a) při celkovém poplatném důchodu až do 26.000 Kč o jednu desetinu za druhou a vždy o dvě desetiny za třetí a každou další takovou osobu;

b) při celkovém poplatném důchodu přes 26.000 Kč až do 52.000 Kč vždy o jednu desetinu za třetí a každou další takovou osobu.

(2) U poplatníků, kteří jsou vdovci (vdovy), snižuje se nahoře [lit. a) a b)] stanovený počet osob pro snížení daně rozhodný vždy o jednu takovou osobu.

(3) Osoby v odst. 1 jmenované jsou samostatným daňovým subjektem jen, mají-li kromě shora uvedeného zaopatření ještě jiný dani zásadně podrobený důchod, a sice jen ohledně tohoto jiného důchodu.

(4) Předchozích ustanovení nelze užíti na příslušníky rodiny, jejichž stravování se odečítá od dani podrobeného důchodu podle § 17, č. 4, aneb kteří mají samostatný důchod, jenž se k důchodu hlavy rodiny při vyměření daně důchodové nepřipočítá.

(1) Ke zvláštním poměrům, které podstatně omezují poplatníkovu platební schopnost a ke kterým se již nehledělo podle § 20, může býti přihlíženo tím způsobem, že při dani podrobeném důchodu do 20.000 Kč může býti daň přiměřeně snížena nebo zcela prominuta, při důchodu vyšším, avšak 80.000 Kč nepřesahujícím, nejvýše o třetinu snížena.

(2) Za takové poměry dlužno pokládati zejména neobyčejné zatížení výživou a výchovou dítek, vydržováním nemajetných příbuzných v linii vzestupné a sestupné a nemajetných sourozenců a sešvakřených poplatníkových až do druhého stupně, zadlužením, nákladnou nebo trvalou nemocí nebo jinými zvláštními událostmi.

(3) Sleva na dani podle odst. 1 budiž obdobně poskytnuta v případech, ve kterých by v důsledku číselných hranic, tímto zákonem pevně stanovených, docházelo při vyměřování důchodové daně k tvrdostem.

(1) Jsou-li v dani podrobeném důchodu zahrnuty mimořádné příjmy, které jsou odměnou za vědeckou, uměleckou nebo spisovatelskou činnost po několik roků trvající, vyměří se daň jen takovou částkou, která je ku celkovému důchodu v témž poměru, v jakém jest sazba daně (§ 18) z ostatního důchodu zvýšeného o příjem ze zmíněné několikaleté činnosti dělený počtem plných let této činnosti ku takto upravenému důchodu.

(2) Je-li v dani podrobeném důchodu zahrnut výtěžek majitele (pachtýře) půdy z občasné poruby lesů a je-li tento výtěžek jediným výnosem poruby z celkové lesní držby poplatníkovy za více než 3 léta, vyměří se z úhrnného důchodu daň tím, že se připočte k daňové částce odpovídající podle § 18 celému ostatnímu důchodu částka daně, vypočtená samostatně podle § 18 z výtěžku této občasné poruby.

(3) Při mimořádné porubě lesů, pro kterou celkově dosažený výtěžek majitele (pachtýře) půdy z kácení lesů podstatně přesahuje pravidelný užitek, vyměří se daň jen takovou částkou, která je ku celkovému důchodu v témž poměru, v jakém jest sazba daně (§ 18) z ostatního důchodu zvýšeného o desátý díl mimořádného výtěžku ku takto upravenému důchodu.

Osobám, jejichž daňová povinnost nově vznikne v berním roce, bude uložena daň na tento rok z důchodu v něm skutečně dosaženého (§ 4, odst. 1).

(1) Zanikne-li daňová povinnost v berním roce, zdaní se důchod do zániku daňové povinnosti skutečně dosažený (§ 4). V tomto případě může býti ukládání daně provedeno již před projitím příslušného kalendářního roku.

(2) Při úmrtí poplatníka zdaní se důchod jím skutečně dosažený společně s důchodem, kterého snad dosáhla pozůstalost.

(3) Pokud osoby, které jsou povolány k dědické posloupnosti, nenabudou požívání pozůstalosti, podrobí se neodevzdaná pozůstalost také na příští berní léta dani z důchodu, kterého skutečně dosáhla.

(4) Ode dne, kdy dědicové nabyli požívání pozůstalosti, zdaní se u každého dědice důchod, kterého z této pozůstalosti skutečně dosáhl.

Jestliže v témže berním roce daňová povinnost zanikne a opět vznikne, zdaní se podle ustanovení § 4 veškerý v tomto roce skutečně dosažený důchod.

Vystoupí-li příslušník rodiny (§ 5) z domácnosti hlavy rodiny, vznikne tím jeho samostatná daňová povinnost; naopak vstoupí-li poplatník do domácnosti jiné hlavy rodiny jako její příslušník, zanikne tím jeho samostatná daňová povinnost.

(1) Osoby, jichž daňová povinnost nově vznikla nebo úplně zanikla, jsou povinny oznámiti to příslušnému vyměřovacímu úřadu do 30 dnů poté, kdy nastala okolnost daňovou povinnost zakládající nebo její zánik způsobující.

(2) Zanikla-li daňová povinnost úmrtím poplatníka úplně, jsou dědicové povinni oznámiti to do 3 měsíců po jeho úmrtí.

(3) K oznámení o úplném zániku daňové povinnosti nutno připojiti přiznání.

(4) Opominutí oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) Osoby, pokladny, fondy a jiné korporace, které vyplácejí služební požitky ze služebního poměru vyplývající a v § 11, odst. 1, č. 1 až 3 uvedené nebo odpočinkové a zaopatřovací požitky uvedené v § 11, č. 4, dále veřejnoprávní pokladny a fondy, které vyplácejí nemocenské, úrazové, invalidní nebo starobní podpory a platy, jsou povinny srážeti při výplatě těchto požitků daňové částky v §§ 30 a 36 podrobně vyznačené.

(2) Osoby, pokladny, fondy a jiné korporace v odst. 1 uvedené budou nadále nazývány plátci; služební, odpočinkové, zaopatřovací požitky, podpory a platy v odst. 1 uvedené budou nazývány nadále požitky, a osoby, které tyto požitky pobírají, příjemci.

(1) Požitky srážce podrobenými rozumějí se hrubé požitky, počítajíc v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoli srážek, vyjímajíc náhradu služebních výdajů podle § 11, odst. 2. Vládní nařízení ustanoví, které služební požitky na úhradu služebních výdajů určené, po případě jakou měrou, nejsou podrobeny dani a její srážce.

(2) Požitky v přírodninách ocení plátce hodnotami, které jsou podkladem nemocenskému pojištění; není-li tu takového podkladu pro ohodnocení, platí ustanovení § 11, odst. 3.

(1) Daňová srážka činí:

a) z požitků vyplácených týdně ve výši