Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 411.

Zpráva

výboru rozpočtového

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona

o přímých daních.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila dne 11. května 1927 osnovu zákona o přímých daních.

O tomto návrhu zákona, přijatého poslaneckou sněmovnou, začal ihned jednati rozpočtový výbor senátní a projednal jej v 9 schůzích za předsednictví senátora dra Karase a za přítomnosti ministra financí dra Engliše, zplnomocněného ministra a vedoucího odborového přednosty dra Vlasáka, jakož i referentů ministerstva financí, a to: min. radů dra Richarda Strettiho, dra Karla Dittricha, Karla Hüttela, Karla Bajera, Eduarda Wichty, Františka Blažka, vládního rady Josefa Sekery, odborových radů dra Františka Binara a dra Františka Lorence, pak ministerského tajemníka Jiřího Rozvody.

Členové výboru s menšinových stran zúčastnili se jen prvé schůze (přidělovací) a začátku druhé schůze, z níž odešli po výkladu ministra financí a po podaném referátu zpravodajově.

Vládní návrh zákona o přímých daních úzce souvisí se současně projednávanými vládními osnovami zákonů o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 404) a o stabilisačních bilancích (tisk 405).

Všechny tři osnovy zákonů znamenají velmi významnou a důležitou reformu, a to jak daňovou, tak finančního hospodářství svazků územní samosprávy, resp. i soukromých podniků.

Náš znovu zřízený stát Československý, jehož části v minulosti přivtěleny byly státním útvarům různého zákonodárství, vyžaduje nutně jednotné úpravy zákonodárné svých zákonů.

Neb jednotné zákony jsou základem jednotnosti státu.

Důsledky světové války a poválečných událostí na finanční hospodářství státu a svazků územní samosprávy, jakož i na důchody a na majetek obyvatelstva státu, vyžadovaly nutné úpravy poměrů finančních státu, svazků uvedených a občanstva.

Neboť nosnost poplatníků byla již ohrožena namnoze přespříliš vysokými daněmi a zejména vysokými přirážkami.

Proto tendence zákonů těch, jejich směr a úmysl, cílí k jednotnosti zákonů berních, k jejich kodifikaci, přehledností a přístupnosti, k pořádku, k usnadnění agendy a k úspoře v administrativě berní, k podpoře výroby a zaměstnání, k ulehčení poplatnictvu, zejména sociálně slabému.

K tomu přistupují vědecké poznatky v požadavky co do systému daňového a struktury jednotlivých daní, jímž lze novou úpravou daní vyhověti.

To vše činí z předložených návrhů zákonů eminentní čin zákonodárný, který řadí se důstojně k dosavadním velkým elaborátům zákonným, jako k naší ústavě, pozemkové reformě, sociálnímu pojištění atd.

Nejdůležitější z těchto tří osnov jest návrh zákona o daních přímých, o němž podává se tato zpráva výborová.

Navržený zákon o přímých daních jest kodex, zákoník, upravující naše přímé daně a obsahující též řízení daňové, tedy právní normy materielně i formálně-právní povahy.

Naše přímé daně tvoří podstatnou část příjmů státních a zakládá se také na nich systémem přirážkovým podstatná část příjmů ostatních svazků územní samosprávy, totiž zemí, žup, okresů a obcí.

Úprava daní přímých zasahuje tudíž do sféry státu a ostatních veřejných svazků územní samosprávy, avšak též do sféry soukromých hospodářství všeho druhu.

Stojí zde proti sobě zájmy dvou velkých skupin, na jedné straně tátu a ostatních veřejných svazků územní samosprávy, na druhé straně poplatníků.

Stát jako suverenní, nucený veřejný svazek osob svého území, jakož i ostatní územní svazky (země, župy, okresy, obce) potřebují k úhradě nákladů své správy a svých úkolů pravidelných příjmů, z nichž nejdůležitějšími jsou příjmy z daní všeho druhu, resp. přirážky k nim.

Poplatníkem pak, totiž jednotlivým soukromým hospodářstvím. všeho druhu, ať osobám fysickým nebo právnickým, náleží platiti tyto daně a přirážky.

Nastává zajisté určitá kolise zájmů mezi těmito skupinami, mezi veřejnými územními kolektivy na straně jedné a mezi individualitami soukromohospodářskými na straně druhé.

A tu záleží na zákonodárcích, aby spravedlivými zákony vyrovnány byly tyto zájmové rozpory, aby dáno bylo státu, zemím, župám, okresům a obcím čeho potřebují ke svému trvání a rozvoji a na druhé straně, aby ochráněni byli poplatníci hospodářské zkázy a uložena jim byla jen taková daňová břemena, která unesou.

Přílišný vzrůst daní jest důsledkem světové války, rozvrátivší finance evropských států a pociťuje se všeobecně tento neblahý zjev hospodářský.

Při schůzi světové hospodářské konference v Ženevě, tyto dny,se konavší, pravil dr. Zimmermann, bývalý vrchní komisař Společnosti národů pro Rakousko, že hlavní příčiny nynějších hospodářských obtíží vidí ve velkých daních, jež neustále vzrůstají přílišným vzestupem veřejných služeb států a zemí. Zajisté jest správné toto rozpoznání nynějších nesnází hospodářských.

Senátu náleží zabývati se hotovou osnovou zákona, na němž usnesla se poslanecká sněmovna.

Tím úloha zákonodárná pro senát podstatně ulehčena a usnadněna.

Vždyť i sama o sobě vládní osnova zákona, datovaná 10. listopadu 1926, jest důkladným legislativním dílem, na němž pracovalo ministerstvo financí po léta a to za významného spolupůsobení nynějšího ministra financí dra Karla Engliše, jakož i dřívějších ministrů financí, zejména inž. Bohdana Bečky.

Poslanecká sněmovna projednala osnovu zákona velmi podrobně, důkladně a svědomitě. Její rozpočtový výbor podle zprávy generálního zpravodaje posl. dra Františka Hnídka zabýval se osnovou v 53 schůzích.

Osnova zákona byla také v poslanecké sněmovně za spolupráce sněmovny a vlády v mnohém směru změněna a doplněna.

Jako výsledek jednání poslanecké sněmovny má senát před sebou dílo zákonodárné, jaké podle nynějších poměrů a okolností nelze již lépe upraviti.

Zajisté podle přání a požadavků různých zájmových skupin a vrstev i jiných zájemníků bylo by zde ještě mnoho podnětů na změnu neb doplnění zákona.

Nelze také považovati osnovu zákona za poslední čin vlády při reformě našich berní. Vždyť nutno také časem upraviti naše veřejné dávky a poplatky, jakož i formálně právní ustanovení k nim se vztahující.

Též rozvoj hospodářský, úbytek poválečných břemen a zdokonalená berní administrativa zajisté umožní snižování dosavadních přímých daní.

Avšak za daných poměrů nutno považovati osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou za zákonodárné dílo tak upravené, že nelze dnes na něm ničeho měniti aneb je doplniti a že nutno ponechati případné budoucí novelisaci zákona, jakmile nastane potřeba jeho změny neb doplňku.

Proto rozpočtový výbor senátní může s plným oprávněním navrhnouti senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

První velká reforma rázu finančně-hospodářského stane se takto skutkem.

Výbor rozpočtový projednal osnovu zákona, jak již bylo uvedeno, v 9 schůzích a referovali o jednotlivých hlavách zákona tito senátoři

O hlavě I. (Důchodová daň), pak o hlavě III. (Zvláštní daň výdělková), dále o hlavě VI. (Rentová daň) a o hlavě VII. (Daň z tantiem a z vyššího služného) senátor dr Vladimír Fáček.

O hlavě II. (Všeobecná daň výdělková) senátor Josef Thoř.

O hlavě IV. (Pozemková daň) senátor František Jan Kroiher.

O hlavě V. (Domovní daň) senátor dr Otakar Havelka.

O hlavě VIII. (Trestní ustanovení), pak o hlavě IX. (Společná ustanovení), dále o uváděcích ustanoveních senátor dr Adolf Procházka.

Zprávy uvedených senátorů uvádí se v této důvodové zprávě u jednotlivých hlav zákona.

Pokud se týká zásad, jimiž zákon se řídí, dále vzhledem na účel a dosah zákona, lze všeobecně uvésti toto:

V republice československé platí dosaváde různé zákony daňové z doby rakouské, uherské i popřevratové.

Nutno proto, aby provedena byla unifikace, sjednocení, všech dosavadních zákonných ustanovení v jednotný zákon o přímých daních.

Normy o přímých daních jsou rozptýleny a tak četny, že velmi obtížno seznámiti se s nimi a ovládati celou zákonnou materii vztahující se na ustanovení o daních přímých.

Nutno, aby různé tyto předpisy byly shrnuty v zákoně jediném, abychom měli jeden kodex o daních přímých.

Kodifikace znamená však soustavnost a legislativní zjednodušení.

Kodifikací stanou se zákony berní přístupny širokým kruhům poplatníků, kteří mohou se z kodexu obeznámiti se svými právy a povinnostmi.

Pro finanční úřady znamená kodifikace usnadnění finanční agendy důsledkem soustavnosti, přehlednosti a jasnosti berních předpisů.

Daně přímé ukládají se asi 900.000 poplatníků.

Pro poplatníky i pro ukládací úřady přináší tudíž kodifikace usnadnění a zjednodušení práce spojené s daňovým řízením.

Důsledkem toho povede kodifikace předpisů o daních přímých k úspoře na správních vydáních státních. Poplatníkům pak ušetří kodifikace mnoho zbytečné práce a vydání.

Reforma přímých daní jest též nutno jako důsledek stabilisace měny, ustálenosti naší československé koruny.

Byť i daně kvotové - postihující svůj číselný základ (výnos, důchod) určitým procentem neb odstupňovanou sazbou, přizpůsobovaly se změněným poměrům samočinně, neměly této způsobilosti daň pozemková, všeobecná daň výdělková a třídní daň domovní.

Když důsledkem měnové inflace bylo nutno hledati odpomoc, tu bylo přikročeno k válečným přirážkám postihnuvším byť i neprávem též daň ž příjmu, která samočinně rostla při klesající měně a rostoucích číslech peněžních důchodů.

Stabilisací měny staly se však tyto válečné či mimořádné přirážky neodůvodněnými.

Nutno proto, aby přirážky ty odpadly, resp. splynuly s daní, jejíž výše se přizpůsobuje dnešním poměrům měnovými a hospodářským.

Berní reforma jest též odůvodněna potřebou přizpůsobiti soustavu přímých daní daňové únosnosti.

Pro celou Československou republiku činí daňové břemeno 786 Kč, s dávkou z majetku 888 Kč na hlavu.

V r. 1911 až 1913 obnášelo daňové břemeno na území dnešní Československé republiky 75 K na hlavu. Stouplo tedy nyní o něco více než desetkráte. Ceny velkoobchodního indexu zvýšily se okrouhle devateronásobně, avšak u důchodů obnáší index důchodový jenom sedmeronásobek vzhledem na znehodnocení předválečné koruny. Daně tlačí tudíž na důchody dnes mnohem tíživěji nežli před válkou, nehledě ani k tomu, že se při více než sedmeronásobném důchodu a při devítinásobných cenách žije mnohem tíže, nežli před válkou.

Nutno proto dle stabilisované měny snížiti daně.

Tíživost jednotlivých daní není také stejná. Problém tíživosti se dotýká hlavně daně důchodové (z příjmu) a daně výdělkové.

Při progresivnosti obou daní schází se v nejvyšších stupních zdanění v takovém rozsahu, který daleko převyšuje obdobné zdanění v cizině a plodí nebezpečí útěku kapitálu do ciziny.

Střední sazby jsou v souvislosti s válečnými přirážkami i s daní výdělkovou též povážlivé.

Státní a vůbec veřejní zaměstnanci právem si stěžují na tíživost daně z příjmu, an jejich služební příjmy přiznávají se úplně.

V nejnižších sazbách jeví se daň z příjmu proto tíživou, poněvadž jest existenční minimum daně prosté příliš nízké. Mimo to jest třeba při existenčním minimu přihlížeti k zatížení rodiny právě tak, jako při sazbách daně samotné.

Daň výdělková, jak všeobecná tak zvláštní, trpí pak přirážkami samosprávných svazků. Daň tato nesmí však znemožniti výrobu a tím zploditi nezaměstnanost, nesmí ohroziti podnikavost, nemá-li tím býti podlomena produktivita země.

Aby tudíž zvýšena byla produktivita země, nutno se zřetele hospodářského přizpůsobiti daňovou soustavu, resp. strukturu daní objektivní únosnosti.

Se zřetele sociálního nutno však provésti takové změny v struktuře daňové, jimiž daně by se přizpůsobily subjektivní únosnosti.

Tudíž potřeby daňových úlev, zejména v sazbách, slev daňových, paušalování daně důchodové vybírané sazbou z pevných platů, zvýšení minima daňového, zmírnění daně činžovní atd.

Dále jest potřebí provésti reformu daňovou odpovídající dnešním změněným poměrům u srovnání s dobou, kdy byl vydán hlavní dnes platný zákon o přímých daních z r. 1896. Jest jasno, že poměry hospodářské a sociální jsou nyní zcela jiného rázu než byly r. 1896 a nutno proto daně přímé přizpůsobiti těmto novým poměrům.

Válkou a poválečnými hospodářskými událostmi způsobeny dalekosáhlé přesuny majetkové a důchodové, jejichž nesrovnalosti nutno vyrovnávati a odčiňovati spravedlivým rozvrstvením daní.

Kodifikací přímých daní v zákoně provedenou setrváno na dosud platné soustavě daňově, v zásadách shodné jak dle dosavadního práva rakouského tak i dle práva uherského, v podrobnostech ovšem odlišné. Důvody tohoto setrvání na, dosavadní soustavě jsou ty, že finanční zákonodárství vyžaduje určité setrvačnosti. Poplatníci jsou zvyklí na určitou daňovou soustavu, která se již vžila a nepociťují proti ní odporu, jako proti zatížení jinosměrnému.

Rovněž přesunovací proces působící samočinnou regulací daňovou jest při vžité sou tavě daňové ukončen, kdežto každá nová, soustava působí nové vlnění přesunovací.

Soustava našich daní přímých jest však celkem dobrá a osvědčená, odpovídá našim poměrům a jest logicky vybudována.

Nutno také zbudovati nové zákony dle historického vývoje, stavěti na základech trvajících, jelikož radikální změny mívají své stinné stránky.

Ideální daní byla by sice jednotná daň důchodová, avšak od tohoto ideálu jsme ještě velmi daleko.

Přejímá se proto dosavadní soustava, doplňuje se a vnitřně reformuje, zejména co do struktury jednotlivých daní.

Zásady daňové, jimiž nutno se říditi při rozvržení daní, jsou jednak zásady finanční, jednak zásady národohospodářské a zásady mravní.

Zásady finanční vyžadují dostačitelnost a pružnost daní.

Úhrn daní má býti dostatečný pro úhradu potřeb státních, takže zachována, musí býti rovnováha mezi příjmy a výdaji státními.

V oboru našeho finančního hospodářství státního počítá se dle rozpočtu státního pro rok 1927, že přímé daně mají vynésti na příjmech v celé republice, a to:

Pozemková daň,okrouhle 971/2 milionu Kč,

Domovní daň třídní okrouhle 311/2 milionu Kč,

Domovní daň činžovní okrouhle 211/2 milionu Kč,

Všeobecná daň výdělková okrouhle 220 milionů Kč,

Výdělková daň z podniků veřejnému účtování povinných okrouhle 280 milionů Kč,

Daň důchodová (rentová) okrouhle 101 milion Kč,

Daň z příjmu okrouhle 1.130 milionů Kč,

Dávka z tantiem okrouhle 17 milionů Kč,

Válečná daň okrouhle 1021/2 milionu Kč,

ostatní menší daně jako majetková, báňská atd., pak úroky z prodlení atd. okrouhle 88 milionů Kč.

V celku okrouhle 2.0611/2 milionu Kč.

Při celkových na r. 1927 rozpočtených příjmech v obnosu 9.723,914.485 Kč obnáší příjem z přímých daní skoro 1/5 všech příjmů. Tu ovšem nutno, aby výnos těchto přímých daní, reformou berní byl tak regulován, aby nebyla ohrožena rovnováha ve státním rozpočtu.

Jest správné, že přímé daně nutno snížiti, jelikož jsou, jak již uvedeno, velmi tíživé. Počítá se, že snížení daňových sazeb bude znamenati ročně asi 500 milionů Kč na úlevách pro poplatníky, tedy na menších příjmech pro stát.

Ovšem aktivita našeho státního rozpočtu pro r. 1927 obnášela pouze 20,409.334 Kč. Máme sice ještě určitou reservu na nedoplatcích daňových a lze počítati s některým snížením výdajových položek v rozpočtu státním v příštích letech.

Jinak ovšem znamenal by úbytek půl miliardový na příjmech státních vážné ohrožení rovnováhy rozpočtové, takže by bylo nutno hledati nové zdroje příjmů státních.

Avšak lepší technika při ukládání daní, pozvednutá morálka poplatníků při přiznávání daní, zejména u daně důchodové, dále povznesení naší průmyslové výroby a přirozený rozvoj našich poměrů hospodářských za trvajícího světového míru, může vyrovnati uvedený úbytek na státních příjmech během několika let.

Jinak nutno na tento úbytek státních příjmů vzíti zřetele již při rozpočtu státním pro rok 1928. To znamená, že bude nutno utužiti úspory, snížiti celé řady výdajových položek státního rozpočtu.

Snížení daní přináší zpravidla i snížení státních příjmů, kterémužto snížení pak musí odpovídati i snížení neb dokonce úplné odstranění určitých výdajů státních. Nelze žádati současně zvýšení určitých státních výdajů a snížení břemen. To by bylo neodpovědné hospodářství. Musí býti zachován určitý vztah mezi výdaji a příjmy, nesmí býti ohrožena rovnováha ve státním hospodářství. Povinností naší jest, abychom udrželi rovnováhu ve státním rozpočtu a vyvarovali se pasivního rozpočtu stůj co stůj.

Daně musí býti též pružné, totiž schopné, aby podle potřeby byly napínány neb povoIovány, aniž by nastaly nezamýšlené majetkové přesuny. Poměrně nejpružnější daň jest ovšem daň důchodová, kterou možno lehce přizpůsobiti poměrům důchodovým.

Podle zásady národohospodářské nutno pamatovati na nosnost obyvatelstva pro břemeno daňové a zachovati správného poměru mezi soustavou čísel hospodářských a soustavou čísel finančních, jakož i určité stejnoměrnosti při rozvržení daní.

Daň nesmí ovšem nadmíru ztenčovati výnos podniku, neb tím by podlomila podnikavost a, rozrušila celou organisaci výdělečné činnosti.

Daň nesmí též přespříliš zvyšovati ceny, neb tím by ohrozila soutěživost s cizinou, důsledkem toho též platební bilanci a konečně i měnu. Rovněž působila by na spotřebu obyvatelstva státu a zejména ohrozila by existenci poplatníků s pevným platem (veřejných i soukromých zaměstnanců), jakož i dělníků, takže by nastaly nové boje o mzdy a platy.

Daň příliš zatěžující důchod obyvatelstva a stlačující soukromou potřebu až pod existenční minimum ohrožuje přímo zdraví a vzrůst obyvatelstva, ničí kulturu veřejnou, vyvolává sociální boje a ovšem působí též na výrobu.

Nutno odstraniti různé přílišnosti našeho daňového hospodářství, jimiž zejména, v době následující po převratu uvalena byla na některá soukromá hospodářství břemena daňová, jež nelze unésti na dlouhou dobu. Nutno, aby stát národní hospodářství osvěžoval, nikoliv ochromoval. Pramen, z něhož pochází příjem daňový, brzo vyschne, jestliže přespříliš daní se vyčerpává. Nutno též chránit se neodůvodněného fiskalismu, jehož tendence působí pak národohospodářsky škodlivě a činí ukládání a vybírání daně odiosní.

Zásady mravní vyžadují, aby daň byla spravedlivá podle individuální možnosti a jí odpovídající nosnosti poplatníkovy. Rozvržení daní nesmí tížiti hospodářsky slabé a nadržovati hospodářsky silným. Daň nesmí býti subjektivně tíživá.

Vidíme, že berní reforma poskytuje největších úlev právě dělníkům, menším gážistům, malým zemědělcům a menším živnostníkům, dále že béře podstatný zřetel na rodinné a osobní poměry poplatníků do určité výše důchodů a výnosů.

Požadavku spravedlnosti daně vyhovuje nejlépe daň progresivní, počínající od určité skupiny středních důchodů neb střední výnosnosti, případně i depresivní směrem dolů od této skupiny středních důchodů, resp. výnosnosti. Ovšem progrese musí míti určitou mez, aby neznamenala konfiskaci důchodů neb výnosů. A při depresi nutno pamatovati na státně-ethický moment, totiž, aby člen pospolitosti státní měl zájem na prosperitě státu jako poplatník byť i sebe menší daně, aby si byl vědom, že má nejen práva, nýbrž i povinnosti, které musí spolu nésti s ostatními obyvateli, aby takto byl v něm živen pocit solidarity s ostatními občany státními. To samé platí ovšem v téže míře pro poplatníky menších územních svazků, zejména obcí. Všichni poplatníci, kteří rozhodují ve správě obce, musí poznati důsledky svého rozhodování. Nemůže býti jednoho, který by jen platil a druhého, který by jen rozhodoval.

Všeobecnost daně vyžaduje, aby v okruh poplatnictva pojat byl co největší počet obyvatel schopných břemene daňového, neboť jen tak lze daňové břemen rozděliti, aby nebylo pro všechny příliš tíživé.

Stejnoměrností daně bude daň všemi poplatníky pociťována stejně a nebude zde útlaku jedné vrstvy, zpravidla hospodářsky slabší, ve prospěch silnější. Spravedlivé rozřešení těchto otázek poskytne poplatnictvu záruku přísné spravedlnosti vůči němu. Nesmí. býti ani přímého ukládáni, ani přesunu daní, jimiž by utlačována byla některá vrstva obyvatelstva, která by pak klesla pod tíhou daní.

Osnova zákona odpovídá též uvedeným zásadám plnou měrou.

Co do důsledku daňové reformy na příjmy státní lze ještě toto podotknouti Zmenšení výnosu daní přímých podle nového zákona nelze přesně stanoviti. Statistická data jsou neúplná, ježto ukládání daní v posledních letech dálo se mnohdy za více let najednou. Přibližný úbytek možno udati jenom odhadem.

Podle úsudku finanční správy lze počítati s úbytkem asi 500 milionů korun čs. ročně, kterýžto úbytek se však v rozpočtu pro zatím neobjeví cele, ježto budou docházeti daňové nedoplatky z let minulých. Vzhledem na tuto okolnost lze očekávati v příštím rozpočtu státním příjem na daních přímých menší asi o 200 až 250 milionů Kč.

Berní reforma zajisté bude se posuzovati jednotlivými skupinami obyvatelstva různě. Nutno proto, aby úsudek byl spravedlivým, poukázati,přehledně na výhody a úlevy, jež nový zákon přináší poplatníkům. Výhody u jednotlivých daní jsou pro poplatníky značné. Výhody tyto jsou uvedeny většinou v referátech při jednotlivých hlavách zákona. Následovně uvádí se tyto výhody přehledně v tomto sestavení:

A. Daň důchodová.

Daněprosté minimum bylo stanoveno 7000 Kč, které se zvyšuje u poplatníka se třemi dalšími členy (vdovce se 2 členy) na 8.200 Kč, se 4 členy (vdovce se 3 členy) na 9.200 Kč, s pěti členy (vdovce se 4 členy) na 11.000 Kč. Rodin se šesti nezaopatřenými dítkami jest osvobozena od daně až do 26.000 Kč.

Základem zdanění je důchod celé domácnosti, při čemž důchod plynoucí ze služebních požitků příslušníků domácnosti se do úhrnného příjmu nevčítá, přesahuje-li u jednotlivého příslušníka 10.100 Kč.

Sazba daně snížena asi o 40 %, při čemž u vícečlenných rodin se snižuje až o 50 % daně dosavadní.

Tato sazba snižuje se při důchodu do 26.000 Kč o 1/10 za druhého člena rodiny, o 2/10 za každého dalšího člena; při důchodu od 26.000 Kč do 52.000 Kč se snižuje o 1/10 za třetího a každého dalšího člena. Za člena rodiny pokládá se manželka, dítky, rodiče, prarodiče, tchán a tchýně, nevlastní rodiče, pěstouni, zeť a snacha, jsou-li v zaopatření poplatníkově.

Úlevu přináší zákon vědeckým pracovníkům, umělcům a spisovatelům při zdaňování důchodu, který obdrželi najednou za několikaletou činnost, a majitelům lesů, při příjmu z mimořádného kácení lesů.

Při příjmech z jednotlivých pramenů nutno se zmíniti o příjmu ze samostatných podniků, kde poplatníci, kteří vedou řádně obchodní knihy mohou si odečísti vedle přípustné amortisace ještě další 20% mimořádnou amortisaci z nákladu prokazatelně vynaloženého na nově zřízené neb rozšířené budovy pro provozování podniku, na budovy vystavěné pro svoje zaměstnance, anebo když nové stroje pořídí neb za staré vymění. Kromě toho mohou si učiniti reservu pro všeobecnou daň výdělkovou pokud je přiměřena daňové povinnosti berního roku, pro který byla zřízena a poplatník ji skutečně, použije v roce nejblíže příštím.

Ve srážkách dále je stanoven paušál při služebních platech 20 % z prvých 20.000 Kč, 10 % z dalších 30.000 Kč a 5 % z dalších 50.000 Kč.

Největší sociální výhody přináší zákon poplatníkům, kteří mají pouze pracovní důchod až do 23.550 Kč dani srážkové.

Tu podle počtu příslušníků zvýšeno daněprosté minimum až na 15.000 Kč.

Má-li zaměstnanec 5 příslušníků rodiny, nevykonává se srážka vůbec.

B. Všeobecná daň výdělková.

a) Daňovým komisím (u daně z kočovních živností) se přiznává právo povolovati osvobození od daně různým poplatníkům, nepřevyšuje-li daňový základ 7000 Kč, případně u poplatníků starších 65 let 10.000 Kč.

b) Nepřevyšuje-li výtěžek podniku (jakožto hospodářského celku) 15.000 Kč, činí sazba 1/4 %.

c) Pro poplatníky hospodářsky slabé, jejichž důchod dani důchodové zásadně podrobený nedosahuje poplatné výše, snižuje se sazba na 1/8 %, nepřesahuje-li základ daně 7000 Kč. Nečiní-li v těchto případech základ daně více než 4000 Kč, upouští se od vybírání státní daně vůbec a poplatník jest povinen platiti pouze autonomní přirážky k uložené dani.

Všeobecná daň výdělková stává se daní kvotovou, to jest daní vyměřovánou pevnými percentuelními sazbami; předmětem zdanění jest hospodářský celek bez ohledu na to, provozuje-li se podnik ve více provozovnách třebas v růžných částech republiky (dosud byla vyměřována daň zpravidla z každé provozovny zvláště).

Jest jediná komise daňová (společná pro daň výdělkovou a důchodovou), jediné přiznání a jediný platební rozkaz na tyto daně, případně ještě na rentovou daň (dosud 2 komise, 2 různá přiznání, 2 platební rozkazy).

Ministerstvu financí je vyhrazena možnost povoliti daňové výhody pro nové podniky národohospodářské důležitosti.

Při výpočtu ryzího výtěžku odčítá se placená daň výdělková, úroky z veškerých dluhů, tedy i soukromých, výtěžek z pozemků a budov, byly-li zahrnuty do výtěžku podniku, a posléze odečítají se podíly na zisku z podniků podrobených zvláštní dani výdělkové při účastenství aspoň 15 %.

Ježto se daň vyměřuje ze skutečně dosaženého výtěžku, zjednoduší se ukládání tím, že odpadá vyměřování daně pro rata temporis při nově zřízených, a odpisování daně při podnicích během roku zastavených.

Sazby daně doznaly povšechného snížení, nehledíc k limitování procent autonomních přirážek, úlevy pro hospodářsky slabé poplatníky značně rozšířeny. Na subjektivní poměry béře se zřetel při podnikání společenském tím, že se hranice výtěžků zvyšují o tolikrát 30.000 Kč, kolik společníků je trvale v podniku činných.

Při povoláních, vázaných na osobní činnost a výkony, a při svobodných povoláních snižuje se daň o 20 %.

Minimální daň vybírá se pouze u podniků větších, jejichž základní kapitál přesahuje 100.000 Kč. Menší podniky se tedy v případě utrpení ztrát osvobozují.

Jak již naznačeno, poskytuje se zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy velmi cenná výhoda tím, že se výše přirážek autonomních omezuje na 470 %; toto procento může sice býti zvýšeno, avšak i toto zvýšení jest omezeno celkem na nejvýše 610 %, a to ještě jest přípustným pouze za předpokladů v citovaném zákoně stanovených.

C. Zvláštní daň výdělková.

Pokud jde o zvláštní daň výdělkovou, prohlašuje osnova zákona z položek, které podle dosud platných ustanovení při zjišťování daňově základny k bilančnímu zisku se připočítávaly, za odčítatelné zejména úroky hypotékární, úroky z prioritních obrací a dílčích dlužních úpisů. U podniků, které počátkem obchodního období mají ve svém vlastnictví aspoň 15 % akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského, zvláštní dani podrobeného podniku, nezdaní se podíly na zisky tohoto podniku. Vedle řádných odpisů (amortisací) přiznává návrh zákona odčítatelnost také mimořádným odpisům z nových investic (budov provozních,budov obytných pro zaměstnance a stroje), ve výši 20 % v době nejdéle 5 let od provedení investic.

Základní sazba zvláštní daně výdělkové snižuje se z 10 % na 8 %. Při tom přihlíží se zároveň i k výnosnosti podniků tím, že na místo dosud platné 80%ní až 150%ní přirážky válečné (mimořádné) a případné 2 % až 4 % daně přídavečné, zavádí se vedle daňové sazby ještě zvláštní přirážka rentabilitní, odstupňovaná podle poměrů dani podrobeného ryzího výtěžku ke kapitálu ukládacímu. Přirážka ta, která nesmí býti podkladem k vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek, pohybuje se mezi 2 % až 6 %. Při zdaňování likvidačních přebytků předepíše se místo přirážky rentabilitní jednotná přirážka likvidační, která činí toliko 4 %.