Tisk 394/7.

Interpelace

sen. Hüttera a soudr.

na pana ministra vnitra

stran vyslání detektiva jakožto zástupce vlády do schůze dle §u 2.

Dne 20. března 1927 konala se v Budějovicích schůze německé strany národní, omezená na zvané hosty, ve které senátor Hartl podával zprávu o sociálním pojištění a o reformě správy. Krátce před zahájením schůze dostavil se do ní muž, který se představil jako zástupce vlády. Během rozhovoru mezi ním a senátorem Hartlem dal se poznati jako detektiv, kterého tamní okresní správa politická vyslala do schůze. Jako legitimaci předložil oznámení schůze. Na protest senátora Hartla odešel >zástupce vlády<, aby si u svého šéfa vyžádal pokyny, ale již se nevrátil.

Jde v tomto případě o neslýchaný pokus okresní správy politické, dáti nad schůzí, která ještě k tomu byla omezena na zvané hosty, vykonávati dozor detektivem.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten zabrániti tomu, aby se takovéto jednání neopakovalo a přiměti okresní správy politické, aby do ohlášených schůzí jako zástupce vlády vysílaly jen konceptní úředníky?

V Praze, dne 31. března 1927.

K. Friedrich, Teschner, Niessner, dr Brunar, Polach, Hartl, Jarolim, Reyzl, dr Heller, Jokl, Stark, Beutel.

Am 20. März 1927 fand in Budweis eine auf geladene Gäste beschränkte Versammlung der Deutschen Nationalpartei statt, in welcher Senator Hartl über die Sozialversicherung und die Verwaltungsreform berichtete. Kurz vor Eröffnung der Versammlung erschien in derselben ein Mann, der sich als Regierungsvertreter vorstellte. Im Verlaufe eines zwischen ihm und Senator Hartl geführten Gespräches gab er sich als Geheimpolizist zu erkennen, der von der dortigen politischen Bezirksverwaltung zu der Versammlung entsendet worden war. Als Legitimation wies er die Versammlungsanmeldung vor. Auf den Protest des Senators Hartl entfernte sich der >Regierungsvertreter<, um sich bei seinem Chef Weisungen zu holen, kehrte aber nicht mehr zurück.

Es liegt in diesem Falle der unerhörte Versuch einer politischen Bezirksverwaltung vor, eine noch dazu auf geladene Gäste beschränkte Versammlung durch einen Geheimpolizisten überwachen zu lassen.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Innenminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, der Wiederholung eines solchen Vorganges vorzubeugen und die politischen Bezirksverwaltungen zu verhalten, als Regierungsvertreter in angemeldete Versammlungen nur Konzeptsbeainte zu entsenden?

Prag, am 31. März 1927.

K. Friedrich, Teschner, Niessner, Dr. Brunar, Polach, Hartl, Jarolim, Reyzl, Dr. Heller, Jokl, Stark, Beutel.

Tisk 394/8.

V prosinci 1926 přijat byl jak v poslanecké sněmovně tak v senátě resoluční návrh poslance Zajicka, jenž zní: >Vláda se vyzývá, aby zákon o válečných poškozencích co nejdříve novelisovala a při tom především vzala co nejširší zřetel k požadavkům vytčeným v iniciativních návrzích č. 549, 557 a 698<. Od přijetí této resoluce uplynuly již tři měsíce, vláda však dosud stále ještě v parlamentě nepodala dotyčné osnovy zákona, ba, jak zjištěno, ministerstvo sociální péče dosud vůbec neobdrželo ani rozkazu, aby se zabývalo vypracováním takovéto osnovy.

Zákon o požitcích válečných poškozenců ze dne 20. února 1920 přijat byl za předpokladu, že během krátké doby nastanou zase mírové poměry. To se nestalo, jak všeobecně známo, a tak proti jednomyslně projevené vůli všech stran Národního shromáždění hraje se s osudem těchto ubohých lidí, kteří válkou přišli o své zdraví a svou existenci.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jest vláda ochotna učiniti resoluční návrh, všemi stranami obou komor Národního shromáždění jednomyslně přijatý, předmětem svého úředního jednání a

2. požadavky válečných poškozenců, jak vylíčeny jsou v citovaných iniciativních návrzích, uznati oprávněnými, a tudíž

3. ve lhůtě co nejkratší předložiti žádaný návrh na novelisaci?

V Praze, dne 5. dubna 1927.

Hütter, Hartl, Teschner, dr Heller, Polach, Reyzl, Starl, Jokl, Jarolim, Fahrner, Beutel.

Im Dezember 1926 wurde sowohl im Abgeordnetenhause wie im Senate der Resolutionsantrag des Abg. Zajicek angenommen, der lautet: >Die Regierung wird aufgefordert, das Kriegsbeschädigtengesetz ehestens zu novellisieren und hiebei vor allem die in den Initiativanträgen Zahl 549, 557 und 698 dargelegten Forderungen weitgehendst zu berücksichtigen.< - Seit der Annahme dieser Resolution sind nun drei Monate verflossen, die Regierung hat aber bisher immer noch keinen diesbezüglichen Gesetzesantrag im Parlamente eingebracht, ja es hat, wie erhoben wurde, überhaupt noch nicht einmal das Ministerium für soz. Fürsorge einen Auftrag erhalten, sich mit der Ausarbeitung eines solchen Entwurfes zu beschäftigen.

Das Gesetz über die Bezüge der Kriegsbeschädigten vom 20. II. 1920 war unter, der Voraussetzung beschlossen worden, dass sich innerhalb kurzer Zeit wieder Friedenverhältnisse einstellen. Das ist nicht geschehen, wie allgemein bekannt ist, und so wird entgegen dem einstimmig geäusserten Willen aller Parteien der Nationalversammlung mit dem Schicksale dieser armen Menschen gespielt, die durch den Krieg um ihre Gesundheit und ihre Existenz kamen.

Die Gefertigten richten daher an die Regierung die Anfrage:

1. Ist die Regierung geneigt, den einstimmig von allen Parteien der beiden Häuser der Nationalversammlung angenommenen Resolutionsantrag zum Gegenstande ihrer Amtshandlung zu machen und

2. Die Forderungen der Kriegsverlezten wie sie in den zitierten Initiativeanträgen dargelegt sind, als berechtigt anzuerkenen und daher

3. binnen kürzester Frist den verlangten Novelliesierungsantrag vorzulegen?

Prag, am 5. April 1927.

Hütter, Hartl, Teschner, Dr. Heller, Polach, Reyzl, Stark, Jokl, Jarolim, Fahrner, Beutel.

Tisk 394/9.

Ačkoli od doby účinnosti obou úřednických platových zákonů č. 103/26 a 104/26 uplynulo již pět čvrtí roku, nebyly posud upraveny služební poměry školních inspektorů (okresních školních inspektorů), § 148 zák, 103/26 praví výslovně; >Vláda určí, zda, za jakých podmínek a v jaké míře příslušejí vzhledem k povaze služby zvláštní služební přídavky a jiné stálé výhody.<

K tomuto paragrafu přijaly obě komory Národního shromáždění jednohlasně tuto resoluci:

>Vláda se vyzývá, aby podle §u 148 platového zákona upravila hmotné postavení okresních školních inspektorů pokud se týče inspektorů státních menšinových škol<. K zákonu 104/26 rovněž jednohlasně přijatá resoluce zní: >Vláda se vyzývá, aby místa, na nichž jsou definitivně nebo zatímně ustanovení okresní školní inspektoři, byla vhodným opatřením rozpočtově uvolněna<.

Jedině ve schůzi kulturního výboru poslanecké sněmovny prohlásil pan ministr školství a národní osvěty dne 3. března 1927, že jest vypracována vládní osnova o služebních poměrech školních inspektorů, aniž by však sdělil bližších podrobností.

Považujeme v zájmu vybudování našeho školství za svou povinnost upozorniti pana ministra na to, že postavení školních inspektorů v československém státě jest absolutně neudržitelné, ježto jiné evropské státy (Francie, Německo, Rakousko) tento služební obor již dávno definitivně upravily a že věc tato dalšího odkladu nesnese.

Nechceme v této příčině zůstati pozadu za jinými kulturními státy evropskými a tážeme se tudíž:

1. Vyhoví se ohlášenou osnovou zákona zplna oběma shora uvedeným resolucím?

2. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby ohlášená osnova zákona byla co nejdříve předložena Národnímu shromáždění Čs. R.?

3. Jest však pan ministr také ochoten, poměrům doby přiměřeně alespoň na šestinásobek základního obnosu zvýšiti cestovní a dietní paušál školních inspektorů, který dosud zlepšen byl jen o 150 % předválečné výše?

V Praze, dne 5. dubna 1927.

Teschner, Hartl, K. Friedrich, dr Jesser, Fahrner, dr Heller, Reyzl, Stark, Jokl, Jarolim, Polach.

Obwohl seit der Geltungsdauer der beiden Beamtenbesoldungsgesetze Nr. 103/26 und 104/26 bereits fünf Vierteljahre verstrichen sind wurden die Dienstverhältnisse der Schulinspektoren (Bezirksschulinspektoren) bisher nicht geregelt. Der § 148 des Ges. 103/26 besagt ausdrücklich: >Die Regierung bestimmt, ob, unter welchen Bedingungen und in welchem Ausmasse im Hinblicke auf den Dienstcharakter besondere Dienstzulagen und andere ständige Begünstigungen gebühren<.

Zu diesem § wurde von beiden Häusern der Nationalversammlung die nachstehende Resolution einstimmig angenommen: >Die Regierung wird aufgefordert, nach § 148 des Besoldungsgesetzes die materielle Stellung der Bezirksschulinspektoren, bzw. Inspektoren der staatlichen Minderheitsschulen zu regeln.< Eine zum Gesetze 104/26 ebenfalls einstimmig angenommene Resolution lautet: >Die Regierung wird aufgefordert, die Stellen, auf denen die Bezirksschulinspektoren definitiv oder provisorisch angestellt sind, durch eine entsprechende Verfügung budgetmässig frei zu machen.<

Einzig in der Sitzung des Kulturausschusses des Abgeordnetenhauses erklärte der Herr Minister f. Sch. u. V. am 3. März 1927, es sei eine Regierungsvorlage über die Dienstverhältnisse der Schulinspektoren ausgearbeitet, ohne jedoch nähere Detaile bekannt zu geben.

Wir fühlen uns im Interesse des Ausbaues unseres Schulwesens verpflichtet, den Herrn Minister darauf aufmerksam zu machen, dass die Lage der Schulinspektoren im čechoslovakischen Staate absolut unhaltbar ist, nachdem andere europäische Staaten (Frankreich, Deutschland, Oesterreich) schon längst diesen Dienstzweig definitiv geregelt haben und dass diese Angelegenheit keine weitere Verschleppung verträgt.

Wir wollen in dieser Beziehung nicht hinter den anderen Kulturstaaten Europas zurückstehen und fragen daher an:

1. Wird durch den angekündigten Gesetzentwurf den beiden obgenannten Resolutionen voll und ganz entsprochen?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge zu tragen, dass der angekündigte Gesetzentwurf ehestens der Nationalversammlung der ČSR vorgelegt wird?

3. Ist aber auch der Herr Minister bereit, das Reise- und Diätenpauschale der Schulinspektoren, das bislang nur um 150 % der Vorkriegshöhe aufgebessert worden ist, zeitgemäss zu erhöhen auf mindestens das sechsfache des Grundbetrages?

Prag, am 5. April 1927.

Teschner, Hartl, K. Friedrich, Dr. Jesser, Fahrner, Dr. Heller, Reyzl, Stark, Jokl, Jarolim, Polach.

Tisk 394/9.

Vláda dosud se zarážející bezstarostností nevěnovala pozornosti těžké krisi sklářského průmyslu v jablonecko-tanvaldském průmyslovém území. Od řady let vydán jest kvetoucí druhdy průmysl těžké tísni a vysoce kvalifikované dělnictvo bídě. Místo aby vláda tento důležitý obor průmyslu, který pro vysokou kvalitu svých výrobků má pro veškeré národní hospodářství největší význam, podporovala přiměřenými opatřeními, která by mu byla umožnila přestáti kritickou dobu, vláda jednoduše neučinila vůbec ničeho a mlčky také přihlížela, když zavedením méně cenného smirkového zboží dělnictvo již beztak decimované ještě dále ve velkém rozsahu pozbylo práce, ačkoli by prozíravá průmyslová politika byla musela poznati, že jablonecko-tanvaldský průmysl může existovati jen jako průmysl kvalitní a že méně cenný výrobek nedovede si zabezpečiti trvalý odbyt. Teprve když strašná bída sklářských dělníků vedla k projevům zoufalství, zakročila vláda, ale nikoli pomocí, nýbrž zatýkáním a prohlášením výjimečného stavu, jenž nese všechny známky §u11 zákona ze dne 14. dubna 1920, takže jeho vyhlášení pouhou vyhláškou okresní správy politické, nehledě k tomu, že opatření toto věcně jest pochybeno, jeví se býti také porušením práva. Rozumí se samo sebou, že takovýmito prostředky lze jen vystupňovati zoufalství a roztrpčení obyvatelstva, nikoli však zjednati nevyhnutelně nutnou pomoc.

Tážeme se tudíž vlády, je-li konečně ochotna splniti oprávněné požadavky sklářských dělníků, a tážeme se obzvláště:

1. Jest vláda ochotna ihned zrušiti výjimečný stav a zatčené propustiti na svobodu?

2. Jest ochotna poskytnouti potřebné prostředky k zahájení pomocné akce pro nezaměstnané a pro dělníky jen částečně zaměstnané?

3. Jest ochotna zlepšiti péči o nezaměstnané rozšířením podpory alespoň na dobu jednoho roku?

4. Jest ochotna potírati drahotu, která obzvláště v postiženém průmyslovém území panuje, poskytováním tarifních výhod pro potraviny, přísnou kontrolou cen zboží a přísným prováděním předpisů protilichevních?

5. Jest ochotna přísněji než dosud bdíti nad zachováváním zákona o osmihodinové době pracovní, obzvláště v malých podnicích, a pečovati o bezohledné trestání přestupků?

6. Jest ochotna uznati důvěrníky určené dělnictvem za kontrolní orgány pro zachovávání zákona, ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z r. 1920?

7. Jest ochotna pečovati o to, aby řízení o udáních, která podána byla dle zákona posléz zmíněného, prováděno bylo s urychlením?

8. Jest ochotna zakázati výrobu smirkového zboží?

9. Jest ochotna urychliti sjednání obchodních smluv a při jednání o smlouvách vzíti nutný zřetel k potřebám jablonecko-tanvaldského průmyslu?

10. Jest ochotna podporovati pokud možno výroku nových vzorů pro jablonecko-tanvaldský sklářský průmysl a k tomuto účeli postarati se obzvláště o to, aby zlepšena byla ustanovení o ochraně vzorků?

11. Jest ochotna podporovati jablonecko-tanvaldský průmysl poskytováním snížených tarifů pro průmyslové uhlí jakož i pro vývozní zásilky do ciziny?

V Praze, dne 8. dubna 1927.

Hampl, Bodnár, Niessner, Toužil, Polach, Jarolim, Stark, dr Heller, Jokl, Koutný, Beutel.

Die Regierung ist bisher an der schweren Krise der Glasindustrie im Gablonz-Tannwalder Industriegebiete mit erschreckender Sorglosigkeit vorübergegangen. Seit Jahren ist die einst blühende Industrie in schwerer Bedrängnis und eine hochqualifizierte Arbeiterschaft dem Elend ausgesetzt. Statt diesen wichtigen Industriezweig, der infolge der hohen Qualität seiner Produktion für die gesamte Volkswirtschaft von grösster Bedeutung ist, durch entsprechende Massnahmen zu unterstützen, welche es ihr ermöglicht hätten, über die Krisenzeit hinwegzukommen, hat die Regierung einfach überhaupt nichts getan und hat auch stillschweigend zugesehen, als durch die Einführung der minderwertigen Schmirgelware die ohnehin schon dezimierte Arbeiterschaft noch weiter in gewaltigem Umfang arbeitslos gemacht wurde, obwohl eine weitausschauende Industriepolitik hätte erkennen müssen, dass die Gablonz-Tannwalder Industrie nur als Qualitätsindustrie bestehen kann und ein minderwertiges. Produkt nicht imstande ist, sich dauernden Absatz zu sichern. Erst, als das furchtbare Elend der Glasarbeiter zu Verzweiflungsausbrüchen führte, hat die Regierung eingegriffen, aber nicht mit Hilfsmassnahmen, sondern mit Verhaftungen und mit der Verhängung eines Ausnahmszustandes, der alle Merkmale des § 11 des Gesetzes vom 14. April 1920 trägt, sodass seine Verhängung durch eine blosse Kundmachung der Bezirksverwaltung, von der sachlichen Verfehltheit dieser Massnahme abgesehen, auch einen Rechtsbruch darstellt. Es ist selbstverständlich, dass mit solchen Mitteln nur die Verzweiflung und Empörung der Arbeiterschaft gesteigert, nicht aber die unumgänglich notwendige Abhilfe geschaffen werden kann.

Wir fragen daher die Regierung, ob sie endlich bereit ist, die berechtigten Forderungen der Glasarbeiter zu erfüllen und fragen insbesondere:

1. Ist die Regierung bereit, den Ausnahmszustand sofort aufzuheben und die Verhafteten auf freien Fuss zu setzen.

2. Ist sie bereit, die erforderlichen Mittel zur Einleitung einer Hilfsaktion für die Arbeitslosen und Kurzarbeiter beizustellen?

3. Ist sie bereit, die Arbeitslosenfürsorge durch Ausdehnung der Unterstützung mindestens auf die Dauer eines Jahres zu verbessern?

4. Ist sie bereit, die besonders in dem betroffenen Industriegebiet herrschende Teuerung durch Gewährung von Frachtbegünstigungen auf Lebensmittel, durch strenge Kontrolle der Warenpreise und durch strenge Handhabung der Vorschriften gegen den Wucher zu bekämpfen?

5. Ist sie bereit, die Einhaltung des Gesetzes über die achtstündige Arbeitszeit, besonders in kleinen Betrieben, schärfer als bisher zu überwachen und für unnachsichtliche Bestrafung von Uebertretungen Sorge zu tragen?

6. Ist sie bereit, die von der Arbeiterschaft bestimmten Vertrauenspersonen als Kontrollorgane für die Einhaltung des Gesetzes vom 12. Dezember 1919, Nr. 29 Slg. d. G. u. V. ex 1920 anzuerkennen?

7. Ist sie bereit, für die Beschleunigung des Verfahrens über Anzeigen, die nach dem letzterwähnten Gesetze erstattet werden, Sorge zu tragen?

8. Ist sie bereit, ein Verbot der Smirgelware zu erlassen?

9. Ist sie bereit, den Abschluss von Handels-verträgen zu beschleunigen und bei den Vertragsverhandlungen auf die Bedürfnisse der Gablonz-Tannwalder Industrie die notwendige Rücksicht zu nehmen?

10. Ist sie bereit, die Herstellung neuer Muster für die Gablonz-Tannwalder Glasindustrie nach Möglichkeit zu fördern und zu diesem Zwecke insbesondere für die Verbesserung der Bestimmungen über den Musterschutz vorzusorgen?

11. Ist sie bereit, die Gablonz-Tannwalder Industrie durch Gewährung von Frachtermässigungen für Industriekohle, sowie für Exportsendungen in das Ausland zu fördern?

Prag, den 8. April 1927.

Hampl, Bodnár, Niessner, Toužil, Polach. Jarolim, Stark, Dr. Heller, Jokl, Koutny, Beutel.