pan ministr ochoten toto opatření odvolati anebo zbavuje jeho jednostranně národnostní povahy?

V Praze, dne 31. března 1927.

Hütter, dr Brunar, K. Friedrich, Niessner, Polach, Jarolim, Teschner, Stark, Jokl, Reyzl, dr Heller, Beutel.

Nach Zeitungsmeldungen soll das Eisenbahnministerium verfügt haben, dass Arbeitern, soweit sie auf Posten ins gemischtsprachige (recte: deutsche) Gebiet zugeteilt sind, wo sie das ganze Jahr beschäftigt sind, die kostenlose Beförderung der Uebersiedlungseffekten zu bewilligen ist, wenn sie an ihrem neuen Dienstorte eine Wohnung gefunden haben und dorthin übersiedeln.

Die Unterzeichneten können es kaum glauben, dass das Eisenbahnministerium einen so einseitigen, offensichtlich auf Förderung der Vertschechung des deutschen Sprachgebietes abzielenden Erlass herausgegeben hat. Sie erachten es aber trotzdem als geboten, eine Klarstellung der Sache zu verlangen und richten daher an den Herrn Eisenbahnminister folgende Anfragen:

1. Beruht jene Zeitungsmeldung auf Wahrheit?

2. Wenn dies der Fall ist, wie kann der Herr Minister eine so einseitige nationalistisch-parteiische Verfügung rechtfertigen?

3. Ist der Herr Minister bereit, die Verfügung zurückzuziehen oder ihres einseitig-nationalen Charakters zu entkleiden?

Prag, am 31. März 1927.

Hütter, Dr. Brunar, K. Friedrich, Niessner, Polach, Jarolim, Teschner, Stark, Jokl, Reyzl, Dr. Heller, Beutel.

Tisk 394/6.

Tajemník strany František Nowotny prokazoval v srpnu 1926 v řeči, kterou pronesl na turnérské slavnosti v Kolštejně, smutné národnostní postavení sudetského Němectva na nezvratných skutečnostech a zdůraznil, že jen semknutá svornost může vésti ke svobodě. Dějiny švýcarských sedláků že poskytují toho příklad a že Schiller napomenutí ke svornosti oděl v nádherná slova:

>My chceme býti svorným lidem bratří,

jež nouze, nebezpečí nezviklá.

Chcem volni býti otcové jak naši,

smrt spíše chcem než v porobenství žíti.

My v Boha nejvyššího doufat chcem

a nechceme se báti moci lidí.<

František Nowotny byl proto obžalován dle zákona na ochranu republiky a v Opavě po provedeném soudním řízení bezpodmínečně odsouzen k těžkému žaláři na dobu šesti týdnů a ke ztrátě občanských čestných práv. K obžalobě a k odsouzení došlo na udání tří českých udavačů, kteří také jako svědci tvrdili, že přednesené verše řečník neoznačil jako citát. Proti těmto výpovědím tří českých usvědčujících svědků, z nichž dva německého jazyka skoro vůbec nejsou mocni a jejichž svědectví tudíž zajisté bráti dlužno s opatrností, stojí výpovědi pěti nezávadných svědků, mezi nimi kolštejnského purkmistra, dle nichž pan Nowotny Schillerovy verše výslovně označil jako citát z >Viléma Tella<, což přece již samo o sobě se jeví samozřejmým. Přes to došlo k odsouzení pro domnělé vyzývání k veřejné vzpouře, jež se stalo oněmi verši.

Podepsaní jsou přesvědčeni, že zde jde o chybný rozsudek, který se zakládá na zaujatém ocenění svědeckých výpovědí, sobě navzájem odporujících, a táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:

Jest pan ministr ochoten naříditi generální prokuratuře, aby podáním zmateční stížnosti k zachování zákona způsobila obnovení řízení?

V Praze, dne 31. března 1927.

Hütter, Niessner, Polach, Jarolim, Teschner, Stark, dr Brunar, Jokl, Reyzl, K. Friedrich, dr Heller, Beutel.

Der Parteisekretär Franz Nowotny hat im August 1926 in einer am Goldensteiner Turnfeste gehaltenen Rede die traurige nationale Lage des Sudetendeutschtums an unwiderleglichen Tatsachen nachgewiesen und betont, dass nur geschlossene Einigkeit zur Freiheit führen könne. Die Geschichte der Schweizer Bauern biete ein Beispiel hiefür, und Schiller habe die Mahnung zur Einigkeit in die herrlichen Worte gekleidet:

>Wir wollen sein ein einig Volk von Brüdern,

In keiner Not uns trennen und Gefahr.

Wir wollen frei sein, wie die Väter waren,

Eher den Tod als in der Knechtschaft leben.

Wir wollen trauen auf den höchsten Gott

und uns nicht fürchten vor der Macht der Menschen.<

Franz Nowotny wurde deshalb nach dein Schutzgesetze angeklagt und in Troppau nach durchgeführter Gerichtsverhandlung, zu sechs Wochen schwerem Kerker und Verlust der bürgerlichen Ehrenrechte unbedingt verurteilt. Die Anklage und Verurteilung erfolgte auf die Anzeige dreier čechischer Angeber, die auch als Zeugen behaupteten, die vorgebrachten Verse seien vom Redner nicht als Zitat bezeichnet worden. Diesen Aussagen der drei čechischen Belastungszeugen, von denen zwei der deutschen Sprache fast gar nicht mächtig sind und deren Bekundungen daher gewiss mit Vorsicht aufzunehmen sind, stehen die Aussagen von fünf einwandfreien Zeugen, darunter des Goldensteiner Bürgermeisters, gegenüber, nach welchen Herr Nowotny die Schiller'schen Verse ausdrücklich als Zitat aus >Wilhelm Tell< bezeichnete, was ja an sich schon selbstverständlich erscheint. Trotzdem erfolgte die Verurteilung wegen angeblicher, durch jene Verse erfolgten Aufforderung zum öffentlichen Aufruhr.

Die Unterzeichneten sind der Ueberzeugung, dass hier ein auf befangener Wertung der einan der widerstreitenden Zeugenaussagen beruhendes Fehlurteil vorliegt, und richten deshalb an den Herrn Justizminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, die Generalprokuratur zu beauftragen, die Wiederaufnahme des Verfahrens durch Einbringung der Nichtigkeitsbeschwerde zur Wahrung des Gesetzes zu veranlassen?

Prag, am 31. März 1927.

Hütter, Niessner, Polach, Jarolim, Teschner, Stark, Dr. Brunar, Jokl, Reyzl, K. Friedrich, Dr. Heller, Beutel.