Jak podotčeno, nebude hned od počátku zapotřebí veškerých fondových prostředků na zúročení a úmor úvěru, který se bude díti postupně. Avšak prostředky tato volné zůstávají k účelům silničním vyhrazeny. Použije se jich z části k tomu, aby zvýšen byl řádný kredit ministerstva veřej. prací pro udržování silnic, kterýžto úvěr dnes se ukázal nedostatečným. Z důvodů rozpočtových a zvláště vzhledem k účinkům berní reformy není možno ihned z běžných příjmů doplniti řádný tento kredit na potřebnou výši 70 milionů a bude se tak díti postupně podle rozvoje všeobecných státních příjmů. Už proto, poněvadž vlastních příjmů fondových bude stále větší měrou zapotřebí k službě úvěrové. Zbytek dočasně volných prostředků se rozděluje mezi stát a autonomii, rovněž k účelům rekonstruktivním, tedy ne na udržování, nýbrž na výstavbu a rekonstrukci silnic pro dopravu důležitých. Ve prospěch státních silnic tak, že se rozmnoží mimořádný úvěr ministerstva veř. prací pro tento účel, ve prospěch autonomních silnic tak, že se podle návrhu silniční rady budou udělovati subvence autonomním svazkům. Vývoj pak bude ten, že stále větší část těchto dnes volných prostředků bude odčerpávána pro účely úvěrové (úrok a úmor), avšak současně lze bezpečně očekávati, že porostou výnosy účelových dávek pro silniční fond úměrně vzrůstu automobilového provozu, takže i při plném zúročení a úmoru úvěru 1 miliardy budou vybývati stejné částky jako dosud, ba jak lze s bezpečností očekávati, částky ještě mnohem vyšší k silničním účelům. Rekonstrukce státních silnic jednorázovým úvěrem umožní pak, aby se z přebytků fondových stále větší kvota věnovala na rekonstrukci silnic samosprávných. Postup tento jest zcela přirozený, poněvadž je nutno při rekonstrukci jíti od spojů nejdůležitějších a celostátních k spojům méně důležitým a místním. Samosprávě zejména na Moravě a na Slovensku a Podkarp. Rusi se uleví tím, že bude nutno k vůli rovnoměrnosti s Čechami postátniti a inkamerovati některé cesty dosud ve správě okresní či župní se nalézající, které však mají pro dálkovou dopravu zcela obdobný význam jako cesty, které jsou už dnes v Čechách inkamerovány. Znamená tedy po této stránce silniční fond současně celkový finanční plán pro vybudování veškerých silnic v Československu.

Bylo původně zamýšleno u příležitosti tvoření silničního fondu opatřiti nejen finanční, nýbrž i administrativní organisaci silniční. Vzhledem k tomu však, že byla mezitím podána osnova o reformě veřejné správy, která sečlánkuje účelně správu autonomní se správou státní, odpadá potřeba v zákoně o silničním fondu řešiti otázku silniční správy separátně.

Úrok a splátky ze zápůjček fondu hraditi se budou z běžných příjmů fondu, uvedených v § 3, po případě s pomocí státu; vedle příjmů z dávek již zavedených, t. j. z polovice výnosu poplatků (surtaxy) a cla z minerál. olejů a z cla na dovoz pneumatik, přikazuje se fondu výtěžek daně z motorových vozidel, jež má se nově zavésti. Oprávněnost této daně, která je zavedena i v jiných státech, podává se jednak z úvahy že, jak již svrchu řečeno, motorová vozidla svou vahou a rychlostí způsobují neobyčejné opotřebení silnic, jednak z okolnosti že z úpravy silnic vyplynou majitelům motorových vozidel materielní výhody. Podle zkušeností, nabytých v jiných zemích při dopravě automobilní na novodobých vozovkách silničních, lze totiž dosáhnouti na takových silnicích úspor na benzinu, pneumatických neb gumových obručích a na opravách:

u osobních automobilů průměrně asi úspory 0,3 Kč na 1 projetý km,

u nákladních automobilů průměr ně asi úspory 0,5 Kč na 1 projetý km,

u motorových kol průměrně asi úspory 0,1 Kč na 1 projetý km.

Aby zamezeno bylo dvojí zdanění, bylo nutno zrušiti dávku z držení motorických dopravních prostředků, kterou dosud mohly vybírati obce podle § 38 zák. č. 329/1921. Na právu vybírati dlažebné (§ 28 zák. č. 329/1921) se nic nemění. Aby pak zmírněno bylo zatížení způsobené daní z motorových vozidel, navrhuje se zrušení přepychové daně z automobilů a poplatků za povolení dočasného vstupu automobilů cizozemských.

Při konstrukci daně z motorových vozidel uvažováno, na jakém základě má býti daň vyměřována. Základem mohl by býti na př. počet v určitém časovém období ujetých km; způsob ten hověl by sice požadavku, aby více byl zatížen ten, kdo silnic více používá, vyžadoval by však měřicích, na vozidle montovaných přístrojů, jejichž kontrola by byla obtížná, kromě toho by byla stejně zatížena vozidla bez zřetele na jejich váhu a rychlost, jež právě mají na znehodnocení silnic podstatný vliv. K zdanění podle spotřeby pohonných prostředků nebylo možno přistoupiti proto, že by prostředky ty musily býti zdaněny bez rozdílu, zda se jich užívá k dopravě automobilní nebo k jiným účelům (na př. pro motory letecké, v různých odvětvích průmyslu), poněvadž kontrola, k jakému účelu se pohonného prostředku použije, jest nemožná.

Rozhodnuto proto pro zdanění osobních automobilů podle obsahu válců; formule k výpočtu obsahu válců obsahuje všechny složky, aby bylo docíleno spravedlivého zdanění. Obecní dávka z držení motorických dopravních prostředků byla vzornými pravidly (nař. č. 143/1922) vyměřována podle koňských sil motoru; formule zněla

při čemž N značí koňské síly, d průměr válce v mm, i počet válců. Formule, navržená v § 12 osnovy, bere zřetel ještě k zdvihu.

Základem pro zdanění autobusů, nákladních automobilů a traktorů zvolena jejich váha, k níž se u nákladních automobilů přičítá únosnost; zdanění vozidel cizozemských děje se po způsobu německém.

Navržený základ pro zdanění má sice vadu, že nepřihlíží k okolnosti, používá-li se vozidel mnoho nebo málo, korektiv leží však ve spotřebě pohonných látek a jejich zdanění dovozními poplatky a cly.

Daňové sazby stanoveny v zájmu rozvoje automobilismu poměrně nízké; sazba u automobilů nákladních, autobusů a traktorů zvyšuje se ovšem o 50%, nejsou-li opatřeny pneumatikami, nýbrž obručemi plnopryžovými, a o 20%, jsou-li opatřeny obručemi komorovými.

Ku porovnání se uvádí, že sazby daně z motorových vozidel se na př. v Anglii pohybují mezi 2460―13.976 Kč (podle počtu sedadel), v Belgii činí z každé HP při motoru do 24 HP 40 fr., při motoru nad 24 HP 60 fr. s přirážkou 250―1000 fr., přesahuje-li hodnota vozu 25.000 fr.

V Německu se vybírá z osobních automobilů za každou HP

z omnibusů a nákladních automobilů za každých 200 kg váhy

Z vozidel poštovní správy platí se daň sazbou poloviční, vozidla, obstarávající místní službu poštovní, jsou osvobozena vůbec. Další osvobození stanoví se pro vozidla státní (nikoli též stát. podniků), pro vozidla specielní konstrukce používaná pro službu požární, zdravotní a silniční a pro vozidla osob exterritoriálních a konsulů.

Daň z motorových vozidel musí býti placena před použitím vozidla, a to buď na rok nebo na půl roku, u vozidel cizozemských možno platiti též na dobu kratší.

Daň z tuzemských vozidel vypočte si poplatník sám a zaplatí zpravidla složním lístkem šekového úřadu, který musí býti na požádání předložen důchodkové kontrole, policii silniční nebo bezpečnostní. Zastavování vozů za účelem kontrole připouští se však jen v pohraničním pásmu.

Dopravně-policejní značka nesmí býti pro nově přihlášená vozidla vydána, dokud nebyl podán průkaz, že daň byla zaplacena.

Vyměřovacími úřady jsou finanční okresní ředitelství, pokud se týče celní úřady, pro vozidla sloužící dopravě pošty zemské finanční ředitelství v Praze pro obvod celého státu.

Z jízdného za osobní dopravu v autobusech kromě autobusů, sloužících výhradně dopravě místní, zavádí se z důvodů parity stejná dávka, jaké je podrobena osobní doprava železniční. Osvobození pro linky, kde autobusy nejsou činitelem konkurujícím železnicím, je přípustno. V důsledku zavedení této dávky bylo nutno odníti obcím právo vybírati obecní dávku z dopravy v autobusech.

Pravděpodobný výnos příjmových zdrojů silničního fondu bude tento:

V republice Čs. je podle stavu k 1. říjnu 1926

dále 123 aut sanitních, 70 čisticích, 112 autom. stříkaček.

Počítá-li se u motocyklů se sazbou 200 Kč, u automobilů osobních s průměrnou sazbou 1000 Kč, u automobilů nákladních 1500 Kč, činil by výtěžek daně

lze ovšem očekávati, že stálým rozvojem automobilismu bude výnos daně stoupati.

Částka ta, k níž přistupuje ještě dávka z jízdného za osobní dopravu autobusy neznámé prozatím výše, a která přirozeným vývojem bude se ještě zvyšovati, stačí plně na úrok a úmor dluhu silničního fondu u ústřední pojišťovny a v prvních dobách potřebu tu značně převýší. Přebytku použije se jednak k zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční do výše 70,000.000 Kč, jednak (částkou do 25,000.000 Kč) k doplnění mimořádného úvěru téhož ministerstva na silniční stavby a rekonstrukce, jednak na zlepšení silnic nestátních.

Rozdělení prostředků fondu provede ministr veřejných prací po slyšení silniční rady, která bude složena ze zástupců odborníků, Ústřední sociální pojišťovny, samosprávných svazků a zájemníků. Tím má býti poskytnuta záruka, že prostředků fondu bude užito způsobem skutečně účelovým a potřebám veřejnosti vyhovujícím.

V podrobnostech se uvádí:

K § 2.

Zlepšením silnic se rozumí zejména:

1. zdokonalení vozovek zřizováním dlažeb, betonových, živičných a podobných vozovek, zdokonalení válcováním a opatřením povrchu vozovek povlaky, které brání vznikání prachu;

2. přeložky a rekonstrukce silničních úseků, které svým spádem a směrem jsou na překážku automobilní dopravě, rozšíření, zvýšení a vydláždění silnic v obloucích a točkách a odstranění místních zúžení silnic;

3. zvláštní bezpečnostní opatření v zájmu automobilní dopravy, jako nahrazení úrovňových křižovatek s drahou nadjezdy nebo podjezdy, pokud silničním správám náleží hrazení výdajů s tím spojených, odstranění překážek výhledů do dálky atd.

Zamýšlí se rozděliti celkovou úpravu silnic na čtyři skupiny.

V první skupině budou trati (asi 400 km), které potřebují zřízení nejnákladnější vozovky; celkový náklad bude činiti přibližně 300,000.000 Kč. Ve druhé skupině jsou silniční trati, na nichž je značná doprava, ale které snesou méně nákladnou vozovku, na př. štěrkovanou, napojenou látkou, jež váže štěrk, nebo potaženou asfaltovým povlakem. Těchto silnic jest asi 1200 km a přibližný náklad 420,000.000 Kč. Do třetí skupiny patří silnice upravené válcováním a olejováním nebo dehtováním, jichž je v republice rovněž asi 2000 km. Náklad na ně bude činiti asi 300 mil. Kč. Ve čtvrté skupině jsou silnice, které prozatím nebudou upravovány.

Postup, v jakém se úprava bude konati, i způsob úpravy stanoví se za součinnosti silniční rady (§ 7).

K §§ 3 až 5.

Výklad k těmto §§ byl podán již ve všeobecné části důvodové zprávy.

K § 6.

Za účelem kontroly činí se rozpočet silničního fondu součástkou státního rozpočtu. Kromě toho je ministr veřejných prací povinen podati každoročně Národnímu shromáždění zprávu o hospodaření fondu a o jeho stavu koncem roku, kteráž bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

K § 8.

Pod ustanovení zákona nespadají motorová vozidla, která nepoužívají k jízdě veřejných cest a míst (na př. letadla), nebo která se pohybují po kolejích (železnice, tramwaye).

K § 9.

Které státní závody, ústavy a zařízení jsou spravovány podle zák. č. 404/1922, určuje nař. č. 206/1924. Vozidly pro službu zdravotní rozumí se kromě vozů sanitních zejména též vozidla pro dopravu mrtvol.

Vozidly, užívanými ke stavbě, správě a udržování nebo čistění veřejných cest a ulic, jsou na př. silniční válce, kropicí a zametací vozy, vozidla pro odvážení popele a smetí. Vozidla tato jsou osvobozena jen tehdy, jsou-li ve vlastnictví silničních správ nebo obcí.

K § 11.

Příklad pro výpočet daně:

a) z nákladního automobilu.

Váha s vlečným vozem 3080 kg, únosnost 2 tuny;

Daň činí 51 x 35 = 1785, při obručích plnopryžových 1785 + 893 (t. j. 50% ze 1785) = 2678, při obručích komorových 1785 + 357 (t. j. 20% z 1785) = 2142 Kč.

b) Z autobusu.

Váha 6 tun.

Základ zdanění 6000 (váha), daň 60 x 50 = 3000, při obručích plnopryžových 4500, při obručích komorových 3600 Kč.

Na 6 měsíců činí daň z vozidla opatřeného pneumatikami

K § 13.

Zdaňovací období a sazby stanoveny jsou po vzoru německém, čímž zachovává se materielní reciprocita.

K § 14―17.

Pravidlem bude, že daň z tuzemských vozidel vypočte si poplatník sám a zapraví před použitím vozidla, pokud se týče před projitím platnosti starého složního lístku, zvláštním složním lístkem poštovního šekového úřadu; úřad vyměřovací bude správnost daně pouze kontrolovati a předepíše dodatek zjistí-li, že daň byla zapravena částkou menší než odpovídá zákonu, po případě vrátí část daně, o kterou bylo zaplaceno více.

Poplatník má právo volby, chce-li daň zaplatiti za 6 měsíců nebo celý rok, při prvém vyměření daně (z vozidla, za které daň dosud placena nebyla) musí však daň býti vždy placena do konce běžného pololetí nebo běžného roku.

Zároveň s placením daně (jde-li o vozidlo, pro něž dopravně-policejní značka dosud vydána nebyla, po zaplacení daně a obdržení dopravně-policejní značky) ohlásí poplatník vozidlo vyměřovacímu úřadu přihláškou podle vzoru, jenž bude předepsán. Přihlášku podati nutno i pro vozidla od daně osvobozená a uvésti důvod, pro který se o osvobození žádá. Vydal-li vyměřovací úřad poplatníku potvrzení o osvobození, netřeba přihlášek na další zdaňovací období zasílati, leč by důvod pro osvobození zanikl.

Při zmeškané přihlašovací povinnosti může býti z moci úřední vyměřena daň nad zákonnou sazbu o 10% vyšší.

Změny nastalé v platebním období v osobě majitele (na př. prodejem jiné osobě, dědictvím a pod.) nebo v podkladě pro zdanění určitého vozidla (v obsahu válců, ve váze, únosnosti) nemají pro dotčené platební období za následek změnu ve vyměřené dani, musí se však ohlásiti vyměřovacímu úřadu. Zaniklo-li však osvobození vozidla, nastává platební povinnost okamžikem zániku osvobození.

Vozidla cizozemská, která vstupují do státního území v cestovním styku, přihlásí se a daň z nich se zaplatí u celního úřadu, a jde-li o další zapravení daně nad dobu, pro kterou byla daň u celního úřadu zaplacena, též u kteréhokoli finančního úřadu I. stolice, příslušného pro vyměření daně z tuzemských vozidel. Daň z cizozemských vozidel, jež se budou v den účinnosti zákona nalézati na čs. území, jakož i doplatky na dani při zmeškané přihlášce k dalšímu pobytu v tuzemsku, mohou býti zaplaceny buď u zmíněných vnitrozemských finančních úřadů nebo při výstupu u celního úřadu výstupního.

Z vozidel, sloužících k dopravě pošty a patřících poštovní správě nebo poštovní správou k tomu účelu najatých, zapraví správa tato (zvláštními složními lístky poštovního šekového úřadu) daň a podá přihlášku pro veškerá svá vozidla ve státním území jednotným způsobem, který určí vládní nařízení.

K §§ 19 a 23.

Opatření tato jsou nutna, aby zabezpečena byla řádná kontrola, zda daň, kterou poplatník vypočetl a zaplatil, odpovídá zákonným ustanovením. Opatření ke kontrole, zda daň byla zaplacena, činí § 23. Kontrola tato bude konána zejména prohlídkou složních lístků nebo daňových listů o zapravené dani a porovnáním jejich dat o popisu vozidla (firma výrobce, číslo tovární, číslo motoru, obsah válců, váha, únosnost atd.) s vozidlem samým. Rovněž se bude kontrola vztahovati na to, zda data potvrzení o osvobození se týkají skutečně vozidla kontrolovaného.

K § 25.

Úmyslem je, aby osobní doprava autobusy, pokud je činitelem konkurujícím železnicím, byla zatížena stejnou dávkou dopravní, jako je zatížena železniční doprava osobní (nyní 30% z jízdného: podle zák. č. 242/21 ― 20%, podle zαk. č. 287/1924 dalších 10%). Každé snížení v zatížení osobní želežniční dopravy dávkou bude míti automaticky za následek i stejnou změnu v dávce z osobní dopravy autobusy. Dávka může býti paušalována nebo i prominuta, pokud jde o autobusy, obstarávající osobní dopravu v krajích, kde není souběžného spojení železničního.

Lístky dělnické a školní jsou od dávky osvobozeny.

Jinak se na dávku tuto obdobně vztahují předpisy zák. č. 242/1921.

Aby zabráněno bylo dvojímu zdanění, bylo nutno obmeziti právo obcí na vybírání dávky z dopravy. Obecní tato dávka nebude dále moci býti vybírána z osobní dopravy autobusy.

K § 26.

Se zřetelem na nové zatížení daní z motorových vozidel a dávkou z jízdného za osobní dopravu autobusy činí se opatření ve prospěch poplatníků, kteří jsou zavázáni obstarávati dopravu za náhradu, stanovenou smlouvou nebo úředním tarifem.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru rozpočtovému ku podání zprávy v době co nejkratší.

V Praze dne 10. června 1927.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.