Nebylo dále zjištěno, že by pořadatelé shromáždění před očima četníků hrubě nakládali s přívrženci jiných politických stran.

Výrok v interpelací uvedený intervenující úředník nepronesl.

Po odstranění osob rušících schůzí konalo se shromáždění dále a bylo v klidu bez závady skončeno. Důvodu k jeho rozpuštění nebylo.

Proti zjištěným výtržníkům bylo učiněno trestní oznámení.

Zástupce úřadu nebyl při intervenci oděn služebním stejnokrojem, jak toho vyžaduje platná instrukce, a bylo proto v tomto směru učiněno patřičné opatření; jinak nelze vzhledem k platným předpisům postupu intervenujícího úředníka a zakročivšího četnictva nic vytýkati a nemám proto důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

V Praze, dne 21. dubna 1927.

ministr vnitra.

Tisk 414/5.

V § 37 zákona ze dne 12.srpna 1921. č. 329 Sb. z. a n., stanoví se sice povinnost vybírati ve všech obcích dávku ze zábav a z přírůstku hodnoty nemovitostí, pokud však jde o výběrčí orgány, ponechává se v platnosti ustanovení § 35 odst. 4“ dle něhož je vláda zmocněna pověřiti vybíráním těchto dávek jiné samosprávné orgány než obecní úřady.

Vláda použila tohoto zmocnění pří dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí přihlížejíc k těmto závažným důvodům:

1. Zemské úřady, jež jsou pověřeny vybíráním dávky, obstarávaly tyto úkony jíž za platností dřívějších předpisů o dávce té a odpovídalo proto povaze věcí a bylo jak ve finančním zájmu obcí, tak v zájmu správného vyměřování a vybírání dávky, aby agenda ta úřadům těm byla ponechána, neboť země měly dostatek zapracovaných odborných sil, výhradně jen k těmto úkonům ustanovených.

2. Ukládací řízení u této dávky jest jak po stránce formální, tak i po stránce věcné značně komplikované a dosti obtížné a má-li býti správně prováděno, je k tomu třeba odborných zapracovaných sil, kterých malé obce vůbec nemají. V takových případech bylo by správné vyměřování a vybírání dávky buď téměř nemožné nebo, kdyby mělo býti obstaráváno novými kvalifikovanými sílami, neodpovídal by často výnos dávky režii s vyměřováním a vybíráním spojené.

3. Také zájmy poplatnictva vyžadují toho, aby vyměřování bylo z pravidla ponecháno zemským úřadům, nebol tyto jsouce vzdáleny místních vlivů a dbajíce při dlouholeté vyměřovací praksi judikatury, zachovávají stejnoměrnost pří vyměřování dávky,

4. Odškodnění, jehož nejvyšší přípustná sazba stanovena byla na 15 %, není pro obce nevýhodné, nebol lze právem pochybovati, že by příslušnou agendu obce samy obstaraly laciněji. Odškodnění to činí ostatně v Čechách dle sdělení zemského inspektorátu jíž od r. 1922 pouze 10 %.

K stížnosti do zdlouhavého vyměřování uvádí zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze, že vyjádření, po případě dobrozdání podaná od obecních úřadů jsou často tak nepřesná, nespolehlivá a kusá, že zaviňují další úřední korespondenci i opožděné vyměření dávky, že by obce mohly valnou měrou samy přispěti k urychlení řízení, kdyby dotazy inspektorátu zodpovídaly bez zbytečných průtahů a správně, v důsledku čehož by poklesl dosti nepatrný počet případů, v nichž se stává dávka nedobytnou.

Z důvodů shora uvedených nepovažuje vláda tou dobou ani za účelné ani za vhodné, aby zrušila všechna zmocnění udělená na podkladě § 35. odst. 4. svrchu cit. zák. a aby přenechala všem obcím předpisování a vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, jest však ochotna přiznati právo samostatného vyměřování a vybírání dávky té těm obcím, u nichž bude prokázáno, že mají dostatek kvalifikovaného úřednictva a že samostatné vyměřování bude pro ně zejména se stanoviska finančního výhodné.

V Praze, dne 23. dubna 1927.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Dr Engliš v. r.,
ministr financí.

auf die Interpellation des Senators K. Friedrich und Genossen betreffend die Vörschreibung und Einhebung der Wertzuwachsabgabe

Im § 37 des Gesetzes vom 12. August 1921. Nr. 329 S. d., G. u. V“ wird zwar die Pflicht statuiert, in allen Gemeinden eine Lustbarkeitsabgabe und eine Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften einzuheben, sofern es sich jedoch um die Einhebungsorgane handelt, lässt er die Bestimmung des § 35, Abs. 4 in Kraft, wornach die Regierung ermächtigt ist, mit der Einhebung dieser Abgaben andere Selbstverwaltungsorgane als die Gemeindeämter zu betrauen.

Die Regierung machte von dieser Ermächtigung bei der Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften unter Berücksichtigung der nachfolgenden gewichtigen Gründe Gebrauch;

1. Die mit der Einhebung der Abgabe betrauten Landesbehörden besorgten diese Amtshandlungen schon zur Zeit der Giltigkeit der früheren Vorschriften über diese Abgabe und es entsprach daher der Natur der Sache und lag sowohl im finanziellen Interesse der Gemeinden als auch im Interesse einer richtigen, Bemessung und Einhebung der Abgabe, diese Agenda diesen Behörden zu belassen, zumal den Ländern eine genügende Anzahl eingearbeiteter, ausschliesslich nur für diese Amtshandlungen bestimmter fachlicher Kräfte zur Verfügung stand.

2. Das Veranlagungsverfahren bei dieser Abgabe ist sowohl in formaler als auch in, sachlicher Hinsicht bedeutend kompliziert und ziemlich schwierig, und soll dasselbe richtig durchgeführt werden, so sind hiezu fachmässig eingearbeitete Kräfte erforderlich, welche kleine Gemeinden überhaupt nicht besitzen. In derartigen Fällen wäre eine richtige Bemessung und Einhebung der Abgabe entweder nahezu unmöglich oder, sollte dies durch neue qualifizierte Kräfte besorgt wer. den, würde oft das Erträgnis der Abgabe der mit der Bemessung und Einhebung derselben verbundenen Regie nicht entsprechen.

3. Auch die Interessen der Steuerträger erfordern die Bemessung in der Regel den Landesbehörden zu belassen, zumal dieselben, den örtlichen Einflüssen entrückt und bei ihrer langjährigen Bemessungspraxis die Judikatur beachtend, bei der Bemessung der Abgabe gleichmässig vorgehen.

4. Die Entschädigung, deren zulässiger Maximalsatz mit 15 % statuiert wurde, ist für die Gemeinden nicht unvorteilhaft, denn es ist mit Recht zu bezweifeln, dass die Gemeinden selbst die betreffende Agenda billiger besorgen würden, hie Entschädigung beträgt übrigens in Böhmen laut Mitteilung des Landesinspektorates schon seit 1922 nur 10 %.

Mit Beziehung auf die Beschwerde hinsichtlich der langwierigen Bemessung führt das Landesinspektorat für Landesabgaben in Prag an, dass die von den Gemeinden abgegebenen Aeusserungen bzw. Gutachten häufig derart ungenau, unverlässlich und unvollständig sind, dass sie weitere Amtskorrespondenzen als auch die verspätete Bemessung der Abgabe verschulden, dass die Gemeinden selbst in erheblichem Masse zur Beschleunigung des, Verfahrens beitragen würden, wenn sie die Anfragen des Inspektorates ohne überflüssige Verzögerung und richtig beantworten würden, infolgedessen dann die ziemlich unbedeutende Anzahl von Fällen abnehmen würde, in welchen die Abgabe uneinbringlich wird.

Aus den oben angeführten Gründen hält es die Regierung dermalen weder für zweckmässig noch angezeigt, sämtliche auf Grund des § 35. Abs. 4 des oben zitierten Gesetzes erteilten Ermächtigungen ausser Kraft zu setzen und sämtlichen Gemeinden die Vorschreibung und Einhebung der Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften zu überlassen, sie ist jedoch bereit, das Recht der selbständigen Bemessung und Einhebung dieser Abgabe denjenigen Gemeinden zuzuerkennen, bei welchen nachgewiesen sein wird, dass sie über eine genügende Anzahl qualifizierter Beamtenschaft verfügen und dass die selbständige Beinessung für sie namentlich von finanziellen Standpunkt vorteilhaft sein wird.

Prag, am 23. April 1927.

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Dr. Engliš m. p.,
Finanzminister.

Tisk 414/6.

Kateřině Schürerové z Černého Údolí dostalo se na škody živelními pohromami v letech 1925 a 1926 jí způsobené státní podpory v úhrnné částce 18.000 Kč, t.j. osmnáct tisíc čsl. korun.

Úřadům přináleží přísná povinnost vyřizovati záležitostí tohoto druhu jako krajně naléhavé a ministerstvo vnitra vynaloží vše, aby této povinnosti bylo úzkostlivě dbáno.

V Praze, dne 27. dubna 1927.

ministr vnitra.

Katharina Schürer aus Schwarzthal erhielt zur Linderung der ihr durch Elementarkatastrophen in den Jahren 1925 und 1926 verursachten Schäden eine staatliche Unterstützung im Gesamtbetrage von 18.000 Kč. d. i. achizen Tausend čsl. Kronen.

Den Behörden obliegt die strenge Pflicht, Angelegenheiten dieser Art als äusserst dringend zu erledigen und wird das Ministerium des Innern alles aufbieten, dass diese Pflicht genauestens eingehalten werde.

Prag, am 27. April 1927.

Minister des Innern.

Tisk 414/7.

Ministerstvo financí neuznalo nikomu dodatečně a proti předpisům zákonů čís. 417/1920 a 216/1924 Sb. z. a n., válečných půjček uherských a jiných státních papírů jmenovaného státu a nezhodnotilo nikomu tyto znehodnocené renty na účet státní pokladny. Nemohli tudíž této výjimečnosti užíti ani pan poslanec Hlinka ani pan senátor Krčméry ani jiní. Páni interpelanti byli patrně uvedení v omyl těmito skutečnostmi:

V prosinci 1920 a v únoru 1921 povolilo ministerstvo financí Ludové bance v Růžomberku, aby za své pohledávky v Maďarsku nakoupila nominale 6,600.000 K předválečných uherských rent, tudíž nikoli válečných půjček, a dovezla je do republiky, při čemž jí bylo přislíbeno, že budou tyto renty uznány za československý státní dluh. Banka skutečně pak dovezla uherských korunových rent celkem nom. K 6,596.000, jež jí byly výnosy ze dne 25. září 1922, č. 107.676 a ze dne 24. dubna 1924, čís. 31.873 v rámci sanační akce nostrifikovány.

V rámci sanační akce byl dále Ludové bance v Růžomberku usnesením vlády ze dne 28. listopadu 1924 poskytnut státní vklad 10,000.000 Kč na 15 let a 3 % úrok.

Protože od této doby změnily se podstatně poměry na peněžním trhu, čímž sanační hodnota zmíněného státního vkladu podstatně poklesla, bylo nutno, mělo-li býti sanačního účele dosaženo, úrok z tohoto vkladu snížiti případně vůbec prominouti a dobu.splatnosti prodloužiti. Stalo se tak usnesením vlády ze dne 17. ledna 1927 tak, že bylo povoleno, aby banka tento vklad splatila ve 40 stejných ročních lhůtách po 250.000 Kč počínajíc rokem 1926. Banka jest však povinna tento vklad i dříve po půlletní výpovědi vrátiti, když to její finanční stav dovolí. Jiného státního vkladu nebo zápůjčky tato banka nedostala.

Všechna tato sanační opatření dála se v zájmu převážnou většinou chudých vkladatelů banky a nikoliv odměnou za politické služby určitých osob nebo politických stran.

V Praze, dne 30. dubna 1927.

Dr Engliš v. r.,
ministr financí.

Tisk 414/8.

Státní zastupitelství v Praze zabavilo č. 13 periodického tiskopisu “Nový Život” z 26. března 1927 pro místo článku “Spravedlnost zmizela” v interpelaci uvedené, ježto shledalo v jeho obsahu skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. zák. a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování jeho obsahu.

Soud potvrdil zabavení z týchž důvodů, pro něž státní zastupitelstvo zakročilo proti časopisu.

Tím uznal soud, že státní zastupitelstvo postupovalo při zabavení podle zákona. Proti nálezu soudu, jímž zabavení bylo potvrzeno, nebylo užito opravných prostředků.

Nemám proto zákonného podkladu pro nějaké opatření.

V Praze, dne 17. května 1927.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

Tisk 414/9.

Státní zastupitelství v Praze zabavilo č. 8 per. tiskopisu “Zář” z 23. února 1927, ježto ve dvou místech, z nichž pouze jedno interpelací bylo dotčeno, shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. zák., a mělo za to, že veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby dalším rozšiřováním obsahu závadných míst bylo zabráněno.

Soud, na nějž se státní zastupitelstvo obrátilo s návrhem na potvrzení nařízené konfiskace, vyhověl návrhu a nálezem z 25. února 1927, č. T1 I 229/27 potvrdil nařízené zabavení z týchž důvodů, čímž uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo při zákroku proti časopisu podle zákona. Proti nálezu konfiskaci potvrzujícímu nebylo užito opravných prostředků.

Souhlasím také s postupem státního zastupitelství, jež oceňujíc veřejný zájem uznalo, že nelze dopustiti, aby místo tak závadného obsahu bylo bez závady propuštěno a tak další rozšiřování jeho obsahu umožněno.

Za uvedeného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze, dne 17. května 1927.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.