(2) Lhůta k podání odvolání jest 8 dní.
(3) Co do počítání této lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3., co do místa pak, kde dlužno odvolání podati, a co do účinku odvolání obdobně ustanovení § 330, odst. 5. a 6.
Námitky dlužníka proti upomínce a opatřením při výkonu berní exekuce.
§ 356.
(1) Proti upomínce a opatřením při výkonu berní exekuce může dlužník podati námitky.
Proti nařízení berní exekuce nejsou samostatné námitky přípustny. Proti povolení podle § 351 nelze vůbec podati námitky.
(2) Námitky, které mohl dlužník již proti upomínce nebo proti dřívějšímu exekučnímu výkonu uplatniti, nebo které byly již jednou pravoplatně zamítnuty, jsou vyloučeny.
(3) Námitkami nelze uplatňovati okolnosti, které byl nebo jest dlužník oprávněn uplatniti v odvolání z vyměření daně, přirážek a příslušenství nebo z platební výzvy podle § 266, odst. 1.
(4) Námitky mají odkládací účinek jen tam, kde to zákon zvláště stanoví.
(5) Námitky dlužno podati do 8 dnů u úřadu, který upomínku vydal, pokud se týče opatření učinil; tento úřad také o nich rozhodne. Lhůta počíná se v případech, kde zákon nařizuje, aby opatření bylo dlužníkovi sděleno, dnem, který jde po dni sdělení, jinak dnem, který jde po provedení opatření. Ustanovení § 254, odst. 3., platí obdobně.
(6) Bylo-li námitkám vyhověno, učiní rozhodující úřad potřebná další opatření.
(7) Ze zamítavého rozhodnutí může se dlužník odvolati.
(8) Bylo-li odvolání vyhověno, učiní příslušný úřad (odst. 5.) opatření podle odstavce 6. Nebylo-li odvolání vyhověno, může dlužník své námitky uplatniti ještě žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu jest exekuční úřad, pokud popírá, že nastala právní posloupnost uvedená v § 260, odst. 1., nebo, že náležel jako osobně ručící společník k společnosti, které byla vymáhaná daň s přirážkami a příslušenstvím předepsána.
(9) Bylo-li žalobě pravoplatně vyhověno, budiž exekuce zrušena.
Odpor jiných osob proti berní exekuci.
§ 357.
(1) Tvrdí-li jiná osoba, že má na předmětu, berní exekucí postiženém, nebo na jeho části právo, které nedovoluje, aby exekuce byla vykonána; může proti ní podati odpor u exekučního úřadu, který o něm rozhodne. O odporu tom platí obdobně ustanovení § 356, odst. 6.
(2) Nevyhoví-li exekuční úřad odporu, nebo nerozhodne-li o něm do 30 dnů, může ona jiná osoba svému odporu zjednati platnost žalobou, kterou podá u okresního soudu, v jehož obvodu jsou zcela nebo z větší části předměty berní exekucí postižené v době, kdy se podává žaloba. O počítání lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3.
(3) Bylo-li žalobě pravoplatně vyhověno, zruší exekuční úřad exekuci.
Zrušení, omezení a odklad berní exekuce.
§ 358.
Exekuční úřad zruší a to na návrh dlužníka nebo z moci úřední berní exekuci také kromě případů, o nichž jednají §§ 356 a 357, zjistí-li, že nebyla přípustnou, nebo že byla provedena proti někomu, kdo není dlužníkem (§ 344, odst. 1.), nebo že nastaly okolnosti, jimiž pozbyla podkladu, nebo že nelze očekávati, že by exekuce, kdyby byla provedena, nebo kdyby se v ní pokračovalo, poskytla většího výtěžku, než jest třeba, aby byly uhrazeny exekuční náklady.
§ 359.
(1) Platí-li důvody, pro které má podle §§ 356 až 358 býti berní exekuce zrušena, jen pro jednotlivé věci, na něž jest exekuce vedena, nebo pro část vymáhané pohledávky, nebudiž exekuce zrušena, nýbrž jen co do těchto věcí nebo části pohledávky omezena.
2) Mimo to budiž berní exekuce omezena, byla-li vykonána ve větším rozsahu, než jest třeba, aby byla uhrazena vymáhaná pohledávka s exekučními náklady.
§ 360.
Berní exekuce může býti na návrh nebo z moci úřední odložena,
1. byla-li podána žádost o povolení příročí,
2. je-li hodnověrně prokázán nárok dlužníkův na odpis daňového dluhu z důvodu zániku daňové povinnosti (§ 268, odst. 1.), nebo - při dani třídní - z důvodu nepoužívání, při dani pozemkové a třídní z důvodu živelní škody,
3. jsou-li proti exekuci uplatňovány námitky (§ 356) nebo odpor (§ 357),
4. byl-li podán návrh podle § 358, aby exekuce byla zrušena.
§ 361.
(1) O odkladu exekuce rozhoduje v případech § 360, č. 1. a 2., úřad, který stanoví
vládní nařízení, v ostatních případech úřad exekuční.
(2) Odložení exekuce může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.
(3) Odloží-li se exekuce, zachovají se zatím všechny exekuční úkony, jež byly již provedeny, ledaže exekuční nebo jemu nadřízený úřad nařídí jinak.
Kdy jest berní exekuce co do věcí a osob nepřípustnou.
§ 362.
(1) Ustanovení exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona nebo jiných zákonů, podle nichž jsou určité věci, pohledávky a práva zcela vyňaty z exekuce soudní, nebo podle nichž je soudní exekuce na takové věci, pohledávky a práva přípustnou jen v určitých mezích nebo s určitými omezeními, platí obdobně i co do exekuce berní.
(2) Rovněž platí pro berní exekuci zákonná omezení soudní exekuce z dlužníkovy osoby.
Úkony berní exekuce.
§ 363.
Berní exekuce koná se pouze:
a) zabavením a prodejem hmotných věcí movitých (svršků),
b) zabavením a vybráním peněžních pohledávek, vyjímajíc pohledávky knihovní,
c) zabavením a provedením nároků na vydání nebo dodání hmotných věcí movitých.
Zabavení a prodej hmotných věcí movitých (svršků).
§ 364.
(1) Hmotné věci movité (svršky), které jsou u dlužníka, zabaví se tím, že je výkonný orgán sepíše a popíše v protokolu (§ 354).
(2) V protokolu nutno uvésti vykonatelnou daňovou pohledávku (§ 259, odst. 4.), pro kterou byly sepsané věci zabaveny; daně s přirážkami buďte při tom uvedeny přesně číselně.
(3) Tvrdí-li se při zabavení, že má někdo jiný k věcem sepsaným v protokolu nebo k některým z nich práva, jež nedopouštějí výkonu exekuce, buďte tyto nároky poznamenány v zájemním protokolu.
(4) Zví-li výkonný orgán při zabavení, že věci jím zabavené nebo některé z nich byly již zabaveny jiným správním úřadem nebo soudem, poukáže na to rovněž v zájemním protokolu.
(5) O vykonaném zabavení budiž dlužník, nebyl-li ani osobně ani svým zástupcem přítomen, exekučním úřadem zpraven u připojení opisu zájemního protokolu.
(6) Zástupcem podle předchozího odstavce rozumí se nejen zvláštní zmocněnec dlužníkův (§§ 262 a 263), nýbrž i dospělá osoba náležející k dlužníkově rodině.
§ 365.
(1) Svršky, které jsou již exekučním úřadem pro jinou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se další zabavení poznamená v protokolu již sepsaném. V poznámce uvede se vykonatelná daňová pohledávka podle § 364, odst. 2.
(2) Dlužníka nutno o tomto dalším zabavení zpraviti.
§ 366.
Kdy a jak mají býti zabavené svršky uschovány, stanoví se vládním nařízením.
§ 367.
Ustanovení §§ 364 až 366 platí též pro zabavení a uschování svršků dlužníkovi náležejících, které jsou u někoho jiného, ochotného je vydati. Není-li jiná osoba ochotna věci vydati, může býti provedena exekuce jen podle § 399.
§ 368.
(1) Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokolu sepsaných a popsaných.
(2) Pro pořadí tohoto zástavního práva jest rozhodnou doba skutečného výkonu zájemního popisu (poznámky v nájemním protokolu). To platí zejména také pro pořadí zástavních práv nabytých téhož dne, nikoliv však najednou. Zabavuje-li se však pro několik pohledávek zároveň, jsou zástavní práva tím nabytá mezi sebou ve stejném pořadí.
(3) Zástavní právo zanikne, nebyl-li prodej zabavených věcí proveden do 3 roků ode dne
zatavení. Do 3leté lhůty počítají se i dny poštovní dopravy, nepočítá se však doba, po kterou byla exekuce odložena z příčin ležících mimo vůli vymáhajícího, pokud se týče exekučního úřadu.
§ 369.
(1) Jestliže berní zástavní právo předchází soudnímu, provede exekuční úřad co nejrychleji zahájenou berní exekuci a složí pak u exekučního soudu přebytek, který tu snad je po zapravení pohledávky a exekučních útrat.
(2) Jestliže však soudní zástavní právo předchází bernímu, nepokračuje exekuční úřad v berní exekuci, nýbrž zažádá ihned, aby berní zabavení bylo poznamenáno v soudním zájemním protokole a, je-li třeba, navrhne prodej u exekučního soudu. O tom zpraví případně vymáhající úřad.
(3) Způsob, jak se exekuční úřady a soudy o nabytých zástavních právech navzájem zpravují, stanoví se vládním nařízením.
§ 370.
(1) Kdo nemá věci v držení, nemůže odporovati zabavení proto, že mu přísluší zástavní nebo přednostní právo k ní. Může však žádati u exekučního úřadu, aby byl z výtěžku za tuto věc uspokojen přede všemi, nehledíc, zda jest jeho pohledávka již splatnou čili nic.
(2) Dokud nebylo o jeho nároku exekučním úřadem rozhodnuto, nebudiž prováděn prodej věci.
(3) Neuzná-li exekuční úřad jeho nároku, může mu žadatel zjednati platnost žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu bylo zabavení provedeno.
(4) Byla-li věc prodána exekucí dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto, budiž výtěžek zatím u exekučního úřadu uložen.
§ 371.
(1) Zabavené peníze súčtují se na exekuční náklady a na vymáhanou pohledávku v pořadí podle § 273, odst. 3.
(2) Jiné zabavené věci budou na příkaz exekučního úřadu prodány.
(3) Byly-li proti zabavení podány námitky, nesmí býti prodej proveden, dokud nebylo o nich finančním úřadem pravoplatně rozhodnuto, leč by byly zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně hodnoty. V takovém případě platí o výtěžku prodeje ustanovení § 370, odst. 4.
(4) Prodej cenných papírů, které jsou vázány jako záruka nebo jsou složeny do uschování pro stát, některou veřejnoprávní korporaci nebo některý veřejný fond, smí býti teprve potom nařízen, když onen závazný poměr jest skončen a byly příslušným řízením určeny nároky na náhradu, jsou-li tu jaké.
§ 372.
(1) Zabavené cenné papíry a jiné věci, které mají bursovní nebo tržní cenu, buďte prodány z ruky a to obchodním dohodcem nebo úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny, jakou mají v čas prodeje.
(2) Nařizuje prodej z ruky, určí exekuční úřad cenu, pod kterou nesmějí býti věci zcizeny, a lhůtu, do které mají býti prodány. O počítání této lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3.
(3) Svědčí-li cenný papír určité osobě, je exekuční úřad oprávněn vymoci přepsání na kupcovo jméno a vydati místo dlužníka s právním účinkem všechna listinná prohlášení, jichž jest ke zcizení třeba.
(4) Ustanovení občanského práva o tom, kdy se nabývá vlastnictví k věcem, které se zcizují veřejnou dražbou, platí také o prodeji, který byl podle odstavce 1. vykonán z ruky.
(5) Vládním nařízením bude stanoveno, která zvláštní opatření budou učiněna při zabavení a prodeji veřejných dlužních úpisů znějících na jméno nebo vázaných pro určitý účel.
§ 373.
(1) Všechny ostatní zabavené věci buďte prodány veřejnou dražbou.
(2) Je-li však to zřejmě na prospěch všech účastníků, mohou také věci, které nenáležejí ku předmětům v § 372, odst. 1., uvedeným, po výslechu dlužníka býti zpeněženy jinak než veřejnou dražbou. Výslechu dlužníka není třeba, jde-li o věci, které podle své povahy, jsouce déle uloženy, se kazí, nebo by pozbyly značně hodnoty.
(3) Naopak buďte zase věci, jichž prodej z ruky byl nařízen podle § 372, prodány veřejnou dražbou, nebyly-li prodány z ruky do stanovené lhůty, kterou však lze na návrh dlužníka nebo po slyšení jeho z moci úřední prodloužiti.
(4) Mimo to mohou věci v § 372, odst. 1., uvedené býti prodány veřejnou dražbou, lze-li důvodně očekávati, že pokus s prodejem z ruky nepovede včas k cíli.
§ 374.
(1) Prodej zabavených věcí koná se v místě, pokud se týče na místě, kde jsou, nenařídí-li exekuční úřad na návrh dlužníkův nebo z moci úřední, aby byly zaslány ku prodeji na jiné místo, kde by se za ně více vytěžilo.
(2) Zabavené věci zašlou se na jiné místo na náklad dlužníka a na jeho nebezpečenství.
§ 375.
(1) Dražební rok nařídí exekuční úřad. Mezi zabavením a dražebním rokem musí projíti alespoň 3 neděle. Na dřívější dobu může býti dražba nařízena, dá-li dlužník k tomu svůj souhlas, nebo byly-li zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně hodnoty, anebo způsobilo-li by delší uschování zabavené věci nepoměrné náklady.
(2) Dražba oznámí se vyhláškou; podrobnější ustanovení o vyhlášce budou vydána vládním nařízením.
(3) Dražební vyhláška buď doručena dlužníkovi a všem věřitelům, kteří mají v době, kdy se dražba nařizuje, na věcech do dražby daných zástavní právo a jsou exekučnímu úřadu známi.
(4) Exekuční úřad přesvědčí se včas před dražbou, byla-li řádně vyhlášena a vyhláška účastníkům doručena. Shledá-li vady, nařídí, čeho jest třeba, aby byly odklizeny, pokud se týče aby byl zřízen opatrovník, aby mohla býti dražba při roku správně vykonána.
§ 376.
(1) Dražbu provede výkonný orgán.
(2) Ke dražbě budiž přibrán způsobilý, pokud možno soudní znalec, který jednotlivé dražené věci odhadne. U věcí z drahých kovů buď udána také jej ich kovová hodnota.
(3) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné věci, kterých nelze odhadovati při dražbě, buďte odhadnuty již před dražbou.
(4) Draží-li se jen věci, které byly již před dražbou odhadnuty podle předešlého odstavce, nebuď již znalec ke dražbě přibírán, leč by byla od odhadu prošla doba delší 1 roku.
(5) Rovněž není třeba ke dražbě přibrati znalce, jde-li o věci menší hodnoty, jejichž cena jest běžná nebo jest určena sazbami nebo směrnicemi. Vyvolací cenu určí tu výkonný orgán sám.
§ 377.
(1) Zabavené věci draží se jednotlivě anebo, prodávají-li se věci téhož druhu ve větším množství, také v položkách po několika. Při tom udá se jejich odhadní hodnota (vyvolací cena).
(2) S dražením smí býti započato teprve půl hodiny po tom, na kdy byl stanoven počátek dražby. Dražitelé nedávají záruky.
(3) Dlužník nesmí dražiti ani vlastním ani cizím jménem; rovněž tak výkonný orgán, který dražbu provádí, a jeho příslušníci. Dlužníkovi zástupci nesmí dražiti pro něho. Jednání proti těmto ustanovením jsou neplatna.
§ 378.
(1) K podáním nižším, než jest třetina vyvolací ceny, nebudiž přihlíženo. Ustanovil-li exekuční úřad za nejnižší podání více než třetinu vyvolací ceny, je tato vyšší částka rozhodnou.
(2) Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za podání nižší, než jest jejich kovová hodnota.
(3) Výkonný orgán řídící dražbu oznámí vedle vyvolací ceny přípustné nejnižší podání a u věcí z drahých kovů kovovou hodnotu.
§ 379.
(1 ) Dražba se koná, dokud dražitelé činí vyšší podání. Na žádost může tomu nebo onomu z nich býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.
(2) Nebylo-li přes dvojí vyzvání učiněno již vyšší podání, oznámí výkonný orgán ještě jednou hlasitě poslední podání a udělí příklep dražiteli, který podal nejvíce.
(3) Vydražené věci vydají se vydražiteli jen za hotové. Vydražitel nemá nároku na správu pro vadu vydražených věcí.
(4) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, draží se věc jemu přiklepnutá, při témž roku znovu. Při této dražbě nesmí již dřívější vydražitel dražiti; ručí za případný schodek na nejvyšším podání, nemá však nároku na to, oč bylo při opětné dražbě více utrženo.
(5) Výši schodku stanoví exekuční úřad. Z jeho rozhodnutí lze se odvolati. Pravoplatně stanovený schodek bude dobýván týmž způsobem jako přímé daně.
§ 380.
(1) Dražba budiž skončena také, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byla uhrazena vykonatelná daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro niž byla dražba nařízena, a náklady na exekuci, jakož i pohledávky, které mají přednostní právo (§ 370) před daňovou pohledávkou.
(2) Totéž staniž se, složí-li dlužník nebo někdo jiný za něho při dražebním roku peníz, jehož jest třeba k úplnému uspokojení vymáhané daňové pohledávky a nákladů na exekuci.
(3) V protokolu, který bude o dražebním roku sepsán podle § 354, dlužno uvésti věci do dražby dané, cenu vyvolací, nejnižší podání, jméno a bydliště vydražitelovo a cenu, za kterou každá jednotlivá věc byla prodána.
§ 381.
Nebylo-li za některé věci při dražbě nabídnuto ani tolik, kolik činí nejnižší podání, a nebylo-li možno tyto věci také z ruky zpeněžiti alespoň za cenu rovnající se tomuto nejnižšímu podání, ustanoví exekuční úřad pro neprodané zástavy nový dražební rok.
Použití výtěžku prodeje.
§ 382.
(1) Je-li stát prvním zástavním věřitelem, zapraví se z výtěžku dosaženého prodejem nejprve náklady exekuční a pak, v pořadí podle § 273, odst. 3., daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro niž byl prodej nařízen; případný přebytek vydá exekuční úřad, je-li stát jediným zástavním věřitelem, dlužníkovi, jinak složí jej u okresního soudu, v jehož obvodě byla exekuce vykonána.
(2) Není-li stát prvním zástavním věřitelem, složí exekuční úřad výtěžek exekuce u okresního soudu (odst. 1.).
(3) Okresní soud rozvrhne zbytek (odst.l.), pokud se týče celý výtěžek exekuce (odst. 2.), řídě se při tom zásadami exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.
(4) K výtěžku dosaženému prodejem počítá se i náhrada daná obmeškaným vydražitelem podle § 379, odst. 4. a 5.
Zabavení a vybrání peněžitých pohledávek.
§ 383.
(1) Mimo případy uvedené v § 385 zabaví se peněžitá pohledávka tím, že exekuční úřad písemně zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil, dlužníkovi pak samému, aby nijak nenakládal svou pohledávkou a zástavou pro ni zřízenou a zejména aby nevybral této pohledávky.
(2) Oběma se při tom oznámí, že stát nabyl zástavního práva na této pohledávce a že jest oprávněn ji vybrati.
(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi do vlastních rukou. Poddlužník může se z platební zápovědi odvolati; odvolání neodnímá zápovědi účinnosti.
§ 384.
(1) Má-li býti zabavena peněžitá pohledávka, kterou má dlužník za státem, některou veřejnoprávní korporací nebo za fondem veřejně spravovaným, jest nutno doručiti platební zápověď jednak úřadu, který jest povolán tento plat poukázati, jednak také orgánu (pokladně, pokud se týče účetnímu oddělení), který jest povolán súčtovati plat dlužníkovi náležející. Zabavení jest však vykonáno doručením platební zápovědi poukazujícímu úřadu.
(2) Má-li úřad zpravený o platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku příčí se platným zákonným ustanovením, může i oznámiti exekučnímu úřadu, že exekuce není přípustna (§ 362), i odvolati se z platební zápovědi.
§ 385.
(1) Pohledávky ze směnek anebo jiných papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, ze šeků reindosovatelných, kupeckých poukázek a zavazovacích listů, ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli nebo doručiteli, zabaví se tím, že výkonný orgán vezme tyto papíry na příkaz exekučního úřadu k sobě, sepíše o tom zájemní protokol (§ 364) a odevzdá je exekučnímu úřadu.
(2) O pozdějším zabavení pohledávek z papírů v odst. 1. uvedených platí ustanovení § 365.
§ 386.
Ruční zástavu, zřízenou pro zabavenou pohledávku, vezme exekuční úřad do uschování.
§ 387.
(1) Jakmile byla pohledávka zabavena, smí dlužník bez souhlasu exekučního úřadu domáhati se žalobou jen toho, aby byla složena u soudu pro exekuční úřad; tím však není vyloučena dlužníkova žaloba na určení, že pohledávka jest po právu.
(2) Zažaloval-li dlužník, domáhaje se na poddlužníkovi zaplacení, pohledávku nyní zabavenou již před tím, může po jejím zabavení ve sporu žádati toliko za to, aby byla složena u soudu.
(3) Žalovaný poddlužník jest povinen oznámiti exekučnímu úřadu rozepři. Návrh, aby byla zažalovaná pohledávka složena u soudu, může učiniti ve sporu také k požádání exekučního úřadu finanční prokuratura jménem státu, přistouplého jako vedlejší intervenient s právy nerozlučného společníka v rozepři.
(4) Vede-li dlužník proti poddlužníkovi již exekuci, k dobytí pohledávky nyní zabavené, musí poddlužník oznámiti soudu, jenž jest pro tuto exekuci soudem exekučním, že byla pohledávka exekučním úřadem zabavena; tento soud jest povinen učiniti opatření, aby zabavení nebylo zmařeno.
§ 388.
(1) Zástavní právo, jehož se nabývá zabavením služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchody nebo pohledávky zúročitelné, vztahuje se také na důchody a úroky dospívající po zabavení.
(2) Zabavení služného postihuje zejména také příjem, kterého nabude dlužník tím, že se zvýší jeho platy, že mu byl dán nový úřad, že byl přeložen na jiný úřad anebo že byl dán na odpočinek. To však neplatí, jestliže se změní při tom zaměstnavatel.
(3) Klesnou-li služební požitky (§ 11) pod částku podrobenou exekuci, zvýší-li se však opět do 5 let nad ni, jest zástavní právo účinným i na tyto požitky opět zvýšené.
§ 389.
(1) O pořadí zástavního práva, jehož se nabývá berním zabavením peněžité pohledávky, rozhoduje u pohledávek z papírů v § 385 vytčených doba, kdy byl papír vzat výkonným orgánem exekučního úřadu do uschování, nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno v protokolu.
(2) U jiných pohledávek řídí se pořadí dobou, kdy byla platební zápověď exekučního úřadu doručena poddlužníkovi, pokud se týče (u pohledávek za státem, některou veřejnoprávní korporací anebo fondem veřejně spravovaným) úřadu poukazujícímu.
(3) Doručí-li se několik platebních zápovědí poddlužníku téhož dne, jsou tím zřízená práva zástavní ve stejném pořadí mezi sebou. Nedostačuje-li tu zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, zapraví se tyto i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.
§ 390.
(1) Na vyzvání exekučního úřadu je poddlužník povinen do 14 dnů se vyjádřiti:
1. zdali a pokud uznává zabavenou pohledávku za odůvodněnou a zda jest ochoten ji zaplatiti,
2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest jeho platební povinnost závislou,
3. zdali a které nároky činí jiné osoby na zabavenou pohledávku,
4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne zástavní právo na pohledávce,
5. zdali a kterým věřitelem, jakož i u kterého soudu jest pohledávka zažalována.
(2) Vyzvání k tomuto vyjádření může býti učiněno v platební zápovědi (§ 383).
(3) Takové vyjádření může poddlužník učiniti i bez vyzvání exekučního úřadu.
(4) Poddlužník může se vyjádřiti písemně nebo ústně do protokolu u exekučního úřadu neb ústně do protokolu výkonnému orgánu hned při doručení platební zápovědi. Poddlužník ručí za škodu, která vznikne státu tím, že odepře vyjádření nebo se vyjádří vědomě nepravdivě, nebo neúplně; nároku na náhradu nákladů, jež mu vzniknou podaným vyjádřením, nemá. Vyjádření jest kolku prosto.
§ 391.
(1) Zabavení pohledávky a oznámení (§ 383), že exekuční úřad jest oprávněn pohledávku vybrati, zmocňuje tento úřad, aby podle toho, jak jest zabavená pohledávka právně platnou a dospělou, žádal na poddlužníkovi zaplacení částky udané v nápovědi, pokud se týče v oznámení; aby způsobil upomínkou nebo výpovědí, aby pohledávka dospěla; aby předložil papíry k zaplacení, činil osvědčení a návěští a provedl jiné úkony, jichž jest třeba, aby byla práva zachována nebo jim platnost zjednána; aby přijal placení za svou pohledávku a je na ni započetl, žaloval poddlužníka o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně placena, a zjednával platnost zástavnímu právu pro zabavenou pohledávku zřízenému.
(2) Exekuční úřad není však oprávněn učiniti na dlužníkův vrub narovnání o pohledávce; prominouti poddlužníkovi dluh nebo vznésti na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li zabavená pohledávka po právu platna, nebo upustiti od exekuce vedené pro zabavenou pohledávku.
(3) Žalobě, kterou podal stát, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které vznikají z právních vztahů mezi ním a státem.
(4) Stát nemá proti dlužníku nároku na náhradu útrat sporu bez výsledku provedeného, nevyžádal-li si exekuční úřad od dlužníka zprávy, je-li pohledávka pravá a dobytná.
§ 392.
(1) Dlužník jest povinen dáti exekučnímu úřadu, který pohledávku zabavil, zprávy, jichž jest třeba k vymáhání pohledávky, a vydati listiny, které má o ní.
(2) Exekuční úřad může jej k tomu donutiti podle § 201 anebo dáti mu listiny odníti výkonným orgánem.
(3) Má-li listiny jiná osoba v rukou, lze se jich domáhati žalobou.
§ 393.
(1) Závisí-li poddlužníkův závazek ku plnění na tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v dlužníkově majetku, jest dlužník povinen na vyzvání exekučního úřadu je vydati, aby byly dány poddlužníkovi.
(2) Je-li dlužníkův vzájemný závazek určen rozsudkem, vydaným proti poddlužníku nebo proti dlužníkovi, nebo může-li býti soudu prokázán důkazními listinami, může exekuční úřad navrhnouti povolení soudní exekuce na jejich vydání; jinak lze se jich domáhati jen žalobou.