Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 414-414/9.

Po státním převratu vzešla finanční správě dosti nesnadná povinnost vyzbrojiti co nejrychleji podúřednictvo čsl. pohraniční finanční stráže moderní zbraní, neboť zřízenci býv. rakouské fín. stráže byli vyzbrojeni výhradně jednoranovou puškou úplně zastaralého systému »Werndl«.

Výzbroj, jež by potřebám služby nejlépe hověla, totiž krátká opakovací karabina vojenské jízdy, nebyla tehdy v tuzemsku v dostatečném počtu k disposici. Musela se tudíž finanční správa spokojiti s výzbrojí, kterou bylo možno v krátké době si opatřiti a jež by potřebám služby pohr. fin. stráže vyhovovala, případně pro ní aspoň dostačovala. Podúředníctvo bylo postupně vyzbrojeno karabinou, která byla upravena z vojenské dlouhé pušky system »Manlicher« vz. 95, úřednictvo opakovací pistolí systému »Mauser« a »Praga«.

Třeba že takto upravená karabina není zbraní úplně dokonalou, přece nelze o ní tvrditi, jak interpelace uvádí, že by byla pro výkon služby pohr. fin. stráže nepraktickou a jen ve velmi řídkých případech potřebnou.

Oproti tomuto tvrzení mohu uvésti, že nynější karabina aspoň svým tvarem, váhou a možností střelby i na dálku potřebám služby úplně vyhovuje. Ve službě pohr. fin. stráže jde totiž v prvé řadě a takřka zásadně o morální efekt, který pohr. fin. stráž touto zbraní vyvolává tím, že může i na větší vzdálenost zasáhnouti cíl, t. j. použíti zbraně za prchajícími pozastavenými osobami. Tento efekt jest u pušky nejdůležitější a jinou zbraní nenahraditelný, neboť jí lze použíti i na vzdálenost takovou, na kterou by automatická pistole nebo revolver nestačil, poněvadž tyto zbraně jsou v poměru k pušce jen krátkonosné. Krátkou, spolehlivou karabinu, opatřenou ovšem nasazeným bodlem, považuji i proti opačnému tvrzení interpelace za jedinou zbraň, jíž lze za každých okolností, v každém druhu terenu a v každé situaci s úspěchem použíti.

Ani pro jízdu na lyžích nelze karabinu ovšem s řemenem zvláště k tomu účelu upraveným, který se dá jedním pohybem ruky uvolniti, úplně odmítnouti. Zranění lyžaře při nešťastném pádu není ovšem vyloučeno, neboť takový pád může se přihoditi i lyžaři neozbrojenému.

Případy, u nichž puška byla útočníkem zaměstnanci vyrvána, nesvědčí o její nepraktičností, nebo v těchto případech jest neúspěch obyčejně zaviněn neopatrností, nerozhodností neb nevhodným jednáním osoby karabinou vyzbrojené nebo zvláštními okolnostmi případu, jímž by se ani jinou zbraní předem nedalo čeliti. K vyrvání pušky bodlem opatřené jest jistě zapotřebí velmi značné převahy v síle, obratností neb v počtu útočníků. Byla-li podúředníku vyrvána puška, byla by mu jistě vyrvána i opakovací bambitka nebo revolver. Dále jest nesporno, že puška s nasazeným bodlem jest k obraně mnohem účinnější a pohotovější zbraní, než bambitka, obzvláště, byla-li tato, jako obyčejně, v pouzdře ukryta.

Pří tělesných prohlídkách v širém poli jest ovšem zapotřebí dvou orgánů, z nichž jeden prohlídku provádí a druhý s pohotovou zbraní dbá jeho bezpečnosti. Zda orgán vykoná prohlídku jednou rukou, neb oběma, maje zbraň na rameni zavěšenou, není důležité.

Orgán, konající službu sám, nechce-li se ovšem vzdáti své osobní bezpečností, dovede pozastavenou stranu k nejbližšímu úřadu za účelem tělesné prohlídky i tehdy, byl-li by vyzbrojen pistoli. Pří tělesných prohlídkách a prohlídkách zavazadel, jež se provádějí v úředních místnostech neb na celních městištích, není prohlížejícímu zbraně vůbec zapotřebí, protože o jeho bezpečnost, bylo-li by to nutné, dbáti bude druhý neb třetí orgán, který jest prohlídce přítomen.

Při revisi zavazadel v autobusech nelze v žádném případě použíti pistole ani karabiny vzhledem k okolí. Zpravidla však provádí se tato prohlídka před odjezdem a po příjezdu autobusů na celním městišti.

K hořejším vývodům podotýkám dále, že podle mých informací nejde zaměstnancům pohr. fin. stráže tak o nepraktičnost a neúplnou bezpečnost nynější jejich podúřednické výzbroje, nýbrž snahy jejich po přezbrojení ukazují v prvé řadě pouze jen odpor proti nosení viditelné zbraně jakéhokoliv systému a dokonalostí.

Shrnuje svoje vývody uvádím, že přezbrojení pohr. fin. stráže podle přání vysloveného v interpelaci provésti nehodlám a že i na dále zůstává v platnosti článek V. vládního nařízení ze 7. září 1920, č. 530 Sb. z. a n., podle kterého výzbrojí úřednictva jest revolver neb opakovací pistole, podúřednictva puška.

V budoucnosti ovšem hodlám postupně nahraditi nynější méně dokonalou karabinu, avšak opět krátkou karabinou nového a takového systému, aby výzbroj podúřednictva pohr. fin. stráže byla úplně totožnou s výzbrojí čsl. armády.

V Praze, dne 14. března 1927.

Dr Engliš v. r.,
ministr financí.

Původní znění.

Vláda upustila od zodpovědění interpelace senátora dr Ledebur-Wichelna a soudruhů ve věcí Standard Oil Gompany, poněvadž mezi ministerstvem veřejných prací a společností Standard Fanco-Americaine v Paříži zvedlo se vyjednávání o zrušení smlouvy uzavřené 17. prosince 1921, v jehož důsledku byla výnosem ministerstva veřejných prací z 19. května 1923, č, j. 35/41 pres. 1923 smlouva rozvázána.

Podřízeným orgánům nelze v tom směru výtky činiti.

V Praze, dne 24. března 1927.

Dr Spina v. r.,
ministr veřejných prací.

Překlad.

Die Regierung hat von der Beantwortung der Interpellation des Senators Dr. Ledebur-Wichcln und Genossen in Angelegenheit der Standard Oil Company Abstand genommen, weil zwischen dem Ministerium für öffentliche Arbeiten und der Gesellschaft Standard Franco-Americaine in Paris wegen Auflösung des am 17. Dezember 1921 abgeschlossenen Vertrages Verhandlungen stattfanden, auf Grund welcher der Vertrag mit dem Erlasse des Ministerium für öffentliche Arbeiten vom 19. Mai 1923, G. Z. 35/41 pres. -1923 aufgelöst wurde.

Den untergeordneten Organen können in dieser Beziehung keine Vorwürfe gemacht werden.

Prag, am 24. März 1927.

Dr. Spina m. p.,
Minister für öffentliche Arbeiten.

Tisk 414/2.

Původní znění

Odesílatelka podávala ve stanici Postoloprty zásilku bez nákladního listu, majíc na kousku papíru napsánu stanicí určení »Bertsdorf«. Poněvadž stanice tohoto jména v seznamu železničních stanic není a stanic podobného označení je více, na př. Berzdorf-Ostašov, Bernartice u Trutnova (Bernsdorf bei Trautenau) a mnoho jiných Bernsdorfů a Barzdorfů a stanice Bertsdorf leží v Sasku, nikoli u Liberce, jak to přijímající zaměstnanec, který mimochodem řečeno, ovládá německou řeč lépe než českou, spolu s pokladníkem po dlouhém hledání ve staničních pomůckách zjistili, byla odesílatelka žádána o přesné označení stanice, aby v zájmu strany zásilka byla správně vypravena. Odesílatelka odešla několikráte za informací a vrátila se s tvrzením, že jméno stanice Bertsdorf, nikoli tedy Bertzdorf, jest správné. Poněvadž pak tvrdila, že místo leží u Liberce, byl na její žádost a s jejím souhlasem železničním zaměstnancem napsán za odesílatelku nákladní list a označen Liberec jako místo určení. Jest tedy zřejmo, že na průtahu i způsobu odbavení zásilky nenese státní správa železniční žádné víny a že nejde též o žádnou zlou vůli podřízených železničních orgánů, kteří nemohou odpovídati za to, že odesílatelka neznala správného označení železniční stanice.

V Praze, dne 5. dubna 1927.

J. Najman v. r.,
ministr železnic.

Die Absenderin gab in der Station Postelberg eine Sendung ohne Frachtbrief auf und hatte auf einem Stückchen Papier die Bestimmungsstation »Bertsdorf« aufgeschrieben, Weil eine Station dieses Namens im Verzeichnisse der Eisenbahnstationen nicht vorkommt und es mehrere Stationen mit ähnlicher Bezeichnung gibt, z. B. Bertsdorf-Ostašov, Bernsdorf bei Trautenau (Bernartiee u Trutnova) und viele andere Bernsdorf und Barzdorf und weil die Station Bertsdorf in Sachsen und nicht bei Reichenberg liegt, wie es der aufnehmende Bedienstete, welcher nebenbei gesagt das Deutsche besser beherrscht als das Böhmische, gemeinsam mit dem Kassier nach langen Suchen in den Stationsbehelfen sichergestellt hatte, wurde. die Absenderin um genaue Bezeichnung der Station ersucht, um im Interesse der Partei die Sendung richtig expedieren zu können, Die Absenderin entfernte sich einigemal behufs Einholung von Informationen und kehrte mit der Behauptung zurück, dass der Stationsname Bertsdorf, also nicht Bertzdorf, richtig sei, Da sie nun behauptete, der Ort liege bei Reichenberg, wurde über ihr Ansuchen und mit ihrer Zustimmung der Frachtbrief namens der Absenderin von einem Eisenbahnbediensteten ausgefüllt und als Bestimmungsort Reichenberg bezeichnet. Es ist daher ersichtlich, dass die staatliche Eisenbahnverwaltung an der Verzögerung und Art der Abfertigung der Sendung keine Schuld trägt und dass es sich auch um keine böse Absicht der untergeordneten Bahnorgane handelt, welche nicht dafür verantwortlich gemacht werden können, dass die Absenderin die richtige Bezeichnung der Eisenbahnstation nicht kannte.

Prag, am 5. April 1927.

J. Najman m. p.,
Eisenbahminister.

Tisk 414/3.

Okresní správa politická ve Varnsdorfu, vykonávající tiskovou prohlídku časopisu »Abwehr”, zabavila č.19 tohoto časopisu ze dne 25. ledna 1927, shledavši ve dvou místech článku »To je naše«, jež v textu interpelace nejsou otištěna, skutkovou podstatu trestného činu dle §u 14. č. 5. zákona na ochranu republiky.

Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v České Lípě z týchž důvodů v plném rozsahu potvrzeno.

Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudních.

Okresní správa politická ve Varnsdorfu postupuje při výkonu tiskové prohlídky dle všeobecných, v této věcí vydaných směrnic.

Okolnost, že zabavený článek otištěn byl s malou obměnou v časopisu »Pilsner Tagblatt«, nedokazuje nesprávnost postupu okresní správy politické ve Varnsdorfu, kdyžtě sám soud uznal oprávněnost zabavení.

Vzhledem k tomu není důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 21. dubna 1927.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Die politische Bezirksverwaltung in Warnsdorf hat in Ausübung der Presszensur der Zeitschrift »Abwehr« die Nr. 19 dieser Zeitschrift vom 25. Jänner 1927 beschlagnahmt, nachdem sie an zwei Stellen des Artikels »To je nage«, welche im Texte der Interpellation nicht abgedruckt erscheinen, den Tatbestand einer strafbaren Handlung gemäss § 14. Z. 5 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte.

Die Beschlagnahme wurde durch das Kreis als Pressegericht in Böhmisch Leipa aus denselben Gründen im vollen Umfange bestätigt.

Es handelt sich daher um eine gerichtliche Entscheidung, welche nur im gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden könnte.

Die politische Bezirksverwaltung in Warnsdorf geht bei der Ausübung der Pressezensur nach den allgemeinen diesbezüglich erlassenen Richtlinien vor.

Der Umstand, dass der beschlagnahmte Artikel mit einer kleinen Abänderung in der Zeitschrift »Pilsner Tagblatt« abgedruckt wurde, beweist in keiner Weise die Unrichtigkeit des Vorganges der politischen Bezirksverwaltung in Warnsdorf, zumal das Gericht selbst die Berechtigung der Beschlagnahme anerkannt hat.

Mit Rücksicht darauf liegt keine Veranlassung zu irgendeiner Verfügung vor.

Minister des Innern.

Tisk 414/4.

Dne 8. srpna 1926 uspořádala československá strana lidová v Rajci u Žiliny za účasti asi 4.000 osob tábor lidu, který jal se hned po zahájení rušiti pokřikem hlouček asi 30 osob. Ježto jich počínání příčilo se ustanovení §u 4 zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních, přítomný zástupce úřadu vyzval rušitele, by zachovali klid, a když tito neuposlechli a počali dokonce zástupci úřadu spílati, četnictvo na jeho příkaz výtržníky ze shromáždění odstranilo, vyzvavší je též samo předem bezvýsledně k odchodu. Ježto výtržníci kladli četnictvu odpor a zahrnuvše je nadávkami počali po něm házeti kamením, bylo četnictvo dle platných předpisů nuceno použíti při zakročení zbraně. Při tom se zlomil jednomu z četníků obušek, zhotovený z vadného materiálu. Nebylo zjištěno, že by některý z výtržníků byl při zakročení četnictva zraněn.

O použití zbraně četnictvem bylo dle předpisu učiněno oznámení příslušnému vojenskému prokurátorovi, který rozhodl, že použití zbraně bylo v daném případě odůvodněno a oprávněno.

Četnictvo zakročilo pouze proti osobám, které se snažily trestným způsobem zmařiti veřejné shromáždění a neuposlechly výzvy úředních orgánů, aby se chovaly klidně nebo aby se z místa vzdálily. Konaným šetřením bylo zjištěno, že neodpovídá pravdě tvrzení, že četnictvo použilo bezdůvodně a brutálně zbraně i proti klidně se chovajícímu obecenstvu, že bilo obušky i do bezmocných na zemi ležících osob, a to i do žen a že políčkovalo a insultovalo obecenstvo procházející se pokojně na náměstí daleko od shromáždění. Také si nikdo u příslušných úřadů na domnělý brutální postup četnictva nestěžoval.