Senát národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 466.

ze dne.......................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I.

§ 1.

Pomocnou praksí porodnickou se rozumí:

a) samostatná pomoc při pravidelném těhotenství, porodu a šestinedělí, jakož i samostatné ošetřování novorozenců a kojenců, nepotřebujících ošetření lékařského,

b) přísluha (asistence) lékaři při ošetřování těhotných, rodiček, šestinedělek, novorozenců a kojenců,

c) nezbytná samostatná pomoc v případech vyjmenovaných sub. a), i když jsou to případy pathologické, avšak pouze tehdy, hrozí-li z průtahu nebezpečí, není-li možno včas povolati lékaře a pouze do té doby, než se lékař dostaví.

§ 2.

(1) Oprávnění k výkonům pomocné prakse porodnické na území republiky Československé nelze odepříti ženám, které jsou svéprávné a prokáží:

a) že jsou státními občankami československými,

b) že jsou bezúhonné,

c) že podle vysvědčení úředního lékaře jsou tělesně a duševně zdrávy,

d) že dosáhly diplomu (§ 9) na některém československém ústavu pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic.

(2) Výjimky z ustanovení uvedeného pod písm. a), b) a d) může v případech hodných mimořádného ohledu povoliti ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

§ 3.

(1) Porodní pomocnice (porodní báby), které byly podle předpisů platných před účinností tohoto zákona oprávněny vykonávati babickou praksi na území Československé republiky, jest pokládati za oprávněné k výkonu pomocné prakse porodnické i podle tohoto zákona.

(2) Úřadům (§ 11) jest vyhrazeno přezkoušeti kdykoliv oprávnění dříve nabyté.

§ 4.

(1) Toliko ženám, oprávněným vykonávati pomocnou praksi porodnickou podle tohoto zákona (§ 2 a 3), je dovoleno užívati názvu "porodní pomocnice (porodní asistentka)".

(2) Užívati jiných názvů nebo označení je nepřípustné.

§ 5.

(1) Zamýšlené zahájení prakse jest porodní pomocnice povinna písemně ohlásiti místně příslušnému úřadu I. stolice a předložiti mu předepsané průkazy (§ 2).

(2) Není-li těchto průkazů, jsou-li nedostatečné nebo nestalo-li se ohlášení do tří let po vydání diplomu anebo po úspěšném absolvování opakovacího kursu, odepře úřad oprávnění k výkonu pomocné prakse porodnické; jinak vezme ohlášení na vědomost.

(3) Před vyřízením ohlášení nelze pomocnou praksi porodnickou vykonávati. Nedojde-li však vyřízení do jednoho měsíce, jest předpokládati, že úřad vzal ohlášení na vědomost.

(4) Také každou změnu sídla jest porodní pomocnice povinna aspoň 14 dní předem ohlásiti úřadu I. stolice, podle dosavadního i příštího sídla místně příslušnému. V téže lhůtě je porodní pomocnice povinna oznámiti úřadu I. stolice, chce-li se vzdáti prakse.

(5) Nesplnění těchto povinností, jakož i neoprávněné provozování prakse je trestné.

§ 6.

(1) Předpisy (instrukce) pro výkon pomocné prakse porodnické budou vydány vládním nařízením. V těchto předpisech jest stanoviti zejména povinnost porodních pomocnic poskytnouti porodnickou pomoc kterékoliv rodičce a kdykoliv, povolati včas lékaře k případům vyžadujícím zákroku lékařského, zachovati tajemství osob jejich péči svěřených a oznamovati porody příslušnému matričnímu úřadu.

(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nejvyšší mez odměn za úkony porodních asistentek.

§ 7.

(1) Diplom spolu s oprávněním provozovati pomocnou praksi porodnickou bude porodní pomocnici odňat,

1. dočasně:

a) když byly v jejích vědomostech úředně zjištěny vážné nedostatky, a to na tak dlouho, pokud neprokáže dostatečných znalostí způsobem předepsaným na základě §u 9 tohoto zákona,

b) lze-li souditi na ztrátu její spolehlivosti a důvěryhodnosti pro výkon pomocné prakse porodnické proto, že se při výkonu svého povolání či z podnětu souvisejícího s tímto povoláním dopustila činu trestného, nebo proto, že zanedbává uložené jí povinnosti, nebo lze-li na ztrátu její spolehlivosti a důvěryhodnosti souditi z jiných závažných okolností a není-li v uvedených případech dostatečných důvodů pro odnětí trvalé - a to nejdéle na dobu dvou roků,

c) stala-li se dočasně, ať tělesně či duševně, nezpůsobilou k výkonu pomocné prakse porodnické, a to na dobu této nezpůsobilosti úředně zjištěnou;

2. trvale:

a) přestala-li býti státní občankou Československé republiky (§ 2),

b) neprokázala-li v případech sub. 1 písm. a) ani do dvou let od dočasného odnětí diplomu počítajíc dostatečných vědomostí,

c) dopustila-li se zločinu vyhnání plodu nebo spoluviny (účastenství) na tomto zločinu,

d) lze-li souditi na ztrátu její spolehlivosti a důvěryhodnosti pro výkon pomocné prakse porodnické proto, že se při výkonu svého povolání či z podnětu souvisejícího s tímto povoláním dopustila jinakého činu trestného pod písm. c) neuvedeného, nebo proto, že zanedbává hrubě nebo trvale uložené jí povinnosti, nebo lze-li na ztrátu její spolehlivosti a důvěryhodnosti souditi z jiných okolností a jsou-li tu důvody pro trvalé odnětí diplomu,

e) stala-li se podle úředního zjištění, ať tělesně neb duševně, trvale nezpůsobilou k výkonu pomocné prakse porodnické.

(2) Ztrátu diplomu spolu s oprávněním provozovati pomocnou praksi porodnickou vysloví příslušný úřad II. stolice, pokud ztráta diplomu nenastává podle zákonů trestních.

(3) Ve výjimečných a zvláštního zřetele hodných případech jest i při pravoplatném trvalém odnětí diplomu spolu s oprávněním k pomocné praksi porodnické, vysloveném příslušným úřadem II. stolice, zůstaveno ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zaměniti odnětí trvalé za odnětí dočasné.

II.

§ 8.

(1) Diplomy opravňující k ohlášení pomocné prakse porodnické mohou vydávati toliko státní ústavy pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic.

(2) Organisace a správa těchto ústavů bude upravena předpisy, které vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jemuž jsou tyto ústavy přímo podřízeny, v dohodě s ministerstvem financí.

§ 9.

(1) Předpisy o způsobu vzdělání a výcviku porodních pomocnic (učební osnovu) na státních ústavech za tímto účelem zřízených (§ 8) vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem sociální péče a s ministerstvem školství a národní osvěty. Podmínky pro přijetí do těchto ústavů, předpisy o zkoušce přijímací, výši školného, výši zkušebních tax, o zkouškách prospěchových a o zkoušce závěrečné, po jejímž úspěšném složení lze vydati diplom opravňující k ohlášení pomocné prakse porodnické, jakož i znění slibu před vydáním diplomu budou stanoveny vládním nařízením.

(2) Doba výcviku na státním ústavu pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic nesmí býti kratší 10 měsíců.

(3) Každá porodní pomocnice jest povinna po pěti letech od vydání diplomu počítajíc a pak vždy po dalších 10 letech, nebo přeruší-li praksi, ať dobrovolně či nuceně, nejméně na tři léta, zúčastniti se opakovacího kursu. Při porodních pomocnicích v §u 3, odst. 1. uvedených jest tyto lhůty počítati ode dne účinnosti tohoto zákona.

(4) Kromě toho jest každá porodní pomocnice, u níž byly zjištěny vážné nedostatky vědomostí, povinna zúčastniti se opakovacího kursu mimo lhůty v předchozím odstavci uvedené.

(5) Podrobné předpisy o kursech opakovacích vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem sociální péče a ministerstvem školství a národní osvěty.

(6) Cizinky lze do státního ústavu pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic přijmouti toliko výjimečně, stačí-li místo. Diplom lze jim však vydati pouze s omezením, že je bez zvláštního povolení podle posledního odstavce §u 2 neopravňuje k vykonávání pomocné prakse porodnické v republice Československé.

III.

§ 10.

(1) Přestoupení tohoto zákona, nařízení a předpisů vydaných k jeho provedení, trestají - pokud nejde o čin stíhaný trestními soudy - politické úřady (administrativní policejní vrchnosti) I. stolice pokutou od 20-200 Kč, při opakování od 50-1.000 Kč. Vedle pokuty může býti uloženo vězení (uzamčení) od 24 hodin do 3 neděl.

(2) Při nedobytnosti pokuty buď vyměřen podle volného uvážení náhradní trest vězení (uzamčení) nejdéle do 3 neděl. Trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem nesmí přesahovati 3 týdny.

(3) Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů; o odvolání rozhodne politický úřad (administrativní policejní vrchnost) II. stolice s konečnou platností.

(4) Pokuty uložené podle tohoto zákona připadnou státu.

§ 11.

Řízení podle tohoto zákona přísluší, není-li jinak ustanoveno, úřadům vyjmenovaným v §§ 26 a 27 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 236 Sb. z. a n., kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní.

IV.

§ 12.

(1) Zákon tento nabude účinnosti tři měsíce po jeho vyhlášení.

(2) Tímto dnem zrušují se předpisy dosavadní, jež jsou s ním v rozporu, zejména § 7, odd. IV. hlavního zdravotního normativu vydaného patentem ze dne 2. ledna 1770, čís. 1152 Sb. všech nař. a zák. z roku 1740 až 1780, příslušná ustanovení patentu ze dne 10. dubna 1773, čís. 6 T. Sb. z., ustanovení zák. čl. XIV/1876 a zák. čl. XXXVIII/1908, upravující výkon pomocné prakse porodnické, jakož i veškeré předpisy o výcviku a vzdělání porodních bab, jmenovitě nařízení ministra kultu a vyučování, vydané v dohodě s ministerstvem vnitra ze dne 27. ledna 1898, č. 35 ř. z., jímž byl vyhlášen všeobecný regulativ pro vyučování a službu na babických školách.

(3) Ustanovení dosavadních služebních předpisů (instrukcí) pro porodní báby, která tomuto zákonu neodporují, zůstanou v platnosti, pokud nebudou vydány předpisy (instrukce) podle §u 6.

(4) Na porodnickou praksi lékařskou se zákon tento nevztahuje.

§ 13.

Zákon tento provede ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po dohodě se zúčastněnými ministry.

I.

Porodním pomocnicím, které od dávných dob se nazývaly porodními babami, jest svěřena péče o matku a novorozence právě v nejkritičtější době zrození dítěte. Má-li se sociální péčí o matku a dítě dosíci positivních úspěchů, jest zajisté třeba, aby otázka pomocné prakse porodnické (babictví) byla aspoň uspokojivě rozřešena.

Zájem veřejnosti v této věci obrací se v prvé řadě k těmto dvěma otázkám, týkajícím se babictví:

a) kdo je oprávněn pomocnou praksí porodnickou se zabývati a

b) jak je postaráno o to, aby porodní pomocnice byly ve svém povolání řádně vyškoleny.

Předpisy o oprávnění k pomocné praksi porodnické (praksi babické) jsou jiné pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a jiné pro ostatní území republiky. V tomto území jsou to zejména § 7, hlav. zdravotního normativu vydaného patentem ze dne 2. ledna 1770, čís. 1152 Sb. všech zák. a nař. z r. 1740 až 1780, příslušná ustanovení patentu ze dne 10. dubna 1773, čís. 6 T. Sb. z. (doplňku k hlavnímu zdravotnímu normativu), jakož i různé předpisy a nařízení později vydané (dekret dvorské kanceláře ze dne 24. dubna 1827, ć. 11.840 Sb. p. z.) o povolení usaditi se na určitém místě, nařízení ministra kultu a vyučování ze dne 5. října 1853, č. 199 ř. z., o vydání babických diplomů, nařízení ministra vnitra ze dne 6. března 1854, č. 57 ř. z., o neoprávněném provozu babické prakse po živnostensku, nařízení ministra kultu a vyučování vydané v dohodě s ministerstvem vnitra ze dne 27. ledna 1898, č. 35 ř. z., jímž byl vyhlášen všeobecný regulativ pro vyučování a službu na babických školách a jiné.

Hlavní zásady, jimiž se návrh na úpravu předpisů o pomocné praksi porodnické řídí, jsou tyto:

1. k oprávnění vykonávati pomocnou praksi porodnickou dlužno splniti určité podmínky: svéprávnosti, bezúhonnosti, státní občanství čsl., dosažení diplomu oprávňujícího k babické praksi,

2. dosavadní porodní báby mohou své povolání vykonávati i nadále a jsou oprávněnými porodními pomocnicemi i podle nového zákona,

3. diplom a s ním i oprávnění k praksi může býti porodní pomocnici odňat buď dočasně nebo trvale, jsou-li zde okolností - v osnově přesné vymezené - pro které porodní pomocnice ztrácí podmínky oprávnění k praksi anebo pro které nemůže býti k praksi připuštěna.

Vedle toho jest třeba vyřešiti ještě otázku názvu, jak dosavadních porodních bab, tak i jejich prakse.

Pokud jde o vzdělání porodních babiček, jež se napříště mají zváti porodními pomocnicemi (porodními asistentkami), dlužno podotknouti, že v době utvoření Československé republiky bylo na jejím území celkem 8 babických škol, teritoriálně nerovnoměrné rozdělených, s nestejnou dobou vyučovací a s nestejnými podmínkami přijímacími.

Dvě z těchto škol (v Nitře a v Rim. Sobotě) nevyhovovaly ani nejprimitivnějším požadavkům, majíce vyučovací dobu pouze dvouměsíční a nevyžadující předběžného vzdělání; byly zastaveny brzo po převratu. Babická škola v Praze, určená pro celé Čechy, měla tři kursy do roka po 4 měsících, z nichž dva české a jeden německý, ostatní babické školy - v Brně, Olomouci, Bratislavě, Košicích a Užhorodě - měly celkem stejnou dobu vyučovací a ostatní podmínky byly v celku vzato shodné, takže jejich provoz se vzájemně nelišil. Z těchto babických škol toho času v normálním provozu jsou pouze babické školy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (ovšem s výjimkou oněch dvou nahoře zmíněných škol v Nitře a v Rim. Sobotě), kdežto babické kursy v Praze, Brně a Olomouci byly dočasně v r. 1920 zastaveny pro tehdejší nadbytek porodních babiček v Čechách na Moravě a ve Slezsku, jednak též proto, že byla naděje v brzké provedení reformy babického vzdělání. V poslední době konají se výpomocné babické kursy v Brně a Olomouci pro kandidátky babictví z oněch krajin Čech, Moravy a Slezska, kde je nedostatek porodních bab.

Pro reformu babického vzdělání a výcviku již tehdy mluvila ta okolnost, že výchova porodních babiček pro stát v každém ohledu důležitá, byla u nás dosud zanedbávána a ne dosti oceněna. Náhled tento sdílejí nejen odborné kruhy lékařské, nýbrž i obyvatelstvo a porodní babičky samy, které na četných schůzích žádají za nové vybudování a řešení výchovy a výcviku porodních pomocnic.

Jednou z největších vad dosavadního systému jest, že účel vzdělání odborného byl položen velmi nízko, že výchova porodních babiček jest také co do rozsahu kusá a že požadavky kladené na jejich předběžné vzdělání jsou více nežli minimální.

Porodnictví jest samo o sobě předmět velice těžký, který i na posluchače lékařství vstupující do přednášek přece s jinakou přípravou než kandidátky babické školy, klade veliké požadavky. Medikové, než přijdou do posluchárny porodnické, mají středoškolské vzdělání s maturitou, vykonali již první rigorosum (z fysiky, chemie, biologie, anatomie, histologie a fysiologie), mají přípravu klinickou, vědomosti z pathologické anatomie a všeobecné pathologie a přece pociťují tíhu předmětu. Naproti tomu do školy babické vstupují ženy, které mají pouze školu obecnou, často jen jednotřídní. Dlouhá doba od školního věku setřela mnohé vědomosti, které by jim ve škole babické byly potřebné. Učitel babické školy jest drahnou dobu kursu odkázán na to, aby kandidátkám vštípil pojem teploty, teploměru, měření teploty, musí jim vysvětliti všeobecné pojmy z anatomie, fysiologie, pathologie, zdravotnictví, o nakažlivosti atd. To vše děje se na újmu času, který má býti věnován porodnictví a který již sám o sobě jest nedostatečný. V krátké době kursu mají si osvojiti látku tak obtížnou ženy s nedostatečným předběžným vzděláním, začasté pokročilejšího věku, které zanechaly svoji rodinu a domácnost bůhví komu a jejichž myšlenky od obtížné učebné látky zalétají pochopitelně k muži a dětem; tyto ženy mají se naučiti těžké nauce o pánvi, která i medikům dělá obtíže, o poměru dítěte k cestám porodním, mají pochopiti učení o poloze a postavení plodu za porodu. Učitel stojí v těžkém postavení před více než 50 posluchačkami v různém věku, nestejně nadanými, s nedostatečným vzděláním a mnohdy také s malým nadáním a porozuměním. Tyto obtíže uvědomí si učitel později u zkušebního stolu, kdy má od kandidátek žádati spoustu vědomostí všeobecných, ačkoliv sám v kurse nemohl množství látky důkladně probrati, poněvadž neměl k tomu ani času, ani dostatečně připravených žákyň. Je mu dobře známo, že ani kandidátky neměly dosti času, aby probranou látku mohly zpracovati a ztráviti, že porodnictví s příslušnými obory si náležitě nepřivlastnily, ba že se nenaučily ani porodnicky mysliti.