Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 447.

ze dne.........................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Při ministerstvu veřejných prací zřizuje se státní silniční fond, který jsa právnickou osobou může samostatně nabývati práv a se zavazovati.

(²) Na venek zastupuje fond ministr veřejných prací, pokud jde o zápůjčky (§ 4) spolu s ministrem financí. Akty týkající se zápůjček kontrasignuje předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

§ 2.

Účelem silničního fondu jest opatřiti prostředky na zlepšení silnic státních a na poskytování příspěvků na zlepšení těch tratí silnic zemských (župních) a okresních, které mají zvláštní význam pro dálkovou dopravu nebo které by podle hospodářských a komunikačních poměrů kraje umožnily pravidelnou hromadnou automobilní dopravu, dále na zlepšení silnic obecních v obvodu měst, v nichž je sídlo zemské politické správy.

§ 3.

(¹) Silniční fond opatřuje si potřebné peněžní prostředky:

1. z běžných příjmů (odst. 2.),

2. zápůjčkami.

(²) Jako běžné příjmy se silničnímu fondu přikazují výtěžky:

1. daně z motorových vozidel a dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy (§§ 8 až 25);

2. polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu minerálních olejů;

3. cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí.

§ 4.

Ústřední sociální pojišťovna poskytne silničnímu fondu v době deseti let v částkách přibližně rovnoměrných úvěr do výše 1.000,000.000 Kč na úrok o ¹/₂% vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nejméně však na 5%, při čemž má silniční fond právo zápůjčku šest měsíců předem vypověděti. Zápůjčka tato umoří se v 69 pravidelných půlletních, pozadu jdoucích splátkách. Úrok a úmor hradí se z běžných příjmů fondu; pokud by příjmy ty na úrok a úmor nestačily, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

§ 5.

(¹) Pokud běžných příjmů (§ 3) fondu nebude třeba na úrok a úmor dluhů, použije se jich:

1. k zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční do výše 70,000.000 Kč;

2. k doplnění mimořádného úvěru v rozpočtu ministerstva veřejných prací na stavby a rekonstrukce silniční a mostní částkou nejvýše 25,000.000 Kč.

(²) Zbytku běžných příjmů použije se jako podpory na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2.

§ 6.

Silniční fond, jehož rozpočet je součástkou státního rozpočtu, spravuje v dohodě s ministrem financí ministr veřejných prací, který je povinen podati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovními prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku. Zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

§ 7.

(¹) Při správě silničního fondu zřídí se jakožto poradní sbor silniční rada, jež kromě předsedy bude míti nejvýše 24 členů a stejný počet náhradníků. Členy (náhradníky) jmenuje ze zástupců samosprávných svazků, Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků vždy na tříleté období ministr veřejných prací. Za osoby, které v období přestaly býti členy, provede se jmenování náhradní.

(²) Silniční radě přísluší podati posudek o všeobecném i každoročním podrobném programu ministerstva veřejných prací na zlepšení silnic, a posudek, jak má býti rozdělena podpora z běžných příjmů fondu na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2, jakož i podávati v těchto směrech vlastní návrhy.

(³) Členství v silniční radě je čestné. Členům, kteří nebydlí v místě, kde silniční rada zasedá a kteří nepožívají z veřejné pokladny náhrady jízdného již z jiného důvodu, nahradí se jízdné za cestu z jejich bydliště k zasedání a zpět podle norem, platných pro státní úředníky 3. platové stupnice.

(⁴) Bližší ustanovení o silniční radě stanoví vládní nařízení.

§ 8.

Motorová vozidla, jichž se používá k dopravě po veřejných cestách nebo místech a jež se nepohybují po kolejích, jakož i vlečné jejich vozy, pokud jsou zvlášť pro ně zařízeny, jsou podrobeny dani podle tohoto zákona.

§ 9.

(¹) Osvobozena jsou vozidla:

1. státní správy s výjimkou oněch, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, nebo jež jsou pronajata;

2. vozidla, jichž se používá výhradně pro místní službu poštovní, dále vozidla zvláště zařízená pro službu požární a zdravotní, jakož i zvláště zařízená vozidla silničních správ a obcí, jichž se používá výhradně ke stavbě, správě a udržování nebo čistění veřejných cest a míst;

3. určená pro osobní dopravu a náležející osobám, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulům z povolání a osobám jim na roveň postaveným s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že uvedené osoby nejsou příslušníky československými.

(²) Ministr financí se zmocňuje, aby povolil, je-li vzájemnost zaručena, osvobození cizozemským vozidlům, jimiž přijíždějí do území Československé republiky cizozemské osoby ve výkonu služby veřejné, a cizozemským vozidlům, zvláště zařízeným pro službu požární nebo zdravotní.

§ 10.

(¹) Poplatníkem je majitel vozidla, v případě jeho prodeje s výhradou vlastnictví držitel vozidla. Vzniknou-li pochybnosti nebo jde-li o vozidla, s nimiž se podnikají zkušební jízdy, považuje se za majitele, na koho zní dopravně-policejní značka.

(²) Nemá-li majitel vozidla v tuzemsku bydliště (sídla) a nepoužívá-li vozidla v tuzemsku sám, jest poplatníkem, kdo vozidla v tuzemsku používá.

§ 11.

(¹) Z tuzemských vozidel, t. j. takových, která mají stálé stanoviště v Československé republice, činí daň ročně:

1. z motorových kol s vozíkem nebo bez něho a z tříkolek 200 Kč;

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy, podle válcového obsahu:

z osobních vozidel, hnaných elektřinou, za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

3. z autobusů a podobných motorových vozidel, sloužících k hromadné dopravě osob, z traktorů a z vlečných vozů (§ 8) uvedených vozidel za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

z nákladních automobilů a jiných nákladních vozidel, hnaných motory spalovacími, elektrickými nebo parními, a z vlečných jejich vozů (§ 8) za každých 100 kg váhy, za každých 100 kg únosnosti a část váhy a únosnosti, převyšující 50 kg, po 35 Kč.

Sazby tyto platí pouze pro vozidla opatřená pneumatikami. Při vozidlech, opatřených obručemi plnopryžovými zvyšuje se sazba o 50%, při vozidlech s obručemi komorovými o 20%;

4. z automobilů, používaných střídavě k dopravě zboží a osob, platí se daň podle sazby, stanovené pro automobily nákladní;

5. z vozidel, s nimiž podnikají výrobci nebo obchodníci motorových vozidel zkušební jízdy, za každou značku

(²) Na šest měsíců činí daň 55% roční částky.

(³) Vyměří-li se při prvém vyměření (§ 14, odst. 1.) daň na dobu kratší jednoho roku nebo pololetí, vypočte se daň poměrnou částí z částek, vypadajících podle odst. 1. a 2.

(⁴) Vypočtená daň zaokrouhlí se nahoru na celé Kč.

(⁵) Z vozidel sloužících k dopravě pošty a patřících poštovní správě nebo poštovní správou k tomu účelu najatých, pokud nejsou podle § 9, odst. 1., č. 2. osvobozena, snižuje se daň o polovici.

§ 12.

(¹) Za autobusy považují se vozidla, jež mají více než 8 sedadel.

(²) Obsah válců vypočte se podle vzorce

při čemž N značí obsah válců (v litrech), V vrtání (v mm), Z zdvih (v mm), P počet válců.

§ 13.

(1) Z cizozemských vozidel, která na přechodnou dobu přibudou do tuzemska, činí daň

1. z motorových kol s vozíkem nebo bez něho a tříkolek:

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy:

3. z autobusů, nákladních vozidel a traktorů při váze vozidla

do 500 kg:

přes 500 kg do 2000 kg:

přes 2000 kg:

(²) Dny pobytu v tuzemsku nemusí následovati po sobě; daňový list (§ 14) ztrácí však rok po vyhotovení svou platnost. Dnem rozumí se den kalendářní; část dne počítá se za den celý.